Srovnání právní úpravy společnosti s ručením omezeným v ČR a Španělsku

Vysoká škola ekonomická v Praze Fakulta mezinárodních vztahů

Hlavní specializace: Komerční právo

Srovnání právní úpravy společnosti s ručením omezeným v ČR a Španělsku Diplomová práce

Diplomant: Viera Krajňáková Vedoucí diplomové práce: JUDr. Nicole Grmelová

P R O H L Á Š E N Í:

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Srovnání právní úpravy společnosti s ručením omezeným v ČR a Španělsku“ jsem vypracovala samostatně. Použitou literaturu a materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 14. ledna 2011

______________________

Podpis

P O D Ě K O V Á N Í:

Chtěla bych poděkovat vedoucí mé diplomové práce paní JUDr. Nicole Grmelové za její odborné rady, připomínky, podněty, laskavou vstřícnost a přátelský přístup. Děkuji také své rodině za trpělivost a podporu poskytovanou po celou dobu studia.

OBSAH 1 ÚVOD ..............................................................................................6 2 HISTORIE ......................................................................................9 3 VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ ...................................................15 3.1

Společnost s ručením omezeným jako pojem ................................................ 15

3.2

Obchodní firma společnosti ........................................................................... 17

3.3

Obchodní charakter ........................................................................................ 19

3.4

Základní kapitál.............................................................................................. 20

3.5

Pojem sídla a státní příslušnosti ..................................................................... 22

4 ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI .....................................................25 4.1

Zakladatelé společnosti .................................................................................. 26

4.2

Zakladatelský dokument a stanovy ................................................................ 27

4.3

Zápis společnosti do obchodního rejstříku..................................................... 29

4.4

Jednání společnosti před zápisem do obchodního rejstříku ........................... 31

4.4.1

Sociedad en formación ......................................................................................... 32

4.4.2

Sociedad irregular ................................................................................................ 33

4.5

Neplatnost společnosti ................................................................................... 34

5 VKLADY SPOLEČNÍKŮ DO ZÁKLADNÍHO KAPITÁLU 38 5.1

Předmět vkladu............................................................................................... 38

5.2

Peněžité vklady .............................................................................................. 39

5.3

Správce vkladu ............................................................................................... 41

5.4

Nepeněžité vklady.......................................................................................... 42

5.5

Přechod vlastnického práva na společnost a splacení vkladů ........................ 45

6 REŽIM PODÍLŮ SPOLEČNÍKŮ NA SPOLEČNOSTI .........46 6.1

Všeobecná ustanovení.................................................................................... 46

6.2

Převody podílů na společnosti ....................................................................... 49 3

6.2.1

Převod podílů na společnosti inter vivos.............................................................. 50

6.2.2

Přechod podílů na společnosti mortis causa......................................................... 53

6.3

Věcná práva k podílům na společnosti .......................................................... 54

6.4

Nabývání vlastních podílů společnosti .......................................................... 55

6.5

Podíly na společnosti bez práva hlasování..................................................... 55

7 ORGÁNY SPOLEČNOSTI ........................................................58 7.1

Valná hromada ............................................................................................... 58

7.1.1

Všeobecná ustanovení .......................................................................................... 58

7.1.2

Působnost valné hromady..................................................................................... 59

7.1.3

Svolání zasedání valné hromady .......................................................................... 60

7.1.4

Průběh valné hromady, rozhodování a přijímání rozhodnutí............................... 63

7.1.5

Záznam ze zasedání valné hromady..................................................................... 65

7.1.6

Práva společníka ve vztahu k valné hromadě a jejím rozhodnutím ..................... 66

7.1.7

Střet zájmů............................................................................................................ 67

7.2

Statutární orgán .............................................................................................. 68

7.2.1

Jmenování osob jednatelů .................................................................................... 70

7.2.2

Funkční období..................................................................................................... 71

7.2.3

Výkon funkce jednatele........................................................................................ 72

7.2.4

Působnost jednatele .............................................................................................. 72

7.2.5

Zákaz konkurence ................................................................................................ 74

7.2.6

Odměna za výkon funkce ..................................................................................... 76

7.2.7

Zánik funkce jednatele ......................................................................................... 77

7.3

Právo namítat neplatnost rozhodnutí orgánů společnosti .............................. 79

7.4

Rozdíly ve vnitřní organizaci s.r.o. mezi českou a španělskou legislativou 80

8 ZMĚNY STANOV, ZVYŠOVÁNÍ A SNIŽOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO KAPITÁLU ...........................................................82 8.1

Změny stanov obecně..................................................................................... 82

8.2

Zvyšování a snižování základního kapitálu ................................................... 84

8.2.1

Zvyšování základního kapitálu............................................................................. 85 4

8.2.2

Snižování základního kapitálu ............................................................................. 88

9 PRÁVA A POVINNOSTI SPOLEČNÍKA, NABÝVÁNÍ A ZRUŠENÍ ÚČASTI SPOLEČNÍKA NA SPOLEČNSOTI .......92 9.1

Nabývání účasti společníka na společnosti .................................................... 92

9.2

Práva a povinnosti společníka........................................................................ 93

9.3

Ukončení účasti společníka na společnosti .................................................... 95

9.3.1

Dobrovolné ukončení účasti společníka na společnosti ....................................... 95

9.3.2

Nedobrovolné ukončení účasti společníka na společnosti ................................... 97

9.3.3

Důsledky ukončení účasti společníka na společnosti........................................... 98

10 ZRUŠENÍ A LIKVIDACE SPOLEČNOSTI ............................99 10.1

Zrušení společnosti......................................................................................... 99

10.2

Likvidace a zánik společnosti ...................................................................... 103

11 SOCIEDAD LIMITADA NUEVA EMPRESA ......................105 11.1

Všeobecná ustanovení.................................................................................. 106

11.2

Založení společnosti..................................................................................... 107

11.3

Základní kapitál a podíly společníků na společnosti ................................... 110

11.4

Orgány společnosti....................................................................................... 111

11.5

Změny stanov ............................................................................................... 112

11.6

Přeměny společnosti..................................................................................... 112

11.7

Zrušení společnosti....................................................................................... 113

11.8

Účetnictví a daňové výhody......................................................................... 113

11.9

Pozitiva právní úpravy Sociedad Limitada Nueva Empresa........................ 114

12 ZÁVĚR ........................................................................................115 13 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY......................................119 14 PŘÍLOHY ...................................................................................122

5

1 ÚVOD Společnost s ručením omezeným patří v současné době k jedné z nejrozšířenějších forem podnikatelského sdružování. Jako taková tvoří obzvláště důležitý mezistupeň mezi osobními a kapitálovými společnostmi a svými výhodnými charakteristikami tvoří právní rámec pro rozvoj malého a středního podnikání. V dnešní době hrají právě tito malí a střední podnikatelé velice významnou roli, především při vytváření nových pracovních příležitostí, působí všeobecně jako faktor sociální stability a ekonomického rozvoje. Jsou hybnou silou inovací, zaměstnanosti a sociální strategie, i proto se stala tato problematika poměrně důležitým tématem nejenom v České republice, ale i na úrovni celé Evropské unie, jak dokazuje přijetí Evropské charty malého a středního podnikání v r.2000 a Boloňské charty politiky malého a středního podnikání v rámci Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj.

Česká republika, podobně jako v podstatě celá Evropská unie, si dobře uvědomuje jak významné postavení má sektor malého a středního podnikání v rámci ekonomiky celého státu. Tento sektor je považován za stěžejní při celkovém ekonomickém i sociálním vývoji státu, a proto byla i na národní úrovni rozvinuta koncepce rozvoje malého a středního podnikání pro období 2007 – 2013, která má za cíl přijmout opatření ke zlepšení podnikatelského prostředí, zlepšit infrastrukturu pro jeho rozvoj a za určitých podmínek i přímo podpořit malé a střední podniky.

Vzhledem k široké rozmanitosti legislativy jednotlivých států Evropské unie, může být právní komparatistika dobrým začátkem při rozpoznávání a následném vytváření těch správných stimulů malého a středního podnikání. Obecně nám právní komparatistika přináší poznatky, které nám posléze mohou sloužit pro zdokonalení vlastního právního systému. Odhaluje výhody a nevýhody legislativ jednotlivých států, umožňuje pozorovat účinky národních právních úprav v praxi a v konečném důsledku pomáhá hledat optimální řešení.1

Z hlediska evropské integrace je zcela nezanedbatelný cíl sbližování právních řádů států Evropy, za účelem rozvoje podnikání ne jenom v rámci národního území, ale i za jeho hranicemi.

1

Knapp, V.: Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy). Praha, C. H. Beck, 1996, str.49

6

V této práci jsem se zaměřila na srovnání právních úprav společnosti s ručením omezeným ve španělském a českém právu. Španělský právní řád jsem si vybrala jednak proto, že vzhledem k velikosti tohoto státu v rámci Evropské unie a k jeho vlivu na politiku EU, se z běžně dostupné literatury o jejím právním systému moc nedozvíme a jednak z důvodu osobního zájmu o možnostech podnikání v této jižanské zemi. Ačkoliv obě srovnávané legislativy patří do kontinentálního právního systému, najdeme mezi nimi rozdíly, pravděpodobně částečně způsobené i tím, že

španělský právní řád byl ovlivněn více

románskou větví, zatímco náš český tou německou.

Tuto práci jsem rozdělila na několik tématických celků, z nichž každý popisuje určitou charakteristiku společnosti s ručením omezeným a snaží se najít rozdíly mezi srovnávanými právními řády tak, aby bylo jasné, v čem jsou spatřovány výhody, resp. nevýhody dané právní úpravy.

První část práce je věnována historii vývoje této formy obchodní společnosti. Druhá část vymezuje základní pojmy a charakteristiky společnosti s ručením omezeným jakožto subjektu obchodního práva. Třetí část se pak zabývá procesem zakládání společnosti, který je stěžejní hlavně z toho důvodu, že může být příčinou celého úspěchu, resp. neúspěchu dané právní úpravy. Pokud je proces zakládání společnosti příliš zdlouhavý a komplikovaný, může mít za následek odmítání této formy obchodní společnosti podnikateli, právě z důvodu náročnosti vstupních formalit. Čtvrtá část popisuje charakter vkladů, které jsou společníci povinni do společnosti vložit, dále pak možnosti nabývání či zrušení účasti společníka na společnosti. Vzhledem k tomu, že velikost poskytnutého vkladu je vlastně mírou rizika, které společník vstupem do společnosti podstupuje, bude i tato problematika jednou z důležitějších záležitostí při zakládání nové společnosti s ručením omezeným.

Další části práce se pak zabývají vnitřní organizací společnosti, právy a povinnostmi společníka ve vztahu ke společnosti a k ostatním společníkům, změnami, kterými společnost prochází v průběhu celé své existence a na závěr i problematikou jejího zrušení a likvidace. Poslední část práce obsahuje stručný popis

nového podtypu společnosti s ručením

omezeným, který španělský zákonodárce uvedl do praxe v r.2003. Je nazýván jako Společnost s ručením omezeným nového podnikání a je stylizován jako jednodušší verze klasické s.r.o., která byla vytvořena právě za účelem účinnější podpory sektoru malého a středního podnikání. 7

V této práci se tedy pokusím popsat španělskou právní úpravu s.r.o., poukázat na rozdíly vzhledem k české úpravě a vyvodit závěry, v čem jsou spatřovány výhody španělského právního řádu a v čem je výhodnější právě ten český, což doufám v budoucnosti inspiruje zákonodárce k zamyšlení se nad možnými změnami stávající právní úpravy s.r.o.

8

2 HISTORIE

Společnost s ručením omezeným (dále jen s.r.o.) je poměrně novodobou formou obchodní společnosti. Nevznikla v důsledku přirozeného historického vývoje, jak to bylo např. u akciových společností, které se vyvíjely postupně, ať již mluvíme o českém nebo španělském obchodním prostředí. Tato forma sdružování se vyvinula víceméně uměle, rozhodnutím zákonodárců, na základě potřeby společnosti vytvořit novou formu podnikatelského sdružování,2 která by byla určitým mezistupněm mezi osobními a kapitálovými společnostmi – požadavky se týkaly hlavně omezeného ručení společníků za závazky společnosti a zároveň zjednodušené vnitřní struktury jinak poměrně složité akciové společnosti. „Šlo tedy o snahu zbavit společníky nebezpečí osobního neomezeného ručení, charakteristického pro osobní společnosti, a přitom zamezit spekulaci s podíly, která je charakteristická pro společnosti akciové.“3 Na jedné straně totiž pro menší a střední podnikání existovala pouze možnost osobního sdružení typu veřejné obchodní společnosti v českém právu a sociedad colectiva4 ve španělském právu, kde společníci ručili za závazky společnosti celým svým majetkem. Na druhé straně omezené ručení bylo vyhrazeno jenom akciovým společnostem v ČR, resp. sociedad anónima5 ve Španělsku, které ale byly v první řadě určené společnostem větších rozměrů. V právu tak vznikla mezera, která bránila rozvoji malého a středního podnikání. Na základě tohoto nedostatku vznikla koncepce omezeného ručení společníků, kde hranicí ručení byla velikost vkladu každého společníka.6 S tím však ale souvisela také potřeba vytvořit povinně alespoň minimální základní kapitál a přiznat této společnosti plnou právní subjektivitu – tj. subjektivitu k právům a závazků a k právním úkonům, což je v praxi zastřešováno pojmem „právnická osoba“. První právní norma v Evropě upravující tuto formu obchodní společnosti byla přijata v Německu již v r.1892. Práce na této nové formě obchodní společnosti trvaly pouhé 3 roky. Navzdory počáteční kritice se tato forma obchodní společnosti ujala, velice rychle rozšířila a je v podstatě platná až dodnes. Tento německý zákon se stal vzorem i pro další státy – prvním 2

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.1 Forejt, A.: Obchodní společnosti v podnikatelské praxi. Praha, SEKURKON, 1995, str.89 4 překl. kolektivní společnost – obdoba české veřejné obchodní společnosti 5 překl. anonymní společnost – obdoba české akciové společnosti 6 Pelikánová, I., Černá, S. a kol.: Obchodní právo 2. Praha, ASPI, 2006, str.381 3

9

státem bylo Portugalsko, které přijalo podobný zákon již v r.1901, pak také další státy jako Maďarsko, Francie, Maroko, Lucembursko, Belgie, Itálie, Španělsko, Řecko, Libanon, Nizozemsko, Švýcarsko, nebo dokonce státy nepatřící do kontinentálního systému práva, jako např. Velká Británie, kde podobnou funkci plní tzv. „private companies“.7 Historie vývoje této formy obchodní společnosti v českých zemích má svůj počátek také v německém zákoně z r.1892. V Rakousko-Uhersku platil v této době tzv. všeobecný zákoník obchodní (ADHGB) platný jenom pro neuherskou část, který upravoval pouze klasické formy společností jako veřejnou obchodní společnost, komanditní společnost, komanditní společnost na akcie a akciovou společnost. Oblíbenost nové formy společnosti v Německu vedla na počátku 20.století ke kodifikačním pracím i v Rakousku-Uhersku a již v r.1906 byl přijat zákon o společnostech s ručením omezeným. Ve více než 100 paragrafech obsahoval důkladnou a vysoce kvalitní úpravu s.r.o. (jehož kvalit bohužel dnešní česká právní úprava nedosahuje), což mělo za následek, podobně jako v Německu, rychle rostoucí počet nově zakládaných společností tohoto typu.8 Tento zákon ale neplatil pro celé Rakousko-Uhersko, jenom pro tzv. neuherskou část. V uherské části byly pokusy o kodifikaci nové formy s.r.o. neúspěšné. Tato forma obchodní společnosti tedy nemohla být zakládána, jelikož pro ni neexistovala právní úprava. Oblíbenost této formy v okolních státech tak vedla k přesídlování již existujících společností z rakouské části do uherské. Tento postup totiž zakázán nebyl a to hlavně proto, že v té době RakouskoUhersko tvořilo jednotnou celní a hospodářskou unii.9 Po vzniku první československé republiky v r.1918 byly pak pro české země převzaty téměř všechny právní předpisy platné pro rakouskou část Rakouska-Uherska a pro Slovensko a Podkarpatskou Rus byly převzaty předpisy platné pro uherskou část. Ke sjednocení právních předpisů v této oblasti na území Československa došlo až zákonem přijatým v r.1920, kterým se rozšířila působnost původního rakouského zákona i na oblast Slovenska a Podkarpatské Rusi.10 Po r.1945 došlo k ráznému ústupu těchto společností hlavně z politických důvodů, kdy se prioritou stalo znárodňování a byly postupně rušeny jakékoliv podnikatelské formy soukromé povahy. Nový občanský zákoník z r.1951 zrušil nejen původní rakouský zákon z r.1906, ale 7

Pelikánová, I., Černá, S. a kol.: Obchodní právo 2. Praha, ASPI, 2006, str.379 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.2 9 Tamtéž, str.3 10 Tamtéž, str.4 8

10

také všechny existující společnosti s ručením omezeným. Následně pak v r.1964 byl přijat tzv. hospodářský zákoník, který v podstatě „zrušil“ celou oblast obchodního práva ve prospěch centrálně plánované ekonomiky.11 Obrat nastal až v r.1989, kdy se objevila potřeba znovuobnovení tržní ekonomiky. Zpočátku, jako dočasné řešení, byl novelizován stále platný hospodářský zákoník, kde byly v podstatě jenom obnoveny ustanovení upravující s.r.o. 12 V r.1991 byl následně přijat úplně nový obchodní zákoník, který je platný dodnes. Tento zákoník je dnes rozdělen na 4 části – obecná ustanovení, obchodní společnosti a družstvo, obchodní závazkové vztahy a společná, přechodná a závěrečná ustanovení. Část druhá je věnovaná obchodním společnostem, hlava I.- díl IV. se zabývá konkrétně úpravou s.r.o. Některé dílčí otázky pak můžeme nalézt také v ostatních částech zákona zabývající se jinými formami obchodních společností, na které část o s.r.o. výslovně odkazuje. Povaha ustanovení obchodního zákoníku upravujících s.r.o. není jednoznačně určena jako dispozitivní nebo kogentní a to hlavně z toho důvodu, že prvotním záměrem při vytváření této formy obchodní společnosti byla snaha vytvořit „flexibilní“ formu společnosti. Při určování je proto

potřeba

vycházet

z

občanského

zákoníku,

podle

něhož

mohou

účastníci

soukromoprávních vztahů vzájemná práva a povinnosti upravit smlouvou odlišně od zákona, jestliže to ten výslovně nezakazuje a z povahy příslušného zákonného ustanovení neplyne, že se od něj nelze odchýlit.13 Uvedené tvrzení dokládají také další právní normy jako čl.2 odst.4 Ústavy ČR a čl.2 odst.3 Listiny základních práv a svobod, kde je zakotveno právo každého činit to, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Ve Španělsku probíhal vývoj této formy obchodní společnosti poněkud jinak. Její počátky zasahují do druhé poloviny 19.století, kde se jí vzorem, podobně jako pro českou právní úpravu, staly státy jako Anglie a Německo. První zmínku o této formě společnosti můžeme najít již v parlamentní diskuzi, ze které později vzešel první španělský obchodní zákoník z r.1885 - tzv. Código de Comercio. Poslanec jménem Gil María Fabra Deas navrhnul zařadit do návrhu plánovaného obchodního zákoníku také nový typ obchodní společnosti, který tehdy nazval jako kolektivní společnost s ručením omezeným (tzv. sociedad colectiva de responsabilidad limitada). Tento návrh byl však záhy poslanci zamítnut, ačkoliv právě

11

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.5 Tamtéž, str.5 13 Tamtéž, str.6 12

11

argument, a to výhoda omezeného ručení vázána jenom na závazek splatit alespoň minimální vklad každým společníkem, který sloužil původně k zamítnutí daného návrhu, měl později nejvýraznější vliv na další rozvoj právní úpravy této oblasti obchodního života. Tento argument se opíral o základní liberální principy původního španělského obchodního zákoníku, které povolovaly interpretaci zákoníku ve smyslu dovolenosti založení i dalších typů obchodních společností než těch výslovně upravených zákoníkem. Ve skutečnosti byla tato možnost vyjádřena až na třech místech původního španělského Código de Comercio.14 První zmínku o tom najdeme v preambuli daného zákoníku nazývané jako „Exposición de Motivos“, kde byl naznačen princip široké volnosti při zakládání společností, který umožňoval společníkům sdružovat se způsobem jim vyhovujícím. Dále pak z článku 117 daného obchodního zákoníku plynulo, že bude považován za platný každý zakladatelský dokument nezáležíc na formě společnosti, která bude touto smlouvou vytvořena, pokud obsahuje podmínky „dovolené, počestné a zákonem výslovně nezakázané“. Článek 122 zákoníku pak navíc deklaroval, že úprava forem společností jako sociedad colectiva (veřejná obchodní společnost), sociedad comanditaria (komanditní společnost) a sociedad anónima (akciová společnost) je v podstatě jenom demonstrativním výčtem a nebrání tak zakládání dalších forem společností. Od tohoto momentu se tento typ společnosti začal postupně rozvíjet na základě notářské praxe, i když se vedlo mnoho diskuzí o tom, jak by měl nový typ společnosti vlastně vypadat. V praxi to ale vůbec nebránilo zakládání těchto společností. Poměrně rychlé rozšíření této notářské praxe posléze vedlo k nutnosti upravit tuto oblast obchodního života právní normou. První pokus se objevil v r.1918, kdy byl ministrem spravedlnosti vypracován návrh zákona o s.r.o. Bohužel neuspěl. Postupně se ale objevovaly další částečné úpravy, např. v nařízení o obchodním rejstříku z r.1919, které deklarovalo „zapsatelnými“ i společnosti s ručením omezeným, které v zakladatelském dokumentu nebyly označeny za veřejnou obchodní společnost, komanditní nebo akciovou nebo ve vyhlášce ministerstva práce z r.1931, která zakazovala založit tento typ společnosti za účelem provozování pojišťovacích činností.15 Mezníkem ve vývoji se stal rok 1953, kdy vstoupil v účinnost zákon o právním režimu společností s ručením omezeným16, který byl z velké části inspirován zákonem o akciových 14

Codina, J.C., Costa, V.C., Parramón, C.R.: Todo sociedad de responsabilidad limitada 2007-2008. Bilbao, CISS, 2007, str.49 15 Tamtéž, str.50 16 Ley de Régimen Jurídico de las Sociedades de Responsabilidad Limitada de 17 de julio de 1953

12

společnostech17 z r.1951. Tento původní zákon o s.r.o. obsahoval oproti dnešní úpravě i limit maximálně 50 společníků. Rok 1986, kdy Španělské království vstoupilo do Evropské unie, přinesl další podstatné změny. Na jedné straně to byly konkrétní normy EU, které muselo Španělsko postupně implementovat do svého právního řádu a které přímo upravovaly formu s.r.o. Na druhé straně byl vývoj právní úpravy společnosti s ručením omezeným ovlivněn taky nepřímo, a to tím, že v r.1989 byla na evropské, a její implementací tedy i vnitrostátní úrovni, upravena oblast akciových společností zákonem o akciových společnostech (tzv. Ley de Sociedades Anónimas18; dále jen LSA) – bylo zavedeno více kogentních norem, které podstatným způsobem ztížily zakládání akciových společností, což v konečném důsledku vedlo k větší poptávce malých a středních podnikatelů po takovém typu jako byla společnost s ručením omezeným. V praxi to vedlo ke značnému nárůstu počtu těchto společností, jednak nově zakládaných a jednak společností transformovaných z a.s. na s.r.o. Z takového rychlého šíření jednoznačně vyplynula potřeba preciznější úpravy, což v r.1995 vedlo ke schválení nového zákona o s.r.o. známého pod jménem Ley de Sociedades de Responsabilidad Limitada19 (dále jen LSRL). Tento zákon obsahoval komplexní úpravu společnosti s ručením omezeným, s tím, že v některých částech odkazoval na úpravu akciových společností. Poslední části zákona byly věnovány i úpravě jednočlenné společnosti s ručením omezeným. Později se pak stal ještě předmětem dalších úprav. Jednou z nejdůležitějších byla novela z r.200320, která zavedla nový podtyp s.r.o., tzv. společnost s ručením omezeným nového podnikání (tzv. Sociedad Limitada Nueva Empresa, dále jen SLNE), která bude součástí výkladu v poslední části této práce. Český právní řád její obdobu dodnes nezná. Poslední změnou z července 2010, která ovlivnila tuto oblast španělského práva, bylo schválení tzv. zákona o kapitálových společnostech (tzv. Ley de Sociedades de Capital21, dále jen LSC), kdy byly do jednoho zákona sloučeny tři oblasti obchodního života, a to oblast akciových společností (zákon LSA), oblast společností s ručením omezeným (zákon LSRL) 17

Ley de Régimen Jurídico de las Sociedades Anónimas de 17 de julio de 1951 Real Decreto Legislativo 1564/1989, de 22 de diciembre, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley de Sociedades Anónimas 19 Ley 2/1995, de 23 de marzo, de Sociedades de Responsabilidad Limitada 20 Ley 7/2003, de 1 de abril, de la sociedad limitada Nueva Empresa por la que se modifica la Ley 2/1995, de 23 de marzo, de Sociedades de Responsabilidad Limitada 21 Real Decreto Legislativo 1/2010, de 2 de julio, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley de Sociedades de Capital 18

13

a oblast komanditních společností na akcie, které byly předtím součástí španělského obchodního zákoníku. K tomuto sloučení vedlo právě velké množství naprosto stejných ustanovení, které se opakovaly ve všech třech původních zákonech a také množství vzájemných odkazů z jednoho zákona na druhý. Nedá se ale bohužel říci, že by tímto způsobem došlo k zpřehlednění úpravy, spíše naopak.

První rozdíl mezi českou a španělskou úpravou této formy společnosti je tedy viditelný již v samotné organizaci právních norem upravujících tuto oblast. Česká legislativa začleňuje úpravu všech obchodních společností přímo do obchodního zákoníku (zákon č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění; dále jako ObchZ), konkrétně do části II. Španělský právní systém je vyčlenil z obchodního zákoníku a vytvořil samostatný zákon o kapitálových společnostech (zákon LSC) zahrnující akciovou společnost, společnost s ručením omezeným a komanditní společnost na akcie.

14

3 VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ 3.1 Společnost s ručením omezeným jako pojem

V českém právním systému je společnost s ručením omezeným vymezena v §105 odst.1 ObchZ jako „společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku“. První část definice nám ale tuto společnost příliš nevystihuje, jelikož základní kapitál, který je tvořen vklady společníků, je pojmovým znakem jak akciové společnosti, tak komanditní společnosti a za určitých podmínek dokonce i veřejné obchodní společnosti. Druhá část definice nám pak vyjadřuje jednu ze základních charakteristik této formy společnosti, a to omezené ručení společníků. Španělský právní řád upravuje tuto formu společnosti v článku 1 zákona LSC, který vymezuje společnost s ručením omezeným jako „kapitálovou společnost“ a dále pak jako „společnost omezeného ručení, jejíž základní kapitál, který je rozdělen na společenské podíly, je tvořen vklady všech společníků, kteří osobně neručí za závazky společnosti“. Na první pohled je tedy viditelné, že ani jedna z definic nám komplexně necharakterizuje tento typ společnosti. Další preciznější charakteristiku je proto potřeba hledat v následujících paragrafech. Oba porovnávané právní řády společnost s ručením omezeným vymezují jako obchodní společnost a udělují ji statut právnické osoby dnem jejího vzniku, tj.dnem zápisu do obchodního rejstříku. Ze skutečnosti, že s.r.o. je právnickou osobou dále vyplývá, že má svoji vlastní právní subjektivitu, tj. způsobilost k právům a povinnostem na straně jedné a způsobilost k právním úkonům, jimiž tato práva a povinnosti nabývají, na straně druhé.22 Jako osoba s plnou právní subjektivitou tedy společnost s ručením omezeným odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. V tomto bodě je potřeba jasně vymezit rozdíl mezi odpovědností a ručením, protože právě tady často dochází k záměně těchto pojmů. „O odpovědnosti za závazky lze mluvit pouze u společnosti. Ta odpovídá celým svým majetkem za porušení svých závazků, a každá osoba, které z takového porušení vznikne nárok na plnění, může takový nárok vůči společnosti uplatnit. Za své vlastní závazky však 22

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.8

15

společnost ručit nemůže, neboť z obsahu institutu ručení vyplývá, že ručit lze – při splnění zákonem stanovených podmínek – pouze za závazky cizí.“23 Tady nastává určitý rozdíl mezi porovnávanými právními řády. Dle české úpravy omezené ručení společníků znamená, že společníci ručí solidárně, tj. společně a nerozdílně, za závazky společnosti jenom v případě, že společnost sama není schopna tyto závazky splnit a jenom do výše souhrnu nesplacených částí vkladů všech společníků podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Z této definice plyne, že zápis vkladů do obchodního rejstříku má konstitutivní účinky a v podstatě tak omezuje ručení společníků jednak rozsahově a jednak časově. Je potřeba také dodat, že toto ručení vůbec nemusí nastat, a to v případě splacení vkladů v plném rozsahu ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, což je vlastně případ španělské úpravy, která dle čl.78 zákona LSC nařizuje splatit celý základní kapitál v momentě podpisu zakladatelského dokumentu. Odpovědnost společnosti za své závazky pak v praxi dle obou právních řádů znamená i odpovědnost za škodu způsobenou třetím osobám a v určité míře i její postižitelnost. Co bohužel dodnes nezná ani český ani španělský právní řád, je trestněprávní odpovědnost právnických osob, kterou v dnešní době nezná většina tradičních kontinentálních právních systémů. Posledním rysem s.r.o., který víceméně plyne z jejího statusu právnické osoby, je možnost stát se společníkem nebo členem jiné právnické osoby, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Český ObchZ stanovuje následující podmínky: •

zákaz, aby společnost s ručením omezeným s jediným společníkem byla jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné společnosti s ručením omezeným – zákaz tzv. „řetězení“ společností s ručením omezeným;24

•

fyzická nebo právnická osoba může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné společnosti.25

Ve španělské úpravě najdeme pouze jedno omezení, které se týká vyloženě speciálního podtypu s.r.o. a to tzv. SLNE, kde článek 438 zákona LSC stanovuje, že fyzická osoba, která je jediným společníkem jedné SLNE, nemůže založit jako jediný zakladatel, ani stát se jediným společníkem další SLNE. To však nebrání tomu, aby fyzická osoba v postavení 23

Bartošíková, M., Štenglová, I.: Společnost s ručením omezeným. Praha, C.H.Beck, 2003, str.8 §105 odst. 2 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 25 §56 odst. 4 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 24

16

jediného společníka SLNE, nebyla jediným zakladatelem či jediným společníkem jiné či dokonce více dalších s.r.o. či dokonce a.s.,26 což v určitém ohledu dává spekulantům prostor pro podvodné jednání.

3.2 Obchodní firma společnosti Přidělení statusu právnické osoby společnosti s ručením omezeným vyžaduje, aby byla tato společnost pojmenována a to takovým způsobem, aby byla odlišitelná od ostatních již existujících společností působících v obchodním styku. Španělský právní řád používá termín denominación27 společnosti, český právní řád zavedl pojem obchodní firma. Nezáležíc na použitém termínu, v obou právních řádech plní toto pojmenování společnosti zásadní funkci nikoliv při identifikaci a odlišení podnikatelské aktivity daného subjektu na trhu, ale při identifikaci subjektu nesoucího odpovědnost v právních vztazích, do kterých vstupuje a ze kterých mu vyplývají určitá práva a povinnosti. Pro větší přehlednost, budeme tento název společnosti pro oba právní řády nazývat obchodní firmou.

V obou právních řádech se jedná o obligatorní náležitost zakladatelského dokumentu. Opomenutí této náležitosti vede k odmítnutí žádosti o zápisu společnosti do obchodního rejstříku, popřípadě pokud k zápisu dojde, může být tato skutečnost jedním z důvodů pro prohlášení společnosti za neplatnou. Obchodní firma společnosti je tedy vázána na zápis společnosti do obchodního rejstříku. Španělský právní řád tuto problematiku obsahuje v Nařízení o obchodním rejstříku28, kde upravuje obecně otázky tvorby obchodních firem různých typů společností a dále v zákoně LSC, v článku 6.1, kde najdeme specifikaci dodatku označujícího právní formu, který je součástí obchodní firmy společnosti. V českém právním řádu je této problematice věnován §8 a následující. ObchZ s obecnými požadavky a §107 ObchZ upravující dodatek označující právní formu společnosti.

26

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 687 27 překl.: označení/název společnosti – obdoba české obchodní firmy 28 Real Decreto 1784/1996, de 19 de julio, por el que se aprueba el Reglamento del Registro Mercantil

17

Z obou právních řádů plyne jednoznačně zásada volnosti při výběru obchodní firmy, dále pak zásada nezaměnitelnosti, pravdivosti, jasnosti a jednotnosti. Zásada volnosti při výběru obchodní firmy je prolomena zákonem stanovenými zákazy, a to: •

nesmí být zaměnitelná s obchodní firmou jiné již existující společnosti, přičemž k odlišení společností nepostačuje pouze rozdílný dodatek označující právní formu;

•

nesmí být klamavá;

•

nesmí být v rozporu se zákonem, veřejným pořádkem nebo dobrými mravy;

•

nesmí používat oficiální nebo institucionální názvy, které je možné používat jenom na základě speciálních zákonů.

Ochrana obchodní firmy společnosti je absolutní a působí vůči všem, dle českého obchodního zákoníku počíná dnem vzniku a končí dnem zániku společnosti (tzn. dnem zápisu a dnem výmazu společnosti z obchodního rejstříku). Dle španělského Nařízení o obchodním rejstříku tato ochrana počíná dnem vydání tzv. negativního vyjádření o obchodní firmě,29 o které je potřeba požádat ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku a které má platnost 6 měsíců (po uplynutí této lhůty dané vyjádření pozbývá platnost a o danou obchodní firmu může požádat i jiná osoba), to vše ale pouze za podmínky, že společnost je zapsána do obchodního rejstříku v dané lhůtě do 6 měsíců, jinak až ode dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku obdobně jako v ČR.

Dle obou právních řádů se obchodní firma skládá z kmene a dodatku označujícího právní formu. Kmen může být věcný (vztahující se povinně k předmětu činnosti společnosti), osobní (nesoucí jméno společníka), fantazijní nebo smíšený.

Tady dochází k rozchodu obou právních režimů. Dle českého práva osobní obchodní firma společnosti může obsahovat pouze osobní jméno jedné nebo více fyzických osob – společníků. Pokud dojde k situaci, že společník, jehož jméno je součástí obchodní firmy společnosti, přestane být společníkem, může společnost nadále užívat jeho jméno jen s jeho souhlasem. Ve španělském právním řádu je teoreticky možné za podmínky souhlasu dané osoby použít i jméno osoby, která není společníkem, to ale může vést k případům, kdy bude společnost mylně považována za jiný subjekt, tudíž může taková obchodní firma působit 29

tzv. certificación negativa de denominación

18

klamavě a zaměnitelně. V případě, že dojde k situaci, že společník, jehož jméno tvoří součást obchodní firmy společnosti, přestane být společníkem, nemůže se domáhat vyškrtnutí svého jména z dané obchodní firmy; jedině, že si toto právo předem výslovně vyhradil. Dodatek označující právní formu společnosti je možné si vybrat z variant, které zákon stanoví taxativním výčtem, a to následovně: •

pro španělské společnosti s ručením omezeným je možné použít dodatky: Sociedad de Responsabilidad Limitada, Sociedad Limitada, popř. jejich zkratky „S.R.L.“ nebo „S.L.“;

•

pro české společnosti pak dodatek Společnost s ručením omezeným, nebo zkratky „spol. s r.o.“ nebo jednoduše „s.r.o.“

3.3 Obchodní charakter Společnost s ručením omezeným jako obchodní společnost, za kterou ji v českém řádu výslovně označuje §56 odst.1 ObchZ, ve španělském zákoně čl. 2 zákona LSC, je pak v praxi označována jako kapitálová společnost s některými prvky osobních společností. Mezi hlavní kapitálové charakteristiky s.r.o. tak v obou právních řádech patří: •

povinnost vytvořit základní kapitál v zákonem stanovené minimální výši;

•

povinnost společníků ke vkladům;

•

existence tzv. obchodního podílu společníka (ve Španělsku nazýván jako participación social30);

•

pevná organizační struktura společnosti daná zákonem;

•

za určitých podmínek možná změna v osobě společníka.

Prvek osobních společností, který je charakteristický pro tuto formu obchodní společnosti, je osobní účast společníka na činnosti společnosti. Ačkoli to zákon přímo nenařizuje, víceméně s tím oba právní řády počítají.

30

překl.: účast/podíl společníka na společnosti

19

Dle obou právních řádů je s.r.o. vždy podnikatelem (ve Španělsku je používán termín comerciante nebo empresario). Tento statut je společnosti s ručením omezeným v České republice přiznán v §2 odst.2 písm.a) ve spojení s §3 odst.1 písm.a) ObchZ, ve Španělsku pak v čl.2 zákona LSC. V obou zemích je jí tento statut přiznán bez ohledu na to, za jakým účelem byla tato společnost založena, tzn. zakladatelům je dána možnost založit společnost s ručením omezeným i za jiným než podnikatelským účelem. V českém právním řádu je tato možnost výslovně povolena v §56 ObchZ, ve španělském právním řádu toto povolení ale nenajdeme a tato možnost je tedy relativní a dovozuje se výkladem z výše uvedeného článku 2 zákona LSC, kde zákon výslovně přiznává s.r.o. obchodní charakter na základě její formy, tedy nezávisle na účelu za jakým byla společnost založena (byť by byl tento obchodní nebo občanský).31

3.4 Základní kapitál

„Společnost s ručením omezeným je vždy kapitálovou společností. Z toho plyne významný aspekt, totiž že společnost vytváří obligatorně institut základního kapitálu.“32 Základní kapitál je tedy zásadním charakteristickým rysem obchodních společností s omezeným ručením společníků, kteří neručí za závazky společnosti, resp. ručí jenom v omezeném rozsahu. Jeho obligatorní povaha je vyjádřena v požadavku uvést výši základního kapitálu v zakladatelském dokumentu. Dle obou právních úprav je definován podobně. Česká úprava uvádí znění: „peněžní vyjádření souhrnu peněžitých i nepeněžitých vkladů všech společníků do základního kapitálu společnosti“.33 Španělská úprava uvádí: „základní kapitál, který je rozdělen na podíly na společnosti, je tvořen majetkovými vklady všech společníků“.34

31

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.83 32 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Komplexní pohled na s.r.o. Praha, ASPI, 2002, str.329 33 §58 odst.1 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 34 Art.1 de la Ley 1/2010, de 2 de julio, de Sociedades de Capital

20

Funkce, které základní kapitál plní, jsou dle nejrozšířenější doktríny následující: •

tvoří majetkovou základnu společnosti/garanční funkce – omezené ručení společníků v případě neúspěchu podnikatelského záměru společnosti nedává věřitelům možnost domáhat se plnění závazků společnosti u společníků (anebo jenom ve velmi omezeném rozsahu za určitých podmínek) – je tedy nevyhnutné, aby společnost zachovávala alespoň minimální objem prostředků po celou dobu své existence a poskytovala tak určitou garanci věřitelům pro případ zániku společnosti; v praxi ale základní kapitál často tuto funkci neplní, jelikož současná právní úprava obou zemí neznemožňuje vznik situace, kdy čistý obchodní majetek klesne pod výši základního kapitálu;

•

tvoří základ pro rozvíjení podnikatelské činnosti společnosti; v praxi často dochází k situaci nazývané jako infrakapitalizace, což je situace, kdy vložený základní kapitál není ani zdaleka postačující vzhledem k rozsahu plánovaných podnikatelských aktivit; bohužel, ani v tomto případě neexistují právní normy, které by zakladatelům přikazovaly vložit základní kapitál v takové výši, aby korespondoval s plánovanou činností společnosti;

•

organizační funkce – slouží k určení obchodních podílů jednotlivých společníků na společnosti, neboť výše tohoto podílu se určuje poměrem vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak.

Výše základního kapitálu je dle článku 4.1 španělského zákona LSC stanovena na 3.000 EUR. Předchozí zákon LSRL stanovoval tuto částku ve výši 3.005,06 EUR, jelikož při přechodu země na měnu euro dne 1.1.2002 (zákonem č. 46/1998, čl.23) došlo pouze k jednoduchému přepočtu dle platně stanoveného kurzu z původních 500.000 peset (původní španělská měna) na eura. Nový zákon LSC tuto částku konečně zaokrouhlil. Základní kapitál musí být povinně vyjádřen v eurech, což však nebrání jeho splacení i v jiné měně, avšak za podmínky, že bude následně přepočten na eura dle platného kurzu Evropské Centrální Banky. V české právní úpravě byla minimální výše základního kapitálu v §108 ObchZ stanovena na částku 200.000 CZK a je rovněž možné jej splatit i v jiné měně než koruně české s následným přepočtem.

21

3.5 Pojem sídla a státní příslušnosti

„Podobně jako obchodní firma u obchodní společnosti supluje jméno občana (fyzické osoby), tak má také sídlo pro obchodní společnost týž, resp. obdobný význam jako pro fyzickou osobu bydliště.“35 Sídlo je tak vedle obchodní firmy jedním z hlavních identifikačních znaků určujících s.r.o. jako subjekt práv a povinností. Sídlo právnické osoby má základní význam především z hlediska tzv. státní příslušnosti právnických osob, pro niž se zpravidla považuje za rozhodující kritérium. Státní příslušnost je pak rozhodující pro určení práva aplikovatelného na tuto osobu, pro určení způsobilosti k právům, jež jsou přiznána jenom státním příslušníkům a pro vymezení, kdo jí poskytne diplomatickou ochranu. „Rozlišují se čtyři kritéria, která mohou stanovit vazbu právnické osoby na určitý stát: •

sídlo společnosti (teorie sídla);

•

stát, na jehož území byla založena (teorie inkorporační);

•

stát, na jehož území společnost podniká;

•

státní příslušnost společníků nebo ředitelů společnosti (princip kontroly).“36

Španělský právní řád se na rozdíl od České republiky přiklonil k teorii sídla. Pro určení státní příslušnosti společnosti je tedy rozhodné sídlo, což vyplývá z čl. 8 zákona LSC, kde je stanoveno, že za španělskou bude považována každá společnost, jejíž sídlo se nachází na španělském území bez ohledu na to, kde byla společnost založena. Aby se v praxi předešlo situacím, kdy se společnosti budou snažit obejít španělské zákony a podrobit se tak možná výhodnějšímu právnímu režimu jiné země, bylo stanoveno v článcích 9 a 10 zákona LSC jak určit, jestli společnost má nebo nemá své sídlo na území Španělska. Ze zákona tak vyplývá, že společnost musí mít své sídlo na území Španělska, pokud se její hlavní podnik nebo provozovna (tzv. skutečné sídlo) nachází na španělském území. To ale nebrání možnosti, aby společnost určila jako své sídlo v rámci Španělska místo, kde se nachází její faktická správa a řízení, i když její hlavní podnik nebo provozovna se nachází mimo území Španělska.37

35

Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha, C.H.Beck, 1994, str.77 Pelikánová, I. a kol.: Obchodní právo, 1.díl. Praha, CODEX Bohemia, 1999, str. 63 37 Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.74 36

22

Při určování sídla má tak společnost dle španělských norem na výběr ze dvou možností – za sídlo si může zvolit jak místo svého hlavního podniku nebo provozovny, tak místo své faktické správy a řízení. Je však oprávněna mít pouze jedno sídlo, které se obligatorně zapisuje do obchodního rejstříku. V případě neshody zapsaného sídla a sídla skutečného, je statutární orgán společnosti povinen uvést tuto skutečnost do souladu se zákonnými požadavky. V případě, že tak neučiní, jsou třetí osoby oprávněny považovat za sídlo kterékoliv z těchto dvou. Sídlo musí být konkrétně určeno ve stanovách společnosti, a to uvedením názvu ulice, čísla ulice a obce. Změna sídla tedy probíhá změnou stanov. Česká republika se ohledně problematiky sídla právnických osob a jejich státní příslušnosti přiklonila k inkorporační teorii, což vyjadřuje §26 odst.3 ObchZ, který stanoví, že vnitřní právní poměry zahraniční právnické osoby se i po přemístění jejího sídla do České republiky řídí právním řádem státu, podle něhož byla založena. Tímto právním řádem se řídí i ručení jejích společníků nebo členů vůči třetím osobám, které však nesmí být nižší, než stanoví české právo pro tutéž nebo obdobnou formu právnické osoby. Problematika sídla právnických osob byla v českém právním řádu několikrát novelizována a nakonec vypuštěna z obchodního zákoníku a přesunuta do zákoníku občanského – konkrétně do §19c. Ustanovení, dle kterého sídlo právnické osoby muselo být určeno adresou, kde právnická osoba skutečně sídlí, tedy na místě, kde je umístěna její správa a kde se může veřejnost s právnickou osobou stýkat, bylo podle nejnovější novely změněno na relativně obecné pravidlo, že sídlo musí být určeno při zřízení právnické osoby a nesmí být určeno v bytě, pokud to odporuje povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti. Nadále však platí, že v případě neshody mezi zapsaným a skutečným sídlem, se podobně jako ve Španělsku, může každý dovolat i jejího skutečného sídla.38 Proti osobě, která se dovolá sídla zapsaného v obchodním rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě. Česká právní úprava dále na rozdíl od té španělské povoluje určení sídla v zakladatelském dokumentu pouze ve tvaru obce, aby se tak předešlo nutnosti měnit daný zakladatelský dokument i v případech, kdy dojde ke změně sídla společnosti jenom v rámci jedné obce. Do obchodního rejstříku musí být ale zapsána plná adresa, tudíž název ulice, číslo ulice a obec.

38

Bartošíková, M., Štenglová, I.: Společnost s ručením omezeným. Praha, C.H.Beck, 2003, str.21

23

Český obchodní zákoník pak dále neoperuje s pojmem státní příslušnost společnosti jako v případě španělské úpravy, používá ale výrazy česká a zahraniční osoba, přičemž za zahraniční osobu je považován subjekt, který má své sídlo mimo státní území České republiky. Oba porovnávané právní řády se tedy liší pouze právní terminologií, konečný výsledek je však v důsledku harmonizace této oblasti práva v rámci Evropské unie stejný. Podnikání zahraničních osob se tak řídí principem národního režimu, který umožňuje zahraničním osobám podnikat na území cizího státu za stejných podmínek jako domácím subjektům. Oprávnění těchto osob podnikat na území cizího státu vzniká ke dni jejich zápisu, popřípadě organizačních složek jejich podniků, do obchodního rejstříku daného státu.

24

4 ZALOŽENÍ SPOLEČNOSTI Proces konstituování společnosti, který je do značné míry stejný v obou porovnávaných právních řádech, lze rozdělit na dvě základní etapy, a to na fázi zakládání a na fázi vzniku společnosti. Teprve završením druhé fáze je tento proces ukončen a výsledkem je nový subjekt práv a povinností, tedy nová právnická osoba. Samo založení je nezbytnou podmínkou vzniku společnosti. Bez důkazu platného založení společnosti nemůže dojít k jejímu zápisu do obchodního rejstříku.39

Dle článku 19 španělského zákona LSC je obchodní společnost založena smlouvou mezi dvěma nebo více osobami, nebo v případě jednočlenné společnosti, jednostranním právním úkonem – v obou případech se jedná o tzv. zakladatelský dokument. Španělská terminologie se od té české v tomto bodu liší, jelikož český právní řád používá termín společenská smlouva pro založení společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva pro založení akciové společnosti. Pro případ jednočlenné společnosti používá pojem zakladatelská listina, zatímco španělský zákon LSC používá pro všechny tři typy kapitálových společností a všechny jejich varianty pojem escritura de constitución (překl.: zakladatelská listina).

K založení společnosti dochází v momentě podpisu zakladatelského dokumentu všemi zakladateli, resp. jejich zástupci pověřenými k tomuto právnímu úkonu plnou mocí. Zakladatelský dokument musí obsahovat zákonem stanovené náležitosti a přílohy, navíc dle obou právních řádů musí mít formu notářského zápisu. Notář ručí za formální a věcnou stránku dokumentu. V případě jakýchkoliv výhrad, musí tyto uvést do zápisu a zbavuje se tak svého ručení.

Španělský právní řád na rozdíl od českého vyžaduje k podpisu zakladatelského dokumentu doložení tzv. certificación negativa de denominación (překl.: negativní osvědčení o obchodní firmě společnosti). Toto osvědčení je vydáváno Centrálním obchodním rejstříkem40 na žádost jednoho ze zakladatelů společnosti nebo pověřeného notáře, obligatorně ale musí znít na jméno jednoho ze zakladatelů. Centrální obchodní rejstřík tímto osvědčením potvrzuje, že neexistuje žádná jiná společnost se stejnou nebo podobnou obchodní firmou a 39 40

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.65 tzv. Registro Mercantil Central

25

danou žádost eviduje následujících 6 měsíců ode dne vydání osvědčení. V případě neobdržení potvrzení o zapsání společnosti do obchodního rejstříku, je daná obchodní firma z databáze vyřazena a osvědčení pozbývá platnosti. Je tedy možné, aby třetí osoba po uplynutí této lhůty požádala o „rezervaci“ stejné obchodní firmy.

Kromě výše uvedené časové rezervace dané obchodní firmy v databázi Centrálního obchodního rejstříku, je platnost tohoto negativního osvědčení limitována ještě jednou lhůtou, a to, že k podpisu zakladatelského dokumentu, jehož je součástí, musí dojít do 3 měsíců od data vystavení tohoto osvědčení. Po tomto datu již není možné, aby notář ověřil daný zakladatelský dokument, jelikož negativní osvědčení již pozbylo své platnosti. Je ale možné, pokud zároveň nedošlo k uplynutí 6-měsíční rezervační lhůty, požádat Centrální obchodní rejstřík o obnovení daného osvědčení. Po uplynutí rezervační lhůty je potřeba podat zcela novou žádost.

Český právní řád takové osvědčení k podpisu zakladatelského dokumentu nevyžaduje. Obchodní firma společnosti je v podstatě ověřována až při žádosti o zápis společnosti do obchodního rejstříku a je posuzována rejstříkovými soudy.

Založení společnosti s ručením omezeným může od r. 2007 dle španělských zákonů probíhat taky elektronickou formou v rámci snahy o urychlení procesu založení a zápisu společnosti. Tuto elektronickou možnost je možné využít již od samého začátku, tzn. od žádosti o negativní osvědčení o obchodní firmě společnosti. Do r. 2007 byla tato možnost vyhrazena pouze speciálnímu podtypu zvanému SLNE, proto tento proces více přiblížím až v poslední části práce věnované právě tomuto podtypu.

Dle českého zákona je tato možnost taky připuštěna, ale vztahuje se víceméně jenom na fázi samotného zápisu společnosti do obchodního rejstříku.

4.1 Zakladatelé společnosti Zakladatelé jsou osoby, jež podepíší zakladatelský dokument a které převezmou všechny podíly, na které je rozdělen základní kapitál společnosti.

26

Dle španělského právního řádu není počet zakladatelů ani pozdější počet společníků nijak upraven. Společnost může být založena jedním, ale i více zakladateli, kterými mohou být jak fyzické tak právnické osoby. Horní limit taky není upraven, ačkoliv zákon z r.1953 obsahoval limit 50 společníků. Ten byl ale pozdějším zákonem z r.1995 zrušen.

Český obchodní zákoník v §105 odst.2 podobně stanovuje, že společnost s ručením omezeným může být taky založena pouze jednou osobou (fyzickou nebo právnickou). Na rozdíl od španělského ale stanovuje další tři podmínky (jak již bylo popsáno výše), které musí být splněny současně. První podmínkou je, že jedna fyzická osoba může být jediným společníkem současně v nejvýše třech s.r.o. Druhá podmínka zakazuje společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem založit nebo být jediným společníkem další společnosti s ručením omezeným, čímž se zákon snaží předcházet podvodnému jednání a zneužívání této formy obchodní společnosti. Poslední podmínkou je, že fyzická nebo právnická osoba může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné společnosti.

Španělská úprava takové zákazy neobsahuje. Obsahuje pouze výše zmíněný zákaz vztahující se pouze na speciální podtyp SLNE.

4.2 Zakladatelský dokument a stanovy Zakladatelský dokument musí dle článku 22 zákona LSC obsahovat obligatorně následující údaje: •

určení společníků;

•

vyjádření vůle společníků založit společnost s ručením omezeným, tzv. affectio societatis;

•

určení vkladu každého společníka a vyčíslení obchodního podílu, který společník tímto vkladem v dané společnosti získá;

•

stanovy společnosti;

•

určení prvních členů správního orgánu společnosti (obdoba českých jednatelů);

•

způsob prvotní správy a řízení společnosti, pokud stanovy připouštějí více možností.

27

Stanovy musí dále podle článku 23 zákona LSC obsahovat následující náležitosti: •

obchodní firma společnosti,

•

předmět podnikání (činnosti),

•

sídlo společnosti,

•

základní kapitál,

•

obchodní podíly, na které je základní kapitál rozdělen, nominální hodnota těchto podílů, jejich počet, číslování a v případě, že podíly nejsou stejné, také uvedení práv a jejich rozsahu, které náleží vlastníkovi každého podílu,

•

způsob nebo povolené možnosti způsobu správy a řízení společnosti,

•

počet členů správního orgánu, který může být stanoven pomocí intervalu, délka jejich funkčního období a způsob odměňování,

•

způsob rozhodování orgánů společnosti.

Stanovy jsou tedy dle španělského práva obligatorní náležitostí zakladatelského dokumentu, spolu tak tvoří nerozdělitelnou jednotu. Zakladatelský dokument bez stanov by byl neplatný a stanovy bez zakladatelského dokumentu neúčinné. I přesto si ale stanovy zachovávají určitou formální autonomii tak, aby při jejich změně nebylo potřebné měnit celý zakladatelský dokument.

V České republice jsou stanovy považovány za fakultativní dokument, který upravuje vnitřní organizaci společnosti a rovněž tak i některé další otázky určené ve společenské smlouvě. To vše ale za předpokladu, že zakladatelský dokument vydání stanov připouští. Pokud o nich mlčí, je jejich vydání nepřípustné.

Pro oba porovnávané právní řády platí, že změny stanov jsou ve výlučné pravomoci valné hromady (až na výjimky stanovené španělským zákonem LSC). Rozhodnutí o změnách stanov musí mít formu notářského zápisu.

Český právní řád vyžaduje při rozhodování o změnách stanov souhlas alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků (nevyžaduje-li zákon nebo společenská smlouva vyšší počet hlasů). Španělský právní řád vyžaduje prostou většinu všech hlasů náležejících společníkům,

nevyžadují-li

stanovy

vyšší

procento,

nesmí

však

přitom

stanovit

jednomyslnost, která je stanovena přímo zákonem jenom pro určitý okruh změn stanov. 28

Kromě toho mohou španělské stanovy požadovat i minimální počet společníků hlasujících ve prospěch změny stanov.

Pro oba porovnávané právní řády je ale příznačné, že datum schválení stanov nesmí předcházet datu podpisu zakladatelského dokumentu.

Na závěr je potřebné tedy shrnout, že pokud porovnáme obligatorní náležitosti české společenské smlouvy s obligatorními náležitostmi španělského zakladatelského dokumentu a stanov, tak zjistíme jenom následující rozdíly: •

španělský právní řád oproti české úpravě: o vyžaduje v zakladatelském dokumentu vyjádření vůle společníků založit společnost s ručením omezeným, tzv. affectio societatis a schválení stanov; o připouští stanovení počtu členů správního orgánu pomocí intervalu, za podmínky, že konečný počet pak stanoví valná hromada;

•

český právní řád oproti španělské povinně vyžaduje určení správce vkladu (viz.část 5.3 Správce vkladu této diplomové práce).

4.3 Zápis společnosti do obchodního rejstříku

„V zemích, jejichž právní řády upravily vytváření právnických osob, a v rámci toho zvláště obchodních společnosti na podkladě principu registračního, muselo souběžně dojít také k úpravě zvláštních veřejných seznamů, do nichž budou tyto osoby zapisovány.“41 V České republice je tento seznam nazýván obchodním rejstříkem a je veden rejstříkovými soudy. Ve Španělsku je tento veřejný seznam veden institucí zvanou Centrální obchodní rejstřík42 s pobočkou v každé provincii.

Pro oba právní řády platí, že prvozápis společnosti do obchodního rejstříku je vázán na uzavření zakladatelského dokumentu, tedy na právní úkon založení společnosti. Tento zápis je obligatorní a má konstitutivní účinky, což v praxi znamená, že zápisem do obchodního rejstříku společnost nabývá způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost k právním úkonům. 41 42

Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha, C.H.Beck, 1994, str.143 tzv. Registro Mercantil Central

29

Španělský zákon upravující činnost obchodního rejstříku43 stanovuje v 83. článku obecnou lhůtu pro zápis obchodních společností v délce jednoho měsíce od podpisu zakladatelského dokumentu. Zákon LSC má vzhledem k zákonu o obchodním registru speciální povahu a konkrétně pro zápis společností s ručením omezeným stanovuje lhůtu 2 měsíce od podpisu zakladatelského dokumentu. Osobami oprávněnými podat návrh na zápis společnosti do rejstříku jsou zakladatelé a první členové správního orgánu, kteří ručí solidárně za splnění této povinnosti a to i v případě, že jejím splněním pověřili třetí osobu na základě plné moci.

Pro případ pozdního podání této žádosti o zápis zákon o LSC žádné speciální sankce v podobě nemožnosti podání žádosti nestanovuje, podrobuje ale společnost jinému právnímu režimu – viz.část 4.4 Jednání společnosti před zápisem do obchodního rejstříku této diplomové práce.

Žádosti o zápis do obchodního rejstříku musí povinně předcházet splnění zákonem stanovených daňových povinností a získání příslušného podnikatelského oprávnění. Žádost je podávána u místně příslušného obchodního rejstříku, který musí provést zápis společnosti do 15 dnů od obdržení žádosti. V případě, že tak neučiní, je žadatel oprávněn požadovat, aby tak rejstřík neprodleně učinil v dodatečné lhůtě stanovené zákonem, tzn. do 3 dnů, současně s tím má žadatel právo na snížení poplatků za zápis společnosti o 30%.44 Skutečnost, že společnost byla zapsána, zveřejní obchodní rejstřík ze své úřední povinnosti v obchodním věstníku.45

Český právní řád upravuje činnost obchodního rejstříku v §27 a násl. ObchZ. Vznik společnosti je pak dále upraven v §62 ObchZ, kde je stanoveno, že společnost vzniká dnem, ke kterému byla zapsána do obchodního rejstříku, podobně jako to upravuje španělský řád. Návrh na prvozápis do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení společnosti nebo od doručení průkazu živnostenského či jiného podnikatelského oprávnění. Uběhne-li tato lhůta marně, má to za následek pozbytí platnosti podnikatelského oprávnění a nemožnost podat návrh na zápis do obchodního rejstříku. 46 Rejstříkový soud zmeškání lhůty

43

Real Decreto 1784/1996, de 19 de julio, por el que se aprueba el Reglamento del Registro Mercantil Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.39 45 tzv. Boletín Oficial del Registro Mercantil (BORME) 46 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.89 44

30

prominout nemůže, naopak je povinen z moci úřední prověřit, zda byla zachována.47 Návrh může být později podán jenom za podmínky, že jsou již opatřeny nové platné doklady o podnikatelském oprávnění.

Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podávají a podepisují všichni jednatelé jménem společnosti, jakožto její statutární orgán, k rejstříkovému soudu, v jehož obvodu je obecný soud dané společnosti. O návrhu rozhoduje soud usnesením ve lhůtě do 5 dnů.

Srovnání poplatků hrazených při zakládání nové s.r.o. v ČR a ve Španělsku je uvedeno v příloze č.1, přesný postup zakládání španělské s.r.o. pak v příloze č.3.

4.4 Jednání společnosti před zápisem do obchodního rejstříku

Vznik společnosti s ručením omezeným je výsledek procesu, který počíná shodou vůle několika společníků, pokračuje podpisem zakladatelského dokumentu a vrcholí zápisem do obchodního rejstříku. Zápisem do obchodního rejstříku společnost nabývá právní způsobilost jako právnická osoba, to však není překážkou toho, aby společnost činila určité právní úkony již před tímto zápisem, obzvláště úkony interního charakteru směřující právě ke vzniku společnosti. Španělský zákon v tomto směru upravuje dvě možné situace, tzv. sociedad en formación (překl.: vznikající společnost) a tzv. sociedad irregular (překl.: mimořádná společnost). Ačkoliv obě postrádají úspěšný zápis do obchodního rejstříku, vztahuje se na ně rozdílný právní režim.48

47

Eliáš, K.: Obchodní společnosti. Praha, C.H.Beck, 1994, str.145 Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.42 48

31

4.4.1 Sociedad en formación

Tento zvláštní typ společnosti je upraven v článku 36 a následující zákona LSC. Jedná se o společnost, která se sice nachází v procesu zakládání, tzn. před zápisem do obchodního rejstříku, ale na straně zakladatelů pořád trvá vůle společnost právoplatně založit a zapsat. Problém je spatřován v tom, že tato společnost jakožto subjekt prozatím bez právní způsobilosti, nemůže nést odpovědnost za právní úkony a smlouvy uzavřené osobami, které konaly jejím jménem. Proto zákon rozlišuje 3 typy odpovědností: •

Solidární odpovědnost osob, které konaly jménem společnosti před jejím zápisem do obchodního rejstříku. Z této solidární odpovědnosti jsou vyňaty právní úkony, jejichž účinnost byla podmíněna zápisem společnosti do obchodního rejstříku a jejich následnou akceptací ze strany společnosti do 3 měsíců po úspěšném zápisu.

•

Přímá odpovědnost vznikající společnosti, a to za následující právní úkony a smlouvy: o úkony nezbytné pro zápis společnosti do obchodního rejstříku; o úkony konané členy správního orgánu společnosti před zápisem společnosti do obchodního rejstříku v rámci oprávnění, které jim svěřil zakladatelský dokument. Jelikož španělský zákon povoluje zahájení obchodní činnosti společnosti již před jejím zápisem do obchodního rejstříku (čímž se podstatně liší od české úpravy, která tuto možnost vylučuje a začátek činnosti povoluje až ode dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku), jedná se o úkony, kterými jsou členové správního orgánu společnosti pověřeni v rámci rozvíjení běžné podnikatelské činnosti společnosti.

•

Přímá odpovědnost již zapsané společnosti: o za právní úkony nezbytně nutné pro zápis společnosti; o za právní úkony a smlouvy, které byly sice uzavřené před jejím zápisem do obchodního rejstříku, ale společnost je akceptuje ve lhůtě 3 měsíců ode dne provedení zápisu společnosti.

32

4.4.2 Sociedad irregular

Tento typ společnosti je upraven v článku 39 zákona LSC a od vznikající společnosti se liší tím, že zakladatelé postrádají vůli zakládanou společnost do obchodního rejstříku zapsat. Vůle nezapsat zakládanou společnost může být prokázána třemi způsoby: •

výslovně anebo tacitně – v obou případech je tato vůle společnost nezapsat skutkovou otázkou a proto náleží soudu rozhodnout, jestli z vykonané zkoušky plyne závěr, že tato vůle je postrádána;

•

objektivně a automaticky – uplynutím lhůty 1 roku ode dne podpisu zakladatelského dokumentu bez podání žádosti o zápis společnosti do obchodního rejstříku.

V případě, že je tento nedostatek vůle prokázán (kterýmkoliv způsobem), je každý ze společníků oprávněn požádat soud o zrušení společnosti s následnou likvidací a navrácením vkladů. Pokud tato společnost již začala svou obchodní činnost, aplikují se na ni právní normy upravující občanskou společnost (tzv. Sociedad civil), anebo veřejnou obchodní společnost, podle toho, zda předmět její činnosti má podnikatelský nebo nepodnikatelský charakter. Jakmile je ale společnost podrobena právnímu režimu občanské společnosti anebo v.o.s., její pozdější zápis do obchodního rejstříku vyžaduje její přeměnu nebo změnu právní formy společnosti. V žádném případě není možné podrobit takto zapsanou společnost právnímu režimu vznikající společnosti jak je popsáno výše, z čehož vyplývá, že osobní a solidární odpovědnost osob, které jednaly jejím jménem před zápisem do obchodního rejstříku, ani odpovědnost členů správního orgánu společnosti, nezaniká.

Český obchodní zákoník problematiku vznikající společnosti upravuje v §64 ObchZ jako tzv. jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku, kde stanoví, že každý kdo jedná jménem společnosti před jejím vznikem, je z tohoto jednání zavázán; jedná-li se o více osob, jsou zavázány společně a nerozdílně. Zakladatelé společnosti jsou pak následně zavázány pořídit seznam těchto jednání a předložit jej ke schválení společníkům nebo orgánu oprávněnému jej schválit. Toto schválení musí, podobně jako dle španělské úpravy, 33

proběhnout do 3 měsíců od vzniku společnosti. Pak platí, že z těchto jednání byla společnost zavázána od počátku. Obdobu mimořádné společnosti najdeme v §3a ObchZ, který upravuje tzv. neoprávněné podnikání společnosti, což je v podstatě případ španělské mimořádné společnosti, u které k zápisu do obchodního rejstříku nedojde a společnost vstupuje do likvidace. O neoprávněné podnikání společnosti se jedná tehdy, vykonává-li osoba činnost bez zákonem požadovaného ohlášení nebo povolení. Právní úkony učiněné v souvislosti s tímto podnikáním nejsou neplatné a společnost, která je učinila, je za ně odpovědná. Důsledkem takového jednání může být zrušení společnosti soudem. „Zároveň tím není dotčena trestní odpovědnost jednatelů, členů dozorčí rady, prokuristů a zaměstnanců společnosti, kteří spáchali trestný čin neoprávněného podnikání podle §118 trestního zákona49, a to samostatně, nebo se na jeho spáchání podíleli ve formě spolupachatelství nebo účastenství podle §9 a 10 trestního zákona.“50

4.5 Neplatnost společnosti „Jedním ze základních principů právního státu je zásada ochrany práv nabytých v dobré víře a s tím související princip ochrany třetích osob vůbec. Nelze proto akceptovat stav, aby společnost byť v rozporu se zákonem vznikla, a poté, co byla do obchodního rejstříku zapsána, byla její existence prohlášena za protiprávní a společnost za neexistující.“51 Zákonodárce se proto těmto hrozbám snaží čelit a to ve smyslu čl.10-12 tzv. První směrnice ES (Směrnice Rady EHS č. 68/151 ze dne 9.3.1968, o koordinaci ochranných opatření za účelem dosažení jejich rovnocennosti ve Společenství, která jsou vyžadována v členských státech od společností ve smyslu čl.58 druhého pododstavce Smlouvy, na ochranu zájmů společníků a třetích osob) obsažené v §68a ObchZ.

O neplatnost společnosti se jedná v případě, že při zakládání společnosti došlo k vadám, které nastaly tedy ještě před samotným vznikem společnosti jako právnické osoby a které

49

Zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, v platném znění Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.23 51 Tamtéž, str.83 50

34

v případě jiných právních úkonů jsou důvody jejich neplatnosti. V tomto případě nelze ale rušit něco, co dosud nevzniklo.52

Právní úprava neplatnosti společnosti v obou porovnávaných právních řádech tedy určuje, že po vzniku společnosti již nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, a nelze se ani domáhat určení, že společnost nevznikla. Z uvedeného ustanovení však nevyplývá, že není přípustné po zápisu společnosti do obchodního rejstříku podat žalobu na určení neplatnosti právního úkonu, kterým byla společnost založena.

Prohlášení společnosti za neplatnou si tedy vyžaduje splnění následujících požadavků: •

společnost byla zapsána do obchodního rejstříku,

•

neplatnost je prohlášena rozhodnutím soudu,

•

prohlášení neplatnosti společnosti je považováno za oprávněné, jenom pokud nastal jeden z důvodů taxativně vyjmenovaných zákonem,

•

prohlášením neplatnosti vstupuje společnost ze zákona do likvidace,

•

právní vztahy, do nichž neplatná společnost vstoupila, nejsou prohlášením jejím neplatnosti dotčeny – jsou považovány za platné a budou vypořádány v rámci likvidace společnosti.

Španělský zákon LSC upravuje tuto problematiku v článku 56, kde vyjmenovává následující důvody vedoucí k prohlášení společnosti za neplatnou: (a)

všichni zakládající společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům,

(b) nevyjádření vůle založit společnost s ručením omezeným, tzv. affectio societatis, minimálně dvěma zakladateli v případě pluralitní společnosti anebo jediným zakladatelem v případě společnosti s ručením omezeným s jediným zakladatelem, (c)

ve stanovách chybí údaj o předmětu podnikání (činnosti) společnosti anebo je tento nedovolený anebo odporuje veřejnému pořádku,

(d) ve stanovách chybí údaj o obchodní firmě společnosti, (e)

v zakladatelském dokumentu chybí údaj o výši základního kapitálu nebo o vkladech společníků,

52

Pelikánová, I., Černá, S. a kol.: Obchodní právo 2. Praha, ASPI, 2006, str.80

35

(f)

nebyl zcela splacen základní kapitál již při podpisu zakladatelského dokumentu – v tomto případě jsou společníci povinni doplatit nesplacenou část svých vkladů, ke kterým se zavázali v zakladatelském dokumentu.

Český právní řád upravuje tuto problematiku v §68a ObchZ a na rozdíl od španělské úpravy neobsahuje bod o nevyjádření vůle zakladatelů založit společnost, ustanovení o splacení základního kapitálu je modifikováno na nedodržení ustanovení o minimálním splacení vkladů a obsahuje navíc i klauzuli, že společnost může být prohlášena za neplatnou i v případě, že nebyl platně uzavřen zakladatelský dokument nebo nebyla dodržena jeho předepsaná forma. V obou právních řádech ale soudní prohlášení společnosti za neplatnou vede jednoznačně a přímo ze zákona ke vstupu společnosti do likvidace, přičemž právní vztahy, do nichž neplatná společnost vstoupila, nejsou prohlášením neplatnosti společnosti dotčeny a jsou narovnávány přímo v likvidačním řízení. V případě neplatnosti společnosti z důvodu uvedeného v bodě (f), český obchodní zákoník ukládá společníkům povinnost splatit dosud nesplacenou část vkladů jen pokud to vyžaduje zájem věřitelů na splnění závazků neplatné společnosti, tedy jako důsledek ručení. Ve Španělsku k takovému případu může dojít jenom jedná-li se o nepeněžité vklady a došlo-li k přecenění těchto vkladů, tzn. v zakladatelském dokumentu byl tento vklad oceněn na vyšší hodnotu než jakou má ve skutečnosti. V tomto případě je likvidátor povinen tento rozdíl od společníka vymáhat. Rozdíl mezi právními úpravami najdeme i v legitimaci k podání návrhu na prohlášení společnosti za neplatnou. V České republice může k tomuto řízení dojít na základě návrhu, tak i bez něj (soud zahájí řízení ex offo), zatímco ve Španělsku mají tuto aktivní legitimaci všichni společníci a členové správního orgánu společnosti, pasivní legitimaci má pak samotná společnost, které se to týká.

36

Španělský právní řád kromě toho stanovuje i lhůty, ve kterých je možné tyto návrhy z jednotlivých důvodů podat, a to následovně: •

v bodě (a) do čtyř let ode dne kdy skončila nezpůsobilost všech zakladatelů k právním úkonům - vyplývá z článku 1301 občanského zákoníku;53

•

v bodech (b), (f) do 15 let ode dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku – článek 1964 občanského zákoníku;54

•

v ostatních bodech není podání návrhu nijak časově omezeno.

V České republice takové lhůty stanoveny nejsou.

53 54

Art.1301 de Código Civil (Real Decreto de 24 de julio 1889) Art.1964 de Código Civil (Real Decreto de 24 de julio 1889)

37

5 VKLADY SPOLEČNÍKŮ DO ZÁKLADNÍHO KAPITÁLU

„Jednou ze základních povinností každého společníka je povinnost vkladová. Podstatou této povinnosti je závazek společníka poskytnout společnosti nevratné plnění, jež je označováno jako vklad.“55 „Vklad se stává majetkem společnosti, a proto nemá společník právo na jeho vrácení a nemůže s ním nakládat. Proto ani při zániku účasti společníka ve společnosti nemá společník právo na vrácení předmětu vkladu, ale pouze na vypořádací podíl, pokud trvá společnost dále bez jeho účasti, nebo na podíl na likvidačním zůstatku, pokud byla společnost zrušena likvidací.“56 Španělská úprava na rozdíl od té české nestanovuje minimální výši vkladu společníka, stanovuje pouze minimální výši základního kapitálu, tedy částku 3.000 EUR. Český právní řád stanovil v §109 ObchZ minimální vklad každého společníka na 20.000 CZK s dodatkem, že vklad musí být dělitelný na celé tisíce. Vklady jednotlivých společníků mohou mít rozdílnou výši, avšak součet jednotlivých vkladů se musí rovnat částce zapisovaného nominálního základního kapitálu.

5.1 Předmět vkladu

Předmět vkladu je v obou porovnávaných právních řádech vymezen relativně stejně. Španělský zákon LSC definuje vklad jako „majetek nebo majetkové právo, které je ocenitelné v penězích“. Musí být způsobilý začlenění do rozvahy společnosti jako aktivum a musí být způsobilý splňovat 2 základní funkce: sloužit jako majetková základna společnosti, resp.garanční funkce sloužící pro krytí závazků společnosti vůči třetím osobám a základna pro rozvíjení podnikatelské činnosti společnosti.57

55

Dědič, J. a kol.: Právo obchodních společností. Praha, PROSPEKTRUM, 1998, str.53 Tamtéž, str.54 57 Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.110 56

38

Česká právní úprava definuje vklad společníka jako „souhrn peněžních prostředků nebo jiných penězi ocenitelných hodnot, které se určitá osoba zavazuje vložit do společnosti za účelem nabytí nebo zvýšení účasti ve společnosti“. „Oba právní řády pak specifikují, že předmětem vkladu může být peněžité nebo nepeněžité plnění, které se společník zavazuje poskytnout společnosti a společnost se zavazuje jej přijmout. Předmětem vkladu může být obecně jakýkoliv hmotný či nehmotný statek, který je způsobilý být předmětem občanskoprávních vztahů, je ocenitelný penězi“,58 přičemž se nemůže jednat o závazek společníka týkající se provedení prací nebo poskytování služeb. Český právní řád kromě toho také požaduje, aby byl převoditelný. Španělský zákon toto výslovně nevyžaduje, pouze aby byl vklad ocenitelný penězi,59 v praxi by však asi bylo nemožné převést na společnost „nepřevoditelný“ majetek.

5.2 Peněžité vklady

Peněžitým vkladem mohou být pouze a výlučně peníze v domácí nebo zahraniční měně. Hodnotu vkladu vyjadřuje nominální hodnota peněz; u domácí měny přímo, u cizí po přepočtu na domácí měnu.60 Španělský právní řád stanovuje v článku 61 a násl. zákona LSC, že společník je povinen splatit peněžitý vklad v plné výši ještě před založením společnosti (tzn. nejpozději v den podpisu zakladatelského dokumentu). Nabízí přitom dva přípustné způsoby splacení vkladu: •

Společník splatí vklad do rukou pověřeného notáře, který je pak povinen do 5 dnů od přijetí vkladu uložit tento na speciální účet vedený na jméno zakládané společnosti u jakékoliv úvěrové instituce, která vykonává svou činnost na území Španělska.

•

Společník splatí vklad přímo na účet společnosti založený v dané úvěrové instituci za tímto účelem. Na základě tohoto splacení je společníkovi vystaven tzv. doklad

58

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.356 Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.111 60 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.356 59

39

o depositu, který je společník povinen předložit notáři, a ten jej následně přiloží k zakladatelskému dokumentu jakožto důkaz o splacení vkladu. Článek 62 zákona LSC přitom pamatuje rovnou i na prevenci možného zneužití tohoto dokladu o depositu, když stanoví jeho platnost na dva měsíce od data vystavení, z čehož se tedy dovozuje, že není možné splatit vklad více než dva měsíce před podpisem zakladatelského dokumentu. V případě uplynutí této lhůty je společník oprávněn požadovat vrácení tohoto vkladu. Dokud neuplyne lhůta platnosti, společník může požadovat vrácení vkladu jenom po předchozím vrácení dokladu o depozitu úvěrové instituci, která ho vystavila. Co španělský právní řád ale neupravuje je okamžik, od kterého je společnost oprávněna disponovat s těmito prostředky uloženými na tomto zvláštním účtu, tedy kdy nabyde společnost vlastnické právo ke vkladům. Za tento je dle právní doktríny považován okamžik podpisu zakladatelského dokumentu, tedy ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku.61 Český právní řád na rozdíl od španělského nevyžaduje splacení celého peněžitého vkladu najednou. Obchodní zákoník v §111 odst.1 stanoví, že před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku musí být splaceno celé emisní ážio a 30% na každý peněžitý vklad. Celková výše splacených peněžitých vkladů spolu s hodnotou splacených nepeněžitých vkladů musí činit alespoň 100 000 CZK. Nesplacenou část vkladu je společník následně povinen splatit za podmínek a ve lhůtě určené ve společenské smlouvě, nejpozději však do pěti let od vzniku společnosti. V případě prodlení se splácením vkladu je společník povinen platit úrok z prodlení ve výši 20% ročně z nesplacené částky, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Zvláštní podmínku pak stanovuje obchodní zákoník pro společnost s jediným zakladatelem, který musí splatit základní kapitál v plné výši ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. Oprávnění společnosti disponovat s peněžitými vklady na tomto zvláštním účtu vzniká, na rozdíl od španělské úpravy, až po zápisu společnosti do obchodního rejstříku, kdy na ní přechází vlastnické právo k těmto vkladům.

61

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.119

40

Z tohoto pravidla existují pouze dvě výjimky – v prvním případě jsou prostředky na účtu používány za účelem úhrady zřizovacích výdajů a druhým případem je situace, kdy jde o vrácení vkladů zakladatelům z důvodu zániku společnosti.62

5.3 Správce vkladu

„Povinnost splatit vklady, popř. jejich části, ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, vyvolala nezbytnost zvláštní úpravy splácení, protože dokud společnost nevznikne, nelze splácet vklad ani emisní ážio přímo společnosti.“63 Český právní řád tuto problematiku označuje termínem „správa vkladů“ a řeší jej detailněji než španělské právo. Správcem vkladu může být dle české úpravy jenom některý ze zakladatelů společnosti, popř. banka, i když není zakladatelem, jedná-li se o peněžité vklady. Toto pověření je podstatnou náležitostí společenské smlouvy, resp. zakladatelské listiny. Správce je povinen za tímto účelem zřídit zvláštní účet u banky na obchodní firmu založené společnosti, vklady spravovat a po vzniku společnosti je předat i s plody a užitky bez zbytečného odkladu společnosti. Pokud společnost nevznikne, je správce vkladu povinen splacené vklady spolu s plody a užitky vrátit vkladateli.64 Neučiní-li tak bez zbytečného odkladu, ručí za splnění této povinnosti všichni zakladatelé společně a nerozdílně. Z dalších povinností správce vkladu je potřeba uvést také § 60 ObchZ, který osobě spravující vklady ukládá povinnost vydat písemné prohlášení o splacení vkladu nebo jeho částí jednotlivými společníky, které se přikládá k návrhu na zápis do obchodního rejstříku. Navíc platí, že uvedl-li správce vkladu v prohlášení vyšší částku, než která je splacena, ručí věřitelům společnosti za její závazky až do výše tohoto rozdílu, a to po dobu pěti let od vzniku společnosti. Španělský právní řád pojem správcovství sice nezná, obdobnou funkci ale plní notář pověřený ověřením zakladatelského dokumentu jak bylo popsáno výše.

62

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.363 Bartošíková, M., Štenglová, I.: Společnost s ručením omezeným. Praha, C.H.Beck, 2003, str.42 64 Kalinová, M.., Kotoučová, J., Švarc, Z.: Obchodní právo pro navazující magisterské studium. Praha, Oeconomica, 2005, str. 39 63

41

5.4 Nepeněžité vklady

Za nepeněžitý vklad je dle obou porovnávaných právních řádů považován každý vklad, jehož předmětem je majetek nebo majetkové právo ocenitelné v penězích odlišné od peněz jako takových. Předmětem nepeněžitých vkladů mohou být například jakékoliv movité či nemovité předměty, podnik nebo část podniku, pohledávky, předměty nehmotné povahy jako práva z průmyslového a duševního vlastnictví, cenné papíry nebo za určitých podmínek také obchodní podíly či práva užívání a požívání. Tyto předměty musejí být penězi ocenitelné, dle španělského zákona musejí mít majetkovou povahu, být způsobilé zařazení do rozvahových aktiv společnosti a nesmí být vyhrazeny pouze do majetkové sféry státu, územních samosprávných celků nebo zákonem určených právnických osob. Český zákon k tomu výslovně přidává podmínky, aby byly převoditelné a hospodářsky využitelné ve vztahu k předmětu podnikání nebo činnosti společnosti. Při aplikaci principu reálnosti (ze špan. „efectividad“) základního kapitálu španělský zákon předpokládá sérii ustanovení garantujících shodu nominální hodnoty nepeněžitého vkladu vloženého do základního kapitálu zakládané společnosti a nominální hodnoty obchodních podílů nabytých ve společnosti na základě tohoto vkladu. Snaží se tak zabránit situaci nazývané jako přecenění nepeněžitého vkladu nad jeho reálnou hodnotu. Na rozdíl od španělské akciové společnosti, kde zákon obligatorně vyžaduje znalecký posudek určující hodnotu nepeněžitého vkladu, u společnosti s ručením omezeným je tato možnost pouze fakultativní. Pokud společníci tuto možnost nevyužijí a ponechají ocenění vkladu na jeho vkladateli, za jeho správné ocenění (jak za reálnost vkladu, tak za správnost ocenění) jsou pak solidárně odpovědni: •

při zakládání společnosti všichni zakladatelé bez rozdílu a dále společník, který tímto vkladem nabývá účast na společnosti;

•

při zvyšování základního kapitálu všichni společníci v době přijetí usnesení o zvýšení základního kapitálu, dále společník, který tímto vkladem nabývá účast na společnosti a také členové správního orgánu, pokud o zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem neinformovali valnou hromadu;

42

přičemž se jedná o objektivní odpovědnost právní povahy, tzn. není nutné zavinění nebo úmysl a výše uvedené osoby jsou odpovědné pouze za rozdíl mezi uváděnou a skutečnou hodnotou vkladu. V žádném případě se nejedná o odpovědnost za případnou škodu způsobenou tímto nesprávným oceněním. Z této odpovědnosti jsou ze zákona vyloučeni: •

společníci, kteří vyjádřili námitku proti usnesení o zvyšování základního kapitálu a zároveň proti ocenění daného vkladu; a to zcela;

•

společníci, kteří vyjádřili námitku proti ocenění daného vkladu, ale ne proti usnesení o zvyšování základního kapitálu, jsou odpovědni pouze za reálnost tohoto vkladu, ne za dané ocenění;

•

společník, který využil fakultativní možnost ocenění nepeněžitého vkladu znaleckým posudkem; v tomto případě je odpovědnost přesunuta na znalce, který předmět vkladu ocenil.

Námitky společníků proti usnesení o zvyšování základního kapitálu, popřípadě proti ocenění nepeněžitého vkladu, musí být zapsány formou notářského zápisu. Aktivně legitimované osoby oprávněné vymáhat rozdíl z nesprávného ocenění, a to do pěti let od realizace vkladu, jsou členové správního orgánu, případně likvidátoři, společníci, kterým náleží přinejmenším 5%-ní podíl na základním kapitálu společnosti a kteří současně vyjádřili námitku a dále věřitelé společnosti v případě její insolvence. Vymáhaná částka se pak dělí rovným dílem mezi všechny odpovědné osoby, nikoliv na základě velikosti podílů na základním kapitálu. Zákon nebrání ani případné dohodě o peněžitém vyrovnání mezi odpovědnými osobami. V praxi se pak často využívá taky možnost snížení velikosti podílu vkladatele na základním kapitálu společnosti, a to ve výši neuhrazené části. „Uvolněná“ část podílu je následně rozdělena mezi ostatní společníky. Co se splácení nepeněžitých vkladů týče, tak platí výše uvedené pro peněžité vklady, a to, že musí být dle španělského práva splaceny nejpozději v den podpisu zakladatelského dokumentu. Splněním požadavku úplného splacení vkladu se přitom rozumí předání této věci

43

společnosti tím způsobem, že společnost nabyde vlastnické právo k danému vkladu. Až do momentu převzetí vkladu společností, odpovědnost za škodu na věci zůstává na vkladateli.65 Český právní řád upravuje tuto problematiku poměrně přísněji už hned v první podmínce stanovené v §59 ObchZ, kde nařizuje, že nepeněžitým vkladem může být jen majetek, který může společnost hospodářsky využít ve vztahu k předmětu podnikání. Dalším zpřísněním je obligatorní posudek zpracovaný znalcem nezávislým na společnosti a jmenovaným za tímto účelem soudem na návrh zakladatelů, případně samotné společnosti, přičemž se soud tímto návrhem řídit nemusí. Náležitosti tohoto znaleckého posudku víceméně odpovídají náležitostem fakultativního znaleckého posudku dle španělské úpravy, a to: •

popis nepeněžitého vkladu;

•

použité způsoby jeho ocenění a údaj o tom, zda hodnota nepeněžitého vkladu, ke které vedou použité způsoby ocenění, odpovídá alespoň částce, která se má započítávat na vklad do základního kapitálu společnosti;

•

částka, kterou se nepeněžitý vklad oceňuje.66

Z výčtu obligatorních náležitostí znaleckého posudku pak vyplývá, že oba právní řády připouští v souvislosti s vklady i stanovení emisního ážia. „Emisním ážiem se rozumí souhrn prostředků, které společníci poskytují společnosti nad rámec svých vkladů započítaných do základního kapitálu,“67 což je v případě nepeněžitých vkladů rozdíl mezi částkou, na kterou se oceňuje daný vklad a částkou, která se započítává na vklad do základního kapitálu. Znalec, který posudek vypracoval, je dle španělského právního řádu v tomto případě odpovědný i za způsobenou škodu, a to do 4 let od vyhotovení znaleckého posudku. Česká právní úprava na rozdíl od španělské vůbec nezná solidární odpovědnost společníků. Odpovědnost jednatelů za nesprávné ocenění nepeněžitého vkladu nastává dle §59a ObchZ pouze v případě, že toto ocenění bylo na základě rozhodnutí statutárního orgánu provedeno obecně uznávaným nezávislým odborníkem a za využití obecně uznávaných standardů a zásad oceňování. Tato výjimka z pravidla povinného oceňování znalcem je však připuštěna jenom pro případy nepeněžitých vkladů při zvyšování základního kapitálu.

65

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str.117 66 §59 odst. 4 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 67 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.362

44

Splacení nepeněžitých vkladů je v České republice upraveno v §59 odst.2 ObchZ, který stanoví, že nepeněžité vklady do společnosti musí být zcela splaceny před zápisem společnosti do obchodního rejstříku, anebo před podáním návrhu na zápis zvýšení jejího základního kapitálu. Momentem splacení vkladu je předání písemného prohlášení vkladatele o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nebo do jiné zvláštní evidence správci vkladu.

5.5 Přechod vlastnického práva na společnost a splacení vkladů

K nabytí vlastnického práva k předmětu vkladu společností dochází dle českého práva buď vznikem společnosti nebo v případě nemovitostí dnem vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě výše uvedeného písemného prohlášení vkladatele s úředně ověřeným podpisem. Jiné majetkové hodnoty, ke kterým se příslušné právo nabývá zápisem do zvláštní evidence, nabývá společnost toto vlastnické právo až účinností tohoto zápisu.68 Španělský právní řád tuto problematiku výslovně neřeší, jelikož vklady musí být zcela splaceny při podpisu zakladatelského dokumentu, kdy rovnou dochází i k převodu vlastnického práva k těmto vkladům na společnost.

68

§60 odst. 1 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění

45

6 REŽIM PODÍLŮ SPOLEČNÍKŮ NA SPOLEČNOSTI 6.1 Všeobecná ustanovení Základní kapitál společnosti s ručením omezeným je tvořen vklady všech společníků, které zakládají jejich účast, resp.podíl na společnosti. Španělský zákon LSC používá termín „participación social“ (tzv. účast na společnosti; pro větší přehlednost budeme tyto účasti označovat jako podíly na společnosti). Článek 90 a násl. zákona LSC stanoví, že se jedná o podíly nedělitelné, akumulovatelné, které nemusí mít nevyhnutně stejnou nominální hodnotu a které nemají charakter cenných papírů, nemůžou mít formu zápisu na bankovním účtu, ani být označovány jako akcie.

Nominální hodnota podílu na společnosti se musí nevyhnutně rovnat hodnotě vkladu vloženého do společnosti společníkem, přičemž souhrn nominálních hodnot podílů všech společníků se musí rovnat nominální hodnotě základního kapitálu.

Nedělitelnost podílu společníka je stanovena v článku 90 zákona LSC a znamená přímý zákaz dělení podílů na podíly nižších hodnot. Akumulovatelnost pak navazuje na nedělitelnost a znamená, že jeden společník může nabýt i více podílů, které zůstávají oddělené a nedochází tak k jejich spojení. Společník vlastnící více podílů nesmí ale vykonávat práva náležící k jednotlivých podílům ve vztahu ke společnosti rozdílně, resp. protichůdně.

Článek 91 zákona LSC stanoví rovnost všech podílů a to v tom smyslu, že přiděluje společníkům na základě těchto podílů stejná práva. Současně povoluje, aby stanovy určily různé druhy (tzv. kategorie) podílů a jim náležící práva, která se mohou mezi jednotlivými kategoriemi lišit. Tato nerovnost práv jednotlivých podílů může vzniknout jenom v zákonem vyjmenovaných oblastech a v rámci jedné kategorie podílů musí společníkům náležet stejná práva. Jedná se o: •

právo na hlasování na valné hromadě;

•

právo na podíl na zisku;

•

právo na podíl na likvidačním zůstatku.

46

Současně jsou stanoveny i oblasti práv společníků, které stanovy nesmí v rámci jednotlivých kategorií podílů upravovat odlišně. Jedná se o právo účasti na valné hromadě, právo na informace, právo namítat neplatnost usnesení valné hromady a právo přednostního nabytí podílu při zvyšování základního kapitálu.

Nominální hodnota jednotlivých podílů se může lišit. Zákon nestanoví ani minimální nominální hodnotu podílu, ani maximální počet podílů, na které může být základní kapitál rozdělen. Naproti tomu stanovuje implicitně minimální počet podílů, a to na dva, s výjimkou jednočlenné společnosti, kde zákon explicitně sice nevyžaduje rozdělení na minimálně 2 podíly, tato praxe se ale dovozuje z výkladu zákona, který všude používá množné číslo, když se vyjadřuje o „podílech na společnosti“. Dalším problémem, který by mohl vyvstat z existence pouze jednoho jediného podílu, by byla nemožnost proměny jednočlenné společnosti na pluralitní společnost, jelikož jsou podíly s.r.o. dle španělského zákona nedělitelné.

Počet hlasů pro hlasování na valné hromadě, který je přidělen jednotlivým podílům společníků, je upraven všeobecně v článku 188 zákona LSC a stanoví, že každému podílu na společnosti je přidělen 1 hlas. Zákon dává stanovám v tomto směru širokou volnost určit i jiný způsob přidělování hlasů. Povoleny jsou tak i následující klauzule: •

pro přidělení hlasu je vyžadován určitý počet podílů;

•

stanovení maximálního počtu hlasů přidělených jednomu společníkovi pro případ, že by počet jím vlastněných podílů přesahoval určitou hranici;

•

přidělit podílům se stejnou nominální hodnotou rozdílný počet hlasů, nebo naopak podílům s rozdílnou nominální hodnotou stejný počet hlasů.

Český obchodní zákoník na rozdíl od španělské úpravy operuje s pojmem obchodní podíl (obdoba španělského termínu „participación social“), což je jedním z klíčových pojmů právní úpravy s.r.o. Jedná se o institut, který právě s.r.o. odlišuje od jiných obchodních společností. V platné právní úpravě je definován dvojím způsobem. Jednak obecně pro všechny obchodní společnosti a to v §61 ObchZ jako „účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti“ a dále speciálně pro s.r.o. v § 114 ObchZ, kde je tento podíl pouze terminologicky specifikován jako „obchodní podíl“. V každém případě se jedná

47

o právní poměr společníka a společností, který má jinak povahu komplikovaného obligačního vztahu.69

Tento podíl lze (i dle španělského právního řádu) vymezit jako předmět právních vztahů. Jelikož lze s tímto podílem disponovat, jedná se o obchodovatelný, resp. převoditelný předmět (pokud ale společenská smlouva, resp. stanovy neurčí jinak). Jako takový je tento podíl označován jako jiná majetková hodnota, neboť je penězi ocenitelný, převoditelný a představuje celý soubor práv a povinností.70

Podobně jako dle španělské úpravy, ani v ČR nesmí být představován cenným papírem, ani být označován jako akcie. Obchodní podíl je svou podstatou také vázán na vklad ke každému podílu přísluší jediný vklad71. Obchodní podíl se ale vkladu nemusí rovnat. V čem se ale česká úprava odlišuje od té španělské je, že vyžaduje minimální nominální hodnotu vkladu daného obchodního podílu, a to částkou 20.000 CZK, která musí být současně dělitelná tisícem, přičemž tato minimální hodnota musí být dodržena i při případném rozdělení obchodního podílu.

Výše obchodního podílu se určuje podle poměru vkladu společníka k základnímu kapitálu společnosti.72 Není přitom rozhodující reálná výše vkladu, ale na jakou částku byl vklad ve společenské smlouvě oceněn a započten do základního kapitálu. „Společenská smlouva může tyto obchodní podíly určit i bez vazby na výši vkladu. V tomto případě by ale měl být tento postup vždy odůvodněn jiným přínosem takto „zvýhodněného“ společníka pro společnost. Jinak by se mohlo jednat o výkon práva příčící se zásadám poctivého obchodního styku, které dle §265 ObchZ nepožívá právní ochrany a příslušná část společenské smlouvy by mohla být z toho důvodu neplatná a platilo by základní pravidlo upravené v § 114 odst.1 ObchZ.“73

Dalším podstatným rozdílem oproti španělské úpravě je, že obchodní podíl je jednotný předmět právních vztahů a každý společník české s.r.o. je oprávněn mít pouze jediný obchodní podíl. Zákon vzhledem k této jednotnosti obchodního podílu stanovuje možnost 69

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.96-97 Tamtéž 71 Tamtéž, str.105 72 §114 odst.1 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 73 Bartošíková, M., Štenglová, I.: Společnost s ručením omezeným. Praha, C.H.Beck, 2003, str.64 70

48

jednak jeho dělení a jednak jeho navýšení a to ve dvou konkrétních případech - při převodu anebo přechodu podílu. Společenská smlouva může rozdělení obchodního podílu vyloučit. Jestliže o tomto mlčí, pak je rozdělení přípustné.

Co se týče práv náležejících k obchodním podílům, také český obchodní zákoník stanoví rovné zacházení se všemi společníky až na výslovně uvedené výjimky, které víceméně odpovídají španělským výjimkám. Společenská smlouva může pro jednotlivé společníky vzhledem k jejich obchodním podílům upravit odlišně právo hlasovat na valné hromadě, právo na podíl na zisku či právo na podíl na likvidačním zůstatku. Ostatní práva zůstávají zachována jednotně pro všechny společníky tak, jak ukládá zákon.

Počet hlasů náležících obchodnímu podílu společníka je upraven v §127 odst.2 ObchZ, který stanoví, že každý společník má 1 hlas na každých 1000 CZK svého vkladu. Společenská smlouva může stanovit i odlišné přidělování počtu hlasů společníkům, a však i tady je limitována principem dobrých mravů.

Z výše uvedeného nám tedy vyplývá, že podíly na společnosti s ručením omezeným, tak jak je vymezuje španělský právní řád, bychom mohli přirovnat spíše k akciím české akciové společnosti než k obchodním podílům české s.r.o. Španělské podíly jsou definovány jako nedělitelné podíly, navzájem od sebe oddělené a jejich vlastník jich může vlastnit hned několik. Rovněž mohou dle španělského zákona existovat různé druhy (kategorie) podílů, podobně jako české právo připouští např. vydání prioritních akcií akciovou společností. Každému druhu podílů mohou náležet jiná práva než jaké náleží ostatním podílům. Naproti tomu české právo zavádí speciální úpravu tzv. obchodního podílu, který je sice jednotný, ale může být navyšován, resp. být rozdělen a každý společník může vlastnit pouze jeden tento podíl. Práva, která se vztahují ke každému obchodnímu podílu zvlášť, musí být přesně stanovena ve společenské smlouvě.

6.2 Převody podílů na společnosti Podíly, resp. obchodní podíly s.r.o. nejsou primárně určeny k obchodování na trhu, zákon ale za určitých podmínek povoluje jejich převod, resp. přechod jednak uvnitř společnosti mezi

49

společníky nebo i na třetí osobu (tzv. extranea74). Oba porovnávané právní řády obsahují ustanovení upravující převody, resp. přechody podílů všeobecně – tzv. inter vivos (mezi živými), mortis causa (z důvodu úmrtí společníka) a nucený převod, přičemž umožňují, aby společenská smlouva, resp. stanovy tyto dispozice s podíly ještě upravily dle požadavků společníků.

Právní režim vztahující se na převody podílů je ten, který je platný v době doručení oznámení o převodu společnosti, v den úmrtí společníka nebo v den nabytí účinnosti soudního nebo správního rozhodnutí o nuceném převodu. Převody, které budou realizovány v rozporu s ustanoveními zákona nebo společenské smlouvy, resp. stanov sice nepozbydou platnosti mezi společníky, ale ztratí účinnost vůči společnosti. Společnost je v takovém případě oprávněna zamítnout udělení souhlasu s převodem a neudělit nabyvateli podílu status společníka a tím zakázat výkon práv souvisejících s daným podílem.

Změna režimu upravujícího převody obchodních podílů navíc zakládá dle španělského právního řádu společníkům s.r.o., jak popsáno dále v kapitole 9.3.1. Dobrovolné ukončení účasti společníka na společnosti, právo vystoupit ze společnosti a to do jednoho měsíce od publikování této skutečnosti v obchodním rejstříku. Pokud se změna týká jenom určité kategorie podílů, vyžaduje se souhlas všech společníků vlastnících dané podíly. Český právní řád takové právo společníkovi nepřiznává.

6.2.1 Převod podílů na společnosti inter vivos

„Převod obchodního podílu je pojímán jako singulární sukcese, tedy nástupnictví nabyvatele do těch práv a povinností převodce, která se vážou k existujícímu podílu, jenž byl převeden.“75 Takový převod je možný pouze smlouvou, a to dle obou porovnávaných právních řádů.

Španělský zákon LSC stanoví, že převody inter vivos se primárně řídí ustanoveními ve stanovách společnosti. Pokud stanovy tuto problematiku neupravují, pak se tyto převody řídí zákonnými ustanoveními. 74 75

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.124 Tamtéž, str.123

50

V případě, že tedy stanovy danou problematiku neupravují, stanoví článek 107 zákona LSC volný převod obchodních podílů mezi společníky navzájem, ve prospěch manžela/manželky společníka, jeho předků a potomků a konečně pak i ve prospěch společnosti patřící do jedné skupiny se společností, u které k převodu dochází.

Dále musí převodu (na společníka nebo třetí osobu) předcházet následující skutečnosti: •

Převádějící společník je povinen oznámit společnosti písemně tento záměr s přesnou konkretizací, o které podíly se jedná a s uvedením podmínek převodu stanovených smlouvou.

•

Převod podléhá schválení valnou hromadou, přičemž postačuje přijetí nadpoloviční většinou přítomných hlasů, pokud tato zastupuje alespoň třetinu všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál.

•

Společnost je oprávněna neudělit souhlas s převodem obchodního podílu pouze v případě, že navrhne převodci podílu jednoho nebo více společníků nebo třetích osob ochotných daný obchodní podíl převzít nebo rozhodne o tom, že tyto podíly převezme samotná společnost.

•

Pokud společnost nerozhodne do 3 měsíců od doručení žádosti o schválení převodu, platí, že společník je oprávněn převod uskutečnit za podmínek oznámených společnosti.

Pro klauzule uvedené ve stanovách společnosti upravující převody inter vivos dle článku 108 zákona LSC platí následující: •

Klauzule umožňující prakticky volný převod podílů inter vivos budou považovány za neplatné.

•

Za neplatné budou považovány i klauzule nutící společníka převést jiný počet podílů, než o jaký žádal.

•

Klauzule vylučující dobrovolný převod podílů budou považovány za platné jenom v případě, že stanovy přiznají společníkům právo vystoupit ze společnosti. Inkorporace této klauzule do stanov si vyžaduje souhlas všech společníků.

51

Český právní řád tuto problematiku upravuje v §115 ObchZ, kde stanoví, že převod podílů inter vivos mezi společníky je volný, pokud společenská smlouva výslovně nestanoví zákaz nebo dodatečné podmínky. Převod mezi společníkem a třetí osobou na rozdíl od španělské úpravy musí být povolen ve společenské smlouvě – pouhé mlčení smlouvy zde nepostačuje. Jestliže tedy společenská smlouva o převodu mlčí, není převod na třetí osobu přípustný. Společenská smlouva taky může tento převod podmínit souhlasem valné hromady. Pokud v tomto směru mlčí, pak je převod možný bez tohoto souhlasu.76 K přijetí rozhodnutí valné hromady o udělení souhlasu s převodem zákon vyžaduje nadpoloviční většinu všech hlasů společníků, nevyžaduje-li společenská smlouva vyšší počet hlasů.

Pro udělení souhlasu ale není právní nárok. Zákon proto pamatuje i na tuto situaci, kdy souhlas valné hromady s převodem nebude společníkovi udělen a umožní mu proto dvě východiska z této situace. První možností je ukončení účasti společníka ve společnosti písemnou dohodou všech společníků77, což ale není v praxi vždy realizovatelné. Druhou variantou je návrh soudu, aby zrušil účast společníka ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval78.

V tomto ohledu je tedy španělský právní řád pro společníka příznivější, protože stanoví právo společníka vystoupit ze společnosti v případě, že mu společnost převod jeho podílů neumožní. Záleží tedy víceméně na rozhodnutí společníka, jestli si podíly ponechá nebo vystoupí ze společnosti. Dle českého práva má společník v této situaci pouze možnost uzavřít dohodu s ostatními společníky nebo požádat soud o zrušení jeho účasti, což může být v praxi dosti komplikované.

Oběma porovnávaným právním řádům je pak společné to, že u jednočlenných společností je převod na třetí osobu možný vždy.

76

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.125 §149a zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 78 §148 odst. 1 zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění 77

52

6.2.2 Přechod podílů na společnosti mortis causa

Obchodní podíl je de lege lata považován za způsobilý předmět dědění, a to podle obou porovnávaných právních řádů. Dochází-li k přechodu, jedná se o univerzální sukcesi právního nástupce do všech práv a povinností právního předchůdce.79

Oba porovnávané právní řády danou problematiku řeší relativně shodně. Stanoví, že podíl je děditelný vždy, pokud společenská smlouva, resp. stanovy jeho dědění nevylučuje. V případě jednočlenné společnosti ale vyloučení dědění společenskou smlouvou, resp. stanovami možné není.

Španělský zákon LSC v článku 110 dále stanoví, že společnost je oprávněna ve stanovách současně s vyloučením dědění podílu založit přednostní právo na získání uvolněného podílu ostatním společníkům, resp. společnosti samotné. V případě úmrtí společníka jsou ostatní společníci, resp. společnost, povinni uplatnit toto přednostní právo do 3 měsíců od rozhodnutí soudu o dědictví. V případě nabytí podílu společností, je tato povinna s ním pak dále naložit dle zákonných požadavků, a to převést ho v určité lhůtě na společníka, třetí osobu nebo daný podíl zrušit a to snížením základního kapitálu (tzv. amortizace).

Co ale španělský zákon LSC na rozdíl od českého obchodního zákoníku neupravuje je situace, kdy dědic o daný podíl zájem nemá. Pravděpodobně by se tato situace řešila následným převodem podílu na ostatní společníky, společnost nebo na třetí osobu.

Český obchodní zákoník obdobně stanoví právo vyloučit dědění podílu ve společenské smlouvě. Důsledkem tohoto vyloučení je, že uvolněný obchodní podíl přechází na společnost, která je pak povinna jej následně převést na jiného společníka, třetí osobu nebo daný podíl zrušit snížením základního kapitálu.

V případě, že dědění podílu není společenskou smlouvou vyloučeno, ale dědic o účast na společnosti nemá zájem, stanoví český obchodní zákoník v §116 odst.2 možnost dědice domáhat se u soudu zrušení své účasti ve společnosti, nelze-li na něm spravedlivě požadovat, aby byl společníkem. Tuto možnost musí uplatnit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci 79

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.139

53

rozhodnutí soudu o dědictví, jinak toto právo zanikne. V případě, že se tohoto zrušení domáhá, není povinen osobně se podílet na činnosti společnosti.

6.3 Věcná práva k podílům na společnosti

Kromě klasických práv jako je spoluvlastnictví a zástavní právo, které upravují oba porovnávané právní řády relativně shodně, se španělský zákon LSC v článku 127 zmiňuje navíc i o speciálním tzv. užívacím právu k podílu ve společnosti s ručením omezeným, což český právní řád nezná. Jedná se o právní vztah mezi uživatelem a vlastníkem věci. Tento vztah může vzniknout na základě zákona nebo smlouvou mezi zúčastněnými stranami.

Článek 127 španělského zákona LSC stanoví, že postavení společníka si i nadále ponechává vlastník podílu, ke kterému bylo zřízeno užívací právo. Neurčí-li stanovy jinak, je vlastník podílu nadále oprávněn vykonávat všechna práva náležící k danému podílu. Uživateli většinou přináleží pouze právo na podíl na zisku, případně za určitých podmínek taky právo na přednostní úpis nových podílů nebo právo zcizit toto přednostní právo v případě, že vlastník podílu tuto možnost v dané časové lhůtě nevyužije. Vztahy mezi uživatelem a vlastníkem podílu se primárně řídí smlouvou zakládající toto užívací právo, podpůrně pak úpravou zákona LSC a občanského zákoníku.

Český právní řád takovou speciální úpravu nemá. Obchodní zákoník sice obsahuje úpravu samostatně převoditelných práv80, vztahuje se ale pouze na akcie akciové společnosti. Dle této úpravy je možné samostatně převádět právo na vyplacení dividendy, přednostní právo na upisování akcií a vyměnitelných a prioritních dluhopisů (§ 160 ObchZ) a právo na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku. Zákon o cenných papírech81 pak dále stanoví, že právo na výnos z akcie, zatímního listu, dluhopisu nebo podílového listu může být vtěleno do speciálního cenného papíru zvaného jako kupon, který zní na doručitele a který je volně převoditelný. Na obchodní podíly s.r.o. ale není možné tuto úpravu použít. Do úvahy proto přichází jedině právo na užívání věci dle §663 občanského zákoníku v podobě nájemní smlouvy, u kterého je ale sporné, zda-li je tato úprava použitelná také pro případ obchodního podílu, který je definován ne jako věc, nýbrž jako jiná majetková hodnota. 80 81

§156a zákona č.513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění §12 odst.1 zákona č.591/1992 Sb., o cenných papírech, v platném znění

54

6.4 Nabývání vlastních podílů společnosti

Dle obou právních řádů společnost nesmí smluvně nabývat vlastní obchodní podíly, jelikož je nepřípustné, aby společnost byla svým vlastním společníkem a vykonávala tak společnická práva sama na sobě. Originární nabytí (při založení společnosti, resp. při zvyšování základního kapitálu) a smluvní nabytí prostřednictvím smlouvy o převodu obchodního podílu je tedy ze zákona zakázáno a absolutně neplatné. Na druhé straně ale není možné zcela vyloučit situaci, kdy společnost vlastní obchodní podíl nabyde. Tyto situace jsou přesně stanoveny zákonem, přičemž oba právní řády je upravují relativně stejně.

Společnost s ručením omezeným je oprávněna nabýt vlastní obchodní podíly za následujících okolností: •

v důsledku fúze společnosti;

•

v důsledku vyloučení společníka nebo zrušení jeho účasti z důvodů stanovených zákonem;

•

v důsledku snižování základního kapitálu, o kterém rozhodla valná hromada;

•

v důsledku postižení podílu společníka výkonem rozhodnutí podle občanského soudního řádu nebo exekucí podle exekučního řádu;

•

v důsledku úmrtí společníka.

Jestliže nastane některá z výše uvedených situací, uvolněný podíl přechází do majetku společnosti. Práva a povinnosti spojená s tímto podílem sice nezanikají, ale společnost není oprávněna je vykonávat. Dle českého zákona je společnost povinna tyto obchodní podíly do 6 měsíců převést na jiného společníka, resp. třetí osobu. Nedojde-li k převodu, valná hromada rozhodne buď o snížení základního kapitálu, nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jeho obchodní podíl v poměru svých obchodních podílů. Španělský zákon je v tomto směru shovívavější – pro převod, resp. snížení základního kapitálu, stanovuje lhůtu 3 roky.

6.5 Podíly na společnosti bez práva hlasování

Španělský zákon LSC v článku 98 připouští možnost vytvoření podílů bez práva hlasování. Tyto podíly mohou být vytvořeny jak při zakládání společnosti, tak při zvyšování 55

základního kapitálu. Nominální hodnota těchto podílů ale nesmí přesáhnout polovinu základního kapitálu.

Vlastníkovi těchto podílů je odepřeno pouze právo hlasování na valné hromadě, ostatní práva mu zůstávají i nadále zachována. Kompenzací za odepření práva hlasování je přisouzení společníkovi určitých privilegií ekonomického charakteru: •

přednostní právo na podíl na zisku,82

•

přednostní právo na podíl na likvidačním zůstatku,

•

zvláštní typ ochrany těchto podílů při snižování základního kapitálu z důvodu ztrát.

Zákon taktéž připouští situace, kdy tyto podíly dočasně nabývají právo hlasování. Jedná se o situaci, kdy společníkovi nebyl vyplacen podíl na zisku, který mu podle stanov společnosti přináleží. Druhým případem dočasného nabytí práva na hlasování je situace, kdy bylo schváleno snížení základního kapitálu amortizací podílů s právem hlasování. Pokud tedy nominální hodnota podílů bez práva hlasování překročí polovinu nominální hodnoty základního kapitálu, nabývají dočasně i tyto podíly právo hlasovat až do doby než bude znovu obnoven poměr jak stanoví zákon. Tento poměr musí být obnoven do dvou let, jinak bude společnost zrušena.

Český obchodní zákoník obchodní podíly vyloženě bez práva hlasování nezná. Tato možnost je připuštěna pouze pro akciové společnosti u tzv. prioritních akcií. Co se týče obchodních podílů s.r.o. může společenská smlouva na základě dohody společníků upravit rozdílně pro každého společníka jemu náležející právo na podíl na zisku, právo na podíl na likvidačním zůstatku a počet hlasů přidělených tomu kterému podílu – konečný výsledek je tedy obdobný.

82

španělský právní řád ale, podobně jako v případě akcií akciové společnosti, označuje tento podíl na zisku jako dividendu – tzv. dividendos

56

Navíc oba porovnávané právní řády stanoví, že k omezení práva hlasování může dojít i ze zákonných důvodů. Český obchodní zákoník je stanovuje v §127 odst.5, španělský zákon LSC v článku 190. Jedná se například o následující situace: •

valná hromada rozhoduje o nepeněžitém vkladu společníka;

•

valná hromada rozhoduje o vyloučení společníka;

•

společník je v prodlení se splácením vkladů – pouze v českém právním řádu;

•

valná hromada rozhoduje o tom, zda má být společníkovi prominuto splnění určité povinnosti, anebo zda má být odvolán z funkce orgánu nebo člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce;

•

práva hlasovat jsou dočasně zbaveny i vlastní podíly, které drží společnost ve svém vlastnictví.

57

7 ORGÁNY SPOLEČNOSTI

„Společnost s ručením omezeným je právnickou osobou. Z toho nám plynou dva závěry a to, že nemůže sama jednat stejným způsobem tak, jak to činí fyzické osoby a že za tímto účelem musí mít nutně vytvořenou určitou organizační strukturu. Za účelem zajištění obojího konstruuje zákon její orgány a vymezuje jejich působnost jednak interně v rámci společnosti, a také navenek, ve vztahu ke třetím osobám.“83

Oba porovnávané právní řády jako exekutivní orgán rozhodující o zásadních a významných otázkách života společnosti a udělující závazné příkazy jednatelům vymezují valnou hromadu (ve Španělsku tzv. Junta General). Statutárním orgánem oprávněným jednat jménem společnosti navenek ve všech jejích záležitostech je pak jeden nebo více jednatelů (ve Španělsku nazývaných jako Administradores, resp. správní orgán v monistickém pojetí).

Valná hromada spolu s jednateli patří dle obou právních řádů k obligatorním orgánům, jako fakultativní orgán je možné dle české úpravy zřídit dozorčí radu. Kromě toho obě srovnávané legislativy připouštějí možnost, aby si společnost vytvořila další orgány dle vlastního uvážení a požadavků.

7.1 Valná hromada 7.1.1 Všeobecná ustanovení

Původní španělský zákon LSRL upravoval tuto problematiku v 10 článcích, nový zákon LSC ji po novém obsahuje v článcích 159 – 208. Úprava ale zůstala téměř stejná, rozsah se zvětšil pouze z důvodu jiné kompozice zákona LSC v porovnání se zákonem LSRL. Český obchodní zákoník si také vystačí pouze s 9 paragrafy.

Valná hromada je považována za nejvyšší orgán společnosti. Je to kolektivní orgán výlučně s vnitřní působností, který není oprávněn jednat jménem společnosti navenek.

83

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 215

58

Současně má v podstatě i kontrolní funkci, jelikož právě na valné hromadě realizují společníci své právo kontroly činnosti společnosti a jejích orgánů.

7.1.2 Působnost valné hromady

Působnost valné hromady je stanovena v článku 160 zákona LSC následovně: •

schvalování účetní závěrky, rozhodování o rozdělení zisku nebo jiných vlastních zdrojů a o úhradě ztrát, schvalování řízení společnosti;

•

jmenování a odvolávání jednatelů, likvidátorů, v případě potřeby auditorů účetních závěrek, výkon práva podat žalobu na náhradu škody proti jednateli, kterou společnosti způsobil a za kterou odpovídá;

•

rozhodování o změnách stanov a změnách základního kapitálu;

•

rozhodování o zrušení či omezení přednostního práva společníka k účasti na zvýšení základního kapitálu;

•

rozhodování o přeměně společnosti, fúzi, rozdělení, převodu jmění na společníka a o přemístění sídla společnosti do zahraničí;

•

rozhodování o zrušení společnosti;

•

schvalování zprávy o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku;

•

schvalování jednání učiněných jménem společnosti před jejím vznikem;

•

další otázky, které do působnosti valné hromady svěřuje zákon nebo stanovy (schválení poskytnutí úvěru nebo půjčky společníkům nebo jednatelům, schválení převodu podílů společníka na třetí osobu inter vivos, v rámci určitých omezení i udělování pokynů jednatelům, schvalování podnikání jednatele na vlastní nebo cizí účet v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti, rozhodování o vyloučení společníka, o prodloužení doby, na kterou byla společnost založena nebo o její reaktivaci).

Český právní řád svěřuje valné hromadě stejné kompetence, navíc uvádí pouze schvalování zvláštních typů smluv, jako je ovládací smlouva, smlouva o převodu zisku, o tichém společenství a smlouva o výkonu funkce a udělování a odvolávání prokury.

59

Dle obou právních řádů se až na několik málo výjimek jedná o výlučnou kompetenci valné hromady v těchto záležitostech. Společenská smlouva, stanovy ani usnesení valné hromady nemůže tyto zákonem vymezené pravomoci přenést na jiný orgán či osobu. Na druhé straně český obchodní zákoník připouští možnost, aby společenská smlouva přenesla rozhodování o určitých otázkách, které jsou obvykle v působnosti jednatelů nebo jiných orgánů, na valnou hromadu (tzv. právo atrakce84).

7.1.3 Svolání zasedání valné hromady

Základním předpokladem toho, aby se valná hromada vůbec konala, je její řádné svolání v souladu se zákonem, společenskou smlouvou a stanovami. To je také základním předpokladem platného přijetí usnesení na zasedání valné hromady. Oba právní řády totiž stanoví, že bez platného svolání valné hromady jsou usnesení na ní přijatá neplatná.

Španělský zákon LSC stanoví, že právo svolat valnou hromadu mají primárně jednatelé, v případě vstupu společnosti do likvidace, likvidátoři. Jednatelé jsou povinni svolat valnou hromadu minimálně jednou ročně, vždy však do 6 měsíců následujících po datu uzavření účetního období a to za účelem schválení účetní závěrky a rozhodnutí o vypořádání se s výsledkem. Dále jsou jednatelé oprávněni svolat valnou hromadu vždy, když to považují za potřebné z důvodu zájmů společnosti a v termínech, které jim stanovuje zákon nebo stanovy.

Valná hromada může být svolána i na žádost jednoho nebo více společníků, kteří vlastní minimálně 5%-ní podíl na základním kapitálu společnosti. V tomto případě jsou jednatelé povinni svolat valnou hromadu tak, aby se konala ve lhůtě do 1 měsíce po datu obdržení žádosti.

V případě, že jednatelé nesvolají valnou hromadu v termínech stanovených zákonem, stanovami nebo nevyhoví žádosti společníků, je kterýkoliv společník oprávněn požádat obchodní soud příslušný v místě sídla společnosti o její svolání. Tento soud musí o tomto rozhodnout ve lhůtě do 1 měsíce od přijetí žádosti. Proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné žádné opravní prostředky. 84

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 219

60

Požádat soud o svolání valné hromady jsou společníci oprávněni i v případě smrti nebo rezignace jediného jednatele, všech jednatelů, kteří konají samostatně, jednoho z jednatelů, kteří konají společně anebo většiny členů správní rady bez toho, aby existovali náhradníci. Za tímto účelem je oprávněn svolat valnou hromadu i každý z jednatelů, který zůstane ve funkci.

Valná hromada musí být svolána prostřednictvím oznámení uveřejněného v obchodním věstníku obchodního rejstříku a v jednom z deníků s největší distribucí v provincii, kde sídlí společnost. Stanovy mohou konkrétně určit, který deník bude za tímto účelem použit, případně stanovit, že valná hromada bude svolávána osobními pozvánkami zaslanými společníkům na adresy, které sami určili nebo které jsou zapsané v seznamu společníků jako jejich korespondenční adresy. V případě zahraničních společníků mohou stanovy určit, že budou zváni individuálně, uvedou-li jako korespondenční adresu místo v rámci Španělska.

Pozvánka na valnou hromadu musí obsahovat název společnosti, datum a čas konání zasedání a jeho program. Pokud stanovy neurčí jinak, je místem konání valné hromady obec, ve které společnost sídlí. Pokud pozvánka neobsahuje údaj o místě konání, považuje se za toto místo sídlo společnosti.

Zákon dále stanoví, že mezi dnem uveřejnění pozvánky a dnem konání se valné hromady musí uběhnout minimálně 15 dní.

Na závěr je ještě potřeba připomenout, že zákon LSC rozlišuje mezi řádnou a mimořádnou valnou hromadou a článek 178 připouští ještě i zvláštní druh - tzv. všeobecnou valnou hromadou (tzv. Junta universal).

Za řádnou valnou hromadu je považována ta, která je svolána ve lhůtě do 6 měsíců ode dne uzavření účetního období za účelem schválení účetní závěrky a rozhodnutí o vypořádání se s výsledkem hospodaření. Mimořádná valná hromada je pak každá, která není označena jako řádná.

Všeobecná valná hromada je oprávněna projednávat jakékoliv záležitosti společnosti, pokud jsou přítomni společníci držící 100% základního kapitálu a ti se jednohlasně dohodnou

61

na konání této valné hromady. Místem jejího konání může být kterékoliv místo v rámci Španělska, ale i v zahraničí.

Český právní řád stanoví, že valnou hromadu svolávají primárně, podobně jako ve Španělsku,

jednatelé

společnosti,

případně

likvidátoři.

Malý rozdíl

mezi

oběma

porovnávanými právními řády nastává v případě svolávání valné hromady na žádost minoritních společníků. Český obchodní zákoník vyžaduje, aby společníci žádající o svolání valné hromady vlastnili minimálně 10%-ní podíl na základním kapitálu. Na druhé straně, ale nesvolají-li jednatelé valnou hromadu do 1 měsíce od doručení žádosti, jsou společníci oprávněni svolat ji sami (nemusí se tedy obracet na soud). Kterýkoli společník je oprávněn svolat valnou hromadu i v případě, že společnost nemá jednatele.

Dalším rozdílem je svolání valné hromady dozorčí radou, která je k tomu dle českého práva oprávněna, pokud to vyžadují zájmy společnosti. Co je zájmem společnosti, je potřeba posuzovat vždy případ od případu. Jelikož španělský právní řád dozorčí radu nezná, nepřipouští ani tento způsob svolávání valné hromady.

Valná hromada musí být dle §128 ObchZ svolána nejméně jednou za rok, vždy však ve lhůtě do 6 měsíců od posledního dne účetního období za účelem schválení účetní závěrky a dále dle §193 ObchZ bez zbytečného odkladu poté, co jednatelé zjistí, že celková ztráta společnosti dosáhla takové výše, že při jejím uhrazení z disponibilních zdrojů společnosti by neuhrazená ztráta dosáhla poloviny základního kapitálu, nebo pokud jednatelé zjistí, že se společnost dostala do úpadku.

Svolání zasedání valné hromady musí být učiněno písemnou pozvánkou, nestanoví-li společenská smlouva jiný způsob svolání, přičemž zákon nevylučuje ani svolání emailem, telegrafem, faxem, oznámením publikovaným v tisku nebo jiným způsobem. Pozvánka musí být zaslána a doručena nejméně 15 dní přede dnem konání zasedání. Společenská smlouva může tuto lhůtu upravit odlišně. Svolání zasedání valné hromady musí být bezpodmínečně oznámeno všem společníkům, jinak by se jednalo o nezákonné zbavení společníka práva podílet se na všech usneseních valné hromady.

Pozvánka musí rovněž obsahovat datum a čas začátku jednání a jeho program. Rozdílem oproti španělské úpravě je, že musí obligatorně obsahovat i určení místa zasedání. 62

Na rozdíl od španělské úpravy, český zákon po věcné stránce vůbec nerozlišuje mezi řádným a mimořádným zasedáním, protože všechny musí být svolány stejným způsobem. Za obdobu španělské všeobecné valné hromady můžeme považovat valnou hromadu, na níž společníci projednávají záležitosti v pozvánce neuvedené, to však jenom za předpokladu, že jsou přítomni všichni společníci.

Posledním rozdílem mezi oběma porovnávanými právními řády je skutečnost, že český zákon připouští přijímání rozhodnutí společníků i mimo valnou hromadu. V takovém případě osoba, která je jinak oprávněna svolat valnou hromadu, předloží návrh usnesení společníkům s oznámením lhůty, ve které mají učinit písemné vyjádření. Nevyjádří-li se společník ve lhůtě, platí, že nesouhlasí. Na rozdíl od toho, španělský právní řád připouští účast na valné hromadě s využitím elektronických prostředků, umožňujících například přímý dálkový přenos valné hromady obrazem a zvukem nebo přímou dvousměrnou komunikací mezi valnou hromadou a společníkem.

7.1.4 Průběh valné hromady, rozhodování a přijímání rozhodnutí

Řádné svolání valné hromady ještě neznamená, že se tato bude moci řádně konat a přijímat usnesení. Základní podmínkou funkčnosti valné hromady je totiž její usnášeníschopnost – tudíž musí se dostavit takový počet společníků, kteří budou mít dostatek hlasů potřebných k přijetí konkrétního usnesení.85

Na počátku každého zasedání je tedy potřebné zjistit, zda-li je valná hromada usnášeníschopná, poté je potřeba provést prezenci přítomných. Dále následuje volba předsedy a zapisovatele zasedání. Španělský zákon LSC stanoví, že těmi jsou osoby vykonávající stejnou funkci na zasedáních správní rady, nestanoví-li stanovy jinak. V případě, že tato úprava ve stanovách chybí, nebo nebyla-li vytvořena správní rada, je předseda spolu se zapisovatelem volen přímo valnou hromadou na začátku jejího zasedání, podobně jak je to upraveno i českým zákonem. Poté následuje samotné projednávání jednotlivých bodů programu. 85

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 232

63

Přijetí konkrétního usnesení si vyžaduje hlasování valné hromady. Španělský zákon LSC stanoví v článku 188 jako všeobecné pravidlo, které může být stanovami změněno, že každému podílu společníka náleží jeden hlas. Dále stanoví obecné pravidlo, že pro přijetí rozhodnutí o běžných záležitostech společnosti postačuje souhlas prosté většiny hlasů přítomných společníků, pokud tato tvoří minimálně 30% hlasů, na které je rozdělen základní kapitál společnosti. Kvórum usnášeníschopnosti valné hromady je tedy stanoveno pouze nepřímo.

Následující články 199 a 200 zákona LSC stanoví tyto kvalifikované většiny: •

souhlas prosté většiny všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál a to pro rozhodování o změnách základního kapitálu a dalších změnách stanov;

•

souhlas minimálně dvou třetin všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál a to pro rozhodování o zrušení nebo omezení přednostního práva společníků na úpis nových podílů při zvyšování základního kapitálu, dále při rozhodování o přeměně, fúzi, rozdělení společnosti, o převodu jmění na společníka a přemístění sídla společnosti do zahraničí, o vyloučení společníka ze společnosti a při schvalování podnikání jednatele na vlastní nebo cizí účet v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti.

Navíc mohou stanovy určit i vyšší procento hlasů nebo dokonce konkrétní počet společníků, kteří s daným rozhodnutím musí souhlasit, nesmí však vyžadovat jednomyslnost, kterou zákon stanovuje pouze pro případy rozhodování o: •

zavedení pravidel absolutně zakazujících převod podílů společníků inter vivos;

•

zvýšení základního kapitálu zvýšením nominální hodnoty podílů prostřednictvím nových vkladů;

•

snížení základního kapitálu nerovnoměrným snížením vkladů společníků;

•

zavedení, změně nebo zrušení důvodů opravňujících společníky vystoupit ze společnosti;

•

dalších důvodech, které stanoví zákon.

Český obchodní zákoník stanoví v §127, že valná hromada je schopná usnášení, jsou-li přítomni společníci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů, nevyžaduje-li společenská 64

smlouva vyšší počet hlasů. Český zákon tedy přímo stanovuje potřebné kvórum. Rovněž neurčí-li společenská smlouva jinak, náleží každému společníkovi 1 hlas na každých 1000 CZK svého vkladu.

Obecně platí, že česká valná hromada rozhoduje alespoň prostou většinou hlasů přítomných společníků. Pro rozhodování o otázkách změny stanov, o změně obsahu společenské smlouvy či o změnách základního kapitálu zákon vyžaduje alespoň dvoutřetinovou většinu všech hlasů společníků.

Společenská smlouva může přitom stanovit i vyšší počet hlasů potřebných pro rozhodování o určitých otázkách, zákon se však ale výslovně nezmiňuje o nepřípustnosti požadavku jednomyslnosti, jak to upravuje španělský právní řád. Obligatorní jednomyslné hlasování stanoví český zákon pouze pro případ snižování základního kapitálu nerovnoměrným snížením vkladů společníků a pro některé případy změn společenské smlouvy.

7.1.5 Záznam ze zasedání valné hromady

Usnesení přijata na zasedáních valné hromady musí být dle španělského zákona LSC zaznamenána v písemné formě. Tento zápis musí obsahovat seznam společníků, kteří se účastnili valné hromady a musí být schválen samotnou valnou hromadou na konci jednání. Pokud k tomuto schválení nedojde, je tak povinen učinit ve lhůtě 15 dnů předseda valné hromady spolu se dvěma společníky zastupujícími jeden hlasovací menšinu a druhý hlasovací většinu.

Jednatelé společnosti jsou navíc oprávněni požadovat i přítomnost notáře na zasedáních valné hromady. Povinnost tak učinit mají i v případě, že je o to požádají společníci vlastnící alespoň 5% základního kapitálu minimálně 5 dnů před konáním valné hromady. Notářský zápis zasedání si nevyžaduje jeho následné schválení valnou hromadou.

Rozhodnutí valné hromady nabývají účinnosti dnem schválení jejich zápisu nebo dnem pořízení notářského zápisu.

65

Český obchodní zákoník stanoví povinnost jednatelů zajistit vyhotovení zápisu z jednání valné hromady a zaslat jej na náklady společnosti bez zbytečného odkladu všem společníkům. Zápis podepisuje předseda valné hromady a zapisovatel. K zápisu musí být rovněž přiložen seznam přítomných společníků a další návrhy a prohlášení předložená na valné hromadě k projednání. V určitých případech (např. při rozhodování valné hromady kvalifikovanou většinou) může být povinnost pořídit notářský zápis stanovena přímo zákonem.

Dle českého zákona je usnesení valné hromady účinné okamžikem jeho schválení anebo okamžikem pozdějším, který byl stanoven valnou hromadou. Případně může být účinnost usnesení valné hromady podmíněna ještě i provedením zápisu do obchodního rejstříku.

7.1.6 Práva společníka ve vztahu k valné hromadě a jejím rozhodnutím

Dle obou porovnávaných právní řádů mají všichni společníci právo účastnit se valné hromady a toto právo jim nemůže být za žádných okolností odepřeno. V případě, že se společník nemůže valné hromady zúčastnit osobně, může se nechat zastoupit.

Zastupovat společníka na zasedáních valné hromady je dle zákona LSC oprávněn jiný společník, manžel/manželka společníka, jeho předek nebo potomek nebo osoba, které společník udělil plnou moc formou veřejné listiny. Pokud by plná moc tuto formu neměla, musela by být udělována zmocněnci pro každé jednotlivé zasedání valné hromady zvlášť. Stanovy společnosti mohou připustit zastupování i prostřednictvím jiných osob.

Český zákon stanovuje pouze všeobecně, že plná moc musí být písemná. Zmocněncem nesmí být jednatel ani člen dozorčí rady společnosti. Zákon se tak snaží zabránit střetu zájmů společníka a zmocněnce, neboť jednatelé a členové dozorčí rady jsou povinni hájit zájmy společnosti s péčí řádného hospodáře, které však nemusí být v souladu se zájmy zastupovaného společníka.86

86

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 227

66

Dále je společníkům přiznáno právo hlasovat na valné hromadě, přičemž zákon, resp. společenská smlouva či stanovy mohou toto právo omezit v závislosti na projednávané otázce (tzv. střet zájmů) nebo v souvislosti s typem podílu, který společník vlastní (např. španělské podíly bez práva hlasování).

Oba právní řády dále společníkům přiznávají právo na informace, i když s malým rozdílem. Španělský právní řád stanovuje, že každý společník je oprávněn požadovat po jednatelích písemně před konáním valné hromady, ústně přímo na jejím zasedání, informace nebo vysvětlení týkající se projednávaných záležitostí. Jednatelé jsou oprávněni jim tyto informace nesdělit pouze v případě, že by tak došlo k ohrožení zájmů společnosti. Jestliže však o to požádají společníci vlastnící minimálně 25% základního kapitálu, jsou jednatelé povinni jim takovou informaci sdělit bezpodmínečně. Český právní řád tuto problematiku výslovně neřeší.

7.1.7 Střet zájmů

Při výkonu svých práv ve společnosti, speciálně práva hlasování, je každý společník vázán povinností být loajální jednak vůči společnosti a jednak vůči ostatním společníkům, a to tím způsobem, že nesmí preferovat své vlastní zájmy na úkor zájmů společnosti. Na základě této zásady zákon za určitých podmínek připouští omezení práva hlasování společníka. Jedná se o situace, kdy valná hromada rozhoduje o záležitostech, které jsou spíše ve vlastním zájmu společníka než v zájmu společnosti, proto je žádoucí, aby společník nebyl ke hlasování připuštěn. To však neznamená, že se valné hromady nemůže zúčastnit. Naopak, je to jeho právo, kterého nemůže být za nijakých okolností zbaven.87

Španělský zákon LSC v článku 190 vymezuje následující situace, kdy zákon omezuje hlasovací právo společníka, a to bez možnosti odlišné úpravy ve stanovách: •

valná hromada rozhoduje o schválení převodu podílu inter vivos na základě žádosti společníka;

•

valná hromada rozhoduje o vyloučení společníka;

87

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 210

67

•

valná hromada rozhoduje o tom, zda danému společníkovi nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být prominuto splnění povinnosti nebo mu bude přisouzeno určité právo v jeho prospěch;

•

pokud se jedná o společníka vykonávajícího současně funkci jednatele: o valná hromada rozhoduje o udělení povolení tomuto jednateli podnikat na vlastní nebo cizí účet v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti; o valná hromada rozhoduje o schválení smlouvy o dílo nebo o poskytování služeb jednatele vůči společnosti.88

Český obchodní zákoník navíc k tomu přidává další důvody: •

valná hromada rozhoduje o nepeněžitém vkladu společníka;

•

valná hromada rozhoduje o tom, zda má být společník odvolán z funkce orgánu nebo člena orgánu společnosti pro porušení povinností při výkonu funkce;

•

společník je v prodlení se splacením vkladu;

•

v dalších případech stanovených přímo zákonem.

7.2 Statutární orgán

Společnost s ručením omezeným je právnickou osobou a jako taková tedy nemůže jednat fyzicky sama. Musí za ni jednat někdo jiný. Za tímto účelem obě porovnávané legislativy vytvořily speciální orgán, nazývaný statutární, který jedná jménem společnosti navenek. Jednání tohoto statutárního orgánu je považováno za osobní jednání společnosti.89

Statutární orgán je tedy výkonným orgánem společnosti, jehož hlavní úlohou je obchodní vedení a jednání jménem společnosti navenek. Ze zákonného prohlášení tohoto orgánu za statutární vyplývá i skutečnost, že jednatelé mají generální jednatelské oprávnění navenek neomezitelné.90

88

tzv. relación de prestación de obra o servicios con un socio-administrador Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 267 90 Pelikánová, I., Černá, S. a kol.: Obchodní právo 2. Praha, ASPI, 2006, str.421 89

68

Španělský právní řád obsahuje v zákoně LSC poměrně širokou úpravu statutárního orgánu obsaženou ve 44 článcích, zatímco český právní řád si vystačí sotva s 5 paragrafy. Je tedy možné konstatovat, že česká úprava je v porovnání s tou španělskou poměrně stručná a v některých částech se i podstatně liší. Statutární orgán španělské s.r.o., dle zákona LSC, může mít jednu z následujících struktur: •

jediný jednatel;

•

více jednatelů oprávněných jednat jménem společnosti samostatně;

•

více jednatelů jednajících jménem společnosti společně;

•

správní rada.

Stanovy společnosti přitom mohou určit jeden konkrétní způsob jednání nebo připustit i několik možných variant, kterými je možné společnost řídit. Zákon navíc nestanoví ani konkrétní počet jednatelů. Ten určí stanovy taky konkrétním číslem nebo intervalem.

V případě, že stanovy připustí několik možných způsobů jednání, případně vymezí počet jednatelů intervalem, náleží rozhodnutí o tom, který způsob jednání bude zvolen a kolik jednatelů bude jmenováno do funkce, valné hromadě. Jedinou podmínkou, kterou v této záležitosti stanoví zákon, je počet členů správní rady, který nesmí být nižší než tři a vyšší než dvanáct.

V souvislosti se správní radou by měly stanovy obsahovat i údaje o způsobu její organizace a jejích funkcích, pravidla pro vznik a svolávání tohoto orgánu a způsob jejího rozhodování a přijímání usnesení většinovým způsobem. Souhrn oprávnění jejich členů se řídí úpravou správní rady v akciových společnostech.

Český právní řád stanoví podobně jako španělský, že statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů, z nichž každý je oprávněn jednat jménem společnosti samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak.

Co ale český obchodní zákoník nezná, je správní rada. Spornou se jeví i otázka, jestli je možné, aby byl počet jednatelů ve společenské smlouvě vymezen klauzulí „společnost má

69

jednoho nebo více jednatelů“, s tím, že konkrétní počet by pak stanovila valná hromada. Tato klauzule by byla pravděpodobně neplatná pro neurčitost.91

7.2.1 Jmenování osob jednatelů

Dle článku 214 španělského zákona LSC přináleží jmenování osob jednatelů do působnosti valné hromady. Jednatelem může být jmenována jak fyzická, tak právnická osoba, která nemusí být z řad společníků. Jednatelem se ale přesto nemůže stát každý, nýbrž pouze taková osoba, která splňuje zákonné podmínky, tzn. osoba, která je způsobilá k výkonu funkce jednatele.

Španělský zákon tak zakazuje výkon funkce jednatele osobám: •

nezletilým,

•

právně nezpůsobilým,

•

zbaveným způsobilosti dle zákona o konkursu,92

•

odsouzeným za trestné činy proti svobodě, proti majetku, dále za trestní činy hospodářské, trestné činy podvodu nebo proti pořádku ve věcech veřejných,

•

nezpůsobilým vstupovat do obchodního styku,

•

jejichž zaměstnání nebo funkce není slučitelná s funkcí jednatele.

Pro úspěšné završení procesu jmenování jednatele se jako poslední krok vyžaduje přijetí tohoto jmenování samotným jednatelem. Jmenování nabývá účinnosti tedy až okamžikem jeho přijetí. Ve lhůtě 10 dnů ode dne přijetí jmenování jednatelem je nutné podat žádost o zapsání této skutečnosti do obchodního rejstříku. Jak ale vyplývá z výše uvedeného, tento zápis je pouze deklaratorní.

Český obchodní zákoník stanoví pro výkon osoby jednatele následující požadavky:

91 92

•

fyzická osoba starší 18 let,

•

plně způsobilá k právním úkonům,

•

bezúhonná ve smyslu zákona o živnostenském podnikání,93

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 269 Art.172.2 de la Ley 22/2003, de 9 de julio, Concursal

70

•

nenastala u ní překážka provozování živnosti podle zákona o živnostenském podnikání,94

•

nevykonává zároveň funkci člena dozorčí rady téže společnosti.

Funkce jednatele vzniká okamžikem, kdy valná hromada o tomto jmenování platně rozhodla, případně pozdějším okamžikem účinnosti rozhodnutí, pokud tak rozhodla valná hromada. Český zákon tedy na rozdíl od španělské úpravy nevyžaduje výslovný souhlas jednatele se svým jmenováním, postačuje i konkludentní.

7.2.2 Funkční období

Španělský zákon LSC v článku 221 stanoví, že jednatelé jsou do své funkce jmenováni na dobu neurčitou. To však nebrání tomu, aby stanovy určily konkrétní lhůtu trvání jejich funkčního období. V tomto druhém případě je pak možné, aby byl jednatel jmenován do funkce znovu (a to i opakovaně) na lhůtu, která se shoduje s lhůtou trvání předchozího funkčního období. Tato lhůta musí být ale určena ve stanovách, zákon nepřipouští možnost, aby byla určena pokaždé znovu, když valná hromada rozhoduje o jmenování.

Český obchodní zákoník upravuje otázku funkčního období jednatelů poněkud sporně s využitím odkazů na úpravu funkčního období představenstva akciové společnosti. Na jedné straně nestanoví úpravu funkčního období jako obligatorní záležitost společenské smlouvy ani stanov, tudíž, jednatel může být ustanoven na dobu určitou i neurčitou. Na druhé straně, pokud je ale funkční období stanoveno, může být libovolně dlouhé, tzn. není omezeno lhůtou 5 let, jak je to upraveno pro představenstvo akciové společnosti.

93

§6 odst.2 zákona č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání se za bezúhonnou nepovažuje osoba, která byla pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže byl tento trestný čin spáchán v souvislosti s podnikáním, anebo s předmětem podnikání, o který žádá nebo který ohlašuje, pokud se na ni nehledí, jako by nebyla odsouzena 94 §8 zákona č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Živnost nemůže provozovat fyzická nebo právnická osoba: (a) na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, (b) po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, (c) po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů, (d) fyzická osoba, které byl soudem nebo správním orgánem uložen trest nebo sankce zákazu činnosti týkající se provozování živnosti v oboru nebo příbuzném oboru, (e) podnikatel, kterému bylo zrušeno živnostenské oprávnění podle § 58 odst. 2 až 4

71

7.2.3 Výkon funkce jednatele

Výkon funkce jednatele je dle obou porovnávaných právních řádů definován stejně. Jednatel, z důvodu výkonu své funkce, není za žádných okolností povinen zaručit hospodářský úspěch společnosti v oblasti, ve které rozvíjí její podnikatelskou činnost. K čemu jej ale zákon přímo zavazuje je řídit se zásadami a pokyny schválených valnou hromadou. Dále je jednatel povinen vykonávat svou působnost ve společnosti loajálně a s péčí řádného hospodáře. Taktéž se od něj vyžaduje určitý způsob chování vzhledem k informacím, které jsou mu k dispozici z důvodu výkonu této funkce a to hned ze dvou hledisek: •

pozitivní - pokud se jedná o potřebu být informován o chodu společnosti,

•

negativní - ve smyslu zachovávání mlčenlivosti o informacích a skutečnostech důvěrného charakteru spojených s chodem společnosti, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu; tuto mlčenlivost je jednatel povinen zachovávat i po ukončení výkonu této funkce.95

Tyto požadavky jsou základním předpokladem pro výkon funkce a jednatelé jsou povinni tomu přizpůsobit své chování ve vztahu ke společnosti a ve vztahu k účelu, za kterým byla tato společnost založena. Nedodržování nebo porušení těchto základních předpokladů opravňuje společnost, resp. každého společníka, k podání žaloby na náhradu škody proti jednateli, který je za tuto škodu vůči společnosti odpovědný.

7.2.4 Působnost jednatele

Působnost jednatelů lze vymezit vícero způsoby a to shodně pro oba porovnávané právní řády. Přímé, obecné a pozitivní vymezení jejich kompetencí znamená, že mohou činit právní úkony společnosti ve všech věcech, které se jí týkají. Nepřímo a negativně lze vymezit jejich působnost jednak tak, že nemohou činit ty právní úkony, k nimž je společnost coby právnická osoba zcela nezpůsobilá (jelikož jsou některé úkony přímo spojeny jen s osobností člověka),

95

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 276

72

nebo ty úkony, které náleží do působnosti jiného orgánu společnosti (např. valné hromadě, dozorčí radě).96

Jednatelé jsou, jak již bylo uvedeno výše, výkonnými orgány společnosti, jejichž hlavní úlohou je obchodní vedení společnosti a jednání jménem společnosti navenek.

„Obchodní vedení lze charakterizovat jako průběžnou pravidelnou správu záležitostí společnosti a jejího podniku, tzn. rozhodování o organizačních, technických, obchodních, personálních, finančních a jiných otázkách běžného života společnosti.“97

Oba právní řády stanoví shodně, že k rozhodnutím o obchodním vedení společnosti, má-li společnost více jednatelů, se vyžaduje souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li stanovy nebo společenská smlouva jinak.

Jednání jménem společnosti navenek je v praxi běžně označováno jako jednatelské oprávnění. Tímto oprávněním se rozumí činnost statutárního orgánu navenek vůči třetím osobám.98

Španělský zákon LSC v článku 233 v souladu s článkem 185 nařízení o obchodním rejstříku99 stanoví, že k jednání jménem společnosti navenek jsou jednatelé oprávněni dle následujících pravidel: •

pokud má společnost jediného jednatele, je k němu za společnost oprávněn tento;

•

pokud má společnost více jednatelů jednajících solidárně, náleží toto oprávnění každému z nich samostatně;

•

pokud má společnost více jednatelů jednajících společně, přináleží výkon těchto funkcí minimálně dvěma jednatelům společně dle úpravy obsažené ve stanovách;

•

v případě správní rady náleží výkon této funkce samotné radě, která jedná kolektivně na základě většinového principu; stanovy ale mohou svěřit výkon této funkce jednomu nebo více členům, kteří pak budou jednat samostatně nebo společně.

96

Eliáš, K.: Společnost s ručením omezeným. Praha, PROSPEKTRUM, 1997, str. 161 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 271 98 Tamtéž, str. 272 99 Real Decreto 1784/1996, de 19 de julio, por el que se aprueba el Reglamento del Registro Mercantil 97

73

Český obchodní zákoník stanoví shodně, že je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. Rozdíl nastává pouze v případě správní rady, kterou český právní řád nezná.

Shodně u obou porovnávaných legislativ je pak upraveno omezení jednatelského oprávnění stanovami, resp. společenskou smlouvou, které má pouze interní dosah a je tedy vůči třetím osobám neúčinné, i když bylo zapsáno do obchodního rejstříku.

7.2.5 Zákaz konkurence

Zákaz konkurence je institut, který omezuje možnost podnikání členů statutárních orgánů. Jedná se o zákonné omezení práva podnikat, které je vymezeno v čl.26 Listiny základních práv a svobod. Cílem tohoto zákazu je především zabezpečení rovnosti podnikání. Nejedná se přitom jenom o snahu zabránit úniku informací ze společnosti, o její situaci, plánech, možnostech, ale i o zabránění neoprávněnému zvýhodnění jednatele nebo jiné osoby, a to právě na úkor společnosti. Aby se přitom jednalo o zákaz konkurence, musí být splněny následující znaky: •

jednající osobou musí být člen statutárního orgánu, který

•

svým jednáním realizuje svůj vlastní zájem odlišný od zájmů společnosti, a

•

realizací tohoto vlastního zájmu tak poškozuje zájmy společnosti, zejména ty majetkové povahy.100

Španělský právní řád upravuje tuto problematiku v článku 230 zákona LSC, kde stanoví jednatelům zákaz podnikat na vlastní nebo cizí účet v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti. Tento zákaz se přitom vztahuje jak na činnost uvedenou ve stanovách společnosti, tak i na činnost, kterou společnost obvykle vykonává v každodenní praxi.

100

Rada, I.: Jednatelé s.r.o. Představenstvo a.s., práva, povinnosti, odpovědnost. LINDE, Praha, 2003, str. 76

74

Zákaz konkurence je stanoven výlučně pro jednatele společnosti, i když zákon připouští, aby byl tento zákaz zrušen rozhodnutím valné hromady, které bylo přijato alespoň dvěmi třetinami hlasů, na které je rozdělen základní kapitál. Pokud jde navíc o jednatele-společníka, vztahuje se na něj při tomto hlasování i zákaz výkonu hlasovacího práva z důvodu střetu zájmů.

V případě porušení tohoto zákazu je kterýkoliv společník oprávněn podat žalobu na odvolání jednatele z funkce u obchodního soudu příslušného v místě sídla společnosti. Pokud se jedná o jednatele-společníka, může valná hromada navíc rozhodnout o vyloučení tohoto společníka ze společnosti. Poslední přípustnou sankcí je možnost podat na jednatele žalobu na náhradu škody, kterou tím společnosti způsobil.

Český obchodní zákoník v §136 stanoví zákaz konkurence pro jednatele společnosti podrobněji než španělský zákon. Dle tohoto paragrafu jednatel nesmí: •

podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání společnosti ani vstupovat se společností do obchodních vztahů,

•

zprostředkovávat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody společnosti,

•

účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání,

•

vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo s obdobným předmětem podnikání, ledaže jde o koncern.

Porušení tohoto zákazu opravňuje společnost požadovat, aby osoba, která tento zákaz porušila, vydala prospěch z obchodu, při kterém tento zákaz porušila anebo převedla tomu odpovídající práva na společnost. Tím není dotčeno právo na náhradu škody. Tato práva musí společnost uplatnit do 3 měsíců ode dne, kdy se o této skutečnosti dozvěděla, nejpozději však do 1 roku od jejich vzniku. Právo na náhradu škody se nepromlčuje.

Český obchodní zákoník také umožňuje, aby společenská smlouva rozšířila tento zákaz i na osoby společníků.

75

Nejvýznamnějšími rozdíly mezi oběma právními řády tedy je, že španělský právní řád stanovuje tento zákaz pouze pro osoby jednatelů a s možností jim tento zákaz prominout na základě rozhodnutí valné hromady, zatímco český zákon možnost zrušení tohoto zákazu nepřipouští, kromě toho jej umožňuje ještě rozšířit i na další osoby.

7.2.6 Odměna za výkon funkce

Povaha výkonu funkce jednatele vůči samotné společnosti je dle obou porovnávaných právních řádů chápána ve stejném smyslu. Ač se svými rysy sice velice blíží přímému zastoupení, jedná se o smluvní vztah dvou stran, který je vyjádřením jejich vzájemného konsenzu.

Španělský právní řád výslovně tuto smlouvu nepojmenovává. Stanoví pouze, že se jedná o vztah mezi společností a jednatelem, kde projevem souhlasné vůle společnosti je jmenování jednatele do funkce a projevem souhlasné vůle jednatele je přijetí tohoto jmenování.

Český právní řád stanoví podobně, že závazek jednatele k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Obecně se tento vztah řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Zákon dále stanoví písemnou formu smlouvy a požadavek na její schválení valnou hromadou.

Dle obou právních řádů tento vztah mezi jednatelem a společností nemá charakter pracovního vztahu.

Odměňování jednatele je však v obou srovnávaných legislativách upraveno odlišně. Zatímco španělský řád stanoví obecně bezúplatný charakter výkonu této funkce, český právní řád jej pokládá za úplatný.

Bezúplatný charakter výkonu této funkce dle španělského řádu je ale zmírněn možností, aby stanovy určily systém odměňování jednatelů jinak, s tím, že mohou určit velikost odměny buďto konkrétní částkou anebo procentem ze zisku, přičemž zákon stanovuje maximální výši 76

podílu jednatele na zisku rozdělitelného mezi společníky, a to na maximálně 10%. Pokud stanovy tuto úpravu neobsahují, je dále možné, aby valná hromada rozhodla o výši odměny pro každé účetní období zvlášť.

Český právní řád naopak považuje takový vztah za úplatný. Případná bezúplatnost výkonu funkce by musela být výslovně dohodnuta ve smlouvě o výkonu funkce, anebo by se jednatel musel svého již existujícího nároku na odměnu vzdát. Tím není vyloučeno, aby se i při bezúplatném výkonu funkce valná hromada nebo společníci usnesli např. na udělení jednorázové odměny. Maximální výše odměny jednatele však není zákonem nijak upravena.

7.2.7 Zánik funkce jednatele

Jelikož vznik funkce jednatele probíhá formou dohody stran, je tomu tak i při ukončování výkonu této funkce. Z tohoto obecného principu ale existují určité výjimky. Vždy však platí, že bez ohledu na způsob zániku funkce jednatele, zaniká obligační vztah mezi společností a osobou, která tuto funkci zastávala. Dojde-li k zániku funkce, je vždy potřeba tuto skutečnost zapsat do obchodního rejstříku, a to i v případě, že by pak společnost měla neobsazený statutární orgán.101

Španělský právní řád připouští následující způsoby ukončení výkonu funkce jednatele: •

Odvolání z funkce rozhodnutím valné hromady z jakéhokoli důvodu - přijetí rozhodnutí valné hromady si vyžaduje souhlas prosté většiny přítomných hlasů za podmínky, že tato tvoří minimálně 30% všech hlasů základního kapitálu. Stanovy mohou určit i vyšší procento hlasů, ne však víc než dvě třetiny všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál.

•

Odstoupení z funkce – tato možnost je připuštěna z důvodu respektování principu osobní svobody a zákazu nucené práce. Rezignaci podává jednatel oznámením doručeným orgánu, jehož je členem, nebo orgánu, který jej jmenoval. Tento orgán nemůže tuto rezignaci schválit nebo odmítnout, pouze vzít na vědomí. Výkon funkce je tak většinou spojen s projednáním této rezignace buď na zasedání orgánu, kterého je jednatel členem, nebo na zasedání valné hromady.

101

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 287

77

•

Uplynutí funkčního období – výkon funkce zaniká dnem konání první valné hromady, která se uskuteční po datu skončení funkčního období nebo po uplynutí lhůty stanovené pro konání řádné valné hromady schvalující účetní závěrku.

•

Zrušení společnosti, úmrtí jednatele, soudní rozhodnutí anebo prohlášení konkursu na společnost.

Způsob ukončení výkonu funkce jednatele uplynutím lhůty funkčního období, odvoláním z funkce rozhodnutím valné hromady a zrušením společnosti jsou upraveny zákonem LSC. Ostatní případy upravuje Nařízení o obchodním rejstříku, případně Zákon o konkursu (tzv. Ley Concursal).102

Španělský zákon se na rozdíl od českého snaží pamatovat i na situaci, kdy dojde k neočekávanému ukončení výkonu funkce jednatele z jakéhokoli důvodu a snaží se této situaci předcházet. Proto stanoví možnost jmenovat ve stanovách společnosti náhradní jednatele. Jejich jmenování do funkce a přijetí výkonu této funkce se zapisuje do obchodního rejstříku až v momentě ukončení výkonu funkce původního jednatele. Pokud stanovy určí konkrétní lhůtu trvání funkčního období, je náhradní jednatel oprávněn vykonávat tuto funkci pouze do doby uplynutí funkčního období původního jednatele.

Česká legislativa připouští stejné možnosti ukončení výkonu funkce jednatele jako španělská legislativa pouze s následujícími rozdíly: •

uplynutí funkčního období – výkon funkce zaniká uplynutím 3 měsíců ode dne skončení daného funkčního období.

Navíc upravuje ještě i následující způsoby: •

ztráta způsobilosti k výkonu funkce – v tomto případě zaniká funkce jednatele bez dalšího (ex lege),

•

dohoda stran o ukončení funkce mezi jednatelem a valnou hromadou,

•

výpověď jednatele ze své funkce ve lhůtě uvedené ve společenské smlouvě nebo ve smlouvě o výkonu funkce,

•

102

nepotvrzení ve funkci.

Ley 22/2003, de 9 de julio, Concursal

78

7.3 Právo namítat neplatnost rozhodnutí orgánů společnosti Valné hromadě jako nejvyššímu orgánu společnosti náleží právo rozhodovat o zájmech a vůli společnosti. Toto právo rozhodování není neomezené a nezvratitelné, musí se totiž podřídit zákonným ustanovením, úpravě obsažené ve společenské smlouvě, resp. stanovách společnosti a také samotnému zájmu společnosti. Proto zákon stanoví možnost soudního přezkumu rozhodnutí valné hromady.

Španělský zákon LSC rozděluje vadné rozhodnutí valné hromady do dvou skupin: •

rozhodnutí, která jsou v rozporu se zákonem – zákon je označuje jako neplatné (tzv. nulo103);

•

Rozhodnutí, která jsou v rozporu se stanovami společnosti, resp. se zájmem společnosti – zákonem označována jako anulovatelná (tzv. anulable104).

Toto rozdělení do skupin je důležité hlavně z důvodu stanovení lhůt pro uplatnění práva namítat neplatnost. Rozhodnutí, která jsou v rozporu se zákonem, mají lhůtu pro uplatnění tohoto práva stanovenou na 1 rok ode dne přijetí rozhodnutí, případně ode dne jeho publikace v obchodním věstníku. Rozhodnutí, která jsou v rozporu se stanovami, resp. se zájmem společnosti, mají tuto lhůtu stanovenou na 40 dnů ode dne přijetí daného rozhodnutí, resp. jeho publikace v obchodním věstníku.

Osoby aktivně legitimované k výkonu tohoto práva jsou zákonem přesně vymezeny. Právo namítat rozhodnutí označené jako neplatné (tzv. nulo) mají všichni společníci, jednatelé a třetí osoby, které osvědčí právní zájem. Právo namítat neplatnost anulovatelných rozhodnutí (tzv. anulable) mají osoby, které se zúčastnili valné hromady, na které bylo dané rozhodnutí přijato a které současně vyjádřily svůj nesouhlas, dále osoby, které se valné hromady nezúčastnily, osoby, které byly neoprávněně zbaveny práva hlasování a jednatelé společnosti.

Kromě možnosti namítat neplatnost rozhodnutí valné hromady, připouští španělský právní řád i možnost namítat neplatnost rozhodnutí správní rady. Toto právo náleží jednatelům společnosti ve lhůtě 30 dnů ode dne přijetí takového rozhodnutí a společníkům, kteří vlastní 103

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 380 104 Tamtéž

79

minimálně 5% základního kapitálu společnosti. Tito společníci mohou toto právo využít ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy se o takovém rozhodnutí dozvěděli (tzv.subjektivní lhůta), nejpozději však do 1 roku ode dne jeho přijetí (tzv.objektivní lhůta).

Pasivně legitimovaná je samotná společnost, která v řízení před soudem jedná prostřednictvím statutárního orgánu.

Český právní řád, jelikož nezná orgán správní rady, připouští pouze možnost namítat neplatnost rozhodnutí valné hromady. Návrh lze podat v objektivní lhůtě 3 měsíců ode dne přijetí daného rozhodnutí; nebo, pokud nebyla řádně svolána valná hromada, v subjektivní lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel o zasedání valné hromady mohl dozvědět. Návrh je možné podat pouze v objektivní lhůtě do 1 roku ode dne, kdy se zasedání valné hromady konalo. K výkonu tohoto práva je aktivně legitimován každý ze společníků, jednatel, likvidátor, insolvenční správce, vyrovnací správce nebo člen dozorčí rady. Pasivně legitimovaná je samotná společnost, která v řízení před soudem jedná prostřednictvím statutárního orgánu podobně jako dle španělské úpravy.

7.4 Rozdíly ve vnitřní organizaci s.r.o. mezi českou a španělskou legislativou

Hlavním rozdílem, ale pravděpodobně tím nejmarkantnějším, mezi oběma porovnávanými právními řády je právě způsob vnitřní organizace společnosti.

Španělská legislativa se přiklonila k tzv. monistickému systému, který v praxi znamená, že řídící i kontrolní funkce jsou svěřeny jednomu orgánu, který je nazýván jako správní. Ten společnost řídí, jedná za ni se třetími osobami a před soudem, kromě toho vykonává i kontrolní činnost.105 Španělský zákon přitom připouští, jak už bylo popsáno výše, několik způsobů organizace tohoto správního orgánu, buďto v podobě jednoho jednatele, více jednatelů konajících samostatně nebo společně, nebo v podobě správní rady.

105

Týč, V., Křepelka, F., Munková, J., Pikna, B., Rozehnalová, N., Tomášek, M.: Lexikon - právo Evropské Unie. Ostrava, Sagit, 2004, str.256

80

Správní rada je definována jako kolektivní orgán, v jejímž čele stojí zvolený předseda. Počet členů správní rady je zákonem stanoven na minimum tří a maximum dvanácti členů. Stanovy pak mohou určit konkrétní počet nebo tento interval upravit, to vše v rámci intervalu stanoveného zákonem. Pak určení konkrétního počtu členů náleží valné hromadě.

Správní orgán monistického systému plní tedy funkci statutárního orgánu a dozorčí rady, které jsou součástí dualistického systému.

Dualistický systém, ke kterému se přiklonil český právní řád, znamená, že za řízení společnosti odpovídá řídící orgán, který ji zároveň zastupuje při jednáních se třetími osobami a před soudem (nazýván jako statutární orgán). Kontrolním orgánem je pak dozorčí rada, která je povinna především ke kontrolní činnosti. Je jí svěřen dohled nad činností statutárního orgánu, kontrola obsahu účetních a obchodních knih a jiných dokladů, v nich obsažených údajů, přezkum správnosti účetních závěrek. Jednou z jejich povinností je také podávání pravidelných zpráv o své činnosti.106 V českém pojetí je dozorčí rada pro společnosti s ručením omezeným pouze fakultativním orgánem.

Členy dozorčí rady jmenuje a odvolává valná hromada. V dualistickém systému nesmí být nikdo současně členem orgánu řídícího i dozorčího. Dozorčí orgán však může ustanovit jednoho ze svých členů k výkonu funkce člena řídícího orgánu v případě, že toto místo není obsazeno. Po tuto dobu je pozastaven výkon funkce dotyčné osoby jako člena dozorčího orgánu.

Český obchodní zákoník stanovuje minimální počet členů dozorčí rady na tři, maximální počet není omezen. Konkrétní počet musí jednoznačně určit společenská smlouva. V případě, že počet členů dozorčí rady klesne pod stanovený počet, může být tento člen kooptován (za podmínky, že tento proces připouští společenská smlouva nebo stanovy společnosti a současně počet členů dozorčí rady neklesl pod polovinu), a to až do nejbližšího zasedání valné hromady.107 Pro členy dozorčí rady také platí zákaz konkurence a pravidla o středu zájmů platné pro jednatele.

106

Týč, V., Křepelka, F., Munková, J., Pikna, B., Rozehnalová, N., Tomášek, M.: Lexikon - právo Evropské Unie. Ostrava, Sagit, 2004, str.256 107 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str. 319

81

8 ZMĚNY STANOV, ZVYŠOVÁNÍ A SNIŽOVÁNÍ ZÁKLADNÍHO KAPITÁLU 8.1 Změny stanov obecně

Při komparaci procesu změny stanov je zapotřebí připomenout rozdíl v postavení stanov vzhledem k zakladatelskému dokumentu u obou porovnávaných právních řádů. Zatímco španělský právní řád vyžaduje obligatorně začlenění stanov do zakladatelského dokumentu, český právní řád je upravuje jenom jako fakultativní dokument obsahující pouze úpravu vnitřní organizace společnosti a podrobnější úpravu toho, co je již obsaženo v zakladatelském dokumentu. Ve Španělsku tedy přichází do úvahy pouze změny stanov, jelikož ostatní části zakladatelského dokumentu obsahují víceméně všeobecné informace o zakladatelích, o jejích vkladech, o prvních členech správního orgánu – jedná se o náležitosti, které zůstávají neměnné v průběhu celé existence společnosti. Na rozdíl od toho česká úprava, jelikož stanovy nevyžaduje obligatorně, připouští jak změny stanov, tak změny společenské smlouvy (pro případ, že by se zakladatelé rozhodli stanovy nevytvořit).

Španělský zákon LSC upravuje změny stanov v článku 285 a následujících. Rozlišuje přitom mezi různými typy změn stanov, když stanoví nejprve všeobecné podmínky a následně ještě specifické podmínky pro jednotlivé typy: •

zvýšení a snížení základního kapitálu,

•

strukturální změny – přeměny společnosti, fúze, rozdělení, převod jmění na společníka,

•

změna názvu společnosti,

•

změna předmětu činnosti společnosti,

•

změna sídla,

•

další změny jako například prodloužení doby, na kterou byla společnost založena, tzv.

reaktivace

společnosti,

změna

režimu

převodu

podílů

společníků

na společnosti, vytvoření, změna a zrušení příplatku mimo základní kapitál atd.

Každá změna stanov si vyžaduje dle kogentního článku 285 zákona LSC přijetí rozhodnutí valné hromady, o němž musí být pořízen notářský zápis a následný zápis tohoto rozhodnutí do obchodního rejstříku. 82

K přijetí rozhodnutí o změně stanov je kompetentní výlučně valná hromada. Existují pouze 2 výjimky, kdy rozhodnutí o změně stanov přináleží správnímu orgánu. Pokud ale tuto možnost stanovy vyloučí, rozhodnutí přináleží pouze valné hromadě. Jedná se o: •

změnu sídla společnosti v rámci jedné obce,

•

snížení základního kapitálu v důsledku vystoupení, resp. vyloučení společníka ze společnosti.

Přijetí rozhodnutí valné hromady o změně stanov si vyžaduje souhlas prosté většiny všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál. Stanovy ale mohou určit vyšší procento s podmínkou, že nesmí vyžadovat jednomyslnost. Pokud změna stanov zakládá nové povinnosti společníkům nebo se dotýká jejich práv, rozhodnutí o této změně si vyžaduje souhlas každého dotčeného společníka.

Jak už bylo popsáno výše, česká úprava připouští jak změnu stanov, tak změnu společenské smlouvy.

Změna stanov probíhá relativně stejně jako ve Španělsku. K rozhodování je kompetentní výlučně valná hromada (bez výjimek), přičemž zákon stanoví, že je vyžadován souhlas dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků, nestanoví-li společenská smlouva vyšší počet hlasů. V tomto směru je tedy český zákon přísnější než španělský, který vyžaduje pouze prostou většinu všech hlasů.

O rozhodnutí valné hromady musí být pořízen notářský zápis. Drobný rozdíl mezi srovnávanými právními řády také najdeme v účinnosti a namítatelnosti dané změny vůči třetím osobám. Zatímco španělský zákon stanovuje účinnost změny stanov (a tím i její namítatelnost vůči třetím osobám) až od okamžiku zveřejnění zápisu této změny stanov do obchodního rejstříku, dle českého zákona je změna účinná okamžikem, kdy o této změně rozhodla valná hromada, pokud v usnesení valné hromady nebyl stanoven pozdější okamžik. Jestliže však bylo rozhodnuto o skutečnosti, jejíž účinnost je podmíněna provedením zápisu do obchodního rejstříku, pak tato změna nabývá účinnosti až provedením příslušného zápisu.108

108

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.82

83

Kromě změny stanov připouští český zákon v §125 odst. 1 písm. d) ObchZ i změnu samotné společenské smlouvy. Tyto změny mohou být provedeny: •

dohodou všech společníků,

•

usnesením valné hromady o změně – je vyžadována forma notářského zápisu a souhlas alespoň dvoutřetinové většiny hlasů všech společníků, nestanoví-li společenská smlouva vyšší počet hlasů,

•

zákonem, který připouští přijetí určitých rozhodnutí, které společenskou smlouvu nepřímo mění,

•

na základě jiné právní skutečnosti,

•

přímo zákonem.109

O účinnosti změny společenské smlouvy platí totéž co pro změny stanov.

8.2 Zvyšování a snižování základního kapitálu Základní kapitál je obligatorní náležitostí společenské smlouvy, resp. stanov a to dle obou porovnávaných právních řádů. Počáteční základní kapitál vytvořený při zakládání společnosti však není neměnný. Jeho výše se může v průběhu celé existence společnosti měnit a to dle zákonných požadavků nebo potřeb společnosti.

Změny výše základního kapitálu se v právní teorii rozlišují do dvou kategorií: •

efektivní změny – mění se reálně majetková situace společnosti,

•

deklaratorní změny – jedná se o změny, které již reálně v majetku společnosti nastaly a jejichž účelem je tuto skutečnost deklarovat – dochází pouze k účetní operaci.

Dle španělského zákona LSC je změna základního kapitálu považována za speciální typ změny stanov, proto se na ni vztahují základní zákonné požadavky, a to přijetí rozhodnutí valnou hromadou a jeho zápis do obchodního rejstříku. Jelikož se jedná o specifickou změnu stanov, zákon LSC ji vyhradil speciální podkapitolu v rámci kapitoly o změnách stanov. 109

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.76-77

84

Český obchodní zákoník upravuje tuto záležitost v §142-147.

8.2.1 Zvyšování základního kapitálu

Španělský zákon LSC upravuje tuto problematiku v článcích 295 – 316. Samotné zvyšování základního kapitálu je považováno za alternativu k nutnosti získávání finančních prostředků potřebných pro rozvoj činnosti společnosti od třetích osob. Zvýšení není nijakým způsobem limitováno, zákon nestanoví žádnou maximální přípustnou výši. Může se uskutečnit třemi způsoby: •

vydáním nových podílů splácených novými vklady, přičemž společníci mají až na určité výjimky ze zákona právo na přednostní úpis – tzv.efektivní zvýšení,

•

zvýšením nominální hodnoty stávajících podílů novými vklady společníků nebo z vlastních zdrojů společnosti – může se tedy jednat o efektivní nebo deklaratorní zvýšení,

•

kombinací předchozích dvou způsobů.

Samotný proces zvyšování tvoří tři kroky: •

přijetí rozhodnutí valnou hromadou,

•

výkon rozhodnutí – úpis a splácení nových vkladů,

•

sepsání notářského zápisu, zápis zvýšení do obchodního rejstříku a jeho publikování v obchodním věstníku.

Přijetí rozhodnutí valné hromady si vyžaduje souhlas kvalifikované většiny, tedy souhlas prosté většiny všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál. V případě, že valná hromada rozhodne zároveň o vyloučení práva na přednostní úpis, zákon vyžaduje minimálně dvoutřetinovou většinu všech hlasů. Stanovy společnosti můžou určit i vyšší procento, nesmí však požadovat jednomyslnost. Ta vyplývá ze zákona pouze pro případ zvyšování základního kapitálu zvýšením nominální hodnoty podílů novými vklady společníků.

V případě vydání nových podílů obsahuje rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu také lhůtu, ve které musí společníci nové podíly upsat a splatit. Tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc ode dne zveřejnění oznámení o zvyšování základního kapitálu v obchodním věstníku, 85

které je povinen učinit správní orgán společnosti. Současně s touto lhůtou je stanovena i lhůta pro tzv. druhé kolo upisování, které probíhá za podmínky, že v prvním kole nebyly upsány a splaceny všechny nově vydané podíly. Lhůta pro dodatečné upisování nesmí být delší než 15 dnů a právo na úpis náleží společníkům, kteří své právo na přednostní úpis využili již v prvním kole. Pokud se nepodaří upsat a splatit všechny podíly ani ve druhém kole, probíhá ještě třetí, kdy jsou v dodatečné 15-ti denní lhůtě zbylé podíly nabídnuty třetím osobám.

Pokud ani třetí kolo není úspěšné, zákon stanoví, že dojde ke zvýšení základního kapitálu ve výši, kterou se podařilo upsat a splatit. Stanoví-li rozhodnutí valné hromady opak, vede neúplné splacení k neúčinnosti zvyšování a k navrácení již splacených vkladů. Lhůta pro navrácení vkladů je stanovena zákonem na 1 měsíc ode dne, kdy vypršela lhůta třetího kola splácení vkladů.

V případě, že zvýšení základního kapitálu bylo účinné, zákon vyžaduje pořízení notářského zápisu obsahujícího jak rozhodnutí valné hromady o zvýšení, tak doklad o účinnosti zvýšení (tedy doklad o splacení vkladů). Tento notářský zápis je pak předložen obchodnímu rejstříku k zápisu, který je ex offo povinen tento zápis zveřejnit v obchodním věstníku. Ode dne publikování je toto zvýšení namítatelné vůči třetím osobám.

Závěrečný článek 316 pak stanoví lhůtu pro zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku na 6 měsíců ode dne, kdy začala běžet lhůta pro upisování nových podílů. V případě jejího marného uplynutí mají společníci právo (není to však povinnost) požadovat navrácení splacených nových vkladů. Ani uplatnění tohoto práva některými ze společníků nebrání tomu, aby správní orgán společnosti požádal obchodní rejstřík o zápis zvýšení základního kapitálu ve výši, kterou se povedlo splatit (po odečtení navrácených vkladů) i po uplynutí daných 6 měsíců.

Splácení vkladů se uskutečňuje podobně jako při zakládání společnosti, a to peněžitými vklady, nepeněžitými vklady nebo formou započtení pohledávek, přičemž vklady musí být plně splaceny ještě před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Při splácení nepeněžitého vkladu je navíc správní orgán povinen vypracovat zprávu informující valnou hromadu, která rozhoduje o zvýšení základního kapitálu nepeněžitým vkladem.

86

Při komparaci české a španělské úpravy změn základního kapitálu je potřeba brát v úvahu základní rozdíl mezi českým pojetím obchodního podílu, který je nedělitelný a jednotný (společník vlastní pouze jeden obchodní podíl, který je případně zvyšován/snižován) a španělským pojetím, který jej víceméně chápe podobně jako akcie akciové společnosti – tudíž společník může vlastnit i více podílů o daných jmenovitých hodnotách.

Český obchodní zákoník rozeznává také 3 obdobné způsoby zvyšování základního kapitálu: •

efektivní zvyšování – obchodní podíly společníků jsou navyšovány novými vklady společníků,

•

deklaratorní zvyšování – obchodní podíly společníků jsou navyšovány z vlastních zdrojů společnosti,

•

kombinace předchozích dvou způsobů.

Na počátku celého procesu zvyšování stojí také rozhodnutí valné hromady, která je k tomu jako jediná kompetentní, a to bez výjimek. K přijetí rozhodnutí je zapotřebí souhlas dvou třetin všech hlasů společníků, nestanoví-li společenská smlouva procento vyšší. Jelikož český zákon, na rozdíl od španělského, nevyžaduje úplné splacení vkladů před zápisem do obchodního rejstříku, stanoví dále podmínku, že zvýšení základního kapitálu peněžitými vklady je přípustné, jen když dosavadní peněžité vklady jsou zcela splaceny. Zvýšení nepeněžitými vklady je přípustné kdykoliv, jelikož tyto musí být splaceny plně ještě před zápisem do obchodního rejstříku.

Společníci mají dle českého zákona přednostní právo k účasti na zvyšování základního kapitálu pouze peněžitými vklady, a to v poměru podle výše jejich obchodních podílů. Společenská smlouva, resp. stanovy mohou toto právo vyloučit. Po přijetí rozhodnutí valné hromady o zvyšování základního kapitálu, musí společníci svého přednostního práva využít ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy se dozvěděli o rozhodnutí valné hromady. Je tedy účelné, aby společenská smlouva tuto lhůtu stanovila, aby se tak předešlo zákonné úpravě, která stanovuje subjektivní lhůtu, což může v praxi způsobit určité problémy a nejasnosti.

87

Nevyužijí-li společníci svého přednostního práva v dané lhůtě, jsou se souhlasem valné hromady ke zvýšení vkladu oprávněni ostatní společníci, popřípadě třetí osoby. Nebudou-li převzaty závazky ke zvýšení vkladu nebo k novému vkladu ve lhůtě určené rozhodnutím valné hromady, nebo zamítne-li následně soud návrh na zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, je zvýšení základního kapitálu neúčinné.

Český zákon tedy na rozdíl od španělského nepřipouští zápis zvýšení základního kapitálu v částce nižší, než o jaké rozhodla valná hromada. V případě, že zvýšení základního kapitálu bylo neúčinné, zanikají práva a povinnosti upisovatelů a vzniká jim právo na vrácení splacené částky a to bez zbytečného odkladu. Český zákon tady nestanovuje konkrétní lhůtu podobně jako španělský.

Co český zákon na rozdíl od španělského také neupravuje je lhůta, do které musí být požádáno o zápis zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Stanoví pouze, že tak jednatelé musí učinit bez zbytečného odkladu.

Splacení vkladů se obdobně jako ve Španělsku může uskutečnit peněžitými vklady, nepeněžitými vklady (jednatelé jsou též povinni vypracovat zprávu o předmětu nepeněžitého vkladu a předložit ji valné hromadě rozhodující o zvýšení základního kapitálu), anebo započtením pohledávek. Rozdíl oproti španělské úpravě je pouze v tom, že český zákon vyžaduje, aby před zápisem zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku bylo splaceno minimálně 30% peněžitých vkladů.

8.2.2 Snižování základního kapitálu

„Snížení základního kapitálu je druhou možnou změnou jeho výše. V tomto případě je však potřeba postupovat se zvláštním zřetelem k zájmům jak společníků, tak věřitelů. Společnost sice vždy odpovídá za závazky celým svým majetkem, avšak základní kapitál ve své garanční funkci představuje objem prostředků, který je společnost povinna mít vždy k dispozici. Proto se snížením základního kapitálu snižuje i výše těchto prostředků.“110

110

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.376

88

Oba právní řády přitom rozlišují mezi efektivním a deklaratorním snížením, podobně jako u zvýšení. U efektivního snížení dochází k navrácení poměrné části vkladů společníkům. Deklaratorní snížení pak znamená pouze účetní operaci, kdy jsou často právě tímto způsobem vyrovnávány ztráty společnosti. Oběma právním řádům je společná i podmínka, že při snižování nesmí dojít ke snížení základního kapitálu pod zákonem požadovanou úroveň – tzn.dle španělského zákona LSC pod částku 3.000 EUR a dle českého obchodního zákoníku pod částku 200.000 CZK s dodatečnou podmínkou, že jednotlivé obchodní podíly nesmí klesnout pod hodnotu 20.000 CZK.

V případě nedodržení podmínky minimálního základního kapitálu, vstupuje společnost dle španělského zákona LSC do likvidace prostřednictvím rozhodnutí valné hromady s tím, že předchozí rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu je neplatné a nemůže být tak zapsáno do obchodního rejstříku.

Zákon stanovuje výjimku pouze pro případ vyloučení nebo vystoupení společníka ze společnosti a pro případ, kdy společnost amortizuje vlastní podíly, které nabyla do svého vlastnictví a které je povinna v určité lhůtě buďto převést nebo zrušit. V těchto případech je společnost oprávněna do jednoho roku od přijetí rozhodnutí o snížení základního kapitálu rozhodnout o zrušení společnosti, o změně její právní formy nebo o zvýšení základního kapitálu na zákonem požadovanou minimální výši. V případě, že valná hromada o tomto nerozhodne v dané lhůtě, vstupuje společnost do likvidace.

Český zákon je v tomto směru mírnější, když v §68 odst. 6 ObchZ stanoví, že soud může na návrh osoby, která osvědčí právní zájem, rozhodnout o zrušení společnosti a o její likvidaci, jestliže zanikly předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti. K zrušení společnosti tedy nemusí dojít automaticky.

Proces snižování základního kapitálu probíhá u obou porovnávaných právní řádů podobně. Musí o tom rozhodnout valná hromada (s výjimkou, kdy je snižování základního kapitálu následkem vyloučení nebo vystoupení společníka ze společnosti, k přijetí rozhodnutí je oprávněn i správní orgán společnosti), přičemž španělský zákon vyžaduje souhlas prosté většiny všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál, český zákon vyžaduje dvoutřetinovou většinu (s tím, že společenská smlouva, resp. stanovy mohou určit procento

89

vyšší). Oba právní řády pak stanoví shodně, že v případě nerovnoměrného snižování je potřebný souhlas všech společníků.

Vzhledem k tomu, že se jedná o proces, který může poškodit zájmy věřitelů, zákon přistupuje k jejich ochraně, i když oba porovnávané právní řády trochu jiným způsobem. Španělský zákon LSC stanoví v článku 331, že pokud dochází k navrácení části vkladů společníkům, ručí tito solidárně za závazky společnosti vzniklé před datem zápisu snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku. Toto ručení trvá 5 let. V případě, že společnost chce vyjmout společníky z tohoto ručení, má dvě možnosti: •

vytvořit rezervu ve výši celkové částky, která bude navrácena společníkům; tuto rezervu je společnost povinna udržovat 5 let a není oprávněna jí použít k jiným účelům; nebo

•

mohou stanovy přiznat věřitelům právo námitek. Pokud toto stanovy připouští, je společnost povinna informovat věřitele osobně, anebo pokud to není možné oznámením publikovaném v obchodním věstníku a v jednom deníku s největší distribucí v místě sídla společnosti. Věřitelé jsou pak oprávněni přihlásit své pohledávky do 3 měsíců a společnost je povinna je uspokojit nebo přiměřeně zajistit. V případě nesplnění těchto náležitostí, není možné provést zápis snížení základního kapitálu do obchodního rejstříku a snížení je tak neúčinné.

Český obchodní zákoník stanoví pouze jedinou možnost pro společnost a to, že jednatelé jsou povinni zveřejnit rozhodnutí valné hromady o snížení základního kapitálu v obchodním věstníku do 15 dnů ode dne přijetí rozhodnutí. Toto oznámení musí být publikováno v obchodním věstníku dvakrát, a to s časovým odstupem 30 dnů. V oznámení se vyzvou věřitelé společnosti, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě do 90 dnů po posledním oznámení, nejde-li o snížení základního kapitálu za účelem úhrady ztráty nebo vytvoření rezervního fondu. V případě nedodržení této zákonné podmínky, bude snížení základního kapitálu neúčinné a nebude zapsáno do obchodního rejstříku.

Dle obou právních řádů je snížení základního kapitálu účinné až ode dne zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku a až poté lze u efektivního snížení přistoupit k poskytnutí plnění společníkům.

90

Snižování základního kapitálu je podobně jako zvyšování fakultativní záležitostí. Oba porovnávané právní řády ale stanovují zvláštní případy, kdy je společnost povinna základní kapitál snížit. Jedná se tak všeobecně o případy, kdy společnost nabyde do svého majetku své vlastní podíly a v zákonem stanovené lhůtě je nepřevede na společníka nebo třetí osobu. Španělský právní řád pak dále přikazuje snížení základního kapitálu i v situaci, kdy čisté obchodní jmění společnosti kleslo v důsledku ztrát společnosti pod úroveň poloviny nominální hodnoty základního kapitálu. Český obchodní zákoník v této situaci stanoví pouze povinnost jednatelů svolat valnou hromadu a navrhnout zrušení společnosti nebo jiné opatření.

91

9 PRÁVA A POVINNOSTI SPOLEČNÍKA, NABÝVÁNÍ A ZRUŠENÍ ÚČASTI SPOLEČNÍKA NA SPOLEČNSOTI Společnost s ručením omezeným je soukromoprávní korporací, tedy sdružením osob,111 takzvaných společníků. Mezi společníky obchodní společnosti navzájem a mezi společníky a obchodní společností existuje právní vztah (tzv.členský poměr), jehož obsahem jsou vzájemná práva a povinnosti společníků a společníků a obchodní společnosti.112 Společník je vázán jednak vůči ostatním společníkům a jednak vůči společnosti jako takové. „Meritorně je však omezen i dalšími kritérii, zejména požadavkem dodržování zákonného principu dobrých mravů, pravidly poctivého obchodního styku a zákazu zneužití hlasů ve společnosti nebo jednání znevýhodňujícího jakéhokoliv společníka.“113

9.1 Nabývání účasti společníka na společnosti

Členský poměr vůči společnosti může dle obou porovnávaných právních úprav vzniknout dvojím způsobem: •

Originární (původní) způsob – jedná se o případy, kdy vzniká nové členství společníka ve společnosti, a to na základě: o uzavření zakladatelského dokumentu při založení společnosti, o sepsání zakladatelské listiny v případě zakládání společnosti s jediným zakladatelem, o převzetí nového vkladu při zvyšování základního kapitálu jinou osobou než společníkem.

•

Derivativní (odvozený) způsob – členství společníka ve společnosti vzniká smluvním převodem anebo přechodem z právního předchůdce, tedy na základě: o smlouvy o převodu obchodního podílu, o dědění obchodního podílu,

111

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.93 Dědič, J. a kol.: Právo obchodních společností. Praha, PROSPEKTRUM, 1998, str.49 113 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.93 112

92

o právního nástupnictví po zaniklé právnické osobě, která byla společníkem, o rozhodnutím valné hromady o převodu obchodního podílu na jinou osobu než je společník.

9.2 Práva a povinnosti společníka

Práva a povinnosti, které náleží každému ze společníků nemůžou být v praxi navzájem od sebe oddělena. Společník je tedy povinen vždy plnit všechny své povinnosti, které mu zákon, resp. zakladatelský dokument ukládá. Svých práv se také nemůže vzdát dříve, než je získá. To ale není v rozporu s možností svá práva nevykonávat.114 Španělský zákon LSC přiznává společníkům následující práva: (a)

právo být zapsán do seznamu společníků (tzv. Libro registro) s uvedením podílů, které společník vlastní (článek 104),

(b) právo požadovat výpis z tohoto seznamu společníků (článek 105), (c)

právo na podíl na zisku (článek 275),

(d) právo na podíl na likvidačním zůstatku (článek 392), (e)

právo na vypořádací podíl při ukončení členství společníka (článek 356),

(f)

právo na informace (článek 196),

(g) právo účastnit se a hlasovat na valné hromadě (článek 179), (h) právo požadovat svolání valné hromady (článek 168) – právo požádat správní orgán o svolání valné hromady má společník/společníci, kteří vlastní minimálně 5% základního kapitálu (český právní řád stanovuje hranici 10%), (i)

právo požadovat vyhotovení notářského zápisu z jednání valné hromady (článek 203),

(j)

právo přednostního nabytí podílu při navyšování základního kapitálu (článek 304),

(k) právo namítat neplatnost usnesení valné hromady (článek 206), (l)

právo disponovat s obchodním podílem (článek 106),

(m) právo nahlížet do dokladů společnosti, zejména účetnictví (článek 272),

114

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.173

93

(n) právo podat jménem společnosti žalobu na náhradu škody proti jednateli (článek 238), (o) práva minoritních (menšinových) společníků (články 346 - 347).

Dle českého právního řádu můžeme práva společníků rozdělit do tří skupin: •

základní (hlavní) – odpovídají právům dle španělského zákona v bodech (c) – (g),

•

doplňková (vedlejší) – odpovídají bodům (a), (b), (h) – (n),

•

práva minoritních (menšinových) společníků – bod (o).

Je potřeba podotknout, že obsahově se víceméně oba právní řády shodují.

Mezi hlavní povinnosti společníka dle španělského zákona LSC patří: •

vklad do základního kapitálu společnosti,

•

odpovědnost za nepeněžité vklady,

•

odpovědnost při navrácení vkladů společníkům v důsledku snižování základního kapitálu,

•

splnění příplatkové povinnosti,

•

neúčastnit se hlasování v zákonem stanovených případech.

Český právní řád oproti španělskému počítá i s ručitelskou povinností – např. dle §106 ObchZ, dle kterého ručí společníci solidárně a nerozdílně do výše souhrnu nesplacených částí všech vkladů podle stavu zápisu v obchodním rejstříku. Tento zápis má konstitutivní účinky, tedy až zápisem úplného splacení všech vkladů do obchodního rejstříku toto ručení zaniká. Jde o ručení, které je solidární, omezené a navíc subsidiární, jelikož primárním dlužníkem je vždy společnost. Společníci nastupují coby dlužníci až tehdy, není-li společnost jakožto hlavní dlužník schopna plnit své splatné závazky.115 Tato ručitelská povinnost se v případě španělských s.r.o. neuplatní z toho důvodu, že všechny vklady musí být splaceny již při založení společnosti, tedy ještě před zápisem společnosti do obchodního rejstříku. 115

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.193

94

9.3 Ukončení účasti společníka na společnosti

Podobně jako k nabytí účasti společníka na společnosti, tak i k jejímu ukončení může dojít jenom na základě určitých, zákonem stanovených právních skutečností. Španělský právní řád, obdobně jako český, rozlišuje mezi ukončením účasti na společnosti z vlastní vůle společníka (dobrovolné ukončení účasti) nebo proti vůli společníka, kdy se může jednat o sankci v podobě vyloučení společníka (nedobrovolné ukončení účasti).

9.3.1 Dobrovolné ukončení účasti společníka na společnosti

Z vlastní vůle společníka připouští španělský zákon LSC proces tzv. vystoupení ze společnosti (tzv. separación). Přiznání tohoto práva společníkovi představuje určitý mechanizmus jeho ochrany v případě zásadních změn základních smluvních podmínek, které byly rozhodující pro vstup tohoto společníka do společnosti. Jedná se tedy o ochranu menšinových společníků. Zákon

LSC v článku 346 vymezuje následující právní skutečnosti, které dávají

společníkovi, který na valné hromadě nehlasoval v jejich prospěch (případně se dané valné hromady nezúčastnil), právo vystoupit ze společnosti: •

změna předmětu činnosti společnosti;

•

přemístění sídla společnosti do zahraničí, za předpokladu, že existuje mezinárodní úmluva platná ve Španělsku, která povoluje zachování podstaty stejné právnické osoby;

•

změna režimu převodu obchodního podílu;

•

tzv. reaktivace společnosti (prodloužení, resp. znovuobnovení lhůty, na kterou byla společnost založena);

•

změna právní formy společnosti;

•

přeshraniční fúze společnosti;

•

vznik, změna a zánik příplatkové povinnosti.

95

S výjimkou poslední právní skutečnosti, mají všechny ostatní ze zákona kogentní charakter, a tudíž nemohou být stanovami zrušeny ani jinak omezeny. Lhůta pro využití tohoto práva společníkem je zákonem stanovena na 1 měsíc od uveřejnění daného rozhodnutí valné hromady v obchodním věstníku, anebo ode dne přijetí oznámení o přijetí tohoto rozhodnutí valnou hromadou společníkem, který se jí nezúčastnil. Kromě výše uvedených právních skutečností stanovených zákonem mohou stanovy určit další skutečnosti, které toto právo společníkovi zajistí. Zákon pouze přikazuje, že stanovy nesmí vymezovat tyto skutečnosti pouze abstraktně, musí se jednat o konkrétní příčiny. Zároveň musí stanovy určit způsob prokázání, že k dané skutečnosti došlo, formu výkonu tohoto práva společníkem a lhůtu, ve které je možné toto právo využít. Lhůta může být stanovami určena libovolně, nesmí být však kratší než 1 měsíc. Změna stanov upravující toto právo na vystoupení ze společnosti vyžaduje souhlas všech společníků. V případě, že nastane jedna ze skutečností, stanovena zákonem anebo stanovami, zakládající společníkům toto právo a společník toto právo využije v dané lhůtě, účinnost tohoto prohlášení společníka o jeho výstupu ze společnosti není nijak podmíněno jeho přijetím společností. Jde tedy o proces, kdy je za určitých podmínek společník oprávněn sám rozhodnout o svém vystoupení ze společnosti. Český právní řád takové právo společníkům s.r.o. nepřiznává. Obdobou je ustanovení §148 ObchZ, které připouští zrušení členství soudem v případě, že od společníka nelze spravedlivě požadovat, aby ve společnosti setrval – jedná se přitom převážně o změny skutečností v osobních poměrech společníka, ať již majetkových nebo jiných. Tato možnost je zákonem připuštěna právě z toho důvodu, že společník nemá právo ze společnosti vystoupit po dobu trvání její existence, tudíž mu zákon přisuzuje alespoň právo navrhnout soudu toto členství ve společnosti zrušit116. V §149a ObchZ pak český právní řád připouští ještě i písemnou dohodu všech společníků o ukončení účasti jednoho ze společníků ve společnosti – tato dohoda probíhá změnou zakladatelského dokumentu a záleží v podstatě jenom na uvážení a dohodě všech společníků.

116

Pelikánová, I. a kol.: Obchodní právo. I.díl. Praha, CODEX Bohemia, 1999, str.304

96

Tady pozorujeme podstatný rozdíl mezi oběma právními řády – zatímco španělský právní řád nechává rozhodnutí o vystoupení společníka ze společnosti za zákonem stanovených podmínek vyloženě na uvážení dotčeného společníka, český právní řád mu jenom dává možnost pokusit se o vzájemnou dohodu s ostatními společníky nebo požádat soud o zrušení jeho účasti na společnosti.

9.3.2 Nedobrovolné ukončení účasti společníka na společnosti

Článek 350 španělského zákona LSC označuje nedobrovolné ukončení účasti společníka na společnosti jako tzv. vyloučení (tzv.exclusión). Toto vyloučení záleží výhradně na vůli společnosti jako takové. Je potřeba podotknout, že toto vyloučení nemá výlučně sankční charakter. Jedná se spíše o instrument ochrany společnosti pro případy, které by mohly způsobit společnosti újmu, ale kdy je zároveň možné pokračovat v činnosti společnosti i bez určitého společníka, např. z důvodu ztráty důvěry mezi společníky nebo z důvodu změny osobní situace společníka. Společnost může rozhodnout o vyloučení společníka z následujících důvodů stanovených přímo zákonem: •

nesplnění příplatkové povinnosti společníkem,

•

v případě, že se jedná o společníka, který je zároveň jednatelem také z důvodů: o porušení zákazu konkurence, o v případě, že byl soudem vynesen rozsudek o náhradě škody způsobené společnosti jednatelem rozhodnutími, které byly přijaty v rozporu se zákonem, stanovami nebo realizované bez náležité péče.

Kromě zákonných důvodů si mohou společníci jednomyslným souhlasem ve stanovách určit i další důvody opravňující společnost k vyloučení společníka. O vyloučení společníka rozhoduje valná hromada dvoutřetinovou většinou všech hlasů, nestanoví-li stanovy vyšší procento s tím, že nesmí požadovat jednomyslnost.

97

Zvláštním případem je rozhodování valné hromady o vyloučení společníka, který vlastní více než 25% základního kapitálu společnosti. V tomto případě je společnost povinna požádat soud o schválení tohoto rozhodnutí. Český právní řád obdobně připouští možnost zániku členství společníka nedobrovolným způsobem, a to z následujících důvodů: •

vyloučení společníka ze společnosti rozhodnutím společnosti (valné hromady) v případě, že je společník v prodlení se splácením peněžitého vkladu nebo příplatku mimo základní kapitál - tzv. kaduční řízení,

•

vyloučení společníka ze společnosti rozhodnutím soudu v případě, že společník porušuje závažným způsobem své povinnosti.

Další způsoby, které vedou k ukončení účasti společníka na společnosti, jsou víceméně společné oběma porovnávaným právním řádům, a to: •

smrt společníka,

•

převedení obchodního podílu na jinou osobu,

•

prohlášení konkursu na majetek společníka,

•

zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku společníka.

9.3.3 Důsledky ukončení účasti společníka na společnosti

Dle obou právních řádů jsou důsledky ukončení účasti společníka na společnosti obdobné: •

nabytí uvolněného obchodního podílu společníka třetí osobou, která tak získá účast na společnosti,

•

rozdělení uvolněného podílu mezi stávající společníky,

•

získání tohoto obchodního podílu samotnou společností (za podmínky, že v určité zákonem stanovené lhůtě dále pak převede tento podíl na třetí osoby, resp. stávající společníky),

•

snížení základního kapitálu (tzv. amortizace obchodního podílu) v případě, že se daný obchodní podíl nepodaří převést na jinou osobu.

98

10 ZRUŠENÍ A LIKVIDACE SPOLEČNOSTI 10.1 Zrušení společnosti

Proces ukončení existence společnosti jakožto subjektu práv a povinností je dle obou porovnávaných právních řádů obligatorně dvoufázový. Skládá se z fáze zrušení a fáze zániku společnosti jako takové. Zrušení společnosti je právní skutečností, která vždy předchází okamžiku zániku společnosti. Bez zrušení tedy nemůže dojít k jejímu zániku.117

Dnem zrušení přestává společnost naplňovat svůj podnikatelský (nebo i jiný) účel a dochází již výlučně k vypořádání jejích majetkových poměrů. Neztrácí však svoji právní subjektivitu, existuje i nadále jako subjekt práv a povinností, tedy jako právnická osoba. Činnost jejich orgánů a zástupců nadále trvá, i když s výraznými omezeními.118 „Společnost tedy funguje dál, ale její raison d´être se mění tak, že společnost přechází do poslední fáze svého života, tzv. likvidační, v níž jde již pouze o majetkové uspořádání jejich poměrů.“119

Oba právní řády rozeznávají zrušení společnosti s právním nástupcem (tzv. přeměna společnosti) nebo zrušení bez právního nástupce, kdy je společnost zlikvidována a dochází k jejímu zániku.

Španělský právní řád rozeznává dva typy zrušení: •

Zrušení společnosti přímo ze zákona. Jedná se o automatické zrušení společnosti bez možnosti přijetí opatření, která by tomuto zabránila (až na určité výjimky). K takovému zrušení vedou následující právní skutečnosti: o uplynutí doby, na kterou byla společnost založena – v tomto případě zákon dává valné hromadě možnost rozhodnout o prodloužení této doby v podobě změny stanov; o snížení základního kapitálu pod minimální hranici s tím, že zákon stanoví výjimky (popsáno v kapitole 8.2. Zvyšování a snižování základního kapitálu);

117

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.387 Tamtéž 119 Eliáš, K.: Společnost s ručením omezeným. Praha, PROSPEKTRUM, 1997, str. 214 118

99

o snížení základního kapitálu amortizací podílů s právem hlasování tak, že nominální hodnota podílů bez práva hlasování překročí polovinu nominální hodnoty základního kapitálu a tento poměr nebude obnoven ani do dvou následujících let; o vstup společnosti do likvidační fáze konkursního řízení (samotné prohlášení vstupu společnosti do konkursu totiž ještě neznamená zrušení společnosti). •

Zrušení společnosti na základě rozhodnutí valné hromady nebo soudního rozhodnutí. Důvodem pro rozhodnutí o zrušení společnosti mohou být následující právní skutečnosti: o valná

hromada

se

právoplatně

usnesla

o

zrušení

společnosti

bez jakéhokoliv jiného důvodu, tedy jako projev vůle společníků; o byl-li dosažen účel, pro který byla společnost založena - zákon připouští možnost rozhodnutí valné hromady o změně účelu a předmětu podnikání společnosti; o pro nemožnost dosažení stanoveného podnikatelského cíle; o činnosti orgánů společnosti byla pozastavena způsobem, který znemožňuje její fungování – jedná se především o fungování valné hromady jakožto orgánu společnosti; o společnost po dobu delší než tři roky neprovozuje činnost, která je předmětem podnikání – zákon připouští možnost rozhodnutí valné hromady o změně předmětu podnikání; o následkem ztráty, která snížila čisté obchodní jmění společnosti na úroveň nižší než je polovina základního kapitálu společnosti a nedojde-li k jeho zvýšení v přiměřené míře; a dále vždy, když není podán návrh na konkurs v souladu s požadavky zákona o konkursu;120 o z dalších důvodů určených stanovami společnosti; o z důvodu vynesení soudního rozhodnutí o určení neplatnosti společnosti.

V případech zrušení společnosti na základě rozhodnutí valné hromady, je valná hromada oprávněna tak rozhodnout, není k tomu však povinna, zákon ji totiž dává možnost přijmout jiná opatření, která eliminují dané právní skutečnosti vedoucí ke zrušení společnosti.

120

La Ley 22/2003, de 9 de julio, Concursal

100

Statutární orgán společnosti je povinen do 2 měsíců ode dne, kdy nastala daná právní skutečnost, svolat valnou hromadu, aby rozhodla o přijetí adekvátního nápravního opatření nebo o zrušení společnosti. V případě, že tak statutární orgán neučiní, nebo valná hromada nepřijme náležité rozhodnutí, je každý, kdo osvědčí právní zájem, oprávněn požádat soud o zrušení společnosti.

Španělský zákon LSC dále v článku 370 připouští možnost tzv. reaktivace společnosti, kdy valná hromada rozhodne o přijetí opatření k odstranění právní skutečnosti vedoucí ke zrušení společnosti, až po přijetí rozhodnutí o zrušení společnosti. Toto rozhodnutí je valná hromada oprávněna přijmout do data výplaty podílů na likvidačním zůstatku společníkům. Pro případy zrušení společnosti přímo ze zákona, či na základě soudního rozhodnutí, tato možnost reaktivace není povolena.

Proces reaktivace společnosti je následně důvodem pro přiznání společníkům práva vystoupit ze společnosti (popsáno v kapitole 9.3.1. Dobrovolné ukončení účasti společníka na společnosti), navíc také opravňuje věřitele společnosti ke vznesení námitek podobně jako při snižování základního kapitálu.

Český obchodní zákoník rozeznává podobně dobrovolné a nucené zrušení společnosti. O dobrovolné zrušení se jedná v případě, že tak rozhodla valná hromada nebo nastala-li zákonem výslovně předpokládaná jiná právní skutečnost, s níž zákon zrušení spojuje. O nucené zrušení jde v případě, kdy o něm rozhodl soud anebo nastalo-li zrušení společnosti ve vazbě na konkursní řízení.121

Důvodů pro dobrovolné zrušení společnosti je hned několik. Český obchodní zákoník vyjmenovává následující: •

uplynutím doby, na kterou byla založena;

•

dosažením účelu, pro který byla založena;

•

dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti (valná hromada je oprávněna rozhodnout o zrušení společnosti pouze pokud jí tuto působnost přiznává společenská smlouva; v případě, že o tomto společenská smlouva mlčí, je možná pouze dohoda všech společníků)

121

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.388

101

•

z jiných důvodů uvedených ve společenské smlouvě.

Důvody nuceného zrušení společnosti dále dělíme na obecné a zvláštní: •

obecnými důvody jsou: o v uplynulých 2 letech se nekonala valná hromada nebo v uplynulém roce nebyly zvoleny orgány společnosti, kterým skončilo funkční období před více než 1 rokem, anebo společnost po dobu delší než 2 roky neprovozuje žádnou činnost; o společnost pozbyde oprávnění k podnikatelské činnosti; o zaniknou předpoklady vyžadované zákonem pro vznik společnosti anebo jestliže společnost nemůže vykonávat činnost pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky; o společnost porušuje povinnost vytvářet rezervní fond; o společnost porušuje svoji povinnost vykonávat činnost, kterou podle zvláštních předpisů mohou vykonávat toliko fyzické osoby, pouze pomocí těchto oprávněných fyzických osob (§56 odst. 4 ObchZ); o společnost neplní povinnost prodat část podniku nebo se rozdělit uloženou rozhodnutím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže podle zvláštního právního předpisu; o soud rozhodne o neplatnosti společnosti; o obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje kogentním zákonným ustanovením, společnost nesjedná nápravu ve lhůtě, kterou jí k tomu určí soud, nápravy nelze dosáhnout ani jinak a zrušení je tak v zájmu ochrany třetích osob;

•

zvláštními důvody pak jsou: o soud zruší společnost i bez návrhu v případě, že společnost nenaloží v šestiměsíční lhůtě s uvolněným obchodním podílem, který přešel do jejího majetku, zákonem stanoveným způsobem; o soud zruší společnost i bez návrhu, pokud se všechny obchodní podíly spojí do rukou jediného společníka, který ve lhůtě 3 měsíců od jejich spojení nesplní povinnost zcela splatit všechny peněžité vklady nebo převést jejich část na třetí osobu; o společník se může domáhat zrušení společnosti u soudu z důvodů a za podmínek uvedených ve společenské smlouvě; 102

o pokud

společnost

jakožto

ovládaná

osoba

nezcizí

v zákonem

stanovených lhůtách akcie, zatímní listy, poukázky na akcie nebo obchodní podíly ovládající osoby.

Z porovnání obou platných úprav je viditelné, že důvody pro zrušení společnosti jsou relativně stejné. Odchylky jsou zanedbatelné a vyplývají ze specifik jednotlivých právních úprav.

10.2 Likvidace a zánik společnosti Jak už bylo popsáno výše, zrušení společnosti znamená, že společnost přestává naplňovat svůj podnikatelský účel a dostává se do poslední fáze své existence, a to do fáze likvidační, která vede posléze k zániku společnosti. Likvidaci tedy můžeme definovat jako zákonem stanovený postup, jehož cílem je vypořádání majetkových a ostatních otázek souvisejících se zrušením společnosti.122

Španělský právní řád upravuje proces likvidace v článcích 371 - 400 zákona LSC. Český právní řád tomuto procesu vyhradil §70 - 75b obchodního zákoníku. Oba porovnávané právní řády však tento proces upravují relativně stejně.

Společnost vstupuje do likvidace ke dni, k němuž je zrušena. Po dobu likvidace je součástí názvu společnosti dovětek „v likvidaci“.

Jmenováním likvidátora na něj přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Dle českého zákona likvidátora jmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskou smlouvou nebo stanovami určeno jinak. Španělský zákon LSC stanoví, že jmenování likvidátorů probíhá tak, jak to upravují stanovy společnosti. V případě, že stanovy mlčí, náleží toto rozhodnutí valné hromadě a může proběhnout současně s přijetím rozhodnutí valné hromady o zrušení společnosti nebo následně přijetím nového rozhodnutí o jmenování likvidátorů. Počet likvidátorů může být určen stanovami i za pomocí intervalu, v tom případě musí ale valná hromada při jmenování určit i přesný počet.

122

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.394

103

V případě, že ani stanovy ani valná hromada likvidátory nejmenuje, uplatní se zákonná úprava, dle které jsou členové správního orgánu automaticky jmenováni likvidátory. Za určitých podmínek může být likvidátor určen také soudem.

Funkci likvidátora může vykonávat fyzická i právnická osoba z řad třetích osob, kteří nejsou společníci (dle českého právního řádu pouze fyzická osoba). Soud může na návrh osoby, jež osvědčí právní zájem, odvolat likvidátora a nahradit ho jinou osobou. Za výkon své působnosti odpovídá likvidátor týmž způsobem jako členové statutárních orgánů. Odměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který ho jmenoval. Byl-li jmenován souden, určí odměnu soud.

Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti. Při zahájení likvidace oznámí likvidátor tuto skutečnost všem známým věřitelům a vyzve je, aby v dané lhůtě přihlásili své pohledávky. Ke dni vstupu společnosti do likvidace sestaví likvidátor zahajovací likvidační účetní rozvahu a soupis jmění. V průběhu likvidace uspokojí likvidátor přednostně mzdové nároky zaměstnanců společnosti, pak další věřitele. V případě, že majetek společnosti nepostačuje na vyrovnání všech závazků společnosti, podá likvidátor insolvenční návrh (návrh na konkurs), jinak po dokončení všech likvidačních úkonů sestaví likvidátor zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku mezi společníky a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomu příslušnému ke schválení.

Likvidace tedy končí rozdělením likvidačního zůstatku a sepsáním seznamu společníků, kterým byl vyplacen podíl. Podíl společníků na likvidačním zůstatku se určuje poměrem jejich podílů na základním kapitálu společnosti, nestanoví-li společenská smlouva, resp. stanovy něco jiného.

Následně likvidátor podává návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. „Tento výmaz má konstitutivní účinky; platí tedy, že dokud není proveden, právní subjektivita společnosti trvá.“123 Problematika likvidace společnosti a postupy řešení úpadku (insolvence) společnosti, je v této práci popsána pouze rámcově, jelikož se jedná o širokosáhlou úpravu, která může být předmětem samostatné práce.

123

Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005, str.387

104

11 SOCIEDAD LIMITADA NUEVA EMPRESA Tzv. společnost s ručením omezeným nového podnikání (dále jen SLNE) je speciální podtyp společnosti s ručením omezeným. Jelikož se jedná o poměrně novou španělskou úpravu, která v českém právní řádu prozatím obdobu nemá, je tato část práce pouze stručným popisem této úpravy, nikoliv komparací jak je stylizován zbytek této práce.

Tento podtyp společnosti s ručením omezeným byl ve Španělsku vytvořen zákonem č.7/2003 o SLNE124. V podstatě se jednalo o novelu zákona LSRL, která do něj včlenila články 130-144. Nový zákon LSC z července 2010, který nahradil zákon LSRL, obsahuje tuto úpravu v článcích 434 – 454 s drobnými změnami oproti původní úpravě z roku 2003. Jelikož zákon o SLNE neobsahuje kompletní úpravu, vztahuje se na ni podpůrně i úprava klasických společností s ručením omezeným.

Tento podtyp společnosti s ručením omezeným byl vytvořen se záměrem zjednodušit a tím stimulovat zakládání podniků malého a středního podnikání prostřednictvím poměrně jednoduchého právního režimu. Tato speciální úprava má za cíl umožnit podnikatelům založit podnik a začít rozvíjet jeho podnikatelské aktivity v co nejkratším čase a s co nejnižšími administrativními náklady, to vše navíc s garancí odděleného osobního majetku podnikatele (tzn. omezeného ručení za závazky společnosti) a bez nutnosti jakéhokoliv ztráty právní jistoty této formy podnikatelského sdružení.125

Ve velké míře odpovídá tato úprava SLNE závazkům, které převzalo Španělsko v souvislosti s doporučeními Evropské unie a Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejichž závěry byly shrnuty do Evropské charty malého a středního podnikání126 (tzv. Feirská charta) a do Boloňské charty politiky malého a středního podnikání127.

124

Ley 7/2003, de 1 de abril, de la sociedad limitada Nueva Empresa por la que se modifica la Ley 2/1995, de 23 de marzo, de Sociedades de Responsabilidad Limitada 125 Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 673 126 Portál legislativy Evropské unie http://europa.eu/legislation_summaries/enterprise/business_environment/n26002_es.htm 127 Portál Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj OECD Organizace http://www.oecd.org/document/17/0,3343,en_2649_34197_1809105_1_1_1_1,00.html

105

11.1 Všeobecná ustanovení Článek 434 zákona LSC stanovuje, že společníky této formy s.r.o. mohou být pouze fyzické osoby. V okamžiku zakládání společnosti zákon povoluje maximální počet pět společníků. V průběhu další existence společnosti je však možný nárůst počtu společníků i nad tuto hranici prostřednictvím převodu podílů na třetí osoby. Zákon pak dále v článku 437 stanoví dodatečnou podmínku pro případ jednočlenné společnosti a to, že fyzická osoba může být jediným společníkem pouze v jedné SLNE. Proto se v zakladatelském dokumentu vyžaduje prohlášení společníka, že tento status jediného společníka nemá v žádné jiné společnosti SLNE. Toto ustanovení ale nebrání tomu, aby se stal jediným společníkem jiné klasické s.r.o. (SRL) nebo akciové společnosti (SA).

Obchodní firma společnosti musí být v okamžiku jejího zakládání obligatorně tvořena oběma příjmeními a jménem jednoho ze společníků (pokud je společníkem zahraniční fyzická osoba, která má pouze jedno příjmení, použije se toto) a dále specifickým alfanumerickým kódem

(tzv.

ID-CIRCE),

který

umožňuje

identifikaci

společnosti

jedinečným

a nezaměnitelným způsobem. Přidělení tohoto alfanumerického kódu neslouží jako automatická rezervace dané obchodní firmy společnosti v rámci systému Centrálního obchodního rejstříku. K tomu je potřeba, podobně jako u klasických s.r.o., požádat o vydání tzv. certificación negativa de denominación (negativní osvědčení o označení společnosti) jak bude popsáno dále v podkapitole o zakládání společnosti. Obchodní firma společnosti pak dále musí obsahovat i označení právní formy ve tvaru „Sociedad Limitada Nueva Empresa“ nebo zkratku „SLNE“ a zapisuje se do speciálního pododdílu vytvořeného za tímto účelem v rámci oddílu obchodních firem společností vedeném Centrálním obchodním rejstříkem.

Dále zákon LSC v článku 436 taxativně vyjmenovává, co může být předmětem podnikatelských aktivit SLNE. Je ale potřeba podotknout, že tento taxativní výčet má relativně obecný charakter.

106

Společnost SLNE tak může být založena za účelem vykonávání následujících činností: zemědělství, chov dobytka, lesnictví, rybolov, průmyslová výroba, stavebnictví, obchod, cestovní ruch, doprava, spoje (komunikace), zprostředkovatelství, řemesla a služby. Jeden z uvedeným předmětů činnosti musí být tak doslovně uveden ve stanovách společnosti.

Kromě toho jsou zakladatelé oprávněni zahrnout do předmětu činnosti i jinou činnost, odlišnou od té hlavní, kterou si sami zvolí. Nesmí se ale jednat o činnost, jejíž výkon je zákonem vyhrazen akciové společnosti nebo je zákonem definován jako jedinečný a exkluzivní a upraven speciálním zákonem. V případě, že by tato doplňková činnost měla způsobit zamítnutí žádosti o zápis společnosti do obchodního rejstříku, je společnost obchodním rejstříkem zapsána i bez této činnosti za podmínky, že tento proces zakladatelé v zakladatelském dokumentu připustili, resp. vyjádřili svůj souhlas dodatečně po provedení takového zápisu.

Předmět činnosti je tedy dle dikce zákona ve stanovách specifikován velmi obecně a široce. Záměrem zákonodárce bylo totiž zaručit tímto způsobem nově zakládaným společnostem dostatečnou flexibilitu při rozvoji rozličných ekonomických aktivit bez nutnosti formální změny stanov, která může být časově i administrativně nákladná.

11.2 Založení společnosti Základním požadavkem pro platné založení SLNE je podobně jako u klasické s.r.o. sepsání zakladatelského dokumentu ve formě notářského zápisu a jeho následné zapsání do obchodního rejstříku, čímž daný podnikatelský subjekt získává právní subjektivitu. Zakladatelský dokument musí obsahovat všechny náležitosti jako u SRL. Jedinou výjimkou jsou stanovy, u kterých Ministerstvo spravedlnosti nařízením128 vytvořilo univerzální modelové vzory, jejichž začlenění do zakladatelského dokumentu umožňuje založení společnosti již do 48 hodin.

Jelikož byla společnost SLNE stylizována jako zjednodušená verze klasické společnosti s ručením omezeným, která by byla vhodným podnikatelským sdružením pro malé a střední 128

Orden Ministerial, 4 de junio, por la que se aprueban los Estatutos orientativos de la sociedad limitada Nueva Empresa (OM JUS/1445/2003)

107

podniky, snažil se zákonodárce o co nejjednodušší postup založení této společnosti. Tedy kromě možnosti klasického prezenčního založení společnosti, ustanovil i možnost jejího elektronického založení, která výrazně zjednodušuje a urychluje celý proces. Od r.2007 je pak tato možnost elektronického zakládání povolena i pro klasické s.r.o.

Celý proces elektronického zakládání společnosti SLNE je v podstatě postaven na dvou pilířích: •

Informační středisko a síť pro vytváření podniků – tzv. CIRCE (Centro de información y Red de Creación de Empresas), které zahrnuje: o portál

PYME

zajišťující

podnikatelům

přístup

k multimediálně poskytovaným informacím a poradenským službám přes internet; o PAIT - Síť poradenských míst pro vytváření podniků iniciující úřední jednání ve věci vzniku podnikatelského subjektu; jsou zřizována veřejnou správou i soukromým sektorem, a pomáhají podnikatelům i v počáteční fázi jejich podnikatelské činnosti; o STT - Systém elektronického jednání, který slouží jako systém elektronické tvorby úředních listin. •

Jednotný elektronický dokument – tzv. Documento Único Electrónico (DUE)129 obsahující všechny údaje nové SLNE, které je potřeba zaslat veřejným rejstříkům a úřadům v průběhu celého procesu zakládání společnosti.

K elektronickému odeslání ověřené kopie zakladatelského dokumentu společnosti do obchodního rejstříku prostřednictvím výše uvedeného systému CIRCE je oprávněn výhradně notář, který tak učiní v souladu se zákonnými požadavky upravujícími elektronické podání a v rámci právní bezpečnostní prevence. Komunikace mezi notářem a obchodním rejstříkem musí být chráněna zaručeným elektronickým předpisem, který je upraven speciálními zákonnými předpisy.

129

Real Decreto 1332/2006, de 21 de noviembre, por el que se regulan las especificaciones y condiciones para el empleo del Documento Único Electrónico (DUE) para la constitución y puesta en marcha de sociedades de responsabilidad limitada mediante el sistema de tramitación telemática

108

Zákon rovněž povoluje, aby zakladatelé ještě před podpisem zakladatelského dokumentu zbavili notáře této povinnosti a ustanovili třetí osobu jako svého zástupce pověřeného činit právní úkony vedoucí k zápisu společnosti do obchodního rejstříku, popřípadě aby tyto formality vyřídili sami zakladatelé. V tomto případě je notář povinen vydat zakladatelům první ověřenou kopii zakladatelského dokumentu ve lhůtě do 24 hodin od jeho ověření.

Jinak je pověřený notář povinen v souladu s ustanoveními upravující registrační řízení ověřit, že neexistuje žádná jiná společnost s takovou obchodní firmou, kterou hodlá používat nově zakládaná společnost. Učiní tak elektronickou žádostí o tzv. certificación negativa de denominación u příslušného obchodního rejstříku. Po obdržení tohoto osvědčení je přistoupeno k podpisu zakladatelského dokumentu a k odeslání jeho první ověřené kopie spolu s vyplněným elektronickým dokumentem DUE daňovému orgánu, aby ten společnosti přidělil dočasné daňové identifikační číslo. Po zpětném obdržení tohoto čísla je notář povinen tuto ověřenou kopii zaslat obchodního rejstříku k zápisu. Kompetentním je obchodní rejstřík působící v místě sídla společnosti. V případě, že zakladatelský dokument obsahuje jedny ze vzorových stanov a neobsahuje žádné vady, je obchodní rejstřík povinen společnost zapsat do 24 hodin od přijetí těchto dokumentů.

V případě, že dokument obsahuje vady, oznámí toto obchodní rejstřík daňovému orgánu a notáři (resp. zástupci zakladatelů nebo přímo zakladatelům), který je povinen tyto vady do 24 hodin odstranit, pokud je to možné a pokud je k tomu zmocněn. Zároveň o tom musí informovat zakladatele.

Po úspěšném provedení zápisu společnosti zašle obchodní rejstřík notáři registrační údaje spolu s příslušnou částí DUE doplněnou o tyto údaje. Tyto registrační údaje pak notář do 24 hodin od jejich obdržení zapíše do příslušné matriční listiny a do dalších ověřených kopií zakladatelského dokumentu, které pak odešle daňovému orgánu, aby ten společnosti přidělil konečné daňové identifikační číslo.

Následně příslušný obchodní rejstřík, který společnost zapsal, oznámí tuto skutečnost Centrálnímu obchodnímu rejstříku ve formě a lhůtách stanovených zákonem.

109

V případě, že tedy společnost využije vzorových stanov a dokumenty potřebné k zápisu neobsahují žádnou vadu, je možné aby byla elektronickou formou společnost zapsána již v průběhu 48 hodin. Jednotný elektronický dokument DUE totiž umožňuje prostřednictvím sítě CIRCE zredukovat počet formulářů, které je potřebné vyplnit, z celkového počtu patnácti na jeden a počet návštěv příslušných úřadů z osmi na dvě.130

Jak je tedy vidět z výše popsaného, jedná se tedy o velice příznivou úpravu, která umožňuje podnikatelům začít rychle podnikat a to vše bez nutnosti osobního vyřizování formalit spojených se založením společnosti a vysokých administrativních nákladů131. Přibližné vyčíslení nákladů klasického prezenčního založení společnosti s ručením omezeným a elektronického založení SLNE jsou uvedeny v příloze č.1 a 2.

11.3 Základní kapitál a podíly společníků na společnosti Základní kapitál společnosti je zákonem stanoven pomocí intervalu 3.012 - 120.202 EUR, tedy ne jenom minimální ale i maximální hranice. Původní úprava z r.2003 stanovila splacení minimální částky základního kapitálu, tedy 3.012 EUR, pouze peněžitými vklady. To, co přesahovalo minimální částku, mohlo být splaceno i formou nepeněžitých vkladů. Nová úprava, tedy zákon LSC z července 2010, tuto podmínku upravil na splacení celého základního kapitálu pouze peněžitými vklady.

Pro podíly společníků na společnosti platí s drobnými změnami ustanovení zákona LSC vztahující se na podíly společníků v klasických s.r.o.

Převody podílů na třetí osoby inter vivos jsou zákonem povoleny výlučně na fyzické osoby. V případě přechodu podílů na právnickou osobu, je společnost povinna tyto podíly převést do 3 měsíců na fyzickou osobu, jinak bude společnost SLNE podrobena právnímu režimu klasické s.r.o.

130

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 679-680 131 Portal AFIGE http://aulavirtual.afige.es/webafige/informacion-sobre-constitucion-de-la-sociedad-limitada-nueva-empresa-viatelematica

110

Dalším pozitivem společnosti SLNE je fakt, že zákon jí neukládá povinnost vést seznam společníků, neboť je zredukován počet vlastníků a vlastnictví jejich podílů je tak prokazatelné z notářského zápisu.

11.4 Orgány společnosti Orgány společnosti SLNE můžeme podobně jako u klasické s.r.o. rozdělit na valnou hromadu a statutární orgán.

Valná hromada společnosti se řídí ustanoveními zákona LSC platnými pro klasické s.r.o. pouze s malým rozdílem týkajícím se svolání valné hromady, kde zákon připouští i svolání elektronickou formou (např. formou elektronické pošty). Vyžaduje se však průkazné potvrzení o přijetí zprávy příjemcem. V případě využití této možnosti elektronického svolání valné hromady, není zákonem požadováno uveřejnění pozvánky v obchodním věstníku ani v žádném deníku. Společnost by ale za účelem elektronického svolávání valné hromady měla vést seznam elektronických adres všech společníků.

Statutární orgán je tvořen jediným nebo více jednateli, kteří musí splňovat obecné požadavky pro výkon funkce statutárního orgánu platné pro klasické s.r.o. Navíc zákon požaduje, aby jednatel SLNE měl status společníka. Z důvodu zjednodušení organizační struktury společnosti SLNE je ze zákona zakázáno vytvoření správní rady.

Řízení společnosti je svěřeno jednomu nebo více jednatelům. V případě, že valná hromada jmenuje více jednatelů, musí také rozhodnout o způsobu jejich jednání a to tak, že každý jednatel je oprávněn činit právní úkony jménem společnosti sám, nebo v případě společného jednání jsou oprávněni za společnost jednat vždy právě dva jednatelé společně. Délka funkce prvních členů správního orgánu je stanovena na neurčito. Zákon ale povoluje její pozdější omezení rozhodnutím valné hromady.

Pro případ odvolání jednatele z funkce je vyžadován souhlas nadpoloviční většiny hlasů přítomných společníků za podmínky, že je přítomna minimálně třetina všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál. Stanovy mohou určit i vyšší procento, které ze zákona nesmí přesáhnout dvě třetiny všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál. Rozhodnutí o odměňování členů správního orgánu náleží také valné hromadě. 111

11.5 Změny stanov Jediné změny stanov, které jsou pro případ SLNE zákonem povoleny, jsou změny obchodní firmy společnosti, změny základního kapitálu a sídla společnosti. Jakékoliv další změny stanov by podrobily tuto společnost právnímu režimu klasické s.r.o.

Změnu obchodní firmy společnosti připouští zákon hlavně z toho důvodu, že je tvořeno jménem, příjmením společníka a alfanumerickým kódem. V případě, že tento společník ztratí statut společníka, je společnost za zákona povinna přistoupit ke změně označení. Zákon však nezakazuje ani změnu označení z vlastní vůle. Nové označení pak ale musí splňovat požadavky, které klade zákon pro obchodní firmu klasické s.r.o.

Změny základního kapitálu jsou povoleny pouze v rámci zákonem stanoveného intervalu, tedy 3.012 - 120.202 EUR, a to za dodržení podmínek, které stanovuje zákon pro změny kapitálu klasické s.r.o. Následky snížení základního kapitálu pod zákonem stanovenou minimální hranici jsou stejné jako u klasické s.r.o. Zvýšení kapitálu nad povolenou hranici by uvedlo společnost SLNE do právního režimu klasické s.r.o.

11.6 Přeměny společnosti Přeměny společnosti SLNE na jiné formy obchodních společností byly původním zákonem z roku 2003 povoleny, později však tuto možnost novela z roku 2009 zrušila. Na druhé straně zákon nebrání tomu, aby se jiné formy obchodních společností po splnění zákonem stanovených podmínek transformovaly na SLNE.

Jedinou výjimkou, kterou zákon připouští, je přeměna SLNE na klasickou formu společnosti s ručením omezeným. V některých případech to zákon dokonce přímo nařizuje. Rozhodnutí o přeměně společnosti SLNE na klasickou formu s.r.o. přináleží valné hromadě, která o tomto rozhoduje souhlasem většiny hlasů přítomných společníků za podmínky, že tato většina tvoří minimálně třetinu všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál. Toto rozhodnutí musí obsahovat nové stanovy přizpůsobené právnímu režimu klasické s.r.o.

112

Návrh na zápis tohoto rozhodnutí do obchodního rejstříku musí být podán ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho přijetí valnou hromadou.

11.7 Zrušení společnosti Kromě zákonných důvodů zrušení společnosti s ručením omezeným uvedených v článcích 371 a násl. zákona LSC, se na společnost SLNE vztahuje ještě jeden specifický důvod zrušení a to, že čisté obchodní jmění společnosti klesne z důvodu ztrát v průběhu 6 měsíců pod úroveň poloviny základního kapitálu a zároveň v tomto období nedojde k obnovení obchodního jmění.

O zrušení společnosti, pokud se nejedná o zrušení přímo ze zákona, rozhoduje valná hromada většinou přítomných hlasů, pokud tato tvoří alespoň třetinu všech hlasů, na které je rozdělen základní kapitál.

11.8 Účetnictví a daňové výhody Dalšími důležitými podněty, kterými se zákonodárce snaží podpořit zakládání této formy obchodní společnosti v praxi, je možnost používání zjednodušené verze účetnictví či nastavení příznivějších podmínek v oblasti daní, které je společnost povinna odvádět. Zákonodárce tak v šestém dodatečném ustanovení zákona LSC132 umožňuje odložení následujících typu daní: •

daň z převodu nemovitostí vztahujících se k podnikání133 – možnost odložení až na dobu 1 roku od založení společnosti;

•

daň z příjmu právnických osob134 z prvních dvou zdaňovacích období – možnost odložení až na dobu 1,5 roku;

•

daň z příjmu fyzických osob.135

132

Disposición adicional sexta. Medidas fiscales aplicables a la sociedad limitada nueva empresa de Real Decreto Legislativo 1/2010, de 2 de julio, po el que se aprueba el texto refundido de la Ley de Sociedades de Capital 133 tzv. Impuesto sobre Transmisiones Patrimoniales y Actos Jurídicos Documentados (ITP/AJD) 134 tzv. Impuesto sobre Sociedades (IS) 135 tzv. Impuesto sobre la Renta de las Personas Físicas (IRPF)

113

11.9 Pozitiva právní úpravy Sociedad Limitada Nueva Empresa Společnost s ručením omezeným nového podnikání je tedy, jak bylo původně zákonodárcem zamýšleno, formou obchodní společnosti, která má vysoký potenciál splnit účel a podpořit malé a střední podnikání. Jejími největšími výhodami jsou: •

možnost vyřídit formality spojené se založením společnosti a uvedením společnosti do obchodního života elektronickým způsobem prostřednictvím jednotného elektronického dokumentu DUE vyhnouc se tak dlouhým čekacím lhůtám na úřadech a vysokým administrativním nákladům;

•

možnost založení společnosti za splnění určitých podmínek již do 48 hodin;

•

definování předmětu činnosti společnosti obecně, čímž je umožněna flexibilita rozvoje podnikatelských aktivit společnosti bez nutnosti jinak potřebné zdlouhavé a formální změny stanov;

•

vyjmutí z povinnosti vést seznam společníků z důvodu jejich omezeného počtu;

•

zjednodušené účetnictví a daňové výhody;

•

zjednodušený postup přeměny společnosti v případě, že tato chce dále rozvíjet svou podnikatelskou činnost jako klasická společnost s ručením omezeným.136

136

Portal de la Pequeña y Mediana Empresa PYME (Portál středního a malého podnikání) http://www.ipyme.org/es-ES/CreacionEmpresas/FormasJuridicas/Paginas/detallenoticia.aspx?itemID=5

114

12 ZÁVĚR Hlavním cílem této práce bylo vytyčení nejdůležitějších charakteristik společnosti s ručením omezeným, jejich srovnání dle španělské a české úpravy a v neposlední řadě vyvození závěru o výhodnosti, resp. nevýhodnosti obou srovnávaných úprav. Nejdůležitějšími právními předpisy, o které jsem se při zpracovávání této práce opírala, byly hlavně španělský zákon o kapitálových společnostech (tzv. Ley de Sociedades de Capital – zákon LSC) a český zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník obsahující právě úpravu společnosti s ručením omezeným.

Z této poměrně široké analýzy jsem v první řadě dospěla k závěru, že španělský zákonodárce změnou provedenou v červenci 2010, kdy sloučil do výše zmíněného zákona LSC právní úpravu akciových společností (původně zákon LSA), úpravu společností s ručením omezeným (zákon LSRL) a úpravu komanditních společností na akcie, sice dosáhl sjednocení právní úpravy těchto tří typů kapitálových společností a vyhnul se tak duplicitě ustanovení a vzájemným odkazům z jednoho zákona na druhý, v konečném důsledku ale nedošlo k zpřehlednění této úpravy, jelikož z některých částí zákona vůbec není jasné, jestli dané odstavce platí pro všechny tři typy společností nebo jenom pro některou z nich zvlášť. Další nevýhodou, která v podstatě protiřečí původnímu úmyslu zákonodárce zjednodušit a zpřehlednit právní úpravu s.r.o., je i fakt, že samotné sloučení těchto tří typů do jednoho zákona vedlo nevyhnutně k dalšímu přiblížení se právní úpravy společnosti s ručením omezeným k poměrně složité právní úpravě akciové společnosti.

Z podrobného srovnávání španělské a české úpravy společnosti s ručením omezeným jsem dospěla k následujícím závěrům:

1)

První část práce seznamující nás se základními pojmy týkající se s.r.o., nám odhalila hlavně rozdíl v určování státní příslušnosti s.r.o. a ve výši základního kapitálu požadovaného zákonem. Co se týče státní příslušnosti společnosti s ručením omezeným, Česká republika se přiklonila k teorii inkorporační, Španělsko uznává teorii sídla. O výhodnosti, resp. nevýhodnosti této úpravy dle jednotlivých právních řádů nelze mluvit, jelikož výsledek je v důsledku částečné harmonizace obchodního práva na úrovni Evropské unie ten, že ve vztahu k podnikání zahraničních osob na 115

území cizího státu je v obou státech uplatňován princip národního režimu. Druhým podstatným rozdílem je zákonem určená minimální výše základního kapitálu společnosti, která je v České republice stanovena na více než dvojnásobek částky požadované španělským právním řádem. Na jedné straně tento fakt může odradit případné zájemce o založení nové s.r.o. pro příliš vysoké počáteční náklady. Na druhé straně se tím český zákon snaží předcházet situaci známé jako infrakapitalizace.

2)

V druhé části práce pojednávající o procesu zakládání společnosti, byl snad největší rozdíl v možnosti založení španělské společnosti s ručením omezeným elektronickým způsobem, který tento proces výrazně urychluje a zjednodušuje. V České republice prozatím není dostupný. Specialitou španělské úpravy je i tzv. sociedad en formación a sociedad irregular, jejíž obdobou v české úpravě by bylo jednání společnosti před její zápisem do obchodního rejstříku a tzv. neoprávněné podnikání. Posledním, ale neméně významným rozdílem je i fakt, že španělská s.r.o. neváže počátek svých podnikatelských aktivit na zápis do obchodního rejstříku, jak je to upraveno dle českého právního řádu. Za jistý druh ochrany můžeme v tomto případě považovat požadavek španělského zákona na úplné splacení všech vkladů v den podpisu zakladatelského dokumentu. Český zákon povoluje i částečné splacení.

3)

Část o vkladech nám přinesla poznatek o solidární odpovědnosti společníků za ocenění nepeněžitých vkladů, které neprovedl znalec, nýbrž samotný společník. Český právní řád, po poslední novele obchodního zákoníku, tuto možnost také připouští, odpovědnost za správnost ocenění ale nesou jednatelé společnosti.

4)

Režim podílů na společnosti je v obou srovnávaných právních řádech obdobný, až na španělskou zvláštnost v podobě podílů bez hlasovacího práva a užívacího práva k podílům.

5)

Největší rozdíl mezi oběma právními řády je podle mého názoru ve vnitřní organizaci společnosti. Jelikož se španělské právo řadí k monistickému systému, nezná dozorčí radu. Její funkci plní členové tzv. správního orgánu, který je v podstatě rozdělen na řídící a kontrolní část. Český právní řád se řadí k dualistickému systému, tudíž odděluje kontrolní orgán od dozorčího. Navíc český řád nezná správní radu, která je ve Španělsku jednou z možností organizace statutárního orgánu. Dalším rozdílem 116

je i odměňování statutárního orgánu, které je v České republice ze zákona úplatné, zatímco ve Španělsku bezúplatné. Samozřejmě v obou případech se jedná o dispozitivní ustanovení zákona.

6)

V právní úpravě změn stanov na výraznější rozdíly nenarazíme. Za zmínku stojí pouze rozdíl, že dle španělské úpravy jsou k rozhodování o některých změnách stanov kompetentní i jednatelé, zatímco v ČR je tento úkon vyhrazen bez výjimek valné hromadě.

7)

Nesporně důležitou je i výhoda, kterou požívají společníci španělské s.r.o. a to v podobě práva na dobrovolné vystoupení ze společnosti za splnění určitých podmínek. Český právní řád tuto možnost nepovoluje, stanoví pouze možnost požádat soud o zrušení jeho účasti ve společnosti.

8)

Část o zrušení a likvidaci společnosti jsem pojala velice stručně, a to vzhledem k poměrně širokosáhlé právní úpravě, která může být předmětem dalšího zpracování. Z obecného porovnání procesu likvidace dle obou právních řádů jsem na významnější rozdíly nenarazila. Připomínám pouze ustanovení španělského zákona LSC, že likvidátorem může být i právnická osoba. Český obchodní zákoník naopak v tomto případě stanoví pouze osobu fyzickou, pokud zákon nestanoví jinak.

9)

Poslední část o tzv. společnosti s ručením omezeným nového podnikání (SLNE) nám příkladně ukazuje, jakým způsobem je možné úpravu s.r.o. ještě zjednodušit. Ve Španělsku je tato forma velice oblíbená a rozšiřuje se poměrně rychle, jelikož umožňuje za určitých podmínek založit společnost do 48 hodin, s velice příznivými zřizovacími náklady, a to vše požívajíc dalších výhod, které zákon stanoví speciálně pro tento typ společnosti.

Z výše uvedených rozdílů je tedy, dle mého osobního názoru, relativně jednodušší založit společnost s ručením omezeným ve Španělsku než v České republice, čemuž španělský řád vděčí právě výše zmíněnému podtypu s.r.o. – SLNE, který má vysoký potenciál stát se vzorem úpravy s.r.o. nejenom pro české zákonodárce, ale i v rámci celé Evropské unie. Je ale otázkou, jestli je Česká republika připravena na takovou změnu a to hlavně po technické

117

stránce. Zvýšený zájem o tento typ společnosti ze strany malých a středních podnikatelů by na sebe určitě nenechal dlouho čekat.

Na závěr mi už jenom zbývá konstatovat, že tato práce svůj cíl splnila, ačkoliv její zpracování nebylo zrovna nejjednodušší právě kvůli nepřehlednosti právních úprav obou srovnávaných právních řádů, které svou špatnou organizací a velkým počtem odkazů na jiné právní předpisy vyžadují alespoň základní právnické vzdělání.

118

13 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knižní publikace:

Bartošíková, M.; Štenglová, I.: Společnost s ručením omezeným. Praha, C.H.Beck, 2003 Codina, J.C., Costa, V.C., Parramón, C.R.: Todo sociedad de responsabilidad limitada 20072008. Bilbao, CISS, 2007 Dědič, J. a kol.: Právo obchodních společností. PROSPEKTRUM, Praha, 1.vydání, 1998 Dvořák, T.: Společnost s ručením omezeným. Praha, ASPI, 2005 Eliáš, K.: Obchodní společnosti. C.H.Beck, Praha, 1994 Eliáš, K.: Společnost s ručením omezeným. Praha, PROSPEKTRUM, 1997 Forejt, A.: Obchodní společnosti v podnikatelské praxi. Praha, SEKURKON, 1995 Kalinová, M., Kotoučová, J., Švarc, Z.: Obchodní právo pro navazující magisterské studium. 1. vydání. Praha, Oeconomica, 2005 Knapp, V.: Velké právní systémy (Úvod do srovnávací právní vědy). Praha, C. H. Beck, 1996 Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010 Pelikánová, I.; Černá, S. a kol.: Obchodní právo 2. Praha, ASPI, 2006 Pelikánová, I. a kol.: Obchodní právo, 1.díl. 2. přepracované vydání. Praha, CODEX Bohemia, 1999 Rada, I.: Jednatelé s.r.o. Představenstvo a.s., práva, povinnosti, odpovědnost. LINDE, Praha, 2003 Týč, V., Křepelka, F., Munková, J., Pikna, B., Rozehnalová, N., Tomášek, M.: Lexikon právo Evropské Unie. Ostrava, Sagit, 2004

119

Právní předpisy v platném znění:

Ley de Régimen Jurídico de las Sociedades de Responsabilidad Limitada de 17 de julio de 1953 Ley de Régimen Jurídico de las Sociedades Anónimas de 17 de julio de 1951 Ley 2/1995, de 23 de marzo, de Sociedades de Responsabilidad Limitada Ley 7/2003, de 1 de abril, de la sociedad limitada Nueva Empresa por la que se modifica la Ley 2/1995, de 23 de marzo, de Sociedades de Responsabilidad Limitada Ley 22/2003, de 9 de julio, Concursal Código de Comercio de 1885 Real Decreto Legislativo 1564/1989, de 22 de diciembre, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley de Sociedades Anónimas Real Decreto Legislativo 1/2010, de 2 de julio, por el que se aprueba el texto refundido de la Ley de Sociedades de Capital Real Decreto Legislativo, de 24 de julio 1889, por el que se aprueba el texto refundido de Código Civil Real Decreto 1784/1996, de 19 de julio, por el que se aprueba el Reglamento del Registro Mercantil Real Decreto 1332/2006, de 21 de noviembre, por el que se regulan las especificaciones y condiciones para el empleo del Documento Único Electrónico (DUE) para la constitución y puesta en marcha de sociedades de responsabilidad limitada mediante el sistema de tramitación telemática Orden Ministerial, 4 de junio, por la que se aprueban los Estatutos orientativos de la sociedad limitada Nueva Empresa (OM JUS/1445/2003) Disposición adicional sexta. Medidas fiscales aplicables a la sociedad limitada nueva empresa de Real Decreto Legislativo 1/2010, de 2 de julio, po el que se aprueba el texto refundido de la Ley de Sociedades de Capital Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon Zákon č.591/1992 Sb., o cenných papírech Zákon č.455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

120

Elektronické zdroje:

Portál legislativy Evropské unie http://europa.eu/legislation_summaries/enterprise/business_environment/n26002_es.htm Portál Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj (OECD) http://www.oecd.org/document/17/0,3343,en_2649_34197_1809105_1_1_1_1,00.html

Portal de AFIGE http://aulavirtual.afige.es/webafige/informacion-sobre-constitucion-de-la-sociedad-limitadanueva-empresa-via-telematica Portal de la Pequeña y Mediana Empresa PYME (Portál středního a malého podnikání) http://www.ipyme.org/esES/CreacionEmpresas/FormasJuridicas/Paginas/detallenoticia.aspx?itemID=5 Portal de Ayuntamiento de Valdemoro (Portál obecního úřadu Valdemoro) http://www.valdemoro.es/contenidos/content.asp?contentid=8538&nodeid=7561

121

14 PŘÍLOHY Příloha č.1: Srovnání nákladů na zřízení španělské a české s.r.o. Zřizovací výdaje při zakládání klasického typu španělské s.r.o.137 Žádost o přezkum dostupnosti zvoleného označení společnosti Žádost o negativní osvědčení o označení společnosti (Centrální obchodní rejstřík, tzv. RMC) Notářský zápis zakladatelského dokumentu Zápis do obchodního rejstříku (Obchodní rejstřík v místě sídla společnosti, tzv. RMP) Daň z převodu nemovitostí souvisejících s podnikáním (tzv. ITP/AJD): 1% základního kapitálu Ověření zákonem požadovaných obchodních knih

1,80 €

Celkem

Minimálně: 404,51 €

15,68 € 215 – 300 € 125 – 155 € Min. 30,05 €

16,98 – 61,53 €

Maximálně: v závislosti na velikosti zakládané společnosti

Zřizovací výdaje při zakládání české s.r.o. Živnostenský úřad Právnické služby Notářský zápis zakladatelského dokumentu Prvozápis do obchodního rejstříku Celkem

1.000 CZK 5.000 – 7.000 CZK 5.000 – 6.000 CZK 5.000 CZK Minimálně: 16.000 CZK

137

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 29

122

Příloha č.2: Zřizovací výdaje při zakládání zjednodušeného typu s.r.o. SLNE138

Žádost o negativní osvědčení o označení společnosti (Centrální obchodní rejstřík, tzv. RMC) Zápis do obchodního rejstříku (Obchodní rejstřík v místě sídla společnosti, tzv. RMP) Daň z převodu nemovitostí souvisejících s podnikáním (tzv. ITP/AJD): 1% základního kapitálu Notářské poplatky Celkem

13,94 €

132,63 €

30,12 - 1.200 €

233,07 - 480,57 € Minimálně: 409,64 € Maximálně: 1.827,14 €

,

138

Portal de Ayuntamiento de Valdemoro (Portál obecního úřadu Valdemoro) http://www.valdemoro.es/contenidos/content.asp?contentid=8538&nodeid=7561

123

Příloha č.3: Postup při zakládání s.r.o. dle španělského právního řádu139

Úřední záležitost

Místo vyřizování

Kdy vyřizovat

Lhůta vyřizování

Před založením společnosti

3 pracovní dny od podání žádosti

Negativní osvědčení o obchodní firmě společnosti

Centrální obchodní rejstřík

(Certificación negativa de denominación)

(Registro Mercantil Central)

Podpis zakladatelského dokumentu

Notář

Před zahájením podnikatelských aktivit a ve lhůtě 3 měsíců od obdržení osvědčení o obchodní firmě společnosti

V ten samý den

Žádost o dočasné daňové identifikační číslo

Daňová správa

10 dní

(Número de Identificación Fiscal provisional - NIF)

(Administración de la Agencia Tributaria Estatal - AEAT)

Před zahájením podnikatelských aktivit a ve lhůtě 30 dnů od podpisu zakladatelského dokumentu

Zaplacení daně z převodu nemovitostí vztahujících se k podnikání

Úřad pro výběr daní příslušné autonomní oblasti

Ve lhůtě 30 dnů od podpisu zakladatelského dokumentu

Při předložení formulářů

(Impuesto sobre Transmisiones Patrimoniales y Actos Jurídicos Documentados - ITP/AJD)

(Oficina recaudatoria de la Comunidad Autónoma correspondiente)

Zápis společnosti do obchodního rejstříku

Obchodní rejstřík v místě sídla společnosti

2 měsíce od podpisu zakladatelského dokumentu

15 dní od podání žádosti o zápis

(Registro Mercantil de domicilio social) Žádost o konečné daňové identifikační číslo

U příslušného správce daně

(Número de Identificación Fiscal definitivo - NIF)

(Administración de la AEAT del domicilio fiscal)

Přihlášení se k dani z podnikatelské činnosti

V případě osvobození od daně:

(Impuesto de Actividades Económicas - IAE)

(Administración de AEAT)

Ve lhůtě 30 dnů od dne zápisu společnosti do obchodního rejstříku

10 dní

Před zahájením podnikatelských aktivit

Při předložení formulářů

139

Moral Gonzales, I., Guardo Galdón, M.L., Labatut Serer, G.: Ediciones Francis Lefebvre: Sociedades limitadas 2010-2011/Memento práctico Francis Lefebvre. Madrid, Francis Lefebvre, 2010, str. 781-784

124

Bez osvobození od daně:

Ve lhůtě 30 dnů od zahájení podnikatelských aktivit

Při předložení formulářů

(Delegación de la AEAT) Ověření zákonem požadovaných obchodních knih

Obchodní rejstřík v místě sídla společnosti

Po zápisu do obchodního rejstříku

15 dnů po předložení

(Registro Mercantil de domicilio social) Zápis společnosti na Úřad sociálního zabezpečení

Úřad sociálního zabezpečení v místě sídla společnosti

Před zahájením podnikatelských aktivit

(Seguridad Social)

(Dirección Provincial o Administración de la Tesorería General de la Seguridad Social TGSS)

Přihlášení zaměstnanců do systému sociálního zabezpečení

Úřad sociálního zabezpečení v místě sídla společnosti

(Seguridad Social)

(Dirección Provincial de la TGSS)

Zřízení pojištění proti pracovním úrazům a nemocím z povolání

Pojišťovna zřizující pojištění proti pracovním úrazům a nemocím z povolání

Při předložení formulářů. + lhůta 10 dnů pro odstranění nedostatků

Maximálně 60 dnů před začátkem pracovního poměru se zaměstnancem

Při předložení formulářů. + lhůta 10 dnů pro odstranění nedostatků

Po přihlášení společnosti do systému sociálního zabezpečení

Pojišťovna předá podnikateli přihlášku do 15 dnů od jejího obdržení

(Mutua de Accidentes de Trabajo y Enfermedades Profesionales la Dirección Provincial de la TGSS) Sdělení úřadu práce o vytvoření pracovního místa

Centrála správy sociálního zabezpečení

Do 30 dnů po vytvoření pracovního místa

(TGSS - y unidad correspondiente de la Comunidad Autónoma) Ověření Knihy návštěv – pro každé pracoviště

Inspekce úřadu práce provincie

(Libro de Visitas)

(Inspección Provincial de Trabajo)

Při předložení formulářů. lhůta 10 dnů pro odstranění nedostatků

Před zahájením podnikatelských aktivit

125

Při provádění inspekce