Zpravodaj členů cykloturistického oddílu UFO
www.oddilufo.estranky.cz
Náklad 30 ks
únor 2008
Vedoucí v Americe
MAXI KING!!!
6. 12. 2008 - Amerika
29. 1. 2009 - Mělník
Koncem loňského roku se vydali někteří vedoucí na dlouhou cestu až do Ameriky. Před pár dny jsme se o nich konečně dozvěděli více. Do UFOunské redakce přišel e-mail s fotkami, takže vám zde můžeme konečně ukázat, jak se jim daří.. Mají se dobře, užívají si klasického amerického životního stylu a vypadá, že jim nic nechybí..
Tak jsem sem zase vy týponi zabrousil a už to jede: Th,th,th maxi king. For large!! oléa maxi king ou ráč!! Th,tht,th maxi kin(g) th,th maxi king!!!!!!!!!§ www.maxiking.cz I live only king, maxi king!!!
Podařilo se nám taky zjistit, že se jim tam zalíbilo natolik, že tam asi zůstanou déle, než jsme si mysleli.. Mávání to jen dokazuje.. Vypadá to asi tak, jako by říkali, mějte se tu v Čechách hezky, ale líp než my se mít nebudete.. No, nezaduste se tam těmi hamburgery a teplými psy a vraťte se ve zdraví..
Takhle se uvadl na oddílových stránkách výtržník z Mělníka.. Uvidíme, co ještě napíše.. Koukněte se do Ufóra.. Hej všichni!!!!!!!!! Povině se koukněte na maxiking.cz!!! A žijte kingem jako já!!! Maxiking th,thth, maxiking!!!olea Maxiking!!! 1
Změna v kontaktech na vedoucí!!
Ufounův kalendář pro Mladší Do konce března se střídají schůzky v klubovně a v tělocvičně, sraz vždy ve středu před GJM od 16:15 do 18:10 Od začátku dubna budeme jezdit na vyjížďky na kolech, scházíme se vždy ve středu před GJM od 16:30 do 18:30.
Ufounův kalendář pro Starší Do konce března se střídají schůzky v klubovně a v tělocvičně, sraz vždy ve středu před GJM od 16:15 do 18:10 Od začátku dubna budeme jezdit na vyjížďky na kolech, scházíme se vždy ve středu před GJM od 16:30 do 18:30.
Kontakty na vedoucí Mladší UFOuni
Starší UFOuni
Jiří Kukačka
602 767 305
[email protected]
Vojtěch Císař
602 885 509
[email protected]
David Fatka
732 966 776
[email protected]
Michal Janda
725 684 754
[email protected]
Jan Severyn
721 473 614
[email protected]
Filip Šenk
721 255 493
[email protected]
Petr Severyn
728 353 558
[email protected]
Jaroslav Hejný
737 845 198
[email protected]
Petra Franková
606 623 913
[email protected]
Petr Kukačka
723 820 401
[email protected]
•
Cykloturistika – časopis o cestování na kole www.cykloturistika.cz
•
Dirt Biker - dvouměsíčník o volném ježdění na kole www.dirtbiker.cz
•
Outdoor – dobrodružství, cestování, příroda www.ioutdoor.cz
•
Peloton - vše kolem kol www.peloton.cz
•
Velo – revue o životě s kolem www.ivelo.c
•
Hudysport - spacáky, batohy, oblečení, pohorky,... www.hudy.cz
•
Warmpeace – také outdoor vybavení www.warmpeace.cz
•
Hannah – stany, spací pytle, sportovní oblečení www.hannah.cz 2
Toto je společná UFOkronika konce roku 2008.. Oba oddíly vyrazily společně na dvě akce, tak si zde o nich přečtětě reportáž
Psí kryt vol. 2 22. 11. 2009 – hra v zasněženém krčáku Sešli jsme se poměrně v hojném počtu, abychom vyrazili do kunratického lesa. Na sraz dorazili UFOuni v hojném počtu.
Po dlouhém, ale ne marném hledání psího krytu a vyslechnutí pravidel mise, se dvě skupiny vydaly pátrat, kde je zakopaný pes.. :-) K tomu jim pomáhaly informace, které získávali po celém Kunratickém lese u vedoucích. Ale nebyly rozhodně zadarmo, skupinky musely nejdříve splnit nejrůznější úkoly. Skupinky měly každá evidentně jinou strategii. Zatímco jedna se snažila zakopaného psa najít a vysvobodit, druhé šlo především o zábavu a nehleděla ani na to, kde se zrovna nachází a kam by měla jít : -) A tak celá akce vypadala úplně jinak, než měla a vítězství bylo až příliš jednoznačné.. Petra
Mikulášský výlet do Ameriky 6. 12. 2008 – jednodenní pěší výlet Pomalu se přiblížil konec roku a stejně jako v minulých létech jsme tradičně vyrazili na mikulášský výlet, tentokrát do okolí hradu Karlštejn. Po drobných problémech s mapou (zeptejte se Honzy) jsme se vláčkem vykodrcali z Prahy směr Beroun, na zastávku....no hádejte....ano, pochopitelně Karlštejn :-) Nabrali jsme směr k hradu, ale přímo pod ním jsme se stočili směrem na předem slibovanou Ameriku. Nejdřív na Ameriku Malou a pak i na Velkou. Po cestě od té krásy jsme si dali match v airbee. Občas vznikaly komické situace, protože vál opravdu pěkný vítr a s lehkým kruhem si pohrával jak chtěl. Po zápase přišel na řadu očekávaný oběd a aby nám nezlenivěly nohy, tak se po krátkém odpočinku zase pochodovalo, tentokrát směrem na západ na Srbsko. Po cestě jsme potkali několik myslivců na číhané. Málem jsme potkali i prasátko, ale naštěstí se tak nestalo. Přeci jenom je nemám moc rád, kdo byl na táboře v Bílkovicích v roce 2006, tak ví :-) Kousíček před Srbskem přišla další hra, bylo za úkol skládat puzzle se známou osobností. Bohužel Martin Dejdar byl uhádnut jedním týmem až na druhý pokus, druhý tým ho nepoznal vůbec. Škoda.
No a vzhledem k tomu, že po cestě bylo možno za vyhrané hry získat mikulášské balíčky plné dobrot a zůstal poslední nevyhraný, musela se Mikulášovi zazpívat písnička... Poslechli jsme si hymnu Bayernu Mnichov a už nic nebránilo tomu jít se ohřát do hospůdky do Srbska. Já si osobně dal polévku a čajík a nemůžu si stěžovat ;-) Jediná chybka byla, že jsme se v hospodě rozseděli a pak jsme měli co dělat stihnout zpáteční vlak do Prahy. To se ale nakonec podařilo a cesta zpět proběhla bez komplikací. Peter´S 3
Společná klasická akce, nová sice pro oddíl Mladších, kde navštívíme místo naší táborové základny!!
Takže jeďte všichni, jste vítáni!! BíBí alias Winter Camp 2 20 – 22. 3. 2009 – víkendová akce v Bílkovicích Už je tomu příliš douho, co jsme navštívili naší táborovou základnu v Bí. Boudě se po nás jistě stýská a těší se, až ji přijedeme po zimě malinko rozehřát. A když už, tak už! Pořádně ji zahřejeme společenskými hrami, vařením výborných pokrmů á la hotel Hilton, příjemným mytím nádobí po vytažení shořelé sirky nebo prohře věže, společným hemžením po návratu z venkovní hry, atd. atd. Těšit se můžete na oblíbené deskovky i na další nové hry vevnitř i venku, ale jak to znáte, napřed bude třeba naší boudu malililililinko obsloužit : -) Pro Mladší to bude jistě první setkání s místem, kam jezdíme tradičně a každoročně na letní tábor, takže by nebylo určitě od věci se tam podívat už takhle s předstihem!! Odjezd:
pátek 20. 3. 2009 v 16:30 u GJM“
Návrat:
neděle 22. 3. 2009 po 17:30 tamtéž – můžete si pro upřesnění po čtvrté hodině zavolat Petře
Doprava: autobusem do Divišova Spaní:
na půdě na postelových matracích
Jídlo:
Rozhodně nezapomeňte, že !!! páteční večeři (ideálně studenou, aby se dala konzumovat cestou), obě snídaně si bere každý sám, čaj uvaříme společný. Sobotní a nedělní oběd, sobotní večeře, nedělní balíček na cestu bude zajištěn.
S sebou:
spacák (karimatka není třeba), pyžamo, spodní prádlo, šátek, teplé oblečení, oblečení na ven (teplé, nepromokavé) pláštěnka, boty na ven (taktéž nepromokavé), boty do boudy (doporučuji spíše nějaké tenisky nebo teplé bačkory), hygienické potřeby (mýdlo, ručník, kartáček, pasta, hřeben…), blok, tužka, čepice, šála, rukavice, baterka. Vše je třeba uzpůsobit aktuálnímu počasí., kartičku ZP + 2 nepřestupní lístky na MHD (vybereme na srazu), malé kapesné - na čaj atd. Případně vemte svoje oblíbené hry, které byste si s námi chtěli zahrát a třeba k tomu není ve středu příležitost..
Losy:
Mladší 5+bonusy, Starší 9
Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 4. 3. 2009 Cena:
400 Kč odevzdávejte, prosím, spolu s přihláškou.
Info
Akci zajišťuje Petra, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na ni 606 623 913 nebo mail:
[email protected]
Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 6 4
Po akci v Bílkovicích přijdou na řadu trochu sportovnější výlety, na které stojí za o jet.. První do okolí blízkých lesů a druhý směrem na Tescomu..:-) Název akce
Datum
Popis
Modrý Krčák
18. 4. 2009
Proslýchá se proslýchá, že se v Krčském hvozdě něco děje. Nikdo neví co, a je na vás, abyste to zjistili
Bike trip Tescoma
16. 5. 2009
Na tomto výletu si pořádně zajezdíme na kolech, zahrajeme nějaké zábavné hry. Poznáme okolí Prahy a doufám, že si to patřičně užijeme.
Společná UFO akce
26. - 28. 6. 2009
Společná akce na konci roku, minule jsme byli na vodě, nechte se překvapit, kam pojedeme teď..
Modrý Krčák 18. 4. 2009 – jednodenní cyklovýlet do blízkých lesů Proslýchá se proslýchá, že se v Krčském hvozdě něco děje. Nikdo neví co, a je na vás, abyste to zjistili. Naše tajné zdroje nám v předstihu stihly říct jen tolik, že celá záležitost má co do činění s modrou barvou, a že tedy bude třeba nějak vyřešit její nedostatek. Zdroje dále hovoří o jejím zdroji, který se touto skutečností honosí již v názvu. Dlouhodobé pátrání našich prvotřídních zvědů vyneslo na světlo, že by mělo jít o Modřanskou rokli, na přesnější informace si však budeme muset ještě počkat… Odjezd:
sobota 18. 4. 2009 v 10:00 před GJM
Návrat:
sobota 18. 4. 2009 v 18:00 tamtéž
Na sebe:
Cyklistické oblečení, výzbroj a výstroj podle počasí – asi jako na schůzku. Vždy je lepší mít více tenčích vrstev, které lze v případě potřeby postupně odkládat. Helma nutná, rukavičky a brýle se hodí. Pokud bude vaše výbava modré barvy, budete styloví, ale rozhodně toto není podmínkou.
S sebou:
Pláštěnka (nebo skutečně nepromokavá bunda), svačiny, oběd (vhodných je např. pár housek, budeme jíst někde v lesích…), kartičku ZP (pokud již nemáme kopii), náhradní duše (NUTNĚ!) a nářadí (kdo má), 1 lístek na MHD (kdybychom se, znaveni, vraceli za pomoci Pražského krtka), samozřejmě kolo v dobrém technickém stavu, co vás dál napadne, ale neberte zbytečnosti. Budeme se pohybovat v lesích, proto je PŘÍSNĚ ZAKÁZÁN PLAMENOMET
Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 15. 4. 2009 Poznámky: V případě nepříznivého (velmi protivného – silný vytrvalý déšť) počasí se výlet přesouvá na neděli (časy srazu a návratu se nemění), v případě nepříznivého počasí v neděli se výlet ruší. Info: Výlet zajišťuje Dafča, takže s veškerými dotazy se, prosím, obracejte přímo a jedině na něj:
[email protected] nebo 732 966 776 5
Bike trip Tescoma 16. 5. 2009 – jednodenní cyklistický výlet Na tomto výletu si pořádně zajezdíme na kolech, zahrajeme nějaké zábavné hry.Poznáme okolí Prahy a doufám, že si to patřičně užijeme. Sraz:
sobota 16. 5. 2009 v 10:00 před GJM.
Návrat:
sobota 16. 5. 2009 v 18:00 ke GJM.
S sebou:
Kolo a cyklistické doplňky, náhradní duše, pláštěnka či nepromokavá bunda, do batůžku vydatný oběd a svačinu, kartičku ZP (vybereme na srazu), malé kapesné - na zmrzlinu atd. A NEJDŮLEŽITĚJŠÍ VAŘEČKU!!!!! A kamarádskou náladu.
Přihlášky: Prosíme, odevzdávejte do středy 13. 5. 2009. Info:
Výlet zajišťuje Myšák, takže s veškerými dotazy se, prosím, obracejte přímo a jedině na něj:
[email protected] nebo telefon: 725 684 754
Společná UFOakce 26. - 28. 6. 2009 Akce na konci roku, kde rozhodně nesmíte chybět.. Minule jsme byli na vodě, kam pojedeme letos, to se ještě uvidí.. Informace budou uveřejněny s dostatečným přestihem
Recenze Starších UFOunů Barrandovské a Radotínské skály 6. 11. 2009 - cyklovýlet Výlet se velmi povedl, takže na příští takový výlet jeďte určitě s námi. Takže to rozvineme. Legrace začala na srazu, kdy Petra potřebovala dofouknout kolo. Potíž byla v tom, že všichni, kdo měli pumpičku měli na autoventilek a Petra má galusky. Nakonec se nám podařilo jednu z pumpiček přizpůsobit, a tak jsme vyjeli. Jeli jsme celkem dlouho a když už jsme mohli vidět barrandovské skály, neviděli jsme je pro mlhu. Tak jsme přijeli blíž, až na úpatí jedné skály a mlha se začala pomalu zvedat. Jeli jsme nahoru, ale po druhé straně úzkého potoka. Když jsme potok přebrodili, jeli jsme až k ZOO venku.Vlastně to nebyla ZOO, ale jen venku vystavené klece a ohrady s různými zvířaty. Prošli jsme se a poté byl oběd na lavičkách u ZOO.
Sjeli jsme dolů a na svačinu jsme se stavili v cukrárně. Pak již následovala jen celkem rychlá jízda až do Prahy. Poté jen krátké rozpuštění a šlo se domů. A stejně byl ten výlet super. Péťa Fatka
6
Na nový rok jsme pro vás připravili spoustu zajímavých akcí a výletů, na které stojí za to jet.. Tak doufáme, že účas bude hojná.. Název akce
Datum
Popis
AQUA schůzka
18. 3. 2008 STŘEDA!!!
Milí Ufouni, pro zpestření našich zimních schůzek jsme se rozhodli vyrazit si zadovádět mezi mořské vlny a tobogány do loni napodzim otevřeného zábavního centra Aquapalace Praha v Průhonicích. Stane se tak místo klubovnové schůzky. Na akci je nutné se přihlásit jako na výlet. Pro ty, kteří nebudou mít zájem se návštěvy aquaparku zúčastnit, se schůzka oddílu 18. března nekoná.
Český ráj - Sedmihorky
24. - 26. 4. 2009
Víkend v kempu v Českém Ráji, kde budeme provádět výlety po okolí a hrát různé hry
Cyklovýlet - Solvayovy lomy 30. 5. 2009
Vláčkem se přiblížíme i s koly k Berounu a odtud pošlapeme do pedálů..
Společná UFO akce
Klasická akce na konci roku..
26. - 28. 6. 2009
Středa 18. 3. 2009 AQUA schůzka Milí Ufouni, pro zpestření našich zimních schůzek jsme se rozhodli vyrazit si zadovádět mezi mořské vlny a tobogány do loni napodzim otevřeného zábavního centra Aquapalace Praha v Průhonicích. Stane se tak místo klubovnové schůzky. Na akci je nutné se přihlásit jako na výlet. Pro ty, kteří nebudou mít zájem se návštěvy aquaparku zúčastnit, se schůzka oddílu 18. března nekoná. Sraz:
ve středu 18.3.2009 v 16:30 u kosmonautů na Hájích
Návrat:
ve středu 18.3.2009 kolem 19:45 na Opatov
S sebou:
plavky, ručník, 2 jízdenky na MHD platné pro první pásmo PID, pití, svačinu nebo malé kapesné na občerstvení
Přihlášky: prosíme odevzdat do 11. března 2009 Cena:
Spolu s přihláškou budeme vybírat 140,- Kč na vstupné.
Info:
Akci zajišťuje Jarda, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj:
[email protected] nebo telefon 737 845 198.
Minimální počet účastníků, aby se akce uskutečnila: 6
7
Český ráj - Sedmihorky 24. - 26. 4. 2009 – víkendový výlet V dubnu pojedeme na zajímavý výlet do Českého ráje do kempu Sedmihorky v romantickém prostředí lesů a skal v chráněné krajinné oblasti. V sousedství kempu je Hruboskalské skalní město, hrady, zámky a mnoho přírodních zajímavostí. Oblast Českého ráje je rájem pro turisty, cykloturisty a horolezce. Přímo v kempu je rybník Bažantník s písečnou pláží. Užijeme si spoustu zábavy a poznáme zase něco nového.. Odjezd:
pátek 24. 4. 2009 v 16:30 na Hájích u „kosmonautů“
Návrat:
neděle 26. 4. 2009 v 19:00 tamtéž
Doprava: vlakem Spaní:
v kempu, pravděpodobně ve stanech. www.campsedmihorky.cz
Jídlo:
Rozhodně nezapomeňte, že !!! páteční večeři (ideálně studenou, aby se dala konzumovat cestou) a obě snídaně si bere každý sám.. Sobotní oběd proběhne za cesty, takže se někde stavíme.. Sobotní večeři a nedělní oběd vám uvaříme my..:-)
S sebou:
spacák, karimatka, stan?, pyžamo, spodní prádlo, šátek, čepice, plavky, oblečení dle počasí, pláštěnka, dobré boty!!!! (taktéž nepromokavé), batoh na výlety, hygienické potřeby (mýdlo, ručník, kartáček, pasta, hřeben…), blok, tužka, baterka. Vše je třeba uzpůsobit aktuálnímu počasí., kartičku ZP + 2 lístky na MHD (vybereme na srazu), malé kapesné.
UFOpoker:7 Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 1. 4. 2009 Cena:
500 Kč odevzdávejte, prosím, spolu s přihláškou.
Info
Akci zajišťuje Kuki, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj
[email protected] nebo telefon 723 820 401
Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 6.
Koukněte na web: www.campsedmihorky.cz 8
Solvayovy lomy 30. 5. 2009 - cyklovýlet Milí Ufouni, koncem května se vypravíme letos poprvé na celodenní cyklistický výlet. Jelikož ale všechna zajímavá místa dostupná z Prahy na kole jsme již buď navštívili a nebo o nich nevím pomůžeme si tentokráte část cesty vlakem. Podíváme se do skanzenu těžby vápence v Českém krasu nedaleko obce Svatý Jan pod Skalou.Tam si prohlédneme štolu, historické důlní stroje a možná se svezeme i důlním vláčkem (www.solvayovylomy.cz). Sraz:
v sobotu 30. května v 9:15 u GJM
Návrat:
v sobotu 30. května kolem 18h opět ke GJM
S sebou:
Kolo, helma, rukavičky, náhradní duše, nářadí, zámek na kolo (kdo má), podle počasí sluneční brýle a opalovací krém, eventuelně větrovka, šátek, tužka, svačina-oběd, nějaká sladkost na rychlé doplnění energie a hlavně dostatečně veliká láhev s pitím!! (1 litr) Kartičku zdravotní pojišťovny (nemáme-li kopii) a případné léky s návodem k použití (vybereme na srazu), malé kapesné.
UFOlosy: 3 Přihlášky: prosíme odevzdat do 27. května 2009 Cena:
Spolu s přihláškou budeme vybírat 150,- Kč na dopravu a vstupné.
Info:
Akci zajišťuje Jarda, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj:
[email protected] nebo telefon 737 845 198.
Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 3
Společná UFOakce 26. - 28. 6. 2009 Akce na konci roku, kde rozhodně nesmíte chybět.. Minule jsme byli na vodě, kam pojedeme letos, to se ještě uvidí.. Informace budou uveřejněny s dostatečným přestihem 9
Vánoční čundr 20 – 21. 12. 2008 občas polevili v obezřetnosti. Tu najednou se před námi objevily čerstvé stopy od auta. Zpomalili jsme a poslouchali. Bylo ticho. Greisy si bezstarostně pobíhala kolem. Jdeme dál. Najedenou ale proti nám ze zatáčky vyjelo zelené auto. Zastavuje. Čekáme, co bude. Pán v zeleném, těžko říci čeho příslušník, měl naštěstí dobrou náladu a se slovy: „Toho psa si uvážete,“ se poroučel. Celkem se nám ulevilo a vyrazili jsme raději lesem, mimo cestu. Brodíce se po lýtka ve sněhu jsme hledali vrchol, leč díky husté mlze nebylo vidět více jak na sto metrů. Tu u cesty se nám zjevila mohyla s křížem, kterou jsme s radostí prohlásili za vrchol a slavnostně u ní poobědvali. Začalo se připozdívat a my přemýšleli, kde na noc hlavu složit. Rozhodli jsme se pro vyzkoušený útulný lesík pod vrcholem Brdce (839 m n.m.). Abychom neměli vzrušení málo, narazili jsme cestou na partičku nadšených jezdců na čtyřkolkách. Tak tak, že jsme stíhali uskakovat do škarpy mezi mladé smrčky, kde na nás pod krustou ledu čekaly zákeřné kaluže. Na Brdcích jsme nezapomněli na vrcholové foto a spěchali jsme do naší zasněžené ložnice, abychom si stihli ještě za zbytků denního světla připravit dříví na večerní táborák. Bylo poměrně teplo a těšili jsme se na buřtíky. Sotva jsme však natahali hromadu dříví, zjistili jsme, že je více mokré, než jsme si až do teď mysleli. Přišla obleva a sníh na větvích i v korunách stromů začal tát a pršet na zem. Rozhodli jsme se tedy pro urychlený ústup do přístřešků a studenou večeři. Greisy celou noc bedlivě hlídala. Ráno nás pak vzbudilo stádečko divokých prasat. Nebo spíš Michalův křik: „Járo, vstávej!! Běží na nás prasata!“ Ještě že je Greisy včas zahnala, ačkoliv přitom nevypadala dvakrát sebejistě :-) Při snídani jsme se snažili usušit nad ohněm zmoklé věci, ale naše snaha se nejevila jako příliš perspektivní, a proto jsme se rozhodli dojít v „pyžamech,“ respektive v posledních zbylých suchých oděvech, nejkratší cestou zpět do Orlova. Bylo hezky mrazivo a místy i prosvítalo slunce. U vodní nádrže Pilská jsme začali pomalu potkávat i další lidi, kteří si také vyrazili na předvánoční procházku a tak jsme příjemně naladěni vyrazili zpět do Prahy, kde na nás již čekala vana s teplou vodou, na ty méně šťastné vana se dvěma kapry. Nezbývá než popřát naší vánoční tradici do dalších let pěkné počasí, sníh, slunce, zamrzlá jezera a nadšené účastníky. Jarda
Letošní ročník této předvánoční vycházky do klidné přírody, která se vzhledem ke svému již několikaletému opakování stala mezi vedoucími v oddílu tradicí, proběhl ve velmi komorním duchu dvou, respektive tří, účastníků. Na společnou cestu po zasněžených brdských kopcích jsme vyrazili já, Michal a Greisy. Ačkoliv letošní vánoční prázdniny byly příjemně dlouhé, celé dva týdny, nesešlo se nás mnoho, a proto jsme se s Michalem rozhodli uspořádat vánoční čundr dvoudenní. Naším cílem byl, ostatně jako v loňském roce, vojenský újezd Jince. Sešli jsem se v sobotu ráno u mě před domem, kde mě Michal s již nedočkavým čtyřnohým přítelem vyzvedli. Bylo zataženo a poprchávalo, po sněhu ani památky. Ani předpověď počasí nám nebyla příliš nakloněna. Nicméně jak jsme se blížili k Příbrami, začala být okolní pole pocukrována trochou sněhu a když jsme dorazili do Orlova, vísky na samém pokraji brdských lesů, měli jsme kolem sebe sněhu již po kotníky.
Z vyhřátého auta se nám zpočátku nechtělo, ale po krátkém symbolickém otálení a zahajovací fotce jsme vyrazili vstříc prvnímu vrcholu. Nebyl ani tak daleko, jako spíš do kopce :-) Třemošná (779 m n.m.) na nás čekala v celé své zimní kráse, dokonce i s ozdobeným vánočním stromečkem. Cestou nahoru přitom začalo sněžit a když jsme se zapisovali do vrcholové knížky, přidala se i slušná fujavice. Greisy měla zatím stále dost energie a často na nás podnikala hravé lovecké výpady :-) To však ještě netušila, že dnes večer jí teplý pelíšek domova opravdu nečeká. Z Třemošné jsme se vydali na Tok (865 m n.m.) – nejvyšší vrchol Brd. Cestou jsme povídali o všem možném, až jsme 10
Cykloedxpedice Finsko 9. 7. - 6. 8. 2008 „celou Skandinávií až za Severní polární kruh a Pobaltím zpět“ délka akce: 29 dnů (9. 7. - 6. 8. 2008); účastníci: Petr Cvengroš, Jarda Hejný, Lukáš Korous, Jiří Kukačka; najeto: 2830 km za ??? hodiny v sedle; průměr na den: 97,5 km (113 km na jízdní den) průměrnou rychlostí ?? km/h; nejdelší etapa: 26. den, Litva, "... Litvou", 160,15 km; navštíveno 7 evropských zemí: Norsko, Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko;
trasa: Trondheim – Malm – Grong – Trofors – (Švédsko) – Hattfjelldal – Tärnaby – Sorselle – Arvidsjaur – Severní polární kruh – Jokkmokk – Harads – Kalix – Haparanda-Tornio (Finsko) – Kemi – Oulu – Viitasaari – Jyväskyla – Lahti – Helsinki – Tallinn (Estonsko) – Pärnu – (Lotyšsko) – Riga – (Litva) – Kaunas – (Polsko) – Suwalki – vlakem přes Varšavu a Krakow do Prahy. Tak je konečně tady, dlouho očekávaná recenze z prázdninového putování po Skandinávii
a Pobaltí. Skandinávie nás nadchla už v roce 2006, kdy jsme projeli jižní část Norska a 11
Švédska, ale bylo jasné, že severněji to bude minimálně stejně zajímavé, pravděpodobněji zajímavější. Stačilo už jen koupit letenku a počkat do prázdnin. Navíc jsme se rozrostli, přidal se k nám Petrův kamarád Lukáš, takže po mnoha letech cestujeme opět v počtu čtyř. Plán není příliš jasný, ale vidíme to následovně: letadlem do norského Trondheimu a odtud nějakou dobu na sever. Jedním z významných cílů je Severní polární kruh, není však jisté, zda ho dosáhneme v Norsku, Švédsku nebo Finsku. Švédsko přejet od západu na východ a okolo severního okraje Botnického zálivu, který se vkleňuje mezi obě země, se překulit do Finska. Finskem jižním směrem až do Helsinek a poté trajektem do Tallinnu. Dále chceme pokračovat skrze Estonsko, Lotyšsko a Litvu do Polska a odtud, jak nám to vyjde, vlakem domů. Máme na to maximálně třicet dnů, abychom se stihli vrátit na letní UFOtábor. A už přistáváme v Trondheimu. Trochu zima oproti Praze. Hned první veselá příhoda nás čeká dříve, než bychom si mysleli. Když vybalujeme kola z krabic, Lukáš zjišťuje, že si doma při balení zapomněl sedlo i se sedlovkou. No, 3000 km ze sedla, to bude makačka! Nebo alespoň 30 km od letiště do města. Ukazuje se ale, jak je Norsko vyspělá země, po pár metrech míjíme obchodní centrum, které je otevřeno, ač je večer, a mají i sedlo i plynové bombičky k vařiči, které potřebujeme na vaření. Další den věnujeme prohlídce Trondheimu, turistickému centru středozápadního Norska. Pěkné jsou doky, starodávný dřevěný most Gamble Bybro, Nidaros katedrála i pevnost Kristiansen, avšak největší atrakcí pro nás i diváky je výtah pro cyklisty. Cesta na pevnost je totiž hodně do kopce a tak se na kole můžete nechat vytáhnout nahoru, zapřeni nohou o takové plechové postrkovátko. S brašnami to ale nefunguje, takže jsme akorát vítanou atrakcí místním a turistům.
Trondheim necháváme za sebou v trajektu, který nás veze na druhý břeh Trondheimského fjordu do vísky Vansikan, kde po dni cesty ve vzdálenosti mínus 30 km (od letiště do města jsme se vlastně vraceli) konečně vyrážíme. Napravo fjord, nalevo tak pětisetmetrové kopce. Několik dalších dní míříme v zásadě na sever. Norská krajina je úžasná, zvláště kusy trasy podél fjordů.
Často jedeme podél nebo spíme či obědváme u řek, těch je tu nepočítaně Co však není úžasné, jsou večerní nálety komárů. Když se člověk obrní a použije repelent, komáři ustoupí, ale i tak je to občas boj. Bohužel, komáři limitují možnost širákování, a tak většinou stavíme stany. Všechno zlé je ale k něčemu dobré, alespoň tak Lukáš nestraší místní ve svém bílém pyžámku jako hned druhou noc :-). Kluci vynalezli zajímavou metodu lezení do stanu s rozběhem, aby komáři neměli šanci, my s Járou zase metodu, jak vařit venku a přitom být zazipován uvnitř. Ostatně mohu zmínit pár čísel z celé cesty: 16,5 nocí ve stanu, 8,5 nocí širák, jedna v chatě a dvě ve vlaku. Místní tvrdí, že je nejteplejší léto za posledních sto let, což jim sice nevěříme, ale je opravdu hezky a co je hlavní, neprší! Nebo jen občas a trochu. Po prvních dnech mě začíná dost bolet koleno a ne a ne dát pokoj, poctivě jej mažu Fastum gelem, ale ani to nepomáhá. Ale co nadělám, měním styl jízdy tak, abych koleno moc nepřetěžoval, což má sice za následek, že mě začíná bolet vše ostatní, ale jede to :-). Jardu zase začíná bolet noha, alespoň v tom nejsem sám. Projíždíme městy Malm a Grong a dostáváme se do Nord-Norge, severního Norska. Ten den poprvé vidíme dva losíky pasoucí se kus od cesty. Jak ale zastavíme, utíkají. Z města Trofors nás čeká jediný pořádný kopec cesty (asi 12 km 12
nahoru), jinak jedeme převážně po rovince nebo houpavých kopečcích. Šestý den překračujeme hranice Švédska a poprvé pořádně nakupujeme v památném městě Hattfjeldal (Had jel dál). Nejlevnější malý chléb se tu dá koupit z 9,90 NOK nebo za 19,90 NOK (60 Kč), podle toho, do jakého obchodu vstoupíte. Já s Járou vstoupili do toho správného, Petr s Lukášem do toho horšího :-). Po nákupu si věříme, že ujedeme dešti a tak jsme promoklí až na kost. Lidé jsou ale hodní všude na světě. Nocujeme v chatě, která nám byla dohodnuta hodnou babičkou, u které jsme zastavili poptat se na možnost přespání. Chata je jednou z mnoha standardně pronajímaných turistům nebo místním na dovolenou, s veškerým komfortem, co můžeme potřebovat. Obývací pokoj se mění na sušárnu a předsíň na sklad našeho vybavení. Ale to majítélé naštěstí nevidí. Parádní noc. Největší překvapení nás čeká ráno, kdy je nám řečeno, že po nás nechtějí ani korunu. A to už jsme se báli, že se nedoplatíme. No, jak říkám, hodní lidé jsou všude. Další den pokračuje déšť zakončený finálním lijákem v noci a je taková zima, že na sobě máme skoro veškeré oblečení, co vezeme. Ale další den je zase pěkně, tak ráno vše sušíme a pokračujeme po zkratce mezi horami, na kterou jsme odbočili večer. To je jedna z nejhezčích částí naší cesty. Frčíme horami a fotíme jak diví. Spousta modrých jezer, řek a mostů přes ně, kde se cyklista může zastavit a kochat se. Za městem Sorselle vidíme poprvé soby. Promenádují se beze strachu na něčí zahradě. My je zase beze strachu nenápadně pronásledujeme do lesa a máme pár pěkných fotek. Kdyby to někomu nebylo jasné stejně jako mě, tak sob je prý to zvíře veliké asi jako náš jelen, mající takové normální parohy porostlé strstí, zatímco los je mnohem větší a má takové placaté lopatkovité parohy. Devátý den se rozhodujeme, že Severní polární kruh zdoláme právě ve Švédsku a po nákupu zásob ve městě Arvidsjaur odbočujemě za tímto účelem výrazně na sever. A další legrace. Zjišťuji, že pod náporem nových brašen, které jsem asi ne úplně šťastně uchytil, mi praskl na dvou místech nosič. Jet se dá, ale bojím se, že mi každou chvíli uletí brašna. Příjemné je to zvláště ve sjezdech. Není ale kde koupit nový, projíždíme pustinou po rozbourané silnici, tak nezbývá, než doufat, že vydrží do nejbližší civilizace. Cestou potkáváme stádo sobů
a sobíků na silnici. Pranic si nedělají z aut, která stádo s trpělivostí objíždějí. Cyklisty ale asi příliš neznají a mizí v lese. S velkou slávou dojíždíme na Severní polární kruh, kde náš čeká tabule s výkladem v několika jazycích a nezbytný obchod suvenýrů. Věděli jste například, že Severní polární kruh se pohybuje? Výjimečně si kupuji nášivku, odsud se to vyplatí :-). Fotíme se, píšeme pohledy domů a pospícháme dál, aby nám nezavřeli obchody ve městě JokkMokk, nejsevernějším místě naší cesty.
Obchody jsou sice otevřené, ale nosič nemají. O den později projíždíme město Harads a nocujeme u jezera, kde si půjčujeme lodičku a vyjíždíme na noční projížďku. Uprostřed jezera je zajímavý malinký ostrůvek, na kterém stojí chata, sotva se tam vejde. Muselo dát práci dovést sem všechen materiál na lodičce. Při návratu vidíme lidi na břehu, už se připravujeme na nejhorší = majitele lodičky, ale jsou to jen nějací lidé, co tu chtěli rybařit a kempovat. No holt budou muset trochu popojet. Nepříjemné je, že do jediného rozumného města, kde by se dal nový nosič sehnat, dojedeme právě v neděli a je to dost zajížďka, takže se rozhodujeme otestovat nosič na kamenité zkratce přes hřebínek. Buď praskne úplně a někdo si holt udělá výlet do civilizace nebo vydrží a pak už vydrží všechno. Naštěstí b) je správně. Zažíváme i solidní déšť. Třináctý den proto trávíme celý ve stanech u jezera, pouze statečný Lukáš s Járou vyráží zpět do nedalekého města pro zásoby, abychom neumřeli hlady. Ale zase je čas vymyslet nějaké hry do Bílkovic, spočítat trasu a zjistit, že nestíháme, takže den není zas až tak zabitý. Čtrnáctý den opět poprchává a my míříme přes Kalix k hraničnímu městu Haparanda-Tornio. Potkáváme zajímavého dědu, který pracoval v Čechách v Teplicích a 13
hostí nás pivem Staropramen, a večer už ve Finsku několik hodin čekáme, než přestane pršet a vaříme párečky na houpací zahradní lavici před prodejnou s nábytkem. Nechceme spát nikde venku, ale už je pozdě někoho prosit o nocleh, takže nakonec přespáváme celkem luxusně na dostihovém závodišti v budce pro rozhodčí. Trénující žokejové se akorát ráno trochu diví, kdo to na ně mává z kukaně.
protože v převlékárnách jsou ze strany N provrtané dírky a ze strany M jsou zakryté :-). Na záchod chodíme každopádně na M, protože na N se nedají zavřít dveře. Voda je rezavá od železa, takže pokusy vyprat končí trochu nezdarem, ale večer je to parádní a dáváme už druhý den širáček. Další den nás postihuje nepříjemná závada, Petrovi se objevil nádor na skvělém plášti Kenda a tak nazouváme leta vozený Rubena Arctic. Najeli jsme na Finskou jezerní plošinu a večer po průjezdu městem Viitasaari je naopak ve znamení narozenin Petra a Lukáše, vína a oliv. A série „širáček“ pokračuje. Pospícháme dále, ale jako na potvoru trávíme ztraceni půl dne na pláži ve městě Jyväskyla a Petra začíná bolet sval, který měl nedávno natržený. Tož se nám to trochu komplikuje a ještě nevíme, jak stihneme Lukášovo letadlo z Tallinnu... čeká nás Tour de Helsinky, něco přes 140 km přes Lahti. Skokanské můstky z olympiády 1956 jsou na svém místě a na hřišti pod nimi se hraje fotbal. Jakmile přijedeme, Lahťani dávají gól a vedou 1:0. Měli říct dřív, my bychom si pospíšili :-). Večer slavíme moje narozeniny u squotu vedle silnice, mám je sice až v květnu, ale důvod se vždycky najde. Do Helsinek přijíždíme někdy během odpoledne. Dostat se do Keskusty (centra) dalo zabrat, ale zvládli jsme to. Řešíme trajekty, pozdní oběd, můj natrhlý plášť a hlavně krabici pro Lukáše, aby měl do čeho zítra ráno na letišti zabalit své kolo. Samozřejmě si ve zbytku času prohlížíme i město: přístav, známý Lutheránký dóm se zelenou kopulí před přístavem, moderní nádraží nebo skalní chrám. Vše se s jistou dávkou štěstí podařilo a my už sedíme na palubě trajektu, koukáme na ostrůvky a ostrovní pevnost před městem a kocháme se zapadajícím sluncem. Brázdíme vody mezi Helsinkami a Tallinem na desetipatrové lodi, v jejíž útrobách zmizelo asi sto kamiónů a do hlavního města Estonska dorážíme někdy v jednu hodinu v noci. Lukáš se loučí a míří podle azimutu na letiště, my bereme za vděk místem na spaní v místní „Stromovce“ na trávě za tratí s pěkným výhledem na nákladní přístav. Už pouze ve třech si prohlížíme Tallinn: věž Tlustou Markétu, náměstí s trhem a radnicí, Tallinnský hrad a chrám Alexandra Něvského. V Estonsku a hlavně v Tallinnu žije spousta bohatých Rusů, což je vidět hlavně podle luxusních aut, která nás míjí na silnicích. Petrovi v jedné nečekané chvíli vybuchuje plášť (třetí
Finsko je jedna velká placka plná jezer, řek a lesů. Navyšujeme denní porce kilometrů na průměrných 120 za den, abychom stihli návrat. Lukáš uvažuje, zda nás opustí už v Helsinkách nebo až v Tallinnu, kvůli práci musí být zpět o týden dříve. Jára se chystá trhnout v Lotyšsku v Rize. A my s Petrem snad vytrváme až do Polska, ale na Varšavu to příliš nevidíme. Rivina nám na jednu stranu umožňuje najíždět velké denní trasy, ale moc nevidíme do okolí, což je trochu otrava. V háku nám to frčí přes třicet, ale kopečky jsou stejně lepší. Pěkným místem je moře za městem Kemi. Musíme k němu ale dojet po šílené rovné silnici plné aut, kamiónů a vroubkování, aby se řidiči probudili, když vyjedou ze správného směru. Ve městě Oulu uvažujeme i o možnosti popojet kus vlakem, ale tu necháváme až jako krajní a velice drahé řešení. V Oulu mají také nosič, ale je velice drahý a brašny na něj příliš nepasují. Když přežil doposavad, přežije snad až do Prahy... dál nosič neřeším. Další dny najíždíme přes 130 km, míjíme spoustu jezer a také dáváme v jedné místní knihovně na UFOstránky pár fotek a pozdrav z cesty. U jezera Saaruijärvi spíme na koupališti, slavíme Járovy narozky a řešíme, jestli muži jsou Miehet nebo Neiset (už sám ani nevím), což je zřejmě značně úsměvné pro děti, co se tu večer koupou. Kdyby tušili, že strejdové tu budou nocovat, ráno se určitě neukáží. Jára usuzuje, že N jsou muži, 14
zničený plášť během týdne, statistika nuda je), a protože náhradní už nemáme, musíme šít a doufat, že naše rukodělná činnost dojede 50 km do nejbližšího perspektivního města. Pobaltské státy se krajinou i mentalitou obyvatelstava podobají České republice, takže nic zvláštního.
než jsme čekali. Fouká nepříjemný protivítr, řidiči po nás hází různé předměty (identifikovali jsme jogurt a kost od kuřete), zdraví nás čeští kamioňáci. Naposledy se koupeme a málem nás poráží auto. Jedeme si s Petrem pěkně zatáčkou, zezadu předjíždí nějaký pitomec, ale v protisměru auto... brzdy kvílí, my už se vidíme mrtví. Když se ohlédneme, auto stojí ve svém pruhu, ale otočené na druhou stranu, od gum se kouří, prostě nám za zády udělalo hodiny a zmateně odjíždí směrem, kterým přijelo. Ale přežili jsme. Poslední den už míříme přes Mariampole a Kalvariju do Polska. Hlavní je plná kamionů a na hranicích Polska se skoro daří sehnat českého kamiońáka, který by nás vzal domů. Bohužel jede na druhou stranu... A samozřejmě, abychom si to dobře pamatovali, poslední kilometry v Polsku nás chytá průtrž, do které bohužel po chvíli čekání musíme vjet, jinak nestihneme vlak. Vše ale šťastně dopadlo a my včas dorážíme na nádraží. Podle plánu chceme jet nočním vlakem přes Varšavu do Krakowa, a poté druhým nočním vlakem do Prahy. Trasa je už vyzkoušená Jardou a funguje, Lukáš je už dávno d v Praze a my to už máme jen jeden přestup. Na nádraží se nás ujímá hodná teta, co umí anglicky, vyjednává nám lístky a zařizuje, co se dá. Rychlík má jeden oddíl speciálně pro cyklisty, půl vagónu je pro kola a druhá polovina pro jejich majitele. Na poslední chvíli neměli lehátka, ale dá se bez problému spát v prázdném kupé. V Krakowě máme celý den volno. Nejdříve dospáváme a sušíme věci na břehu Wisly pod hradem Wavel. „Tady nemóže být,“ vyhazuje nás však nějaký popelář, který si naše vybavení zřejmě spletl s odpadky :-). Jedeme si tedy prohlédnout centrum, hlavní rynek s přehlídkou Polsko-Ukrajinského folklóru, chrám sv. Petra a Pavla a hrad. Vlak směrem Praha – Vídeň – Budapešť na nás večer čeká na nádraží. Já obsazuji kupé a Petr nakládá kola do českého hitláku. Snad dorazí... Za pár hodin budeme doma. Pár hodin se trochu protáhlo, zvláště kvůli přítomnosti kamarádů z Rumunska, kteří zaplnili naše kupé. Okolo sedmé jsme sice značně unavení, ale šťastně se všemi věcmi na Smíchovském nádraží. Kupujeme české koblížky a šátečky k snídani a děláme poslední fotku... Další dobrodružství za námi...
Zašitý plášť čeká taktéž zatěžkávací zkouška, protože nám asfaltka mizí před očima, nicméně šťastně dorážímne do města Pärnu, u místního Šáry kupujeme kvalitní asi kilovou Rubenu a hurá na pláž k moři. To je pěkná tečka za několika nejistými dny, sluníčko, obídek a pak se cachtáme se ve vodě. Musíme ale dál, dneska to chce dojet do Lotyšska. Nightridíme až do noci, večeříme u samoobslužné benzínky a když nocujeme kus od ní, tachometr ukazuje 134 km. Míříme na Rigu. Cestu si zpříjemňujeme obědem v restauraci, kde potkáváme Čechy mířící opačným směrem. Díky nim víme, co si máme koupit, protože personál umí anglicky tak dvě tři slova. Do Rigy dorážíme až večer. Dost dlouho nám trvá, než přes zašlou periferii pronikneme do centra. Zrovna se tu koná nějaká akce, tak se s námi fotí skupina slečen převlečených za námořnice. Prohlížíme si noční centrum, nejvyšší věž v Evropě, náměstí se zámkem a noční fireshow a Jára na nádraží zjišťuje, že vlak do Villniusu nejezdí a že bude muset autobusem, což potvrzují i Američané-cykloturisté, kteří jsou v Evropě na několika měsíční cyklo dovolené. Kolo se tu ale do autobusu prý bere jako normální zavazadlo, takže to snad bude OK. Járu opouštíme v parčíku s obeliskem a už dlouho po půlnoci opouštíme město. Po bezmála 160 km okolo páte hodiny ranní jdeme na kutě v krásném lesíku u silnice. A pak že dovolená :-). Čekají nás poslední dny Litvou přes Panevéžys a Kaunas, stále po silnici E7, předem víme, že pěkná nuda. A také, že jo, ještě horší,
KUKI 15
UFOUN - Zpravodaj členů Cykloturistického oddílu UFO - 213. PS, číslo 9. Vyšlo v únoru 2009 v nákladu 30 výtisků. Redakčně upravil Petr Kukačka, e-mail:
[email protected]. Internetové stránky oddílu: www.oddilufo.estranky.cz, e-mail oddílu:
[email protected]. 16
