Heading 270. aneb. v Americe na vlastní kùži

Heading 270 aneb v Americe na vlastní kùži

New York

Pensylvania New York Philadephia Washington D.C. Norfolk

Washington D.C.

Maryland

Virginia

Tato publikace si v žádném pøípadì neklade za cíl objektivní vyjádøení amerických reálií ani amerického zpùsobu života. Je to pouze bezprostøední záznam vlastních pocitù náhodného turisty, kterému se poštìstilo dva týdny pobývat v Novém svìtì v nìkolika mìstech východního pobøeží, pøevážnì však ve Washingtonu. To vše ještì ve spoleènosti ruských emigrantù s rùzným stupnìm asimilace. Chtìl bych touto cestou podìkovat pøedevším Eldì Alexandrovnì Mikhaylov, která je hlavním iniciátorem celého výletu a stejnì tak jejímu synu Alexandrovi, v texu familiárnì uvádìného jménem Šurik, kterému jsme se na více než týden nastìhovali do soukromí. Výletu se úèastnili všichni èlenové rodiny Pátkových, tedy Dáša a Daník a jejich rodièové Ella a já. Zápisky, které jsem v prùbìhu cesty pravidelnì zaznamenával, jsou použity s minimálními úpravami. Zachycují proto reálnou atmosféru tak, jak jsem ji vnímal a cítil. PigDesign 30.10. 2001

Nedìle 19.8. Pøípravy Nedìle je normálnì klidný den, pokud ovšem v pondìlí ráno neodjíždíte do ameriky. Všichni jsou témìø v transu. Balíme vìci a dohadujeme se, co jsme zapomìli. Oficiální zaèátek cesty je samozøejmì až zítra ráno, ale podle mne všechno zaèalo už dnes v 18 hodin deportací králíka do firmy ELSACO, kde bude s Jitkou & comp. dva týdny sdílet kuchyòku, chudák (Jitka). V tu dobu už jsou všechny ostatní vìci sbaleny, takže mùžu jako každou poøádnou nedìli vyrazit s Láïou na pivo. Dnes ovšem jen krátce, neb ráno brzy vstáváme nejen my cestovatelé, ale také nebožák Láïa, který nás vyfasoval na odvoz. Pondìlí 20.8. Vyrážíme Budíèek je stanoven na 4. hodinu ranní. Na minutu pøesnì, ale o hodinu døíve troubí budíèek Danda. Po kontrole èasu jsme ho rychle zahnali. Prý že mu jde špatnì budík. To je teda moc i na mne, jako by neznal hodiny, magor. Opravdový budíèek je tedy vyhlášen za hodinu znovu. Nikomu se na podruhé nechce moc vstávat, ale teï už to neokecáme. Následuje krátká snídanì a odchod pøed pátou, snad poprvé odjezd podle plánu. Vyjíždíme se zanedbatelným dvouminutovým zpoždìním (5:02) smìr Hradško. Láïa chudák už sedí na schodech. Je to hrùza takhle brzo vstávat a ještì k tomu nutit ostatní. Všichni sice sedíme v autì, ale myslím, že nikdo z nás se ještì neprobudil. Cesta do Prahy neèiní problém, bobánek dobøe táhne, dálnice je v pohodì, jenom za Barrandovským mostem zaèíná provoz pomalu houstnout. Na letištì pøijíždíme v 6:05. Je to zoufale brzo, ale nìjakou rezervu èlovìk holt mít musí. Co kdyby nám to ujelo. Za 5 kafí v KFC platíme 175. Jsou to zlodìji, ale musíme si zvykat, že bude hùø (a také že bylo). Po kávì se pøece jenom budíme. O pùl sedmé dáváme kufry do chøtánu automatizovanému systému pøepravy zavazadel a jdeme vyprovodit Láïu. Vypadá, že by jel klidnì s námi, takhle to má akorát do práce. Poslední zamávání a už není cesty zpìt. Jdeme se vyèùrat, vypijeme ještì jedno kafe z automatu za 20 a hurá do tranzitu. Dámskou polovinu zajímají nejvíce duty free shopy s voòavkami, my spíše oèumujeme plochu a hledáme našeho budoucího oøe. První zklamání - místo slíbìného vrtulového DHC-8 naPraha Ruzynì - kostky jsou vrženy. -3-

cházíme na stojánce MD-82. Vrtule tedy nebudou, nebo jak praví Ella, má je nìkde schované. MD-èko vypadá z venku trochu jako TU-134, ale má výraznì tlustší trup a krátké podvozkové nožky. Nastupovací chobot zøejmì Takhle nìjak vypadá MD-82 na stojánce ... pro tento typ není dimenzován a tak vycházíme ven na plochu po schodech a k letadlu jdeme pìšky. Inu technika. Aspoò si ho mùžeme trochu obhlédnout. Je už celkovì obstarožní ale asi ještì drží, když sem z Kodanì dojel. Tak tedy nasedáme a se zpoždìním asi 10 minut koneènì jedeme. Pak už to jde rychle - klapky na 15, plný plyn, odpoutání, podvozek - a je to. Jsme tedy definitivnì na cestì. Chudák MD-èko už asi mele z posledního, celé se klepe, kroutí a prohýbá. No snad to ještì tu hodinku do Kodanì vydrží. Poèasí na cestu vypadá dobøe. Z okna lokalizujeme povrchový dùl s elektrárnou, pak zøejmì Ústí nad Labem a pak už nevím, krajina je nìjaká cizí. Po malé snídani sestávající z kávy a housky se šunkou je na obzoru vidìt moøe. Takhle se to zdá docela blízko. Dole je nìkolik ostrovù a v dálce mìsto. Podle tvaru pobøeží by to mohl být Rostock. Dánsko je na dohled, ale místo sestupu a pøistání opisujeme 2 pravidelné pomalé kruhy. Asi je na letišti plno, nebo nám dali zbyteènì moc paliva. Èasu na pøestup pomalu ubývá, vypadá to, že budeme mít zatracenì napilno. Pøed Kodaní je najednou úplná mlha prakticky až k letišti. Jsou vidìt jenom vršky továrních komínù. Škoda, urèitì to je pìkné mìsto. Teï už je jasné, že pøistáváme - klapky na plno, podvozek vysunout. Zemì se objevuje snad až v nìjakých 50 metrech, pøistáli jsme ani nevíme jak. Pojíždíme strašnou dálku. Do dalšího odletu nám zbývá 3/4 hodiny. Bùh nám pomáhej. Na pøíjezdu opìt problém - chobot taky nechodí, asi to na MD-82 opravdu nepasuje. Takže jdeme zase pìšky. Ještì že má MD-èko svoje vlastní schody vpøedu i vzadu. Bereme to tryskem pøes halu a ještì nìkolik dalších chodeb. Ještì že na fahrplanu máme èíslo východu C33 a nemusíme ztrácet èas bloudìním. Tam musíme dostat palubní vstupenky, které poèítaè v Praze odmítl vytisknout - urèitì to mají pod windows. Dostali jsme hned vyhubováno, že jdeme pozdì. Ani jsem se nesnažil vysvìtlovat, že nás sami pozdì pøivezli - zbyteènì bych se potil a stejnì by to byla jen ztráta èasu. Prùvodky dostáváme, takže hurá do Boeingu. B767 vypadá podstat... a takhle Boeing 757 pøi startu. nì zachovaleji než minulé -4-

MD-èko, bude asi tak o 20 let mladší. Uvnitø je to docela velké. Vzhledem k pozdnímu pøíchodu jsme roztroušeni v rùzných místech. Nakonec se podaøí vymìnit alespoò 2 a 2 místa vedle sebe, u okna je však jen jedno. Doufám, že kufry stihly pøestoupit stejnì rychle jako my. Odjíždíme s menším zpoždìním, èekání ve frontì na dráhu pøidává dalších 15 minut, snad nám potom nebude vyplýtvaný petrolej chybìt. Klimatizace funguje, takže jsme v pohodì. Koneènì start. Máme øadu hned za køídlem a motor nám huèí rovnou do okénka. Ale zase dobøe vidíme na klapky, spoilery a øídicí plochy. V MD-èku byl vìtší klid. Po vystoupání do 9000 m motory pøechází na cestovní režim a hukot trochu umlká. Nezbyde než si zvyknout. Dostáváme lístek s plánem krmení. Vypadá to dobøe, akorát nevíme jaký je rozdíl mezi sauteed turkey with fenel a chopes chives and dill. Rozhodujeme se tedy pro turkey, protože to nám pøipomíná dùvìrnì známé domácí hospodáøství. Pøedkrm je nìjaký rybí salát a ten turkey se ukazuje jako dušené krùtí maso s fazolkami a placaté nudle jako pøíloha. Je to velmi jedlé, obzvláštì, Plán krmení - Scandinavian Airlines. když se to zapíjí bílým bordoaux. Na jídle na nás nešetøili. Následuje zákusek s kávou a mikroskopická lahvièka opravdového francouzského cognacu. Jestli to takhle bude pokraèovat, tak by to vùbec nebylo špatné. Škoda, že po pøeletu kattegatské úžiny všechno beznadìjnì mizí v nìkolika vrstvách oblaènosti. Zbývá nám opravdu jenom to jídlo. Podle programu krmení je teï odpoèinek, beru tedy polštáø a v mezích možností natahuji brka. Dáša je v limbu už dávno. Ani nevím jak spím dlouho. Za oknem je stále stejná mlha. Pøelétáváme Grónsko a na chvilku jsme vidìli zasnìžené vrcholky a ostrùvky. Bylo by to moc pìkné pokoukáníèko. Chvíli je ještì vidìt kousek Atlantiku a pak zase jen ty nekoneèné mraky. Prùbìžnì spíme a èteme, jak kdo. Koneènì zemì. Mraky trochu øídnou a je vidìt kus severní Kanady. Pøes pùl hodiny jenom lesy, jezírka, øeky, lesy jezírka... Pìkná zemì, jen co je pravda. Poèasí je trochu lepší, zemi je teï vidìt každou chvíli. Ale už je docela hlad, podle plánu krmení by byl nejvyšší èas. Koneènì jídlo - studené maso s podivnou hnìdou šávou a špagety, nebo spíš delší nudle. Na plastové vidlièce to moc nedrží. Nám to docela chutná, holkám moc ne. Na zajedení je opìt teplá houstièka s máslem, potom káva a keksík. Kávu tu poctivì dolévají. Je to docela dobrá hospoda, jenom ten výhled nic moc. -5-

Už je zase komplet zataženo. Pøelétáváme Montreal, Otawu, New York, Philadelphii a vùbec nic nevidíme. Podle walking map na televizi už to máme necelou hodinku, takže prozatím opíšeme z prospektu SAS alespoò technická data použitých strojù - MD-82 má 45 m délky a 33 m rozpìtí, vzletovou hmotnost 68 t, dolet 3500 km a spotøebu 0,045 l paliva na osobu a km; B767-300ER má délku 55 m, rozpìtí 48 m, vzletovou hmotnost 187 t, dolet 10.500 km a žere jen 0,038 l/os/km. Pøistáváme pøímo z kurzu, takže z mìsta je vidìt jenom okrajovou ètvr. A kdoví jestli je to vùbec Washington. Pojíždíme docela daleko. Po letišti se pohybují velmi podivné stroje, vozíky, schody a obzvl᚝ autobusy na pøevážení pasažérù (jestli se tìm zvláštním krabicím na teleskopických nohách dá vùbec tak øíkat) jsou tedy úplnì jiné než jsme vidìli cestou. Asi to teda opravdu bude Amerika. Setkání s realitou Po pøistání jsme v letadlovém rozhlase zaslechli hlášení, že my a ještì asi dalších 5 lidí se po výstupu máme hlásit u zástupce SAS na vchodu do haly. Jedna možnost je, že nám zástupce SAS chce osobnì podìkovat za pøízeò a druhá možnost je problém se zavazadly. Skoro se mi ta druhá zdá pravdìpodobnìjší. Bohužel se ukazuje, že mne tušení neklame. Kufry nestihly pøestoupit a pøijedou bùh ví kdy. Vydali jsme se tedy do fronty na imigraèního úøedníka s tím, že to doøešíme v hale. Po patnácti minutách ve frontì nám úøedník stroze oznámil, že zelené formuláøe, které jsme dostali v letadle a máme je komplet vyplnìné, nám nejsou k nièemu Když máme víza, potøebujeme pøece bílé, to dá rozum. Roztrhl v pùlce všechny 4 zelené a otrávenì nám vydal 4 bílé. Mezitím však pøistálo nìkolik dalších letadel a utvoøila se dvakrát taková fronta, než kterou už jsme mìli za sebou. Uff uff. Druhý pokus byl úspìšný. Vystáním fronty jsme zøejmì pro pobyt v USA prokázali dostateèné pøedpoklady, takže se nás úøedník radìji na nic nezeptal. S jakousi zástupkyní letecké spoleènosti jsme našli jediné zavazadlo, které jelo s námi a to byla Dandova taška. Alespoò mýdlo a ruèník tedy máme. Spoleènì jsme pak pøebìhli celní kontrolu ani nevíme jak a šli Se starými známými v Novém svìtì. -6-

jsme dohadovat co s tìmi zbylými (z pohledu SAS) nebo spíš chybìjícími (z našeho pohledu) kufry. Po chvíli bušení do poèítaèe, kde se nám snažíli ukázat, jak se našim kufrùm dobøe daøí jsme dostali útržek jakéhosi formuláøe s rukou napsaným telefonním èíslem. A taky nadìji, že další linka z Kopenhagenu pøijíždí ve 20 h místního èasu a mohla by pøivézt naše pyžámka. Inu amerika - kolébka informaèních technologií. Alespoò že jsme dojeli do správného mìsta. Vylézáme tedy z celního prostoru a hledáme Šurika, který tu na nás má èekat. Je už chudák úplnì uèekaný - stojí tu skoro 2 hodiny a za tu dobu si tedy prohlédl asi tak 10.000 lidí. Šurik vypadá skoro stejnì, jako pøed 15 lety, kdy jsme ho vidìli naposledy. Pøi pøivítání to vypadá, jako by nás docela rád vidìl. Venku je hic jako v peci a Šurik si velmi pochvaluje, že se po tìch letních horkách koneènì ochladilo. Jak je všechno relativní. Nasedáme do bílé rozžhavené Toyoty Camry, americký model, a vyrážíme smìr mìsto. Parkovištì na letišti stojí $3 za první a $4 za každou další hodinu. Docela dost mi to pøijde. Vypadá to, že si budeme mít na co zvykat. K dvouproudé silnici z letištì se odnìkud pøidávají další 4 pruhy. Všichni jedou 55 mph (asi 90 km/h) úplnì v klidu. Silnice je taková, že by pøi rychlosti 180 km/h ještì zbylo dost èasu na prohlížení okolní krajiny. Inu jiný kraj, jiný mrav. Asi po pùl hodinì pøijíždíme k domku, v jehož pøízemí bydlí Elda. Venku je hic, ale uvnitø je velmi pøíjemnì, skoro až zima. Pøivítání je opravdu srdeèné. Jsme tu, tedy jako na návštìvì v Novém svìtì. Veèøe už je pøipravena, podává se studený boršè a peèený nadívaný krocan, jak jinak. Sedíme, jíme, klábosíme a èekáme jestli se ozvou z letištì. Po sedmé veèerní už dìtièky zaèínají ponìkud tuhnout, dáváme je tedy na gauè. Z letištì volají, že kufry by mohly dorazit mezi devátou a desátou veèerní. Doèkáváme se tedy 10 pm a pak usoudíme, že to dál nemá cenu. Naštìstí nám Ella pøed výjezdem poradila, abychom si každý zabalili do pøíruèního zavazadla kartáèek na zuby, ponožky a èisté triko, že prý pøi delší cestì èlovìk nikdy neví. Kromì ní jsme tak všichni uèinili, takže zítra, až na výjimky, nebudeme smrdìt. Bydlíme spoleènì s 25 tisíci svazky. V ostatních místnostech vyjma kuchynì to vypadá úplnì stejnì,

-7-

Jsme gumoví všichni. Dìti chrupèí už 3 hodinky, já taky usínám každou chvilku a ostatní už také nejeví velké známky svìžesti. Po krátké debatì kde kdo bude spát odjíždíme k Šurikovi - dvì minuty 4 proudé a 2 minuty dvouproudé dálnice. Možná že ani ne. Šurik tu má nìco jako øadový domek - tøi podlaží jsou obývaná pøedevším knihami. Je jich tu celkem prý asi 25 tisíc. Zøejmì ète hodnì, protože ví v podstatì úplnì všechno. Ty knihy ale pøece nemohl pøeèíst všechny, nebo za 12 let co tu bydlí by musel èíst více než 4 knihy dennì. To se mi zdá nad lidské síly. Asi si nìco taky nechává na dùchod. Domek je opravdu døevìný, nikdy jsem tomu nevìøil, ale je to opravdu tak. Všechno je ze smrkových hoblovaných trámkù a stìny jsou potažené sádrokartonem. Je to zpracováno s mírnì podprùmìrnou øemeslnou peèlivostí. Nìmecko to tedy opravdu není. Ale dlužno øíci, že domek je 20 let starý a na to zase nevypadá vùbec zle. Prý je na dnešní dobu malý, celkem 180 m2 obytné plochy, takže nebyl ani tak drahý - asi $135.000. Klimatizace je tu normální souèástí domu a jak vidno byla i pøed dvaceti lety. Ve suterénu je vzduchotechnická jednotka s výmìníŠurikova døevìná nemovitost. kem, agregát s kompresorem a plynový kotel na V popøedí Šurikova Toyota Camry a Eldina Mazda 626. ohøev vody a pøípadné topení. Studený nebo teplý vzduch se rozvádí kanály rovnou do místností na nìkolik míst. Na dnešní dobu je to ale dost hluèné. Obzvl᚝ vìtrák na chladièi pod balkonem, ten huèí jako o život. Usínáme bez vìtších problémù po jedenácté veèerní místního èasu - vstávali jsme pøece jenom pøed 25 hodinami. Ani mi to nepøijde. Úterý 21.8. Vzhùru do prvního dne Probouzíme se za svítání - sice jsme nespali moc dlouho, ale doma už je po poledni a svìdomí nám nedá spát. Na první pohled to vypadá, že s aklimatizací by to nemuselo být tak zlé (opak je však bude pravdou). Po sedmé hodinì budíme Šurika a odjíždíme k Eldì na snídani. Následuje výlet do Washingtonu. První je na øadì projížïka mìstem pøes Gerogetown (nìco jako staré mìsto, ovšem zde “staré” znamená z 18. století). Je to stejné, jako v americkém filmu domky, domky, domky. Stojí pomìrnì daleko od sebe a všude jsou hektary posekaného trávníku a spousty stromù. Jediným viditelným rušivým prvkem je -8-

venkovní vedení elektrického proudu. Je skoro všude, všelijak se køíží a odboèuje. Asi aby nezpomìli, že na energii jsou životnì závislí, neb se z ní pohání celý americký život a pøedevším klimatizace. Dnes je na programu National Air and Space Museum. Už když jsme vstoupili hlavním vchodem do haly, kde visí DC-3 a ještì další 3 stroje v originále mi bylo jasné, že za den provedeme tak pøedbìžnou obhlídku. Skuteènost je opravdu taková. Bereme to jen povrchnì s tím, že zájemci sem pøijdou ještì nejménì jednou. Více èasu jsme se snažili strávit tam, kde to bylo zajímavé pro všechny - Sojuz-Apollo, Lunární a servisní moduly Apollo 11, Voyager, Pathfinder, motor Saturnu 5 v originále, kosmická stanice Skylab, model ISS a tak dále. Exponátù je úplnì neskuteèné množství, vše je nádhernì uspoøádáno a vybaveno místní dobovou atmosférou, videem, texty a vysvìtlujícími panely. Za 5 hodin jsme to velmi zhruba obhlédli a to jsme vynechali planetárium a kina. Naveèer míøíme do Kapitolu - symbolu americké demokracie. Prohlídka uvnitø je bezplatná, jenom pøi vstupu je obligátní prohlídka detektorem kovù a rentgen tašek. Kromì prsAir&Space Museum, Apollo 11 - lunární modul. kavky s knotem zbylé od V popøedí my, vzadu nìco kutí Aldrin s Armstrongem. silvestra jsme nic nemìli a tak nás bez problémù pustili. Mají to tam ti kongresmani a senátoøi pìkné, ale nikde žádný okázalý pøepych. Døevìné interiéry jsou z 19. století, asi jsou na to kongresmani opatrní. Aby daòový poplatník nestrádal. Zajímavé je hlasovací zaøízení. Na svìtelných panelech se zobrazuje kdo byl pro èi proti nebo se snad zdržel. Vše se natáèí kamerami a archivuje a to ještì pøed oèima divákù na galeriích, neb všechna zasedání jsou veøejná. Ze všeho Air&Space Museum, dotek mìsíce vyzaøuje základní myšlenka svo- urèitì to má vliv na krásu. body a demokracie. Jestli je to -9-

Washington, The Mall - centrální bulvár s budovou Kapitolu.

tak i v praxi na ulici, to zatím nemohu øíci, ale vypadá to, že by mohlo. Veèer cesta po dálnici k Eldì probíhala v dobì dopravní špièky, ale všichni si libovali, že je to dnes úplnì v pohodì, žádné zácpy. Po pìtiproudé (5 tam a 5 zpìt) dálnici jedou auta ve všech proudech kam až oko dohlédne. Všichni jedou stejnì rychle a pøejíždìní z pruhu do pruhu je pouze za úèelem výjezdu na jinou dálnici. To jsem opravdu ještì nevidìl. Ve srovnání s dálnicí v Èesku nebo Nìmecku tady èlovì má poci absolutního bezpeèí. Není to jen jízdou hlemýždí rychlostí 55 mph ale také tím, že všichni jsou pomìrnì klidní a nikam se necpou. Inu jiný kraj. Ale jezdí strašnì pomalu, z toho by mì asi brzy kleplo. K veèeøi je zbytek krùty èi krocana od vèerejška. Ta krùta je nešastná tím, že je strašnì velká a tím pádem ji nejspíš budeme mít ještì zítra. V deset veèer pøijíždí posel s kufry. Místo toho, aby se omluvil a nabídnul nám zpáteèní cestu zdarma, zaèal složitì kontrolovat, všechna èísla a èarové kódy na cedulkách. Kufrù mìl plnou dodávku, takž v tom asi nejsme sami. Nakonec se všechno vysvìtlilo. Hlavnì že budeme mít èisté ponožky. Vybalujeme dárky už z posledních sil. Aklimati-

Kapitol, místnost Ústavního soudu.

Provoz mírný, žádné zácpy.

- 10 -

zace rozhodnì bude trvat déle, než to vypadalo na první pohled - urèitì více než jednu noc, to jsme pochopili všichni. Spát jdeme pøed jedenáctou veèerní, každý pìknì ve svém èistém pyžámku. Støeda 23.8. Na jeskyòky Po ránu vyjíždíme na snídani k Eldì. Snídanì je pøipravena a Elda už je fuè, neb pracuje od brzy. Stìžuje si, že døív to bylo lepší - chodila do práce na noèní a celý den tím pádem mìla volno, takže mohla v klidu provádìt exkurze po mìstì. Teï se firmì daøí hùøe, tak zrušili noèní a posléze i odpolední smìnu a tak je podstatnì složitìjší zkoordinovat zamìstnání s èinností vlastní soukromé cestovní kanceláøe. Jednou v životì bych chtìl mít také tolik energie. K snídani dlabeme smažená vejce - žádná náhražka, pìknì na oleji a cibulce. Na programu je výlet do Apalaèských hor a návštìva jeskyní v Luray. Šurik roztáèí Toyotu a vyrážíme po 270-té dálnici na severozápad smìr Frederick, Winchester a Luray. Je to celkem asi 130 mil po skvìlých dálnicích, ale vzhledem k povolené rychlosti 55 mph cesta trvá dost pøes 2 hodiny. Pravda, místy bylo povoleno 65 a v jednom místì (asi 5 mil) taky 70 - to aby øidièi nezapomìli zrychlovat a zpomalovat. Je to divné, skvìlé silnice, bezvadná auta a jedou devadesátikilometrovou rychlostí. Asi by mne z toho opravdu kleplo, cestování je nekoneèné a únavné. Øidiè je v autì jenom k tomu, aby pohnul volantem, kdyby dálnice náhodou zatoèila (asi tak každých 100 mil) nebo když potøebuje odboèit na jinou dálnici. Jinak neøeší vùbec nic, jenom se musí pøemáhat, aby neusnul. Šurik, jako správný amerièan, jede pøesnì pøedepsanou rychlostí. Obèas nás pøedjede Kenworth, Muck nebo Freightliner s obrovským návìsem asi se truckmani také rádiem domlouvají, kde se mìøí. Ale nikdo nepøekraèuje povolenou rychlost o více než nìjakých 5 mph. Je to z jedné strany zajímavé, nebo ve všech pruzích jedou auta témìø stejnì rychle. Navíc se tady pruhy nijak nerozlišují - kdo si který vybere, tím jede. A jestli ho nìkdo pøedjíždí zprava nebo zleva, to je jeho problém. Po dvou hodinkách jsme koneènì dojeli na parkovištì u Luray Caverns. Parkovištì asi tak na 1000 vozù bylo zaplnìno sotva na tøetinu. Vytahujeme z kufru lednièku a jako správná americká rodinka v nedalekém lesíku na pøipravených stolech rozkládáme picnic. Jenom jsme zapomìli vzít ubrus, ostatní ho mají. Pøíštì se musíme polepšit. Vstup do jeskyní stojí $14 na dospìláka a $6 na dítì. Nesmí se to pøepoèítávat, jinak by èlovìk musel zùstat doma. Jeskynì jsou úplnì skvìlé - barevné krápníky, obrovské sály. Ne že bych byl poprvé v krápníkových jeskyních. Ale èlovìk má pøedstavu, že jeskynì - to jsou nízké kroucené podzemní chodby, obèas menší námìstíèko s krápníky. Ne však v Americe - když krápníkový sál, tak velikosti tìlocvièny. Pìkné to je. Na východu z jeskyòky je ještì muzeum historických vozù, návštìva je zahrnuta do ceny vstupu do jeskynì. Muzeum je též velmi pìkné, jsou tam vozy od roku 1900 až do poloviny 20. století. Celkem tak 40, vèetnì nìkolika modelù legendárního Fordu T, který ameriku postavil na kola. Vše v bezvadném stavu - 11 -

jako z výrobní haly. Dojídáme svaèinu a vydáváme se do Národního parku Apalaèské Hory - vyhlídková silnice Skyline vede celkem 100 mil, my však pojedem jenom asi 30, které máme po cestì. Vjezd stojí $10 na všechny. Po vystoupání do výše vede silnice prakticky po høebeni horského Zastávka v Apalaèských horách. Nikde nic, jenom lesy. masivu v nadmoøské výšce 2000-3500 stop (tedy okolo 1000 m). Každou chvíli je odpoèívadlo s výhledem a informaèní tabulí. Hory trochu pøipomínají Šumavu, jsou prakticky celé zalesnìné smíšenými lesy s pøevahou dubù a bukù. Nejprve jsme zastavovali na každém odpoèívadle, potom na každém druhém a pak jsme už jenom masòácky zastavovali a koukali z okna a nìkdy jenom pøibrzïovali. Je toho nìjak moc, desítky kilometrù stejná krajina, nikde ani náznak obydleného místa. Tady se pìší turistika prostì nedá provozovat, protože není odkud kam jít. Když se v tom lese èlovìk ztratí, tak mu nezbyde, než se do zimy pøi bloudìní živit koøínky a s pøíchodem mrazù spoøádanì zmrznout. Cestou zpátky jsme se zastavili v supermarketu pro nìjaký nákup. Trochu nám èinilo potíže rozeznat co je co - jiné zboží, jiné balení a tak. Koupili jsme 8 uncí šunky, 8 sýra, pùl galonu mléka, 4 pinty piva a nìco housek. Celkem toho bylo za $36. Ještì jednou pøipomínám, že se to nesmí moc pøepoèítávat. Veèeøe jako obvykle u Eldy, už veèer tolik neusínáme. Jenom trochu. Aklimatizace zøejmì pøece jenom pokraèuje úspìšnì. A už si také zaèínáme zvykat, že je tu všechno nìjak vìtší. Auta, napøíklad, jsou vìtší tak o polovinu - nᚠmodel Voyageru je tu bìžný osobáèek. Jeskynì obrovské, v apalaèském parku patnácticentimetroví (vìtší než dlaò ruky) motýli, parkovací místa 6x3 metry, smìry na dálnici oddìleny dvacetimetrovým zeleným pásem, metr široký kuchyòský sporák (aby se tam vešel krocan pøece), lednièka s dávkovaèem ledu a tak možno pokraèovat do nekoneèna. A to když jsme na horách na odpoèívadle nechali otevøené dveøe u auta, vletìla dovnitø tøícentimetrová moucha. Ètvrtek 23.8. První (témìø) samostatný den Vzhledem, k tomu, že jsme vèera nakoupili dostatek potravy, uspoøádáváme snídani rovnou u Šurika. Ušetøí se tím hromada èasu s pøejíždìním a èekáním až všichni vstanou. Po snídani nás Šurik odváží na metro, vysvìtluje jak s ním - 12 -

zacházet a pak nás ponechává svému osudu a odjíždí zpìt do kanafasu. Nìjak ho jako návštìva asi zaèínáme zmáhat. Po chvíli ètení a zkoušení jsme opravdu pochopili, jak si zakoupit lístek dostateèné hodnoty aby nás to na cílové taky stanici pustilo ven. Z koneèné Shadey Grove do centra to stojí mimo špièku $2.1 a ve špièce $3.25, ve ètyøech lidech tedy dost. Ale jak už víme, nesmí se U památníku Washigtona - koukáme na nìj, takže na fotografii není vidìt. V pozadí je Lincoln to pøepoèítávat. Pìšky by to trvalo dva dny. Metro vypadá úpl- Memorial. Abychom byli komplet, fotí nás matka na procházce a my na oplátku držíme její dítko. nì jinak, než jsme zvyklí tøeba z Prahy. Stanice jsou v pøírodním betonovém designu bez ozdob, ale vše je velmi funkèní. Nástupištì široké, vlaky pøimìøenì dlouhé a klimatizované, vagóny uvnitø velmi èisté a s kobercem na podlaze. Ve stovnání s pražským, kde každá stanice má jiný design a barevné ladìní je tohle jako podchod pod silnicí. Ale displej na nástupišti ukazuje za jak dlouho pøijede další vlak, kam jede a kolik bude mít vagónù a ne kdy mi pøedcházející ujel. Je to nìjak víc pro lidi - aby se mohli vèas dostat do práce, víc vydìlat a tím pádem i utratit. Takový kolobìh života. Vystoupili jsme na Smitsonians a vyrazili k památníku George Washingtona. Vstup do vìže je však z dùvodù rekonstukce výtahu do záøí uzavøen. Inu prostì smùla, z výšky 170 m by byl jistì kouzelný pohled na mìsto. Nedá se nic dìlat, vracíme se zpìt a rozdìlujeme se na dvì skupiny - jedna odchází smìr Natonal Air and Space Museum a druhá do Museum of History. O pùl páté jsme se úspìšnì sešli pøed centrální budovou Smithsonské nadace. Pravda, jedna polovina výpravy tam z neznámých dùvodù pøišla o hodinu døíve a tváøila se velmi uraženì, že musela hodinu èekat. Elda také dorazila naèas a hned jsme dostali kvalifikovaný výklad (inu profesionální prùvodce se nezapøe) o vzniku nadace, provozu, financoAir&Space Museum, Pachulda a Northrop vání a tak. Probìhli jsme Muze- X-15, v pozadí vlevo Bell X-1. Exponátù je neuvìøium Afriky a Asie, centrální bu- telné množství. Pro letecké fandy sedmé nebe. - 13 -

dovu nadace a parèík s originály soch, vìnovaných Hirshornem. Mají to ti amerièani ale dobré, když mají vládu, která pro nì dokáže udržovat kulturní památky i bez toho, že by odírala na daních pracující obyvatelstvo. Pøed soumrakem jsme ještì navštívili památník Jeffersona a projeli se po poloostrovì. Úplnì na špici je socha s názvem awaking (vstává- Smithsonians center, parèík se sochami. ní), která ovšem vypadá spíše jako topící se nešastník. Ale za to je odtud nádherný výhled na Washington National Airport, který je hned za øekou Potomac vidìt úplnì celý. Je to jako na správném letišti - letadla jsou vidìt ve frontì ještì ve vzduchu. Než jedno dosedne na plochu už je vidìt pøistávací svìtla dalšího stroje v poslední zatáèce a tak v nekonèícím kolobìhu. Je to regionální letištì, takže žádné exotické stroje. Vìtšinou jsou to Boeingy 737, 757, 767, MD-80 a 90, obèas nìjaký Challenger nebo LearJet. Za letištìm jezdí na náspu metro, vedle vede dálnice. Je to takový ucelený pohled na fungující, technicky zdatnou spoleènost.

Awaking. V pozadí Washington National Airport, prakticky ve støedu mìsta.

Cestou domù nás zastihl nìco jako subtropický liják. Stìraèe sice jezdí po skle nejvyšší rychlostí, ale výsledek je okno s nánosem vody. Všichni na dálnici jedou pomalu, pouze za svìtly pøedcházejícího vozu. Pojednání o klimatizaci Je tu docela teplouèko, navíc vlhko jako v paøníku a to jsme pøijeli na zlomu léta a podzimu, takže opravdická vedra jsme nezastihli. Ale vzhledem k pomìrnì vysoké vlhkosti vzduchu je to teplo pro obyvatele mírného klimatu docela nepøíjemné. Místní to teplo taky asi moc nemusí, takže mají všude klimatizaci - v budovách, rodinných domcích i bytech, autobusech, metru, ba i v kiosku s kafem u památníku George W. Ze zaèátku to vypadá dost šílenì - èlovìk pøijde v zavlhlém triku z venku, kde je 36°C do haly muzea letectví a kosmonautiky, kde je stabilních 26° a má pocit, jako by vstoupil do mrazáku. Po chvíli je ale úplnì v pohodì a když vyleze ven, dostane zase ránu od toho horka a tak poøád doko- 14 -

la. Ale delší pobyt v klimatizovaném prostoru s relativním chladem umožòuje vydržet bez problémù pùlhodinku toho paøníku venku pøi pøechodu do metra, auta èi jiné budovy. Èeští moralisté, kteøí dostávají z klimatizace v autì rýmu, angínu, pøípadnì i tanec Svatého Víta už jsou tady všichni po smrti, takže to normálnì funguje. Nikdo nemá rýmu a všichni mohou normálnì pracovat, jezdit, spát a vùbec žít. A jak jsem zatím pochopil, o to tady pøedevším jde. Pátek 28.8. Druhý samostatný den Vstávání ráno už nám neèiní problém, aklimatizace je zøejmì ukonèena. Snídanì už je bìžnou záležitostí, jenom na metro se necháváme odvézt. V metru už jsme jako rodilí tuzemci (rozumìj tamzemci), ledabyle kupujeme lístek správné hodnoty a nastupujeme správným smìrem (což pravda na koneèné stanici není až takový problém). Jedeme asi pùl hodinky, vystupujeSprška v ZOO dìti potìší, dospìlé osvìží. me na Woodley Park a nabíráme smìr ZOO. Upøímì øeèeno, nevím, proè jsme museli jet 7 tisíc kilometrù, abychom vidìli hrocha a žirafu. Fakt je, že ve Washingtonu mají v ZOO jako jediní na svìtì pandy obrovské. ZOO vypadá docela dobøe, všechno je pìknì vybavené - opice mají pøelézací dráhu, hroch má dva bazénky, vlk velký výbìh a pandy obrovské mají výbìh jako hrom a kromì zdìného domeèku mají také vlastní jeskyni, lesík a sprchu. Vzhledem k hicu jsou všechna zvíøátka nìjak pomalejší dokonce i kalifornský lachtan leží bez hnutí ve vodì a jednou za tøi minuty vystrèí èumák aby se nadechl. Pro návštìvGiant Pandas skotaèící. Nejsou kouzelné? Fotka je ovšem z prospektu, pøed námi se nepøedvádìly. níky jsou v ulièkách jaké- 15 -

si “mlžièe” - sprcha s velmi jemným rozstøikem, takže se èlovìk mùže trochu ochladit. Klimatizace je totiž jenom v opièárnì a u malých savcù. Nakonec jsme však vidìli i povìstné pandy. Jedna ležela bez hnutí v jeskyni na zádech a spala a druhá línì pøecházela pod stromem. Ani se nedaly vyfotit. Dáváme si nanuk v èokoládì ($2.25) a odcházíme pìšky do støedu mìsta. Jdeme asi hodinku a pùl rùznými ulièkami a ulicemi. Všude je nápadnì èisto, chodcù je minimální množství. Ale i tak, když se zastavíme a prohlížíme mapu, pøistoupí k nám kouzelná babièka a ptá se jestli nìco hledáme, že by nám poradila. Inu jiný kraj. Krámky po ulicích jsou spíše dále od støedu mìsta. Pak už jsou jenom strohé budovy úøadù a rùzných institucí. Míjíme budovu Mezinárodního mìnového fondu, Mezinárodní banky, budovu vlády a procházíme okolo Bílého domu. Tam jsou okolo betonové zátarasy jako døív bývaly na hranici s Nìmeckem. Vozy projíždìjící dovnitø kontroluje policista se služebním psem, který má urèitì èuch na teroristy všeho druhu. Policistù je ostatnì všude docela dost. Procházíme parèík a koukáme na White House skrz ocelový plot. Nakonec odcházíme na metro. Pøed stanicí Federal Triangel objevujeme budovu staré pošty a v dobré víøe, že si koupíme známky na pohledy, vcházíPohled z vìže staré pošty. Pohoda je i na støechách domù.

Památník George Washingtona, vlevo za ním v prùseku zelenì White House. V popøedí Jefferson Memorial. Jezírko se jmenuje Tidal Basin.

- 16 -

me dovnitø. Známky jsou tady docela problém - prodávají se v automatech, ale na zámoøské pohlednice je urèitì potøeba známku vìtšího kalibru, leè nikdo neví jakou. V budovì pošty však po poštovních úøednících není vidu ani slechu. Všude jsou obchùdky a obèerstvovny. Vyjeli jsme tedy alespoò sklenìným výtahem do vìže a pokoukali na mìsto shùry, když už nás nepustili do památníKapitol veèerní. ku George W. Mìsto shùry vypadá velmi pìknì, je vidìt velké množství zelenì. Zaujaly nás hlavnì zahrádky na støechách sousedních domù. Vypadá to úplnì božsky, když je na støeše místo asfaltového nátìru normální dlažba, stromy, trávník a stoleèky s židlièkami. Zpìt odjíždíme metrem. Nìjak jsme zapomìli, že jedeme v dobì dopravní špièky a musíme tedy místo $2.1 zaplatit $3.25. Tak jsme museli zvládnout i automat na zvyšování hodnoty lístku. Elda nás už èekala na metru a odvezla domù na veèeøi. Po veèeøi se jede zpátky do mìsta na noèní prohlídku. Fakt je, že Elda je jeden z nemnoha øidièù, kteøí omezení rychlosti považují za omezování osobní svobody a znaèky u silnice za dobovou dekoraci. Koneènì jsme se svezli také osmdesátkou a to ještì mezi vyprávìnými historkami komentovanou výroky “... kam se cpeš ... tak jedeš nebo nejedeš ... no to si mùžu myslet že se budeš takhle courat ... ”. Skoro jako “..nakloòte se ke mnì, mùj synu...” z filmu Èetník ze Saint Tropez. Noèní D.C. vypadá nádhernì. Z vìtšiny míst je vidìt 170 m vysoký Washingtonùv památník, který pomáhá orientaci. Budova kongresu je pohádkovì osvìtlená a spoøádanì se leskne v rybníèku reflecting pool, který má jediný úèel a to odrážet noèní obraz památníku a byl k tomuto úèelu vyhlouben. Navštívili jsme památník padlých ve Vietnamské válce, památník padlých v Korejské válce a memoriály Lincolna a Roosevelta. Obzvláštì poslední je velmi pùsobivý s množstvím Památník Washingtona se spoøádanì odráží soch, vodopádù a pamìtních desek - zachycuje cestu ameri- v reflecting pool. Za vìží vpravo vykukuje Kapitol. - 17 -

ky od hospodáøské krize až do vítìzství ve druhé svìtové válce. Závìrem ještì noèní procházka po nábøeží Tidal basin. Veèerní mìsto je vždycky pìkné, když je v nìm velké množství vodních ploch. Pak už jenom cesta noèní dálnicí zpìt do Gaithersburgu. V jednu v noci je úplnì stejný provoz jako za dne. Kam všichni jezdí, bùh suï. Už si také zaèínáme zvykat i na Eldin zpùsob øízení - za neustálého vyprávìní historek prokládaných komentáøi o ostatních úèastnících silnièního provozu to mastí s naprostým pøehledem. Na to, že øidièský prùkaz získala asi v pìtapadesáti letech, je to docela slušný výkon. Sobota 25.8. S prùvodcem za kulturou Elda dnes nepracuje a tak máme prùvodce na plný úvazek. Vstáváme sice až o pùl desáté, neb jsme to veèer trochu protáhli. Protože jsme zapomìli vzít mrazicí vložku do cestovní lednice se svaèinou, kupujeme u benzínové pumpy led. Za $1.5 je ho asi 2 galony - musíme pùlku vysypat do trávníku, aby se do lednièky kromì ledu vešla také svaèina. Elda je Elda a tak ihned míøíme do Galery of Art. Budova je moderní, postavená ve dvacátém století a je úplnì úžasná. Všechno je velmi strohé a pøesto noblesní - bílé stìny, kámen, mramor a døevo. Obrazárna je koncipovaná jako samostatné prùchozí místnosti asi 8x10 m, které jsou rùznì propojené do nekoneèného bludištì. Místnosti jsou èíslované, takže pokud se držíme èíslování, jde to chronologicky. To je ovšem vycházka na nìkolik dní a tak rùznì pøebíháme a nìkolikrát dokonce bloudíme. Podle mapky by se v tom asi dalo vyznat, jenže nᚠprùvodce nedá jinak, že musíme vidìt co nejvíce a hlavnì všechno podstatné. A tak rejdíme sem a tam a kocháme se Rembrandtem, Renoirem, Goyou, Van Gogem. Po obèerstvení v podzemním bufetu kde vaøí opravdické espresso za $3.25 pokraèujeme v prohlídce impressionistù a moderního umìní. Vzhledem k èasové tísni po ètvrté hodinì opouštíme klimatizované sály a pøecházíme do Kongresové knihovny, kde je otevøeno jen do pìti hodin. Stíháme to v pohodì, neb je sobota a místo k parkování se vždycky nìkde najde. V knihovnì Kongresu je 750 milionù publikací (poèítají se nejen knihy, ale také èasopisy). Zvenku to ani tak nevypadá. Uvnitø je to poctivá práce - mramor, kámen a døevo, žádné náhražky. Ve skuteènosti do areálu kromì hlavní Bufet v suterénu Galery of Art. V pozadí za sklenìnou stìnou okrasný vodopád až do kavárny. budovy s èítárnou patøí - 18 -

také další dvì obrovské budovy - vše propojeno podzemními chodbami a potrubní poštou. Po návratu do auta pojídáme svaèinku a následuje krátká projížïka do Georgetown - staré mìsto. Malé domky ve starém sytlu a úzké ulice dávají této mìstké èásti úplnì jiný rozmìr než rozmáchlé hlavní mìsto. Knihovna Kongresu, foyer. Dnes je to prestižní obytná ètvr. Rodiný domek tu stojí mnohonásobek ceny v okrajových obytných zónách. V Georgetown University byl zrovna den uvítání nových studentù - nìco jako den otevøených dveøí pøed zaèátkem školního roku. Neodolali jsme tedy a šli se taky pøivítat. Co je na americké spoleènosti pøíjemné, je to, že nikdo nikoho nijak neomezuje když je otevøeno, tak si každý mùže prohlédnout co chce a nikdo se ho neptá kde se vzal a co tu dìlá. I prohlédli jsme si uèebny a došli až do slavnostního sálu. Pìkné to tam mají. Budovy jsou z minulého století, ale v zachovalém stavu a vevnitø slušnì zaøízené. Dokonce ani ve výtahu nebyly pomalované stìny s vyrytými nápisy, je to pøece výtah i pro studenty. Poslední zastávkou je Kennedy Center - v pøekladu by to mohlo být nìco jako Dùm kultury a oddychu Johna Fitzeralda. Nìkolik divadelních a koncertních sálù propojených foyery, balkony a terasami, to vše o pùdorysných rozmìrech fotbalového høištì. Vyjeli jsme výtahem až na nejvrchnìjší terasu. Je tam bájeèný výhled na hotelový komplex Watergate, øeku Potomac a záliv Chesapeake bay. Pìkné je pozorovat letadla, pøilétající na National Airport - z bezpeènostních dùvodù pøilétají nad øekou Potomac. A skuteènì všechny Boeingy, MD-èka i Tristary na klapkách a s vysunutým podvozkem vytáèejí zatáèky nad zákruty øíèního údolí, to vše ve výšce tak 200 m, tìžko øíci, možná ménì. Pøed Kennedy Center nasazují pøeposlední zatáèku a v sestupném letu na pùl plynu mizí za Arlingtonským mostem. Na to jak jsou blízko pùsobí jen nepatrnì vìtší hluk, než Kennedy Center, provoz z pøilehlých ulic. pohled ze sousední ulice.

- 19 -

Máme toho už docela plné brýle, odcházíme do auta a vyrážíme smìr Geithersburg s obvyklými komentáøi o dopravní situaci. Cestou se snažíme pøemluvit Eldu k návštìvì supermarketu, abychom mohli nìco Na støeše Kennedy Center - v pozadí vlevo pøístavištì nakoupit na zítøejší Georgetownu, vpravo hotelový komplex Watergate. cestu, leè marnì. Prý je všechno nakoupeno a nemáme si nic vymýšlet, hotovo. Tož, co se dá dìlat. Spoøádali jsme tedy veèeøi a se Šurikem vyrazili zpìt do noclehárny. Pøemluvit Šurika k návštìvì obchodu nebyl zdaleka takový problém. Sice jsme potøebovali jen nìjaké pití na cestu a pár housek, ale i tak to trvalo pøes pùl hodiny. I když v amerických obchodech je orientaèní systém vestavìný do nákupního vozíku - podle abecedy se najde v seznamu požadovaná komodita a u ní je èíslo regálu, ve kterém se nachází. Jak prosté. Bohužel slovo Beer v seznamu není, neb ve státì Maryland se alkoholické nápoje prodávají pouze ve zvláštních obchodech a ten je v jedenáct veèer obvykle zavøený. Jako v Rusku. Ještì že máme v lednièce poslední Guiness. Terasa Kennedy Center

Nedìle 26.8. a všudypøítomná letadla. Na východní pobøeží Šli jsme zase pozdì spát a tak se nám moc nechce vstávat. Ale nedá se nic dìlat, máme pøed sebou nabitý den. Ostatnì máme pøece dovolenou tak si musíme užívat a ne se rozvalovat v posteli. Dnes je na øadì výlet do Annapolis a cesta na polostrov Eastern Shore k Atlantiku. Balíme vìci na 3 dny a vyrážíme krátce po desáté hodinì dvìma vozy - Elda má dnes opìt volno a tak máme zase prùvodce na plný úvazek. Nemùžeme se dohodnout kdo s kým pojede - všichni chtìjí s Eldou. Nakonec dámská polovina nasedá dobrovolnì k Šurikovi. Stejnì je to jen slabá hodinka cesty - z Gaithersburgu do Annapolisu je to tak 50 mil. Elda jede 65-75 mph a bravurnì brzdí pøed radarovou kontrolou - inu jezdí tu èasto, tak zná ta správná místa. Skoro celou cestu jedeme v levém nebo støedním pruhu. Šurik tentokrát musel taky zle pøitopit pod kotlem Toyoty, protože pøijíždí s ani ne 5 minutovým zpoždìním. Necháváme auta na parkovišti pro turisty - $1 na hodinu. To už se i nám zdá docela láce i když je to skoro stej- 20 -

nì jako u tìch vydøiduchù na letišti v Ruzyni. Vycházíme do mìsta - nejprve na visitor center nabrat mapy a prospekty s obrázky. To je tady takový zvyk, že v každém turisticky zajímavém místì je visitor center, kde je klimatizace, ochotní informátoøi, panely s obrázky a text, stojany s mapkami a informaèními materiály. Vše vèetnì WC je samozøejmì zadarmo. Pøi cestì okolo kostela právì konèí nedìlní mše a tak se jdeme mrknout dovnitø. Kostel je samozøejmì klimatizovaný i když pochází z druhé poloviny 18. století. Poèítám, že tu klimatizaci tam pøidìlali pozdìji. Lidé se po mši nerozcházejí, ale živì diskutují v pøilehlém parèíku, nìkteøí si dokonce pøinesli obèerstvení. Na to, že to je hlavní mìsto státu Maryland, to vypadá spíše venkovsky pøátelsky než “stoliènì”. Fakt je, Annapolis, letecký snímek z prospektu. že mìsteèko má historické cenDole kostel, za ním vlevo State House, trum velikosti starého mìsta v v pozadí pøístav a Naval Academy. Kutné Hoøe, celková rozloha mìsta bude spíše menší, tak 10-15 tisíc obyvatel. Následuje prohlídka State House - budovy senátu, kongresu a vrchního soudu státu MD - inu hlavní mìsto. Všechny sály vèetnì parlamentních komor jsou pøístupné k nahlédnutí. Budova vypadá pomìrnì honosnì, ale pøi tom je pomìrnì skromnì vybavena a zaøízena. Inu luxus si tu senátoøi a kongresmani musí poøizovat za vlastní. Možná je to tak i lepší. Celou budovu hlídá kromì techniky jediný policista, který ještì navíc zdraví pøíchozí a poskytuje turistické informace. Asi kumulace funkcí. Na zdejším systému je pøíjemné, že daòový polatník se mùže podívat úplnì všude, i do pracovny pøedsedy senátu. Alespoò si mùže udìlat obrázek, jak je s jeho danìmi nakládáno. Jmenovité hlasovací zaøízení je samozøejmostí. Proè by voliè - návštìvník zasedání - nemìl vidìt, jak jím volený zástupce hlasuje, že. Dále procházíme hlavní tøídou Annapolisu s odpovídajícím názvem - Main Street. Je to v podstatì jediná rušná ulice ve mìstì, všude jsou pøedevším krámy a kavárny, nebo místo je turisty velmi navštìvované. Místní pøístav slouží jako - 21 -

parkovištì jachet movitìjších Washingtoòanù (ti ještì movitìjší mohou parkovat zøejmì pøímo v D.C. v Georgetownu, ale tam je velmi málo místa, na záliv je to dál a bude to i o nìco dražší, poèítám. Tady je jachet asi nìkolik tisíc, tìžko odhadnout. Voda v zálivu je øádnì špinavá, ale na moøi se to plachtami a èluny jen hemží. Od moøe Annapolis, Main street za poledního žáru. vane svìží vìtøík - je tu pøeÈervená dlažba je z místního kamene. ce jen o pár stupòù ménì, než v rozžhaveném mìstì. Dáváme si italskou zmrzlinu od pravého itala, za necelé $2 kus. N koruny už to nepøepoèítáváme, takže nám velmi chutná. Škoda jen, že jsem si s ní pokapal bílou košili. Pøíštì si místo èokoládové dám vanilkovou, nebude tak vidìt. Cestou do Námoøní akademie maskuji flek na košili popruhem od batohu. Jde to špatnì, musím si pomáhat mapou. To jsem ale èunì. Brána U.S. Naval Academy je turistùm otevøená. Chovanci akademie mají zøejmì také volný východ. Dévéák na bránì sice sedí, ale ani nevychází z klimatizované budky, pouze zpisuje pøijíždìjící vozy a otvírá jim závoru. Na visitor centru mi Ella pere košili, já zatím stojím na nábøeží jen v kraasech a dìlám, že je mi kdovíjaké horko. Za malou chvilku už zase vypadám jako normální civilizovaný èlovìk, mokrá košile navíc pøíjemnì chladí. Procházíme se budovami a sály akademie úplnì volnì. Chovanci tu sice všude pobíhají, ale zjevnì nikomu nevadíme. Ti co jdou na vycházku do mìsta, mají tak bílé uniformy, že se na nì v pálícím slunci ani nedá koukat. Prohlížíme si slavnostní sál, síò tradic a muzeum. Muzeum mají obzvl᚝ pìkné. Je tu spoustu materiálù, zvláštì z II. Svìtové - Pearl Annapolis, pøístavištì. Harbor, Midway, - 22 -

Guam, Guadalcanal, Iwojima. Ke všemu jsou modely lodí, tabla a video. Škoda, že to holky moc nebaví, vydrželi bychom tu nejménì celé odpoledne. Také jsme navštívili kapli - je velká a zajímavá, hlavnì programem - nejprve mše protestantská, potom katolická a baptistická. Muslimská a židovská se slouží jenom v pátek, ostatní skoro Naval Academy, sami ve slavnostním sále. každý den. Je to asi podle zájmu. To vše pod jedním oltáøem - snad jsou ti zámoøští køesani nìjak snášenlivìjší. A asi nejenom køesani. Je horko a máme hlad. Vracíme se na parkovištì, dlabeme pøipravenou svaèinku. Louèíme se s Eldou, která se vrací do D.C. a vyrážíme smìr Pocomac City, kde máme zamluvený pokoj. Je to více než 100 mil a pøi zdejších zvyklostech na rychlost jízdy a Šurikovì spoøádanosti to máme dobøe na dvì hodinky. Pøejíždíme Chesapeak Bay Bridge - asi 4,5 míle dlouhý most pøes úžinu zálivu Chesapeak Bay. Za prùjezd se platí $2,5. Škoda, že nikde není místo k zastavení - je to docela impozantní stavba. Každý smìr dálnice má své dva pruhy na samostatné konstrukci - asi aby pøi poruše jedné z nich je možný omezený provoz obìma smìry po druhé. Na druhém konci mostu už je poloostrov Eastern Shore. Ráz krajiny se rychle mìní, u pobøeží jsou bažiny a dále do vnitrozemí už jen nekoneèná pole kukuøice. Obydlené osady jsou od sebe pomìrnì daleko, tak 10-20 mil a stejnì je to vždycky jen pár usedlostí. Dálnice už tu nemá charakter “interstate”, oba proudy jsou sice stále oddìleny 20 m širokým zeleným pruhem, ale køižovatky nejsou mimoúrovòové a obèas je klidnì i nìjaký semafor. Rychlost je omezena na 55 mph, je to úplná hrùza. Jestli mi na téhle zemi nìco vadí, tak je to bezesporu to, že po skvìlé dálnici a bezvadným vozem jede èlovìk pomaleji, než doma z Kolína do Nové vsi. Je to úmorné, vùbec to neutíká a navíc i ty míle jsou delší než kilometry, takže se jich pøi vší snaze za hodinu neujede o moc víc než 50. Šurik je sice v klidu, neb je na to za ty roky zvyklý, ale my když už to nemùžeme vydržet, navrhujeme zastávku v nejbližší obèerstvovnì. Volba padla na Dunkin Donuts, dáváme si kávu a donuty. Pinta hnìdé vody, která jen vzdálenì chutí pøipomíná lahodný vonící nápoj je za rovný dolar, donuty okolo $0,7. Pátková starší je z toho cestování docela rozvaøená a zaèíná být velmi nesnesitelná. Ostatnì jako obvykle, když není dost vèas jídlo nebo nìco jiného. Jedeme radši - 23 -

hned dál. Do Pocomac City pøijíždíme v pùl šesté. Motorest Days Inn u silnice má pro nás opravdu pøichystané dva pokoje, každý se dvìma obrovskými postelemi, pokoj za $40 na noc. Protože na cestu k oceánu už je docela pozdì (je to asi 10 mil kdovíkudy), jdeme se koupat do motelového bazénu ve dvoøe. Zastávka na venkovì, oáza mezi kukuøicí. Velmi pøíjemná vìc, ten bazén. Rácháme se do sytosti, až je nám skoro chladno - po návratu do pokoje dokonce vypínáme klimošku. Na veèeøi jdeme do sousední restaurace. V životì bych nevìøil, že nìkdy budeme bydlet v americkém hotelu a jíst v americké restauraci. Dlužno pøiznat, že hotel i restaurace má do špièky ve svém oboru pomìrnì daleko. Ale stejnì jsme zøejmì zvolili špatný model - vydìlávat v Èesku a utrácet v Americe není nejšastnìjší øešení. Restaurace je velmi pøíjemná, porce slušné, bereme 3 plata s rùznými pochutinami (krabí karbanátky, ryby, kuøe, šunka) a pøílohami (nudle, smažený ananas, hranolky, br.kaše). Rozkládáme to všechno na pìt talíøù a máme zatracenì co dìlat. Zapíjíme to místním Budweiserem - chutná trochu jako gambrinus desítka, ale je úplnì svìtlý a beze stopy po pìnì. Poøád lepší, než všudypøítomná kola. Èíšnice vyklápí dandovu kolu èásteènì na stùl a èásteènì na zem. Chudák se pak omlouvá celý veèer. Led z koly vydržel na zemi dobøe ètvrthodinu, než se vstøebal do koberce. Kromì piva je led ve všem a to tak, že polovina sklenice. To nestaèí roztát ani za hodinu, takže když èlovìk vypije sklenici koly, dostal vlastnì nápoje jenom dvì tøetiny sklenice. Zbytek se vyhazuje v pevné fázi. Asi mají k ledu nìjakou zvláštní náklonnost. Po únavné cestì je hotelový bazén hotovým požehnáním.

- 24 -

Veèeøe pro 5 lidí pøišla celkem na $45 plus $10 spropitné, které je tu povinné. Asi jsme opravdu zvolili špatný model, doma se za to dá žít týden. Nìkolik slov o hotelovém pokoji Motel nese název Club450 a patøí síti Days Inn. Vypadá pomìrnì zánovnì. Je postaven nikoliv ze døeva, jako všechno kolem, ale má zøejmì betonový skelet a zdìné stìny. Je to levný hotel a použité materiály tomu odpovídají. V koupelnì nejsou žádné kachlíky, ale jakési plastové desky s povrchovým vzorem, které jsou v rozích docela obstojnì spojeny plastovými lištami. Plastová vana se nepodezdívá, ale je vylisovaná i pøední stìnou až k zemi. Tak je to tady všude. V dalším hotelu Motel6 to bylo dovedeno k úplné dokonalosti - plastová vana je z jednoho kusu i s obvodovými panely až do výše 1,5 m. Tím pádem není potøeba nic s nièím spojovat - je to nìco jako bytové jádro. Je to geniální, jenom se nesmí zapomenout dát do koupelny ta vana døív, než se zaène stavìt. Jo a taky nevím, jak se vyrábí výlisek 2x1x1,5 metru. Pokoj má základní vybavení 2 postele velikosti bìžné manželské, noèní stolek s dvojitou lampou, telefonem a budíkem s rádiem, komoda s televizí velké zrcadlo a stùl s dvìma židlemi, stojací lampa a klimatizaèní bedna. Sociální koutek má desku s umyvadlem a zrcadlem 3x3 stopy, vìšák na ramínka a oddìlenou koupelnu s vanou a záchodem. Všude koberec, na stìnách tapety. Dveøe z pokoje jdou rovnou na ulici - nìco jako pavlaè. Zvenku se dveøe otvírají na magnetickou kartu, kterou èlovìku nahrají na správné èíslo pokoje v recepci po registraci platební karty. Celý komplex má centrální budovu s recepcí, bufetem a halou, pokoje jsou oddìlené “pøes ulici”. Uprostøed areálu mezi budovami je bazén tak 15x10 m se stoleèky a židlièkami okolo. Celý komplex stojí prakticky u silnice - oddìluje jej jenom parkovištì, dokonce spíš jenom pøíjezdová cesta na parkovištì a jedna øada parkovacích míst. Vzhledem k nízké rychlosti hluk ze silnice ani není nijak zvl᚝ slyšet, když se pustí klimoška, tak vùbec. Hosté mají auta pøímo pøed pokojem. Je to sice divné, ale, zdá se, velmi praktické. Prostì pøespat a ráno jet dál. Pondìlí 27.8. Koneènì oceán Po snídani v hotelovém bufetu vyrážíme smìr moøe. Asi po 10 mílích projíždíme objekt NASA. Komplex zabírá nìkolik ètvereèních kilometrù louky a lesa. Má vlastní letištì, obytné budovy, laboratoøe. Všude

Hotelové parkovištì - i ty trucky jsou tu nìjak vìtší.

- 25 -

po louce je mnoho obrovských parabolických antén, které jsou natoèeny rùznými pod rùznými úhly k obloze. Visitor center má zavøeno. Je to pomìrnì malá budova s nepøíliš dokonalými maketami raket na okolním trávníku. Podle poutaèe ladíme na rádiu 760 kHz, což je lokální vysílaè s informacemi pro návštìvníky a dovídáme se, že otevírají až za pùl hodiny. Nechce se nám èekat, však zítra je taky den a stejnì pojedeme kolem. Jedeme tedy dál, projíždíme bažinatou krajinou, charakteristickou pro ostrovy severovýchodního pobøeží. Je tu spoustu mostù pøes nespoèet øíèek a jezer. Jedna z øek se jmenuje Mosquito River, pøemýšlím proè asi. Pøes mìsteèko Chincoteaque, které asi žije jenom z turistù, projíždíme do národního parku na pobøeží. Vstup je $5 na týden, jednotná taxa na auto, bez ohledu na poèet pasažérù. Cestou potkáváme nìkolik koní, kteøí tu žijí ve volné pøírodì. Jsou nìjak vyhublí, asi je poøád štípou ti mosquiti z riveru. Autem dojíždíme prakticky až na pláž. Opravdu Atlantic Ocean. Modrozelená barva a plហz hodinkového písku kam oko dohlédne. Podle mapy je plហ16 mil dlouhá. Vzhledem k tomu, že je pondìlí, je lidí docela málo. Rozbalujeme nejnutnìjší vìci a rovnou se vrháme do vln. Oceán je prý dnes klidný, vlny jsou jen 2-3 metry. Voda je pøíjemnì chladná, leè odporné chuti. Ale nepálí tolik v oèích jako Jadran. Poctivì se mažeme krémem proti opalováAtlantic Ocean. Opravdický. Na pláži jsme skoro sami. ní, ale i tak jsme veèer všichni jako vévoda Rajské Ja blko. Slunce pálí jako ïas a v pøíjemném pobøežním vìtru se to ani nezdá. Odjíždíme v podveèer, rozmáèení a pøipálení. Po oèistné spršce v hotelu jdeme nejdøíve na nákup porce tekutin a svaèiny na zítra a potom do èínské restaurace na veèeøi. Èínská restaurace v americkém pojetí vypadá jako McDonald - jídelníèek na pultem, všechno v plastu. Jenom za pultem jsou opravdoví èíòani, usmìvaví a pøívìtiví. Šurik vybírá 4 porce rùzného èehosi a 5 talíøù. Jídlo je výborné, spousta zeleniny a mìkké masíèko. Máme co dìlat, abychom to spoøádali. Celkem všechno za necelých $40 i s pitím. Vracíme se do hotelu a jdeme spát hned a všichni.

- 26 -

Úterý 28.8. Do Norfolku na ponorky Snídanì v hotelu - sortiment je stálý, obvyklé placky a donuty s pùllitrem øídké kávy. Krátce pøed desátou vyjíždíme smìr Norfolk. Cestou se stavujeme ve Visitor centru NASA, ale po návštìvì Air&Space Museum v D.C. už je to jen venkovská výstavka. Za necelou pùlhodinku máme prohlédnuté vše a jedeme. Do Norfolku je to pøes 100 mil. Krajina je už druhý den stejná - rovina jak stùl, silnice rovná bez zatáèek. Cesta je úmorná. Poèasí je také jedna podivnost - je pod mrakem asi 85°F a vlhko tak 90%. Nìco jako paøeništì. Vlhko je i v klimatizované Toyotì. Cesta osmdesátikilometrovou rychlostí je snad trest za to, že doma pøekraèujeme povolené limity. Šurik je vzorný dodržovatel pøedpisù kde je 55 jede radìji 53 nebo i 50, jeden nikdy neví. Silnice je venkovská s køižovatkami, ale dva pruhy každého smìru jsou od sebe stále oddìlené zeleným pásem. Pøedjíždìjí nás i farmáøi s pickupy, o kamionech ani nemluvím. Ale Šurik je tvrïák. Po necelých dvou hodinách pøijíždíme k Chesapeak Bay Bridge Tunel. To je úplnì úžasné dílo, které spojuje jižní cíp Eastern Shore s pevninou. Více než 17 mil dlouhý pøejezd je tvoøen mostem a dvìma tunely pod moøem. Mostu je celkem 15 mil ve dvou oddìlených pásech, dva pruhy každým smìrem. Ve dvou místech mosty konèí na umìle navršených ostrovech a vozovka náhle mizí v podmoøském pøes 1 míli dlouhém tunelu, který je 30 m pod hladinou oceánu. Nad tunelem mohou proplouvat i ty nejvìtší letadlové lodi, které mají v Norfolku domovskou základnu. Je to docela podivný pocit, když silnice najednou jde s kopce do hlubin tunelu. Pøedstava, že nade mnou jezdí lodì není nijak povzbuzující. Most je tak dlouhý, že uprostøed není vidìt pevninu ani na jednu stranu - kolem dokola jenom moøe s mlhavým obzorem (pravda viditelnost vzhledem k vysoké vlhkosti vzduchu nebyla pøíliš vysoká, za dobrého poèasí by pevninu nejspíš vidìt bylo). Na posledním ostrovì je par- Obrázek z prospektu s projíždìjící letadlovou lodí. kovištì s výhledem na celé Dnes jsou však mostovky dvì samostatné pro každý smìr a stýkají se pouze na ostrovech v tunelu. dílo. Zastavujeme a kochá- 27 -

me se pohledem na most mizící v nekoneènu a siluetu Norfolku z druhé strany. Nad tím vším jako v každém americkém mìstì pøelétávají jedno za druhým letadla na Norfolk International. Obèas je vidìt také vojenský stroj, napø Hercules Coastal Guard nebo Gulfstreamy a F14 míøící na Naval Air Station v NorfolZastávka na posledním ostrovì Chesapeake Bay ku. Podle prospektu je Bridge - Tunnel. Most sice mizí v nekoneènu, prùliv velmi frekventovaale na obzoru už je patrná silueta Norfolku. ným místem - my jsme tam strávili dobøe tøi ètvrtì hodiny a za tu dobu projely dva neduživé motorové èluny, které z té výšky byly sotva vidìt. Z mostu pøijíždíme pøímo do do støedu mìsta. Už na první pohled je to živìjší a prùmyslovìjší mìsto než Washington (ve vší úctì ovšem). Spletí dálnic se dostáváme do starého mìsta. Auto parkujeme v krytém parkovišti a do mìsta jdeme pìšky po nábøeží. Už první pohled do dokù na protìjší stranì prùlivu odhaluje vrtulníkovou letadlovou loï USS64 a jakýsi torpédoborec, které jsou tu zjevnì v opravì. Po nábøeží se dostáváme do námoøního muzea. Je to taková podivná budova, z dálky pøipomínající lodní nástavbu, uvnitø jsou pak modely lodí všeho druhu. Zajímavìjší je vedle parkující bitevní loï Wisconsin, která patøí k nejvìtším bitevním lodím, jaké kdy byly postaveny (výtlak asi 50.000 brt), t.è. v dùchodu (ale zakonzervovaná pro pøípadné použití). Je to pomìrnì úctyhodné tìleso o délce 270 m s 12 šestnáctipalcovými dìly a nepoèítanì menších laufù a vypouštìcích zaøízení pro Tomahawky. Loï je pøístupná pro návštìvníky po celé první i druhé palubì. Když to èlovìk vidí z bezprostøední blízkosti, je to hrozná masa železa. Otoèné vìže na pøídí a zádi se tøemi 16" laufy každá jsou tak velikosti vìtšího rodinného domku (když nepoèítám 15 m dlouhé hlavnì). Ostatnì i kotva (pøes 10 t železa) a øetízek, na kterém se spouští, zabírají dobrou polovinu pøídì. Je to hrùza, i ty netenší pøepážky a žebra mají tloušku tak 2 centimetry. Na to, že Wisconsin má rok výroby 1944 s jednou generální opravou vypadá všechno velmi zachovale. Po prohlídce lodi jdeme do muzejního bufetu na kávu pøi bojové poradì urèujeme další plán - veèer projížïka lodí a pøenocování nìkde v motelu za mìstem. Jdeme tedy koupit lístky na Naval Base Cruis - $12 na osobu, na pìt lidí tedy $60. No jak už víme, nesmí se to pøepoèítávat. Platíme kartou od èeské GE a není v tom žádný problém, jenom autorizace trvá o pár vteøin déle než u zdejších bìžných American Express. - 28 -

I zepøedu vypadá Wisconsin úctyhodnì. Kotvy na øetízku mají okolo 10 tun každá. Pøední dìlová vìž Wisconsinu. Úctyhodné Výjezd je v 18.30 a tak se do té doby rozmìry jsou patrné pøedevším ve srovnání jdeme trochu projít po mìstì. Nasás postavou dospívajících potomkù, kteøí sedí váme atmosféru pøístavního mìsta na zábranì nejménì 5 metrù pøed vìží.

a cestou kupujeme hamburgery do sáèku. V pùl sedmé vyplouváme na docela solidnì vypadající výletní lodi s otevøenou horní palubou. Kromì toho, že Norfolk je nejvìtší námoøní základnou na východním pobøeží má také obrovský obchodní námoøní pøístav. Lodí výletní jedeme už dobøe pùl hodiny a všude okolo jsou samé doky, kontejnerová pøekladištì, lodì, bárky a remorkéry. Po chvíli však skuteènì dojíždíme na základnu US Navy. Lodì parkují u pùl míle dlouhých mol z obou stran. Nepoèítanì je torpédoborcù (vìtšina tøídy Ticonderoga), obèas vìtší køižník, výsadková plavidla, nákladní a zásobovací lodì. Èím dále proplouváme do námoøní základny, tím zajímavìjší exponáty jsou k vidìní. Následují 3 ponorky tøídy Los Angeles, vrtulníkové letadlové lodì a úplnì nakonec zlatý høeb veèera opravdové letadlové lodì tøídy Nimitz - USS Theodor Roosevelt a USS Harry Truman. Obì patøí k tomu nejvìtšímu, co námoønictvo provozuje, výtlak pøes 100 tisíc tun, délka pøes 300 m. Lodì stojí každá z jedné strany mola a pøitom se palubami témìø dotýkají. Díváme se ze vzdálenosti dobøe 300 m a i tak to pùsobí neskuteènì obrovsky. Fotíme co se dá, ale vzhledem k nastupující tmì nevím jestli z toho nìco vyjde. - 29 -

USS Theodor Roosewelt zezadu a USS Harry Truman zepøedu. Pro srovnání velikosti jsou na molu uprostøed nákladní automobilu.

Zpáteèní cesta už probíhá bez zastávky. Jako správní masòáci konzumujeme pøedem zakoupené hamburgery a spoøádanì je zapíjíme kolou. Do pøístavu se vracíme za tmy. Je to docela pìkná podívaná, jak se život v pøístavu nezastavuje ani v noci. Kontejnerové pøekladištì je osvìtlené jako za dne a lodì se vykládají a nakládají bez zastávky. Vystupujeme asi o pùl deváté zpátky do toho paøníkového hicu, na lodi bylo o mnoho pøíjemnìji. Alespoò jsme si za tìch $60 užili pìkného pokoukáníèka. Nasedáme do auta a vyrážíme smìr Richmond. Cesta je znaèená dobøe, takže ani za tmy není žádný problém trefit ty správné dálnièní nájezdy a odboèky. Asi po 30 mílích zastavujeme v hotelu Motel6, objednáváme 2 pokoje a jdeme ležet. Pokoje jsou jako by z oka vypadly tìm z minulé noci, asi je to model M1, snad jenom o pár let novìjší nábytek a ménì hluèná klimoška, že se pøi ní dá i bez problému spát. Støeda 29.8. Po stopách prvních osadníkù Vzhledem k tomu, že Motel6 nemá v cenì snídani, dìláme inventuru zásob a dojídáme prakticky všechno, co máme. Vyjíždíme už pøed desátou - smìr Yorktown. Od motelu je to docela blízko. Prohlížíme si místa památných bitev za nezávislost, nejprve kamenný památník a potom jednotlivá pole, kde se kdo zakopával a odkud pálil. Jsou to jistì historická místa nejvyšší dùležitosti, ve skuteènosti tam krom posekané trávy je pouze informaèní tabule. Vzhledem ke vzdálenosti jednotlivých míst a hicu venku, je prakticky možná pouze autoturistika. Výsledkem je masòácký výlet - klimatizovaným vozem se podle turistických smìrovek po asfaltové silnici dojede na odpoèívadlo èi parkovištì, co nejblíže informaèní tabuli, aby ji bylo možno pøeèíst bez vystupování z vozu. Po obhlídce okolí z okna se mùže jet k dalšímu historickému bodu, tak celem asi 15 mil. Inu, jiný kraj... Dalším místem návštìvy je Jamestown, místo vylodìní a usídlení prvních pøistìhovalcù. Tady je to o nìco zajímavìjší, nebo je alespoò co prohlížet. Také je to - 30 -

místo, kde se nìco zajímavého stalo už pøed 400 lety a to je pro Ameriku nìco jako pravìk. Jsou tu vykopávky a modely domù prvních osídlencù, zaèátky øemeslné a pozdìji i prùmyslové výroby. Jeden z takových exponátù je GlassHouse - dílna, kde se ruènì fouká sklo. V 85°F horku (a to je na místní pomìry docela milosrdnì) tu dva neTakhle prý vypadal Yorktown v dobì války za nezávislost. šastníci v dobovém obleèení opravdu stojí u pece s roztavenou sklovinou a foukají sklenice, džbánky a rùzné jiné vìci, které si turisté kupují. U té pece musí být smrtelné vedro. Asi se na to dá taky zvyknout. Zajímavým postøehem je to, že aè je historie Spojených státù z našeho pohledu nedlouhá, o to více je oslavovaná a ochraòovaná. Je to vidìt všude, kde je nìco z minulosti. Dalším cílem je Wiliamsburg, mìsto, které si zachovalo pùvodní historický ráz až do dnešních dnù. Nìco jako živý skanzen. Auto jsme odstavili na parkovišti pro turisty a do Visitor center jedeme bezplatným autobusem. Na to, že celková délka trasy je asi 300 metrù to bylo pomìrnì komplikované. Øidiè asi 5 minut intenzivnì komunikoval s centrálou, jako kdybychom cestou mìli pøekroèit rychlost zvuku a minout deset otoèných bodù. Naštìstí byl autobus pøíjemnì klimatizován, takže jsme nikam nepospíchali. Ve visitor centru jsme zjistili, že prohlídku je možné uskuteènit výhradnì autobusem, stojí to $30 na hlavu a trvá 3 hodiny. Nemìli jsme tolik èasu ani penìz. I dali jsme si kávu v místním knihkupectví (to je tu takový zvyk - aby èlovìk nemusel pøerušovat nákup, je v obchodì obèerstvovna), prohlédli si kamenný model mìsta a pak jsme vyrazili smìr Washington. Pøed námi je 110 mil, takže nejménì 2 hodiny cesty. Šurik i Toyota Camry se dnes ovšem pøekonávali - jednu chvíli jsme jeli skoro 70 mph - to když nás dojíždìl další Kenworth a vypadalo to, že nás be milosti pøežehlí na placku. KaMísto vylodìní prvních osadníkù. mionisti, kteøí se jako u nás domlouva- 31 -

Glasshouse. Je nám hic i když se jenom koukáme.

jí CB rádiem o stanovištích policistù, jsou jedinými narušiteli omezení rychlosti a jsou na dálnici nejrychlejšími úèastníky provozu. Pokud to ovšem není moc do kopce a nemají moc naloženo. Rozhodnì jsou rychlejší než my se Šurikem. Asi po hodince jízdy jsme se rozhodli udìlat pøestávku na doplnìní potravy - benzín pro To-

yotu a hamburgery pro nás. V provozovnì Burger King bylo pøíjemnì klimatizováno a za $3,25 je dvojitý cheessburger s hranolky a 13/4 pinty koly. Nìkteøí z nás na kolu nemìli tu správnou žízeò a tak si do stejného kelímu natoèili kávu z várnice. Je to sice pravá americká prùhledná, ale 13/4 pinty je nìco pøes 3/4 litru a to už je pøece jenom slušná porce. Ani jsem netušil, že se dá vypít najednou takové množství teplého nápoje. Fakt je že jsme až do D.C. neusnuli ani nevyhládli. Celkem jsme v pìti osobách spoøádali 1 kuøecí sandwitch, 4 dvojité cheessburgery, asi kilo hranolkù, 8 sáèkù s keèupem, 5 pint koly, 3 pinty kávy, 4 kelímky mléka do kávy a 6 cukrù. Pokud je nìkde ve Virginii úøad pro amerikanizaci turisktù, mìl by nám dát alespoò èestné uznání. Po pøíjezdu do Washingtonu se Šurik rozhodl ukázat nám svoje zamìstnání. Ve srovnání s naším bývalým výpoèetním støediskem v Jaselské ulici je tato budova nìco jako sídlo mimozemšanù. Všechno je nádherné, od kobercù až po bájeènì vybavenou kuchyòku a jídelnu. Vidìli jsme výtah, recepci, jídelnu a kuchyòku, 4 chodby, 20 zamèených dveøí a 2 kanceláøe programátorù, které ovšem celkovým anarchismem ostøe kontrastují s luxusem a kulturou spoleèných prostor. Zdá se, že programátoøi jsou holt programátoøi i v Americe, ve vší úctì samozøejmì. To mne pøece jen trochu potìšilo. Další zastávkou už byl jen obchod s potravinami, kde jsme koupili obligátních 8 uncí šunky, 8 sýra, 1/2 galonu mléka atd. Na ètvrthodinku ještì zajíždíme k Eldì sestavit plán akcí na následující dny. Je rozhodnuto zítøek strávit ještì ve Washingtonu a v pátek ráno vzhùru do N.Y. ètvrtek 30.8. Poslední den v hlavním mìstì Po tempu minulých dnù koneènì klidný spánek. Vstáváme pøed devátou a radìji si ani nepøipomínáme, že doma už budou 3 hodiny odpoledne. Po snídani - 32 -

nás Šurik naposledy odváží na koneènou metra Shadey Grove. Jako staøí cestovatelé krmíme automat na lístky pìtidolarovkami a dostáváme potøebné magnetické kartièky. Jedeme tentokrát do stanice Arlington Cemetry, kde máme v plánu návštìvu stejnojmenného místa. Je to èestný høbitov pro padlé ve všech válkách a také pro zasloužilé státní èinitele. Celkem je tu pochováno pøes 240 tisíc osob. Každému patøí asi 3 ètvereèní metry a náhrobek podle dùležitosti. Generál Bradley má pomník asi ètyønásobné velkosti než øadový vojín. Rozlehlostí, úpravností, zachovalostí a prostotou je to nebývale pùsobivé místo. Pøes mohylu Johna Kennedyho docházíme až na vrchol kopce, kde je místo pro pietní slavnosti. Je odtud bájeèný výhled na støed mìsta se všemi architektonickými dominantami. Operativnì se rozhodujeme, že do centra mìsta pùjdeme pìšky, odhadujeme to tak na 30-40 minut. Nebylo to úplnì šastné rozhodnutí, už kvùli tomu, že èas, spotøebovaný cestou jsme mohli využít efektivnìji, ale procházka je procházka (resp. byla by, kdyby nebylo 90°F a 90% vlhkosti). Jdeme pøes Memorial Bridge a musíme se neustále zastavovat, nebo køižujeme pøíletovou trasu National Airport a v minutových intervalech nás pøelétávají v nekoneèném proudu dopravní stroje, které pøistávají na National Airport, který je odsud tak 2-3 km. Pro piloty to musí být docela Arlingtonský most. MD-80 (asi) nahoøe míøí na National Airport. nároèné, protoV pozadí Lincoln Memorial, vpravo vzadu památník G.W. že poslední zatáèku o 45° napravo toèí ještì kus za námi a to je do pøistání tak 15 sekund. Zøejmì už to tady znají, protože všichni jedou na vlas pøesnì stejnou trasou, bez velkého manévrování nasadí zatáèku a mizí za stromy. Pak už je slyšet jen reverz motorù a to už pøelétává další stroj. Nejak si na to poøád nemùžeme zvyknout. Okolo Reflecting Pool docházíme k památníku Washingtona. Bohužel je stále zavøený. V pøilehlém bufetu tedy konzumujeme svaèinku, zapíjíme kávou a odcházíme na poslední návštìvu muzea - mužská polovina do National Air&Space, ženská bùh ví kam. Je nám už opravdu horko. Jsme venku nìkolik hodin a tak nám klimatizovaný prostor muzea pøipadá jako mrazák. Dokoukáváme zbytky toho, co jsme nestihli za minulé návštìvy. Ukazuje se, že expozice Exploring Earth, která byla minule ještì zavøená na rekonstrukci je už v plné parádì a tak mùžeme vidìt U2 v originále a kromì toho ještì spoustu ji- 33 -

ných zajímavostí. Mìli jsme v plánu navštívit také Muzeum shop, ale zbylo nám jen pár minut. Stejnì je to všechno drahota. Mažeme na metro, kde máme sraz a potom hurá kamsi za Eldou. Sešli jsme se OK a vyrážíme na prohlídku chrámu církve adventistù (Jesus Last Day Temple). Je celý mramorový a vypadá ponìkud nepøirozenì, jako by vùbec nepatøil do pøírody okolo. Vše je exkluzivnì upraveno, ale dovnitø se nepouští - prohlídka konèí ve vstupní hale. Jesus Last Day Temple. Je celý z mramoru a bez oken. Mramor je Dále jdeme do obchodního tak tenký, že veèer prosvítá svìtlo ven. centra, prohlédnout sortiment prùmyslového zboží. Dal to docela práci k tomu Eldu pøemluvit. Ještì teï kroutí hlavou, co že jako budeme nakupovat. Nejprve proèesáváme nìco jako OBI. Sortiment je docela podobný, inu globalizace v praxi. Prodávají stejné náøadí Kinzo, Bosh, Stihl jako u nás, k tomu ještì nìkolik místních znaèek. Vše je jen mírnì dražší než u nás. Zahrada u Jesus Last Day Temple. Všechno je tak zelené, že to pùsobí až kýèovitì. Dalším obchodem je elektronika a bytové elektrické pøístroje. Tady už je všechno jinak. Lednièky jsou metr široké a 80 cm hluboké a kromì dvou nejlevnìjších mají všechny dvojité dveøe, dávkovaè ledu a chladiè pitné vody. Inu jiný kraj. Sporáky jsou také metr široké, aby se do trouby vešel ten krocan. Spotøební elektronika je obecnì docela levná, jenže všechno je na 120 V, televize NTSC, rádia s kdovíjakými rozsahy, hodiny øízené rádiem z Chicaga a tak. Ale alespoò jsme se pokoukali. Veèer je u Eldy slavnostní veèeøe na rozlouèení s Washingtonem, Virginií a Marylandem a Šurikem. Sedíme a klábosíme asi do 11 hodin veèerních. Cestup zpìt ještì se Šurikem návštìujeme potravinový obchod pro doplnìní zásob.

- 34 -

Pátek 30.8. Nᚠcíl - New York Vstáváme skoro v 9 hodin. Nìjak se tady spí pomalu. Chodíme spát pomìrnì normálnì, vìtšinou do pùlnoci a ráno se nám stejnì vùbec nechce vstávat. Nebo už toho bìhání máme plné brýle - chtìlo by to asi dovolenou nebo alespoò na pár dní do práce. Poslední snídanì u Šurika, balíme vìci a trochu po sobì uklízíme. Mezitím už podruhé volá Elda, proè že nám to trvá všechno tak dlouho a kdy se tedy chystáme vyrazit, když toho musíme ještì tolik vidìt. Asi po hodince je všechno na kupì. Asi bude potøeba sehnat pøívìs. Zkoušíme rùznì kombinovat uložení zavazadel a na potøetí se nám podaøí do kufru nebohé Mazdy 626 vtìsnat 2 kufry, 3 velké cestovní tašky, krosnu, 2 batohy, 3 spacáky, cestovní lednièku a asi 20 igelitových tašek s rùznými naprosto nutnými krámy a jídlem. Chudák Mazda má zadek skoro na zemi a to jsme všichni ještì venku. Ještì že ty vozy pro americký trh mají vìtší zavazadlový prostor. Po krátkém rozlouèení se Šurikem všichni nasedáme. Mazda už sedá na zem celá, ale na doraz to ještì není. Naštìstí tu jsou silnice, kde pérování není niak zvl᚝ potøeba. Asi ve ètvrt na dvanáct vyjíždíme smìrem na Baltimore a Philadelphii. Vzhledem k denní dobì je provoz úplnì v pohodì. A kromì toho je nás plné auto, takže mùžeme v klidu jet v pruhu HOV-2, což je pruh pouze pro vozy, obsazené dvìma a více osobami. Okolo Washingtonu projíždíme zcela nerušenì. Po dálnici projíždíme Baltimorem. Koneènì normální velkomìsto s prùmyslem, komíny a pøedmìstími a ne zahradní mìsto jako je D.C. Pøejíždíme most, který má silnici ve dvou patrech - horní patro má tøi proudy tam, dolní tøi zpìt. Zdá se to být docela dobrý nápad, Centrum Philadephie. Vše je jako obvykle protože šíøka mostu se sníží na vìtší. Rozmìr vodotrysku je možné porovnat s rozpolovinu a výška s zvìtší jen o mìrem potomkù na obrubì bazénu. - 35 -

nìjakých 6-8 metrù. To už je skoro zanedbatelné vzhledem k tomu, že pod mostem projíždìjí normální zámoøské lodì, takže musí být nad vodou dobrých 30 metrù. Asi ve ètvrt na tøi pøijíždíme do Philadelphie. Jíme svaèinku a jdeme na do centra na prohlídku masonského chrámu. Prohlížíme všechno docela svìdomitì a celkem se nám to Philadelphia, most pøes Delavere River. Ètyøi líbí. Jenom tìm Masonùm s proudy tam, ètyøi zpìt a po stranách jezdí metro. kružítkem ve znaku moc nerozumíme. Potom jdeme pìšky do centra. Je to velmi pìkné mìsto. Snažíme se sehant nìjakou kavárnu, ale nìjak je tu všechno zavøeno. A vùbec to tu není zaøízené na pìší turistiku. Všude jsou jenom silnice a dálnice. Pìšky se tu chodí jenom v nejvyšší nouzi. Tak tedy nasedáme do auta a jedeme na NY. Pøi výjezdu trochu bloudíme. Asi 3x se otáèíme, protože jsme pøejeli ten správný výjezd. Pøi klábosení se smìrovka pøehlédne jako nic. Nakonec se ale pøece jen dostáváme na placenou dálnici do NY. Na první Service Area se jdeme obèerstvit a vypít kávu, co nám ji v Philadelphii odepøeli. Chvíli se potácíme mezi McDonald a ostatními Fast Foody. Nakonec konèíme v restauraci, která prodává ty samé hamburgery jako v McDonald, pouze o $2 dražší, nebo je to s obsluhou. Ale alespoò jsme si trochu odpoèinuli.

New York. Takhle vypadá Manhattan veèer. Tohle je z pohlednice, my jsme jeli ze strany zálivu. Uprostøed vpravo Empire State Building, za ním vpravo vzadu WTC.

- 36 -

Po hodince pokraèujeme do New Yorku. Do mìsta se blížíme ze strany New Jersey, prùmyslová oblast. Pøejíždíme Veremont Bridge a jedeme do Queensu. Cestou vidíme z dálky Manhattan, mrakodrapy jsou osvìtlené a vypadají úžasnì. Uvidíme, jaké to bude ve dne. Po pùlhodinovém hledání nacházíme nᚠdvoudenní pøíbytek - roh Park Line a 108 street. Na pár dní docela pøíjemná ètvr, ale na celý život by to nebylo. Nakonec nacházíme i ten správný byt. Elda jej pro nás zapùjèila od pøátel - ruských emigrantù, kteøí jsou pøes léto na chatì. Není to kdoví co. Dùm je starý, zøejmì ze zaèátku 20. století a je velmi silnì opotøebovaný. Výtah sice ještì jezdí, ale zastavuje skokem až tašky na podlaze nadskakují. Klimatizace tu není souèástí domu. V obýváku je podokenní klimatizaèní bedna, která už má zjevnì nejlepší léta dávno za sebou. Okamžitì ji zapínáme. Svìtla trochu pohasínají, pøi stavbì se zøejmì nepoèítalo s vìtšími spotøebièi a pøi tìch 120 V je pøece jenom vìtší proud. A je to jak chce, trochu studeného vzduchu z toho pøece jenom fouká. Nakonec se v dvoupokojovém bytì pøece jenom nìjak rozkládáme. Dìtièky usínají velmi brzy, my dopíjíme èervené kalifornské a jdeme spát tak ve dvì místního èasu. Plán na poslední pár dní New York - nᚠdvounoèní pøíbytek. Pìt hostù do dvouje jasný - New York snadpokojového bytu je pøece jenom hodnì. Dáša je ve spacáku, protože na ni fouká klimatizace. no a rychle za dva dny. Všem ostatním bylo docela horko.

Sobota 1.9. Chodím po Broadway hladov sem a tam Vstáváme o pùl deváté a jako obvykle se nám vùbec nechce. Snídanì z pøivezených zásob je rychlá, máme toho pøed sebou ještì moc. V plánu je motorizovaná prohlídka mìstem, pøíležitostné zastávky a prohlídky pamìtihodností. Pøijíždíme na støední Manhattan - Midtown. Je to úplnì jiný svìt. Na rozdíl od klidného a dùstojného Washingtonu to tady žije na plný úvazek i o víkendu. Kdo se na køižovatce hned nerozjede na zelenou, na toho všichni troubí. Projíždíme 5-avenue až do dolního konce. Nakonec parkujeme a chodíme pìšky. Zdá se to být dokonce rychlejší než autem a to je sobota, takže zdaleka není tolik aut. Elda nás stále popohání, abychom všechno øádnì stíhali. Navštìvujeme synagogu, kostel sv. Patrika a pak ještì další dva, které jsem si nezapamatoval. Inu starých budov je tu málo, tak se musí povinnì navštìvovat všechny. Chodíme po Broadway a jsme jako v pohádce. Je to opravdu stejné, jako v amerických filmech. Domy jsou tu vysoké všechny, ale nìkteré jsou pøece je- 37 -

Pohled na Manhattan z letadla. Je to úplnì jiný svìt.

nom ještì vìtší. Prohlížíme Rockefeller centrum jako ukázku staršího mrakodrapu a potom Trump tower jako ukázku super modern. Rozdíl je úžasný. Zatímco v Empire State v pøízemí vìtšinu plochy zabírají stìny a výtahy, je v Trump tower cítit lehkost a volnost, jako by to mìlo 4 patra a ne 64. Všechno je nóbl, vodopád v hale je pøes 4 patra. Jezdíme výtahem i po eskalátorech a prohlížíme tu nádheru zblízka i z dálky. Všude je žula, mramor, nerez a sklo. Obchùdky, kavárny, restaurace a kdoví co ještì jsou v nekoneèném labyrintu. Škoda, že máme málo èasu, chtìlo by to tak 3 dny jenom na ty obchodní centra. Obìdváme v èínské restauraci za bídných $31, ale jsme úplnì nacpaní. Vrchní èíòan ještì za námi vychází z restaurace a srdeènì se s námi louèí na chodníku. Jsem z toho úplnì na vìtvi, vždy jsme 106-street. Fotit se tu prakticky nedá. Na zdejší proporce ulic nemáme ten ani neudìlali žádnou zvláštní tržbu. správný objektiv.

- 38 -

Èínská restaurace. S jídlem jsme to drobet pøehnali.

Odcházíme pìšky smìr WTC - cíl je terasa na nejvyšší budovì svìta. Stojíme dlouhou frontu, nakonec kupujeme lístky - 2x dospìlý, 1 dítì, 1 student a 1 dùchodce celkem asi za $60. Stojíme další frontu do výtahu. Pøed námi je tak 500 lidí se stejným cílem. Nakonec se dostává øada i na nás. Procházíme tunelem Trump Tower, centrální hala. Po zadní detektoru kovù a dáváme na prohlídku zdi z èerveného mramoru padá voda ze tašky. Dìlají to všem, takže to nebude ètvrtého patra až do kavárny v pøízemí. tím, že bychom vypadali nìjak My jsme nìkde asi tak v polovinì. nedùvìryhodnì.

Takhle vypadá WTC ze strany Brooklynského mostu. Rozdíl výšky je zcela zøejmý i když je úplnì vzadu.

- 39 -

A tohle je opaèný pohled - z WTC na Brooklynský most. Zajímavé jsou i obrovské podveèerní stíny obou budov.

Hudsonský záliv. Vlevo dole Battery Park, uprostøed ostrov se Sochou Svobody. Na zálivu je stále èilý provoz trajektù, osobních i nákladních lodí.

- 40 -

Cesta výtahem do 107 patra trvá rovných 65 sekund, z toho 10 pater je rozjezd a 10 brzdìní. Vystupujeme jakoby nic prostì je to 107. patro. Terasa je pìkná, ale eskalátor na støechu nás nenechává na pochybách. Jedeme na støechu svìta - terasa je výšce nìjakých 420 metrù. Nejsme samozøejmì sami, kdo si vymyslel fotografii na støeše, ale terasa je tak velká, že se vejdeme všichni. Výhled je úplnì fascinující. Je výborná viditelnost, takže je do dálky vidìt nìkolik desítek kilometrù. Kam oko dohlédne, všude je mìsto nebo moøe. Je vidìt od New Jersey pøes Harlem, Bronx až za Queens, domy ulice, mosty a zase domy a ulice. Nemá to konec. Nacházíme všechny orientaèní body - rafinerii v New Jersey, pøístav, Empire State Building, letištì LaGuardia i JFK, sochu svobody. Všechno je jako na Vjezd do tunelu na New Jersey. Zajímavé jsou dlani - vypadá to jako mapa, i støechy sousedních padesátipatrových budov. po které sem tam jezdí malinká autíèka a autobusíèky. Okolo prolétávají vrtulníky a malé Cessny - je docela komické se na nì dívat zvrchu, jsou tak v polovinì výšky budovy. Dopravní letadla jsou spoøádanì ještì o nìjaký 100-200 m výše Je jich taky všude plno, ale podobnì jako ve Washingtonu se drží na øekou a zálivem. Chodíme po terase stále dokola a nemùžeme se nabažit. Zajímavý je tak pohled na sousední budovu - dvojèe, která má na støeše vysílací vìž. Ze zemì to vypadá jako párátko, ale tady vidíme, že vìž má nejménì dalších 20 metrù a je u základu alespoò 3 m tlustá. Doèkáváme se západu slunce. Je to úplnì kýèovitý pohled - oranžové zapadající slunce dìlá na øece Hudsonu svìtlou stopu, domy vrhají obrovské stíny. To se nedá nijak popisovat, musí se to vidìt na vlastní bulvy. Nakonec už je nám zima a tak aè neradi odcházíme. Cesta výtahem dolù trvá stejných 65 sekund. Ještì chvíli bloudíme pøízemím a podzemím WTC. Nìkolik budov je propojeno soustavou tunelù, chodeb a hal. Pod tím vším jsou 3 stanice metra kde se køíží 6 linek a nìkolik pøímìstských vlakù do New Jersey. Prostì bludištì. - 41 -

Pro našince NY vypadá asi jako mraveništì, jenom trochu vìtších rozmìrù. Co do obyvatelstva jsou to s pøedmìstími asi tak 3 Èeska, main gott. Odcházíme ještì na nábøeží Battery Parku podívat se na záliv z pøízemí. Už je úplná tma, stmívání tady jde pomìrnì rychle. Záliv køižují v nekoneèném proudu trajekty do New Jersey, lodì zámoø- Jenom zábradlí a pak už nic. Støecha sousední budovy ské i výletní i zcela malé dvojèete s vysílaèem vypadá, jako by se budovy témìø dotýkaly. Ve skuteènosti je to pøes 40 m. Jenom od zámotorové èluny a loïky. bradlí terasy ke kraji budovy je to dobøe 5 m. Nad tím ta všudypøítomná letadla, okolo svìtel nevídaných. Musí se to prostì vidìt. (Bohužel v dobì kdy pøepisuji tyto øádky do poèítaèe už je z nejvyšších dvou budov jenom kouøící hromada trosek, je to už 4 dny, ale stále tomu prostì nemohu uvìøit) Nasedáme do auta a bloudíme nekoneènými ulicemi. Aspoò uvidíme, jak to tu vypadá po setmìní. NY je mìsto kontrastù, najde se tu úplnì všechno. Na jedné ulici je supermoderní Trump tower, o pár ulic dál se válí hromady odpadkù v igelitových pytlích. Veèer jeden hnus a ráno zase všude uklizeno. Obecnì je tu

Takhle vypadá Brooklynský a Manhattanský most (více vzadu) po setmìní. My jsme to tak dlouho nevydrželi, obrázek je z pohlednice.

- 42 -

ale mnohem špinavìji než v D.C. Tam po ulicích chodí jenom turisté, v NY po ulicích chodí prakticky všichni. Jsme tu o víkendu a i tak jsou ulice plné lidí. Rozdíl je v tom, že v NY nemá cenu nìkam jezdit autem. I když dopravní tepny jsou na první pohled úžasné. Po délce Manhattanu se táhne 12 pìtiproudých avenue na støídaèku jednosmìrných tam a zpìt a napøíè nìjakých 140 tøí-ètyø proudých také na støídaèku jednosmìrných. Ostrovy a poloostrovy jsou spojeny desítkami mostù a podmoøských tunelù, prùbìžnì prochází pìtiproudé dálnice s mimoúrovòovými køižovatkami. Ale stejnì je tu víc vozidel než místa na silnicích, zaparkovat o víkendu ještì jakš takš lze, ale v pracovní dny je to beznadìjné. V podzemních garážích stojí parkovací místo od $2.5 do $5 za pùlhodinu, na ulicích jsou parkovací hodiny na ètvráky ale zase tam není místo. A stejnì je to všechno èasovì omezeno. Ostatnì platí se i za mosty a tunely. My jsme jezdili pøes Midtown tunnel a ten stojí $3,5 na každou stranu. Mosty jsou o nìco málo levnìjší. Cestou domù dìláme ještì zastávku na doplnìní zásob. V pùl dvanácté veèer není žádný problém. Je to malý krámek, na zboží vìtšinou nejsou cenovky, tak máme trochu obavy, kolik budeme platit, když jsme tu zjevnì cizinci. Ale ani to není žádný problém, usmìvavý majitel nám úètuje ještì ménì než v supermarketu. Dìtièky jdou spát ihned po pøíjezdu, jsou už úplnì tuhé. My ostatní jestì musíme trochu strávit tu hromadu zážitkù a pøi lehkém kalifornském èerveném zosnovat plán na zítra. Nedìle 2.9. Málo èasu ale i tak to stálo za to Vstáváme jako obvykle o pùl deváté, ale nìjak nám to nejde. Asi už nemùžeme udržet to Eldino tempo. I když je jí pøes šedesát, nemùžeme jí staèit. Taky bych chtìl mít pøed dùchodem takový životní náboj. Prý až pùjde do dùchodu, chtìla by dìlat v NY taxikáøe. To snad ani není možné. Po snídani vyrážíme do Metropolitan Museum of Art. Je nedìle a tak nacházíme parkovací místo necelé tøi bloky od muzea. Vstupné je tu vyøešeno zajímavì - nad pokladnou visí tzv. doporuèené taxy, ale oficiálnì je vstupné dobrovolné. Funguje to tak,že èlovìk posune do pokladny hromádku penìz a øekne, kolik chce lístkù. Jsme chudí, tak dáváme $20 a chceme 5 lístkù, doporuèená taxa je $10 na hlavu. Pokladaní bez mrknutí vydává 5 èervených plechových koleèek, na které platí vstup po celý den. Zítra budou mít koleèka jinou barvu. Muzeum je obrovské, ještì vìtší než vìtšina ostatních vìcí v Americe. Je to nepøedstavitelný komplex výstavních sálù, chodeb, hal a schodiš. Navštìvujeme všechny Eldiny oblíbené expozice - evropské malíøe 16, 17 a 18. století od Halse a Rembrandta až po imressionisty. Sály, které z nutnosti pouze procházíme, máme naopak prohlížet zakázáno. Abychom neztráceli èas. Krátce navštìvujeme také egyptský sál - náhrobky, sochy, kus pyramidy. Prostì kus Egypta i s rybníèkem v kryté hale. Sál se sochami už berem tryskem. Je toho støízlivým - 43 -

odhadem na nìkolik týdnù, ale to by se muselo brát jenom to dùležité. Další a poslední atrakcí našeho výletu je Sea&Air Muzeum. Parkujeme kdesi na 40-street a do pøístavu jdeme pìšky. Obcházíme molo se dvìma zámoøskými osobními lodìmi. Jsou norské a vyMetropolitan Museum of Art. padají moc pìkKus starého Egypta pøímo uprostøed muzea. nì, pøíštì bychom mohli jet lodí. Aklimatizace by se rozdìlila do dvou týdnù nebo jak to jede dlouho a nikomu by to ani nepøišlo. Jestli ovšem bude ještì nìjaké pøíštì. Po chvíli chùze už je vidìt palubu letadlové lodi se zaparkovanými letadly. Procházíme vstupní halou muzea a platíme poslední vstupné - $12 na hlavu. Ještì dva týd-

Sea&Air Museum. Vlevo budova muzea s vnitøními exponáty, za ní paluba a nástavba Intrepidu, vpravo ponorka Growler, torpédoborec je za ní a skoro není vidìt. Letadla nejsou na støeše muzea, ale na letové palubì. Vpravo za budovou je palubní výtah.

- 44 -

ny a jsme žebráci. Washington je v tomto ohledu milosrdnìjší, neb je tam vìtšinou vstupné zdarma. Muzeum sestává z letadlové lodi Intrepid (tøídy Enterprise) natrvalo zaprkované u mola, støedního torpédoborce a ponorky Growler. Vše je volnì pøístupné. Samozøejmì lezeme hned na Intrepid. Zaèínáme hangárovou palubou. Uvnitø jsou rùzná informaèní tabla a nìkolik strojù - Avenger co na nìm létal George Bush senior, Hellcat, Intruder, Skyhawk. Všude po stìnách trubky, hadice, kabely, hydranty. Jako na letadlové lodi, vlastnì. Po prohlídce vycházíme na opravdovou palubu letadlové lodi. Množstvím lidí a rozmìry to pøipomíná lázeòskou kolonádu. Na obou stranách paluby stojí v øadì nìkolik strojù, které na palubách sloužily - Tomcat, Skyhawk, Intruder, Corsair, Vigilant, Vulcan, Harrier, Tracer (pøedchùdce Hawkey), Bucaneer, vrtulníky Sea King, Huey, Cobra. Uprostøed stojí jedna A-12, nevìøíme svým oèím a osaháváme ji zblízka. Vypadá úplnì stejnì jako SR-71, jenom nemá druhou budku. Vypadá moc pìknì, i když jsem si ji ve skuteènosti pøedstavoval vìtší. Ale ty motory (J58) jsou úctyhodné i tak. Poøizujeme nìkolik dokumentaèních fotografií - pro letecké nadšence je to kultovní záležitost. Pokraèujeme v prohlídce palubní nástavby. Pøístupné je tam vše - místnost operaèního, velitelna, øídicí létání. Všechno je bomben fest, žádný design ale funkènost. Máme sice málo èasu, ale tohle se prostì nedá odbýt, strávili jsme tam skoro hodinu a pùl. Ještì jsme chtìli do ponorky, ale tam byla na neštìstí fronta tak na 40 minut, nìco nám teda zbyde i

Pohled z mùstku na palubu Intrepidu. Úplnì vlevo je nos Grumann E-1, za ním Bell UH-1, North American A3 Vigilant, McDonnell F-3 Demon a F4 Phantom. Vpravo vzadu èerný Lockheed A12, pøed ním Dassault Super Etendard, a Mig 21.

- 45 -

Lockheed A12 Black Bird. To je opravdu legenda a tady si na ni mùžete sáhnout. V pozadí palubní nástavba s anténami radiolokátorù.

Pøíï Intrepidu ze bøehu. Rozmìry demonstrují turisté na palubì.

- 46 -

na pøíštì. Poslední pohled ze bøehu, fotografie s pøídí. Nìco jako mravenec pøed rodinným domkem. Všechno má svùj konec Jedeme naposledy Midtown tunelem za $3,50. Cestou se zastavujeme v Dunkin Donuts, doplòujeme tekutiny a bereme pár donutù na cestu. Poslední návštìva bytu, který nám poskytl útoèistì v tom nekoneèném mraveništi. Balíme vìci, uklízíme po sobì a po deváté veèerní vyrážíme smìr JFK. Provoz je zde nejistý a tak je lepší si nechat rezervu. Samozøejmì že v nedìli veèer na silnicích nebylo nic co by se dalo nazvat zvýšeným provozem èi snad zácpou a tak jsme pøijeli brzy. Výjezdy k terminálùm JFK jsou bezvadnì znaèeny, tekže pøijíždíme na první pokus ke správnému terminálu z devíti, které tam jsou. Louèíme se s Eldou, která má pøed sebou ještì ètyøhodinovou noèní cestu zpìt do DC. My odevzdáváme zavazadla do chøtánu automatizované dopravy zavazadel a doufáme, že je v Praze ještì uvidíme. Odbavující úøedník je velmi komisní, dalo by se øíci, že až nepøíjemnì. Nevím, jestli jsme mu nepadli do oka nebo už jdeme pozdì, ale dostáváme místa uprostøed mezi ulièkami a to ještì každý jinde. Hrom aby do té Lufthansy uhodil, takových penìz a výhled z okénka je v nedohlednu. No co se dá dìlat, palubní vstupenky na A340 pøece jenom máme a tak nás snad domù dovezou. Horší je, že A340 je uvnitø pomìrnì nahuštìný a pøedstava 7,5 hodin v sedaèce, kde se témìø nedá pohnout nevzbuzuje pøíjemné pomyšlení. Start je na èas, podvozek, klapky, stoupání, vše podle pravidel. Dostáváme veèeøi a potom se snažíme usnout. Nestojí to za nic. Svìdí mne celé tìlo po spálení u oceánu, sedaèka je široká právì na ramena, pohnout se skoro nedá. Škrábu se jak prašivý pes a chce se mi spát. Budím se však každých 15 minut, to je teda noc. Všichni u okének mají zatažené závìsy, takže ani nevidíme, že je venku svìtlo, zatímco v letadle je témìø tma aby se dalo jako spát. Jenom jako, protože už necítím záda, èíst taky nemùžu, protože je tma a nemám odvahu rozsvítít lampu, neb okolo všichni též dìlají, že spí. V pùl šesté ráno New Yorkského èasu už to nevydržel ani kapitán a rozsvítil v kabinì osvìtlení. Ve Frankfurtu už mají poledne, je tedy èas alespoò na sníPoslední okamžiky v NY v hale 1. terminálu letištì JFK. dani. Dostáváme Asi za hodinku se už budeme muèit v A340.

- 47 -

housku se šunkou, èokoládový muffínek, obilnou tyèinku a džus. Pomalu zaèínám vìøit, že to pøežiju. Pro jistotu si pøidávám kávu i když v Lufthanse to s krmením nepøehánìjí. Tady mᚠsvoji porci a nepruï. To v SAS to byla jiná tøída, ale zase nevozí vèas kufry. Jeden neví, co je vlastnì lepší. Koneènì klapky, po chvíli cvaknutí dveøí podvozkových šachet - jdeme zøejmì na pøistání. Teï už to zaèíná vypadat lépe. Pøistání rovnou z kurzu, žádné klièky - Frankfurt am Main je tu. Všechno podle jízdního øádu. Nìmecká spoleènost má zøejmì svá pravidla. Vylézáme z letadla totálnì gumoví a jdeme hledat tranzitní restauraci. Na pøestup máme 3 hodiny, to bychom kafe mohli stihnout. Bloudíme po chodbách, je to tu taky pìkné mraveništì. Nakonec se nám podaøí nalézt tranzitní registraci a dostáváme palubní vstupenky do Prahy. Tím jsme z nejhoršího venku a mùžeme se dobré dvì hodiny potulovat, kde nás napadne. Pokud se nám ovšem nebudou podlamovat nohy. Snažíme se najít nìco jako kavárnu s kávou za pøijatelnou cenu. Nacházíme bufet s kávou za 4,5DM a vzápìtí další za 5. Zdá se nám to nìjak moc a tak jdeme hledat do vstupní haly. Pasový úøedník sice nechápe, proè potøebujeme ven, ale zabránit nám v tom nemùže. Jsme pøece v Evropì. Procházíme dvoranu a nacházíme další obèerstvovnu s kafem za 5 a další za 6. Protože už chodíme dobøe pùl hodiny, zaèíná se nám zdát první bistro s kávou za 4,5 docela dobrý podnik. Jdeme tedy zpìt na pasovou kontrolu. Pasový úøedník má zøejmì pocit, že chceme mít pasy jako Hujer píchaèku a tak nás pro jistotu øádnì studuje. Ještì že máme dost èasu, nakonec razítko do pasu pøece jenom dostáváme. Za pùhodinu dvì razítka - to je slušný výkon. Bohužel jsme si nezapamatovali èíslo sekce s prvním bufetem a tak se potácíme mezi B46 až B60. Stejnì jsme ho nenašli. Našli jsme však jiné s kafem za 4,60, jenže tam se zase nìjak pohádal personál a na nás nìjak nemají èas. Vem je všechny èert. Zlatý McDonald s jeho øídkou bryndou a srdeèným “Have a nice day”. Sedáme na lavièku a tupì èekáme. Zapínám mobil a posílám SMS Láïovi aby pro nás vyrazil a Jindøichovi, že jsme pøece jen ve státechnezùstali. Alespoò že ta Lufthansa létá podle jízdního øádu. Nastupujeme na minutu pøesnì do A321 a také na minutu pøesnì odjíždíme na pøivádìèku. Dobrých patnáct minut spoøádanì èekáme ve frontì na dráhu, je tu asi provoz. Koneènì jedem, plný plyn ještì v zatáèce na dráhu, vzlet je vzápìtí. Pak už to jde rychle. Stoupání do letové hladiny, houska s kávou, klesání, pøiblížení opìt z kurzu, klapky, podvozek, pøistání. Za oknem je na letištní budovì napsáno Praha Ruzynì, výletu je definitivní konec. Pasová kontrola je formální, kufry už jsou na toènì. Sláva. Telefonujeme Láïovi, který nás èeká u sousedního východu. Shledání doma je také pøíjemné. Jdeme ještì do KFC na tu kávu, co nám ji ve Frankfurtu nechtìli dát a na pøeskáèku sdìluje první zážitky z cest. Za 40Kè se nám káva ani nezdá tak drahá. Jak je všechno relativní. Nakládáme tašky do Voyageru a Láïa nás dováží až do Hradiška, kde ho ponecháváme. Posledních 5 km do Kolína dojíždíme sami. Ještì že øídil aspoò do - 48 -

toho Hradiška, já bych usnul hned po výjezdu na dálnici. Kolín, koneèná stanice, prosíme vystupte. Jsme doma. Taky to tu není špatný. Tak honem vybalit kartáèky na zuby, zhodnotit cestu a spát. Zítra musíme zpìt do pracovního procesu. Cesty je opravdu konec, ale byli jsme tam a vidìli to na vlastní oèi. Tøeba to nebylo naposled. Konec má datum 3.záøí 2001.

Zase doma. Láïa nás na Ruzyni nenechal ve štychu. U první èeské kávy o pøekot vyprávíme zážitky.

- 49 -