Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů

Nerudová — Neruda — Sadovský, Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů

21–58

Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů A comparative analysis of palaeolithic bifacial artefacts

Zdeňka Nerudová — Petr Neruda — Petr Sadovský

Předloženo redakci v prosinci 2009

Hrotité bifaciální artefakty jsou typologicky výrazné nástroje, vyskytující se v různých obměnách v průběhu celé starší doby kamenné. Zaměřili jsme se na otázku zda, případně jak a proč, se mění tyto nástroje v průběhu paleolitu. Studovali jsme artefakty v různém časovém horizontu. První výsledky ukázaly značnou variabilitu listovitých hrotů i v rámci jediného souboru. Databáze byla proto rozšířena o další údaje o artefaktech například z Maďarska, Slovenska, Rakouska, Polska nebo Německa. K analýzám byl využit nově vyvinutý software. Jeho podstatou je pořízení digitálních obrazů jednotlivých listovitých hrotů z nárysu a bokorysu. Počítačová aplikace umožnila převést digitální obrazy nástrojů na jejich liniové obrysy, ze kterých mohly být vypočítány definované parametry. Hlavním cílem bylo získat objektivní údaje o tvaru studovaného předmětu, které by bylo možné vyhodnocovat statistickými metodami. Studované nástroje byly v živé kultuře intenzivně využívány. Prostřednictvím trasologických analýz se podařilo stanovit, že szeletienské listovité hroty i micoquienské bifaciální artefakty reprezentují multifunkční nástroje, které ale nebyly výlučně zbraněmi.

střední Evropa, střední a mladý paleolit, bifaciální artefakty, morfo-metrická analýza, statistické zhodnocení, GIS Pointed bifacial artefacts are typologically distinct tools which are present in different variations along the whole Old Stone Age. We focused on a question if and why the tools had been changing through the Palaeolithic. We studied artefacts in different spatio-temporal horizons. Preliminary results of Szeletian assemblages showed quite wide variability of leaf points within the collection from one site. The database was thus further enriched with artefact data from Hungary, Slovakia, Austria, Poland or Germany. A new software was used to analyse the data. The principle is to take side and front pictures of each leaf point. The software enables to convert digital images of the tool to contour lines and use them to calculate requested parameters. The main goal was to collect objective data of the artefact shape suitable for their evaluation by statistical methods. Studied tools had been intensively used. Using use-wear analysis we succeeded to prove both Szeletian leaf points and Micoquian bifacial artefacts represent multifunctional tools used not only as weapons.

Central Europe, Middle and Upper Palaeolithic, bifacial tools, database, morpho-metrical analysis, statistical methods, GIS

1. Úvod1 Bifaciální nástroje je obecné pojmenování poměrně obsáhlé skupiny artefaktů vyráběných technikou oboustranné plošné retuše v časovém rozpětí celé starší doby kamenné. Jejich deriváty, vyskytující se ve formách jak drobných hrotů, tak i dýk a srpů, pak můžeme nalézt i mnohem později v pozdní době kamenné či v době bronzové (Vencl 1971). V průběhu takto dlouhého období nutně muselo docházet k určitým obměnám, proměnám nebo posunům v tom, jak byly bifaciální nástroje chápány, vyráběny a používány svými nositeli. Je jisté, že patrně nikdy nebudeme moci postihnout obsahovou podstatu těchto nástrojů, zejména pro nedostatek údajů či problematičnost aplikace etnologických analogií pro velmi vzdálené období středního a počátku mladého paleolitu, i když bychom jistě našli mnohé příklady vztahů mezi symbolikou, surovinou, velikostí anebo sociálním statusem u populací tzv. přírodních národů. Tímto postupem, stejně jako experimentem, můžeme 1

Článek vznikl v rámci projektů MK ČR č. DE07P03OMG011; MZM v.o. 00094862 a výzkumného záměru MSM 0021630503.

PAMÁTKY ARCHEOLOGICKÉ CII, 2011

dokázat pouze tolik, že se určitý artefakt mohl vyrábět nebo mohl být používán jistým způsobem, ale nedokazuje to, že tomu tak skutečně bylo. Pozornost tedy obracíme k morfologické variabilitě, kterou můžeme analyzovat s různou mírou subjektivního přístupu. Snaha o co nejobjektivnější vyhodnocení morfo-metrických aspektů nás směřuje k využití matematických a statistických metod, které v našich podmínkách prozatím nebyly, až na výjimky (Soudský — Svoboda 1976; Fridrich 1993; Štaud 1997), samostatně aplikovány. V teoretické rovině se k listovitým hrotům vyjádřil M. Oliva, který považuje listovitý hrot v EUP industriích za artefakt s vysokým sociálním statusem, který je dán náročností či potřebnou zručností při jeho výrobě na straně jedné a případnou funkční variabilitou používání nástroje na straně druhé (Oliva 1991, 319). V minulosti se cílenému srovnání micoquienských a szeletienských artefaktů s bifaciální retuší věnoval mj. P. Neruda (2000), který srovnával jejich technologické a typologické proměny ve zmíněných obdobích v závislosti na použité surovině a ekonomii jejího použití. Do-

21


mníval se, že některé typologické a technologické změny odrážejí proměnu v sídelní strategii a mobilitě populace (Neruda 2000, 157). Okrajově se speciálně listovitým hrotům a jejich variabilitě věnovala také Z. Nerudová, která poukázala na „nesrovnalost“ mezi obecným názvem typu nástroje a jeho skutečnou morfologickou variabilitou (Nerudová 1995). Potřeba podrobnější technologické, typologické, morfologické a statistické analýzy bifaciálních artefaktů opět vyvstala po zveřejnění výsledků skládanek szeletienské industrie z lokality Moravský Krumlov IV (Nerudová — Neruda 2004; Neruda — Nerudová 2005; Nerudová 2009; 2010), které demonstrovaly specifický způsob jejich výroby. Ten pro soubory starého szeletienu vychází ze středopaleolitické, konkrétně micoquienské tradice formování klínových nožů se zády. Očekávaný střídavý způsob sbíjení z jedné hrany do obou ploch, typický například pro plošně opracované solutréenské hroty, nebyl prakticky uplatňován. Značná morfologická variabilita listovitých hrotů a bifaciálních nástrojů byla již v literatuře akcentována. Přesto jsme při zpracování kamenných artefaktů z lokality Moravský Krumlov IV, jejíž szeletienská vrstva 0 byla na základě nálezů charakterizovaná jako ateliér na výrobu listovitých hrotů (Nerudová 2009, 150, 169), očekávali určitou míru uniformity těchto specifických nástrojů. Získané výsledky naznačovaly, že i na lokalitách ateliérového typu může být morfo-metrická variabilita hrotů poměrně vysoká, a tudíž, že musely existovat i další aspekty, které výsledné produkty, nalezené v rámci archeologických výzkumů, ovlivňovaly. Rozhodli jsme se proto analyzovat větší množství artefaktů a porovnat jejich případné závislosti z širšího časového a prostorového hlediska se zaměřením na možné aspekty vlivu a stanovit do jaké míry jsou bifaciální nástroje, a především listovité hroty, kulturně signifikantním typem. Zaměřili jsme se především na definování případných změn v morfologii bifaciálních artefaktů v období szeletienu a jejich srovnání s předcházejícím micoquienem. Pro kontrolu správnosti postupu a určení chronologických a prostorových aspektů byly do analýzy zahrnuty listovité hroty z aurignacienu, bohunicienu, gravettienu (obr. 1), a díky bohatým sbírkám ústavu Anthropos MZM i artefakty z lokality Moravany - Dlhá (Nerudová — Valoch 2009), jeskyně Szelety, Miskolce, Volgu a mnoha dalších, jejichž podrobný soupis je uveden v tab. 1. Až na jednu výjimku nebyly pro nekompletnost rozměrů zahrnuty hroty z území Čech (srov. Fridrich 1993).

2. Metodologie Základním metodologickým požadavkem, který jsme chtěli v rámci analýzy zdůraznit, byla objektivizace získaných dat, která by navíc byla správně hierarchizována podle databázových a statistických kritérií. Vzhledem ke komplexnosti tématu probíhala analýza vybrané skupiny nástrojů v několika rovinách (klasický databázový systém a metricko-morfologická analýza zkoumaných předmětů z digitálního obrazu). V konvenční databázi jsme shromáždili geoinformace o původu artefaktu a dále údaje o morfologii, rozměrech

22

21–58

(délka, šířka, tloušťka) a technologii hrotů. Podobně detailně zaměřená analýza nebyla u nás publikována, takže bylo nutné vytvořit popisný systém, který by reflektoval potřeby specializované analýzy a hlavně by umožňoval kategorizovat údaje do významově stejných tříd (analytický přístup). To umožnilo eliminovat základní problém běžné typologie, ve které jsou sloučeny značně heterogenní údaje. Při tvorbě popisného systému jsme v zájmu o co největší objektivnost preferovali méně detailní klasifikaci a přidrželi se obecnějších charakteristik (kompletní popis s komentářem viz dále). Omezili jsme proto počet kategorií, kterými zařazujeme předmět do výrobního procesu a zároveň jsme se nezabývali detailní analýzou okrajových retuší, které je bez dostatečných trasologických studií obtížné interpretovat. Základní metrické údaje jsme evidovali už v rámci konvenční databáze, ale byli jsme si vědomi, že pro přesnější matematicko-statistické vyhodnocení bude nezbytné získat větší počet objektivních dat (čísel). Pro vyjádření těchto parametrů jsme přistoupili k tvorbě počítačového programu, který by umožnil získání vyhodnotitelných údajů z digitálního obrazu. V této části projektu bylo možné analyzovat pouze celé kusy. Zlomené listovité hroty byly analyzovány pouze v případě, že na lomu byly zřetelné stopy po reutilizaci či jiné úpravě. Každý předmět byl tedy popsán v konvenční databázi souborem znaků podle popisného systému a v případě, že se jednalo o celý předmět, byl poté vyfotografován. Kontrastní snímky byly ve speciálně vytvořené počítačové aplikaci převedeny do matematického algoritmu a použity k výpočtu těžiště, délky obvodu a obsahu plochy a k přesnému určení úhlu distální a proximální partie hrotu. Ve finální fázi byla vytvořena komplexní databáze, která splňovala kritéria pro statistické vyhodnocení. Struktura databáze listovitých hrotů je tvořena následujícími údaji o místě nálezu: – inventární číslo – lokalita – absolutní souřadnice v systému S-JTSK – datování a dále informacemi o analyzovaném předmětu: – rozměrová třída (a: 0–2 cm, b: 2,1–4 cm, c: 4,1–6 cm, d: 6,1–8 cm, e: 8,1–10 cm, f: 10,1–12 cm) – metrické údaje (d, š, tl, vše v mm) – typ předmětu (listovitý hrot, listovitý hrot typu Moravany - Dlhá, jerzmanowický hrot, hrot à face plane, hrot typu Miškovice, bifaciální nástroj, micoquienský nůž se zády, unifaciální nástroj, klínový nůž, listovité drasadlo) – technologická fáze výroby (a – polotovar, b – finální výrobek, c – reparace). Z metodologického hlediska je, důsledně vzato, stanovení těchto kritérií velmi subjektivní a hranice mezi nimi jsou poněkud vágní. Protože exaktní rozlišení fáze výroby nemusí být přesné, přidrželi jsme se tradičních archeologických představ: hrubý, masivní kus se zbytky kůry, nerovným ostřím a i nepravidelným tvarem je polotovarem. Pomineme-li definici finálního výrobku, pak ke stanovení reparovaného předmětu (podrobně k problematice viz Nerudová



21–58

Obr. 1. Mapa Evropy s vyznačením sledované oblasti. Kresba redakce. — Fig. 1. A map of Europe showing the investigated area. Drawing by the editorial staff.

obr. 9

— Dušková-Šajnerová — Sadovský 2010) jsme si určili přísná kritéria: za opravovaný předmět jsme považovali takový, jenž byl prokazatelně zlomen a z místa plochy lomu byly vedeny údery buď ztenčující objem nástroje, nebo opravující jeho tvar (obr. 4: 13). Výjimkou byla remontáž, dokládající takovou opravu (Nerudová 2009, obr. 6: 1–2)

– umístění retuše (a1 – unifaciální okrajová, a2 – unifaciální plošná, b1 – bifaciální okrajová, b2 – bifaciální plošná, c – kombinace plochy a okrajů). Důsledně vzato, u listovitých hrotů jiný typ retuše než je bifaciální plošná, nelze ani očekávat. Pouze nedodělané kusy a jiné typy artefaktů mohou mít odlišné umístění retuše.

– příčný průřez sledovaný v ¼, ½, a ¾ délky předmětu (obr. 2). Tvar příčného průřezu je schopen definovat míru dokončenosti nástroje. Finální výrobky by měly mít plochý plankonvexní nebo čočkovitý průřez, u polotovarů můžeme najít jednostranná, výjimečně oboustranná záda. Micoquienské klínové nože do této kategorie pochopitelně nespadají

– tvar hrotu: při popisu listovitých hrotů se ukázalo, že k jejich deskripci pouhé číslo typu nestačí, neboť není schopno postihnout vlastní variabilitu nástroje. Snažili jsme se vytvořit takové popisné schéma, které bylo relativně jednoduché, univerzální a pokud možno objektivní2. Vycházeli jsme z podobného systému, publikovaného V. P. Chabaiem a Y. E. Demidenkem (Chabai — Demidenko 1998, Fig. 3.1), doplněného o tvary charakteristické pro moravské materiály (obr. 2). Na rozdíl od výše uvedených autorů nepoužíváme jimi definované varianty hrotů k popisu umístění retuše (Chabai — Demidenko 1998, 41), ale pouze k vyjádření tvaru3. Ty jsou následující: A – tvar vrbového listu. Maximální šířka je v polovině délky předmětu, distální i proximální partie je vypracována do hrotu. Všechny hrany jsou přímé (rovné; obr. 4: 5). Subvariantou je tvar Ab – s ma-

– podélný průřez předmětu vzhledem k jeho ose (kategorie a–e; obr. 2). Obdobně tvar podélného průřezu napoví o stádiu formování předmětu. Hotové artefakty by opět měly mít plankonvexní nebo čočkovitý podélný průřez – typ retuše (a – strmá, b – ostrá, c – zabíhající). Jedná se o pomocné parametry. Možná by bylo vhodné v budoucnu sledovat a měřit pouze úhel retuše na více místech v rámci jednoho předmětu. V literatuře lze například nalézt speciální studie věnované analýzám úhlů retuší. Na základě úhlu ostří se dokládá funkce předmětu (řezání, sekání, porcování; Andrefsky jr. 1998, 168). Pro účely této studie jsme se ale spokojili s vizuálním zhodnocením charakteru retuše


2

3

Nevyhnuli jsme se tedy vytvoření nového deskripčního popisu, u nějž vzniká problém srovnatelnosti s jinými systémy. Charakteristika tvaru spolu s ostatními parametry do určité míry zastupuje sledování symetrie předmětu (srov. Fridrich 1993).

23


Aa

Ab

B

21–58

C

D

E

a

 1/2 

b

c

A

Ab

D

E

B

Ca

Cb

F

G

 1/3 

I

d

e

H

J

K

N

S

Obr. 2. Schema popisu hrotitých bifaciálních artefatů. Nahoře: tvar příčného průřezu. Aa: bi-konvexní, Ab: bi-konvexní plochý, B: plano-konvexní, C: bi-konvexní se zády, D: plano-konvexní se zády, E: bi-konvexní se dvěmi zády. Vlevo: tvar podélného průřezu a: rovný, b: konkávní, c: částečně konkávní, d: symetrický, e: esovitě prohnutý. Vpravo: tvar: A, Ab: vrbového listu, B – částečně listovitý, Ca – téměř triangulární, Cb – cf. Moravany - Dlhá, D – laterální, E – téměř listovitý, F – bezhrotý, G – nepravidelný, H – oválný, I – cf. déjete, J – triangulární, K – polokruhový, N – cf. s řapem, cf. tanged point, S – esovitý. Kresba Z. Nerudová a redakce. — Fig. 2. A schema of pointed bifacial artefact description. Above: shape of cross section. Aa: biconvex large, Ab: biconvex flat, B: plano-convex, C: back biconvex, D: back plano-convex, E: double back biconvex. Left: shape of longitudal section, a: straight, b: concave, c: partly concave, d: symetric, e: S-shape. Right: shape A, Ab – willow leaf, B – semi-leaf, Ca – sub-triangular, Cb – cf. Moravany - Dlhá, D – lateral, E – sub-leaf, F – edgeless, G – irregular, H – ovoid, I – cf. déjete, J – triangular, K – semi-circular, N – cf. tanged point, S – S-shape. Drawing by Z. Nerudová and editorial staff.

ximální šířkou pod polovinou délky předmětu (deltoid; obr. 4: 10). B – téměř listovitý. Maximální šířka je v polovině délky artefaktu, proximální část je jen mírně zaoblená, distální konec je upravený do ostrého vrcholu (obr. 3: 4, 8–9). Ca – téměř triangulární. Distální vrchol je upraven do ostrého hrotu, maximální šíře je v proximální partii, která je přímá. Hrany nemusí být přímé, na rozdíl od miškovických hrotů je typ Ca prodloužený (obr. 4: 30). Cb – hrot typu Moravany - Dlhá (obr. 3: 16; 4: 29). D – laterální tvar. Současně s micoquienskými klínovými noži se zády mají tento tvar i polotovary lis-

tovitých hrotů. Dokončené hroty tohoto tvaru mají na rozdíl od micoquienských nožů čočkovitý nebo plankonvexní průřez (obr. 3: 14, 25, 27; 4: 11). E – částečně listovitý. Maximální šířka je v polovině délky artefaktu, proximální část je jen mírně zaoblená, od typu B se liší úpravou distálního vrcholu, který je zaoblený. Hrany nemusí být zcela přímé (obr. 3: 6, 10, 12). F – bezhrotý tvar. Ani jeden z vrcholů není vypracován nebo naznačen, protilehlé hrany jsou rovnoběžné (spojený lichoběžník; obr. 3: 28; 4: 6). G – nepravidelný tvar. Postrádá vrcholy, žádná z hran není finálně opracovaná, hrany

Obr. 3. 1–3, 6 – Bořitov V; 5 – Černá Hora; 7, 8, 10–12, 24, 25 – Jezeřany I; 9, 14–23, 26–28 – Jezeřany II; 8 – Jezeřany IV (horní poloha). Suroviny: 1 – křemen, 2–5, 11 – spongolit, 21 – radiolarit, 6 – radiolarit typu Szentgál, 7–10, 12, 15–17, 19, 20, 23 – rohovec typu Krumlovský les, 14 – přepálené, 24–26, 28 – neurčeno. Kolekce MZM a A. Otta (7–11, 13, 16–21, 23). Kresba Z. Nerudová. — Fig. 3. A selection of leaf points: 1–3, 6 – Bořitov V; 5 – Černá Hora; 7, 8, 10–12, 24, 25 – Jezeřany I; 9, 14–23, 26–28 – Jezeřany II; 8 – Jezeřany IV (upper location). Raw materials: 1 – quartz, 2–5, 11 – spongolite, 21 – radiolarite, 6 – radiolarite of Szentgál type, 7–10,12, 15–17, 19, 20, 23 – chert of Krumlovský Les type, 14 – burnt, 24–26, 28 – unclassified. MZM collection and A. Otta (7–11, 13, 16–21, 23). Drawings by Z. Nerudová.

24



2

21–58

3

5

4 1

7 8

6

10

9

15

14

13

12

11

16

19 0

20

5 cm

21

17 18

28 22


23

24

25

26

27 25


21–58

3

2

4 5

1

6

10

7

11

9 8

5 cm

0

15

14 13

12

16

20

17

18

19

23 21

24

26

25

27

22 28

29

26

30

31

32

33



vůči sobě nejsou nijak pravidelné. Délka převyšuje šířku artefaktu (obr. 4: 17). H – ovoidní tvar. Jako u tvaru G, ale délka vůči šířce jsou stejné (obr. 4: 26, 28). I – tvar cf. déjeté (úhlový). Vrchol hrotu není vypracován symetricky, ale nachází se mimo osu nástroje. Hrany jsou přímé až paralelní, báze je přímá, eventuálně mírně vyklenutá (obr. 4: 12). J – triangulární tvar. Tvar rovnostranného trojúhelníka s přímými hranami a všemi třemi vypracovanými vrcholy (hroty typu Miškovice; subvarianta Jb má vrcholy zaoblené). K – polokruhový tvar. Obdobný tvaru I, ale jedna z hran je přímá, protilehlá je výrazně vyklenutá (obr. 3: 24). N – cf. hrot s řapem. V menších rozměrech je obvyklý pro postpaleolitické industrie. Výjimečně se v několika szeletienkých inventářích objevil předmět, evokující tento typ hrotu (obr. 4: 4). S – esovitý tvar. Oba vrcholy jsou vypracované do hrotu, hrany jsou pravidelně esovitě zakřiveny (obr. 3: 15).

2.1. Počítačová analýza morfologie hrotů (P. Sadovský) 2.1.1. Úvod (Z. Nerudová) Různé techniky vizualizace a rekonstrukce doprovázejí po poměrně dlouhou dobu i archeologické bádání. Umožňují tak nedestruktivními metodami popsat archeologický objekt (předmět), analyzovat jej, případně rekonstruovat a „zhmotnit“. Chceme-li pak dosáhnout, aby data získaná z konkrétního objektu byla co nejobjektivnější, či v případě analýzy mnoha předmětů, aby byla data získávána za stejných podmínek (tzv. kontrolovaný sběr dat), je vhodné využít některou z možností, jež nám nabízí současná technika. Vedle klasických postupů, mezi něž patří kresba, malba a běžná fotografie, se dnes přesouvá pozornost k využití digitálních dat pro popis předmětů a objektivizace získaných dat. Za nejmodernější je dnes považován 3D-scanner, který nám poskytuje komplexní dokumentaci sledovaného předmětu. Vedle těchto výhod může napomoci při druhovém určení, například zvířecích kostí. Digitální obraz fragmentu kosti je porovnáván s databází. To může být výhodné při terénní práci, kdy nejsou k dispozici srovnávací sbírky (Niven et al. 2009). Fotogrametrie a laserový scanner umožňují do nejmenších detailů rekonstruovat archeologické situace (Lambers et al. 2007). A konečně 3D-scanner již byl využit a úspěšně otestován i k analýze kamenných štípaných artefaktů (Grosman — Smikt — Smilanski 2008). Specialitou je pak 3D analýza osy vytáčené keramiky (Karasik — Smilanski 2008).

21–58

Zejména systémy zaměřené na trojrozměrnou dokumentaci archeologických situací jsou náročné na hardwarové systémy, finančně, ale i z hlediska objemu zpracovávaných a archivovaných dat. Přesto vedle nich existují jejich dostupné mobilní varianty. I zpracování 2D fotografie může přinést relevantní výsledky při tvarové analýze předmětu. Existují různé matematické analýzy tvaru předmětů (např. bez využití fotoaparátu Saragusti et al. 2005), které jsou založené na hodnocení liniových kontur artefaktů. Systémy zaměřené tímto směrem mají stále výraznou výhodu v relativní jednoduchosti a dostupnosti a tudíž při řešení některých specializovaných otázek mohou být i bez velkých finančních nákladů dostatečně efektivní. Jedním z problémů, který bylo možné řešit zpracováním klasické 2D fotografie, byla morfologická analýza listovitých hrotů, kterou jsme prováděli v rámci grantového projektu. Hlavním úkolem bylo získání velkého množství statisticky vyhodnotitelných dat, z nichž metrické údaje patřily k nejdůležitějším, ale zároveň i k těm, které vyžadují nejvíce času na jejich získání. Z toho důvodu bylo jedním z cílů získávání morfo-metrických dat, vytvoření komplexní databáze a statistické zpracování naměřených údajů, a to vše s maximálním možným využitím digitální a výpočetní techniky. Protože jsme zpočátku nevěděli, zda by bylo ve vztahu k řešené problematice relevantní pořízení příručního 3D-scanneru, přistoupili jsme posléze na základě aktuálních potřeb k vytvoření nového software „HROT“. Program, vytvořený ve spolupráci s Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, využívá k získání a zpracování dat digitální fotografii.

2.1.2. Úvod (P. Sadovský) Cílem počítačové analýzy morfologie kamenných hrotů je sjednocení a automatizace procesu získávání morfologických dat, vytvoření komplexní databáze a statistické zpracování získaných dat. V první fázi je pořízena digitální fotografie každého hrotu z nárysu a bokorysu. Ke každé fotografii je přiložena měrka, která je realizována jako čtvereček o hraně 10 x 10 mm. Díky této měrce lze získat rozměry hrotu v milimetrech a nezáleží při tom na vzdálenosti, z níž byl snímek hrotu pořízen. V případě rozměrnějších artefaktů lze upravit velikost měřítka manuální volbou ve funkcích nástroje. První krok při zpracování spočívá v převedení obrázku z barevného zobrazení RGB do škály odstínů šedi. Obraz je prahován. Následně probíhá první segmentace

Obr. 4. 1–4 – Jezeřany IV; 6 – Dolní Kounice III; 7–8 – Ořechov I; 5, 9, 14 – Modřice I; 11 – Vedrovice V; 10, 12, 17, 22, 25 – Bratčice I; 13, 16, 21, 18, 19 – Trboušany I; 10, 31, 26, 24, 27 – Želešice V; 28–30, 32–33 – Neslovice I, 15, 23 – Želešice I. Suroviny: 1, 11 – radiolarit; 2–4, 6, 10, 12–13, 18 rohovec typu Krumlovský les; 7 – rohovec typu Stránská skála; 8 – radiolarit typu Szümeg; 5, 9, 14, 27, 29 – moravský jurský rohovec; 15–16, 20, 32–33 – eratický silicit; 17, 19, 26, 30 – spongolit; 21–23, 28 – radiolarit; 11, 25, 31 – neurčeno. Kolekce MZM a A. Otta (1–4, 6, 12–13, 16–19, 21–22). Kresba Z. Nerudová. — Fig. 4. A selection of leaf points: 1–4 – Jezeřany IV; 6 – Dolní Kounice III; 7–8 – Ořechov I; 5, 9, 14 – Modřice I; 11 – Vedrovice V; 10, 12, 17, 22, 25 – Bratčice I; 13, 16, 21, 18, 19 – Trboušany I; 10, 31, 26, 24, 27 – Želešice V; 28–30, 32–33 – Neslovice I; 15, 23 – Želešice I. Raw material: 1, 11 – radiolarite; 2–4, 6, 10, 12–13, 18 – chert of Krumlovský Les type; 7 – chert of Stránská Skála type; 8 – radiolarite of Szümeg type; 5, 9, 14, 27, 29 – Moravian Jurassic chert; 15–16, 20, 32–33 – silicit erratic; 17, 19, 26, 30 – spongolite; 21–23, 28 – radiolarite; 11, 25, 31 – unclassified. MZM collection and A. Otta (1–4, 6, 12–13, 16–19, 21–22). Drawings by Z. Nerudová.


27


A

B

E

21–58

Obr. 5. Parametry měření hrotů. A, B – základní parametry, C – určení tvaru hrotu, D – detail určení velikosti proximálního úhlu hrotu, E–F – výpočet velikosti úhlu. Vytvořil P. Sadovský. — Fig. 5. Parameters of point measuring. A, B – basic parameters, C – point shape determination, D – detail of determination of proximal point angle size, E, F – angle size calculation. Done by P. Sadovský.

C

F

D

obrazu, která slouží k oddělení měrky a hrotu. Pro zvýšení přesnosti rozměrů měrky se používají dvě různé metody a jejich výsledek je zprůměrován. Vzhledem k tomu, že hrot je na pořízených fotografiích prakticky vždy nepatrně pootočen, je nezbytné jej pootočit tak, aby hlavní osa byla svislá. Pro otočení hrotu je zapotřebí nejdříve nalézt nejdelší spojnici dvou bodů hran hrotu. Pootočení se provede otočením celého obrazu tak, aby určená nejdelší spojnice byla rovnoběžná s vertikálním okrajem obrázku. Po pootočení opět následuje segmentace, která slouží jen pro oříznutí okrajů obrazů vzniklých otočením.

2.1.3. Měření základních parametrů Souřadnice hran se převedou ze souřadnic obrazu hrotu na souřadnice s nulou v nejnižším bodě hrotu. Poté se provede normalizace rozměrů pomocí konstanty získané přepočtem rozměrů měrky. Výsledkem je matice bodů popisující hrot v kartézských souřadnicích s hodnotami odpovídajícími skutečným rozměrům hrotu.

28

Samotné měření je pak velmi jednoduché. Stačí najít maxima a minima souřadnic. Maximální hodnota na ose y určuje výšku hrotu, minimální a maximální hodnota na ose x určují šířku nebo tloušťku hrotu. Vzhledem k tomu, že je měření prováděno na fotografii z nárysu i bokorysu a jsou tak získány dvě hodnoty výšky hrotu, provede se jejich aritmetický průměr a tím dojde opět k upřesnění skutečné velikosti hrotu získané z obrazu. Zpětná kontrola takto spočítaných mír a hodnot z klasického měření posuvným měřidlem ukázala jen minimální odchylky v řádu desetin mm až 1 mm (Z. N.). Největší odchylka je u tloušťky, a to z toho důvodu, že tvar je velmi nepravidelný. Zatímco posuvným měřítkem se změří pouze tloušťka dvou bodů ležící naproti sobě, v obraze jsou měřeny nejvzdálenější body, které nemusí nutně ležet naproti sobě (viz obr. 5: A, B).

2.1.4. Určení tvaru hrotu V další fázi je snahou získat srovnatelné parametry, které by umožňovaly přesně charakterizovat každý hrot.



21–58

Jako určující konstanty tvaru byly prozatím zvoleny vzdálenost od minima/maxima hrotu ke straně pod určitým úhlem. To znamená, že jsou zkonstruovány přímky pod úhly 75 °, 80 ° a 85 ° jak v prvním kvadrantu, tak osově souměrně podle osy y i ve druhém kvadrantu. Všechny tyto přímky prochází počátkem souřadné soustavy. Obdobně se pak vedou přímky z vrcholu hrotu (obr. 5: C, D). Aby bylo možné tyto vzdálenosti dále porovnávat u všech hrotů, jsou děleny výškou hrotu. Velikost i tvar hrotu jsou pak v relativních souřadnicích a tedy srovnatelné. Soubor konstant popisující tvar hrotu má obor hodnot v intervalu <0,1>, které definují tvar spodní a vrchní části hrotu. Na obrázku (obr. 5: C, D) je také vidět vznik nepřesnosti. Při měření od maxima se vyskytlo několik bodů i přímo u výchozího bodu. Tyto body jsou z hlediska hledaných vzdáleností chybné, ale přesto splňují danou podmínku. Tuto nepřesnost lze odstranit vložením podmínky pro minimální vzdálenost. Zároveň je to také příklad toho, proč jsme zvolili měření od maxima a od minima, pro menší úhly (například 30 °, 45 °) vzniká takovýchto chybných bodů velké množství, a tak velmi ovlivňují výsledek. Z dalšího obrázku (obr. 5: F) je to patrné zejména pro úhel 15 °.

2.1.5. Výpočet úhlu vrcholu a báze hrotu Pro definování tvaru hrotu by bylo dobré mimo jiné znát i sklon vrcholu a báze hrotu. Pro první testy algoritmů určených ke zjištění těchto parametrů byla zvolena oblast, na které se bude tento úhel zjišťovat, a to 1/5 výšky hrotu (obr. 5: E). Samotné měření spočívá ve zjištění úhlu od počátku (maxima) ke všem bodům spadajícím do kriteria 1/5 výšky. Ze všech těchto bodů je pak počítán průměr, který tvoří přibližně úhel dané oblasti. Nejde ale o úhel, který by přesně následoval hrany. Nejbližším cílem je nalezení vhodné statistické množiny parametrů, které mají minimální vzájemnou korelaci a tak co možná nejlépe popisují tvar hrotů.

2.1.6. Souhrn (P. Sadovský, Z. Nerudová) Z prvotní diskuze, zda je vůbec reálná spolupráce mezi archeologem a Fakultou elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, vznikla myšlenka, jež nakonec dala vzniknout aplikaci využitelné archeology. První testovací verze, vytvořená Ing. P. Sadovským v letech 2007–2008, byla úspěšně dokončena a obhájena v diplomové práci (Sucharda 2009). V mezidobí byly intenzivně pořizovány fotografické podklady, které po dokončení aplikace ihned posloužily k testování jejího uživatelského prostředí a systémových chyb. Nejzávažnějším problémem bylo občasné naprosto chybné vykreslení kontury foceného předmětu. V některých případech docházelo dokonce ke splynutí např. báze předmětu s pozadím a případně i s měrkou, což se projevilo naprosto irelevantními rozměry, generovanými programem „HROT“. Testováním se ukázalo, že je nezbytné pořízení opravdu vysoce kontrastního RGB snímku ve formátu .tif, protože jinak aplikace není schopna rozpoznat kontury předmětu a vykreslí je chybně (obr. 6). V některých případech ale není nutné


Obr. 6. Chybně digitalizovaný předmět. Dokumentace Z. Nerudová. — Fig. 6. Incorrectly digitalized artefact. Documentation by Z. Nerudová.

hned pořizovat nové fotografie nebo pracně opravovat původní snímky. V aplikaci je možné zvolit verifikační funkci, díky níž upřesníme, která část obrázku je měřítko a která vlastní hrot. Jestliže ani po použití této korekce nedojde ke správnému vykreslení obrazu, je nutné vyhotovit nový snímek s co největším kontrastem mezi předmětem a pozadím. Jistým problémem se ukázalo zpracování digitálních obrázků velkých hrotů (např. typu Volgu), u nichž je jejich maximální rozměr o mnoho větší než použitá měrka 10 x 10 mm. Z toho důvodu byl do programu zabudován nástroj, který umožňuje definovat velikost měrky, a proto je možné použít i čtvereček o rozměrech např. 100 x 100 mm. Tento postup chybné vykreslení spolehlivě odstranil. Popisovaný systém má přes svoji jednoduchost i řadu praktických výhod, které nejsou dostupné u podobně orientovaných programů. Například není téměř limitován rozměrem analyzovaného předmětu.4 Hlavní výhodu spatřujeme v automatizaci měření (není nutné mechanicky označovat body měření, i když i tato možnost je do programu implementována) a zároveň je možné zpracovávat prakticky neomezenou dávku dat, což je výhodné u objemných souborů. Další výhodou programu je možnost analyzovat i digitální obrázky, které nebyly pořízeny fotoaparátem, a tudíž nemusíme mít analyzovaný předmět nezbytně k dispozici. Je možné využít skenů obrázků z publikací, u kterých je dostatečně zjevné měřítko. Ty si opět převedeme na kontrastní RGB snímek ve formátu .tif a při-

4

Scaner využívaný katedrou archeologie wroclawské univerzity je schopen zpracovat předmět od velikosti 0,1 mm až do 2,5 m (Burdukiewicz 2009).

29


pojíme k nim čtvercovou grafickou měrku. Takto jsme například mohli provést analýzu listovitých hrotů z lokality Moravany - Dlhá, které doposud nebyly zpracovány a ani zveřejněny. V rámci přípravných prací byla vydána publikace, která zveřejnila kresebnou dokumentaci nálezů z výzkumů K. Absolona ze slovenské lokality Moravany - Dlhá (Nerudová — Valoch 2009) a umožnila tak analyzovat cenný, v současné době nedostupný materiál. Program byl vyvinut a navržen jako otevřený systém, tzn., že je možné upravit či pozměnit aplikaci, případně doplnit funkce nové, postavené na zpracování algoritmu v prostředí programu MatLab. Znamená to, že jeho využití není omezeno pouze na analýzu fotografií kamenných nástrojů, ale lze ho použít i na předměty, které nemají konkávní strany. A konečně jednoduchost programu ho předurčuje k mobilnímu využití. Nízké hardwarové nároky představují výhodu pro jeho aplikaci v rámci terénního průzkumu. V budoucnu chceme testovat možnosti jeho využití při terénní dokumentaci situací, kde není možné odnášet archeologické nálezy (srov. McPherron — Dibble — Olszewski 2008). S využitím tohoto programu by odpadla časově náročná fáze měření artefaktů. Nesmíme zapomenout ani na finanční aspekt: digitální fotoaparát a grafický program je dnes standardem, počítačová aplikace bude po dokončení projektu volně dostupná. Nevýhodou může být požadavek na preciznost prováděných snímků.

3. Statistická analýza 3.1. Vstupní data Jak vyplývá z popsaného metodologického systému, data pro statistickou analýzu pocházela ze dvou zdrojů: prvním byla konvenční Accessová databáze předmětů, které byly fyzicky k dispozici, tj. pocházejí ze sbírek ústavu Anthropos nebo byly zapůjčeny ze soukromé sbírky (jejich přehled viz tab. 1), a druhým byla databáze numerických hodnot naměřených z fotografických či skenovaných snímků jednotlivých předmětů (pracovní název aplikace je „HROT“), zhotovená podle způsobu popsaného v kap. 2.1. V ní jsou obsaženy i předměty, které jsme získali z kresebné či fotografické dokumentace publikované v odborné literatuře a které nebylo možné zpracovat do první části databáze. Accessová databáze obsahuje ke každému předmětu informace, které jsou podrobně uvedeny v kapitole 2, a které reprezentují morfo-metrický popis jednotlivých artefaktů. Z programu „HROT“ jsme do statistické tabulky převedli hodnoty vyjadřující velikost distálního a proximálního úhlu hrotů z čelního a bočního pohledu, dále jejich střed z čelního a bočního pohledu, těžiště a obvod. V zájmu získání co největšího souboru statisticky vyhodnotitelných dat jsme se snažili vymapovat nejen všechny potencionální szeletienské lokality, jejichž soupis dosáhl čísla 105 (tab. 1 – sloupec 1; obr. 9), ale také sesbírat informace o co největším počtu listovitých hrotů (tab. 1 – sloupec 3; obr. 9; za zapůjčení některých artefaktů děkujeme A. Ottovi). Celkový počet 415 ks szeletienských artefaktů je negativně ovlivněn velkým množstvím nekompletních předmětů, které jsme z ana-

30

21–58

lýzy vypustili. Případné trendy bylo nutné konfrontovat se soubory jiného chronologického a kulturního zařazení. Data jsme tedy porovnávali s hroty či bifaciálními artefakty náležejícími micoquienu, bohunicienu, aurignacienu a gravettienu. K tomuto účelu jsme použili i nestratifikované nálezy, protože jen podíl stratifikovaných nálezů (v tab. 1 jsou označeny **) by byl pro statistické zpracování příliš nízký. Nemohli jsme například analyzovat stratifikované hroty z výzkumu P. Škrdly a G. Tostevina v Brně - Bohunicích (Tostevin — Škrdla 2006), protože u publikované obrazové dokumentace chybí jejich boční průřez. Rovněž jsme se rozhodli zahrnout do analýzy i údaje z lokalit z okolních zemí. Z literatury jsme využili dostupné údaje ze vzdálenějších regionů (Německo, Rakousko, Polsko, Slovensko, Maďarsko apod. – viz tab. 1). Accessová databáze tak byla rozšířena na 513 záznamů. Fotografická databáze obsahuje o něco méně, přesně 371 údajů, přičemž obě databáze jsou spolu relačně propojeny přes inventární čísla předmětů. Takového množství údajů bylo hromadně zpracovatelné pouze statistickými metodami. Současně bylo nutné stanovit otázky, na které jsme chtěli získat odpověď před syntézou poznatků. Otázky, které jsme touto cestou chtěli řešit, byly následující: – Existuje v szeletienu „typický tvar“ listovitého hrotu? – Jsou tvary listovitých hrotů ovlivněny druhem použité suroviny, její vstupní velikostí nebo vzdáleností od zdroje? – Dají se v rámci Moravy vytipovat území s určitými tvary listovitých hrotů, velikostí či surovinou? – Jak moc se tvarově, metricky a surovinově liší szeletienské hroty od micoquienských klínových nožů a bifaciálních artefaktů jiných kultur (bohunicienu, aurignacienu, gravettienu)? – Lze na listovitých hrotech (bifaciálních artefaktech) pozorovat tendence v čase (např. změny rozměrů, preference suroviny nebo regionální výlučnosti? – Bylo by možné na základě databáze zařadit fragmenty hrotů?

3.2. Analýza dat K rozboru a zobrazení výsledků jsme použili metodu korespondenční a faktorové analýzy a pro vyhodnocení prostorových aspektů navíc prostředky geografických informačních systémů. Data získaná z programu HROT byla analyzována multivariační analýzou, což je statistická metoda zaměřená na zjištění rozdílnosti nebo naopak shodnosti mezi soubory bodů. Z ní jsme využili analýzu ANOVA; jednak jednofaktorovou ANOVU, která se používá k rozboru schémat s jednou kategorií nezávislou proměnnou (faktorem) a dále vícefaktorovou ANOVU, která se používá k analýze efektů vyššího řádu násobných kategorických nezávislých proměnných (faktorů). K popisu konvenčních (většinou textových) dat z Accessové databáze jsme využili korespondenční analýzu. Zobrazení četností je provedeno s použitím krabicových a sloupcových grafů. Tyto postupy nám pomohly shrnout a sledovat tendence ve změnách tvarů, velikostí a použitých surovi-



Nr.

Szeletien

Analyz. ks

Uložení/zdroj

Literatura

21–58

D

S

Velikost_ lok

Velikost_ hrotu

Variabilita_ tvaru

1

Bratčice 1

9

UA MZM; coll. A. Otta

Oliva 1989

-605778

-1173100

3

1

6

2

Čebín

0

UA MZM

Skutil 1933b; Oliva — Doležel 1985

-605585

-1147761

1

0

0

3

Dolní Kounice 1

1


Oliva 1989; Nerudová 2008

-609773

-1172366

1

1

1

4

Dolní Kounice 10

0

UA MZM


-609028

-1173621

1

0

0

5

Dolní Kounice 16

0

UA MZM


-610839

-1173589

1

0

0

6

Dolní Kounice 2

0

UA MZM


-609836

-1171879

1

0

0

7

Dolní Kounice 3

1



-609962

-1171686

1

1

1

8

Dolní Kounice 5

0

UA MZM


-610116

-1171515

1

0

0

9

Drnovice 1

4

literatura

Svoboda 1994; Mlejnek 2005a

-572829

-1153586

1

1

1

10

Drnovice 2

0

literatura


-573110

-1153877

1

0

0

11

Drnovice 3

3

literatura


-573129

-1155032

1

2

2

12

Drnovice 4

0

literatura

Mlejnek 2005a

-575508

-1156777

0

0

0

13

Drnovice 5

0

literatura

Mlejnek 2005a

-576159

-1155946

0

0

0

14

Drnovice 6

0

literatura

Mlejnek 2005a

-576215

-1155599

1

0

0

15

Drnovice 7

0

literatura

Mlejnek 2005a

-570336

-1157105

0

0

0

16

Drnovice 8

0

literatura

Mlejnek 2005a

-571271

-1153876

0

0

0

17

Droždín 4

0

literatura

Trňáčková 1967

-540866

-1119748

1

0

0

18

Droždín 8

0

literatura

Trňáčková 1967

-541133

-1119320

1

0

0

19

Drysice 1 (Ondratice 5)

6

UA MZM

Nerudová 2000

-564620

-1146850

3

1

4

20

Drysice 3 (Ondratice 7)

1

UA MZM

Nerudová 2000

-564530

-1147330

1

1

1 0

21

Dukovany 1

0

UA MZM

Oliva 1986

-630733

-1170451

1

0

22

Dukovany 2

1

literatura

Skutil — Oulehla 1961

-630494

-1169100

0

1

1

23

Dukovany 3

1

UA MZM

Oliva 1986

-629848

-1169644

0

1

1 1

24

Habrovany-Olšany

2

literatura

Klíma 1971; Mlejnek 2005b

-577898

-1157793

1

1

25

Hajany 1

5

UA MZM

Valoch 1956

-603384

-1169741

1

2

3

26

Hlína u Ivančic/Ivančice 1

0

UA MZM

Valoch 1973

-614959

-1170741

0

0

0

27

Hněvošice *

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-488840

-1080925

0

0

0

28

Horní Věstonice

0

literatura

Stuchlík ed. 2002

-599947

-1197032

0

0

0

29

Hradčany

4

UA MZM

Skutil 1933b; Oliva 1989

-607538

-1144630

1

1

3

30

Chuchelná *

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-481704

-1083382

0

0

0

31

Jaroslav

1

UA MZM *

Nerudová — Přichystal 2001

-626310

-1066153

0

3

1

32

Jezeřany 1

60


Nerudová 1996

-613864

-1178593

3

2

10

33

Jezeřany 2

60


Nerudová 1997b

-613900

-1177700

3

1

9

34

Jezeřany 3

1

UA MZM

Valoch 1965

-613219

-1177546

1

3

1

Jezeřany 4

21


Neruda — Nerudová — Oliva 2004

-614950

-1177900

1

1

7

Jezeřany 1+4

8

UA MZM

(stará kolekce)

35 36

Lešany

0

literatura

Fojtík 2005

-565049

-1130402

0

0

0

37

Lhánice 1

0

UA MZM

Oliva 1986

-625058

-1167809

1

0

0

38

Lhota Rapotina

0

UA MZM

Oliva — Štrof 1985

-592993

-1130000

1

0

0

39

Luleč o.Vyškov

2

UA MZM

Skutil 1936

-574408

-1155650

0

2

2

40

Maršovice 1

2

UA MZM

Valoch 1971

-613850

-1175675

1

3

1

41

Maršovice 2

1

UA MZM

Valoch — Seitl 1988

-613506

-1175901

1

2

1

42

Maršovice 6

0

coll.A.Otta

Nerudová 2008; Oliva 2008

-612535

-1175614

1

0

0

43

Mělčany 1

1

UA MZM

Oliva 1989

-608691

-1172959

1

3

1

44

Modřice 1

13

UA MZM

Oliva 1989

-599886

-1168808

1

2

5

45

Mohelno

6

UA MZM

Oliva 1986

-627341

-1165322

2

1

5

46

Moravský Krumlov 2

2

UA MZM


-615754

-1176978

1

1

1

47

Moravský Krumlov 3

0

UA MZM


-615120

-1177124

1

0

0

48

Moravský Krumlov 4

15

UA MZM

Nerudová 2008; Neruda — Nerudová /eds./ 2009

-614267

-1175756

3

3

9

49

Moravský Krumlov 5 **

0

UA MZM


-620863

-1174805

0

0

0 0

50

Moravský Krumlov 6

0

UA MZM


-622719

-1174013

0

0

51

Moravský Krumlov 7

0

UA MZM


-614399

-1174426

1

0

0

52

Mořice *

1

literatura

Skutil 1933a; Svoboda et al. 2002

-554062

-1151027

0

1

1

53

Mostkovice *

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-563397

-1134348

0

0

0

54

Myslejovice *

0

UA MZM

Skutil 1937; Valoch 1983

-565246

-1140830

1

0

0

55

Němčičky 2

0

UA MZM

Oliva 1989

-607574

-1175624

1

0

0

56

Neslovice 1

43

UA MZM

Valoch 1958; 1973

-613465

-1166241

5

2

12

57

Neslovice 2

0

UA MZM

Valoch 1958

-615162

-1165341

1

0

0

58

Nuzířov

0

UA MZM

Skutil 1933b; Oliva 1989

-602742

-1142735

1

0

0

59

Ohrozim *

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-564958

-1131819

0

0

0

60

Omice

0

UA MZM

Oliva 1989

-609737

-1159845

0

0

0


31


Nr.

Szeletien

Analyz. ks

Literatura

Uložení/zdroj

21–58

D

S

Velikost_ lok

Velikost_ hrotu

Variabilita_ tvaru

61

Ondratice 1

12

UA MZM

Valoch 1967

-563280

-1146810

5

2

5

62

Ondratice 1a

2

UA MZM

Oliva 2004

-562570

-1146470

2

2

2

63

Ondratice 4

0

UA MZM

Nerudová 2000

-564400

-1146400

1

0

0

64

Ondratice 10

0

UA MZM

Valoch 1967

-562760

-1146000

1

0

0

65

Opatovice 1 (Lány)

2

literatura

Svoboda 1999; Mlejnek 2005c

-572265

-1152509

2

1

2

66

Opatovice 2 (Fršlóch)

2

literatura

Svoboda 1999; Mlejnek 2005c

-572646

-1151815

1

1

2

67

Opatovice 3

0

literatura

Mlejnek 2005c

-572607

-1150131

0

0

0

68

Ořechov 1

12

UA MZM

Valoch 1956; Nerudová 1999

-604571

-1168403

3

2

7

69

Ořechov 2

17

UA MZM


-604064

-1169931

3

2

7

70

Oslavany 3

0

UA MZM

Oliva 1989

-618264

-1165544

1

0

0 0

71

Otice

0

literatura

Klíma 1974; Svoboda et al. 2002

-500145

-1090345

2

0

72

Pod hradem j.

0

UA MZM

Valoch 1965

-587771

-1142108

0

0

0

73

Popovice

0

UA MZM

Oliva — Štrof 1985

-600031

-1170321

1

0

0 0

74

Pravlov 4a

0

UA MZM

Oliva 1989; Neruda — Nerudová 2006

-608699

-1174772

1

0

75

Pravlov 4c

0

UA MZM

Oliva 1989; Neruda — Nerudová 2006

-608450

-1174835

1

0

0

76

Pravlov 5

0

UA MZM

Oliva 1989

-607955

-1174668

1

0

0

77

Pravlov 6

0

UA MZM

Oliva 1989

-609443

-1175453

1

0

0

78

Pravlov 8

0

UA MZM

Oliva 1989

-609810

-1174982

1

0

0

79

Radslavice

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-567634

-1149361

0

0

0

80

Rostěnice *

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-571678

-1158914

0

0

0

81

Rozdrojovice 1 **

1

UA MZM

Valoch 1955

-603127

-1154985

2

1

1

82

Rychtářov-Lhota

1

literatura

Mlejnek 2005d; Svoboda et al. 2002

-572358

-1149581

1

1

1

83

Rytířská j.

1

UA MZM

Valoch 1965

-588650

-1143383

0

3

1

84

Silůvky 1

0

UA MZM

Oliva 1989

-608451

-1170722

1

0

0

85

Suchohrdly u Znojma *

0

literatura

Kovárník 2001

-639610

-1192793

0

0

0

86

Šumice *

0

literatura

Podborský — Vildomec 1972

-612683

-1181848

0

0

0 0

87

Tišnov

0

literatura

Skutil 1933b

-608680

-1142365

0

0

88

Trboušany 1

29


Oliva 1989; Hladíková 2002

-611098

-1174874

3

2

7

89

Trboušany 2

1

UA MZM

Oliva 1989

-611082

-1175754

1

3

1 0

90

Třebčín o. Olomouc *

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-557402

-1125097

0

0

91

Třebom o. Opava *

0

literatura

Svoboda et al. 2002

-487036

-1076375

1

0

0

92

Uherčice *

0

literatura

Oliva 2005

-672505

-1183967

0

0

0

93

Vávrovice-Palhanec *

0

literatura

Jisl 1971; Svoboda et al. 2002

-500181

-1083429

0

0

0

94

Vedrovice 3a

3

UA MZM


-615958

-1178101

1

1

3

95

Vedrovice 3b

0

UA MZM


-616002

-1178358

0

0

0

96

Vedrovice 4

3

UA MZM


-614400

-1179200

2

2

3

97

Vedrovice 5 **

29

UA MZM

Valoch et al. 1993

-617874

-1178268

5

2

9

98

Vedrovice 7

1

UA MZM

Neruda — Nerudová 2002

-616050

-1178380

1

1

1

99

Vincencov-Otaslavice

2

UA MZM

Svoboda — Přichystal 1987

-563336

-1140836

1

1

2

100

znojemsko (lok. neznámá)

1

literatura

Mazálek 1951

101

Želešice 1

13

UA MZM

Valoch 1956

-600521

-1170417

2

1

6

102

Želešice 2

0

UA MZM

Oliva 1989

-601805

-1169973

1

0

0

103

Želešice 3

0

UA MZM

Oliva 1989

-602338

-1169632

1

0

0

104

Želešice 5

8

UA MZM

Oliva 1989

-601230

-1167903

2

2

5

105

Želešice 6

0


Oliva 1989

-602080

-1167616

1

0

0

∑

415

Aurignacien Diváky

1

UA MZM

Oliva 1987

Kvasice

1

UA MZM

Oliva 1987

Lhota u Lipníka

4

UA MZM

Klíma 1979

Miškovice

2

UA MZM

Oliva 1987

Přestavlky

1

UA MZM

Klíma 1978

Tvarožná 1

2

UA MZM

Oliva 1987

Určice

1

UA MZM

Skutil 1931

∑

12


Bohunicien

32

Brno-Bohunice **

9

UA MZM

Líšeň-Čtvrtě

20

UA MZM

Oliva 1984; Svoboda 1987

Líšeň 7 (Podolí 1)

2

UA MZM

Oliva 1981

∑

31



Analyz. ks

21–58

Literatura

Uložení/zdroj

Micoquien Bořitov 5

21

UA MZM

Oliva 2000

Býkovice 2

1

UA MZM

Valoch 1977; Oliva — Štrof 1985

Černá Hora

4

UA MZM


Doubravice 1

3

UA MZM


Kůlna **

21

UA MZM

Valoch 1988

Moravský Krumlov 4 **

3

UA MZM

Neruda — Nerudová /eds./ 2009

∑

53

3

UA MZM

Absolon 1944–1945

Dzerava skala

2

literatura

Prošek 1951

Velký Kolačín

9

literatura

Kaminská et al. 2008

Trenčianske Bohuslavice

6

literatura

Kaminská et al. 2008; Žaár 2007

Kammern-Gruebgraben

1

literatura

Trnka 1990

Mauern II

10

literatura

Bosinski 1967

Miskolc

1

UA MZM *; literatura

Ringer 2001

Missingdorf

1

literatura

Trnka 1990

Moravany-Dlhá

19

literatura

Nerudová — Valoch 2009

Schletz

1

literatura

Trnka 1990

Szeleta

12

UA MZM *; literatura

Ringer 2001

Sajobábony Méhész-teto

8

literatura

Ringer 1983; 2001

Vindija

2

literatura

Karavanić — Smith 1998

Volgu (Fr)

5

UA MZM *

Zeitlarn

12

literatura

Schönweiß — Werner 1986

Ciemna

3

literatura

Chmielewski — Schild — Więckowska 1975

Okienik

3

literatura


Krakow-Zwierzyniec

1

literatura


Gravettien Předmostí ostatní:

*autorizované kopie předmětů ze sbírek UA MZM



Mamutowa

1

literatura


Jerzmanowice

2

literatura

Kozłowski – Kozłowski 1996

∑

97

Tab. 1. Přehled počtu artefaktů zahrnutých do analýzy. První část tabulky: sloupec 1 – identifikační čísla lokalit (odpovídají číslování v obr. 9); sloupec 2 – veškeré známé szeletienské stanice z území Moravy včetně lokalit s nejednoznačnou kulturní klasifikací. Lokality ozn.* jsou zaměřené ke středu obce, ** stratifikovaná lokalita. sloupec 3 – počet analyzovaných předmětů (0 – v souboru se nenacházel žádný celistvý listovitý hrot). V některých případech byl k analýze použit obrázek z literatury (viz sloupec 4); sloupec 5 – literatura; sloupec 6 a 7 – absolutní souřadnice lokalit ve formátu S-JTSK; sloupec 8 – velikost lokality: 0 – ojedinělé nálezy (max. 10 ks industrie), 1 – velmi malá lokalita (max. 100 kusů industrie), 2 – malá až střední lokalita (max. 1 000 ks industrie), 3 – střední lokalita (max. 2 500 ks industrie), 4 – středně vělká až velká lokalita (max. 5000 ks industrie), 5 – velká lokalita (nad 5 000 ks industrie); sloupec 9 – velikost hrotu: 0 – nelze určit, 1 – pouze malé hroty (do 6 cm), 2 – malé a velké hroty, 3 – pouze velké hroty (nad 8 cm); sloupec 10 – variabilita tvaru: reálné číslo odrážející počet tvarů hrotů na lokalitě (0 – nelze určit, max. = 15). Druhá část tabulky shrnuje artefakty patřící jiným kulturním komplexům nebo zahraničním lokalitám. — Tab. 1. An overview of an artefact number covered by the analysis. First part of table: column 1 – ID number of site in the frame of analysis (correspond to Fig. 9); column 2 – all analysed sites of parcitular cultures in Moravia including sites with unsure cultural classification. Sites marked with * are aimed to a village centre, with ** to a stratified site; column 3 – a number of analysed items (0 – there was not a complete leaf point in the set). In some cases we used a picture published in literature to perform an analysis (see column 4); column 4 – source of artefacts under the analysis; column 5 – references; column 6 and 7 – absolute site coordinates in S-JTSK projection; column 8 – site size: 0 – isolated findings (max. 10 pcs of industry), 1 – very small site (max. 100 pcs of industry), 2 – small-sized site (max. 1000 pcs of industry), 3 – smaller medium-sized site (max. 2500 pcs of industry), 4 – larger medium-sized site (max. 5000 pcs of industry), 5 – large-sized site (over 5000 pcs of industry); column 9 – point size: 0 – not possible to determine, 1 – only small points (up to 6 cm), 2 – small and big points, 3 – only big points (over 8 cm); column 10 – shape variability: a real value reflecting the number of point shapes in the site (0 – not possible to determine, max. value is 15). Second part of table summarizes the artefacts from others cultures or from foreign sites.

nách v čase (jednotlivých kulturách). K vizualizaci případných geograficky orientovaných faktorů (suroviny, tvary a velikosti hrotů) mezi oblastmi a lokalitami jsme využili prostředí ArcGisu 9.3.

Metrika Údaje o rozměrech archeologického artefaktu patří k základním informacím, které je možné analyzovat. V grafu jsou zobrazeny hodnoty z databáze HROT, která


navíc zahrnuje i některé abnormálně velké předměty – jako jsou hroty z Volgu, Miskolce nebo Szelety (graf 1). Metrika analyzovaných artefaktů přinesla zajímavé, poněkud neočekávané výsledky. Předpokládali jsme totiž, že budou převažovat předměty větších rozměrů (např. nad 10 cm délky), jak by se dalo usuzovat podle analogických souborů např. z Maďarska. Naprostá většina analyzovaných předmětů se pohybuje v délce do 60 mm a šířce do 40 mm, respektive mezi 30–60 mm délky (graf 1). Vesměs tedy jde o hroty spíše menších rozměrů. Nejmenší artefakty nedosahují ani 30 mm na

33


z Trenčianskych Bohuslavic ze Slovenska. Jejich medián je 61 mm a 29 mm a svými rozměry tvoří samostatnou skupinu. Dále se v grafu vyděluje skupina tří kulturně rozdílných souborů s obdobnými hodnotami (všechny z území Moravy): jsou to szeletienské listovité hroty (Me délky = 54 mm, Me šířky = 31 mm), gravettienské listovité hroty (Me délky = 55 mm, Me šířky = 35 mm) a konečně bohunicienské listovité hroty (Me délky = 55 mm, Me šířky = 29 mm). V další velikostní skupině se sdružují hroty z jeskyně Vindija, moravské aurignacienské listovité hroty a hroty typu Moravany - Dlhá (soubor z eponymní lokality). Zatímco předměty z Vindije jsou o několik málo milimetrů větší (Me délky = 48 mm, Me šířky = 29 mm), pak hodnoty pro aurignacien jsou 46,5 mm (Me délky) a 34,5 mm (Me šířky). Listovité hroty typu Moravany - Dlhá mají medián délky také 46 mm, a medián šířky 31 mm. Rozměrově nejmenší skupinu vytvářejí hroty z Zeitlarn v Německu a Velkého Kolačína na Slovensku (pro lokalitu Zeitlarn Me délky = 43 mm, Me šířky = 25 mm; Velký Kolačín Me délky = 41 mm a Me šířky = 26 mm).

120

šířka (width)

100

80

60

40

20

0 0

20

40

60

80

21–58

100 120 140 160 180 200 220 240 260 280 délka (lenght)

Graf 1. Délko-šířkový poměr (v mm) všech analyzovaných artefaktů. — Graph 1. Length-width ratio (mm) of all analysed artefacts.

Můžeme shrnout, že listovité hroty na Moravě, ale i na Slovensku, v Rakousku a v Německu, jsou obecně menších rozměrů. Metrické aspekty vykazují mírné odchylky u jednotlivých kultur, např. zřetelně vydělují skupinu micoquienských hrotitých bifaciálních nástrojů od szeletienských listovitých hrotů i jejich derivátu typu Moravany - Dlhá, který je chronologicky mladší (Kaminská et al. in press; Nemergut 2010). V grafu se svými rozměry výrazně oddělily pouze hroty z Maďarska a samozřejmě také hroty z Volgu (v grafu 2 nezobrazeny). Nicméně porovnáním obou grafů (graf 1, 2) je patrné, že středoevropské listovité hroty vykazují trend směřující k menším rozměrům.

délku (konkrétně se jedná o dva předměty – spíše listovitá drasadla než hroty – ze Želešic I, měřící přesně 27 mm; i.č. 143/53 a 577/73; obr. 4: 15, 23) a o hrůtek z Jezeřan I pocházející z kolekce A. Otty (obr. 3: 10). Přesto můžeme najít i relativně velké celistvé hroty. Největší moravský hrot měří necelých 140 mm (133 mm, Moravský Krumlov IV, i.č. 115688; Nerudová 2009, obr. 4). Do této analýzy bylo nutné zahrnout prvek kulturního rozlišení. Protože by byl graf se všemi údaji velmi nepřehledný, provedli jsme souhrnné zhodnocení, v němž jsme použili hodnoty mediánu délky a šířky pro jednotlivé kulturní skupiny, čímž jsme eliminovali extrémní hodnoty. Pro lepší přehlednost jsme z grafu vyloučili hroty z lokality Volgu (hodnota mediánu jejich délky je 265 mm a šířky je 68 mm), které vytvářely zcela samostatný klastr. Po vyloučení této skupiny jsou rozměrově největšími hroty předměty z Maďarska, zahrnující lokality Szeletu, Miskolc a Sajóbábony. Jejich medián představují hodnoty 94,7 mm pro délku a 43,0 mm pro šířku (graf 2). Výrazně menší jsou moravské micoquienské artefakty a hroty z Mauer. Pro micoquien jsou hodnoty mediánu 67 mm délka a 39,5 mm šířka, pro hroty z Mauer pak 67,85 a 31,4 mm, tedy jsou si velmi podobné. Po nich velikostně následují gravettienské hroty

Rozměry hrotů jsou na základě tabulky faktorových zátěží (metoda Varimax normalizovaný, zátěže >, 600000; tab. 3) skutečně významné, jak ukazuje faktor 1. Zároveň jsou tyto rozměry ovlivněny fází (stádiem) výroby hrotů. Podle očekávání a i na základě výsledků testu ANOVA vykazují polotovary listovitých hrotů (definice viz kap. 2) větší průměrné rozměry (respektive délku) než finální produkty nebo reparované kusy. Reálně se ale tyto rozměry stále pohybují okolo 60 mm délky, tzn. že stále odrážejí spíše menší metriku nástrojů (graf 3).

60

szeletien moravany-d. micoquien

50

Zeitlarn bohunicien gravettien

šířka (width)

40

aurignacien Vindija

30

T.Bohuslavice V.Kolačín Mauer

20

Maďarsko Jerzmanow

10

Okienik Ciemna Mamutowa

0 0

20

40

60

80

délka (lenght)

34

100

120

140

Graf 2. Medián délky a šířky (v mm) listovitých hrotů podle jednotlivých kulturních celků, eventuálně lokalit. — Graph 2. A median of the length and the width (mm) of leaf points based on each cultural complex or sites.



výsledky, získané z programu „HROT“. Bylo ale nutné počítat s tím, že v obou databázích převažují szeletienské listovité hroty (viz tab. 1), a může tedy docházet k určitému zkreslení u těch kulturních skupin, které jsou v databázi reprezentované malým množstvím kusů (aurignacien, gravettien).

75

65

délka (lenght)

21–58

60

55

V histogramu (akceptováno bylo 511 případů), sestaveném z tvaru hrotů v jednotlivých kulturách, se odráží jednotlivé tvary hrotů v závislosti na počtu provedených pozorování (graf 4). Reprezentativní zastoupení z důvodu dostatečného počtu případů vykazují pouze hroty szeletienské a micoquienské, výrazně méně pak hroty bohunicienské. I to je jeden z důvodů, proč je v szeletienu patrná výrazná variabilita tvarů hrotů. Celkem bylo pro szeletien rozlišeno 15 tvarových variant, z nichž některé jsou reprezentovány jen jednotlivými kusy.5 Nejčetnější bylo pozorování pro tvary E (19,7 %) a B (26,4 %), tedy téměř listovité a částečně listovité hroty, méně pak pro tvar A (hrot tvaru vrbového listu; 11,8 %). Zcela zjevná převaha těchto tří tvarů se již od prvních výsledků analýzy s omezenými vstupními daty vůbec nemění (Nerudová 2009, tab. 3; Nerudová — ŠajnerováDušková — Sadovský 2010). Vedle nich jsou relativně početné hroty tvaru D, které morfologicky evokují středopaleolitické klínové nože. V této kategorii jsou ale

50

45

40 b

c

a

fáze (stage)

Graf 3. Graf průměrů s odchylkami délky všech analyzovaných artefaktů podle fáze jejich opracovanosti. a – polotovar, b – finální kus, c – reparovaný předmět. — Graph 3. A graph of average values with length deviations of all analysed artefacts based on a level of their processing. a – support, b – final piece, c – re-sharpen piece.

Morfologické charakteristiky hrotitých bifaciálních nástrojů Vstupní data pro morfologickou analýzu pocházejí opět z obou databází – „HROT“, která obsahuje 316 záznamů a databáze ACCESS s 513 evidovanými kusy. Provedli jsme srovnání hrotů z různých kultur, abychom zjistili míru podobností, a zároveň jsme testovali

5

Řada těchto tvarů je výsledkem náhody při reparaci zlomeného kusu či je dána mírou reutilizace určité funkční části nástroje.

120 szeletien

micoquien

bohunicien

100

80

60

40

Počet pozorování

20

0 D

E

A

B

J

H

Cb

Ab

S

F

G

Ca

K

I

Jb

C

N

D

E

A

B

J

H

Cb

Ab

S

F

G

Ca

K

I

Jb

C

N

D

E

A

B

J

H

Cb

Ab

S

F

G

Ca

K

I

Jb

C

N

120 gravettien

aurignacien 100

80

60

40

20

0 D

E

A

B

J

H

Cb

Ab

S

F

G

Ca

K

I

Jb

C

N

D

E

A

B

J

H

Cb

Ab

S

F

tvar/shape


G

Ca

K

I

Jb

C

N

Graf 4. Histogram sestavený (osa y počet pozorování) z četnosti jednotlivých tvarů (osa x; vysvětlivky viz obr. 2) v závislosti na datování. — Graph 4. A histogram based (y-axis is number of occurrence) on occurrence of each shape (x-axis; for explanation see Fig. 2) depending on dating.

35


21–58

Období

D

E

A

B

J

H

Cb

Ab

S

F

G

Ca

K

I

Jb

N

mq

44,0

28,0

2,0

2,0

2,0

4,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

10,0

0,0

8,0

0,0

0,0

Celkem % 100,0

sz

7,5

19,7

11,8

26,4

0,7

10,3

7,7

1,2

1,7

4,8

2,4

2,8

2,2

0,0

0,2

0,5

100,0

bo

0,0

13,8

13,8

24,1

0,0

10,3

6,9

0,0

3,4

20,7

0,0

6,8

0,0

0,0

0,0

0,0

100,0

au

0,0

25,0

8,3

25,0

25,0

8,3

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

8,3

0,0

100,0

gr

66,7

0,0

33,3

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

100,0

Tab. 2. Procentuální vyjádření zastoupení jednotlivých tvarů hrotitých bifaciálních artefaktů ve sledovaných kulturách na Moravě. Vysvětlivky tvarů viz obr. 2; mq – micoquien, sz – szeletien, bo – bohunicien, au – aurignacien, gr – gravettien. — Tab. 2. A percentage indication of presence of each shapes of bifacial pointed artefacts in studied Moravian cultures. For a shape legend see Fig. 2: mq – Micoquian, sz – Szeletian, bo – Bohunician, au – Aurignacian, gr – Gravettian.

obsaženy artefakty z různých technologických stádií, tj. jak polotovary listovitých hrotů, mnohdy se zády (Neruda — Nerudová 2005), tak finální předměty dokonale plankonvexního až bikonvexního průřezu (např. Nerudová — Přichystal — Neruda v tisku). Hroty tvaru D převládají v micoquienu, a to 44 % případů. Následovány jsou tvary hrotů typu E celkem 28 %. Ve srovnání se szeletienem jsou ale micoquienské bifaciální nástroje mnohem více uniformní. Můžeme zde nalézt celkem 8 tvarových variant, ale polovina z nich má pouze minoritní zastoupení (graf 4). V aurignacienu se oproti předpokladům nenachází výlučně jen trojúhelníkovité hroty (tab. 2), ale i tvary podobné szeletienským a bohunicienským. Jako kulturně průkazný typ můžeme chápat trojúhelníkovité hroty typu Miškovice.6 V gravettienu nalezneme dokonce pouhé dvě statisticky významné tvarové varianty. Překvapením je, že větší počet významně zastoupených tvarů nalezneme v bohunicienu než v szeletienu (tab. 2). Zajímali jsme se také, zda se nějak ovlivňují typ a tvar hrotu. Typ 1 reprezentující listovitý hrot nerozlišený je zastoupen v szeletienu ve všech tvarových variantách, nejpočetněji pro tvary A, E a B (celkem 76 %;

6

V budoucnu ale bude nutné řešit otázku skutečné chronologické pozice aurignacienu „miškovického“ typu.

graf 5). Typ 11, který reprezentuje klínový nůž, se v szeletienu vyskytuje ve tvaru D a ve tvaru H. Jak je ale patrné z grafu, z akceptovaných celkem 418 případů jde o pouhé 3 kusy předmětů, což je pouhých 0,7 % artefaktů. V micoquienu se typ nerozlišeného listovitého hrotu ojediněle objevil u tvarových variant A, B, D a E, celkem v 5 případech (tj. 10,2 % z celkem 49 analyzovaných kusů) a klínový nůž zastoupený celkem ve 30,6 % případů byl zachycen nejčastěji ve tvaru D a I (3 případy) a jednou ve tvaru E (graf 5). Analýza faktorových zátěží (tabulky všech případů listovitých hrotů, varimax normalizovaný, analýza hlavních komponent, označené zátěže >, 7000) ukázala několik trendů (tab. 3): faktor 1, kterým je technologické stádium výroby (míra opracovanosti nástroje), významně ovlivňuje velikost artefaktu (délku, šířku i tloušťku; srov. graf 3). Zároveň míra opracovanosti nástroje ovlivňuje i tvar jeho příčného průřezu, a to ve všech třech sledovaných úrovních. Datování, respektive kulturní určení, neovlivňuje typ hrotu (srov. graf 5). Tyto dvě hodnoty jsou k sobě téměř bipolární. Hroty typu Moravany - Dlhá můžeme najít na eponymní lokalitě, stejně jako ojediněle v szeletienu nebo gravettienu, podobně jako se nože se zády objevují v szeletienu i micoquienu. Důležitý je faktor 4, který určuje vztah mezi surovinou a tvarem nástroje. Korespondenční analýza ukázala významnou závislost těchto dvou faktorů v rámci szele-

90 80 70

Počet pozorování

60 50 40 30 20 10 0 D

E

A

B

sz typ 1

J

H

Cb

Ab

sz typ 11

S

F

G

Ca

mq typ 1

K

I

Jb

C

N

mq typ 11

Graf 5. Srovnání histogramu četností tvarů (vysvětlivky viz obr. 2) typu 1 (listovitý hrot nerozlišený) a typu 11 (klínový nůž) v szeletienu (sz) a micoquienu (mq). — Graph 5. Comparison of a shape occurrence histogram (for explanation see Fig. 2) of type 1 (leaf point) and type 11 (bifacial backed knife) in the Szeletian (sz) and the Micoquian (mq).

36



Faktor 1

Faktor 2

Faktor 3

Faktor 4

Faktor 5

datování

Proměnná

-0,134104

0,057293

-0,768249

0,090170

0,161039

velikost

-0,586389

0,111572

0,068885

0,220563

0,095663

délka

0,793464

-0,003543

0,099997

-0,222429

-0,039781 -0,006790

šířka

0,827153

0,099039

0,229712

0,035879

tloušťka

0,876075

-0,000321

0,202214

-0,054077

0,137664

typ

0,051518

-0,084809

0,833267

0,022083

0,199491

fáze

0,630007

0,039400

-0,191544

0,284097

0,062652

podélný

-0,007480

0,356858

0,148340

0,211777

-0,445522

příčný 1

0,041128

0,865500

-0,044793

-0,031038

-0,158068

příčný 2

0,064093

0,907198

-0,040095

-0,033976

-0,121335

příčný 3

-0,087988

0,821493

-0,097992

-0,027492

-0,013110

tvar

-0,008223

-0,008339

0,036994

0,753480

0,044281

typ retuše

-0,154979

0,078036

0,040218

-0,107981

-0,646939

umístění retuše

-0,155202

-0,077646

0,146430

-0,048215

0,762943

surovina

-0,131500

-0,046728

-0,093403

0,639916

-0,060514

Výklad rozptylu

2,921737

2,422965

1,498005

1,230595

1,343990

Prp. celkem

0,194782

0,161531

0,099867

0,082040

0,089599

Graf 6. Korespodenční analýza srovnání tvarů hrotů (vysvětlivky viz obr. 2, vypuštěn tvar N a Jb) a surovin v szeletienu; ra – radiolarit, kr – rohovec typu Krumlovský les, sgs – eratické silicity, sp – spongolit, jine – ostatní, n – neurčené, př – přepálené, mjr – moravské jurské rohovce. — Graph 6. A corresponding analysis of point shape comparison (for explanation see Fig. 2; without N and Jb shape) and raw material in the Szeletian: ra – radiolarite, kr – chert of Krumlovský Les type, sgs – erratic silicite, sp – spongolite, jine – other, n – non-classified, př – burnt material, mjr – Moravian Jurassic chert.

1,0 0,8

I

J Cb ra

0,6 Dimenze 2; Vl. číslo: ,07480 (24,71 % inerce)

Tab. 3. Faktorové zátěže všech artefaktů, varimax normalizovaný, označené zátěže jsou >, 600000. Vysvětlivky kategorií proměnných viz obr. 2. — Tab. 3. Factor loadings of all artefacts, varimax normalized, marked loads are >, 600000. For explanation of variable categories see Fig. 2.

21–58

jine

0,4

n D sp

0,2

F

A Ca

0,0

E

S kr

-0,2

C

H

mir

B sgs

K

-0,4 G

Ab

-0,6

př

-0,8 -1,0 -1,2 -2,0

-1,5

-1,0

-0,5

0,0

0,5

1,0

Dimenze 1; Vl. číslo: ,13169 (43,49 % inerce) Řád. souřadnice

tienu (graf 6). Významnou skupinu tvoří rohovec typu Krumlovský les (kr) a silicity glacigenních sedimentů (sgs) spolu s hrotem tvaru B (částečně listovitý). Znamená to, že tyto dva druhy suroviny společně s uvedeným tvarem jsou v szeletienu nejběžnější (tvar B je přítomen v 26 % všech případů). K nim můžeme přidružit ještě tvary E, A, a H (srov. graf 4, 5). Zvlášť se vyčleňuje tvar D s vazbou na spongolit (sp), který byl intenzivně exploatován zejména v micoquienu (Oliva 2000; Neruda 2005). Na periferii grafu se objevují minoritně zastoupené tvary a suroviny (srov. graf 5 a 6). Souhrnná korespondenční analýza pro tvary a suroviny všech kultur by byla velmi nepřehledná. Můžeme ale říci, že méně obvyklé suroviny (radiolarit typu Szümeg, rohovec typu Troubky - Zdislavice, andezit apod.), stejně jako méně časté tvary (I, J, Ab, Ca apod.) se vydělily v okrajových částech grafu. Hodnoty jsou ale rozděleny v grafu dosti


Sloup. souřadnice

pravidelně a nelze vyčlenit nějaké ostře oddělené skupiny, které by měly zásadní determinační význam (kromě již výše zmiňované skupiny). Souvisí to asi s řadou přechodných prvků, které spojují určité znaky mezi kulturami. Faktor 5 ukazuje nezávislost typu retuše (strmá, ostrá, zabíhající) na jejím umístění v rámci artefaktu (unifaciální, bifaciální, okrajová, nebo jejich kombinace). Je ale zvláštní, že se neprojevil vztah mezi mírou opracovanosti nástroje a charakterem nebo umístěním retuše. Potvrzovalo by to, že pouze hotové bifaciální předměty mají oboustrannou plošnou retuši s výrazně ostrým úhlem ostří. Přesné umístění retuše nebylo sledováno, neboť z dřívějších pozorování víme, že nemá vliv na funkci nástroje (viz Šajnerová-Dušková 2009b, obr. 4).

37


3.2.1. Velikost úhlu hrotu

V grafu jsou zařazeny pro srovnání také hrotité bifaciální nástroje z Polska (Dzierzyslawi, Okieniku, Ciemnej, Jerzmanowic - Nietoperzowy, Mamutowy, a Krakowa - Zwierzynce). Je zřejmé, že například hroty z jeskyně Mamutowa se svými parametry přibližují moravským szeletienským nálezům, předměty z různě datovaných kontextů Ciemna, Kraków - Zwierzyniec (micoquien), Jerzmanowice - Nietoperzowa (jerzmanovicien), Dzierżyslawi (szeletien), vykazují odlišné hodnoty (graf 7). Z grafu je také patrné, že se metricky podobají aurignacienské triangulární hroty a micoquienské nože typu Prądnik z jeskyně Ciemnej (graf 7). Analýzu jsme doplnili detailním pohledem na velikost úhlu hrotu v závislosti na tvaru hrotu u szeletienských nástrojů. Úhel proximální a distální partie hrotu je pro všechny tvarové varianty téměř shodný, odlišují se pouze tvary hrotu Ab, J a atypické varianty S, N a K (graf 8).

Prostřednictvím programu „HROT“ jsme mohli provést objektivní srovnání průměrných velikostí distálního a proximálního úhlu vrcholu hrotu (v čelním i bočním pohledu), a porovnat výsledky v rámci jednotlivých souborů. Statistickým vyhodnocením dat z digitálního obrazu bylo stanoveno, že velikost úhlu distálního vrcholu je v szeletienu v průměru 40 °, proximálního pak 145 ° (graf 7). Ve srovnání s nimi jsou nejpodobnější micoquienské a bohunicienské hroty, vykazující téměř shodné parametry, jen s mírnými rozptyly. Další skupinou s podobnými hodnotami jsou hroty z lokality Zeitlarn („zei“) a snad i hroty z Miskolce („mi“), které ale mají úhel při bázi hrotu o něco větší (150 °). Obecně jsou soubory hrotitých bifaciálních artefaktů z lokalit Miskolc, Zeitlarn, Szeleta nebo Sajóbábony rozměrově podobné mezi sebou navzájem, a blíží se i hodnotám spočítaným pro szeletien (graf 7).

Plochost bočního podélného průřezu u hrotů typu Volgu se odráží v prakticky stejných hodnotách pro distální a proximální úhel, což nám mimo jiné potvrzuje validitu použité metody měření, protože si můžeme výsledky snadno empiricky odvodit i z prostého pozorování. Co se týče velikostí úhlů vrcholů v bočním pohledu, pak szeletienské hroty vykazují průměrné hodnoty distálního vrcholu 65 °, proximálního vrcholu 125 °. Velikostně jim jsou opět podobné micoquienské a bohunicienské hrotité bifaciální artefakty. Obdobné hodnoty úhlu hrotu mají například aurignacienské triangulární hroty a hroty z Miskolce, Sajóbábony a Dzierzyslawi. Artefakty ze Szelety, Vindije nebo Zeitlarn se odlišují svojí širší bází. Naprosto se vymykají hroty z Mauer a ostatních polských lokalit. Hodnoty pro typ Moravany - Dlhá již nejsou tak výrazně jiné (graf 9). Díky velmi plochému průřezu solutréenských hrotů jsou distální a proximální úhly v bočním pohledu téměř shodné (85 ° a 95 °). Nejrozdílněji se jevily hodnoty dis-

Větší rozptyl vrcholových úhlů vykazují aurignacienské hroty. Protože obsahují různé tvary hrotů (viz tab. 2), byla z nich vyčleněna skupina triangulárních hrotů (graf 7, au-t). Triangulární hroty vykazují široký úhel u báze a naopak velmi malý úhel distální části. Podobně také kontrolní vzorek solutréenských hrotů (hroty z Volgu) má podle očekávání zcela jiné metrické hodnoty úhlů vrcholů, a to jak distálních, tak i proximálních (graf 7). Ze všech sledovaných kulturních skupin se hodnoty nejvíce blíží sobě navzájem, i když s největším rozptylem. Další samostatnou skupinu vytvářejí listovité hroty z lokality Moravany - Dlhá, jejichž hodnoty se blíží hrotům gravettienským. Úhel proximální části hrotu, tj. nad 140 ° je podobný pro szeletien, bohunicien, micoquien a středopaleolitické hroty z Německa. Aurignacienské a gravettienské hroty mají vyšší průměrné hodnoty (150 °). Naopak solutréenské hroty mají velikost úhlu hrotu 120 ° (graf 7).

180

160

140

120

100

80

60

40

20

0 boh

mq

Datování

38

sz

au

gr

so

md

au-t

dz

mi

saj

sza

vin

zei

mau

ok

21–58

ci

celni_vrch_vysl

mw

kzw

jz

vk

tb

celni_baze_vysl

Graf 7. Srovnání velikostí proximálního (čárkovaná linie) a distálního vrcholu (plná čára) úhlu hrotu (osa y) z čelního pohledu v jednotlivých kulturách (osa x): boh – bohunicien, mq – micoquien, sz – szeletien, au – aurignacien, sp – středopaleolitické nálezy z Německa, gr – gravettien, so – solutréen (hroty zVolgu), md – hroty z eponymní lokality Moravany - Dlhá, au-t – triangulární hroty Miškovického typu, dz – Dzerava skala, mi – Miskolc, saj – Sajóbábony, sza – Szeleta, vin – Vindija, zei – Zeitlarn, mau – Mauer, ok – Okienik, ci – Ciemna, mw – Mamutowa, kzw – Kraków - Zwierzyniec, jz – Jerzmanowice, vk – Velký Kolačín, tb – Trenčianske Bohuslavice. — Graph 7. Comparison of proximal (dashed line) and distal (full line) tips of point angles (y-axis) from a front view through different cultures (x-axis): boh – Bohunician, mq – Micoquian, sz – Szeletian, au – Aurignacian, sp – Middle Palaeolithic findings from Germany, gr – Gravettian, so – Solutrean (points from Volgu), md – points from eponymous site Moravany - Dlhá, au-t – triangular points of Miškovice type, dz – Dzeravá Skala, mi – Miskolc, saj – Sajóbábony, sza – Szeleta, vin – Vindija, zei – Zeitlarn, mau – Mauer, ok – Okienik, ci – Ciemna, mw – Mamutowa, kzw – Kraków - Zwierzyniec, jz – Jerzmanowice, vk – Velký Kolačín (Trenčianské Teplice), tb – Trenčianske Bohuslavice.



Graf 8. Celkové srovnání velikostí proximálního (čárkovaná linie) a distálního vrcholu (plná čára) úhlu hrotu z čelního pohledu v závislosti na jednotlivých tvarech hrotitých bifaciáních artefaktů (vysvětlivky viz obr. 2). — Grahp 8. Complete comparison of proximal (dashed line) and distal (full line) tips of point angles from a front view related to different shapes of pointed bifacial artefacts (for explanation see Fig. 2).

21–58

180

160

140

120

100

80

60

40

20

0

-20 B

Cb

A

D

E

Ab

J

H

F

Tvar

Graf 9. Srovnání velikostí proximálního (čárkovaná linie) a distálního vrcholu (plná čára) úhlu hrotu (osa y) z bočního pohledu v jednotlivých kulturách (osa x): boh – bohunicien, mq – micoquien, sz – szeletien, au – aurignacien, sp – středopaleolitické nálezy z Německa, gr – gravettien, so – solutréen (hroty z Volgu), md – hroty z eponymní lokality Moravany - Dlhá, au-t – triangulární hroty Miškovického typu, dz – Dzerava skala, mi – Miskolc, saj – Sajóbábony, sza – Szeleta, vin – Vindija, zei – Zeitlarn, mau – Mauer, ok – Okienik, ci – Ciemna, mw – Mamutowa, kzw – Kraków - Zwierzyniec, jz – Jerzmanowice. — Graph 9. Comparison of proximal (dashed line) and distal (full line) tips of point angles (y-axis) from a side view through different cultures (x-axis): boh – Bohunician, mq – Micoquian, sz – Szeletian, au – Aurignacian, sp – Middle Palaeolithic findings from Germany, gr – Gravettian, so – Solutrean (points from Volgu), md – points from eponymous site Moravany - Dlhá, au-t – triangular points of Miškovice type, dz – Dzeravá Skala, mi – Miskolc, saj – Sajóbábony, sza – Szeleta, vin – Vindija, zei – Zeitlarn, mau – Mauer, ok – Okienik, ci – Ciemna, mw – Mamutowa, kzw – Kraków - Zwierzyniec, jz – Jerzmanowice.

K

S

N

celni_baze_vysl

120

100

80

60

40

boh mq

sz

au

Datování

tálního a proximálního úhlu u dostupných gravettienských artefaktů 60 ° a 135 ° (graf 9).7 Bylo by zajímavé začlenit do analýzy např. poměrně početný soubor z gravettienského sídliště na Landeku v Ostravě - Petřkovicích, kde jsou však hroty zlomené.


Ca

140

20

7

G

celni_vrch_vysl

gr

so

md au-t

dz

mi

saj

sza

vin

zei mau

celni_vrch_vysl

ok

ci

mw kzw

jz

celni_baze_vysl

Rozměry úhlů hrotů ve vztahu k tvaru hrotu jsou v szeletienu poměrně homogenní, s výjimkou málo běžných tvarů J a Ab a atypických variant S, K a N (graf 9). Rozměrově jim jsou velmi podobné skupiny hrotů micoquienských a do určité míry i bohunicienských, takže toto hledisko nelze použít pro řešení

39


otázky samostatné výroby listovitých hrotů v bohunicienu.8 Zároveň výsledky analýzy ukazují na jejich společné středopaleolitické tradice, v kontrastu k hrotům aurignacienským, gravettienským a solutréenským, které jsou již chronologicky mladší.

4. Trasologie Metoda zkoumání pracovních stop na nástrojích se vyvíjela postupně; předcházelo jí studium etnologických paralel, zejména u amerických Indiánů. Významným zjištěním, ke kterému se zprvu dospělo, bylo, že prehistorické nástroje byly používány pro tytéž funkce jako nástroje z etnologických pozorování. Následovala řada prací, které se orientovaly spíše na morfo-metrické analýzy – například se porovnávaly naměřené hodnoty velikosti úhlů ostří na konkrétních typech prehistorických nástrojů a podobných ekvivalentech u tzv. přírodních národů (Grace 1989). Základy „současné“ trasologie položila do angličtiny přeložená studie S. A. Semenova, který jako první použil mikroskop ke zvětšení mikroskopických stop na artefaktech (Semenov 1964). Jeho metodologie byla záhy přijata a postupně byla dále rozpracována (Keeley 1980). Mikroskopická analýza pracovních stop (trasologie) tedy již několik desetiletí studuje poškození hran artefaktů a dochované modifikace povrchu (Semenov 1964; Keeley 1980), případně analyzuje zachovaná residua jiných hmot zachycených na ploše předmětu. Doloženy byly například stopy přírodního asfaltu, který sloužil k upevňování levalloiských hrotů do násad na lokalitě Umm el Tlel (Boëda et al. 2008). Speciální práce se věnují dokladům impaktů, neboli rozlišení příčiny fraktury předmětu – zda jej způsobila dynamická nebo mechanická síla (Crabtree 1982; Kamminga 1982; Odell — Odell-Veerecken 1981). Použitím mikroskopovacích technik jsme také schopni vyčlenit modifikace vzniklé při výrobě nebo opravě artefaktu, postdepoziční a recentní změny nebo stopy v pravém smyslu slova – doklady chození po artefaktech na sídlišti („trampling“; Hardy et al. 2001). Trasologie nám tedy umožňuje interpretovat pravděpodobný způsob použití kamenného nástroje, případně druh (charakter) materiálu, který jím byl opracováván, a to od okamžiku vzniku artefaktu až po jeho zahození. Spolehlivost a možnosti interpretace metody jsou dány jak intenzitou využití nástroje a druhem opracovávaného materiálu, tak i stupněm zachování původního povrchu nástroje od poslední chvíle jeho užívání až do okamžiku analýzy (postdepoziční změny; Šajnerová-Dušková 2009a, 174). Pomocnou analýzou k trasologii může být analýza posloupnosti odbíjených negativů na retušovaných (zejména bifaciálních) nástrojích. Zatímco totiž trasologie popisuje výsledky určitých činností na konkrétním dochovaném povrchu předmětu, jsou někteří odborníci na základě studia negativů schopni rekonstruovat „život

8

M. Oliva považoval existenci listovitých hrotů v bohunicienu za doklad kontaktů (Oliva 1991), ale nové výzkumy v Brně - Bohunicích doložily jejich výrobu či reutilizaci přímo v kontextu bohunicienu (Tostevin — Škrdla 2006).

40

21–58

a vývoj“ daného nástroje přes všechny jeho modifikace až po dochované „residuum“ (např. Richter 2004; Lamotte 2001 a další). V ideálním případě lze pozorování obou postupů propojit, takže může dojít k vzájemné verifikaci. Trasologie tedy do určité míry umožňuje zjistit skutečnou funkci artefaktu bez ohledu na jeho případnou typologickou nebo technologickou klasifikaci a vývoj či proměnu konkrétního předmětu po dobu jeho používání. Metodologie analýzy mikroskopických stop na kamenných artefaktech podléhá přísným pravidlům, aby byly dosažené výsledky co nejrelevantnější. Postupně se také stále zdokonaluje, takže nás může například informovat, budeme-li akceptovat předložené výsledky, i o opracovávaných typech rostlinných a živočišných tkání (např. Hardy et al. 2001) nebo krevní skupině lovených zvířat či majitelů artefaktů. Při výběru souboru pro trasologickou analýzu jsme byli poněkud limitováni omezenou pramennou základnou. Detekce případných mikroskopických stop na nástrojích mohla být aplikována, vzhledem k metodologickým požadavkům trasologické metody, výlučně na předmětech pocházejících z archeologických výzkumů. V našem případě se konkrétně jednalo o lokality Vedrovice V, Moravský Krumlov IV a micoquienské horizonty v jeskyni Kůlně. Už při výběru vzorků bylo zřejmé, že je stav zachování původního povrchu nástrojů velmi rozdílný, i když se v případě Vedrovic V a Moravského Krumlova IV jednalo o lokality prakticky stejného stáří, situované ve stejné oblasti a se shodnou preferencí typu kamenné suroviny. Zatímco povrch většiny analyzovaných nástrojů z Moravského Krumlova IV je zachován ve velmi „čerstvém“ stavu, převaha předmětů z Vedrovic V je naopak silně patinována, a některé jsou částečně postiženy i sekundární abrazí povrchu (Šajnerová-Dušková 2009b; Nerudová — Dušková-Šajnerová — Sadovský 2010). Výsledky trasologické analýzy artefaktů z jeskyně Kůlny byly již předem limitovány několika negativními faktory, které ovlivňují možné dochování pracovních stop. Za prvé na lokalitě probíhaly kryoturbické pohyby v sedimentu, ve kterém byly nástroje uloženy, a svým abrazivním působením mohly částečně nebo úplně odstranit pracovní lesky na povrchu nástrojů (to platí i pro lokality pod širým nebem – Vedrovice V a Moravský Krumlov IV). Druhý negativní faktor souvisel se silnou patinací povrchu většiny kusů. Tím dochází k modifikaci vzhledu a topografie pracovních lesků a mohou tak být zakryty slabě vytvořené lesky vzniklé krátkodobou činností nebo zpracováváním měkkých organických materiálů. V důsledku těchto dvou negativních vlivů je možné předpokládat, že se mnohé pracovní stopy, dokládající porcování masa a řezání kůží, případně řezání měkkých rostlinných tkání, nedochovaly nebo zanikly vlivem slabé abraze a silné patinace povrchu nástrojů.

4.1. Mikroskopické stopy na szeletienských hrotech Pro trasologickou analýzu szeletienských artefaktů byly vybrány bifaciální předměty z vrstvy 0 v Moravském Krumlově IV a z Vedrovic V. Všechny analyzované nástroje z lokality Moravský Krumlov IV byly vyrobeny z místního rohovce typu Krumlovský les. Vzhledem



k charakteru lokality (ateliér) jsme neočekávali žádné mikroskopické stopy, přesto byly zjištěny alespoň na jednom z listovitých hrotů. Podle posudku A. ŠajnerovéDuškové jsou stopy slabě vyvinuté, což ukazuje na krátkodobost a ojedinělost činností prováděných na tomto stanovišti (Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b). Z lokality Vedrovice V bylo postoupeno k analýze 29 artefaktů, z toho možné pracovní stopy byly nalezeny na 16 nástrojích. Stopy se dají rozdělit na několik skupin: na dynamické aktivity (6 ks), rytí/vrtání (2 ks), longitudinální pohyb (2 ks), transversální pohyb (4 ks) a stopy blíže neidentifikovatelného charakteru (2 ks) (Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b). Mikroskopické stopy po možných dynamických aktivitách (např. střelba, házení) a po rytí/vrtání se nacházejí na extremitě hrotů. U jednoho nástroje je patrné zaoblení hrany na vrcholu hrotu, které vzniklo dlouhodobějším použitím při rytí nebo vrtání. V ostatních případech se jedná o úzce lokalizované drobné lesky, které mohou pocházet jak od záměrné krátkodobé aktivity (rytí) či dopadu hrotu při dynamických aktivitách, tak od nezáměrného poškození nástroje během jeho funkčního života nebo při postdepozičních procesech, protože tato část nástroje bývá nejvíce exponována. Makroskopická poškození hran/vrcholů hrotů (drobné úštěpy, fraktury), vzniklá při dopadu nástroje a typická pro dynamické aktivity, nebyla na analyzovaných nástrojích nalezena (Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b). Kromě charakteristické morfologie lomu vzniklého dynamickou silou, jsou dalším dokladem jemná plošná vyštípnutí (flute-like fracture), která vznikají při zlomení (Fischer — Hansen — Rasmusen 1984; Odell — Cowan 1986; Geneste — Plisson 1993). Takto lze od sebe bezpečně odlišit předměty zlomené v průběhu výroby. Snad jeden dynamickou silou zlomený hrot máme doložen z povrchové lokality Jezeřany IV. Vyrobený je z radiolaritu a u odlomené části vrcholu je patrné jazýčkovité zaběhnutí a drobná vyštípnutí (obr. 4: 1). Kontaktní materiály byly, na základě nalezených lesků na analyzovaných nástrojích z Vedrovic V, středně tvrdého až tvrdého charakteru. Jejich bližší určení ale nebylo možné z důvodu silné patinace povrchu nástrojů (Šajnerová-Dušková 2009a). Podélné stopy práce byly identifikovány na dvou nástrojích a nacházely se vždy na jedné z laterálních stran analyzovaných hrotů. I tyto stopy byly z důvodu patinace povrchu dochovány pouze ve slabě znatelné podobě. Pravděpodobně by mohly být výsledkem řezání měkkých až středně tvrdých materiálů. Příčně orientované stopy byly nalezeny na hranách pěti nástrojů. V některých případech jsou vrcholy hrotů, na kterých byly stopy identifikovány, širší a funkčně odpovídají spíše konceptu škrabadla. U nástrojů je makroskopicky pozorovatelné zaoblení hran na distálním konci hrotu, typické pro příčné řezání (škrábání) měkkého až středně tvrdého materiálu. Mikroskopický lesk je jen slabě dochovaný a odpovídá spíše leskům vzniklým při kontaktu s měkkým až středně tvrdým živočišným materiálem. Kromě jednoho nástroje, který byl jednoznačně použit pro opracovávání kůže, nelze u ostatních artefaktů spolehlivě interpretovat kontaktní materiál (ŠajnerováDušková 2009a). Množství, variabilita a intenzita dochovaných pracovních stop potvrdila odlišnost činností probíhajících


21–58

na obou lokalitách. Na rozdíl od lokality Moravský Krumlov IV, kde pouze jediný nástroj vykazoval patrné stopy po použití, artefakty z lokality Vedrovice V vykazují větší podíl dochovaných pracovních stop (Šajnerová-Dušková 2009a; 2009b).

4.2. Mikroskopické stopy na micoquienských klínových nožích Pro potřeby této práce jsme vycházeli ze studie P. Nerudy (Neruda 2005), který podrobně analyzoval nálezy z výzkumu K. Valocha v jeskyni Kůlně z let 1961–1976 a záchranného výzkumu probíhajícího v letech 1995– 1997 (Valoch 1988; 2002), tedy z prostoru vchodu až po tzv. skalní stupeň. K posouzení jsme vybrali soubor 20 bifaciálních artefaktů z micoquienských vrstev 6b, 7a, 7c a 7a1 (tab. 4). Typologicky se většinou jednalo o klínové nože9, vyrobené převážně z medově zbarvených křídových rohovců (spongolitů), méně z limnosilicitů, v jednom případě také z andezitu a křemence. Makroskopicky bylo možné na některých z nich pozorovat velmi pečlivé vypracování hran ostří, o kterém z dřívějších výsledků a také z analogií víme, že obvykle nenese stopy používání, ale souvisí spíše s uchopením nástroje. Některé z hran bylo možné hodnotit dokonce jako otupené, takže možná trasologická analýza těchto partií se jevila jako velmi zajímavá. Vzhledem k souběžně probíhajícímu grantovému projektu „Neandertálci a úprava kostí – interdisciplinární analýza a kulturní důsledky“ (GA ČR 404/07/0856) jsme se mohli zaměřit i na možnou relaci bifaciálních nástrojů na kostěné retušéry, případně analyzovat jejich prostorové rozložení v jeskyni Kůlně. Jednotlivé micoquienské vrstvy z jeskyně Kůlny se od sebe odlišují nejen počtem nálezů, ale zejména svojí skladbou, využitím a změnami v preferencích kamenné suroviny. Kamenná industrie vrstvy 7c z vchodové části jeskyně není příliš početná, nástroje převažují nad debitáží a odpadem. Výrazným rysem kolekce je menší surovinová pestrost, důležitou roli má spongolit. V období tvorby vrstvy 7a využívali lidé v jeskyni Kůlně největší plochu. Nálezy byly zachyceny v různé hustotě prakticky ve všech sektorech. Soubor kamenné industrie z vrstvy 7a patří k nejreprezentativnějším celkům micoquienu na Moravě a zřejmě i ve střední Evropě. Nástroje tvoří významnou složku souboru vrstvy 7a, mezi nimiž dosahují důležitého zastoupení, oproti starším vrstvám, bifaciální artefakty (Neruda 2005). Kulturní vrstva 6a zaujímá v jeskyni Kůlně prakticky stejnou plochu jako podložní vrstva 7a. Industrie této vrstvy je charakteristická vysokým procen9

Typologická analýza využitá pro popis retušovaných nástrojů z jeskyně Kůlny vychází z Bordesova středopaleolitického systému, který identifikoval 63 typů (Bordes 1961). Moderní použití tohoto dělení však naráží na řadu problémů, zejména při zpracování bifaciálních kultur střední a východní Evropy zejména u předmětů vykazujících větší míru variability (Marks — Chabai /eds./ 1998; Neruda 2000). Typologickou klasifikaci bifaciální složky micoquienu řešil pro německý materiál G. Bosinski (1967), který jednotlivé typy přesně definoval. Jím stanovené hlavní bifaciální typy začlenil P. Neruda do Bordesova tradičního systému jako subtypy (Neruda 2005, příloha č. 2).

41


Invent. č. ID No.

Vrstva Layer

Typ Tool type

Surovina Raw material

21–58

Stopy používání Use-wear traces

102897

6b

klínový nůž

spongolit

102967

6b

klínový nůž

limnosilicit

dynamické aktivity (hod, úder)

102773

6b

klínový nůž

limnosilicit

97976

6b+7a1

klínový nůž

spongolit

broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál

94693

7a

klínový nůž

spongolit

řezání (maso, kost)

95911

7a

klínový nůž

spongolit

řezání (kost, paroh, kůže, maso)

95905

7a

planokonvexní klínek

limnosilicit

94739

7a

klínový nůž

spongolit

broušení, škrábání, středně tvrdý až měkký materiál řezání, krájení,středně tvrdý až měkký materiál (kůže)

dynamické aktivity (hod, úder) + řezání/krájení (kost, paroh) řezání, středně tvrdý materiál

95917

7a

pěstní klínek

spongolit

96814

7a1

pěstní klínek

andezit

sekání, dynamické aktivity

96817

7a1

pěstní klínek

limnosilicit

řezání (kůže, maso, kost)

97819

7c

pěstní klínek

křemenec

řezání (kůže, maso, kost)

sekání, řezání, středně tvrdý materiál

Tab. 4. Přehled středopaleolitických artefaktů z jeskyně Kůlny, na kterých byly nalezeny pravděpodobné stopy používání. — Tab. 4. An overview of Middle Palaeolithic artefacts from Kůlna Cave with probable use-wear traces.

tuálním zastoupením nástrojů a převahou spongolitu (Neruda 2005).

padné dynamické stopy ale mohou být výsledkem přímého použití bifaciálního předmětu k bodání.

Výsledky trasologické analýzy, kterou provedla A. Dušková-Šajnerová, přinesly velmi zajímavé výsledky. Ačkoliv byla analyzována jen menší část (celkem 20 ks) z celkového počtu bifaciálních nástrojů v jeskyni Kůlně (srov. Neruda 2005), podařilo se pozitivně determinovat možné stopy pracovních aktivit na 12 z nich (tab. 4). Na ostatních (8 kusech) sice nebyly nalezeny mikroskopické stopy po jejich užívání, ale však vzhledem k jejich stáří a povrchovým změnám suroviny a topografii hran nástrojů neznamená, že nebyly používány.

V obecné rovině doložila trasologická studie artefaktů z obou kultur velmi variabilní způsob využití bifaciálních nástrojů a opět ukázala, jak mnoho se liší typologické schéma od skutečné funkce artefaktu. Zejména pak u listovitých hrotů v szeletienu je nutné znovu revidovat otázku, zda jsou listovité hroty skutečně tak výjimečnými předměty s vysokým sociálním statusem, jak by tomu mohlo být při jejich skutečném využití jako hrotů, či zda jejich výraznější zastoupení v szeletienu nesouvisí spíše s určitou technologickou výhodou bifaciálního artefaktu, který v sobě může skrývat jak funkci nástroje, tak i jádra. Příklad takového mechanismu dokládá např. analýza negativů bifaciálního artefaktu z lokality Buran - Kaja III, vrstvy B1, kde ukázala, že postupná redukce jedné hrany bifaciálního ostří může změnit celkové schéma nástroje natolik, že oboustranný hrot byl postupně reutilizací překomponován na oboustranné úhlové drasadlo. Zřejmě by se tedy mohlo jednat o záměrný koncept využití postupné redukce nástrojů (Richter 2004, 247).

Téměř na všech analyzovaných artefaktech byly zjištěny různé druhy činností, ke kterým byly používány. V kontextu projektu zaměřeného na studium úpravy kostí v jeskyni Kůlně, je důležité, že dochované stopy dokládají mj. řezání, krájení, škrábání, nebo broušení i kostí a parohů (podrobně Neruda — Nerudová — Dušková-Šajnerová 2010). Zatímco například u klínového nože, vyrobeného z limnosilicitu (vrstva 6b) bylo zjištěno, že byl použit ke krájení nebo řezání středně tvrdého až měkkého materiálu, jako je kůže (obr. 7), byly na pěstním klínku pocházejícím z vrstvy 7c nalezeny doklady řezání různě odolných materiálů, jakými jsou kůže, maso a kost (obr. 8). Společným jevem pro všechny analyzované kusy je lokalizace pracovních stop v distální, hrotité části artefaktu, které v některých případech přecházejí i na hlavní, bifaciálně retušovanou hranu. Na rozdíl od obdobně orientovaných výzkumů (Sorressi — Hays 2002) nebyly identifikovány stopy v proximální oblasti. Z toho lze vyvodit, že z morfo-metrického hlediska byla reutilizací redukována především délka artefaktu, ale ne jeho tloušťka, která zůstávala více méně konstantní, a proto těžiště artefaktu mění svoji polohu podle míry reutilizace. Překvapením je rovněž relativně velký počet dynamických stop na samotném distálním vrcholu artefaktu, a to v mnohem větší míře, než bychom očekávali, zejména ve srovnání se szeletienem, kde se funkce listovitých hrotů jako vrcholu oštěpu předpokládala, avšak nepotvrdila. V případě micoquienských artefaktů ovšem lze jen stěží předpokládat, že by studované artefakty byly použity jako hroty oštěpů (nevhodný tvar). Pří-

42

Podobné analýzy byly provedeny také na bifaciálních artefaktech z lokalit Staroselje L1 a Čokurča. Ke sledování posloupnosti sbíjení negativů na artefaktech byla využita Harrisova metoda (Metrix program, ArchEd). S její pomocí se M. Korbjuhn snažil odlišit míru redukce nástrojů a na jejím základě se pokusil stanovit charakter jmenovaných sídlišť. Podle něj analyzované bifaciální artefakty ze Staroselje (polohy L1) i lokality Čokurča ukazují na nízkou míru redukce a tedy na krátkodobost jejich používání (Korbjuhn 2004, 106). Na druhou stranu ale poněkud protichůdně poukazuje na to, že vedle neopotřebovaných předmětů se v kolekcích vyskytují i předměty velmi redukované (Staroselje, Buran - Kaja). Tyto, nebo fragmenty bifaciálních artefaktů, byly reutilizovány na jádra (Korbjuhn 2004). Řadu jevů, které jsme konstatovali u kůlenského materiálu, můžeme najít v zajímavých micoquienských sekvencích z Krymu. Jedním z takových aspektů je ukončení obvodových retuší v bazální části nástroje. Podle M. Korbjuhna (Korbjuhn 2004, 104), analyzujícího kolekce ze Staroselje či Čokurči, to svědčí o jejich umístění v nějaké rukojeti (Korbjuhn 2004, 106). Místo pro uchopo-



21–58

Obr. 7. Jeskyně Kůlna, vrstva 6b. Klínový nůž z limnosilicitu s pracovními stopami. Foto A. Dušková-Šajnerová. — Fig. 7. Kůlna Cave, layer 6b. A bifacial backed knife made of limnosillicite with use-wear traces. Picture by A. Dušková-Šajnerová.

Obr. 8. Jeskyně Kůlna, vrstva 7c. Pěstní klínek z křemence s pracovními stopami. Foto: A. Dušková-Šajnerová. — Fig. 8. Kůlna Cave, layer 7c. A small hand-axe made of quartzite with use-wear traces. Picture by A. Dušková-Šajnerová.

vání či pro umístění do rukojeti bylo podle analýzy zcela jasně prokázáno. Takovéto nástroje ve Staroselje vykazovaly trasologické stopy po opracování středně tvrdých až tvrdých materiálů, jako je tvrdé dřevo, kost nebo parohovina (Kay 1999, 177). Co se týče bifaciálních nástrojů, tak například ve Staroselje byly používány spíše


k lovu, méně pak k řezání a v jednom případě je doloženo rytí (Kay 1999, 170). V tomto směru je zajímavé opět zdůraznit přítomnost pravděpodobných stop dokazujících bodání s hrotitými bifaciálními nástroji z Kůlny. Komplexnost problému, zejména otázky remodelace bifaciálních artefaktů a jejich skutečného významu, se

43


zřetelně projevuje v trasologické analýze středopaleolitických artefaktů z lokality Buran - Kaja III, vrstvy B. Z analyzovaných artefaktů byla převaha stop zjištěna na odštěpech reparujících (reutilizujích) otupené terminální pracovní ostří bifaciálních a unifaciálních konvergentních drasadel, vlastní bifaciální polotovary byly ale využívány mnohem méně často. Nalezené stopy dokládají řezání masa a snad počáteční zpracování kůže. Jiné typy činností nebyly zjištěny. Nástroje byly s největší pravděpodobností opouštěny v závěrečné etapě jejich formování nebo ve fázi reutilizace a používání (Giria 2004, 161). Funkční srovnání nástrojů ze Staroselje a Buran Kaja III zase poukázalo na variabilitu v používání artefaktů. Drasadla ze Staroselje byla používána nejen k lovu (jako hroty nebo projektily), ale i ke zpracování rostlin. Všechny bifaciálně opracované listovité hroty z Buran - Kaja III mají doklady řezání různých druhů materiálů (zvířecí, ptačí /!/ a rostlinné tkáně včetně dřeva), a mimo to některé z nich sloužily i k lovu. Stejné aktivity (včetně zbytků ptačí tkáně) vykazují i drasadla z Buran - Kaja III, které ale mimo řezání nesou stopy po škrábání, spíše tvrdého druhu materiálu (Hardy et al. 2001).10 Na základě trasologické analýzy nemůžeme szeletienským listovitým hrotům přisuzovat nějaký „vyšší sociální status“, neboť ty byly používány převážně k běžným sídlištním aktivitám, jako je řezání, porcování, škrábání nebo vrtání. Podobně funkčně široký záběr mají i micoquienské artefakty z jeskyně Kůlny. Je potřeba zdůraznit, že prozatím nemáme žádné trasologické stopy na hrotitých bifaciálních artefaktech, které by dokládaly jejich užití coby zbraní, ačkoliv výjimečně u některých kusů pocházejících z povrchových lokalit jsou patrné stopy po dynamickém odlomení vrcholu (obr. 4: 1, 14).

5. Suroviny Využívání konkrétního zdroje suroviny bylo v paleolitu záležitostí převážně utilitární, v níž se odráží hledisko dostupnosti, kvality nebo charakteru primární formy. Neutilitární exploatace surovinových zdrojů je v archeologických pramenech doložena obtížně vysvětlitelnými výkyvy dřívějšího pragmatického kontinua. Patří sem například opuštění blízkého zdroje kvalitní suroviny a jeho nahrazení vzdálenějším druhem horší suroviny, nebo importy (ojedinělé i častější) buď zvláštních, nebo velmi vzdálených druhů surovin. Takovéto doklady můžeme najít na Moravě již v průběhu paleo-

10

Trasologické studie mohou přispět i k řešení mnohem obecnějších otázek. Provedené analýzy např. krymského materiálu naznačují, že hominidé ve středním a na počátku mladého paleolitu na Krymu využívali stejné zdroje (v obecném významu) a neměli potřebu výrazně měnit využití nástrojů s příchodem mladého paleolitu. Ačkoliv nositel časně strelecké industrie není doposud znám, výsledky naznačují, že mohlo jít o pozdní neandertálce, kteří měli podobné subsitenční strategie beze změn v kamenné a kostěné technologii, která jinak bývá tradičně spojována s anatomicky moderními lidmi (Hardy et al. 2001, 10976). Takové závěry jsou zajímavé z hlediska stanovení genetické vazby moravského szeletienu, o něm se rovněž domníváme, že byl vytvářen neandertálci a že se vlastně jedná o pozdní fázi micoquienu (Neruda — Nerudová 2009).

44

21–58

litu, přičemž zejména v období středního paleolitu tyto doklady vzdálených směn či kontaktů nabouraly tradiční představy o chování neandertálských skupin (Féblot-Augustins 1997; Neruda 2001; Nerudová — Přichystal — Neruda v tisku). Právě přítomnost netypických druhů surovin ukazuje, že již ve středním paleolitu bylo území Moravy místem, kde docházelo k velmi četným meziskupinovým kontaktům (Oliva 2000; Neruda 2001). I v mladém paleolitu máme doklady využívání rozdílných surovinových zdrojů. Markantní je to také v szeletienu, vzhledem k pozici sídelní oikumeny Krumlovského lesa a Brněnska v centru Moravy. Zde jsou suroviny přinesené z různých částí Moravy, dokládající směnu/kontakty mezi tímto středem a relativně vzdálenými okraji. Za ojedinělý doklad kontaktů mezi Moravou a Čechami můžeme považovat přítomnost artefaktů z křemence z Kunětické Hory v jeskyni Pod hradem v Moravském krasu (Nerudová — Přichystal — Neruda v tisku). Kromě toho se v szeletienu vzácně objeví i „exotičtější“ suroviny jako plazma, opál, nebo radiolarit, rohovec a porfyr z Maďarska (Nerudová 1997b; Oliva 2002; 2005). Jednoznačné určení typu suroviny bývá v mnoha případech ztíženo, ba přímo znemožněno, velmi intenzivní patinací paleolitických artefaktů. Často bývá velmi problematické jednoznačně rozhodnout, zda jde o rohovec ze Stránské skály, Krumlovského lesa (Valoch 2002, 171), nebo zda nejsou použity i jiné rohovce (rudické vrstvy). Skutečnost, proč nemáme doloženo častější používání rohovce ze Stránské skály na výrobu bifaciálních artefaktů (viz nález hrotu z Brna - Líšně; Nerudová — Přichystal 2001), je stále předmětem dohadů (Svoboda 1987; Oliva 1988; Nerudová — Dušková-Šajnerová — Sadovský 2010). Například v bohunicienu jsou podle M. Olivy téměř všechny listovité hroty a formalizovaná drasadla vyrobeny z jiné suroviny (křídový nebo jurský rohovec, pazourek) než z rohovce ze Stránské skály (Oliva 1988, 7). Oproti tomu ale J. Svoboda uvádí nezanedbatelný počet listovitých hrotů z Brna Líšně, které jsou vyrobené právě z rohovce ze Stránské skály (Svoboda 1987). U většiny listovitých hrotů je ale zřejmé využívání rohovce typu Krumlovský les, spongolitu, silicitu z glacigenních sedimentů a radiolaritu. Otázkou je, zda byla v minulosti preferována určitá surovina na výrobu konkrétního tvaru/typu nástroje. Například u micoquienských klínových nožů v jeskyni Kůlně byly využívány hlavně spongolity, méně limnosilicity, doplňkově byl ale použit také andezit, křemenec, nebo jurské rohovce (Neruda 2005, tab. 29, 46). Bez zajímavosti není ani fakt, že mnohé z těchto bifaciálních hrotitých artefaktů jsou vyrobeny z barevně nebo strukturou přitažlivých surovin (Neruda 2005). K. Valoch uvádí, že szeletienci obecně používali suroviny získávané v bezprostřední blízkosti sídliště, jak je tomu zejména v oblasti Krumlovského lesa nebo ve stanicích nad údolím Bobravy. Na Prostějovsku, kde se již nenacházejí stanice přímo na výchozech kvalitních surovin, je surovinová skladba poněkud pestřejší (Valoch et al. 1993, 31). Domníváme se, že výběr surovin byl ovlivněn více faktory. Vedle blízkosti surovinového výchozu svoji roli hrálo i funkční zaměření konkrétní stanice a její chronologická pozice: jiná je skladba surovin v sídlišti, kde se pouze vyráběly nástroje (např. Morav-



ský Krumlov IV), jiná na dlouhodobém stanovišti. Menší diferenciace v surovinách je patrná u horizontu staroszeletienských lokalit (Vedrovice V, Moravský Krumlov IV, Jezeřany I), vyšší míra rozdílných surovin je zřejmá u stanic, které na základě typologie (výskyt aurignacienských prvků) považujeme za mladší (Ondraticko, Prostějovsko; Nerudová 1997b; Neruda — Nerudová 2009). V micoquienu byl na výrobu bifaciálních nástrojů preferován spongolit (68 %). V jeskyni Kůlně byl doplněn limnosilicitem a blíže neurčenými rohovci. Ojediněle se ale objeví i silicit z glacigenních sedimentů, rohovec typu Troubky - Zdislavice, andenzit, křemenec nebo radiolarit typu Szümeg (tab. 5). Suroviny, z nichž byly vyráběny szeletienské listovité hroty, jsou reprezentovány převahou rohovce typu Krumlovský les (48,9 %), 22 % artefaktů nebylo možné určit, 4,8 % bylo z radiolaritu, 9,1 % ze silicitu glacigenních sedimentů a 12,2 % ze spongolitu (tab. 5). Pokud se podíváme na vybrané typy hrotů, tak u typu 1 (listovitý hrot nerozlišený) jednoznačně převládá rohovec typu Krumlovský les 52, 9 %, nad silicity glacigenních sedimentů (9,7 %) a spongolity (11,6 %). Suroviny použité na listovité hroty typu Moravany - Dlhá, pocházející z území Moravy, jsou různorodé. Po jednom exempláři jsou vyrobeny z radiolaritu, rohovce typu Krumlovský les, silicitu glacigenních sedimentů a spongolitu. Artefakty z eponymní lokality jsou všechny vyrobeny z radiolaritu (Nemergut 2010). U převahy bohunicienských listovitých hrotů se surovinu nepodařilo determinovat (69 %), zbylá část je vyrobena hlavně ze spongolitu (20,7 %), méně ze silicitu glacigenních sedimentů a rohovce typu Krumlovský les. J. Svoboda uvádí u souboru z Brna - Líšně i využití rohovce ze Stránské skály (konkrétně v 1,1 % případů; Svoboda 1987, tab. 9). My jsme analyzovali kolekci uloženou v MZM (srov. tab. 1), jejíž artefakty jsou silně patinovány. Zdrželi jsme se proto u většiny předmětů přesnější determinace suroviny (tab. 5). Z analyzovaných aurignacienských listovitých hrotů bylo shodně 25 % kusů vyrobeno ze spongolitu a radiolaritu. Následuje silicit glacigenních sedimentů (16,7 %) a identicky jsou přítomny moravské jurské rohovce, rohovec typu Krumlovský les, blíže neurčený rohovec a křemenec (8,3 %; tab. 5). Surovina také pravděpodobně významně ovlivňovala metrické aspekty vyráběných hrotitých bifaciálních nástrojů, jak bylo popsáno na skládankách z Moravského Krumlova IV (Neruda — Nerudová 2005). Obecně ale není rekonstrukce tohoto jevu jednoduchá a bez komplexních remontáží je i obtížně verifikovatelná. Průměrnou velikost valounů rohovce typu Krumlovský les můžeme zjistit na základě nám známých nálezů z paleolitických lokalit. Například z Vedrovic V máme valouny o velikosti maximálně 11 cm, z Kubšic 13 cm, z Moravského Krumlova IV a Vedrovic IV shodně 15 cm. A. Přichystal uvádí průměrnou velikost valounů kolem 4–6 cm a maximální hodnotu až 40 cm (Přichystal 2002, 69). Popsány byly i několikametrové balvany, podle všeho nepříliš kvalitní suroviny (Neruda 2009b). Největší remontáž fasonáže listovitého hrotu z Moravského Krumlova IV dokládá využití valounu či bloku rohovce většího než 20 cm. Rovněž čepelové jádro z aurigna-


21–58

cienské stanice Vedrovice Ia (Oliva 2008) muselo být vytvořeno na bloku zvláštního porézního rohovce o velikosti více než 30 cm (Neruda — Nerudová 2005, Fig. 12). Porovnáním s údaji v grafu 10 vidíme, že maximální známá délka listovitého hrotu (13,3 cm) víceméně odpovídá průměrné maximální délce rohovcové suroviny, ale takto velkých hrotů není příliš mnoho, vlastně jde jen o výjimky. Obdobně také ze středopaleolitické vrstvy 2, sektoru IV-1 v Moravském Krumlově IV jsou popsány preformy bifasů, z nichž některé mají obdobné metrické hodnoty (Neruda 2009b). Mnohem více se jich soustředí do rozměrové třídy 4–6 cm, což je ve vztahu k velikosti valounů polovina až 1/3 původního objemu suroviny. Prozatím minimální zjištěná délka listovitého hrotu je 2,7 cm, což je vůči uvedenému maximu opravdu propastný rozdíl. Rozměry křídových rohovců jsou zčásti rekonstruovatelné na podkladě studia metriky artefaktů a suroviny z jeskyně Kůlny. Spongolit byl přednostně používán na bifaciální nástroje ve vrstvě 7a, mnohem méně výrazně pak ve vrstvě 6a (Neruda 2005, tab. 29, 46). Doloženy jsou spongolity s původní kůrou ze zdrojů in situ, stejně jako surovina modifikovaná transportem v řece. Velikost artefaktů (jader a úštěpů) ve vrstvě 7a se pohybuje v rozmezí B–H (tedy od 2,1 do 16 cm), nejčastěji ale ve velikosti C (4,1–6 cm). Uváděná velikost bifaciálních artefaktů je ve vrstvě 7a mezi C–G (od 6,1 do 14 cm), nejpočetnější jsou artefakty do 8 cm délky. Pro vrstvu 6a uvádí P. Neruda maximální velikost suroviny 10 cm, velikost bifaciálních nástrojů se pohybuje v rozmezí 6,1– 10 cm. Ačkoliv byl spongolit velmi hojný i ve vrstvě 6a, jsou z této vrstvy z míst vchodu do jeskyně známy pouze dva bifaciální nástroje (Neruda 2005). V obou vrstvách maximální známé výchozí rozměry suroviny buď zcela odpovídají, nebo jen mírně převyšují zjištěné délkové hodnoty u bifasů. Prozatím není zcela jasné, jestli byly micoquienské artefakty objemově méně redukované, či zda k jejich výrobě lidé využívali větších bloků suroviny, než tomu bylo v případě rohovce typu Krumlovský les. Dnešní dostupné bloky spongolitu jsou sice dosti veliké (i přes 40 cm), ale zdaleka nedosahují kvalitativní úrovně těch, které využívali neandertálci. Příčiny tohoto jevu stále nejsou spolehlivě vysvětleny. Minimální a maximální rozměry listovitých hrotů vyrobených ze spongolitu se na sledovaných szeletienských stanicích pohybují od 3,2 do 7,1 cm. Za předpokladu výchozí velikosti suroviny okolo 10 cm zde, v kontrastu k jeskyni Kůlně, docházelo k výraznější redukci suroviny. Velice podobné hodnoty, tj. výchozí rozměry suroviny a minimální a maximální rozměry dochovaných listovitých hrotů máme i pro radiolaritovou surovinu (graf 10). Na základě známých maximálních rozměrů hrotitých bifaciálních artefaktů se domníváme, že při jejich výrobě převažovala snaha po co nejúspornějším využití objemu suroviny, neboť menší vstupní rozměry suroviny nedovolovaly intenzivnější redukci hmoty. Pro podobnou analýzu dalších zkoumaných kulturních jednotek nemáme v současnosti dostatek údajů. Graf korespondenční analýzy, který vznikne srovnáním szeletienských tvarů hrotů a surovin s micoquienskými je poněkud nepřehledný, i když z analýzy vyloučíme méně obvyklé druhy surovin jako je andezit,

45


Micoquien Bořitov 5 Býkovice 2 Černá Hora 1 Černá Hora 2 Černá Hora 3 Kůlna 7a1 Kůlna 6b Kůlna 6b+7a1 Kůlna 7a Kůlna 7a1 Kůlna 7alfa Kůlna 7c Celkem % Szeletien Bratčice 1 Brno-Boh. Dr. Dolní Kounice 1 Dolní Kounice 3 Doubravice 1 Drysice 1 Drysice 3 Dukovany 3 Hajany 1 Hradčany Jaroslav Jezeřany 1 Jezeřany 1+4* Jezeřany 2 Jezeřany 3 Jezeřany 4 Luleč Maršovice 1 Maršovice 2 Mělčany 1 Modřice 1 Mohelno Moravany-Dlhá Mor. Kruml. 4 Neslovice 1 Neslovice 2 Ondratice 1 Ořechov 1 Ořechov 2 Rozdrojovice 1 Rytířská j. Trboušany 1 Trboušany 2 Vedrovice 3a Vedrovice 4 Vedrovice 7 Vedrovice 5 Vincencov Želešice 5 Želešice 1 Celkem % Bohunicien Podolí 1 Brno-Bohunice Líšeň-Čtvrtě Celkem % Aurignacien Diváky Kvasice 2 Lhota u Lipníka Miškovice 1 Tvarožná 1 Určice Přestavlky Celkem %

46

sp 81,0 100,0 100,0 100,0 100,0

mjr 4,7

zdi-trou? 4,7

sgs 4,7

kr

ra

an

lim

roh

21–58

kř

př

neu

rsz 4,7

100,0 50,0 100,0 62,5

50,0 25,0 100,0

12,5

100,0 68,1

2,1

2,1

2,1

0,0

0,0

2,1

12,8

66,6 6,4

33,3 2,1

0,0

0,0

2,1

sp 14,2 100,0

mjr

zdi-trou?

sgs 14,2

kr 42,8

ra 28,5

an

lim

roh

kř

př

neu

rsz

100,0 100,0 100,0 16,6

66,6

16,6 100,0

100,0 40,0 75,0 100,0 4,7 6,6

60,0 25,0 4,7 1,6

8,3

4,7

4,7

79,3 62,5 58,3 100,0 14,0

1,5

9,5 37,5 21,6

3,3 2,0

1,0

2,0

100,0

28,5

50,0 50,0

25,0

100,0 100,0 100,0 14,2

7,1 25,0 100,0

40,0 26,3 8,3 16,6 33,3

7,8 8,3 8,3 13,3

100,0 10,0

3,3

6,8

100,0 40,0 10,5 8,3 25,0 40,0 100,0 73,3 100,0 100,0 100,0 100,0 75,8

10,5 8,3 8,3 13,3

3,3

10,0

3,4

13,7

12,5 7,6 48,9

7,6 4,8

0,0

0,0

0,0

0,0

0,2

50,0 53,8 22,0

100 12,5 30,7 12,2

2,6

0,0

9,1

sp

mjr

zdi-trou?

sgs 50,0

kr

ra

an

lim

roh

kř

př

42,8 15,0 20,7

0,0

0,0

5,0 6,9

5,0 3,4

0,0

0,0

0,0

0,0

0,0

sp

mjr

zdi-trou?

sgs

kr 100,0

50,0

20,0 44,7 66,6 41,6

ra

andezit limnosilic rohovec křemenec

0,0

0,0

neu 50,0 57,1 75,0 69,0

rsz

0,0

př

neu

szumeg

0,0

0,0

0,0

100,0 25,0 100,0

25,0

25,0

25,0

100,0 100,0 25,0

8,3

0,0

100,0 16,7

8,3

25,0

0,0

0,0

8,3

8,3

Celkem 21 1 2 1 1 1 4 1 8 2 2 3 100,0 Celkem 7 2 1 1 3 6 1 1 5 4 1 63 8 60 1 21 2 2 1 1 14 6 19 15 5 38 12 12 15 1 1 30 1 3 3 1 29 2 8 13 100,0 Celkem 2 7 20 100,0 Celkem 1 1 4 2 2 1 1 100,0



0–10 szümeg 11–20 neu

21–30 30–40

př 40–50

Surovina

Graf 10. Bodový graf porovnání suroviny a velikosti všech hrotů. Osa y – suroviny: ra – radiolarit, kr – rohovec typu Krumlovský les, sgs – eratické silicity, sp – spongolit, jine – ostatní, n – neurčené, mjr – moravské jurské rohovce, zdi-trou? – rohovec Troubky Zdislavice, př – přepálené. Osa x – kategorie velikostí: b (2,1–4 cm), c (4,1–6 cm), d (6,1–8 cm), e (8,1– 10 cm), f (10,1–12 cm), g (12,1– 14 cm). — Graph 10. A scatter diagram compares raw material and size of all points. Raw material (y-axis): ra – radiolarite, kr – chert of Krumlovský Les type, sgs – erratic silicit, sp – spongolite, jine – other, n – non-classified, mjr – Moravian Jurassic chert, zdi-trou? – chert of type Troubky - Zdislavice, př – burnt. Size categories (x-axis): b (2,1–4 cm), c (4,1–6 cm), d (6,1–8 cm), e (8,1–10 cm), f (10,1– 12 cm), g (12,1–14 cm).

21–58

50–60 křemenec rohovec limnosilic andezit

60–70 70–80 80–90

ra kr sgs zdi-trou? mjr

90–100 100–110

sp > 110 d

e

c

b

f

g

Velikost

křemenec nebo radiolarit typu Szümeg. Tyto suroviny jsou spíše spojené s tvary středopaleolitických hrotů (pěstní klínky, klínové nože a plankonvexní klínky) a vydělují se na okraj grafu. Pokud porovnáme tvary listovitých hrotů v kontextu použité suroviny pouze pro szeletien, pak jsou již patrné určité odchylky. Rohovec typu Krumlovský les a silicit glacigenních sedimentů je nejčastěji použit na hroty tvaru B (částečně listovitý; semileaf), spongolity pak na hroty tvaru D (laterální hroty; graf 6).

5.1. GISová analýza Některé jevy spojené s listovitými hroty bylo možné analyzovat i za pomocí geografických informačních systémů. Využili jsme k tomu lokality moravského szeletienu. Soupis všech v literatuře uváděných szeletienských stanic, včetně některých problematických, na jejichž kulturním zařazení se badatelé neshodují, dosáhl počtu 105 (tab. 1). Vynesení jejich absolutních souřadnic (tab. 1) do mapy Moravy ukazuje výrazný klastr v oblasti Krumlovského lesa a na východních svazích Drahanské vrchoviny (obr. 9). Směrem k jihu známe jenom ojedinělé lokality, což je stav, který odpovídá struktuře szeletienského osídlení Rakouska, a proto se domníváme, že současné poznatky odrážejí původní demografii na hranici s Dolním Rakouskem. Přitom není zcela zřejmé, jakou trasou se na Moravu mohly dostávat

importy surovin z Maďarska. Na východní Moravě totiž prozatím žádné lokality neznáme, ačkoliv významná enkláva szeletinu byla nalezena na západním Slovensku. Stanice v Moravanech - Dlhé představuje jednu z nejdůležitějších stanic szeletienu ve střední Evropě, poprvé zkoumanou již v letech 1941 a 1943 L. Zotzem. Mimo další industrie zde byly v hojném počtu a různých stádiích vypracování nalezeny tenké, plošně opracované listovité hroty se širokou zaoblenou bází (Nerudová — Valoch 2009). K dalším szeletienským stanicím bývá řazena nedaleká jeskyně Čertova pec u Radošiné, odkud pochází první absolutní datum pro mladý paleolit ve střední Evropě a významné postavení má také jeskyně Dzerava skala u Plaveckého Mikuláše (k problematice jejich datování viz dále). Poněkud odlišná bude situace v Českém Slezsku. Odtud v současné době známe jenom nepříliš průkazné soubory, jejichž kulturní klasifikace je mnohdy sporná. Zde však musíme připustit možnost výrazné proměny sídelní struktury, protože daná oblast není intenzivně zkoumána a objevy v polském příhraničí ukazují, že v budoucnu zde bude nutné počítat s poměrně hustou sítí lokalit. Nové nálezy v Lubotyńi jsou dokonce datovány do horizontu starého szeletienu (Bobak — Połtowicz-Bobak 2009). Detailněji zaměřené analýzy s podílem nově zjištěných dat jsme uplatnili na dvě území – oblast JZ od Brna a oblast východních svahů Drahanské vrchoviny. Prvním sledovaným aspektem byl vztah mezi velikostí

Tab. 5. Procentuální zastoupení surovin listových hrotů na sledovaných micoquienských, szeletienských, bohunicienských a aurignacienských stanicích: sp – spongolit, mjr – moravské jurské rohovce, zdi-trou? – rohovec typu Troubky - Zdislavice, sgs – eratické silicity, kr – rohovec typu Krumlovský les, ra – radiolarit, an – andezit, lim – limnosilicit, roh – rohovec, kř – křemenec, př – přepálené, neu – neurčené, rsz – radiolarit typu Szümeg, * – stará kolekce. — Tab. 5. A raw material composition (%) of leaf points in studied Micoquian, Szeletian, Bohunician and Aurignacian sites: sp – spongolite, mjr – Moravian Jurassic chert, zdi-trou – chert of Troubky - Zdislavice type, sgs – erratic silicite, kr – chert of Krumlovský Les type, ra – radiolarite, an – andesite, lim – limnosillicite, roh – chert, kř – quartzite, př – burnt material, neu – non-classified, rsz – radiolarite of Szümeg type, * – old collection.


47


21–58

31 91 93

27

30

71

17–18 90 38

87 29

83

2 81

45 21–23

92 85

60

57 70

37 26 49 50 86

72

58

56

59

36 53

54

99

82

24

19, 20, 61–63 79 52 9–14, 16, 39, 65–66 15

80 25, 44, 68, 69, 73, 101–105

1, 3–8, 32–35, 40–43, 46–48, 51, 55, 74–78, 84, 88, 89, 94–98

28

0

25

50

75

100 km

Obr. 9. Mapa známého szeletienského osídlení Moravy a východních Čech sestavená ze souřadnic uvedených v tab. 1. Čísla lokalit odpovídají číslování v tab. 1. Vytvořil P. Neruda. — Fig. 9. A map of known Szeletian sites in Moravia and eastern Bohemia based on coordinated mentioned in Tab. 1. Site numbers correspond to numbering in Tab. 1. Done by P. Neruda.

lokality, velikostí hrotů a jejich variabilitou (tab. 1). V případě Krumlovského lesa bylo možné do analýzy zahrnout i výchozy rohovců, které byly hlavní preferovanou surovinou. Většina lokalit přímo na výchozech patří do kategorie malých lokací s malou variabilitou hrotů. Této charakteristice se poněkud vymyká kopaná lokalita Moravský Krumlov IV (v mapě bod č. 48 viz obr. 9; 10: A; 11: A), která představuje poměrně velkou ateliérovou lokalitu s převážně objemnými hroty (hodnota by byla ještě větší po započtení zlomených kusů, které nebyly analyzovány). V tomto případě je doložena i relativně značná tvarová variabilita, která je ale asi dána hlavně přítomností nedokončených kusů, u nichž žádaný tvar nebyl vypracován (obr. 10: A). V okolí těchto menších lokací, ležících prakticky na zdroji rohovce, se nacházejí drobné stanice s minimálním podílem listovitých hrotů, ale také několik velkých stanic, které vykazují společné znaky. Na základě dřívějších analýz u nich předpokládáme sídlištní funkci s prolínáním mnoha lidských aktivit (bod č. 32 – Jezeřany I, 33 – Jezeřany II, 97 – Vedrovice V: obr. 10: A). Ačkoliv jsou zde rozměry listovitých hrotů většinou menší, výrazně dominuje

48

znak variability. Z provedených analýz víme, že tento jev souvisí s různým používáním listovitých hrotů a zároveň s výraznou reutilizací a reparací listovitých hrotů. V tomto případě analýzy mezi sebou korespondují. Směrem na západ se objevují spíše menší stanice, pravděpodobně loveckého charakteru. Znaky velkých sídlišť Krumlovského lesa má i velká stanice v Neslovicích, která zároveň patří k nejvýše položeným (srov. Nerudová 2008). Poněkud odlišnou charakteristiku mají lokality na Bobravsku, kde se nesetkáváme s tak velkými soubory a i variabilita a velikost hrotů je zde menší. Zcela odlišnou strukturu sledujeme na východních svazích Drahanské vrchoviny s poměrně nízkou tvarovou variabilitou, ale s poměrně velkými hroty (zejména bod č. 61 – Ondratice I, 20 – Drysice I: obr. 10: B). Domníváme se, že změněný model může souviset s předpokládanou jinou chronologickou pozicí těchto lokalit a s tím souvisejícími kontakty s anatomicky moderními lidmi (Neruda — Nerudová 2009). Svůj podíl může sehrávat i jiný ekonomický model distribuce surovin. Dostupnost a charakter využívaných surovin musely v určité míře také významně ovlivňovat skladbu sledo-



21–58

0

0

1

1

2

2

3

3

4

4

5

5

km

km

Obr. 10. GIS analýza vztahu velikosti lokality a variability tvarů hrotů pro Moravsko-Krumlovsko a Bobravsko (oblast A) a Drahanskou vrchovinu (oblast B). Číslování lokalit viz tab. 1. Velikost lokality: 0 – ojedinělé nálezy (max. 10 ks), 1 – velmi malá lokalita (max. 100 kusů industrie), 2 – malá lokalita (několik stovek ks industrie), 3 – střední lokalita (max. 1000 ks), 4 – středně velká lokalita (max. 3000 ks industrie), 5 – velká lokalita (nad 5000 ks industrie). Velikost hrotů: 0 – nelze určit, 1 – jen malé hroty, 2 – malé a velké hroty, 3 – jen velké hroty. Variabilita hrotů – reálné číslo (tj. počet všech variant tvarů, které se na lokalitě nacházejí. Max =15). Digitalizace P. Neruda. — Fig. 10. A GIS analysis based on a relation between site size and point shape variability in the territory of Moravský Krumlov and Bobrava (region A) and Drahany Highland (region B). The sites numbering see Tab. 1: velikost_l – site size; velikost_h – point size; variabilita – variability of shapes. For explanation see Tab. 1. Digitalization by P. Neruda.


49


21–58

0

0

1

1

2

2

3

3

4

4

5

5

km

km

Obr. 11. GIS analýza vztahu velikosti lokality (legenda viz obr. 10) a variability surovin používaných na výrobu listovitých hrotů (v %) pro Moravsko-Krumlovsko a Bobravsko (oblast A) a Drahanskou vrchovinu (oblast B). Digitalizace P. Neruda. — Fig. 11. A GIS analysis of a relation between site size (see Fig. 10) and variability of raw material (see Tab. 5 for a legend) used for leaf point production (in %) in the territory of Moravský Krumlov and Bobrava (region A) and Drahany Highlands (region B). Digitalization by P. Neruda.

vaných znaků. To potvrzuje analýza surovin v obou oblastech. Změny jsou patrné nejen mezi sledovanými regiony, ale i na poměrně malém území, kde mezi oblastí Krumlovského lesa a Bobravska pozorujeme signifikant-

50

ní rozdíly ve využívání surovin (analyzovány jsou jen suroviny listovitých hrotů). Zcela odlišnou skladbu pak můžeme konstatovat pro oblast východních svahů Drahanské vrchoviny (obr. 11: B).



Pomocí GISové aplikace jsme se rovněž pokusili analyzovat pozici bifaciálních nástrojů v jeskyni Kůlně. V této části navazujeme na již zmíněný grantový projekt („Neandertálci a úprava kostí – interdisciplinární analýza a kulturní důsledky“), v jehož rámci byla provedena rekonstrukce sídlištních struktur u archeologických vrstev 11, 7c, 7a a 6a. Porovnávány mezi sebou byly hustotové rastry pro veškerou štípanou industrii a člověkem dotčený organický materiál s doplněním detailního rozboru pozice jader, drasadel, bifaciálních nástrojů a retušérů z organických materiálů. Pokusili jsme se stanovit závislost mezi pozicí kostěných retušérů a bifaciálních nástrojů, protože na základě studia materiálů z lokality Kabazi V se zdá, že kostěné retušéry korelují výrazněji s micoquienem, než v superpozici uloženým levallois-moustérienem (Veselsky 2008). Kostěné retušéry byly v jeskyni Kůlně zachyceny ve všech vrstvách, a to i v těch, které obsahují jen mizivé procento bifaciálních nástrojů (souvrství 11). Z toho lze odvodit, že přítomnost těchto nástrojů z organického materiálu není striktně vázána na bifaciální nástroje. V případě micoquienských horizontů je zajímavá vazba retušérů na místa s výrazným výskytem drasadel a bifasů ve vrstvě 7c v sektoru F a s podobným jevem se můžeme setkat i ve vrstvě 6a v sektorech G1 a G2. Naproti tomu v hlavní micoquienské vrstvě sídlištního charakteru 7a musíme konstatovat, že v místech hlavního výskytu kostěných retušérů není signifikantní zastoupení bifaciálních nástrojů. To lze ovšem vysvětlit funkčně rozrůzněnými plochami, takže k výrobě asi docházelo na jiném místě, než kde byly bifasy využívány. Nezodpovězena prozatím zůstává otázka, zda se dají v rámci Moravy vytipovat území s určitými tvary listovitých hrotů, velikostí či surovinou. GISová analýza bohužel neukázala žádné významné rozdíly mezi těmito jevy.

6. Závěr V analýzách byl rozdílnými postupy popisován „vůdčí prvek“ několika odlišných kultur – hrotitý bifaciální nástroj – reprezentovaný především listovitými hroty. Každá nová snaha o jiný přístup k popisu a hodnocení archeologického materiálu s sebou přináší riziko ve vzniku dalšího deskripčního systému. Patrné je to zvláště u paleolitických industrií, jež jsou přes dlouhé časové úseky svého trvání velmi variabilní. Mnohdy jsou takové koncepce zatíženy subjektivním aspektem, který jsme se v rámci grantového projektu snažili eliminovat použitím statistických metod. Úskalí s měřením předmětů a časově náročným definováním jejich morfologie pomocí ručního překreslování (srov. Štaud 1997) jsme zdárně obešli s využitím nově vytvořeného počítačového programu. Veškeré provedené analýzy nám umožnily komplexní pohled na problematiku hrotitých bifaciálních nástrojů, zvláště pak listovitých hrotů. Získané výsledky ale neposkytly jednoduché odpovědi, ale spíše ukázaly na komplexnost problému, který se v čase výrazně mění. V následující syntéze se zaměříme zejména na území Moravy, případně Slovenska, protože soubory z okolních zemí (Maďarsko, Německo, Polsko) se v základní statistické analýze vyčlenily do samostatných skupin, které jsou ovlivněny jejich chronologickou pozicí a specifickými podmínkami dané země.


21–58

Jaká je tedy využitelnost hrotitých bifaciálních nástrojů jako kulturního determinantu? Docházelo ke změnám v chápání těchto předmětů, a když ano, tak s čím tyto změny souvisí? Už jsme naznačili, že neexistuje jednoznačná odpověď a že je nutné řešit tento problém v chronologické rovině. Nejstaršími soubory analyzovanými v rámci grantového projektu byly nástroje micoquienu. Hlavními typy hrotitých bifaciálních nástrojů jsou klínové nože se zády. Jejich variabilita bývá využívána jako podklad pro vyčlenění některých facií tohoto technologického okruhu. Případné rozdíly ale nebývají vázány na tvar předmětu, ale spíše na rozličné technologické postupy, kterými jsou předměty vyráběny – pararydlový odštěp u klínových nožů typu Prądnik, speciální úprava zad u nožů typu Ciemna apod. Dřívější výzkumy kamenného inventáře z jeskyně Kůlny nicméně ukázaly, že na území Moravy tento detailní způsob členění micoquienu není prozatím možný (Neruda 2000; 2005). Moravský micoquien tedy chápeme šířeji jako technologickou skupinu s charakteristickým výskytem hrotitých (klínové nože) i nehrotitých (různé formy drasadel) bifaciálních nástrojů. Tento přístup jsme například uplatnili při klasifikaci vrstvy 1 a 2 z Moravského Krumlova IV (Neruda 2009b). V obou horizontech se nacházelo omezené množství zlomků bifaciálních nástrojů, které měly nejbližší techno-typologické analogie v kůlenském micoquienu, který je ale mladší. Současně jsou soubory z vrstvy 1 a 2 z Moravského Krumlova IV časově prakticky současné s kůlenským taubachienem, ale odlišují se od něj právě přítomností bifaciálních drasadel a hrotitých bifaciálních nástrojů, které vykazují jinou úpravu pracovní hrany. V tomto případě by využití bifaciální komponenty v souboru štípané industrie naznačovalo, že tradice micoquienu začíná i na území Moravy mnohem dříve, než se dosud soudilo, tj. přinejmenším během poslední doby meziledové (Neruda — Nerudová 2009). Nejsložitější problémy se pojí s moravským szeletienem, který se podařilo identifikovat na více než stovce stanic, s tím že byl zkoumán pouze na čtyřech lokalitách v situacích in situ – stěžejní je sídliště ve Vedrovicích V a ateliér v Moravském Krumlově IV (vrstva 0). Zejména u těchto souborů, které na základě dat spojujeme se starým szeletienem, je zřejmá výrazná morfologická a technologická podobnost mezi szeletienem a micoquienem. Ta je patrná zejména ve zvláštním technologickém postupu, poprvé definovaném na podkladě remontáží z Moravského Krumlova IV, kdy nehotové kusy jsou prakticky totožné s micoquienskými klínovými noži (Neruda — Nerudová 2005; Nerudová 2009). V případě moravského szeletienu, ve kterém v bifaciální složce dominuje listovitý hrot, se setkáváme se dvěma problémy, které znesnadňují možnosti kulturní determinace na základě morfologické analýzy. Tvarová analýza ukázala, že dominují zejména tvary „A“ (vrbového listu), „B“ (částečně listovitý) a „E“ (téměř listovitý). Na sídlištích se ale setkáváme s velkou variabilitou tvarů, které sice nejsou příliš početně zastoupeny, ale na druhou stranu jsou přítomny, a to značně znesnadňuje jejich kulturní klasifikaci. Naskýtá se tedy otázka, co způsobuje tuto morfologickou variabilitu. Variabilita vzrůstá na sídlištních lokalitách, kde souvisí asi se skutečnou funkcí nástroje. Trasologická analýza ukazuje na překvapivý fakt,

51


že téměř ani jeden z analyzovaných listovitých hrotů nebyl využit jako hrot-zbraň. Doloženy ale byly naopak nejrůznější činnosti od řezání, škrábání až po vrtání. Ač se tedy nejedná o nástroj s vysokým sociálním statusem, byl zřejmě z nějakého důvodu zajímavý, a proto dlouhodobě využíván. Druhým faktorem je doklad častých reutilizací listovitých hrotů a reparací kusů zlomených. Pak velká variabilita listovitých hrotů na sídlištích není překvapující. Tento závěr potvrzuje GISová analýza szeletienských stanic, kde je patrný pokles variability na lokalitách např. ateliérového typu, či na lokalitách s menším množstvím industrie, které snad můžeme spojovat s krátkodobějšími aktivitami. O nemožnosti podchytit význam tvarových variací szeletienských listovitých hrotů matematicko-statistickými metodami se zmiňuje i J. Svoboda (1987, 82). Současně také na základě jejich opotřebování a rozměrové variability uvažuje o jejich využití spíše jako nožů než hrotů kopí (Svoboda 1987, 82). Dalším výrazným prvkem, který ovlivňoval do značné míry velikost a možná i morfologii hrotů, byla surovina, ze které byl vyroben. GISová analýza ukázala na zmenšování hrotů, nalezených dále od zdroje suroviny. Naopak větší hroty jsou doloženy v těch szeletienských souborech, které považujeme z několika důvodů za mladší (východní svahy Drahanské vrchoviny; k problému viz Neruda — Nerudová 2009). Moravský szeletien se v určitém časovém úseku překrývá s bohunicienem, který v některých souborech rovněž obsahuje listovité hroty. Ty ale vykazují morfologické a metrické podobnosti se szeletienem, takže je nelze prakticky od sebe rozlišit ani konvenční popisnou metodou nebo matematicko-statistickým modelováním. V tomto směru tedy nepřekvapí dlouhodobá diskuse, týkající se možných kulturních interakcí mezi oběmi skupinami, které by mohly být právě doloženy přítomností listovitých hrotů. Otázka, zda byly listovité hroty vyráběny přímo bohunicienci, či zda byly importovány ze szeletienu, není stále spolehlivě vyřešená, ale zdá se, že i bohunicienští lovci vyráběli v některých případech vlastní listovité hroty (lokalita Bohunice; Tostevin — Škrdla 2006). Ještě v rámci časně mladopaleolitického komplexu asi došlo k určitým změnám, které mohly souviset se změnou funkce listovitého hrotu. Na moravském materiálu můžeme tento jev pozorovat jen nepřímo (změna velikosti hrotu a skladba použitých surovin). Mnohem lépe bude tato skutečnost dokumentována na západním Slovensku, kde je na konec časně mladopaleolitického období datována klíčová lokalita Moravany - Dlhá. Tvar hrotu se již výrazně unifikuje a vzniká charakteristický typ, využitelný aspoň pro území Slovenska jako kulturní deter minant. K tomuto horizontu by měly spadat i nálezy z Velkého Kolačína (Kaminská et al. 2008; respektive z Trenčianskych Teplic, viz Kaminská 2009). Bohužel nejsme tento jev schopni porovnat s horizontem tzv. staršího szeletienu, který by mohl být teoreticky spojován s nálezy z Čertovy pece u Radošiné, které jsou datovány okolo 38 400 ± 2 800 nekalibr. BP. Industrie totiž neobsahuje kulturně citlivé prvky, takže její příslušnost k szeletienu byla odvozována ze stáří nálezové vrstvy. Druhým příkladem by snad mohly být nálezy z Dzeravé skaly pri Plaveckom Mikuláši, ale revizní výzkumy přítomnost szeletienu dostatečně neprokázaly. Horizonty označené jako „pod vrstvou s listovitými hroty“ byly datovány z kostí na 47 000 ±

52

21–58

2 300 a 49 700 ± 3 000 nekalibr. BP a horizont v nadloží vrstvy s listovitými hroty k datu 36 920 ± 470 nekalib. BP. Nalezené doklady jsou dnes kladeny do micoquienu (Kaminská et al. 2000, 91 sq.; Kaminská — Kozłowski — Svoboda 2004, 322; Kaminská — Kozłowski — Svoboda /eds./ 2005, 54). Ačkoliv se osídlení szeletienu soustřeďuje v západní části Slovenska (podrobný přehled lokalit podává Valoch 1996, 102), jsou ojedinělé nálezy listovitých hrotů známy i ze středního a východního Slovenska. Jejich výskyt podle Ľ. Kaminské nedokazuje existenci szeletienu jako nezávislé kultury na Slovensku, ale je spojován spíše s micoquienem (Kaminská et al. 2000, 96). U listovitých hrotů typu Moravany - Dlhá tedy můžeme konstatovat vyšší míru morfologické i metrické standardizace, takže je tento typ snadno identifikovatelný zejména v rámci matematicko-statistického modelování. Pro správnou interpretaci sledovaného jevu bude nezbytné provést trasologickou analýzu dochovaných kusů a rozhodnout, zda se u nich mění i funkce, tj. zda klesá funkční variabilita zmíněných předmětů. Jestliže bude nižší nebo dokonce bude převažovat jejich využití jako zbraní, pak můžeme předpokládat, že by se mohlo jednat o předmět s vyšším sociálním statusem. Podobný trend by mohl být identifikován i u specifických hrotů typu Miškovice s triangulárním tvarem. Tyto se také dost výrazně odlišují od szeletienských tvarů. Bohužel v jejich případě prozatím neznáme jejich skutečné stáří. O mnoho lépe na tom nejsme s pochopením významu gravettienských listovitých hrotů nalezených např. v Ostravě - Petřkovicích (Landek) nebo slovenských lokalitách v Trenčianských Bohuslavicích (Žaár 2007; Kaminská et al. 2008). Zmíněný trend je nejmarkantnější v případě listovitých hrotů solutréenu, které mají vysoce formalizovaný tvar, a to jak v případě hrotů tvaru vavřínového listu, tak i solutréenských hrotů s vrubem. Zejména u prvně jmenovaných předpokládáme jejich vysoký sociální status, přestože asi nebyly používány jako lovecká zbraň. Obecně lze tedy konstatovat, že problémy v kulturní determinaci nastávají ve chvíli, kdy je listovitý hrot, obecně hrotitý bifaciální nástroj, multifunkčním artefaktem. Tvar takových předmětů bývá výrazně ovlivněn celou řadou faktorů, které zřetelně vyplynuly z interdisciplinárních analýz, provedených v rámci grantového projektu. Mezi tyto faktory patří kulturní tradice, funkce lokality, funkce nástroje, druh a dostupnost kamenné suroviny, množství reutilizací. K prolínání těchto aspektů docházelo zejména v průběhu časně mladopaleolitického vývoje, který je charakteristický složitými skupinovými interakcemi, ke kterým zřejmě docházelo v souvislosti se vzájemným vztahem neandertálců a anatomicky moderních lidí. Vysoká variabilita tvarů szeletienských listovitých hrotů se ve svém důsledku ukázala být jen odrazem jejich intenzivního používání, množstvím proběhlých reutilizací či vlivem dalších vnějších faktorů, jakými jsou fyzikální vlastnosti použitých surovin, dostupnost k surovinovým zdrojům, kulturní příslušnost apod. Přeostřování a opravy zlomených kusů bývají tak intenzivní, že se mění nejen velikost, těžiště či pracovní (funkční) části, ale může se změnit celková morfologie nástroje natolik, že dochází k reklasifikaci typu (graf 11). Detailní rozbory morfologie hrotů sice ukázaly, že se jedná o poměrně uzavřenou morfologickou a metric-



Graf 11. Srovnání jednotlivých tvarů (vysvětlivky viz obr. 2) všech analyzovaných kusů k jejich průměrným délkám (plná čára) a šířkám (čárkovaná linie; v mm). — Graph 11. Comparison of shapes (for explanation see Fig. 2) of all analysed pieces related to their average length (full line) and width (dashed line; in milimetres).

21–58

90

80

70

60

50

40

30

20

10 D

E

A

B

J

H

Tvar

kou skupinu (převládají dva, respektive tři typické tvary s relativně konstantní velikostí a poměrně jednotným úhel vrcholů hrotů), ale analogie můžeme najít v dalších kulturách na přechodu středního a mladého paleolitu (formy klínových nožů se nacházejí i ve starém szeletienu a bohunicienské hroty jsou prakticky stejné jako szeletienské). Z těchto důvodů lze hrotité bifaciální formy z přechodu středního a mladého paleolitu využít pro kulturní klasifikaci jen v případě, že jsou dostatečně kvantitativně zastoupeny. Možnosti kulturní determinace vzrůstají se specializací listovitých hrotů (např. v solutréenu), tedy s poklesem funkční variability nástroje/zbraně. V těchto případech lze očekávat, že formální stránka věci byla preferována a tvar nástroje je pak důležitým determinantem, podobně jako je tomu u pravěké keramiky. V takových případech lze využít listovité hroty jako kulturní determinant a aplikace matematicko/statistických metod poskytuje hodnověrné výsledky při analýze jednotlivých kusů, případně by mohly být využity pro rekonstrukci tvaru podle databáze známých celých kusů.

Summary

Cb

Ab

S

F

G délka

Ca

K

I

Jb

N

šířka

of common typology – the heterogenous nomenclature used for tool description (for more details see Nerudová — Dušková-Šajnerová — Sadovský 2010). In a conventional database, every single item was described with a set of criteria according to a technological descriptive system. To obtain more objective morphological and metrical data and consequently more accurate mathematic-statistic evaluation we added data from the software processing digital images (Fig. 5 and 6). We took digital pictures of complete items (original pieces by digital camera or drawings by scanner) and we converted the images to a mathematic algorithm with special software “HROT”. This program was used to calculate a gravity centre, periphery length, area and precise determination of both distal and proximal angle of a point tip. As a last step, we completed a complex database which met requirements for statistical evaluation. In our analyses, we focused mainly on recognition of possible changes in morphology of bifacial artefacts in the Szeletian and their comparison with the foregoing Micoquian. To verify the procedure and to identify chronological and spatial aspects we included into the analysis also leaf points of the Moravian Aurignacian, Bohunician and Gravettian. Wider spatio-temporal comparison was done on artefacts from Slovakian site Moravany - Dlhá (Nerudová — Valoch 2009), Szeleta Cave, Sajobánony, Volgu and many others (for more details see Tab. 1). The Access database comprehended 513 entries and the image database of “HROT” included 371 pictures. The databases are related through inventory numbers of the items. We applied correspondence and factor analyses evaluate and visualized conclusions. The multivariate analysis was chosen for morpho-metrical data obtained from the digital pictures. We used GIS tools (ArcGis 9.3) to find possible relations among dimension of sites, dimension and morphology of bifacial pieces and raw material sources within particular region in Moravia (regions of Krumlovský Les and Drahany; Figs. 10, 11).

A comparative analysis was focused on bifacial artefacts of different spatio-temporal context in the Middle Danube region. To gain homogenous and more objective data, we applied the advantage of both database and statistical systems and modified conventional morpho-metrical description while using digital picture analysis.

Metrics

We gathered geoinformation about artefact origin and data about their morphology, dimension and technology in a conventional database (see Tab. 1 for more details). The descriptive system of V. Chabai and J. Demidenko (1998; see Fig. 2) was taken into account because their approach better reflected requirements of an attribute analysis and it enabled to categorize data to groups of the same meaning. In this way, we tried to eliminate the basic problem

Leaf points of the Middle Danube region incline toward smaller size (Graph 1, 2 and 3). Metric aspects show slight variation in different cultures. Neverthless, it was possible to distinguish the group of Micoquian pointed bifacial tools from Szeletian leaf points and their derivates of type Moravany - Dlhá which are chronologically younger (Kaminská et al. in press). Points from Hungary and France (Volgu) were distinguished in the Graphs 2, 3 due to their size.


53


Morphology We described 15 shape types in the Szeletian. Some of them are represented by few pieces only (Graph 4; Tab. 2). The most abundant shapes were types E (sub-leaf; 19,7 %) and B (semi-leaf; 26,4 %). Type A (willow-leaf; 11,8 %) was less present. Comparison to other cultures showed considerable morphologic shape variability of bifacial artefacts in the Szeletian. At the same time, we may see a link between shape and raw material in some cases (shape “B” – SGS and Kr and/or shape “D” – spongolite; Graph 5).

Angles of point tips Angles of point tips vary in different cultures. The significant similarity can be seen between the Szeletian and the Micoquian (Graph 7 and 8). Angle sizes of point tips show low variability in the frame of the Szeletian (Graph 9).

21–58

Literatura Absolon, K. 1944–1945: Praehistorický výzkum jeskyně Býčí skály na srovnávacím základě. Brno. Andrefsky, W. jr. 1998: Lithic. Macroscopic approaches to analysis. Cambridge. Anikovič, M. V. — Bradli, B. A. — Giria, E. Ju. 1998: Technologičeskij analiz streleckich treugolnych nakonečnikov. (Early Upper Palaeolithic in the Russian Plain: Streletkayan Flaked Stone Artefacts and Technology). Archeologičeskie vesti No. 5 (1996–1997), 42–54. St. Petersburg.

Use-wear analyses

Bobak, D. — Połtowicz-Bobak, M. 2009: Les nouvelles données sur le Szélétien en Pologne. In: Sborník z konference: Le paléolithique supérieur ancien de l’Europe du Nord-Ouest. Musée de Sens (Yonne), 15–18 avril 2009, 42.

done on artefacts from Vedrovice V and Moravský Krumlov IV indicate points were used for common settlement activities as cutting, sawing, scraping and boring/piercing (Nerudová — DuškováŠajnerová — Sadovský 2010). Micoquian artefacts from Kůlna Cave show similarily wide field of use (Neruda — Nerudová — DuškováŠajnerová 2010). As far as now we have found no use-wear traces on tip of bifacial artefacts suggesting their use as weapons.

Boëda et. al. 2008: Boëda, E. — Bonilauri, S. — Connan, J. — Jarvie, D. — Mercier, N. — Tobey, M. — Valladas, H. — Al Sakhel, H.: New Evidence for Significant Use of Bitumen in Middle Palaeolithic Technical Systems at Umm el Tlel (Syria) around 70,000 BP. Paléorient, vol. 34, no. 2, 67–83.

GIS analyses

Bordes, F. 1961: Typologie de Paléolithique ancien et moyen. Bordeaux.

A list of all known Moravian Szeletian sites has reached a number of 105 (Fig. 9). We focused our detailed GIS analysis on the territory SW of Brno (region of Krumlovský Les) and to eastern slopes of Drahany Highlands (Drahanská Vrchovina). We followed the relation among site size, point size and their variability and raw material used for their production (for data see Tab. 1; Fig. 10 and 11). Analysed regions differ by access to raw material sources but the GIS analysis has not indicated any significant differences. In the case of Krumlovský Les region we found raw material composition of the Szeletian decreases on sites that are close to outcrops. The point dimension decreases on sites distant from stone sources and shape variability increase on base-camp sites.

Conclusion Although shapes “A” (willow-leaf), “B” (semi-leaf) and “E” (subleaf) predominate in the Moravian Szeletian, considering the shape analysis, we encounter quite shape variability in sites. It probably reflects the real function of a tool as suggested by use-wear analyses while not a single analysed leaf point was used as a weapon. The point variability documents the points were often re-sharped due to their long-term and likely intensive usage. The GIS analysis of the Szeletian sites also supports this assumption. Here we can trace considerable decrease of the variability in workshop sites or sites with lower number of industry. We might link the later with short-term activities. The change in the leaf point function happened probably within the Early Upper Palaeolithic complex. We can see the phenomenon on the Moravian artefacts just indirectly (a change in size of points and types of raw materials). High variability of Szeletian leaf point shape seems to be a result of their intensive use, number of performed reshaping or re-sharpening or due to external factors as physical characteristics of used raw materials, access to raw material sources, cultural variety etc. Reshaping and repairs of broken pieces are so intense they change not only size, gravity center or functional edges but they might change the tool morphology in a way it causes typological reclassification (Graph 11). The possibilities of cultural classification, based on bifacial tool shape analysis, are rather limited for the period of the Middle to Upper Palaeolithic transition (for this period we would need sufficient number of artefacts) but the chance increases with presence of more standardised shapes of leaf points documented, for example, in the Solutrean. It reflects decrease of functional variability of bifacial tools (tool/weapon). In this case, we suppose the formal aspect was prefered and the tool shape should be an important determinant. English by S. Veselý

54

Bordukiewicz, J. M. 2009: Nowe metody badań i dokumentacji w archeologii. Archeologia żywa nr. 2, 38–43. Bosinski, G. 1967: Die Mittelpaläolithischen Funde im Westlichen Mitteleuropa. Fundamenta Reihe A4. Köln. Crabtree, D. E. 1982: An Introduction to Flint working. Occasional Papers of the Idaho Museum of Natural History, Number 28. Second Edition. Pocatello, Idaho. Féblot-Augustins, J. 1997: La circulation des matières premières au paléolithique. Synthèse des données perspectives comportementales. ERAUL No 75. Liège. Fischer, A. — Hansen, P. V. — Rasmussen, P. 1984: Macro and Micro Wear Traces on Lithic Projectile Points. Journal of Danish Archaeology, Vol. 3, 19–46. Fojtík, P. 2005: Lešany (okr. Prostějov). Přehled výzkumů 46, 188–189. Fridrich, J. 1993: Listovité hroty v Čechách. Archeologické rozhledy 65, 173–184. Geneste, J.-M. — Plisson, H. 1993: Hunting technologies and Human Behavior: lithic Analysis of Solutrean Shouldered Points. In: Knecht, H. — Pike-Tay, A. — White, R. (eds.): Before Lascaux. The Complex Record of the Early Upper Paleolithic. London – Tokyo, 117–135. Giria, E. Ju. 2004: A Use-Wear Analysis of Some Middle Paleolithic Flint Artifacts from Buran-Kaya III, Level B. In: Chabai, V. P. — Monigal, K. — Marks, A. E. (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic of Eastern Crimea. ERAUL N o 104, 151–174. Liège. Grace, R. 1989: Interpreting the Function of Stone Tools: The quantification and computerisation of microwear analysis. BAR, I.S. 474. Oxford. Grosman, L. — Smikt, O. — Smilansky, U. 2008: On the application of 3-D scanning technology for the documentation and typology of lithic artefacts. Journal of Archaeological Science 35, 3101–3110. Hardy, B. L. et al. 2001: Hardy, B. L. — Kay, M. — Marks, A. E. — Monigal, K.: Stone tool function at the paleolithic sites of Starosele and



Buran Kaya III, Crimea: Behavioral implications. PNAS vol. 98, no. 19, 10972–10977. Hladíková, L. 2002: Szeletienská štípaná industrie z lokality Trboušany I. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 87, 57–80. Brno. Holdaway, S. 1989: Hafted Projectile Points in the Mousterian? Journal of Field Archaeology 16/1, 79–85. Chabai, V. P. — Demidenko, Yu. E. 1998: The classification of flint artifacts. In: Marks, A. E. — Chabai, V. P. (eds.): 31–51. Cheben et al. 1995: Cheben, I. — Illášová, Ľ. — Hromada, J. — Ožvoldová, L. — Pavelčík, J.: Eine Oberflächenbrube zur Förderung von Radiolarit in Bolešov. Slovenská archeológia 53/2, 185–204. Chmielewski, W. — Schild, R. — Więckowska, H. 1975: Paleolit i mezolit. Prahistoria Ziem Polskich. Tom 1. Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk. Jisl, L. 1971: Poznámky k poznání paleolitu ve Slezsku. Časopis Slezského muzea B/20, 1–9. Kaminská, Ľ. 2009: Výskum szeletienskej lokality. 15. Kvartér 2009 – sborník abstrakt, Brno 26. 11. 2009. Brno, 18. Kaminská, Ľ. — Kozłowski, J. K. — Svoboda, J. A. 2004: The 2002–2003 excavation in the Dzeravá skala Cave, West Slovakia. Anthropologie XLII/3, 311–322. Kaminská, Ľ. — Kozłowski, J. K. — Svoboda, J. A. (eds.) 2005: Pleistocene Environments and Archaeology of the Dzeravá skala Cave, Lesser Carpathians, Slovakia. Kraków. Kaminská, Ľ. et al. 2000: Kaminská, Ľ. — Ford, D. C. — Hajnalová, E. — Hajnalová, M. — Horáček, I. — Kovanda, J. — Ložek, V. — Mlíkovský, J. — Smolíková, L.: Hôrka - Ondrej. Research a Middle Palaeolithic Travertine Locality. Nitra. Kaminská, Ľ. et al. 2008: Kaminská, Ľ. — Kozłowski, J. K. — Sobczyk, K. — Svoboda, J. A. — Michalík, T.: Štruktúra osídlenia mikroregiónu Trenčína v strednom a mladom paleolite. Slovenská archeológia 56/2, 179–238. Kaminská, Ľ. et al. in press: Kaminská, Ľ. — Kozlowski, J. K. — Lisá, L. — Moskal del Hoyo, M. — Nemergut, A. — Škrdla, P.: Contribution to the taxonomy and chronology of the Early Upper Palaeolithic in Central Europe: the problem of Moravany - Dlhá points. Kamminga, J. 1982: Over The Edge: functional analysis of Australian stone tools. Occasional Papers in Anthropology no. 12. University of Queensland. Karasik, A. — Smilansky, U. 2008: 3D scanning technology as a standard arcaeological tool for potery analysis: practice and theory. Journal of Archaeological Science 35, 1148–1168. Karavanić, I. — Smith, F. H. 1998: The Middle/Upper Paleolithic interface and the relationship of Neanderthals and early modern humans in the Hrvatsko Zagorje, Croatia. Journal of Human Evolution 34, 223–248. Kay, M. 1999: Staroselje Stone Tool Use-Wear Analysis. In: Chabai, V. P. — Monigal, K. (eds.): The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 2, [The Paleolithic of Crimea Series, II.] ERAUL N o 153– 177. Liège.


21–58

Keeley, L. H. 1982: Hafting and Re-tooling; Effect on the archaeological record. American Antiquity 47, 798–805. Klíma, B. 1971: Paleolitické a mesolitické nálezy od Olšan. Sborník prací filosofické fakulty brněnské university E16, 51–58. Klíma, B. 1974: Paleolitické nálezy z Otic u Opavy. Archeologický sborník. Ostrava: Ostravské muzeum, 9–21. Klíma, B. 1978: Paleolitická stanice u Přestavlk, okr. Přerov. Archeologické rozhledy 30, 5–13. Klíma, B. 1979: Nová stanice aurignacienu v Moravské bráně. Archeologické rozhledy 31, 361–369. Korbjuhn, M. 2004: Work-step analysis of Bifacial tools from Late Middle Paleolithic Sites of the Crimean Penisula. Archeologičeskij almanach No. 16, 99–106. Doneck. Kovárník, J. 2001: Dějiny archeologického bádání na Znojemsku. In: Podborský, V. (ed.): 50 let archeologických výzkumů Masarykovy univerzity na Znojemsku. Brno, 95–125. Kozłowski, J. K. — Kozłowski, S. K. 1996: Le Paléolithique en Pologne. Paris: Jérôme Millon. Lambers, K. et al. 2007: Lambers, K. — Eisenbeiss, H. — Sauerbier, M. — Kupferschmidt, D. — Gaisecker, T. — Sotoodeh, S. — Hanush, T.: Combining photogrammetry and laser scanning for the recording and modeling of the Late Intermediate Period site of Pinchango Alto, Papa, Peru. Journal of Archaeological Science 34, 1702–1712. Lamotte, A. 2001: Analyse morpho-fonctionnelle et métrique des bifaces des séries de la séquence fluviatile (séries I0, I1, I1a, I1b/I2) du gisement acheuléen de Cagny - l’Epinette (Somme, France). In: Cliquet, D. (ed.): Les industries à outils bifaciaux du Paléolithique moyen d’Europe occidentale. ERAUL No 98, 21–28. Liège. Marks, A. E. — Chabai, V. P. (eds.) 1998: The Middle Paleolithic of Western Crimea. Vol. 1. [The Paleolithic of Crimea Series, I.] ERAUL No 84. Liège. Mazálek, M. 1951: Vavřínový list z Jižní Moravy. Archeologické rozhledy 3, 298–300. McPherron, S. P. — Dibble, H. A. — Olszewski, D. 2008: GPS Surveying and On-Site Stone Tool Analysis: Equipping Teams for Landscape Analysis in the Egyptian High Desert. Layers of Perception – CAA 2007 (A. Posluschny, K. Lambers and I. Herzog eds.). Bonn. Mlejnek, O. 2005a: Drnovice I (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 179–184. Brno. Mlejnek, O. 2005b: Habrovany - Olšany (k.ú. Olšany, okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 184–185. Brno. Mlejnek, O. 2005c: Opatovice (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 201–203. Brno. Mlejnek, O. 2005d: Rychtářov - Lhota (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 46, 206–207. Brno. Nemergut, A. 2010: Paleolitické osídlenie v Moravanoch nad Váhom - Dlhej. Výsledky výskumov Juraja Bártu z rokov 1963 a 1990. Slovenská archeológia 58/2, 183–206.

55


Neruda, P. 2000: The Cultural Significance of the Bifacial Retouch. The Transition From the Middle to Upper Paleolithic Age in Moravia. In: Orschiedt, J. — Weniger, G.-C.: Neanderthals and Modern Humans – Discussing the Transition: Central and Eastern Europe from 50.000–30.000 B.P. Wissenschaftliche Schriften 2, 151– 158. Neanderthal Museum. Neruda, P. 2001: La distribution des matières premières au Taubachien à la grotte Kůlna. In: Préhistoire et approche expérimentale. Préhistoires 5, 349–362. Montagnac. Neruda, P. 2005: Technologie micoquienu v jeskyni Kůlně. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 90, 23–78. Neruda, P. 2009a: Rekonstrukce středopaloelitických prostorových struktur v jeskyni Kůlně. 15. Kvartér 2009 – sborník abstrakt, Brno 26. 11. 2009, 24. Brno. Neruda, P. 2009b: Archeologie středopaleolitického souvrství 1–3 v Moravském Krumlově IV. In: Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 99–144. Neruda, P. — Nerudová, Z. 2002: Vedrovice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 43 (2001), 149–150. Brno. Neruda, P. — Nerudová, Z. 2005: The development of the production of lithic industry in the Early Upper Palaeolithic of Moravia. Archeologické rozhledy 57, 263–292. Neruda, P. — Nerudová, Z. 2006: Stratifikované výzkumy paleolitických stanic u Dolních Kounic a Pravlova v roce 2005. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 91, 51–64. Brno. Neruda, P. — Nerudová, Z. 2009: Postavení lokality Moravský Krumlov IV v kontextu střední Evropy. In: Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 178–213. Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.) 2009: Moravský Krumlov IV. Vícevrstevná lokalita ze středního a počátku mladého paleolitu na Moravě. Anthropos Vol. 29, N.S. 21. Brno. Neruda, P. — Nerudová, Z. — Oliva, M. 2004: Stratigrafie paleolitických lokalit v oblasti Krumlovského lesa (okr. Znojmo). Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 89, 3–58. Neruda, P. — Nerudová, Z. — Dušková-Šajnerová, A. 2010: Trasologická analýza micoquienských bifaciálních nástrojů z jeskyně Kůlny. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 95/1, 3–13. Nerudová, Z. 1995: Levalloiské tradice v počátcích mladého paleolitu na Moravě. Rkp. diplomové práce. FF MU. Brno. Nerudová, Z. 1996: Szeletienská kolekce z Jezeřan I a její vztah k micoquienu. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 81, 13–36. Nerudová, Z. 1997a: Vedrovice (okr. Znojmo). Přehled výzkumů 1993–1994, 110–111. Brno. Nerudová, Z. 1997b: K využití cizích surovin v szeletienu na Moravě. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 82, 79–86. Nerudová, Z. 1999: Ořechov I a II. K problému existence levalloiského konceptu v szeletienu. Pravěk NŘ 9, 19–40.

56

21–58

Nerudová, Z. 2000: Ondratický szeletien: poloha Drysice III, V a Ondratice IV. Pravěk NŘ 10, 9–33. Nerudová, Z. 2005: Remontáže kamenné industrie z lokality Brno - Bohunice II. Pravěk NŘ 13/2003, 25–35. Nerudová, Z. 2008: Sídelní strategie v oblasti Krumlovského lesa ve starší době kamenné. Památky archeologické 99, 5–34. Nerudová, Z. 2009: Archeologie szeletienské vrstvy 0 z Moravského Krumlova IV. In: Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 148–173. Nerudová, Z. 2010: Způsob výroby listovitých hrotů v szeletienu. In: Zaměřeno na středověk. Zdeňkovi Měřínskému k 60. narozeninám. Uspořádali Š. Ungerman, R. Přichystalová, M. Šulc a J. Krejsová. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 41–54, 796–798. Nerudová, Z. — Neruda, P. 2004: Les remontages des gisements szeletiens en Moravie (République Tchèque). Anthropologie 42/3, 297–309. Brno. Nerudová, Z. — Přichystal, A. 2001: Nálezy ojedinělých listovitých hrotů z Moravy a Čech. Archeologické rozhledy 53, 343–347. Nerudová, Z. — Přichystal, A. — Neruda, P. v tisku: Revize nálezů z jeskyně Pod hradem v Moravském krasu. Archeologické rozhledy. Nerudová, Z. — Dušková-Šajnerová, A. — Sadovský, P. 2010: Bifaciální artefakty. Odznaky moci nebo funkční nástroje? In: Fridrichová-Sýkorová, I. (ed.): Ecce Homo. In memoriam Jan Fridrich. Praha, 130–151. Nerudová, Z. — Valoch K. 2009: Moravany n/Váhom. Katalog paleolitických industrií z výzkumu prof. Karla Absolona. Anthropos Vol. 28, N.S. 20. Brno. Niven et al. 2009: Niven, L. — Steele, T. E. — Finke, H. — Gernat, T. — Hublin, J.-J.: Virtual skeletons using a structured light scanner to create a 3D faunal comparative collection. Journal of Archaeological Science 36, 2018–2023. Odell, G. H. — Cowan, F. 1986: Techno-morphological aspects of microlithic projectile implements. American Antiquity 52, No 3, 456–484. Odell, G. H. — Odell-Veere0cken, F. 1981: Verifying the reliability of lithic use wear assessment by ‘blind tests’: the low power approach. Journal of Field Archaeology 7(1), 87–120. Oliva, M. 1981: Die Bohunicien-Station bei Podolí (Bez. Brno-Land) ind ihre Stellung im beginnenden Jungpaläolithikum. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 68, 7–45. Oliva, M. 1984: Aurignacká stanice u Divák (okr. Břeclav). Příspěvek k problematice stability osídlení v paleolitu. Sborník prací filozofické fakulty brněnské university E29, 7–26. Oliva, M. 1986: Starší doba kamenná (paleolit). In: Koštuřík, P. et al.: Pravěk Třebíčska. Brno – Třebíč, 31–56. Oliva, M. 1987: Aurignacien na Moravě. Studie Muzea Kroměřížska 87. Kroměříž. Oliva, M. 1988: Role levalloiské techniky a listovitých hrotů ve starší fázi mladého paleolitu na Moravě. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 73, 3–13.



21–58

Oliva, M. 1989: Paleolit. In: Belcredi, L. (ed.): Archeologické lokality a nálezy okresu Brno - venkov. Brno, 8–32.

Schönweiß, W. — Werner, H. J. 1986: Ein Fundplatz des Szeletien in Zeitlarn bei Regensburg. Archäologisches Korrespondezblatt 16, 7–12.

Oliva, M. 1991: The Szeletian in Czechoslovakia. Antiquity Vol. 65, 318–325.

Skutil, J. 1931: Paleolithické nálezy A. Gottwaldovy. Ročenka národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 8, 47–57. Prostějov.

Oliva, M. 1992: The Szeletian occupation of Moravia, Bohemia and Slovakia. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 77, 35–58. Oliva, M. 2000: Le Paléolithique moyen en Moravie: les industries lithiques et leurs matières premières. In: Ronen, A. — Weinstein-Evron, M. (Eds.): Toward Modern Humans, Yabrudian and Micoquian. BAR, I.S. 850, 61–76. Oxford. Oliva, M. 2002: Využívání krajiny a zdrojů kamenných surovin v mladém paleolitu českých zemí. Archeologické rozhledy 54, 555–581. Oliva, M. 2004: Vyvinutý szeletien z lokality Ondratice Ia - Malá Začaková. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 89, 59–81. Oliva, M. 2005: Civilizace moravského paleolitu a mezolitu. MZM Brno. Oliva, M. 2008: Paleolitické osídlení litické exploatační oblasti Krumlovský les. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 93, 3–38. Oliva, M. — Doležel, J. 1985: Nové paleolitické nálezy z Tišnovska. Přehled výzkumů 1983, 17–19. Brno. Oliva, M. — Štrof, A. 1985: Přehled paleolitického osídlení Lysické sníženiny a blízkého okolí (okr. Blansko). Přehled výzkumů 1983, 10–17. Brno. Podborský, V. — Vildomec, F. 1972: Pravěk Znojemska. Brno. Prošek, F. 1951: Výzkum jeskyně Dzeravé skaly v Malých Karpatech. Archeologické rozhledy 3, 293–298. Přichystal, A. 2002: Zdroje kamenných surovin. In: Svoboda, J. et al.: Brno. 67–76. Přichystal, A. 2009: Kamenné suroviny v pravěku východní části střední Evropy. Masarykova univerzita. Brno. Richter, J. 2004: Copies of Flakes: Operational Sequences of Foliate Pieces from Buran - Kaya III Level B1. In: Chabai, V. P. — Monigal, K. — Marks, A. E. (eds.): The Middle Paleolithic and Early Upper Paleolithic of Eastern Crimea. [The Paleolithic of Crimea Series, III.] ERAUL No 104, 233–247. Liège. Ringer, Á. 1983: Bábonyien – eine mittelpaläolithische Blattwerkzeugindustrie in Nordost-Ungern. ELTE, Régészeti Intézet. Dissertationes Archaeologicae serie II, No. 1. Budapest. Ringer, Á. 2001: Le complexe techno-typologique du Bábonyien-Szélétien en Hongrie du Nord. In: Cliquet, D. (ed.): Les industries à outils bifaciaux du Paléolithique moyen d’Europe occidentale. ERAUL No 98, 213–220. Liège. Saragusti et al. 2005: Saragusti, I. — Karasik, A. — Sharon, I. — Smilanski, U.: Quantitative analysis of shape attributes based on contours and section profiles in artifact analysis. Journal of Archaeological Science 32, 841–853. Semenov, S. A. 1964: Prehistoric Technology. London: Adams and Dart.


Skutil, J. 1933a: Ojedinělý paleolitický nález z Mořic (okr. Kojetín). Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 11, 5. Prostějov. Skutil, J. 1933b: Hradčany, Nuzířov a Čebín, palaeolithické stanice na Tišnovsku. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 28–31 (1931– 1932), 584–594. Brno. Skutil, J. 1936: Übersicht der mährischen paläolithischen Funde. Światowit 16, 47–78. Skutil, J. 1937: Paleolitické stanice u Myslejovic, Krumsína, Vícova. Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova a Hané 14, 72–84. Prostějov. Skutil, J. — Oulehla, V. 1961: Solutrénská stanice v Dukovanech na Moravě. Archeologické rozhledy 13, 8–12, 24. Soressi, M. — Hays, M. A. 2002: Manufacture, Transport, and Use of Mousterian Bifaces: A Case of Study from the Périgord (France). In: Soressi, M. — Dibble, H. L. (eds.): Multiple Approaches to the Study of Bifacial Technologies. Philadelphia, 125–147. Soudský, O. — Svoboda, J. 1976: Pokus o tvarovou analýzu moravských listovitých hrotů matematicko-statistickými metodami. Rkp. nepublik. studentské práce. FF UK. Praha. Stuchlík, S. (ed.) 2002: Oblast vodního díla Nové Mlýny. Od pravěku do středověku. Spisy archeologického ústavu AV ČR Brno sv. 20. Brno. Sucharda, J. 2009: Analýza morfologie kamenných hrotů. Nepublik. rukopis diplomové práce. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, ústav telekomunikací. VUT Brno. Svoboda, J. 1987: Stránská skála. Bohunický typ v brněnské kotlině. Studie AÚ ČSAV v Brně, Ročník 14. Praha. Svoboda, J. 1994: The upper palaeolithic settlement of the Vyškov gate: regional survey 1988–1992. Památky archeologické 85/2, 18–34. Svoboda, J. 1999: Opatovice (okr. Vyškov). Přehled výzkumů 39 (1995–1996), 261–266. Brno. Svoboda, J. — Přichystal, A. 1987: Szeletská industrie z Vincencova (Otaslavice, okr. Prostějov). Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 72, 5–19. Svoboda, J. et al. 2002: Paleolit Moravy a Slezska. 2. aktualizované vydání. Dolnověstonické studie, sv. 8. Brno. Šajnerová-Dušková, A. 2009a: Traseologická analýza szeletienských artefaktů z Moravy. In: Neruda, P. — Nerudová, Z. (eds.): 174–177. Šajnerová-Dušková, A. 2009b: Mikroskopická analýza. Protokol o analýze. Archiv ústavu Anthropos.

57


Štaud, K. 1997: Statistické zpracování staropaleolitické kamenné industrie z Čech. In: Fridrich, J.: Staropaleolitické osídlení Čech. Památky archeologické – Supplementum 10, 167–206. Tostevin, G. B. — Škrdla, P. 2006: New excavations at Bohunice and the question of the uniqueness of the type-site for the Bohunician industrial type. Anthropologie 44(1), 31–48. Trnka, G. 1990: Ein neuer paläolithischer Blattspitzenfund aus Schletz in Niederösterreich. Archäologie Österreichs 1/1–2, 20–27. Trňáčková, Z. 1967: Paleolitické nálezy z Droždína u Olomouce. Práce odboru spol. věd Vlastivěného ústavu v Olomouci 16, 1–31. Uomini et al. 2009: Uomini, N. — Gowlett, J. — Brink, J. — Curnoe, D. — Onjala, I. — Mathai, S. — Warr, G. — Mottram, O.: The Acheulean site at Kilombe, Kenya. In: 6th SKAM Flint Technology Workshop. Małkocin 27–30. X. 2009. Book of Abstracts, 13. Małkocin. Valoch, K. 1955: Výzkum paleolitického naleziště v Rozdrojovicích u Brna. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 40, 5–32. Valoch, K. 1956: Paleolitické stanice s listovitými hroty nad údolím Bobravy. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 41, 5–44. Valoch, K. 1958: Výzkum na paleolitickém nalezišti v Neslovicích okr. Rosice. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 43, 5–28. Valoch, K. 1965: Paleolitické nálezy z jeskyně Rytířské v Moravském krasu. Anthropozoikum A3, 141–155. Brno. Valoch, K. 1966: Die altertümlichen Blattspitzenindustrien von Jezeřany (Südmähren). Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 51, 5–60.

21–58

Valoch, K. 1974: Nové kolekce ve sbírkách ústavu Anthropos Moravského musea. Přehled výzkumů 1973, 9–14. Brno. Valoch, K. 1977: Neue frühjungpaläolithische Funde in der Umgebung von Brno. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 62, 7–27. Valoch, K. 1983: Příspěvek k paleolitickému osídlení Prostějovska. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 68, 5–19. Valoch, K. 1988: Die Erforschung der Kůlna-Höhle 1961–1976. Anthropos Vol. 24, N.S. 16. Brno. Valoch, K. 1996: Le Paléolithique en Tchéquie et en Slovaquie. Collection l’Homme des origines, Série “Préhistoire d’Europe” No 3. Grenoble: Jérôme Millon. Valoch, K. 2002: Záchranný výzkum v Šošůvských jeskyních u Sloupu v Moravském krasu. Acta Musei Moraviae – Scientiae geologicae 87, 289–291. Valoch, K. — Seitl, L. 1988: Grabung auf der paläolithischen Fundstelle Maršovice II (Bez. Znojmo) in Südmähren. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 73, 15–28. Valoch, K. et al. 1993: Valoch, K. — Kočí, A. — Mook, W. G. — Opravil, E. — van der Plicht, J. — Smolíková, L. — Weber, Z.: Vedrovice V, eine Siedlung des Szeletien in Südmähren. Quartär 43/44, 7–93. Vencl, S. 1971: Současný stav poznání postmesolitických štípaných industrií v Československu. In: Z badań nad krzemianiarstwem neoliticznym i eneoliticznym. Kraków, 74–99.

Valoch, K. 1967: Die altsteinzeitlichen Sationen im Raum von Ondratice in Mähren. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 52, 5–46.

Veselsky, A. P. 2008: Bone and Stone Tools Used in Flint Knapping. In: Chabai, V. — Richter, J. — Uthmeier, T. — (eds.): Kabazi V: Interstratification of Micoquian & Levallois-Mousterian Camp Sites. Palaeolithic Sites of Crimea Vol. 3, Part 2, 427–479.

Valoch, K. 1971: Eine Mittelpaläolithische Industrie von Maršovice I in Südmähren (ČSSR). Anthropologie, 9/1, 29–47.

Vokáč, M. 2004: Suroviny štípané industrie v pravěku jihozápadní Moravy. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 89, 167–206.

Valoch, K. 1973: Neslovice, eine bedeutende Oberflähenfundstelle des Szeletiens in Mähren. Acta Musei Moraviae – Scientiae sociales 58, 5–76.

Žaár, O. 2007: Gravettienska stanica v Trenčianskych Bohuslaviciach. Nepublik. rkp. diplomové práce. Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Filozofická fakulta. Nitra.

Mgr. Zdeňka Nerudová, Ph.D., Ústav Anthropos, Moravské zemské muzeum v Brně v.o., Zelný trh 6, CZ 659 37 Brno; e-mail: [email protected] Mgr. Petr Neruda, Ph.D., Ústav Anthropos, Moravské zemské muzeum v Brně v.o., Zelný trh 6, CZ 659 37 Brno; e-mail: [email protected] Ing. Petr Sadovský, Ph.D., Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií, Vysoké učení technické v Brně, Technická 3058/10, CZ 616 00 Brno; e-mail: [email protected]

58


Srovnávací analýza paleolitických bifaciálních artefaktů

Recommend Documents