V tomto čísle nepřehlédněte: Jak by mohla začínat škola – 8 Co je u nás nového – 10 Těšili jsme se do školy – 14
Beskydská sedmička – 18 Den bez aut – 20 Komiksová premiéra - 24
Začíná desátý ročník Druhého patra. Od jeho úplných začátků uběhlo již hodně vody, vždyť mnozí z prvních redaktorů už chodí do práce. Také v červnu se s námi rozloučili dlouholetí redaktoři a my hledáme nové budoucí novináře. Chtěli bychom požádat naše čtenáře – buďte k nám shovívaví, budeme se zlepšovat (doufáme ☺). Redakce Léto je dobou cestování a poznávání nových krajin. Také Druhé patro se vydalo na cesty a zamířilo do hor. Trošku se povozilo lanovkami a nechalo se vyfotit ve výškách kolem 4000 metrů před Mont Blancem. Vždyť co bychom pro náš časopis neudělali. Navíc když jsme pár dnů před koncem školního roku dostali diplom, že Druhé patro skončilo na třetím místě v krajské soutěži o nejlepší školní časopis. Ale prázdninové putování časopisu ještě nekončilo, jedno číslo jsme poslali do Ameriky. Fotky z obou akcí si můžete prohlédnout na webových stránkách časopisu (http://www.zstyrfren.cz/Aktivity/DP/DP.htm)
Druhé patro v Americe! Možná si vzpomenete, že jsme minulý rok psali o výletu Krtečka do vesmíru, kam ho bral astronaut z NASA Andrew Feustel. I přes několik odkladů se Krtečkův let vyvedl a všichni po dvou týdnech strávených ve vesmíru přistáli živí a zdraví na Floridě. No a protože se Krtečkovi stýskalo po domově, tak o prázdninách i s panem Feustelem zamířili do -1-
České republiky, kde uspořádali několik přednášek. Druhé patro v žádném případě nemohlo chybět. Na přednášku ve Valašském Meziříčí jsme dorazili půl hodiny předem, ale stačilo to už jen k obsazení poslední řady židlí v přednáškovém sále, kde bylo místo asi pro 150 lidí a přesto se tam všichni návštěvníci nevešli. Po nekonečném čekání Andrew Feustel dorazil se svou ženou, dvěma syny, krtečkem i překladatelem. Nejdříve nám promítli fotky ze samotného letu raketoplánu Endeavour, po kterých následovaly fotky přímo z Krtečkovy mise do vesmíru (nechyběly fotky, jak krteček jí, jak si čistí zuby nebo jak ve skafandru pracuje). Poté přišly na řadu otázky, ze kterých za zmínku stojí otázka, jestli Feustel viděl mimozemšťany, na kterou se záhadným úsměvem odpověděl, že nám o tom nesmí nic říct. Po dotazech přišla na řadu chvíle, na kterou se všichni těšili, a to sice autogramiáda. U Andrewa Feustela se téměř okamžitě vytvořila fronta, nicméně my, členové redakce Druhého patra, jsme zamířili za Indirou Feustelovou, které jsme, jménem našeho školního časopisu, předali fotku z naší loňské krtečkovské párty i s jedním číslem Druhého patra. Indira se zaradovala, že má Krteček v naší škole takovou podporu, oba naše dárky s radostí přijala se slovy, že jí to její maminka (narodila se v České republice) přeloží a za odměnu všem čtenářům časopisu napsala vzkaz, v němž všechny z naší školy pozdravuje. Martin Ondryáš
Recept na bezva prázdniny POTŘEBNÉ SUROVINY: cukr, hromada kamarádů (můžou být i instantní), moře nebo koupaliště, výlety, malé děti, knížky, televize, postel, rodina, kopec srandy, zábavné kroužky, pytel dobrot, další ingredience dle svého uvážení. -2-
NÁVOD K PŘÍPRAVĚ: Připravíme si největší hrnec, co doma najdeme, a nasypeme do něj kamarády, děti, knížky, televizi, postel a rodinu. Potom z pytlu dobrot a cukru ušleháme pevnou hmotu a přidáme ji do hrnce. Zasypeme to kopcem srandy, kroužky, přidáme ingredienci dle svého výběru a nakonec vše zalijeme mořem nebo koupalištěm. A na dozdobení můžeme použít myšlenku na nejhezčí zážitek ze života a můžeme na pěkných talířích podávat nejlépe k obědu nebo k večeři. Takhle vypadá jeden z receptů na bezva prázdniny. Míša Dobiášová 9. C Jak mít skvělé prázdniny? Jednoduše. Základem je dobrá nálada a úsměv na tváři. Počasí si nevybereme, proto je dobré mít kolem sebe dobré přátele. V té chvíli se dá vymyslet spoustu věcí, co dělat. Když venku prší, zahrajeme nějakou stolní hru, když je hezky, jde se ven. Ale dobré je naplánovat si nějaký výlet. S rodinou nebo přáteli. Vyjet na kole na pěkné místo, nebo k vodě, když je teplo. Takto se dají prázdniny užít skvěle… Michal Loprais 8. B Prázdniny v pohybu alias prázdniny v terénu jsou nejlepší! Pěkně zvednout zadek, nahodit boty a jdeme! Moje prázdniny byly extrémně v pohybu. Naše rodina se totiž zbláznila do objíždění každé „ptákoviny“ v ČR. A když říkám každé, tak myslím skoro každé, když se naskytne příležitost, neváháme a jedeme! Třeba jen tak si zajet do Ostravy na hambáč nebo do Rožnova na zmrzlinu. Stejně se nic nevyrovná procházkám na Javorník, Radhošť a Lysou. Nohy třeste se, chystáme se do TATER!!! Ať žijou prázdniny v terénu! Adéla Foltýnová 9. C
Co jsem dělal(a) o prázdninách O prázdninách jsem byla na soustředění z tenisu. Měli jsme jet do Hradce. Cesta trvala asi dvě hodiny, možná více, protože nám trochu blbla navigačka. Když jsme tam dojeli, šli jsme do pokoje a vybalili si věci. Pak už jsme šli na trénink. Byli jsme tam tři dny a hráli každý den -3-
šest hodin. Bylo krásně a každý den jsme čekali, že půjdeme do bazénu, protože byl hned vedle nás a měli jsme si vzít plavky. Nakonec jsme se koupali jen ve vlastním potu! Odjeli jsme domů a hned jsem šla na akváč. Daniela Skřehotová 6. A O letošních prázdninách jsme byli v Itálii. Jeden den jsme byli na pláži, byl už podvečer a byly velké vlny. Voda byla teplá, ale vlny byly hodně silné, a tak byla sranda. Chtěli jsme se potápět, ale vlny byly moc velké. Vůbec se nám nechtělo ven z vody. Byl to nejlepší večer naší dovolené v Itálii. Sebastian Kellermann 6. A
Začaly prázdniny, rozdalo se vysvědčení a my zahájili úprk ze školy. Na začátku prázdnin moc pěkné počasí nevyšlo, tak jsme seděli doma. Po týdnu jsme jeli na dovolenou do Krkonoš. Měli jsme naplánovanou Sněžku a mnoho dalších výletů. Bylo pěkné počasí a my vyšli na Sněžku. Vybrali jsme pěknou cestu. Když jsme vyšli na vrchol, zděsil nás počet lidí dole i nahoře. Shodli jsme se, že je tam lidí jako na Václaváku. Vystoupali jsme nahoru, lidí jako smetí, ale výhled stál zato, bylo to super. Potkali jsme Krakonoše a zeptali se ho, jestli se s ním můžeme vyfotit a on řekl, že za 30 korun. Zasmáli jsme se a vyfotili se s ním. Rychle to uteklo a už byl konec dovolené a prázdnin a zase do školy. Až na počasí prázdniny vyšly a dobře jsem si to užila. Jana Strnadlová 6. A
O prázdninách jsem byla v Alpách. Jeden den se tam slavil svátek zasněných srdcí a to je svátek, kdy se zapálí ohně na zahradách a všude na kopcích. Byla to hezká procházka a trochu i strašidelná, protože už byla tma a všude kolem byly jen lesy. Po nějaké době jsme viděli na kopci z ohňů udělané velké srdce a my jsme byli hned u toho. Kousek -4-
od ohňů byl stůl a všichni tam slavili. Byl to super zážitek a budu na to ještě dlouho vzpomínat. Barča Kampová 6. A Letos o prázdninách jsem potkala medvěda. Byli jsme na dovolené v Nízkých Tatrách. Jeden den jsme se vypravili na výlet na Chopok a když jsme se vraceli, zašli jsme se podívat na nějaký symbolický kostel horolezců, co zemřeli na horách. Tak jsme šli,
až jsme došli k nějaké velké kleci a taťka si z nás dělal srandu, že je v ní medvěd, ale my jsme mu to nevěřili. Pak přišli blíž a on tam ten medvěd byl. Nebyl to obyčejný medvěd, ale malý plyšový míša, kterého tam někdo zapomněl. Lucie Syrovatková 7. C
Můj prázdninový společník Prázdniny jsem strávil snad jen s jednou věcí. Bylo to kolo, můj pětiměsíční černobílý horák. Každé ráno jsem se těšil, až se na něj posadím a vyjedu s ním nějaký beskydský vrchol. Jezdilo se na něm parádně, nikdy mě nezklamalo a to ani když jsem s ním tvrdě jezdil do kopce nebo sjížděl serpentýny Javorníku. Byl jsem s ním snad všude. Taky jsem si dál úkol a ten obsahoval 30x vyjet Pustevny, bylo by to jednoduché, kdybych ještě nemakal na brigádě v prádelně. Poslední týden prázdnin mi chybělo 8 jízd, jezdil jsem tedy každý den. Svou 24. jízdu jsem jel hned ráno, nahoře jsem byl hned. Dolů po Knížecí jsem se v 65km/h řítil do nejprudší zatáčky, jelikož cesta byla mokrá a já zatáčky hodně klopím, poprvé mě kolo zklamalo a podklouzlo, čím jsem se pěkně do krvácení zedřel, zničil věci, ale to nejhorší – poškodil i kolo. Svou 24. jízdu jsem si tedy sjel v autě horské služby, která pokračovala až do Nového Jičína. Po dvou dnech jsem si řekl DOST! Teď to přece nevzdám. Kolo jsem dočasně spravil a pokračoval ve svém úkolu. Jezdil jsem 2x denně a úkol nakonec splnil a tím pěkně zakončil prázdniny. Kolo příští rok čeká vylepšení, bohužel
-5-
z mých peněz, ale pro kolo to udělám, protože je to super věc, která udělá člověka šťastného! Emil Milata 9. C Skoro celé prázdniny jsem prožil na zahradě, kterou máme ve Frenštátě, s mým prázdninovým společníkem, mým psem Aronem. Aron je černý labradorský retrívr, který si mě někdy i všiml, píši někdy, protože on se skoro celé prázdniny čváchal v našem polorozbitém bazéně. Všiml si mě
především, když jsem mu dával žrádlo, když jsem s ním šel ven, nebo když se mi ho podařilo vyhnat z bazénu, aby šel do potoka. Těším se na další prázdniny s mým prázdninovým společníkem, i když se už nebudu těšit na další ročník základní školy s mými kámoši. Vojta Maniš 9. C
Mým prázdninovým společníkem byly goretexové pohorky koupené v prodejně HUDY sport v Brně. Jsou opravdu pohodlné, hezké a nepromokavé. Díky nim jsem už zdolal Smrk a Velký Javorník. Děkuji ti můj společníku, mám tě moc rád a ještě jednou děkuji. Jan Maléř 7. C
Nedovedu si prázdniny představit bez kola. Aspoň jednou za týden se musím projet. Stačí mi jet jen kousek. Taky jsem byla na kolech na dovolené v Německu u Bodamského jezera, kde jsme najezdili 228 kilometrů. Byl to zážitek jezdit od rána do večera na kole v cizině. Nejhezčí byly Rýnské vodopády. Bylo to tam super. I tady v Česku se dobře jezdí na kolech. Na kolech rádi jezdíme celá rodina, je to vždy velký zážitek. Poznala jsem tak kus krásné přírody. Moje babička říká, že kola jsou mučidla, ale přesto ráda jezdí a já s ní. Michaela Juračáková 7. C
Můj „suvenýr“ z prázdnin Můj suvenýr z prázdnin je průhledný a mazlavý. Je to oční mastička a přivezl jsem si ji z tábora, protože jsem měl asi v polovině tábora v oku JEČNÉ ZRNO. Daniel Bernátek 7. C -6-
Můj suvenýr z prázdnin má asi každý člověk na světě. Je to zub a stalo se to takhle: uviděl jsem na půdě staré kolečkové brusle a řekl si, že je vyzkouším. Jel jsem 1,5 km dlouhou trasu. Najednou se přede mnou objevila kamenitá cesta, říkám si: žádný problém, ale problém to byl velký. Tak jsem jel a spadl na kamenitou cestu a vypadl mi zub. Schoval jsem ho do kapsy a jel domů. Brusle jsem dal na půdu a leží tam dodnes. Ondřej Kubečka 7. C
Proč jsou právě dva měsíce prázdnin? Dva měsíce prázdnin jsou proto, že kdyby byly déle, tak bychom se toho moc nenaučili a byli bychom hloupí. A myslím, že kdyby byly prázdniny delší, tak by stejnak děti nevěděly, co dělat. Třeba já jsem to ke konci prázdnin nevěděl! Začínala být nuda. Ano, ti starší mohou chodit na nějakou tu brigádu, ale co ti malí, jen si hrajou a dělají binec. A proto ty děti chodí do školy, zajistili jim to starší lidé, kteří jsou pro to, aby prázdniny byly jen pouhé 2 měsíce a někteří starší by prázdniny zrušili úplně, aby měli od malých zlobivých dětí pokoj! Většina dětí si ani nestěžuje, že jsou prázdniny tak krátké, protože se těší do školy hlavně za kamarády. Jiří Kusý 9. B
Učitelé by se bez nás doma nudili. Už by chtěli něco opravovat a číst ty chyby. Chybělo by se jim rozdávat nějaké známky a nebylo by komu. Mně by to už taky vadilo, kdyby byly prázdniny déle než dva měsíce. A kdyby byly víc než dva měsíce, tak bych se tak nudil, že bych se už asi i těšil na diktáty od paní učitelky Strakové, už by mi chyběly letopočty z dějáku a počítání v matice. Říkám to nerad, ale asi by mi škola chyběla. Kdyby byly prázdniny delší, dlouho bych nemohl být klíčníkem. Ve škole by se mi rozpadla židle, protože bych na ní dlouho neseděl. Nemohl bych jít do žádné práce, protože bych neměl ani základní vzdělání. A než bych vyšel školu, tak by to trvalo moc dlouho. Daleko víc bychom zapomněli. Roman Bartoň 9. B
-7-
Co bych dělala během desetiměsíčních prázdnin? Určitě by bylo skvělé mít 10 by se tím neuživili. Po delší době měsíců prázdnin, ale co bychom by určitě rodičům začaly doma celou tu dobu dělali? Vím, že děti, děti lézt na nervy a přáli by si, co už chodí do školy, by takové aby už děti konečně začaly chodit prázdniny ocenily a užívaly si je. do školy. I teď, kdy jsou Mohly by vyspávat, dělat si „co prázdniny jen 2 měsíce, znám chtějí“, nemusely by se vůbec učit děti, které se po prázdninách do a jezdily by s rodiči na dovolené. školy těší (k takovým nadšencům Ale jak dlouho by jim to já nepatřím). A teď si to vezměme vydrželo? Možná tak 4–5 měsíců? i z druhé stránky. Myslíte, že A i to už je možná moc. A taky – bychom se za 2 měsíce naučili to, jak by se uživili učitelé? co se jinak učíme 10 měsíců? 10 měsíců by nic nedělali a potom Myslím si, že ne. Ale rozhodně by jen 2 měsíce učili? Možná by jim se mohly prázdniny alespoň to tak vyhovovalo, ale myslím, že o 1 nebo 2 měsíce prodloužit. Marie Hrubišová 9. B
Prvního září začala škola! Vstoupila jsem na školní dvůr. Teď jsem oficiálně zase ve škole, ale jako ve škole to fakt nevypadá. Asfalt nebyl vůbec vidět, ke kotníkům jsem měla samé fáborky, papírky a jiné mašle. Na dvoře byl speciálně udělaný přístřešek. Minula jsem sochu paní ředitelky udělanou z ledu a všimla si obrovské disco-koule nad sebou. Podél celého dvora byl obrovský švédský stůl a plno jídla a pití. Tam, kde normálně parkují auta, bylo pódium a na něm se promítaly fotky z různých akcí. Z obrovského repráku hrály hity prázdnin a z vodotrysku tekla růžová voda. Byla u ní děsná fronta, všichni drželi kelímky. Šla jsem dovnitř do školy, ale hned ve dveřích jsem zakopla. Interiér jsem nepoznávala. Všude po zemi byly po pás lentilky. Dozor na chodbě jezdil na oslovi a místo schodiště převážely děti lítající košíky. Doletěla jsem do třídy, která byla plná -8-
balónků. Všechny třídy byly vymalované, ta naše byla neónově zelená. Ředitelka nás rozhlasem svolala na dvůr. O chvíli později jsme už stáli v davu před pódiem a poslouchali proslov. Po něm na pódium vstoupila rocková skupina a my trsali až do dvou hodin. Pak jsme jedli lentilky a dýchali hélium z balónků. Každý chtěl samozřejmě na osla. Domů jsem se dostala až v šest… Vážně by to tak mohlo být každý den ☺ Kristýna Martináková 8. A
První září bych si představoval s pořádným ohňostrojem. Dále by mohl být bazén naplněný do půlky Bohemia sektem a skákalo by se z balkónu nebo sklouzávalo 30kilometrovým tobogánem. U tobogánu by stáli vojáci a stříleli peníze. U bazénu budou
také minibary s občerstvením a nápoji. V další místnosti budou vzduchové tunely, které by vystřelovaly lidi do trychtýře, který vede do dalšího bazénu s termální vodou. A na okrajích vyhřívané vany. Na konci celé párty by byl závěrečný ohňostroj. Marek Bartoš 8. A
1. září. Ach jo, nejhorší den v roce, to jsem si říkal 31. července. Ale toto 1. září bylo naprosto jiné. Už jak jsem vyšel z domu, tak jsem si všiml, že je něco špatně. Až jsem přišel do dvora, všiml jsem si, že na malém hřišti stojí kolotoče. A tam, kde stála auta učitelů, tam stál obrovský bazén, do kterého se skákalo z oken jazykové učebny. Ve vestibulu stály obrovské stoly plné pití a jídla. A největší šok byl, když jsem přišel do třídy, kde na každé lavici ležel místo učebnic a sešitů tablet, který škole věnoval Samsung. A když nastal večer, každého překvapil 20minutový ohňostroj. A třešnička na dortu bylo, že se 2. září nemusí do školy. Na toto 1. září nikdy nezapomenu. Jan Vaverka 8. A
Začátek školního roku doopravdy Když jsem přišel první den do školy ve Frenštátě, nevěděl jsem, do jaké třídy mám jít. Pak jsem s kamarády potkal Marka Kutňáka, který nás do třídy zavedl. Ve třídě bylo mnoho nových žáků a vůbec jsem je neznal, ale teď už znám skoro všechny a s některými jsem se dokonce -9-
skamarádil. Pak do třídy přišel pan učitel Marek Křištof. Protože jsem nikdy učitele neměl, byl jsem na něho velice zvědavý. Je velice hodný, ale škoda, že ho máme jenom na matematiku. Po třetí hodině jsme šli na oběd. Školní jídelna je velice pěkná a je dobré, že si můžeme vybrat ze dvou jídel. Škola se mi velmi líbí. Radim Vachala 6. C Když jsem 1. září vstala, strašně jsem se bála. Přišli jsme do školy a šli jsme někam do sklepa. Věděla jsem, že tam jsou šatny a zajímalo mě, jak budou vypadat. Nakonec to nebylo tak hrozné, jak jsem si nejdřív myslela. Pak jsem přišla do třídy, kde byl pan učitel. První den se mi na téhle velké škole líbil. Když jsem přišla druhý den, málem jsem se ztratila. Našla jsem třídu, kde na mě čekala spolužačka. Dostávali jsme učebnice, učitelé nám říkali, jaké si máme pořídit sešity. Po víkendu jsme se pomalu seznamovali s novými učiteli. Zuzana Vachalová 6. C Nelíbilo se mi, že jsem po prázdninách musela zase vstávat. Před školou jsem počkala na holky. Šly jsme spolu do školy. Vůbec jsme nevěděly, kam máme jít, ale naštěstí tu má Terka sestřenku a ta nám řekla, kam máme jít. Spolužáci i učitelé a učitelky jsou hodní. Chvíli to potrvá, než si zvyknu. Martina Vachalová 6. C Když jsem přišla na Tyršovku, myslela jsem si, že se tu nevyznám, ale zanedlouho to bylo jinak, už vím skoro všechno. Co kde je, jak to tady chodí a jak se máme chovat. Škola Tyršova je sice oproti trojanovické škole obrovská, ale zvykne si člověk docela dobře. Štve mě akorát to, že ze šatny do třídy musíme vyjít plno schodů, jinak je to celkem fajn škola, mají tu i dobrý bufet. Tereza Andrlová 6. C
Co je u nás nového? Když jsme 1. září přišli do školní jídelny, byli jsme (někteří) překvapeni z nového nábytku. Máme tam nové stoly a modré a žluté -10-
židle. Byly jinak uspořádané a některým se to moc nelíbilo, tak asi proto je během pár dnů přestěhovali zpátky. Malá jídelna pro cizí strávníky je ostře oranžově vymalovaná. Chodba v přízemí má nově obložené stěny – červené a bílé. Mnohé z nás překvapil i školní bufet, ve kterém se teď prodává mnohem víc jídla, nápojů a věcí než minulý rok. Nakonec nesmím zapomenout na místo, kde o přestávkách bývá často plno. Jsou to dvě lavičky, postavené naproti třídě 8. A a 8. C. Žáci těchto tříd si na lavičku nemůžou stěžovat. Ale tohle se nedá říct o učitelích mívajících dozor. Už párkrát museli uklidnit řvoucí žáky na lavičce. Markéta Petrová 8. A
Lavičky na chodbách Jak jste si mohli všimnout, na chodbách se letos po prázdninách objevily lavičky. To je dobře, protože si mají děcka na chodbách kam sednout. Jenže my, žáci 7. C (ta třída u žákovské knihovny) bychom si taky chtěli někde sednout. Věčně stojíme u oken a opíráme se o parapety. Taky by to bylo výhodnější (kdyby tam bylo těch laviček více) pro žáky, kteří čekají na příchod učitele před hodinou např. anglického, ruského nebo německého jazyka (jazyková učebna), také pro děti čekající na hudební výchovu nebo výtvarku... Doufám, že se nám tady taky jednou lavičky objeví. Lucie Holušová 7. C
Nová jídelna Na nové jídelně se mi nejvíce líbí, že ty nové židle, když je chci přisunout, tak vůbec nehrkají a dá se na nich vozit sem a tam. Jan Lichnovský 6. B
Na nové jídelně se mi líbí, že je na styl fast foodu. Také se mi líbí řazení žlutých a modrých židlí, má to dojem včeličky. V menší části jídelny se mi líbí styl mrkev, -11-
tedy kombinace oranžové a zelené. Moc se mi líbí nový styl jídelny, obědy jsou mnohem lepší. Aneta Briedoňová 6. B Na nové jídelně se mi líbí nové barvy židlí a nové stoly. Dále se mi líbí učitelská část jídelny. Mají tam hezky vymalováno. Dále se mi líbí, že kuchařky vaří čím dál líp. Celkový design jídelny je dobře nakombinovaný a mívám díky tomu větší chuť na obědy. Karolína Petrová 6. B
Zpátky do první třídy? NE!!! Prvňáčkem bych nechtěl znovu být. Jsem rád, že už umím číst a psát. Každý den si chvilku čtu a moc mě to baví. Martin Horečka Nechtěla bych už být prvňáčkem. Učila bych se pořád to samé. Teď už umím číst a naučím se plno nových věcí. Natálka Kovaříková Prvňáčkem bych znovu být nechtěl. A proč? Protože bych se musel opět učit psaní a čtení 1. třídy. A prodloužilo by mi to rok chození do školy. Lumír Tuček Chtěl bych být znovu prvňáčkem? Ne. Chci se učit nové věci. Ale v 1. třídě paní učitelka nebyla tak přísná. Tim Oslanec Do první třídy se mi už nechce, protože se nechci odznova učit číst a psát. A protože nechci novou paní učitelku. A také protože bych tam neměl svého nejlepšího kámoše Lukáše. Adam Janďourek
Byl jsem rád prvňákem, protože jsem se naučil číst, psát a počítat. Teď už jsem rád v druhé třídě. Dalík Ott
I když je teprve začátek školního roku, tak je mi líp ve 2. třídě, protože maminka už chodí do práce a Mája do školky. Za maminkou můžu chodit. A taky se už ve 2. třídě nemusíme učit číst, psát a počítat úplně od začátku. My to umíme! Na novém patře mám spoustu nových kamarádů. Anička Strakošová Líbí se mi být druhákem. Můžu chodit sám domů. Těším se na matematiku. Bude to prima rok! Natík Janák -12-
Chtěla bych být zase prvňáčkem? Ne, nechtěla. Těšila jsem se do druhé třídy, protože se chci naučit další nové věci a být zase chytřejší. Niki Krejčí 2. A
Co nám píše Rosaline z Afriky? Conakry 3. 5. 2011 Guinejská republika školní skupina sv. Josefa z Cambanyi Nejdražší rodiče, mám velkou radost z vašich novinek a z vašich dopisů, ale především přijměte mé nejněžnější a přívětivé pozdravy! Jsem zdravá a bydlím se svou rodinou ve velkém domě v Conakry. Nemám ráda tyto předměty: matematiku, chemii, fyziku. Po škole bych chtěla pracovat u policie nebo v armádě. Mým kamarádkám jde škola moc dobře, chodíme do stejné třídy i školy. Mám také kamarádky, které do školy nechodí, ale pracují – Mariama je švadlena a M. Mata je kuchařka. U nás v Africe plyne každodenní život, jsou tu pěkné domy, krásné mangovníky, máme tu lidový palác, kde pořádají prezidenti konference. Umělci se chystají na svá představení, je tam dětská zahrada, kam si děti chodí hrát. Bývá plná dětí s rodiči hlavně o svátcích, to tam bývá opravdu hodně lidí. Život v Conakry je docela těžký, protože nemáme moc peněz, ale v zemi je naštěstí mír. Brzy začnou prázdniny, přeji vám krásné prázdniny. Já bych ráda jela na prázdniny k rodině mého otce. Je to od nás dost daleko, ale měla bych tam zůstat dva měsíce a pak se na měsíc vrátit domů, abych si udělala prázdninové úlohy. Chystám se totiž ke zkouškám BEPC. Moji rodiče vás také zdraví, stejně jako kamarádky ze školy. Mám vás všechny ráda a zdravím všechny žáky základní školy Tyršova ve Frenštátě pod Radhoštěm. Myslím na vás a přeji vám hodně štěstí. Na shledanou! Rosaline Bongono -13-
Těšení do školy Když se řekne na začátku prázdnin ŠKOLA, tak všichni si vzpomenou na ten dlouho očekávaný konec a prázdniny. Když se ale o prázdninách řekne slovo ŠKOLA, skoro nikdo nemyslí na ten začátek… Ale malí prvňáčci se určitě těšili na tu chvíli, kdy přijdou prvně do školy, usednou do lavic a uvidí svou paní učitelku a nové spolužáky. Barbora Štarhová 7. C
Těšili se prvňáčci do školy? Kuba (1.D) - Netěšil jsem se, nevěděl jsem, co mě čeká, ale těším, až se naučím číst a psát. Matěj (1.B) - Já jsem se těšil, až se budu učit. Sára (1.B) - Těšila jsem se do školy. A nejvíc až se naučím číst. Robin (1.A) - Já jsem se taky těšil, a to na naši novou paní učitelku. Kuba (1.A) - Těšil jsem se na interaktivní tabuli. Terka (1.B) - Těšila jsem se, a to na to, až se naučím číst. Albín (1.B) - Já se zase těšil na hračky.
Připravovali jste se do školy? Kuba (1.D) - Nachystal jsem si věci, ostrouhal pastelky a dal do pouzdra. Matěj (1.B) - Dostal jsem na narozeniny aktovku a zbytek koupila maminka. Sára (1.B) - Já jsem si nachystala jenom aktovku a deníček. Robin (1.A) - My jsme koupili aktovku a pouzdro. Kuba (1.A) - No já jsem si nachystal aktovku a dal do ní pouzdro. Terka (1.B) - Koupili jsme aktovku a složku. Albín (1.B) - Já si nachystal aktovku a pouzdro. Ptala se Kamila Skurková 8. A
-14-
Těšíme se do školy? Na školních chodbách můžete narazit na spoustu různých lidí, kteří se od sebe liší nejen věkem, ale také názory. Někdo má rád Justina Biebra, jiný poslouchá metal a někdo třeba hudbu nemá rád vůbec! Někdy je velmi zajímavé sledovat odlišné názory různých lidí. A protože školní rok právě začal, ptali jsme se v různých třídách, na co se žáci do školy těšili a co by jim naopak vůbec nechybělo. Doufáme, že se při čtení následujících řádků budete bavit stejně jako my při jejich připravování!
Na co se těšili
5. třída
6. třída
7. třída
8. třída
9. třída
na učení
5
3
2
0
3
na kamarády
20
25
20
19
18
na učitele
6
4
3
4
3
na vybavení školy
9
9
4
2
9
na vstávání
5
1
1
0
3
na kroužky
5
5
4
8
1
na přestávky
11
16
13
16
9
na teplé obědy
4
3
1
0
1
Na co se netěšili
5. třída
6. třída
7. třída
8. třída
9. třída
na špatné známky
1
4
1
0
0
na učení
6
19
12
14
14
na učitele
0
9
6
7
6
na ranní vstávání
7
14
12
15
14
na matematiku
1
3
1
0
0
na úkoly
1
2
2
0
0
na písemky
1
0
1
2
0
na obědy
0
0
0
7
0
-15-
NA CO SE ŽÁCI TĚŠILI – nejzajímavější odpovědi: 5. třída – na výlety; na novou třídu 6. třída – na spaní v hodinách; na výhled z okna, na zvonění; na učitele Ondyáše 7. třída – na pana učitele Ondryáše; na poslouchání písniček v hodině a o přestávce; na to, že budu nosit dobré známky 8. třída – až se budu v hodině bavit se sousedem; naučím se nové věci a budu se moci dostat na vybranou střední školu 9. třída – na úkoly; na psaní; těším se na to, až budu moci dělat „bordel‘‘ NA CO SE NETĚŠILI – nejzajímavější odpovědi: 5. třída – na více hodin; písemky; domácí úkoly a kroužky 6. třída – na divné učitele; na zkoušení; na sezení; na tabuli; na třídu; na ŽK; fronty na obědě; nepohodlné židle 7. třída – na domácí úkoly; na tělocvik; na kamarády; na nástěnku; zeměpis; obědy; celkově na školu 8. třída – na sezení v lavici; přestávky; málo volného času; těžkou aktovku; přísnost učitelů; fronty na obědě 9. třída – některé učitele; sezení v lavici; poslední rok s touhle třídou Ankety se zúčastnilo 115 žáků: 56 kluků a 59 děvčat, u první otázky (Na co jste se nejvíce těšili?) vybírali nejvíce 3 odpovědi z osmi nabízených a mohli připsat 3 další věci. U druhé otázky jsme nenabízeli možnosti. Na učení se těšilo z dotazovaných 115 žáků 13 žáků, z toho 8 děvčat. Kristýna Kampová a Nikola Španihelová 9. A
Třída sluníček Všechny třídy začínají školu seznámením s náplní učiva nadcházejícího roku. V každé první hodině učitelé povídají o tématech na probrání, o tom, jak se má správně chovat v hodinách a stěžují si na poměrně nepohodlný rozvrh. Toto vše však neplatí pro naši proslulou nechvalnou třídu. Některým známým osobnostem se podařilo být po -16-
prázdninách natolik výtržní, že za odměnu dostala celá třída diktát. HNED PRVNÍ HODINU ČEŠTINY! No, bylo to příšerné a samozřejmě že známky nebyly zrovna nejlepší. Ale to není vše, jednomu expertovi se dokonce povedlo jednu paní učitelku vytočit svým nezdvořilým chováním až k nepříčetnosti… Neznám nikoho, kdo by nechtěl patřit do naší oblíbené a vzrušující třídy. Kristýna Maková 9. B
Jak jsem si zvykla (nezvykla) na školu Má hlava je teprve někde v polovině prázdnin. Nejhorší je zvykat si na to časné ranní vstávání – o prázdninách v jednu odpoledne a teď v půl sedmé ráno. To je potom taky těžké sedět 45 minut v lavici a snažit se poslouchat učitele, když se vám zavírají oči jako důsledek nevyspalosti. Ale za chvíli už učitelé začnou vyhrožovat písemkama a mávat klasifikačními sešity, to se mozečky zapnou a začne učení. Ale na to ranní vstávání si zvyknu až někdy v květnu a to potom začnou zase prázdniny, kdy budu opět vstávat v poledne, a tak to půjde pořád dokola. Žaneta Weberová 8. A
Cvičný poplach V pondělí 12. září jsme třetí vyučovací hodinu měli pana učitele Křištofa. Někdy na začátku hodiny vyhlásila paní zástupkyně cvičný poplach. Všichni jsme rychle šli ke dveřím, pan učitel vzal třídní knihu, kterou na chodbě dal hned první paní učitelce, kterou viděl (byla to paní učitelka Kociánová) a ta měla odvést nejen třídu, kterou právě učila, ale i nás. Pan učitel Křištof totiž vždy, když je poplach, musí obejít třídy a podívat se, zda-li tam náhodou někdo nezůstal. Úniková cesta naší třídy, nacházející se v prvním patře, je jít směrem k jazykové učebně a po schodech vedle ní dolů. Jenomže paní učitelka Kociánová zrovna -17-
učila žáky, kteří mají třídu jinde, než tam, kde se zrovna učili, čili jejich evakuační cesta popsaná v třídní knize byla jiná. Ona si ji ale přečetla a šla podle ní, to znamená po hlavním schodišti a některá děcka z naší třídy za ní. My, kteří zůstali nahoře, jsme na ně volali, ať jdou zase zpátky k nám. Nejdřív neslyšeli a šli dál, pak se začali vracet, ale my už jsme šli dolů. Po dlouhém zmatkování a dohadování jsme se nakonec vydali po hlavním schodišti. Kdyby doopravdy hořelo, tak už tady asi nejsme… A navíc – když jsme přišli zpátky do třídy, zjistili jsme, že jsme tu třídu zamkli, což by se nemělo. Kdyby třeba náhodou zrovna v naší třídě hořelo, musely by se rozbít dveře a pak až oheň uhasit. Také by se mohlo stát, že v tom zmatku tam nějakého spolužáka zamkneme a ten tam shoří. Takže při poplachu, ať už cvičném nebo normálním, nezamykat třídu!! Podle mě by se cvičné poplachy měly konat vícekrát za školní rok, abychom si to pořádně nacvičili a aby se nestalo, že všichni utečou prvním schodištěm, které uvidí. Nikola Španihelová 9. A
Beskydská sedmička Taky jste si nedávno všimli návalu lidí v turistickém oblečení s batohy na zádech a hůlkami v ruce? Není divu, konal se 2. ročník Beskydské sedmičky. Zúčastnilo se přes 2500 lidí a nechyběla ani olympijská vítězka Kateřina Neumannová. A o co v Beskydské sedmičce vlastně šlo? Přihlášení sportovci měli před sebou trať dlouhou 87 km s převýšením 5000 metrů, což je jako druhá nejvyšší hora světa K2. Závod začínal v 21:56 a vedl například přes Javorník, Radhošť, Lysou horu, Smrk a další hory. Zavedeny byly dvě kategorie: sport a hobby, které se lišily náročností. V čase 12:21:19 zvítězili Jan Kotyk a Zbyněk Cypra. -18-
A co že to má vlastně tento závod jsem se paní ředitelky. ? Kolik soutěžících Beskydské sedmičky využilo prostory školy a k jakým účelům? ! Školou prošlo během tří dnů závodu asi 700 závodníků. Většina z tohoto počtu využila prostor školy k uskladnění svých zavazadel, asi 500 závodníků zde bylo ubytováno a využilo zázemí sociálních zařízení a sprch po náročném závodě. ? Ve kterých učebnách byli soutěžící ubytováni? ! Závodníci byli ubytováni v prostorách velké a malé tělocvičny a v sedmi třídách 1. patra. ? Hlídal je někdo? ! Na pořádek a hladký průběh odbavování i ubytování dohlíželo 12 dobrovolníků, z toho 10 pracovníků školy (6 učitelů a 4 provozní zaměstnanci), kteří se během tří dnů střídali ve 12 hodinových směnách. ? Co získala škola tím, že ubytovala tolik lidí? ! Vzhledem k tomu, že naše škola aktivně přistupuje k různým sportovním aktivitám (soutěže, kroužky) a je zde kolektiv lidí, kteří jsou ochotni v této oblasti
společného s naší školou? Zeptala bez nároku na odměnu kdykoli pomoci, rozhodli jsme se po oslovení hlavního organizátora závodu pana Libora Uhra tuto ojedinělou extrémní sportovní akci dle našich možností Výsledkem je podpořit. prezentace školy na veřejnosti jako partnera a spoluorganizátora závodu, těší nás kladné ohlasy na naše služby v diskusi na webu Beskydské sedmičky. Všichni, kdo byli na místě, si zajisté užili neopakovatelnou atmosféru sportovního zápolení i zákulisí organizačních rošád. ? Troufla byste se zúčastnit Beskydské sedmičky? ! Ani náhodou. I když mám kladný vztah k horské turistice a sportu vůbec, takovýto závod už vyžaduje dlouhodobý trénink a sportovní kondici. Oceňuji všechny, kteří se postavili na start tohoto závodu, a skláním se před všemi, kteří zdárně došli do cíle. ? Bude škola k dispozici závodníkům i příští rok? ! Ano, počítáme s pomocí i v příštím roce.
-19-
Lucie Stupavská 8. A
Beskydská sedmička mýma očima Beskydská sedmička je závod, ve kterém nebojujete o ceny a výhry, ale bojujete sám se sebou. Cílem není vyhrát, ale dojít co nejdál. Moje babička, teta a strejda dělali pořadatele na jednom ze stanovišť. Na tomto místě museli stát v pátek, což byl den startu, od půlnoci až do soboty do jedné hodiny odpoledne. Když jsme k nim okolo deváté hodiny ráno přišli, byli chudáci úplně vyčerpaní. Aby taky ne, když se museli postarat skoro o tři tisíce závodníků. Snažili jsme se jim teda alespoň s něčím pomoct. Účastníci B7 tam měli na výběr z jídel: müsli, banány, horalky a melouny. Na pití si mohli vybrat buď energeťák nebo vodu. Každý si taky mohl vzít teplou polévku, která, jak jsem slyšela, každému velmi pomohla. Tento EXTRÉMNÍ závod byl opravdu šílený a každý, kdo chtěl alespoň polovinu ujít, musel pilně celý rok trénovat. Adéla Romanovská 8. A
Našim redaktorům se podařilo zjistit, že už v příštím ročníku by naše škola mohla mít mezi soutěžícími své zastoupení. Zeptala jsem se tedy paní učitelky Pavlasové: ? Uvažovala jste o tom, že byste se zúčastnila extrémního závodu B7? ! ANO ? Koho byste si vzala do týmu? ! No, nemůžu říct jména!!! ☺prostě kamaráda a kamarádku. ? Jak byste se na to připravovala? ! Určitě tvrdý trénink… kolo, hory. ? Proč by vás to lákalo? ! Protože mě to baví a je to pro mě určitá výzva. Hodně úspěchů v přípravě přeje Adéla Romanovská 8. A
Svět bez aut Den bez aut je mezinárodní den, který se slaví každoročně 20. září. Ptali jsme se ve třídě 4. B, jaké by to bylo bez aut.
-20-
Já si myslím, že lidé by mohli ten jeden den vydržet, ale jen někteří, jelikož rodiče dojíždějí do práce a vozí nás do školy. V dnešní době už se to asi bez aut a autobusů vydržet nedá… Barbora Štarhová 7. C Kdyby nebyla auta, nebyly by potřeba cesty a dálnice. Vzduch by byl čistější, nebyly by autonehody a hluk. Určitě by bylo složitější cestování na dovolenou nebo do práce. Život bez aut by byl lepší. Jakub Juřík
Kdyby ze světa zmizela všechna auta, bylo by to skvělé. Jezdila bych na bruslích do školy. Ale zase kdyby neexistovala auta, tatínek by Karolína Šindlerová nepřišel domů včas. Kdyby zmizela všechna auta, vynalezl bych stroj času a vrátil bych nás do minulosti, kdy jezdily kočáry s koňmi. David Kyselý Kdyby zmizela veškerá auta i všechny dopravní prostředky, nastala by spousta problémů. Lidé by se neměli jak dostat do práce, děti do škol, vůbec nic by nefungovalo. Kdysi dávno využívali zvířata jako dopravní prostředky, např. koně, krávy, kozy, osly. Dnes už si bez dopravních prostředků život nedovedem představit. Daniel Slovák
Kdyby nebyla auta a autobusy, nemohli bychom jezdit do práce. Nemohli bychom jezdit na dovolenou a třeba na oslavy. Kdyby práce byla daleko, tak bychom tam nemohli jezdit. Kdyby nebyla auta, tak bychom nemohli vydělávat peníze v práci. Kdyby nebyly žádné prostředky, tak by to bylo blbé. Daniel Kuřec
Jaké by mělo být moje auto? Moje auto by mělo umět jezdit, nebo ještě lépe, létat. Bylo by neviditelné (ale to radši ne, protože bych ho zaparkoval před obchoďákem a potom bych nevěděl, kde je). Autopilot by tam taky byl. Zadal bych adresu a ono by mě tam zavedlo (možná někam jinde). Nádrž bude samodoplňovací. Auto bude mít multifunkční automat – naťukám tam číslo jídla a z toho vyjede jídlo. Mňam ☺ Přemysl Bednárek 5. C
-21-
Moje auto by mělo umět létat, jezdit jako formule 1 a umět se učit. Chtěla bych, aby bylo slavné více než Tomáš Garique Masaryk. Jo, a mělo by mít dobrou kámošku. Auto by umělo být jako ponorka nebo letadlo, protože to je stroj. Michaela Krupová 5. C Moje auto by mělo umět jet 300 km/hod a mít ledničku, která bude plná jídla, když bych měl hlad. Mělo by umět lítat a mít televizi s počítačem a GPS, aby mě dovezlo, kam chci. Zdeněk Kocián 5. C
Co to je, když se řekne „Vyšmoulené“ ceny boží, nejlepší, úžasné až neuvěřitelné ceny, které mají sice velice trapný název, ale to je Čechům naprosto jedno. Jsou to prostě zlevněné ceny a nějaké dítě vymyslelo vyšmoulené, nechápu proč. vyšmoulené ceny jsou SUPER jako Šmoulové. Jsou to modré cedulky a při pohledu na ně se vám chce smát, takže se celý obchod otřásá smíchy. vyšmoulené ceny jsou nejspíš šmoulí (modré) ceny, které jsou modré. Asi jsou malé, protože Šmoula je malý. jsou modré a malé, všechno Šmoulové je zadarmo. vyšmoulené ceny? Tak to asi hodně zdrahlo, ne? Myslím si, že když Albert dal do reklamy Šmouly, tak tím porušil autorská práva a Šmoulové se naštvali, takže všechny ceny v Albertu zvýšili tak, že si zákazníci nic tak drahého nekoupí. 9. C
Co se dnes nosí? -22-
Kdo si neklade tuto otázku? Klade si ji většina lidí dnes a denně. Já se vám na ni budu snažit odpovědět. Většina lidí, když takovou otázku uslyší, začne uvažovat o oblečení a módě jako takové, ale co třeba pouzdra? Víte, která se nosí? Je to asi věc názoru a toho, co se každému líbí a vyhovuje. Ale mohu vám to přiblížit. Někdo preferuje třípatrová pouzdra, kam si může uložit celé papírnictví, co se psacích potřeb týče. Jiní dávají přednost kulatým či trojhranným pouzdrům různých barev, kam si dají jen nejpotřebnější psací potřeby. Jsou také lépe uschovatelná a nezabírají tolik místa, i když podle mého názoru se v nich strašně špatně hledá. Ale jsou tu i tací, co nosí jednu propisku a tužku pohozenou jen tak v tašce, a to v tom lepším případě. V tom horším spoléhají na to, že jim někdo tu propisku půjčí. Avšak současný módní výstřelek jsou kulatá pouzdra ve tvaru zvířat. No není zajímavé, když vám pastelky schroupe ovečka nebo je spolyká kačer? Katka Žingorová 9. C
Výlet do Ostravy Ráno jsem se vzbudil a už jsem se těšil na výlet. Potom jsme se sešli u kina a čekali na ostatní děti a taky na našeho učitele, kterému jede pozdě autobus. Když nastupovala třída před námi, zrovna přišel. Jeli jsme dvoupatrovým autobusem a byli jsme nahoře, takže byla sranda, jak se autobus houpal. Autobus dojel do Ostravy, seřadili jsme se a šli do divadla. Tam jsme se nasvačili a šli se posadit. Divadlo začalo a my jsme ztichli. Pohádka se mi docela líbila. Divadlo skončilo a my jsme vyšli ven, nasvačili jsme se a napili a šli do autobusu. Cesta byla krátká, protože jak se autobus zastavil před kruhovým objezdem, už se nerozjel. Za chvíli nám řekli, že se autobus pokazil. Všichni se radovali, protože kdyby se autobus nezpozdil, tak bychom měli ještě jednu hodinu. Pak nám taky řekli, že pro nás přijede nějaký jiný nový -23-
autobus. Když přijel, šli jsme ven a všichni přestoupili. Autobus moc luxusně nevypadal, ale to moc nevadilo. Když jsme přijeli, šli jsme hned na oběd. Výlet se mi líbil, mám dobrý zážitek. Adam Zátopek 5. C
Pane školníku,
Mohl byste mi ji pohlídat?
Komiks
Už jste na poslední stránce a čeká vás jen komiks a tiráž. Komiksy bude kreslit Dominik, vyhrál naše malé výběrové řízení. Příště byste si měli přečíst reportáž našich redaktorek z okresního finále v přespolním běhu na Horečkách, ale také povídání o podzimním kole sběrové soutěže. Další články budou tak trochu překvapením, ale dočkáte se jich velmi brzy, vždyť Druhé patro vychází už devět let pravidelně každý měsíc…
moje kočička je moc smutná.
A začalo to jednou kočičkou
Na vydání 91. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Markéta Petrová, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Adéla Romanovská, Barbora Štarhová (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Obrázky kreslili: An h Tranová, Dominik Bražina, Monika Lančová Fotografie: Petr Ondryáš (str. 2, 4, 11, 14, 23), Pro-Contact (str. 13), Petr Šmalík (str. 18) -24Komiks: Dominik Bražina e-mail:
[email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz
