Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Katedra finančního práva a národního hospodářství
Bakalářská práce
Správa daně z nemovitosti
Lenka Kuntová 2008/2009
„Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Správa daně z nemovitosti zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.“
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Petru Mrkývkovi, Ph.D za vedení a pomoc při zpracovávání mé bakalářské práce.
2
Obsah 1. Úvod…………………………………………………………………………………..5 2. Daně………………………………………...…………………………………………7 2.1 Daň a její konstrukce….……………………………. ………………………………7 2.2 Konstrukční prvky daně..……………………………………………………………8 2.3 Druhy daní ………..…………………………………………………………………9 2.4 Soustava daní a poplatků……………………………………………………….......10 2.5 Majetkové daně …………………………………………………………………….12 3. Právní regulace daní v České republice.………….………………..………………….14 3.1 Systémové podřazení regulace daní………………………………………………...14 3.1.1 Začlenění berního práva..……………………………………………………….14 3.1.2 Berní právo……………………………………………………………………...14 3.2 Prameny právní regulace daní..……………………………………………………..15 4. Daň z nemovitosti ……………………..……………..…………………………….… 18 4.1 Historie zdanění nemovitostí v Čechách…………………..………………………..18 4.2 Předmět daně z nemovitostí..………………………………………………………..20 4.3 Poplatníci daně z nemovitostí……………………………………………………….21 4.4 Základ daně z nemovitostí..…….…………………………………………………...22 4.5 Sazba daně z nemovitostí……. ………………………………………………….…22 4.6 Korekční prvky v souvislosti se změnami daně z nemovitostí od 1.1.2009….……24 5. Obecná úprava správy daně..………………………………………………………….26 5.1 Správce daně ……………………………………………………………………….26 5.2 Daňové řízení …………………………………………………….………………...28 5.2.1 Základní zásady ……………….. ………………………………………………28 5.2.2 Účastníci daňového řízení ……………………………………………...………29 5.2.3 Zahájení daňového řízení …….…………………………………………….…..31 5.2.4 Úkony v daňovém řízení ………………..………………………………………32 5.2.5 Ukončení daňového řízení rozhodnutím……………………………………..…34 6. Správa daně z nemovitostí.………………………………………………………….…36 6.1 Registrace k dani ……………………………..………………………………….....36 6.2 Vyhledávací činnost, místní šetření a daňová kontrola..……………………………36 6.3 Daňové přiznání......………………………………………………………………....37 6.3.1 Oznamovací povinnost………………………………………………………….38 6.3.2 Opravné a dodatečné daňové přiznání ………………………………………….38 6.4 Vyměření daně………………………………………………………………………39 3
6.4.1 Platební výměr a hromadný předpisný seznam………………………………....39 6.5 Opravné prostředky…..……………………………………………………………...40 6.6 Placení daně z nemovitosti..……………………………………………………...…41 6.7 Úroky z prodlení a zvýšení daně …………………………………………………...42 6.8 Vymáhání daně z nemovitostí ………………………………………………………43 7. Úloha obce při regulaci daně z nemovitostí……………………………………………44 7.1 Příjem do rozpočtu obce ………………………………………………………..…..44 7.2 Regulace daně z nemovitostí ze strany obce ………………………………………45 7.3 Přístup obcí k místnímu koeficientu………………………………………………..46 8. Součinnost správce daně a katastrálního úřadu ……………………………………….48 8.1 Součinnost třetích osob …………………………………………………………….48 8.2 Povinnost zachovávat mlčenlivost………………………………………………….48 8.2.1 Odpovědnost za porušení mlčenlivosti…………………………………………48 8.3 Poskytování informací……………………………………………………………..48 8.3.1 Informace poskytované správcem daně ………………………………………..48 8.3.2 Údaje poskytované katastrem nemovitostí …………………………………….49 9. Správa daně z nemovitostí v zahraničí ………………………………………………..51 9.1 Daň z nemovitostí v Evropě a USA………………………………………………...51 9.2 Daň z nemovitostí v Polsku …………………………..…………………………….51 10. Závěr – hodnocení stavu de lege lata, úvahy de lege ferenda..………...…………..54 11.Resumé …………………………………………………..…………………………....57 12. Literatura ………………………………………………….……………..……….…..58 12.1 Tištěná literatura……………………………………………….…………………...58 12.2 Legislativa ................................................................................................................59 12.3 Internetové prameny …..…………………………….…………………………….60 12.4 Soudní rozhodnutí ……..………………………………………………………..…61
4
1. Úvod Daň z nemovitosti se stala v roce 2008 často diskutovaným tématem. Novely zákona o dani z nemovitostí z roku 2007 přinesly mimo jiné i možnosti obcím upravit tuto daň od roku 2008 a 2009 podle místních podmínek, a tím zajistit vyšší příjmy do obecních rozpočtů. Polemiky a názory zákonodárců a obecních zastupitelů ke stávající i nové úpravě nemovitostních daní mě zaujaly, a proto jsem při výběru témat bakalářské práce zvolila téma Správa daně z nemovitostí, abych se s touto problematikou blíže seznámila. Hlavním procesním předpisem pro správu daní je Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále ZSDP), který správu daně definuje jako „právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daň vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době.“ Daňová správa je v České republice tvořena třístupňovou soustavou orgánů. Tvoří ji na celostátní úrovni Ministerstvo financí, finanční ředitelství v rovině regionální a na úrovni místní finanční úřady. Postavení a kompetence orgánů daňové správy jsou upraveny zákonem č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo v oblasti daní zajišťuje tvorbu návrhů právních předpisů hmotněprávních, které upravují jednotlivé druhy daní, a procesněprávních, korigujících správu daní. Finanční ředitelství jako druhoinstanční orgán řídí finanční úřady a vykonává správu daní v zákonném rozsahu. Prvoinstančním orgánem vykonávajícím správu daní podle ZSDP je finanční úřad. Ten je také správcem daně z nemovitostí, jejíž hmotněprávní úprava je dána zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších zákonů. Správa daní probíhá ve třech etapách. Začíná registrací daňových subjektů, pokračuje vyměřováním daní, poslední etapou je placení daní.1 Ve své bakalářské práci si kladu za cíl popsat na pozadí těchto etap stávající správu daně z nemovitostí a navrhnout možná řešení úprav správy této daně v budoucnosti. Nejdříve v druhé a třetí kapitole čtenáře seznamuji s pojmem daň, začleněním daně z nemovitostí v daňové soustavě a s právními normami, které daně regulují.
1
Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 79.
5
Další část práce přibližuje historii a jednotlivé konstrukční prvky daně z nemovitostí. Vysvětluje co je předmětem daně z nemovitostí, kdo ji platí a jak se stanoví její výše. Na kapitolu pátou pojednávající o správě daní v obecné rovině navazuje kapitola popisující správu daně z nemovitostí na pozadí jednotlivých etap správy daně. Tento úsek práce se kromě toho zabývá i součinností správce daně a katastrálního úřadu při správě daně z nemovitostí a dále úlohou, kterou sehrává při regulaci daně z nemovitosti obec. V předposlední části se snažím nastínit rozdílnou úpravu správy daně z nemovitostí v zahraničí. Závěr práce obsahuje zamyšlení nad klady a zápory stávající právní úpravy daně z nemovitostí a návrhy možných změn směřujících do oblasti de lege ferenda, jelikož současná úprava se jeví zastaralá a nevyhovující. Práce čerpá z literárních pramenů, internetových zdrojů, mých osobních zkušeností a dostupných interních materiálů Českého statistického úřadu, České daňové správy, Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, Magistrátu města Pardubice a Magistrátu města Hradec Králové, které mi byly doporučeny nebo zapůjčeny při osobních konzultacích s pracovníky těchto úřadů a jejich pracovišť.
6
2. Daně 2.1 Daň a její konstrukce Abychom mohli přistoupit k popisu daňového systému a správy daní a poplatků, je třeba si nejprve přiblížit, co to vlastně daň je, jaké má vlastnosti a funkce, jakým způsobem a podle čeho daně třídíme a jak se liší od poplatků. Přestože daň či poplatek jsou pojmy ekonomické i právní, není pojem daň ani pojem poplatek v našem právním řádu přesně definován. Na základě vlastností, které daň musí mít, definuje finanční teorie daň jako povinnou, zákonem sazbou předem stanovenou částku, kterou se více méně pravidelně odčerpává na nenávratném principu část nominálního důchodu ekonomického subjektu ve prospěch veřejného peněžního fondu bez poskytnutí ekvivalentního protiplnění.2 Termín daň ve smyslu legislativní zkratky dle § 1 odstavce 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků je poněkud zavádějící, jelikož v sobě ukrývá spolu s daněmi v užším, ekonomickém smyslu i poplatky, odvody, zálohy na tyto příjmy, příslušenství a další dávky, které jsou příjmy veřejných fondů a jsou od ekonomické definice odchýleny.3 S pojmem daň je někdy zaměňován termín poplatek. Poplatek je peněžitou dávkou, stejně jako daň nenávratnou a stanovenou zákonem, narozdíl od ní ale dávkou nepravidelnou a vybíranou za protiplnění státem nebo jinými veřejnoprávními korporacemi. Od moderních daní očekáváme mnohem víc než pouhé naplnění veřejných rozpočtů. Daně plní mnoho funkcí, mezi ty nejdůležitější patří funkce: - fiskální, to je schopnost naplnit veřejný rozpočet, - regulační, která vychází z toho, že daň může sloužit jako nástroj pro zmírnění rozdílů v důchodech jednotlivých subjektů, - stimulační, využívající daňové nástroje k ovlivnění činnosti ekonomických jednotek a tempa jejich rozvoje. Z výše uvedeného lze usuzovat, že je důležité nejen to, kolik prostředků stát na daních vybere, ale také to, jaký mají daně vliv na ekonomické subjekty, kdy, jak a od koho se vyberou a obdobně. Tyto prvky je třeba dávat do vzájemných souvislostí, z čehož vyplývá složitost konstrukce daně. 4
2
Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 23. 3 Mrkývka, P. in Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, s. 32. 4 Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ĆR 2008 aneb učebnice daňového práva. Praha: 1.VOX, 2008, s. 11.
7
2.2 Konstrukční prvky daně Základními konstrukčními prvky daně jsou: -
daňový subjekt
-
objekt (předmět) daně
-
základ daně
-
sazba daně
-
korekční prvky
-
rozpočtové určení
-
správce daně
-
podmínky placení Daňový subjekt vystupuje v konstrukci daně jako daňový poplatník nebo plátce daně.
Daňovým poplatníkem je osoba, jejíž příjmy, majetek nebo úkony jsou podrobeny dani. Plátcem daně je daňový subjekt, který je ze zákona povinen odvést do veřejného rozpočtu daň, kterou ze zákona povinně pod svou majetkovou odpovědností vypočítá, vybere od poplatníka nebo ji poplatníkovi srazí. Daňové zákony stanoví i další osoby, které mohou být daňovým subjektem, například jím může být právní nástupce fyzické či právnické osoby. Za objekt nebo také předmět zdanění považujeme veličinu, ze které se daň vybírá. Stručný popis předmětu daně můžeme většinou najít v názvu daňového zákona. Daňové objekty můžeme rozdělit do čtyř skupin. První a zároveň nejstarší skupinou je hlava, po ní následuje majetek, důchod a nakonec spotřeba. V České republice má v současnosti charakter daně z hlavy například poplatek za sběr a odvoz komunálního odpadu stanovený v určité výši na jednoho občana obce. Majetek je objektem majetkových daní, na důchod jsou uvaleny daně důchodové neboli daně z příjmů a zdanění spotřeby některých výrobků se stalo předmětem daní spotřebních.5 Základ daně konkretizuje objekt zdanění, ze kterého je vyměřována daň. Stanoví se podle hrubé mzdy, účetní závěrky, úředního odhadu a podobně. Podle toho, zda základ daně vyjadřujeme v peněžních nebo naturálních jednotkách, daně členíme na daně stanovené bez vztahu k velikosti základu daně (typické pro daň z hlavy), daně specifické, vyjádřené v jednotkách fyzikálních, objemových nebo měřících chemické vlastnosti, a daně hodnotové (ad valorem) se základem udávaným v peněžních jednotkách. 6
5
Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ĆR 2008 aneb učebnice daňového práva. Praha: 1.VOX, 2008, s. 14. 6 Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ĆR 2008 aneb učebnice daňového práva. Praha: 1.VOX, 2008, s. 16.
8
Obecné vyjádření základu daně má i své různé výjimky. Daňové minimum stanovené zákonem, které může mít dvě podoby, je jednou z nich. První podobou daňového minima je stanovení mezní velikosti daňového základu, pod kterou se daň nevybere, druhé jeho vyjádření spočívá ve vymezení pevné částky, o kterou se sníží základ daně. Pojem daňové minimum nesmí být zaměňováno s pojmem minimální základ daně, který představuje zákonem stanovenou minimální výši základu daně, ze kterého se vypočítává daň. 7 Prostřednictvím daňových sazeb se ze základu daně stanoví velikosti daní. Podle jejich charakteru je dělíme na různé druhy. Například pokud je základ daně vyjádřen ve fyzických jednotkách, vztahuje se k němu pevná sazba daně, k hodnotovému základu daně vyjádřenému v korunách se vztahuje sazba daně relativní (procentní). Procentní sazba daně může být lineární, u které daň roste přímo úměrně s růstem základu, nebo progresivní, stanovená jako procento za základu daně, které je tím vyšší, čím vyšší je hodnota základu daně. Opakem progresivní sazby je degresivní sazba.8 Vyměření daně mohou ovlivňovat korekční prvky. Mohou tak činit prostřednictvím systému daňových úlev, slev, osvobození od daně, ale též zvýšení daně. Uplatňují se na základě zákona nebo zásahu správce daně. Rozpočtové určení daní vymezuje, do kterých veřejných fondů a v jakém poměru plyne výnos z daní. Podkladem pro přidělování výnosů do jednotlivých rozpočtů je zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní. Správce daně je orgán s kompetencí k výkonu správy daní (finanční úřad, obec, kraj a podobně). Platební podmínky určují, zda bude daň placena zálohově, jednorázově či jiným způsobem a stanovují termíny splatnosti a platební podmínky (číslo účtu správce daně, variabilní symbol apod.) placení daní. 9 Podrobněji si znovu jednotlivé konstrukční daňové prvky přiblížíme na konkrétním případu daně z nemovitosti ve 4. kapitole této práce. 2.3 Druhy daní Pro třídění daní se používají různá kritéria. Jak již bylo naznačeno výše, mohou jimi být některé konstrukční prvky daně nebo vazba na důchod poplatníka, způsob placení či výpočtu daně a podobně (tabulka č. 1): 7
Mrkývka, P. in Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, s. 33. 8 Mrkývka, P. in Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, s. 33. 9 Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 35.
9
Tabulka č. 1: Druhy daní Kritérium třídění
Druh daně Daně přímé Daně nepřímé Daně, kde je plátce shodný s poplatníkem Daně, kde není plátce shodný s poplatníkem Daně, kdy subjektem je fyzická osoba Daně, kdy subjektem je korporace Daně, kdy subjektem jsou účastníci sdružení typu konsorcia Daně, kdy subjektem je domácnost Daně, kdy subjektem jsou manželé Daně důchodové Daně majetkové Daně transferové Daně subjektové Daně reálné Daně obratové kaskádovité Daně obratové z přidané hodnoty Daně spotřební Daně analytické Daně syntetické Daně vybírané srážkou Daně vybírané na základě přiznání k dani Daně subjektové Daně objektové Daně jednotkové Daně ad valorem (k hodnotě) Daně sazbové nebo v minulosti se vyskytující daně repatriční-kontingentové, vybírané z hlavy, majetku, výnosů apod.
dopad daně vztah plátce a poplatníka subjekt
objekt
šíře zachycení objektu způsob placení daně osobní situace poplatníka hodnota daně vzhledem k základu daně způsob výpočtu daně
Zdroj: autorka
Daně lze členit i podle dalších měřítek, za zmínku stojí i klasifikace daní podle metodiky OECD, jejímž základním členěním je rozdělení na: -
daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů
-
příspěvky na sociální zabezpečení
-
daně z mezd a pracovních sil
-
daně majetkové
-
daně ze zboží a služeb a ostatní daně10
Na základě výše uvedených ale i dalších teoretických klasifikací daní můžeme nakonec popsat celý daňový systém, tedy souhrn daní, které se na daném, zpravidla státním, území vybírají. 2.4 Soustava daní a poplatků Soustavu daní a poplatků podle platné právní úpravy v České republice tvoří: 1. Daně přímé – Důchodové daně – Daň z příjmu
- Daň z příjmu fyzických osob - Daň z příjmu právnických osob
- Majetkové daně - Daň z nemovitostí - Daň z pozemků 10
Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 39.
10
- Daň ze staveb - Silniční daň - Daň dědická - Daň darovací - Daň z převodu nemovitostí 2. Nepřímé daně – Daň z přidané hodnoty - Spotřební daně - Daň z minerálních olejů - Daň z lihu - Daň z piva - Daň z vína a meziproduktů - Daň z tabákových výrobků - Ekologické daně - Daň z elektřiny - Daň z pevných paliv - Daň ze zemního plynu a některých dalších plynů 3. Poplatky: -
Soudní poplatky
-
Správní poplatky
-
Místní poplatky
-
Zvláštní dávky poplatkového charakteru (například ve spojitosti s užíváním dálnic
nebo s ochranou životního prostředí) Předpokladem pro správné fungování systému daní je stanovení pravidel, podle nichž se řídí celý daňový systém i jednotlivé daně. Tyto zásady vycházejí z potřeb a zájmů národního hospodářství i právnických a fyzických osob. Systém daní je založen na dvou základních daňových zásadách: spravedlnosti a efektivnosti, jež byly postupně rozmnoženy o mnoho dalších. Daňový systém v našem státě pracuje na těchto základních principech:11 -
principu harmonizace soustavy daní se soustavami vyspělých evropských ekonomik
-
principu harmonizace daní se směrnicemi Evropské unie,
-
principu elastičnosti,
-
principu spravedlnosti zdanění,
-
principu daňové neutrality,
-
principu únosné administrativy,
-
principu psychologickém.
11
Mrkývka, P. in Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, s. 35.
11
2.5 Majetkové daně Majetkové daně řadíme k nejstarším typům daní. V minulosti byly často rozhodujícím daňovým příjmem, v současnosti jejich důležitost z hlediska výnosu klesá. Nicméně i tak mají mezi ostatními daněmi své místo. Jejich výnos je totiž dlouhodobě stabilní, jelikož majetková základna předmětu těchto daní je závislá na prosperujícím stavu a vývoji ekonomiky. 12 Jak již bylo uvedeno v předcházející kapitole, tyto daně zahrnujeme do daní přímých. Reprezentuje je daň z nemovitosti, daň dědická, daň darovací, daň z převodu nemovitostí a silniční daň. Vztahují se na majetek movitý i nemovitý. Majetek movitý podléhá dani dědické, dani darovací a dani silniční a také koncesionářským poplatkům a poplatkům ze psů, majetek nemovitý dani z nemovitosti a takzvané „trojdani“ – dani dědické, darovací a z převodu nemovitostí. Někteří autoři publikací s daňovou tématikou uvádějí kromě výše popsaného členění i teoretičtější a méně užívanou klasifikaci majetkových daní – viz následující schéma: 13 Z čisté hodnoty majetku Placené pravidelně Z nemovitostí Daně z majetku a bohatství
Pozůstalostní dědická Z kapitálových transferů Placené nepravidelně
Darovací Z kapitálových transakcí Z kapitálových výnosů
Majetkové daně se poplatníkovi vyměřují bezprostředně na základě snadno zjistitelné a ocenitelné komodity - jeho majetku (in rem), ovšem nejen na základě držby majetku (daň z nemovitosti, daň silniční), ale i na základě nabytí majetku (daň dědická, daň darovací a daň z převodu nemovitostí). Daně zdaňující držbu majetku se každoročně opakují, lépe řečeno, poplatník má každoroční daňovou povinnost za podmínky existence předmětu daně a skutečností vedoucích ke zdanění. U druhé skupiny majetkových daní, které zdaňují bezplatné nabytí majetku, je daňová povinnost jednorázová na základě změny držby majetku.14
12
Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ĆR 2008 aneb učebnice daňového práva. Praha: 1.VOX, 2008, s. 269. 13 Široký, J. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, s. 163. 14 Peková, J. Majetkové daně a jak se v nich správně orientovat. Daňové poradenství – příloha týdeníku, 1996, č. 1, s. 3.
12
Poplatník majetkové daně většinou sám vypočítává a odvádí, jelikož zná jejich hodnotu. Tyto daně jsou adresné, což znamená, že poplatník nemá možnost se vyhnout jejich placení. To je důležité z fiskálního důvodu, jelikož u těchto daní prakticky není možný daňový únik. Majetkové daně nerespektují důchodovou situaci poplatníka daně, což může být v některých případech problém. Z toho důvodu se někdy využívá při jejich placení kupříkladu splátkový režim, daňové úlevy nebo odklad placení. V souvislosti s novelizacemi zákona o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (v roce 2007 proběhly dokonce tři) se změnilo vyměřování a placení daně z převodu nemovitostí. Daň nyní daňový subjekt platí v termínu pro podání daňového přiznání. Tím se snížila pracnost administrativy a zvýšila platební morálka poplatníků, což se projevilo v rovnoměrnějším vývoji inkasa. Inkaso majetkových daní v České republice dosáhlo částky 10,576 miliard Kč. Oproti roku 2006 se tak v roce 2007 zvýšilo celkem o 2,6 miliard Kč. U daně z převodu nemovitosti tak došlo k nárůstu o 1,986 miliard, u daně z nemovitostí o 106 miliónů Kč a daň darovací vzrostla o 88 miliónů Kč. U daně dědické v roce 2007 na rozdíl od ostatních daní z majetku došlo k poklesu inkasa o 15 miliónů Kč.
15
15
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-00EB5251/cds/CDS_VZ2007.pdf
13
3. Právní regulace daní v České republice 3.1 Systémové podřazení regulace daní 3.1.1 Začlenění berního práva Jednou ze samostatných součástí právního řádu České republiky je finanční právo. Toto právní odvětví se postupem času vydělilo ze správního práva a začleňujeme je do veřejného práva. Obsahuje soubor právních norem upravujících vztahy založené na nerovnosti zúčastněných subjektů, kdy jeden ze subjektů je nadřazen druhému. Tímto mocensky nadřazeným účastníkem je většinou stát reprezentovaný státními institucemi či veřejná samospráva. Finančně právní normy se zabývají chováním subjektů finančně právních vztahů v procesu tvorby, rozdělování a používání veřejných peněžních fondů. Finanční právo je tedy, řečeno slovy docenta Antona Slovinského, „soubor právních norem upravujících společenské vztahy, které vznikají, mění se a zanikají v procesu tvorby a užití veřejných peněžních fondů a které vznikají, mění se a zanikají při dohledu a dozoru veřejné moci nad finančními činnostmi.“16 Finanční právo diferencujeme podle mnoha kritérií a neexistuje shoda v jeho systematickém uspořádání. Často je uváděno jeho členění na část obecnou obsahující všeobecné poznatky o tomto odvětví práva, jeho předmětu, normách a vztazích a část zvláštní, která je uspořádána podle předmětu úpravy a díky tomu vyžaduje další rozdělení do pododvětví. Ve zvláštní části tohoto právního odvětví tedy rozlišujeme fiskální část, jež obsahuje úseky spojené s fungováním veřejných rozpočtů a nefiskální část, do které jsou začleňována pododvětví zabývající se měnou a finančním trhem (například měnové právo, devizové právo, právo finančního trhu). Do fiskální části zařazujeme zejména rozpočtové právo, celní právo a daňové neboli berní právo.17 3.1.2 Berní právo Na berní právo nahlížíme jako na právní regulaci společenských vztahů, jejichž objektem jsou daně, poplatky a případně odvody, pokud jsou příjmem státního rozpočtu, územních rozpočtů, státních fondů nebo Národního fondu. Můžeme je samozřejmě chápat i jako vědeckou nebo pedagogickou disciplínu, neboť všechna tato pojetí spolu souvisejí a doplňují se. Berní právo zkoumá fungování daňového systému. Daňovým systémem se rozumí souhrn daní a poplatků jakož i dalších veřejnoprávních úhrad daňového či poplatkového 16
Slovinský, A. in Slovinský, A. a kol. Základy česko-slovenského finančního práva. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1992, s. 15. 17 Mrkývka, P. in Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, s. 10.
14
charakteru, které jsou příjmem veřejných peněžních fondů, vyskytujících se v daném místě a čase. Daňové právo se řídí mnoha principy, které nejsou vědou finančního práva jednoznačně vymezeny. Základní zásadou je zásada „Nullum tributum sine lege“, další zásady se týkají například srozumitelnosti a jednoznačnosti formulace berního práva, zákazu zdanění skutečností, které nastaly v minulosti, únosnosti daně nebo vyloučení duplicity zdanění.18 Za berní právo hmotné označujeme soubor právních norem, které regulují konstrukci jednotlivých daní. Berním právem procesním rozumíme soubor pravidel postupů směřujících ke stanovení daně a výběru daní. Daňové právo můžeme také rozdělit na část obecnou a část zvláštní. Obecná část zahrnuje právní normy vztahující se na většinu daní tvořících daňový systém, obsahuje základní principy a instituty právní regulace daňové a poplatkové soustavy a jejich správy. Zvláštní část obsahuje právní normy regulující konstrukce jednotlivých daní. Normy berního práva tvoří systém berního práva, který nesmí být zaměňován za daňový systém, který je pouze souborem daní. Ne všechny právní normy, které regulují daňovou problematiku, jsou součástí berního práva, některé patří do práva správního, občanského procesního práva či práva trestního. 3.2 Prameny právní regulace daní S vývojovými etapami práva a jeho pojetím jsou spojeny různé jevy a jejich četnost, např. sociální poměry, třídní zájmy, historické události. Jde-li o jevy, které způsobují, že právo je takové, jaké je, hovoříme o materiálních pramenech práva.19 U berního práva z těchto pramenů kupříkladu usuzujeme, proč došlo ke vzniku určité daňové právní normy, k čemu má sloužit a jaké chování reguluje. Vnější jevovou stránkou práva, která je výsledkem specifického procedurálního postupu, jsou formální prameny práva.20 Daňové právo regulují formální prameny práva, které upravují daňověprávní vztahy. Nejvyšší stupeň právní síly mezi prameny práva v České republice zaujímají ústavní zákony. Na základě Ústavy lze státní moc uplatňovat pouze v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Listina základních práv a svobod stanoví, že povinnosti mohou být subjektům ukládány pouze na základě zákona, v jeho mezích a při zachování základních práv a svobod. Pro
18
Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 55. 19 Dostálová, J. in Harvánek, J. a kol. Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita, 1988, s. 143. 20 Dostálová, J. in Harvánek, J. a kol. Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita, 1988, s. 143.
15
daňové právo je pak velmi důležité ustanovení čl. 11 odst. 5 Listiny, podle kterého lze daně a poplatky ukládat jen na základě zákona.21 Zvláštní postavení v daňovém právu zaujímají mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění. Jejich ustanovení mají přednost před daňovým zákonem. Nejaktuálnější přehled smluv o dvojím zdanění přinesl Finanční zpravodaj v čísle 1-2/2009. Daně na území České republiky jsou upraveny zákony vydanými Parlamentem:22 -
zákonem č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů „ekologické daně“,
-
zákonem č 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů,
-
zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
-
zákonem č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních,
-
zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu,
-
zákonem č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí,
-
zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční,
-
zákonem č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu
nemovitostí, -
zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Místní poplatky v současné době lze vybírat na základě zákona č. 565/1990 Sb., správní
poplatky podle zákona č. 634/2004 Sb. K úpravě výběru soudních poplatků slouží zákon č. 549/1991 Sb. Další poplatky (např. dálniční poplatek, rozhlasový a televizní poplatek) jsou upraveny v mnoha dalších zákonech. Nařízení vlády a vyhlášky jsou prováděcími předpisy, kterými jsou uskutečňovány zákony. S nařízeními vlády se však v berním právu setkáváme jen okrajově, například při specifikaci sazeb elektronického mýtného.23 Vyhlášky Ministerstva financí z oblasti daní většinou upravují proces správy daní a poplatků. Jedná se například o vyhlášku č. 298/1993 Sb. o stanovení výše nároku náhrady ušlého výdělku při správě daní nebo vyhlášku č. 299/1993 Sb., ve znění vyhlášky č.209/2003 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně. Významnou vyhláškou pro správu daně z nemovitosti, konkrétně pro stanovení výše daně z pozemků, je vyhláška č. 412/2008 Sb., která stanovuje bonitu půdy.
21
Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Skripta pro studenty bakalářského denního studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, s. 7. 22 Marková, H. Daňové zákony 2009. Praha: Grada Publishing., 2009, s 5. 23 Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 50.
16
Pramenem daňového práva jsou i judikáty Ústavního soudu, které ruší celé právní předpisy nebo jejich části. Většinou se jedná o rušení obecně závazných vyhlášek přesahujících zákonný rozsah. Na místní úrovni upravují daně a poplatky obecně závazné vyhlášky, které vydává v rámci své samostatné působnosti obec. Obsah vyhlášek musí být plně v souladu se zákonným zmocněním pro jejich vydávání. Zvláštní postavení mezi prameny berního práva zaujímají D-pokyny vydávané Ministerstvem financí a publikované ve Finančním zpravodaji. Obsahují podrobnější úpravu daňově právních vztahů a používají je při své práci finanční úřady a finanční ředitelství. Tyto předpisy ale nejsou právní normou, postrádají obecnou závaznost a nemohou v žádném případě nahrazovat zákon nebo stát proti němu.24 Jiným dělením pramenů berního práva je diferenciace na právní předpisy hmotně právní, procesně právní a rozpočtová pravidla. Hmotně právní předpisy představují jednotlivé daňové zákony, za základní procesně právní předpis je považován zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Rozpočtová pravidla a další předpisy o rozpočtovém určení jsou upraveny zákonem č. 218/2000 Sb., zákonem č. 243/2000 Sb., a zákonem č. 250/2000 Sb..25
24
Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 50 – 53. 25 Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Studijní text pro kombinovanou formu studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, s. 5 – 6.
17
4. Daň z nemovitosti 4.1 Historie zdanění nemovitostí v Čechách Podrobení vlastnictví a držby půdy daním je známo již od starověku. Propracovaný systém daní mělo například starověké Řecko, kde občané dokonce platili daně uvědoměle a dobrovolně. V Egyptě již za vlády Ptolemaia II. existovala daň z vinohradů a ovocných sadů a pozemková daň (odváděná v obilí). Císařský Řím zase neustále zdokonaloval daň z pozemků. Zprvu museli platit dávku z pozemků v době nedostatku prostředků v římské státní pokladně pouze občané římských provincií, a to jednorázově, postupně daň z pozemků platili všichni vlastníci půdy v císařství pravidelně. Kdo pozemky nevlastnil, daním se stejně nevyhnul, zaplatil daň z hlavy. 26 V Čechách se daně z obdělávaných pozemků a daně z městských domů začaly odvádět ve 12. století. První ucelená daňová soustava na našem území vznikla v roce 1526. Zatímco movitý majetek podléhal daním v té době pouze u poddaných, daň z nemovitostí platili poddaní i svobodné obyvatelstvo. Středověk s sebou přinesl vznik prvních seznamů nemovitostí, jejichž zápisy v zemských deskách původně sloužily především šlechtě k zajišťování soukromých práv na majetek. V Českém království se první takové zápisy objevují počátkem 14. století, úplně první doklad o zápisech je znám z roku 1278 z formuláře zemského písaře. Zavedení těchto „katastrů“, které slouží i nyní jako seznamy daňových objektů, zkvalitnilo evidenci a výběr majetkových daní. V roce 1748 nechala císařovna Marie Terezie sestavit katastry poddanských pozemků. Ty obsahovaly údaje o čistém výtěžku, který byl základem pro určení výše kontribuce. Do té doby zdaňovaný „rustikál“ (půda a poddanské hospodářství) byl nahrazen sestavováním daňového přiznání výnosů a zisků panských velkostatků (tzv. dominikální fase). Císař Josef II. byl ještě důraznější než jeho matka a dal do katastrů zaevidovat veškerou půdu bez rozdílu vlastnictví („revisitační katastr“). Kromě zřízení tzv. stabilního katastru27 na základě patentu rakouského císaře Františka I. ze dne 23. 12. 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy, nedošlo až do roku 1918 k žádným podstatným změnám. Vznik samostatné Československé republiky znamenal potřebu daňové reformy. Ta proběhla v roce 1928 pod patronací tehdejšího ministra financí dr. Engliše a na nemovitosti se v ní vztahovaly daň pozemková a daň domovní.
26 27
Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. Praha: Linde, 2004, s. 100 -101. Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 205
18
Dalších změn se nemovitostní daně dočkaly až po skončení druhé světové války. V roce 1946 byl schválen zákon č. 134/1946 Sb., kterým byla zavedena tzv. milionářská dávka sloužící ke zlepšení finanční situace státu postiženého válkou. 28 Po změně politického systému v únoru 1948 se dostavila další daňová reforma a přistoupilo se mimo jiné i k uzákonění zemědělské daně, která zahrnovala daň z pozemků. Dani zemědělské z pozemků byly podřízeny pouze pozemky v evidenci nemovitostí jako zemědělská půda v lepších produkčních podmínkách a zahrady občanů po odečtení výměry pozemků u rodinných domů a zemědělské půdy členů zemědělských družstev, která souvisí s pozemkem, na kterém se budova nacházela, nebo byl v zastavěném území obce, pokud výměra mimo zastavěnou plochu byla maximálně 800m2. Daň domovní po druhé světové válce nedoznala podstatných změn. Od roku 1961 pak byla upravena zákonem č. 143/1961 Sb., o domovní dani a vyhláškou č. 144/1961 Sb., k provedení tohoto zákona. Podléhaly jí budovy zřízené podle své hospodářské povahy k trvalým účelům včetně plochy jimi zastavěné. Základem daně u rodinných domků, rekreačních chat, samostatných garáží apod. byla výměra zastavěné plochy. U pronajatých rodinných domků, budov provozních a obytných bez charakteru rodinného domku budov se základ daně stanovil jako součet nájemného a ceny užívání za kalendářní rok (po odečtení odčitatelných položek), který předcházel roku, na který se daň vyměřovala. 29 Kromě daně z pozemků a daně domovní byl od roku 1957 vybírán místní poplatek z bytů. V roce 1964 byl částečně pozměněn a jeho úkolem bylo motivovat uživatele bytů tak, aby obývali byty s výměrou adekvátní počtu obyvatel bytu. Výše poplatku byla závislá na vybavení bytu a počtu nadměrných metrů (m2 převyšující výměru 12 m2 na příslušníka domácnosti). Uvedená úprava nemovitostních daní platila až do konce roku 1992. Již od pádu totality v roce 1989 probíhaly přípravy na nahrazení stávající právní úpravy těchto daní úpravou novou. K tomu došlo v roce 1993. Daň z nemovitostí je s platností od 1. ledna 1993 upravena zákonem České národní rady č. 338/1992 Sb. a byla zveřejněna v částce 71 Sbírky zákonů 1992. Během uplynulých šestnácti let byl tento zákon mnohokrát novelizován, významné změny přinesl například zákon č. 186/2006 Sb, o změně některých zákonů souvisejících s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění30. Zatím poslední změna zákona o dani z nemovitostí byla schválena zákonem č. 1/2009 Sb. ze dne 18. prosince 2008.
28
Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. Praha: Linde, 2004, s. 124. Rohlíčková, A., Lešenarová, D. Daně z nemovitostí od roku 1993. Ostrava: Sagit, 1993, s. 3. 30 Teklá, A. Zákon o dani z nemovitostí s komentářem. Poradce, 2007, č. 12, s. 10. 29
19
4.2 Předmět daně z nemovitostí Daň z nemovitosti je typickou majetkovou daní, která je spojena s vlastnictvím nemovitého majetku. Dle § 1 výše uvedeného zákona tuto daň tvoří daň z pozemků a daň ze staveb. Z tohoto rozdělení vyplývá, že vlastník stavby nemusí být zároveň vlastníkem pozemku, na kterém nemovitost stojí a naopak. Pro účely dalšího výkladu ale při popisování konstrukčních prvků daně z nemovitosti bude použito v některých případech spojení obou daní. Předmětem (objektem) nemovitostních daní jsou hmotně právní skutečnosti, se kterými zákon spojuje daňovou povinnost, tedy vlastnictví, případně užívání pozemků, staveb, bytů a samostatných nebytových prostorů nacházejících se na území ČR a evidovaných v katastru nemovitostí. Vždy však musí jít o nemovitosti ve smyslu § 119 odst. 2 Občanského zákoníku, tedy o „pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem“. 31 Předmětem daně z pozemků jsou pozemky vedené na území ČR vedené v katastru nemovitostí s výjimkou pozemků uvedených v § 2 odst. 2 Zákona č.338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, tj. pozemků zastavěných stavbami v rozsahu půdorysu stavby, lesních pozemků lesů ochranných či lesů zvláštního určení, vodních ploch kromě rybníků s lovem ryb a pozemků určené pro obranu státu. Pozemek je ohraničená část zemského povrchu, označená číslem a zachycená v katastrální mapě vedené katastrálními úřady. Takto definovaný pozemek se nazývá parcelou, která má v katastru nemovitostí zaevidovanou svoji výměru. Kategorizaci32 pozemků, která je důležitá pro stanovení daně z nemovitosti, zachycuje katastrální mapa. Předmětem daně z nemovitosti podle tohoto členění tedy je: -
orná půda chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů,
-
trvalé travní porosty, hospodářské lesy a rybníky, zastavěné plochy a
nádvoří -
stavební pozemky,
-
ostatní plochy.33
Předmětem daně ze staveb jsou stavby uvedené v § 7, odst. 1 písmeno a, b, c zákona o dani z nemovitostí. Jde o stavby, na které bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, stavby podléhající kolaudačnímu souhlasu nebo oznámené stavebnímu úřadu. Za stavby jsou považovány všechny stavby, včetně dočasných. Přední místo mezi stavbami zaujímají budovy, což jsou pozemní stavby vymezené stěnami a střešní konstrukcí. Dále podléhají
31
Zákon č..40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ČR 2008. Praha: 1.VOX, 2008, s. 271. 33 § 6 ods.1 a 2 Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů. 32
20
dani z nemovitostí byty a samostatné nebytové prostory evidované v katastru nemovitostí.34 Dani ze staveb nepodléhají stavby přehrad, vodovodů, kanalizací, čistíren odpadních vod, rozvodů energií a veřejných dopravních cest a stavby, v nichž jsou byty nebo samostatné nebytové prostory, které jsou předmětem daně. K 5.1. 2009 bylo v katastru nemovitostí evidováno v České republice celkem 17 579 480 parcel a 2 515 955 počet budov s číslem popisným či evidenčním.35 4.3 Poplatníci daně z nemovitostí Poplatníkem daně z nemovitostí – daňovým subjektem je fyzická nebo právnická osoba, jejíž majetek podléhá zdanění. Poplatník daně je v tomto případě také plátcem daně, to znamená, že je osobou, která má povinnost pod vlastní odpovědností daň vypočítat, podat daňové přiznání a daň odvést příslušnému správci daně. Při líčení poplatníků daně z nemovitostí můžeme výklad daně z pozemků a daně ze staveb spojit, jelikož u obou daní je daňovým subjektem: -
vlastník,
-
stát
-
nájemce
-
společný zástupce. U daně z pozemků k tomuto výčtu ještě připojujeme uživatele. Ten je poplatníkem
například v případě, že vlastník pozemků není znám. 36 Vlastníkem nemovitosti je fyzická nebo právnická osoba bez ohledu na místo bydliště či sídlo. Pokud vlastní nemovitosti stát, stává se poplatníkem daně z nemovitostí organizační složka státu nebo státní organizace zřízená podle zvláštních předpisů. Nájemce je poplatníkem především u pronajatých pozemků, které jsou evidované v katastru nemovitostí ve zjednodušené evidenci. Daň platí také tehdy, když má pozemek pronajatý od Pozemkového fondu, od Správy státních hmotných rezerv nebo Ministerstva financí. V praxi se často vyskytují nemovitosti s vlastnickým právem většího počtu vlastníků nebo s právem hospodaření eventuálně trvalého užívání zřízeného pro více subjektů. Tyto subjekty mají na základě § 511 odst. 1 Občanského zákoníku solidární odpovědnost k zaplacení daně. Pokud podá daňové přiznání a daň zaplatí jeden z nich, splní daňovou povinnost nejen za sebe, ale i za ostatní. V případě, že takto neučiní žádný ze subjektů, má příslušný finanční úřad možnost vymáhat daně na kterémkoli z nich. 34
Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ČR 2008. Praha: 1.VOX, 2008, s. 271. http://intranet-cuzk.katastr.int/resweb/Default.aspx?resid=2227 36 §3 a §7 Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 35
21
Česká daňová správa každoročně informuje o počtech daňových subjektů v České republice. Pro zpřesnění údajů v této evidenci zavedla od roku 2005 rozlišení na počty „subjektů evidovaných v agendách správců daní“ a „subjektů ekonomicky aktivních ve sledovaném období“. V roce 2007 Česká daňová správa evidovala u správců daně celkem 3 924 769 subjektů, z toho 3 473 098 aktivních poplatníků daně z nemovitostí. 37 4.4 Základ daně z nemovitostí Základem daně z pozemků orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů je cena zjištěná součinem výměry pozemku v m2 a průměrné ceny 1 m2 půdy stanovené Vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR č. 412/2008Sb. Příloha k této vyhlášce obsahuje seznam katastrálních území s přiřazenými průměrnými cenami pozemků odvozenými z bonitovaných půdně ekologických jednotek. Pro názornost lze uvést ceny udávané pro některé obce Pardubického a Královéhradeckého kraje: v Pardubicích činí cena 9,38 Kč/m2, v Chrudimi 13,47 Kč/m2 , v Hradci Králové 7,26 Kč/m2, cena v Jičíně je 13,12 Kč/m2 půdy.38 U pozemků hospodářských lesů a rybníků s intenzivním a průmyslovým chovem ryb je základ daně stanoven ad valorem. Základem daně u těchto nemovitostí se stala úřední cena pozemku stanovená k 1. 1. zdaňovacího období. Za základ daně lze též použít vynásobení výměry pozemku v m2 a částky 3,80 Kč. Ostatní druhy pozemků mají jako základ daně stanovenu skutečnou výměru pozemku v m2 k 1. lednu zdaňovacího období. Základem daně ze staveb je zastavěná plocha v m2. Zastavěnou plochou se rozumí výměra půdorysu (průmětu svislých částí obvodového pláště stavby na základnu) nadzemní části stavby. Základem daně z bytu nebo ze samostatného nebytového prostoru je tzv. upravená podlahová plocha, tj. výměra podlahové plochy v m2 vynásobená koeficientem 1,2. Tento koeficient vyjadřuje podíl vlastníka na společných částech budovy. 39 4.5 Sazba daně z nemovitostí Sazba daně z pozemků podle základu daně a jednotlivých druhů pozemků je buď procentní, nebo pevná. Procentní sazbu používáme u zemědělské půdy, a to diferencovaně podle druhu pozemku. U orné půdy, chmelnic, zahrad, vinic, ovocných sadů tato sazba činí 0,75%, u
37
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-00EB5251/cds/CDS_VZ2007.pdf Vyhláška č. 412/2008 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků, ve znění zákona č. 315/1993 Sb. a zákona č. 483/2001 Sb. 39 Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ČR 2008. Praha: 1.VOX, 2008, s. 280.
38
22
trvalých travních porostů, luk, pastvin, hospodářsky využívaných lesů a intenzifikačních rybníků 0,25%. U zbývajících typů pozemků se uplatňuje pevná sazba daně. Opět se této sazby používá diferencovaně: - u zastavěných ploch a nádvoří (nejsou-li zdaňovány daní ze staveb) a u ostatních pozemků ve výši 0,10 Kč/m2, - u stavebních pozemků ve výši základní sazby 1 Kč/m2. Ta se násobí korekčním koeficientem, jenž vychází z počtu obyvatel obcí zjištěném při posledním sčítání lidu. Sazba daně ze staveb je diferencována podle druhů staveb a jejich účelového zaměření. První kategorií jsou obytné domy. Patří do ní bytové domy, u nichž převažuje funkce bydlení, a rodinné domy, včetně výměry přesahující 16m2 u staveb tvořících příslušenství (tj. bazénů, kůlen, dílen, prádelen apod.). Sazba u této skupiny činí 1 Kč/m2 zastavěné plochy. Další skupinu tvoří stavby a rodinné domy pro individuální rekreaci. Sazba daně je pro ně stanovena na 3 Kč/m2, pro stavby plnící doplňkovou funkci k těmto stavbám mimo garáží na 1 Kč/m2. U garáží stojících odděleně od bytových domů a u samostatných nebytových prostor užívaných jako garáže je uplatňována sazba 4 Kč/m2. Do čtvrtého seskupení zahrnujeme stavby a samostatné nebytové prostory používané pro podnikání. Sazby daně pro tyto stavby jsou stanoveny na 1m2 zastavěné nebo upravené podlahové plochy a rozdělujeme podle druhů podnikatelské činnosti. Sazba 1 Kč za 1m2 je určena pro stavby sloužící pro zemědělskou prvovýrobu a pro lesní a vodní hospodářství. Pro stavby používané podnikateli v průmyslu, stavebnictví, dopravě a energetice a ostatní zemědělské výrobě se používá sazba 5 Kč/m2. Nejvyšší sazba 10 Kč za 1 m2 se týká staveb sloužících pro ostatní podnikatelskou činnost. Ostatní stavby spadají do páté třídy sazeb daně ze staveb a mají za 1 m2 přidělenu sazbu 3 Kč. Poslední druh staveb se stal samostatným předmětem daně na základě novely o dani z nemovitostí č. 65/2000 Sb. Od roku 2001 do něj zahrnujeme byty a samostatné nebytové prostory, které nejsou určeny k podnikání. Základní sazba daně je pro ně 1 Kč za 1m2 upravené podlahové plochy. 40 Výše uvedené sazby jsou sazbami základními, které se zvyšují o:
40
Borovička, M. in Bakeš, M. a kol. Finanční právo. Praha: C.H.Beck, 2003, s. 287, 289.
23
- jednotnou sazbu 0,75 Kč/m2 zastavěné plochy, a to za každé další nadzemní podlaží, avšak u obytných budov využívaných k trvalému bydlení za podmínky, že plocha příslušného dalšího nadzemního podlaží přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy, - koeficient, kterým se základní sazba násobí. Jde o stejný koeficient jako u daně z pozemků diferencovaný podle velikosti obce od 1 do 5, se kterým se, jak již bylo řečeno, seznámíme v následující kapitole, - u rekreačních objektů, garáží, staveb a samostatných nebytových prostor užívaných pro podnikatelské účely může obec obecně závaznou vyhláškou stanovit koeficient ve výši 1,5 pro všechny tyto druhy staveb nebo může stanovit tento koeficient jen pro určitý druh nebo druhy staveb podle účelu využívání. Vždy tak ale musí učinit za tyto druhy staveb jako celek na celém území obce, - u chat a staveb využívaných k individuální rekreaci a u jejich příslušenství, s výjimkou garáží, se sazba daně násobí deficientem 2,0 nebo se koeficient stanovený obcí na 1,5 násobí koeficientem 2,0, pokud jsou tyto stavby umístěny v národních parcích a zónách I. chráněných krajinných oblastí, - u nebytového prostoru sloužícího v obytném domě k podnikatelské činnosti, s výjimkou zemědělské prvovýroby, se zjištěná daň ještě zvyšuje o 2 Kč za každý 1m2 podlahové plochy tohoto prostoru, - u staveb a samostatných nebytových prostorů, které slouží více účelům, se použije základní sazba daně odpovídající podnikatelské činnosti, jíž slouží převažující část, při stejném poměru těchto ploch se použije vyšší příslušná sazba. 4.6 Korekční prvky v souvislosti se změnami v dani z nemovitostí od 1. 1. 2009 K úpravě vyměření daňové povinnosti slouží korekční prvky. U daně z nemovitostí se používá především široký a složitý systém osvobození od daně. Osvobození je většinou vázáno na různé podmínky, případně je poskytováno pouze některým subjektům. Podmínkou pro osvobození od daně z nemovitostí bývá kupříkladu to, zda pozemky či stavby slouží k dosažení zdanitelných příjmů, eventuálně jestli je jejich používání upravováno celospolečenskými zájmy či nikoli. Taxativně jednotlivé případy osvobození od daně z pozemků vyjmenovává § 4 a osvobození od daně ze staveb § 9 Zákona č. 338/1992 Sb. o dani z nemovitostí. Některá osvobození je třeba nárokovat jejich uplatněním v daňovém přiznání (např. u pozemků národních parků), jiná tuto podmínku splňovat nemusí (např. pozemek sportoviště). Soubor těchto osvobození lze rozčlenit na trvalá a dočasná.41 Trvale jsou od 41
Radvan, M. in Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, s. 49.
24
daně z pozemků i od daně ze staveb ze zákona kupříkladu osvobozeny pozemky a stavby ve vlastnictví státu a ve vlastnictví obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí, dále pozemky a stavby užívané diplomaty a konzuly z povolání a pozemky, stavby, byty a samostatné nebytové prostory spravované Pozemkovým fondem České republiky. Příkladem dočasného osvobození bylo třeba osvobození obytných domů vrácených do vlastnictví fyzických osob z titulu restituce na dobu 15 let (tj. od 1. 1. 1993 do 31. 12. 2007).42 Novelou zákona o dani z nemovitostí účinnou od 1. 1. 2008 s možností prvního uplatnění ve zdaňovacím období roku 2009 získaly obce možnost stanovit obecně závaznou vyhláškou osvobození zemědělských pozemků podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. v) tohoto zákona. Naopak u daně ze staveb nároků na osvobození od daně v souvislosti s novelou zákona o dani z nemovitostí platnou od 1. 1. 2009 ubylo. Novela zrušuje osvobození od daně ze staveb a bytů v nových stavbách a dále zrušuje osvobození od daně ze staveb, u kterých byly provedeny změny spočívající ve snížení tepelné náročnosti stavebními úpravami, na které bylo vydáno stavební povolení.43 Nároky na osvobození přiznané v předchozích obdobích budou ještě poskytnuty, od 1. 1. 2009 však již nelze nově nárok na osvobození přiznat. Za korekční prvek lze považovat i koeficient, kterým se násobí základní sazba daně jak u daně z pozemků (§ 6 zákona o dani z nemovitostí), tak daně ze staveb (§ 11 zákona o dani z nemovitostí). Další úpravu výše daně z nemovitostí umožní od roku 2009 místní koeficient.44 Výše posledních dvou zmíněných korekcí je plně v kompetencích jednotlivých obcí, a proto se s nimi podrobněji seznámíme v kapitole 7. Úloha obce při regulaci daně z nemovitostí.
42
§ 9 odst. 1, písm. h) Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Marková, H. Daňové zákony 2009. 17. vydání. Praha: Grada, 2009, s. 83 44 Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 43
25
5. Obecná úprava správy daně Správou daní rozumíme veškeré konání, které vykonává správce daně v rámci péče o příslušnou daň, která se odehrává v rámci právem usměrňovaných i neusměrňovaných procesních postupů.45 Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen ZSDP), ve znění pozdějších předpisů, který správu daní upravuje, je univerzální procesní normou. Kromě tohoto zákona je správa daní regulována i jednotlivými daňovými zákony, a pokud se vyskytne v příslušném daňovém zákoně odlišná úprava, má tato úprava před ZSDP přednost. Před ustanoveními ZSDP mají samozřejmě přednost i mezinárodní smlouvy.46 5.1 Správce daně Legislativní zkratka „správce daně“ zahrnuje řadu správních a jiných státních orgánů, jakož i orgány územních samosprávných celků, které jsou věcně příslušné ke správě daní. Musíme si totiž uvědomit, že vymezení pojmu „správce daně“ v § 1 odst. 3 ZSDP už vychází z definice „daň“ ve smyslu legislativní zkratky podle odst. 1 stejného paragrafu ZSDP. Jedná se tedy i o orgány, které spravují například poplatky.47 K výkonu správy daní jsou na základě zákona způsobilé:48 1. Ministerstvo financí, jež je ústředním orgánem státní správy pro daně s celostátním působením. Postavení a kompetence Ministerstva financí jsou upraveny především zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR a zákonem č. 531/1990 Sb. o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Agendou daní se na jeho půdě zabývají odbory v přímé podřízenosti náměstka ministra, které vykonávají zejména legislativní činnost a činnost v oblasti daňové a celní politiky.49 Integrální součástí Ministerstva financí je Ústřední finanční a daňové ředitelství, toto seskupení odborů podřízených Ministerstvu financí řídí správu daní, podílí se na jejím výkonu a řídí finanční ředitelství. 2. Územní finanční orgány, kterými jsou na regionální úrovni finanční ředitelství a na úrovni místní finanční úřady. Finančních ředitelství je v České republice celkem 8 a řídí celkem 199 finančních úřadů. Finanční ředitelství kromě řízení finančních úřadů vykonávají správu daní v rozsahu
45
Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 73. 46 Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Studijní text pro kombinovanou formu studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, s. 7. 47 Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem. 6. vydání. Olomouc: Anag, 2008, s. 21. 48 Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 82. 49 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-3EA9846C-8BA18CFD/cds/xsl/284.html?year=
26
stanoveném ZSDP, přezkoumávají rozhodnutí finančních úřadů vydaná ve správních řízeních, provádějí finanční kontrolu a mnoho dalších činností. Finanční úřady především fungují jako prvoinstanční orgán při správě daní ale realizují i další aktivity, k nimž jsou zmocněny.50 3. Orgány celní správy, k nimž v ČR řadíme 8 celních ředitelství a 54 celních úřadů. 4. Jiné správní úřady, například Policie České republiky. 5. Obce a obecní úřady. 6. Soudy. U správce daně musíme rozlišovat jeho věcnou i místní příslušnost ke správě daní. Věcná příslušnost resp. pravomoc je dána druhem určité daně, které se daňové řízení týká a uvnitř jednoho typu daně ji určuje i druh úkonu. Místní příslušnost správce daně upravuje ZSDP, v případě, že ji přímo stanoví příslušný daňový zákon, je dána tímto zvláštním zákonem. Obecně se místní příslušnost právnické osoby řídí místem jejího sídla v České republice a u fyzické osoby bydlištěm v České republice. Pokud místní příslušnost takto určit nelze, je dána místem, kde má fyzická či právnická osoba provozovnu nebo se vychází z toho, kde vykonává hlavní část své činnosti, případně se místní příslušnost řídí místem, kde se nachází převážná část nemovitého majetku daňového subjektu.51 V místní příslušnosti může nastat rozpor, pokud je příslušných několik správců daně. Nedohodnou-li se správci daně o tom, kdo řízení povede, pak je povede ten, kdo řízení zahájil jako první. Spor o místní příslušnost rozhoduje orgán nejblíže nadřízený správcům daně, nejvyšším orgánem při rozhodování o místní příslušnosti je Ministerstvo financí. V některých případech lze jednoznačně určit místní příslušnost, její vymezení není však v daném případě účelné. V takovém případě lze místní příslušnost na základě žádosti daňového subjektu, správce daně nebo rozhodnutím z úřední povinnosti převést na jiného správce daně prostřednictvím tzv. delegace.52 Místně příslušný správce daně může také shledat, že pro další řízení je účelnější, aby jednotlivý úkon v daňovém řízení provedl jiný než místně příslušný úřad. Dožádá tedy jiného správce, aby úkon (jeden nebo několik) provedl. Jedná se o tzv. dožádání podle § 5 odst. 1 ZSDP.53 Občasným jevem především u daně z nemovitosti bývá podání listiny daňovým subjektem správci daně, který není v tomto případě místně příslušným správcem daně. 50
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-3EA9846C-8BA18CFD/cds/xsl/284.html?year= Vančurová, A. Správa daní. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998, s. 21 – 23. 52 Vančurová, A. Správa daní. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998, s. 26. 53 Vančurová, A. Správa daní. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998, s. 26. 51
27
Daňový subjekt si prostě neověří území obce, kde se jeho nemovitost nachází nebo se vůbec nezatěžuje zjišťováním místní příslušnosti konkrétního správce daně. V ZSDP je naštěstí pro tyto subjekty na tuto eventualitu pamatováno. Jestliže správce daně obdržel listinu, u které není příslušný k projednání věci a k rozhodnutí, je povinen podání neprodleně postoupit příslušnému správci daně a uvědomit o tom odesílatele. Lhůta, pokud byla dodržena, se pak považuje za zachovanou i u správce daně, kterému byla postoupena. Pokud vyřízení podání nespadá do jeho působnosti správce daně, jemuž došlo, a ani do působnosti jiného správce daně, je vráceno bez dalšího odesílateli.54 Příklad z praxe: Může dojít i k situaci, kdy podání, které je určeno správci daně, je zasláno jinému úřadu. Koncem měsíce ledna 2009 obdržel Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj podání, jehož obsahem bylo přiznání k dani z nemovitostí. Nemovitost se sice nacházela v Hradci Králové, vlastník na přiznání k dani správně uvedl, že je určeno Finančnímu úřadu v Hradci Králové, ale zaslal jej, zřejmě omylem, na katastrální úřad. Listina byla sice zaslána včas, ale nikoliv správci daně. Přiznání k dani bylo odesláno z podatelny katastrálního úřadu zpět odesílateli. Správce daně je také povinen zveřejnit na úřední desce nebo způsobem umožňujícím dálkový
přístup
své
úřední
hodiny,
elektronickou
adresu
podatelny,
seznam
kvalifikovaných certifikátů zaměstnanců a další možnosti učinit podání elektronicky. Správu daní upravují procesní předpisy, které stanoví postup daňových orgánů a jejich pracovníků při vybírání daní a také práva a povinnosti těchto orgánů na straně jedné a poplatníků či plátců daně na straně druhé. 5.2 Daňové řízení 5.2.1 Základní zásady Součástí správy daní je daňové řízení. Jeho úkolem je zajistit včasné a správné vyměření a vybrání daní, popřípadě stanovit způsob donucení u poplatníků, kteří svou povinnost vůči státu dobrovolně nesplnili. Nástrojem pro správné použití a interpretování ZSDP jsou základní zásady daňového řízení. Jedná se o obecná pravidla, na nichž je koncipována filosofie celého daňového řízení. Musí být uznávány všemi účastníky po celou dobu daňového řízení. Základní zásady daňového řízení nalezneme v devíti odstavcích § 2 ZSDP. První z nich popisuje zásadu zákonnosti, která vyjadřuje povinnost správců daní uplatňovat státní moc v mezích zákona a v případech a způsobem zákonem stanoveným.
54
§ 22 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
28
Zásada součinnosti správce daně a daňových subjektů stanoví daňovému subjektu procesní právo i povinnost spolupracovat se správcem daně při zjišťování podkladů pro rozhodnutí o daňové povinnosti. Zásada volného hodnocení důkazů spočívá v oprávnění správce daně zhodnotit důkazy podle svého uvážení nepodloženého zákonem. Jeho hodnocení se musí opírat o zkušenosti jím pověřených pracovníků. Daňového řízení se mohou účastnit pouze ty osoby, o kterých to stanoví zákon. Tento princip je zakotven v zásadě neveřejnosti, která hovoří o tom, že daňové řízení, na rozdíl od jiných řízení, je neveřejné. K zamezení zneužití informací o daňových subjektech nepovolanými osobami slouží zásada povinnosti zachovávat mlčenlivost. Tato zásada je podrobněji rozvedena v § 24 ZSDP, kde jsou také uvedeny možné případy, u nichž je možné zprostit účastníky řízení mlčenlivosti. Zásada oficiality znamená, že v daňovém řízení se postupuje z úřední povinnosti. Správce daně má povinnost zahájit daňové řízení z vlastního podnětu za zákonem stanovených podmínek. Další zásadou je zásada skutečného obsahu právního úkonu, která říká, že je nutno brát v úvahu vždy skutečný obsah věci nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či výběr daně bez ohledu na formálně právní vztah. Zásada rovnosti daňových subjektů před správcem daně vyjadřuje rovnost daňových subjektů před správcem daně. Poslední základní zásadou je zásada přiměřenosti použitých prostředků při spolupráci daňového subjektu a správce daně. Z ní vyplývá povinnost daňového subjektu spolupracovat se správcem daně při stanovení daně. 5.2.2 Účastníci daňového řízení K řádnému průběhu daňového řízení je třeba součinnosti všech zúčastněných osob. Vedením daňového řízení je pověřen správce daně, tj. orgán mající kompetenci k výkonu správy daní. Výkon správy daně osobně zajišťuje pracovník správce daně, což je pověřený zaměstnanec správce daně. Tento pracovník může být z důvodu možného střetu zájmů z daňového řízení vyloučen a nahrazen jiným. Vyloučení se vždy týká pouze daňového řízení, a ZSDP v § 26 stanoví absolutní i relativní důvody, které k němu vedou. Kromě správce daně, který je subjektem oprávněným, se daňového řízení účastní i subjekty zavázané – daňové subjekty a třetí osoby.
29
Daňovým subjektem podle ZSDP rozumíme poplatníka, plátce daně a jejich právní nástupce. Charakteristika poplatníka a plátce daně byla již objasněna v kapitole 2. této práce při popisu jednotlivých subjektů daně. Právní nástupci právnických osob jsou osoby, na které byla zrušená právnická osoba převedena bez likvidace, po zemřelých fyzických osobách vstupují do práv a povinností dědici. Třetími osobami jsou osoby zúčastněné na řízení, nejsou ale daňovými subjekty. Zařazujeme k nim:55 -
svědky a osoby předzvědné,
-
osoby, které mají listiny a jiné věci potřebné v daňovém řízení,
-
znalce, auditory a tlumočníky,
-
ručitele, poddlužníky a plátce působící v rámci zajišťovacího a vymáhavého řízení,
-
státní orgány a orgány obcí,
-
případně další osoby, které mají povinnost součinnosti v daňovém řízení v rozsahu
a způsobu stanoveným ZSDP. Třetí osoby a pracovníci správce daně v postavení účastníků řízení mají povinnost zachovávat mlčenlivost o tom, co se během řízení a v souvislosti s ním dozvěděli. Úředním jazykem, kterým se jedná před správcem daně, je čeština nebo slovenština. Písemná podání se předkládají v těchto jazycích, listinné důkazy musí být opatřeny úředním překladem do jednoho z těchto jazyků (pokud od něho správce daně neupustí). Správce daně může při ústním jednání připustit tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků.56 Před správcem daně může jednat každý samostatně v rozsahu, v jakém je způsobilý nabývat práva a brát na sebe povinnosti. Fyzická nebo právnická osoba v daňovém řízení má způsobilost být subjektem daňového řízení, tj. má procesní práva a povinnosti, a dále má způsobilost samostatně v daňovém řízení jednat, tj. procesní způsobilost. Fyzická osoba dosáhne této způsobilosti dosažením plnoletosti. Za právnickou osobu je způsobilý jednat statutární orgán nebo ten, kdo prokáže, že má oprávnění za ni jednat. S účinností od 1. 1. 2008 byl novelou do ZSDP vložen nový § 9a. Tímto ustanovením se osobám, které v rozsahu svých zmocnění plní při správě daní povinnosti daňových subjektů přiznávají obdobná práva a povinnosti jako má daňový subjekt. Těmito osobami nejčastěji v praxi budou správce dědictví a insolventní správce.57
55
§ 7 odst. 2 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. § 3 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 57 Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem. 6. vydání. Olomouc: Anag, 2008, s. 101. 56
30
Daňový subjekt, který nemá procesní způsobilost, musí být v daňovém řízení zastoupen. Jednat za jiného jeho jménem je oprávněn zástupce. V daňovém řízení může vystupovat zástupce: - zákonný – pro fyzické osoby samostatně nezpůsobilé nebo omezeně způsobilé k právním úkonům, - ustanovený - stanovený rozhodnutím správce daně, - zvolený – zvolený na základě plné moci daňovým subjektem, zákonným zástupcem nebo ustanoveným zástupcem, - společný – volený daňovými subjekty, činí-li společné podání nebo vystupují společně ve stejné věci nebo jsou spoluvlastníky předmětu zdanění. Zvláštními zástupci jsou daňoví poradci a advokáti. Ty správce daně nemůže vyloučit z podání daňového přiznání nebo hlášení a z podání řádných a mimořádných opravných prostředků. Na rozdíl od výše uvedených skupin zástupců mohou současně zastupovat více než jeden daňový subjekt současně u jednoho správce daně.58 Správce daně může zástupce z daňového řízení vyloučit nebo ho k řízení vůbec nepřipustit z důvodů uvedených v § 11 ZSDP. Jedná se zejména o případy, u kterých dochází ke střetu zájmů zastupovaného a zástupce nebo ke kolizní situaci u několika zastupovaných týmž zástupcem. 5.2.3 Zahájení daňového řízení Daňové řízení je zahájeno buď - tzv. na návrh, a to dnem, kdy podání daňového subjektu nebo jiné osoby zúčastněné na řízení došlo příslušnému správci daně, nebo - tzv. z podnětu dnem, kdy byl daňový subjekt nebo jiná osoba zúčastněná na řízení vyrozuměn o prvním úkonu, který vůči němu v daňovém řízení správce daně nebo jiné osoby, o nichž to zákon stanoví, učinili.59 Rozhodujícím dnem pro zahájení řízení je datum podacího razítka a zápisu v podacím protokolu správce daně, nelze za něj považovat den podání k poštovní přepravě. Přiznání, hlášení a vyúčtování podávají daňové subjekty příslušnému správci daně na předepsaných tiskopisech. Podání lze za dodržení podmínek, které se jednotlivých druhů podání týkají, učinit i elektronicky, telegraficky nebo za použití jiných přenosových technik.
58
Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Skripta pro studenty bakalářského denního studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, s. 28 – 29. 59 Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Skripta pro studenty bakalářského denního studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, s. 33.
31
Rozhodujícím pro řízení je obsah podání, i když je nesprávně označeno. Musí být patrno, čeho se podání týká, co se navrhuje a kdo je činí. Pokud má podání vady a není způsobilé k projednávání, vyzve správce daně daňový subjekt nebo jinou osobu zúčastněnou na řízení, aby je podle pokynu a ve lhůtě správcem daně stanovené, odstranil. Zároveň s tím subjekt poučí o následcích spojených s jejich neodstraněním. Je-li podání ve stanovené lhůtě opraveno, považuje se za podané v den původního podání, pokud došlo k předložení opraveného podání až po uplynutí lhůty, hledí se na něj jako by bylo podáno po opravě. V případě, že subjekt výzvě správce daně nevyhoví, pokládá se podání za vůbec nepodané.60 Překážkou pro zahájení řízení může být také to, že podání v daňové věci bylo doručeno správci daně, který není příslušný k projednání věci a k rozhodnutí. Jak již bylo uvedeno v kapitole 5.2 u pojednání o místní příslušnosti správce daně, správce podání postoupí příslušnému správci daně a uvědomí o tom odesílatele (lhůta zůstává zachována). Jestliže věc nespadá ani do působnosti jiného správce daně, vrátí podání odesílateli. 5.2.4 Úkony v daňovém řízení Součástí daňového řízení je ústní jednání. O jednání sepisuje správce daně protokol, který je dle ZSDP veřejnou listinou61. Protokol musí obsahovat stanovené náležitosti a údaje (například kdo, kde, kdy řízení prováděl a kdo se ho účastnil), jeho součástí mohou být i rozhodnutí správce daně. Součástí protokolu jsou ujednání přijatá při ústním projednávání věci a rozhodnutí vyhlášená při jednání. Nahrazuje-li protokol podání, musí mít jeho náležitosti. Pro zachycení ostatních skutečností je určen úřední záznam. Protokol nebo úřední záznam se sepisuje i o místním šetření. Místní šetření slouží k získávání předběžných informací o daňových subjektech, popř. jiných osobách tak, aby bylo možné v daňovém řízení stanovit daň ve správné výši. Ke zjištění a prověření daňového základu slouží daňová kontrola. Postavení daňové kontroly charakterizuje právní věta z rozsudku Nejvyššího správního soudu: „Pojem daňové kontroly nelze ztotožnit s pojmem daňové řízení. Podle svého systematického zařazení v ZSDP není daňová kontrola samostatným řízením, ale dílčím procesním postupem v jeho rámci, který je před správcem daně zahájen zpravidla sepsáním protokolu o zahájení daňové kontroly a projednáním výsledků a podepsáním zprávy o daňové kontrole před správcem daně také ukončen.“62 O výsledku zjištění sepíše pracovník
60
Karfíková, M. in Bakeš, M. a kol. Finanční právo. Praha: C.H.Beck, 2003, s. 341. Pojem veřejná listina je vymezen § 134 Zákona č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 62 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 5 Afs 16/2004. 61
32
správce daně zprávu o daňové kontrole. Tato zpráva není rozhodnutím, jedná se pouze o jeden z důkazních prostředků a podklad pro doměření daně.63 Pro plynulost daňového řízení je nutné určit pro jednotlivé úkony časové intervaly. Zákon o správě daní a poplatků rozlišuje dva druhy lhůt. Prvním druhem jsou lhůty zákonné, u kterých je délka lhůty stanovena přímo zvláštním daňovým zákonem nebo ZSDP (lhůta pro podání daňového přiznání, opravných prostředků apod.). Druhá skupina zahrnuje lhůty stanovené rozhodnutím správce daně - lhůty pořádkové (např. výzva daňovému subjektu k předložení účetnictví), které by měly být přiměřené a v zásadě by neměly být kratší než osm dnů. Pro tyto lhůty dále platí, že pro daný úkon zákon lhůtu neurčuje a v rozhodnutí o stanovení lhůty správce daně upozorní na důsledky nedodržení lhůty.64 U správcovských lhůt musí správce daně na první oprávněnou žádost prodloužit lhůtu o tolik dní, kolik v den podání žádosti zbývalo do uplynutí lhůty. Žádá-li daňový subjekt o kratší prodloužení, správce nemůže lhůtu prodloužit o více dnů, než o kolik bylo požádáno. Zákonné lhůty lze prodlužovat jen v mezích zákona. K nápravě stavu, kdy lhůta již marně vypršela, slouží v závažných případech (dlouhodobý pobyt mimo republiku nebo v léčebném zařízení) v daňovém řízení možnost navrátit lhůtu v předešlý stav. Žádost musí být podána do třiceti dnů od pominutí důvodu, pro který se o navrácení lhůty žádá.65 Paragrafy 17 -20 ZSDP upravují rozsáhlé možnosti správce daně i daňových subjektů při doručování písemností. Doručovat lze poštou, vlastními zaměstnanci správce daně, elektronicky, veřejnou vyhláškou nebo hromadným předpisným seznamem.66 Zákon podrobně vymezuje kde, komu a jakým způsobem se úřední písemnosti doručují. Ve smyslu zásady neveřejnosti a mlčenlivosti je daňový subjekt oprávněn nahlédnout do spisů. Může tak ovšem učinit jen u spisů týkajících se jeho daňových povinností a pouze mimo částí spisu uvedených v odst. 2 § 23 ZSDP. Během daňového řízení se může vyskytnout tzv. předběžná otázka, o které již pravomocně rozhodl příslušný orgán. Logickým důsledkem nutnosti respektovat kompetence státních orgánů je to, že správce daně je takovým rozhodnutím vázán. Má pouze na výběr, zda si o takové otázce učiní úsudek nebo dá podnět k jejímu řešení jiným 63
Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Skripta pro studenty bakalářského denního studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, s. 38. 64 Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 141. 65 Vančurová, A. Správa daní. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998, s. 113. 66 Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 129.
33
orgánům. Nemůže také učinit úsudek o osobním stavu občana nebo o tom, zda se někdo dopustil trestného činu, jelikož to není předmětem daňového řízení. K zajištění řádného průběhu daňového řízení slouží možnost předvolání a předvedení osob vyhýbajícím se styku se správcem daně. Předvolat osobu, jejíž osobní účast je v daňovém řízení nutná, může správce daně na základě ZSDP. Když se předvolaný nedostaví bez omluvy, je předvolán znovu. Pokud se opět nedostaví, může správce daně požádat orgány Policie ČR nebo obecní policie o jeho předvedení. Před tímto regresivním opatřením nebo i souběžně s ním pokutu podle §37, případně § 37a ZSDP. Pro náklady daňového řízení platí, že si každý hradí své náklady. Náklady, které vznikly správci daně, si nese správce daně a náklady, které vznikly daňovému subjektu, nese tento subjekt. Výjimku reprezentují náklady exekuční, které správce daně hradí přednostně z výtěžku exekuce.67 Zjišťování a objasňování všech skutečností rozhodných pro stanovení daňové povinnosti provádí správce daně. Tuto činnost nazýváme dokazováním. Důkazní břemeno daňového subjektu spočívá v prokazování všech zákonem stanovených skutečností, jež uvedl v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo ke kterým byl vyzván správcem daně. Naproti tomu správce daně prokazuje ze zákona doručení vlastních písemnosti daňovému subjektu, existenci skutečností rozhodných pro užití právní domněnky nebo právní fikce, existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost účetnictví68 a jiných povinných evidencí či záznamů vedených daňovým subjektem a existenci skutečností rozhodných pro uplatnění zákonných sankcí.69 K prokazování slouží důkazní prostředky (podání, svědecké výpovědi, znalecké posudky apod.). Neunese-li daňový subjekt důkazní břemeno, může správce stanovit daň podle pomůcek demonstrativně uvedených v § 31 odst. 6 ZSDP. Jestliže správce daně nemá žádné pomůcky k dispozici, může výjimečně s daňovým subjektem sjednat výši daně. 5.2.5 Ukončení daňového řízení rozhodnutím Rozhodnutí představuje individuální správní akt, který vydává správce daně v konkrétní daňové věci konkrétního daňového subjektu. Pro příjemce je závazný, proto musí být řádným způsobem sděleno nebo doručeno. Rozlišujeme dva druhy rozhodnutí: - rozhodnutí procesní, které předchází stanovení daňového základu a daně, - rozhodnutí ve věci samé o stanovení základu daně a daně a o opravných prostředcích.
67
Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem. 6. vydání. Olomouc: Anag, 2008, s. 269. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví Sb., ve znění pozdějších předpisů 69 Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 125, 126. 68
34
Někdy je pro určité překážky nutné řízení zastavit.
Jednotlivé případy, kdy se
daňové řízení zastaví, jsou taxativně vymezeny § 27, odst. 1 ZSDP. Důvodů pro zastavení řízení dle tohoto ustanovení je osm, například jde o nepřípustnost jednání, zmeškání zákonné lhůty a existenci pravomocného rozhodnutí ve věci návrhu. Rozhodnutí o zastavení řízení musí být odůvodněno a doručeno. Lze se proti němu odvolat. Pouze rozhodnutí o zastavení řízení proto, že je právním nástupcem stát, se nedoručuje, ale pouze zakládá ve spisovém materiálu správce daně a nelze se proti němu odvolat.70 Rozhodnutí musí obsahovat řadu formálních náležitostí:71 - přesné označení správce daně, který je vydává, - číslo jednací, případně i číslo platebního výměru, datum podpisu rozhodnutí, které je dnem vydání rozhodnutí, - přesné označení příjemce rozhodnutí, - výrok s uvedením právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno, a jde-li o peněžité plnění také částku a číslo účtu příslušné banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, na nějž má být částka zaplacena, - lhůtu plnění, - poučení o místu, době a formě podání opravného prostředku s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku, - vlastnoruční podpis ověřeného pracovníka správce daně s uvedením jména, příjmení, funkce a otisk úředního razítka se státním znakem (ten je možný nahradit zaručeným elektronickým podpisem pracovníka), - tam, kde to zákon vyžaduje, je náležitostí také odůvodnění výroku. Absence některé za základních náležitostí má za následek neplatnost rozhodnutí. Neplatnost rozhodnutí osvědčí správce daně a poté může vydat nové, platné rozhodnutí. Rozhodnutí nabývá právní moci tehdy, když proti němu nelze uplatnit řádný opravný prostředek, a je vykonatelné, pokud proti němu nelze podat řádný opravný prostředek, nebo podání řádného opravného prostředku nemá odkladný účinek a zároveň uplynula lhůta plnění.
70 71
§ 27 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. § 32, odst. 2, Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.
35
6. Správa daně z nemovitostí Ke správě daně z nemovitostí jsou ve smyslu § 4 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků příslušné finanční úřady, v jejichž územním obvodu působnosti se nemovitost nachází.72 6.1 Registrace k dani Pro registraci k dani z nemovitostí je směrodatné ustanovení § 33 odst. 5 ZSDN. Podle tohoto předpisu registrační ani oznamovací povinnost nemá osoba, která má jako předmět zdanění nemovitost, ovšem za předpokladu, že jí již nevznikla registrační povinnost z jiného titulu. V případě, že daňový subjekt již tuto povinnost má, vyplňuje ještě zvláštní přihlášku k registraci k této dani. Pokud je daňový subjekt současně plátcem daně z nemovitostí a plátcem jiných daní, je datem účinnosti registrace den účinnosti registrace daňového subjektu k jiným daním. Jestliže je již registrován k jiným daním a nemovitost nově získá, je datem účinnosti den vzniku daňové povinnosti k dani z nemovitostí za tuto nemovitost. 6.2 Vyhledávací činnost, místní šetření a daňová kontrola Vyhledávací činnost provádějí analyticko-vyhledávací oddělení finančních ředitelství. Tato činnost je členěna na vyhledávací činnost -
prováděnou v rámci celoplošných nebo územně rozsáhlejších akcí,
-
prováděnou na základě požadavků finančních úřadů,
-
vlastní. Vlastní vyhledávací činnost, která převažuje, slouží ke zjišťování příjmů, majetkových
poměrů a dalších skutečností, které vedou ke správnému a úplnému vyměření a vymáhání daně. Pro účely daně z nemovitostí v rámci tohoto působení vyhledávacích oddělení dochází ke zjišťování všech významných údajů na základě stavebních povolení a kolaudačních rozhodnutí vydávaných stavebními úřady. Místní šetření jsou realizována pracovníky všech oddělení finančních úřadů, především pracovníky kontrolních oddělení. Za rok 2007 bylo takto provedeno v ČR 7 190 místních šetření, při nichž bylo poplatníkům daně z nemovitosti doměřeno 1 142 574 Kč.73 Daňové kontroly si kladou za cíl zjišťovat a prověřovat daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro stanovení daně u daňového subjektu. Finanční úřady na území
72 73
Rohlíčková, A. Zákon o dani z nemovitosti. Komentář. Praha: C.H.Beck, 1994, s. 76. http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-D62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf, s. 29
36
našeho státu ukončily v roce 2007 na úseku správy daně z nemovitostí 6 694 kontrol. Na jejich základě bylo na dani z nemovitostí doměřeno 8 517 834 Kč.74 Pracovníci správců daně se při daňové kontrole zaměřují zejména na významné plátce a poplatníky, na daňové subjekty, u nichž nebyla dosud provedena kontrola a subjekty, u nichž lze předpokládat možnost daňových úniků. Při vykonávání kontrolní činnosti si stěžují na komplikace, které jim způsobují daňové subjekty, které se snaží zvrátit výsledek daňové kontroly a navrhují stále nové doplňující důkazy. Problémy jim mnohdy činí i časté změny daňových i nedaňových právních předpisů. 6.3 Daňové přiznání Poplatník daně z nemovitosti má zákonem o dani z nemovitostí stanovenu povinnost podat řádně a včas daňové přiznání příslušnému správci daně, kterým je příslušný finanční úřad, v obvodu jehož územní působnosti se nemovitost nachází. Je-li poplatník vlastníkem nemovitostí nacházejících se v územních obvodech několika finančních úřadů, podá poplatník přiznání k dani u každého z těchto finančních úřadů vždy za nemovitosti, které se nacházejí v jeho územním obvodu. Tiskopisy k přiznání k dani z nemovitostí vydává Ministerstvo financí České republiky a v tištěné podobě je lze obdržet u kteréhokoli finančního úřadu. V elektronické podobě jsou tiskopisy daňových přiznání k dispozici ke stažení na webových stránkách České daňové správy a Ministerstva financí. Elektronický způsob podání se stává stále oblíbenějším, zatímco v roce 2004 obdrželi k dani z nemovitostí správci 770 elektronických podání, v roce 2007 jich bylo už 2 885. Termín k podání daňového přiznání k dani z nemovitostí je do 31. ledna zdaňovacího období. Povinnost podat daňové přiznání mají v příslušném zdaňovacím období noví poplatníci a ze stávajících pouze ti, u kterých došlo oproti předchozímu zdaňovacímu období ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně včetně změny v osobě poplatníka. Jestliže u zdaňovaných nemovitostí došlo ke změnám, ale nedošlo ke změně v osobě poplatníka, může poplatník podat pouze dílčí přiznání, kde uvede pouze změny týkající se předmětu daně a vypočítá novou daňovou povinnost. Povinnost podat daňové přiznání má i ten, koho k tomu vyzve správce daně. Možnosti postupu správce daně při nečinnosti daňového subjektu potvrzuje právní věta z rozsudku Nejvyššího správního soudu:“Nebylo-li podáno daňové přiznání včas, a to ani po výzvě správce daně, je správce daně oprávněn zjistit základ daně a stanovit daň podle pomůcek, které má k dispozici nebo které si sám opatří, a to i bez součinnosti s daňovým 74
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-D62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf, s. 31
37
subjektem. Pokud daňový subjekt nepodá daňové přiznání ani na výzvu správce daně, je správce daně oprávněn předpokládat, že daňový subjekt vykázal v daňovém přiznání daň ve výši nula.“75 Pokud při vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nebo nabytí nemovitosti v rámci dědictví nebylo o povolení vkladu rozhodnuto do konce roku, v němž byl návrh na vklad podán, má nový majitel povinnost podat daňové přiznání do konce třetího měsíce následujícího po zapsání vkladu nebo nabytí právní moci při dědickém řízení. V případě změny sazby, koeficientů, průměrné ceny půdy nebo zániku osvobození na základě obecní vyhlášky se daňové přiznání nepodává a daňová povinnost se sděluje platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem.76 Tabulka č. 2: Počet daňových přiznání k dani z nemovitostí v letech 2000 – 2008.77 Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008
Počet přiznání 2 536 826 2 879 285 2 938 433 3 034 585 3 121 985 3 246 310 3 340 780 3 446 095 2 316 091 Zdroj: autorka – dle údajů ADIS
6.3.1 Oznamovací povinnost Přestane-li být fyzická nebo právnická osoba poplatníkem daně z nemovitostí proto, že v průběhu zdaňovacího období se změnila vlastnická nebo jiná práva ke všem nemovitostem v územním obvodu téhož správce daně, které u něho podléhaly dani z nemovitostí, nebo tyto nemovitosti zanikly, je povinen oznámit tuto skutečnost správci daně nejpozději do 31. ledna následujícího zdaňovacího období.78 Změnu údajů uvedených v daňovém přiznání, které nejsou rozhodné pro vyměření daně (změnu adresy, jména apod.), je poplatník povinen oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy nastaly.79 6.3.2 Opravné a dodatečné daňové přiznání V případě, že poplatník zjistí chybu v již podaném daňovém přiznání ještě před uplynutím lhůty pro jeho podání, může poplatník podat opravné daňové přiznání, které se použije pro vyměřovací řízení a k přiznání předchozímu se nebude přihlížet. 75
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 1 Afs 62/2004. § 13a, odst. 2 Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 77 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/ceska_danova_sprava_8000.html?year=PRESENT 76
78 79
§ 13a, odst. 7 Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. § 13a, odst. 8 Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů.
38
Pokud poplatník po uplynutí lhůty pro podání přiznání přijde na to, že jeho daňová povinnost má být podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období vyšší, než jak uvedl v daňovém přiznání na toto zdaňovací období nebo vyšší než jeho poslední známá daňová povinnost (tj. vyšší, než byla poslední pravomocně vyměřená daň), je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné daňové přiznání. Dodatečné daňové přiznání může poplatník podat také v případě, zjistí-li, že daňová povinnost má být nižší než jak uvedl v daňovém přiznání na příslušné zdaňovací období nebo nižší než poslední známá daňová povinnost. Dodatečná a opravná daňová přiznání se podávají na tiskopisech, které jsou v záhlaví označeny jako dodatečné nebo opravné. Jsou-li předmětem daně ze staveb byty nebo samostatné nebytové prostory, použije se v těchto případech „Vložka do přiznání k dani z nemovitostí”. 6.4 Vyměření daně Daň z nemovitostí je každý poplatník povinen si sám vypočítat a uplatnit přitom případné nároky na osvobození a odpočty a vyčíslit jejich výši. Poplatníkům, kteří podali daňové přiznání, nebo jim byla daň vyměřena z moci úřední v některém z předchozích daňových období a nedošlo u nich k 1. 1. ke změnám, je daň vyměřena dle poslední daňové povinnosti, za den vyměření a doručení přiznání správci se považuje 31. leden zdaňovacího období.80 Tento systém vyměřování se jeví jako velký přínos pro správce daně i poplatníka z hlediska úspory času a zeštíhlování administrativy. Zdaňovacím obdobím u daně z nemovitostí je kalendářní rok. Daň je vyměřována na zdaňovací období dopředu, vždy podle stavu k 1. lednu roku, na který je vyměřována. Pro tento stav je rozhodující zápis v katastru nemovitostí. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení zpětně ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. Jelikož vlastnictví přešlo již ke dni podání návrhu na vklad, není den, kdy poplatník obdrží rozhodnutí katastrálního úřadu o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, pro změnu vlastnických práv rozhodující. Samotné rozhodnutí o povolení vkladu má pouze deklaratorní účinek.81 Ke změnám skutečností rozhodných pro daňovou povinnost, které nastanou v průběhu kalendářního roku, se nepřihlíží. Tyto změny ovlivní daňovou povinnost až v následujícím zdaňovacím období. 6.4.1 Platební výměr a hromadný předpisný seznam
80
Rohlíčková, A., Lešenarová, D. Daň z nemovitostí a daňové přiznání. Jihlava: Nakladatelství Vilímek, 1994, s. 16. 81 Mrkývka, P., Radvan, M. in Radvan, M. Zákon o dani z nemovitosti. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 168.
39
Platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem sděluje správce daně výši vyměřené daně na zdaňovací období. Takto vždy vyrozumívá poplatníky v případě, kdy se odchyluje vyměřená daň od daně uvedené v daňovém přiznání, nebo od poslední známé daňové povinnosti (v případě, kdy nebyla povinnost podat daňové přiznání). Jsou-li tato rozhodnutí doručena až v době, kdy daň již poplatník zaplatil, nelze je chápat jako výzvu k opětovnému placení daně, ale doplatí se pouze jako daňový nedoplatek případný rozdíl mezi částkou daně již zaplacené a daně vyměřené v platebním výměru nebo hromadném předpisném seznamu. Hromadný předpisný seznam je vyložen v obci pro poplatníky daně, kteří mají v obci bydliště nebo sídlo anebo jejichž nemovitosti se na území obce nacházejí. O vyložení hromadného předpisného seznamu k veřejnému nahlédnutí (čímž se rozumí sdělení výše vyměřené daně pouze poplatníkovi po jeho identifikaci) o místě a době vyložení informují vyhlášky umístěné na úřední desce obce. 6.5 Opravné prostředky Na obranu práv v daňovém řízení slouží daňovému subjektu opravné prostředky, které dělíme na: - řádné – odvolání, námitka, reklamace (u srážené daně je řádným opravným prostředkem i stížnost, kterou u daně z nemovitosti použít nelze), - mimořádné – obnova řízení, přezkoumávání daňových rozhodnutí, prominutí daně a opravy zřejmých omylů a nesprávností.82 Řádnými opravnými prostředky lze korigovat rozhodnutí, které dosud nenabylo právní moci. K nápravě pravomocných rozhodnutí lze použít mimořádné opravné prostředky. Ty mohou být povoleny nejen na základě žádosti daňového subjektu stejně jako prostředky řádné, ale mimo to je může ze své iniciativy nařídit i správce daně. Nejčastěji používaným opravným prostředkem je odvolání a lze je použít proti každému rozhodnutí správce daně, proti němuž zákon odvolání nevylučuje. V roce 2007 bylo v ČR podáno 968 odvolání proti platebním výměrům daně z nemovitostí.83 Námitka se podává proti úkonům ve vymáhacím a zajišťovacím řízení a proti rozhodnutím předcházejícím vyměření daně, pokud se lze proti němu odvolat. Při placení a evidenci daně lze uplatnit proti postupu správce reklamaci. Obnovou řízení je myšleno zahájení nového řízení ve věci pravomocně rozhodnuté. K přezkoumání daňových rozhodnutí dochází, jestliže okolnosti nasvědčují tomu, že daň nebyla stanovena ve správné výši. Prominutí daně lze použít ve všech fázích daňového 82 83
Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ČR 2008. Praha: 1.VOX, 2008, s. 63 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-D62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf, s. 36
40
řízení, jedná se v podstatě o omilostnění daňového subjektu. U daně z nemovitostí v roce 2007 v ČR k prominutí daně nedošlo.84 6.6 Placení daně z nemovitosti Nepřesáhne-li roční daň z nemovitostí částku 5 000 Kč, je pro všechny poplatníky splatná najednou, a to nejpozději do 31. května běžného zdaňovacího období. Ke stejnému datu lze daň z nemovitostí zaplatit najednou i při vyšší částce. V ostatních případech se daň platí ve dvou stejných splátkách, a to u poplatníků, kteří provozují zemědělskou výrobu do 31. 8. a do 30. 11., ostatní poplatníci musí daň zaplatit do 31. 5. a 30. 11. běžného zdaňovacího období. Činí-li u jednoho poplatníka celková daňová povinnost z nemovitostí nacházejících se v územním obvodu jednoho správce méně než 30 Kč, daň se vyměří, ale nepředepíše se k platbě, tj. neplatí se. Povinnost podat přiznání k dani však trvá. Daňový dlužník je v prodlení, nezaplatí-li splatnou částku daně nejpozději v den její splatnosti. U poplatníků daně za spoluvlastnický podíl pozemku, který není v katastru nemovitostí evidován zjednodušeným způsobem a na kterém není umístěna stavba, jež je předmětem daně ze staveb, činí nejmenší možná daňová povinnost 50 Kč. Daň z nemovitostí je typickou majetkovou daní, která je spojena s vlastnictvím nemovitého majetku. A právě to je její zřejmě největší výhodou z pohledu jejího výběru. Jelikož nemovitost lze jen těžko přestěhovat či schovat a díky evidenci katastru nemovitostí je její vlastnictví neutajitelné, je pro poplatníka takřka nemožné se daňové povinnosti vyhnout. Vypovídají o tom také přehledy zveřejňované Českou daňovou správou o přehledu inkasa daně z nemovitosti, ve kterých je v posledních letech uváděna výtěžnost (porovnání předepsané daně a daňového inkasa) vyšší než 100%.85 Graf č. 1: Přehled vývoje inkasa daně z nemovitostí v letech 1993 – 2008
(v mil. Kč)
Zdroj: autorka - dle statistických výkazů České daňové správy
84 85
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-D62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-90F81368/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf
41
Daň z nemovitostí se platí příslušnému správci daně v české měně. U platby musí být uvedeno, že je určena na tuto daň. Zaplatí-li poplatník daň v cizí měně, zaeviduje správce daně platbu na osobní daňový účet daňového dlužníka86 ve výši, v jaké mu byla připsána na účet v české měně. Daň z nemovitostí lze uhradit bezhotovostním převodem, v hotovosti nebo přeplatkem na jiné dani. S placením daní souvisí zákaz přenosu daňové povinnosti, díky kterému nelze ani zčásti přenést daňovou povinnost z daňového poplatníka na jinou osobu.87 Poplatníkům, kterým je daň vyměřena dle poslední daňové povinnosti, jsou zasílány složenky pro platby daně z nemovitostí. Od zdaňovacího období roku 2008 daňová správa využívá nový způsob zpracování a distribuce daňových složenek pro platby daně z nemovitostí. Ve většině případů jsou daňové složenky zpracovávány centrálně podle územní působnosti jednotlivých finančních ředitelství a rozesílány daňovým subjektům hromadně dodavatelskou firmou, tj. nikoli jednotlivými finančními úřady. 88 Dle ZSDP se platba zaslaná daňovým dlužníkem používá na úhradu daňových povinností v následujícím pořadí: 1. náklady řízení, 2. pokuty a penále, 3. zvýšení daně, 4. nejstarší nedoplatky na daních, 5. běžné platby daní, 6. úrok. Daňový subjekt může, pokud k tomu má vážné důvody, požádat správce daně o posečkání daně nebo svolení k zaplacení daně ve splátkách. Správce je oprávněn toto posečkání či svolení povolit na dobu ne delší, než je lhůta, v níž se promlčuje vybrání daně. Posečkání, stejně jako i svolení k splátkovému placení daně, je po celou dobu svého trvání úročeno dle ZSDP. 6.7 Úroky z prodlení a zvýšení daně Není-li daň zaplacena poplatníkem v den splatnosti, je daňový dlužník v prodlení a vzniká mu povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o čtrnáct procentních bodů. 86
§ 57 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů: „Daňovým dlužníkem je každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou a sraženou daň odvádět.“ 87 Skála, M. Daňové povinnosti vlastníků nemovitostí. Ostrava: Nakladatelství Jiří Motloch-Sagit, 1999, s. 330. 88 http://cds.mfcr.cz/sys/cds/scripts/tiskopisy/tiskopisy-pdf2008/MF-Inf10_1.pdf
42
Úrok z prodlení se nepředepíše a dlužník jej nemusí tedy platit, jestliže nepřesáhne v úhrnu u daně z nemovitostí u jednoho správce a za jedno zdaňovací období částku 200 Kč.89 Pokud nebylo daňové přiznání nebo hlášení, nebo dodatečné přiznaní90 podáno včas, může správce daně zvýšit vyměřenou daň až o 10%. 6.8 Vymáhání daně z nemovitostí Vymáhání daňových nedoplatků upravuje ZSDP a zahajuje je ex officio správce daně. Je-li vymáhání bezvýsledné, velmi nákladné či obtížné, nebo nevedlo-li by k výsledku, může správce daně daňový nedoplatek odepsat. Dluh poplatníka však nadále trvá až do doby, kdy je vymáhání promlčeno. K promlčení daňových nedoplatků dochází po šesti letech po roce, ve kterém se nedoplatek stal splatným. Promlčecí lhůta může být přerušena a začíná běžet znovu v případě, že byl proveden úkon směřující k vybrání, zajištění či vymožení nedoplatku. Nedoplatky se však mohou vymáhat nejpozději dvacet let počítaných od konce roku, v němž se stal nedoplatek splatným.91 Na konci roku 2007 v ČR evidovali správci daně u daně z nemovitostí nedoplatky ve výši 1 015 000 Kč92. K jejich vymáhání je možno nařídit daňovou exekuci. Pro její výkon se použije přiměřeně Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
89
§ 63 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů § 68 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů 91 Karfíková, M. in Bakeš, M. a kol. Finanční právo. Praha: C.H.Beck, 2003, s. 355 - 356. 92 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-D62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf 90
43
7. Úloha obce při regulaci daně z nemovitostí 7.1 Příjem do rozpočtu obce Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů, určuje, že výnos daně z nemovitostí tvoří daňové příjmy té obce, na jejímž území se nemovitost nachází.93 Tento výnos je zahrnován do příjmů místního rozpočtu a je příjmem ze svěřených daní obce, ke kterým spolu s daní z nemovitostí patří daň z příjmu právnických osob, jejímž poplatníkem je obec. Výběr daně z nemovitostí zajišťuje finanční úřad, který daňový výnos zasílá příslušné obci na její účet u peněžního ústavu převodním příkazem. Způsob rozdělování a lhůty převodu daní upravuje § 6 zákona o rozpočtovém určení daní.94 Praxe je taková, že ministerstvo financí zasílá k 1. a 15. dni měsíce finančním úřadům informaci o stavu inkasa vybraných daní, finanční úřady údaje zpracují a předají převodní příkazy České národní bance, která 5. a 20. dne každého měsíce zašle platby obcím. Převodovým účtem státního rozpočtu u České národní banky, z něhož jsou zasílány příjmy z daně z nemovitostí, je účet 633.95 Podíl daně z nemovitostí ve většině případů nepřesahuje 5 % z celkových příjmů obce. Jelikož tato daň nevychází z tržního ocenění, neprojevuje se u ní inflace a její sazby tak nejsou průběžně upravovány, její význam na daňových příjmech obcí klesá. K poklesu obecně dochází na základě velikosti obce. Čím větší obec, tím menší podíl na příjmech obce. V rozpočtových příjmech větších měst, která těží z koncentrace socioekonomických aktivit, zaujímají totiž vyšší podíl výnosy z příjmových daní. Přednost daně z nemovitostí ale spočívá především v malé nákladovosti na administrativu obce, v dlouhodobé stabilitě daňového výnosu a v možnosti regulace tohoto výnosu obecním zastupitelstvem, a tím zároveň i posílení daňové pravomoci obce. Ta je jinak, díky úpravě daní zákony s celostátní platností, velmi omezená.96 Hospodaření obcí je obecně upraveno v zákoně č. 128/200 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, podrobnější úpravu obsahuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Výnosy z daně z nemovitostí slouží ke krytí výdajů z rozpočtu města na veřejné činnosti, pro které je obecní samospráva založena, například na údržbu obce či opravy a budování obecní infrastruktury.
93
§ 4, odst. 1, písm. a) Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů. Peková, J., Pilný, J., Jetmar, M. Veřejná správa a finance. 3. vydání. Praha: Aspi, 2008, s. 267. 95 http://denik.obce.cz/go/dokumenty/Z_mf/rok_09/1_09/index.htm 96 Peková, J. Hospodaření obcí a rozpočet. Praha: Codex Bohemia, 1997, s. 158. 94
44
7.2 Regulace daně z nemovitostí ze strany obcí Obec může formou obecně závazné vyhlášky, kterou musí dle § 16a Zákona o dani z nemovitostí v jednom vyhotovení zaslat příslušnému správci daně do pěti kalendářních dnů ode dne nabytí její platnosti, působit na konečnou výši daně z pozemků a ze staveb na vlastním katastru za přispění osvobození, úlev i zvýšení, a tím ovlivnit příjmy místního rozpočtu, může tedy:97 1. Rozhodnout o osvobození zemědělských pozemků. Jedná se o pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů. 2. Rozhodnout, že osvobození zemědělských pozemků se nevztahuje na pozemky v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše obce. Ve vyhlášce, podle níž lze poprvé postupovat ve zdaňovacím období 2009, vymezí tyto pozemky jejich parcelním číslem a názvem katastrálního území, ve kterém se nacházejí. 3. Dočasně osvobodit od daně z nemovitostí nemovitosti dotčené živelní pohromou, a to nejdéle na pět let. Osvobození lze stanovit i zpětně za už uplynulé období. Vyhláška s ustanovením tohoto osvobození musí být vydána tak, aby nabyla účinnosti do 31. března roku následujícího po roce, kdy k pohromě došlo.98 4. Zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o tři kategorie koeficient pro výpočet daně u stavebních pozemků, bytů, obytných budov a jejich příslušenství. Zmíněný koeficient je přiřazen k jednotlivým obcím podle počtu obyvatel z posledního sčítání lidu (poslední sčítání bylo provedeno k 1. 3. 2001, další se plánuje v roce 2011)99 tzv. polohovou rentou. Koeficientem polohové renty100 se násobí základní sazba daně jak u daně z pozemků (§ 6 Zákona o dani z nemovitostí), tak daně ze staveb (§ 11 Zákona o dani z nemovitostí). Obec může tento koeficient pro jednotlivé části obce zvýšit o jednu nebo snížit o jednu až tři kategorie, koeficient 4,5 v Praze lze zvýšit na koeficient 5,0. Hodnoty koeficientů 0,3 a 0,6, které byly používány v obcích do 600 obyvatel, se aplikovaly naposledy pro zdaňovací období roku 2008. Výši koeficientů platných od roku 2009 udává následující tabulka:101 Počet obyvatel obce dle posledního sčítání lidu 1 – 1 000 1 001 – 6 000 6 001 – 10 000 10 001 – 25 000 25 001 – 50 000 Nad 50 000 Praha
Koeficient 1,0 1,4 1,6 2,0 2,5 3,5 4,5
97
Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ČR 2008. Praha: 1.VOX, 2008, s. 287. § 17a Zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 99 http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/home 100 Radvan, M. in Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, s. 307. 101 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-3EA9846CBF467A33/cds/xsl/legislativa_metodika_9114.html?year=2008. 98
45
5. Rozhodnout o použití tzv. obecního koeficientu 1,5. Ten lze použít bez ohledu na počet obyvatel v obci pro daň ze staveb určených v § 11odst. 3, písmeno b) Zákona o dani z nemovitostí. 6. Stanovit jeden místní koeficient pro všechny nemovitosti ve výši 2, 3, 4 nebo 5, kterým se vynásobí daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, staveb, samostatných nebytových prostorů a za byty, případně jejich soubory. Místní koeficient může obec stanovit pro všechny nemovitosti na území celé obce, poprvé je možno koeficient použít pro zdaňovací období roku 2009.102 Již od první možnosti uplatnění místního koeficientu v roce 2009 se na základě novely Zákona o dani z nemovitostí tento koeficient nebude vztahovat na pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů. Uvedené pozemky se budou zdaňovat stejným způsobem jako doposud. V souvislosti s touto novelou není třeba měnit ani rušit obecní vyhlášky, které stanovují výši místního koeficientu.103 7.3 Přístup obcí k místnímu koeficientu Jednání obcí ohledně vydání obecně závazných vyhlášek o stanovení místních koeficientů pro výpočet daně z nemovitostí, která probíhala v roce 2008, byla většinou rozporuplná. Mnoho obcí mělo v úmyslu využít možnosti vylepšit svůj rozpočet, ale nakonec ke zvýšení daně z různých důvodů nepřistoupilo. Některým zastupitelům vadilo, že se jedná o plošnou aplikaci koeficientu bez možnosti diferenciace na různé území, stavby a pozemky. Jinde zase viděli slabinu v patnáctiletém osvobození novostaveb, jelikož zvýšená daň by postihla pouze poplatníky ze starší zástavby obce.104 Důvodem mnohde byla i politická situace a nejednotnost vládnoucí koalice. Možnosti zvýšit daň z nemovitostí pomocí místního koeficientu nevyužila především největší města. V Praze, Brně, Ostravě i Plzni budou občané platit stejně jako doposud. Naopak k největšímu – pětinásobnému navýšení přistoupili v Dukovanech, Chrastavě, Lipně nad Vltavou a Rouchovanech. Pro lepší názornost dopadu použití různě velkého koeficientu zvýšení daně na příjmy obce použijeme srovnání příjmů z výnosu daně z nemovitostí krajských měst Hradce Králové a Pardubic. Město Pardubice zvýšilo Obecně závaznou vyhláškou č. 3/2008, o stanovení výše koeficientů pro výpočet sazby daně z nemovitostí na území města Pardubic
102
Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-3EA9846CBF467A33/cds/xsl/legislativa_metodika_9114.html?year=2008. 104 Kypertová Jaroslava. Bude místní koeficient omezen? [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.obecnifinance.cz/clanek/bude-mistni-koeficient-omezen/ http://www.obecnifinance.cz/clanek/bude-mistni-koeficient-omezen/ 103
46
ze dne 17. 6. 2008105 daň z nemovitostí na dvojnásobek, v Hradci Králové106 se vyšplhala tato daň na základě ustanovení Obecně závazné vyhlášky č. 4/2008 z 29. 4. 2008 do trojnásobné výše. Obě obce zároveň se stanovením vyšších místních koeficientů využily své možnosti rozhodnout o osvobození zemědělské půdy a ve výše uvedených obecních vyhláškách ustanovily, že od daně z pozemků jsou v jejich obci osvobozeny pozemky orné půdy, chmelnic, vinic, ovocných sadů a trvalých travních porostů. Tabulka č. 3 – Výnos daně z nemovitostí v přepočtu na jednoho obyvatele obce (k 31. 12. daného roku). Částky uvedené u obou obcí u výběru daně z nemovitostí za rok 2008 čerpají z aktuálního rozpočtu na rok 2008, částka u roku 2009 je částkou uvedenou v návrzích rozpočtů pro rok 2009. Počet obyvatel k 31. 12. 2009 byl stanoven odhadem.
Město Pardubice Výnos daně z nemovitostí v Kč
Počet obyvatel
Město Hradec Králové ROK
Výnos daně z nemovitostí v Kč
484
2005
48 093 000
93 827
513
48 620 000
93 350
521 531
Daň z nemovitostí v Kč/1 obyvatele
Počet obyvatel
42 866 000
88 571
42 226 000
88393
478
2006
43 355 000
88 062
492
2007
49 150 000
92 628
40 000 000
87 515
457
2008
49 000 000
92 263
80 000 000
87 300
Daň z nemovitostí v Kč/1 obyvatele
531 130 000 000 92 000 2009 916 1 413 Zdroj: autorka dle statistik MVČR107 a vyhodnocení čerpání rozpočtů obou obcí – stavy k 31. 12. daného roku
Město Hradec Králové vynakládá v současnosti na údržbu města přibližně dva tisíce korun v přepočtu na jednoho obyvatele obce.108 Z uvedené tabulky je zřejmé, že díky schválení vyššího místního koeficientu pokryje v roce 2009 tyto náklady téměř ze tří čtvrtin pouze z výnosu z daně z nemovitostí, zatímco Pardubice, které mají náklady na údržbu města srovnatelné, je pokryjí zhruba z poloviny.
105
http://www.mesto-pardubice.cz/urad/radnice/pravni-predpisy/pp-2008-3/2008-3.pdf
106
http://www.hradeckralove.org/cz/Magistrat/odbory/usek_tajemnika/tajemnik/kancelar_tajemnika/odd_pravni /_vyhl_mesta/vyhl_4_08.html 107 http://www.mvcr.cz/soubor/statistiky-pocet-obcane-leden09-xls.aspx 108 Šprinc, Radek. Daň z nemovitosti se v Hradci vyšplhala na trojnásobek [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.denik.cz/ekonomika/nemovitost_hradec_20080430.html
47
8. Součinnost správce daně a katastrálního úřadu 8. 1 Součinnost třetích osob Pro zdárný průběh daňového řízení je velmi důležitá součinnost třetích osob. Správce daně je oprávněn požadovat poskytnutí údajů po státních orgánech a orgánech územních samosprávných celků, které provádějí činnosti uvedené pod písmeny a) až d) § 34 ZSDP. Informace může vyžadovat jen v rozsahu své věcné působnosti a je povinen zajistit ochranu získaných údajů, přičemž musí zachovávat mlčenlivost.109 8.2 Povinnost zachovávat mlčenlivost Pracovníci správce daně, stejně jako třetí osoby (tedy i katastrální úřad), které byly účastníky daňového řízení, jsou povinni na základě zákonného ustanovení110 zachovávat mlčenlivost o tom, co se během daňového řízení či v souvislosti s ním dozvěděli. Především musí mlčet o osobních poměrech daňových subjektů i o poměrech souvisejících s jejich podnikáním. Správce daně je povinen všechny účastníky poučit o dodržování povinnosti zachovávat mlčenlivost a informovat je o právních důsledcích jejího porušení. Mlčenlivost není ale bezvýhradná. Zachovávání mlčenlivosti nezprošťuje pracovníky správce daně od povinnosti poskytnout údaje osobě, která je k tomu oprávněna dle exekučního řádu.111 Možnosti prolomení povinnosti zachovávat mlčenlivost ze strany správce daně jsou dále zakotveny v § 24 ZSDP, který uvádí, komu a jaké informace pracovníci správce daně mohou nebo musí poskytnout. 8.2.1 Odpovědnost za porušení mlčenlivosti Případnou odpovědnost za porušení mlčenlivosti v daňovém řízení upravuje § 25 ZSDP. Při porušení mlčenlivosti hrozí těmto osobám pokuta až 500 000 korun, nebo dokonce i obvinění z trestného činu. Pokutu ukládá příslušné finanční ředitelství, případně ministerstvo, pokud mlčenlivost porušil pracovník finančního ředitelství nebo ústředního orgánu státní správy. Uložení pokuty se nedotýká ustanovení o náhradě škody. 8.3 Poskytování informací 8.3.1 Informace poskytované správcem daně Bez výslovného dožádání sdělují pracovníci správce daně vždy informace o změnách, ke kterým došlo v údajích již poskytnutých. Na základě žádosti daňových subjektů musí pracovníci správce daně těmto subjektům poskytnout informace z evidence daní a umožnit jim nahlížení do těch částí jejich vlastního daňového spisu, u nichž to zákon nevylučuje. 109
§ 34, odst. 19 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. § 24, odst. 1 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 111 § 2, odst. 5 Zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. 110
48
Na dožádání jsou oprávněni požadovat v zákonem stanoveném rozsahu od pracovníků daně poskytnutí informací získaných z daňového řízení především pracovníci orgánů jednotlivě vyjmenovaných v odst. 6 § 24 ZSDP (soudy, statistické orgány, apod.). Katastrálním úřadům jsou pracovníci správce daně povinni na dožádání poskytovat identifikační údaje vlastníků a jiných osob oprávněných z právních vztahů k nemovitostem pro účely správy katastru nemovitostí ČR.112 Finanční ředitelství a finanční úřady v ČR v roce 2007 evidovaly celkem 99 podaných žádostí o informace.113 8.3.2 Údaje poskytované katastrem nemovitostí Informační funkce katastru je jednou ze základních funkcí katastru. Vyplývá z jeho definice jako informačního systému o zapisovaných nemovitostech a práv k nim, především práv věcných.114 Katastr nemovitostí je veřejný informační systém, takže přístup k těmto údajům má každý, tedy i poplatník daně z nemovitosti, který tyto data potřebuje znát pro potřeby přiznání a odvádění daně z nemovitostí. Rozsah a podmínky poskytování informací z katastru nemovitostí se řídí vyhláškou č.162/2001 Sb.115. Na katastrálních pracovištích jsou dostupné výpisy, opisy a kopie z katastru nemovitostí. Mimo to poskytuje Český úřad zeměměřický a katastrální výstupy rovněž prostřednictvím veřejné sítě internet. Je to bezplatná aplikace Nahlížení do katastru nemovitostí, placená aplikace Dálkový přístup k datům katastru nemovitostí nebo aplikace Webové služby Dálkového přístupu.116 Katastrální úřad jako orgán, který vede evidenci majetku, má zákonnou povinnost předávat údaje správci daně. Informace z katastru nemovitostí jsou mu od 1. 4. 2004 poskytovány daně dle odst. 4 § 22 katastrálního zákona117 bezplatně. Zvláštní službu katastru představuje poskytování přehledu vlastnických a jiných práv k nemovitostem, evidovaných pro fyzické nebo právnické osoby v rozsahu celé ČR. Pro žadatele, kteří mají nárok na bezplatnou službu, ji zajišťuje odbor služeb uživatelům Českého úřadu zeměměřického a katastrálního. Ostatním zájemcům je poskytována za úplatu katastrálními pracovišti. Dle statistik Českého úřadu zeměměřického a katastrálního katastrální úřady a pracoviště v roce 2007 vyřídily 1 780 972 žádostí o informace. V roce 2008 počet 112
Skála, M. Daňové povinnosti vlastníků nemovitostí. Ostrava: Sagit, 1999, s. 326. http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-D62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf 114 Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita, 2004, s. 212. 115 Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. 116 http://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?PRARESKOD=998&MENUID=0&AKCE=DOC:10POSKYTOVANI_UDAJU_Z_KN 117 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů
113
49
požadavků na informace poklesl na 1 530 412118, což je ovlivněno tím, že od roku 2007 mohou dle zákona č. 365/2000 Sb.119 v rámci projektu Czech Point vydávat výpisy z katastru nemovitostí vedle katastrálního úřadu také obecní úřady, úřady městských částí, krajské a matriční úřady, notáři, Česká pošta a Hospodářská komora.
118 119
http://intranet-cuzk.katastr.int/resweb/?resid=2167 Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy
50
9. Správa daně z nemovitostí v zahraničí 9.1 Daň z nemovitostí v Evropě a USA Úprava daně z nemovitosti se v jednotlivých státech značně liší. Ani v rámci členských zemí Evropské unie se nevyskytuje žádný předpis, kterým by byla daň z nemovitostí sladěna jednotně v celém společenství. Kromě České republiky už jen malé procento evropských zemí používá při stanovení daňového základu ze staveb výměru budovy. Obecně platí, že daň z nemovitostí je vyměřována z hodnoty nemovitosti (např. Kypr, Maďarsko, Polsko) s ohledem na lokalitu, ve které se nemovitost nachází a že výnosy z této daně plynou do regionálních rozpočtů. Správa daně z nemovitostí je většinou svěřena územní samosprávě. Jiný kraj, jiný mrav - také způsoby uplatňování daně z nemovitostí jsou v různých zemích různé. V některých státech podléhají dani z nemovitostí nemovitosti určené k bydlení, v jiných nemovitosti určené k nebytovým účelům (např. Irsko, Lucembursko). Na území Litvy platí nemovitostní daň jen firmy a zahraniční subjekty vlastnící nemovitost na území Litvy. Ve Španělsku mají povinnost odvádět daň z nemovitosti pouze firmy.120 V USA existuje velice různorodý přístup ke zdanění vlastnictví majetku, tedy i nemovitostí, v jednotlivých státech konfederace. Některé státy (např. Utah, Idaho, Wyoming, Severní Dakota, Nové Mexiko) daně z majetku vůbec neaplikují.121 Poplatníci v Dánsku, Portugalsku, Rakousku, Švédsku, Španělsku využívají možnosti použití daně z nemovitosti jako odečitatelné položky u daně z příjmů či ze zisku korporací. Jsou i země, kde se daň z nemovitostí neplatí. Například na Maltě není daň z nemovitostí vůbec zavedena a ani v Monaku nemovitosti zdanění nepodléhají. V Belgii také neexistuje daň z nemovitostí. Uplatňuje se pouze srážková daň z příjmu získaného z nakládání s nemovitým majetkem.122 Pro podrobnější komparaci s úpravou daně z nemovitostí v ČR jsem zvolila Polsko. 9.2 Daň z nemovitostí v Polsku Právním základem pro stanovení daňové povinnosti v Polsku je stanoven od 17. října 1997 Ústavou Polské republiky ze dne 2. dubna 1997. Daňové právo hmotné a daňové postupy upravuje zákon ze dne 29. srpna 1997 Ordynacja podatkowa.123 V Polsku se daně dělí na přímé a nepřímé. Správa daní je v kompetenci dvou druhů orgánů – Státní správy a samosprávných celků. Zásadním rozdílem mezi ČR a Polskem je 120
Široký, J. Daně v Evropské unii. 2. vydání. Praha: Linde, 2007, s. 124 – 243. Láchová, L. Daňové systémy v globálním světě. Praha: Aspi, 2007, s. 200. 122 Široký, J. Daně v Evropské unii. 2. vydání. Praha: Linde, 2007, s. 124 – 243. 123 Zwyrtek Michal. Aspekty polského daňového práva [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.czechembassy.org/servis/Soubor.asp?ID=33273http://www.czechembassy.org/servis/Soubor.asp ?ID=33273 121
51
to, že daň z nemovitostí v Polsku patří do kompetence samosprávných celků. Příslušným správcem daně pro daň z nemovitostí je starosta (primátor města). Daňovým orgánem je rovněž i Ministerstvo financí, kterému ale přísluší výklad daňového práva a u daně z nemovitosti vystupuje pouze jako dozorčí orgán. Polská daň ze zemědělského půdního fondu (podatek rolny) a daň z lesního půdního fondu (podatek lesny) představují naprostý evropský unikát právní regulace zdanění pozemků. Zemědělské dani podléhají pozemky zapsané v evidenci nemovitostí jako pozemky zemědělské. Základem této daně je výměra takového pozemku. Sazba daně není stanovena fixně, ale každý rok se liší v závislosti na průměrné ceně žita. Předmětem lesní daně jsou lesní porosty vedené v evidenci pozemků jako lesy, s výjimkou lesů s výměrou nižší než 0,1 hektaru. Základem daně je výměra lesního pozemku v hektarech a sazba daně je závislá na průměrné ceně dřeva. U lesů ochranných a lesů v národních parcích a přírodních rezervacích je sazba daně poloviční.124 Zdanění ostatních pozemků a zdanění staveb zahrnuje v Polsku obecná daň z nemovitosti (podatek od nieruchomości). Předmětem daně z nemovitostí jsou pozemky, budovy a jejich části a stavby nebo jejich části spojené s podnikatelskou činností. Zdanění nepodléhají pozemky klasifikované v evidenci pozemků a budov jako obdělávané a zalesněné pozemky, s výjimkou pozemků užívaných pro účely podnikání. Okresní zastupitelstvo je navíc oprávněno zavést i jiné zproštění. Pro osvobození od daně z nemovitostí zde také existuje seznam výjimek, který ovšem na rozdíl od českého zákona neobsahuje všeobecné osvobození pro majetek ve vlastnictví státu. Základem zdanění nemovitostí v Polsku je: 1. pro pozemky – výměra; 2. pro budovy a jejich části – užitková plocha, 3. pro stavby nebo jejich části spojené s podnikáním – hodnota dle zákona o dani z příjmu právnických a fyzických osob, stanovená ke dni 1. 1. zdaňovacího období. Hodnotou se přitom rozumí pořizovací cena nemovitostí snížená o amortizaci. Sazba daně smí činit maximálně 2 % z hodnoty stavby a obce ji mohou daně dále snižovat. Výši daňových sazeb stanoví zastupitelstvo obce. Tyto sazby ale nemohou být vyšší než sazby stanovené v zákoně o daních a místních poplatcích, ale strop sazeb je pravidelně
124
Radvan, M. Zdanění nemovitostí v Evropě. Praha: Lexis Nexis, 2005, s. 54 - 55
52
valorizován.125 Při stanovení výše sazeb zastupitelstvo obce může diferencovat jejich výši pro jednotlivé druhy nemovitostí. V Polsku mohou obce stanovit různé sazby daně pro podniky a pro domácnosti. Sazby pro podniky jsou tak mnohonásobně (až 35krát) vyšší. Z tohoto důvodu se podniky podílejí v Polsku na celkových výnosech daně z nemovitosti více než 50 procenty, přičemž vlastní jen asi 5 procent hodnoty nemovitostí. V daňové konstrukci se nijak nezohledňuje poloha nemovitostí, což patří k hlavním slabinám daně z nemovitosti v Polsku. Dochází tak například k tomu, že poplatník – vlastník vily v lázeňském městě platí poloviční daň oproti vlastníkovi domku v průmyslovém městě. Fyzické osoby platí daň na základě rozhodnutí v rovnoměrných splátkách do doby trvání daňové povinnosti v termínech do 15. 03., 15. 05., 15. 09. a 15. 11. zdaňovaného roku; právnické osoby, organizační složky a společnosti bez právní subjektivity platí daň uvedenou v přiznání daň bez vyzvání, v rovnoměrných splátkách po dobu trvání daňové povinnosti, v termínu do 15. dne každého měsíce. Výnosy z daně z nemovitosti ale nejsou ani v ČR ani v Polsku hlavním zdrojem příjmů územních samospráv. V České republice se tento výnos podílí na příjmech obcí asi 2 procenty, v Polsku je podíl této daně sice podstatně vyšší, přesto tvoří pouze necelých 14 procent na příjmech obcí.126 Pro lepší orientaci v porovnání příjmů z daně z nemovitosti ve srovnávaných zemích jsem na základě informací z internetu127 zpracovala následující tabulky: Tabulka č. 4 - Roční příjem z daně z nemovitostí (1 PLN = cca 7,-Kč) Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Česká republika (v mil. Kč) 4 470 4 535 4 576 4 841 4 948 4 987 5 016
Polsko (v mil. PLN) 6 644 8 505 9 768 10 123 10 954 11 669 12 157
Zdroj: autorka
Tabulka č.5 - Příjmy z daně z nemovitosti jako % z celkových příjmů z daní Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006
Česká republika (%) 0,60 0,56 0,53 0,52 0,46 0,45 0,42
Polsko (%) 2,74 3,38 3,69 3,72 3,76 3,61 3,39
Zdroj: autorka
125
Kypertová Jaroslava. V Polsku stát platí daň z nemovitostí [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.obecnifinance.cz/clanek/polsko/ 126 Sedmihradská Lucie. Daň z nemovitosti u sousedů [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.obecnifinance.cz/clanek/dan-z-nemovitosti-u-sousedu/ 127 http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxinv/getcontents.do?mode=normal&kw1=tax%20on%20real% 20estate%20&kw2=-&kw3=-&coll=VERITY_CZ+-+Tax+on+real+estate
53
10. Závěr – hodnocení stavu de lega lata, úvahy de lege ferenda Současná daň z nemovitostí v Čechách a její modifikace má, ostatně jako všechny daně, své klady i zápory. V její prospěch hovoří to, že díky průkazným záznamům o nemovitostech a jejich vlastnících v evidenci katastru nemovitostí, je daňová povinnost poplatníků snadno zjistitelná a daňové úniky jsou prakticky nemožné. Daň z nemovitostí je stabilní v čase a její výběr není náročný na administrativu. Ke kladům daně z nemovitostí patří i jednoznačné přiřazení předmětu zdanění k určité obci a existence přímé souvislosti mezi nemovitostí a výdaji na obecní infrastrukturu. Daň z nemovitostí je nejvhodnějším daňovým příjmem obce, jelikož u něj mohou obce alespoň zčásti ovlivnit daňovou sazbu a zvýšit tak daňový výnos. Na druhou misku pomyslných vah musíme položit malý výnos daně z nemovitostí a její složitost, která vyplývá z její diferenciace a zavádění daňových výjimek. Přímý výběr od poplatníka z ní činí i daň velmi nepopulární. Proti její platbě nestojí, tak jako například při zdanění příjmů, žádný přísun peněžních prostředků. Daň z nemovitostí je daní, která nerespektuje daňovou situaci poplatníka, její výše na příjmech poplatníka nezávisí. Co se týče názoru na spravedlnost výběru daně z nemovitostí, není obyvatelstvo zajedno. První skupina zastává názor, že ten, kdo měl prostředky na to, aby si koupil nemovitost, má i peníze na zaplacení daně. Druhý tábor říká, že si lidé byt či domek pořizují z již jednou zdaněných důchodů a z valné většiny proto, aby si zajistili vlastní bydlení. Pokud nemovitosti pronajímají, odvádějí z výnosu z nájmu daň z příjmu. Není tedy důvod pro další zdanění nemovitosti. Dalším záporem české daně z nemovitostí je to, že po celou dobu své existence v nové úpravě od roku 1993 nereagovala na inflaci, a tudíž postupně klesal její podíl v rozpočtových příjmech obce. A jaká bude daň z nemovitostí budoucnosti? Měla by samozřejmě zachovávat zásadu daňové spravedlnosti a schopnosti platit daň, měla by přinášet užitek a být efektivní, výnosná a administrativně nenáročná.128 Jelikož se centralizace daně z nemovitostí v rámci Evropské unie jeví jako nemožná a ani se o ní neuvažuje, budou si muset čeští politici a jejich poradci s úpravou daně z nemovitostí i v budoucnu poradit sami. Důležité bude určit, zda nadále zatěžovat daní pozemky i stavby nebo od daní ze staveb upustit. Další podstatné rozhodnutí by mělo směřovat k tomu, zda se správa daní převede z finančních úřadů na obce.
128
Pařízková, I. Finance územních samosprávných celků. Brno: Masarykova univerzita, 1998, s. 108
54
Největším problémem ale zůstane stanovení základu a sazby daně a současné zachování princip spravedlnosti u daně z nemovitostí. Nabízí se několik možností řešení. První eventualitou je stanovovat základ daně dle výměry rozlohy pozemku a velikosti stavby. Jako spravedlivější se však jeví určení základu ad valorem, tedy z hodnoty nemovitostí. Hodnotu nemovitosti lze přitom vymezit různě. Můžeme za ni považovat čistý roční výnos z nemovitostí ponížený o náklady na opravu a údržbu nemovitosti. Nevýhodou takového stanovení je nemožnost pronájmu některých nemovitostí. Další možností při stanovení základu daně z nemovitostí z hodnoty je tržní cena nemovitosti. Negativa tohoto způsobu spočívají v nestabilitě cen a spekulacích na trhu s nemovitostmi. Takzvaná katastrální hodnota nemovitosti je také potenciálním způsobem pro stanovení základu daně. Používá se například v Dánsku či ve Francii. Tato metoda vychází z cenových map. Nemovitosti jsou oceňovány dle cen sjednaných v kupních smlouvách nebo se stanoví porovnáním cen ze stejně zalidněné obce, jako je obec, ve které se oceňovaná nemovitost nachází. Za nedostatek posledního způsobu můžeme považovat s ním spojenou nákladnou administrativu při aktualizaci ocenění. Při určení sazby daně se lze vydat také několika směry: 1. zvolit sazbu v současnosti používanou v našich podmínkách, tj. sazbu pevně stanovenou zákonem, 2. sestavovat sazbu každý rok znova na základě potřeb rozpočtů, což se jeví jako nespravedlivé, 3. sazbu každoročně zvyšovat dle míry inflace, 4. využít sazbu procentní progresivní používanou v zámoří, která předpokládá schopnost subjektu platit daně úměrně hodnotě nemovitostí. Další možností, jak do budoucna řešit úpravu daně z nemovitostí, je její úplné zrušení. S tímto liberálním názorem přišla již v roce 2003 skupina poslanců Občanské demokratické strany, nenašla ale podporu u poslanecké sněmovny parlamentu. O této eventualitě řešení správy daně z nemovitostí se stále diskutuje, má své zastánce i odpůrce. Lze se domnívat, že ani dnes, kdy se i v naší zemi začíná projevovat vliv celosvětové finanční krize, by úplné zrušení daně z nemovitostí u poslanců neprošlo. Osobně se přikláním k používání katastrální hodnoty nemovitostí s jejím každoročním modifikováním podle „valorizačního koeficientu“. Tento koeficient by upravil katastrální hodnotu nemovitosti dle míry inflace vyhlašované Českým statistickým úřadem, vývoje ceny nemovitostí a odpisů z hodnoty nemovitosti.
55
Také se domnívám, že celou správu daně z nemovitostí by měly vést obce. Jejich úkolem, jako nejlepšího znalce místních poměrů, by bylo zpracovávat cenovou mapu, evidovat poplatníky a inkasovat platby daně z nemovitostí. Jako správcům daně z nemovitostí by obcím měla být přidělena také pravomoc tuto daň kontrolovat a vymáhat. Finanční úřady by mohly působit pouze jako odvolací orgán, aby měli poplatníci možnost se odvolat proti stanovení výše daně a podobně. Obce by zároveň i nadále korigovaly výši daně z nemovitostí pomocí místních koeficientů a slev, které by stanovily obecně závaznou vyhláškou. Pomocí těchto korekčních prvků by kupříkladu mohly přilákat do obce nové obyvatele. Nemyslím si, že přechod na nový způsob zdanění nemovitostí by s sebou přinesl větší administrativní a finanční náročnost. Přebyteční úředníci z finančních úřadů by se „přesunuli“ na obecní úřady a při využití informačních systémů jednotlivých úřadů a informací přístupných na internetu by se určitě dala správa daně z nemovitostí na obci zvládnout. Jde o to, jak by se k takové úpravě postavili starostové a další představitelé obcí, kteří stále volají po posílení pravomocí obce. Argumentů pro a proti jednotlivým možnostem úpravy daně z nemovitostí do budoucna je mnoho, podstatné je najít kompromis, který by byl co nejpřijatelnější současně pro poplatníky i pro stát tak, aby poplatníky co nejméně zatěžoval finančně, administrativně i časově a přitom přinášel alespoň nějaký příjem do místních rozpočtů.
56
11. Resumé The target of this bachelor’s work has been to characterise the real estate tax, describe administration of this tax and finally to think about the current enactment of real estate tax and suggest possible form of its future legal form. At first, in chapters two and three, the reader is being acquainted with the term tax, the integration of the real estate tax in the tax system and legal norms which regulate real estate tax. Following part of the work describes history and structure elements of the real estate tax. It also explains what is the object of the tax, who is the taxpayer and how the tax rate is set. Real estate tax is composed of land tax and building tax. It is regulated by law N°338/1992 Coll., of taxes and charges administration, as amended by further regulations. The fifth chapter which covers tax administration in general is followed by chapter describing real estate tax administration on the background of each stage of tax administration. Administration of this tax is handled by tax office in accordance with law N°337/1992 Coll., of taxes and charges administration, as amended by further regulations. This part also describes the cooperation between the tax office and land register office in real estate tax administration and also the role of the municipality in real estate tax regulation. The Seventh chapter describes the different legal norms of the real estate tax in foreign countries. The conclusion contains pros and cons of current legal norms of real estate tax and proposes possible de lege ferenda changes to current obsolete and insufficient norm. This work is based on literature, internet sources, author’s personal experience and internal documents of governmental agencies.
57
12. Literatura 12.1 Tištěná literatura Radvan, M. a kol. Finanční právo a finanční správa. Berní právo. Brno: Nakladatelství Doplněk a Masarykova univerzita, 2008, ISBN 978-80-210-4732-7 (Masarykova univerzita), ISBN 978-80-7239-230-8 (Doplněk) Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, ISBN 978-80-86795-68-3 Vančurová, A., Láchová, L. Daňový systém ĆR 2008 aneb učebnice daňového práva. Praha: 1.VOX, 2008, ISBN 978-80-86324-72-2 Mrkývka, P. a kol. Základy finančního práva. 3. vydání. Praha: Armex Publishing, 2008, ISBN 978-80-86795-68-3 Široký, J. Daňové teorie s praktickou aplikací. 2. vydání. Praha: C.H.Beck, 2008, ISBN 978-80-7400-005-8 Slovinský, A. a kol. Základy česko-slovenského finančního práva. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 1992, ISBN 80-223-0490-5 Harvánek, J. a kol. Teorie práva. Brno: Masarykova univerzita, 1988, ISBN 80-210-1791-0 Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Skripta pro studenty bakalářského denního studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, ISBN 80-214-3218-7 Marková, H. Daňové zákony 2009. Praha: Grada Publishing., 2009, ISBN 978-80-2472803-2 Hrstková Dubšeková, L. Správa daní a poplatků. Studijní text pro kombinovanou formu studia. Brno: Akademické nakladatelství Cerm, 2006, ISBN 80-214-3264-0 Grúň, L. Finanční právo a jeho instituty. Praha: Linde, 2004, ISBN 80-7201-474-9 Pekárek, M., Průchová, I. Pozemkové právo. Brno: Masarykova univerzita, 2004, ISBN 80-210-3238-3 Rohlíčková, A., Lešenarová, D. Daně z nemovitostí od roku 1993. Ostrava: Sagit, 1993, ISBN 80-901215-6-X Bakeš, M. a kol. Finanční právo. Praha: C.H.Beck, 2003, ISBN 80-7179-667-0 Kobík, J. Správa daní a poplatků s komentářem. 6. vydání. Olomouc: Anag, 2008, ISBN 978-80-7263-459-0 Vančurová, A. Správa daní. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1998, ISBN 807079-106-3 Rohlíčková, A. Zákon o dani z nemovitosti. Komentář. Praha: C.H.Beck, 1994, ISBN 807049-079-0 58
Rohlíčková, A., Lešenarová, D. Daň z nemovitostí a daňové přiznání.
Jihlava:
Nakladatelství Vilímek, 1994, ISBN 80-85811-05-7 Skála, M. Daňové povinnosti vlastníků nemovitostí.
Ostrava:
Nakladatelství Jiří
Motloch-Sagit, 1999, ISBN 80-7208-105-5 Peková, J., Pilný, J., Jetmar, M. Veřejná správa a finance. 3. vydání. Praha: Aspi, 2008, ISBN 978-80-7357-351-5 Peková, J. Hospodaření obcí a rozpočet. Praha: Codex Bohemia, 1997, ISBN 80-8596334-5 Láchová, L. Daňové systémy v globálním světě. Praha: Aspi, 2007, ISBN Pařízková, I. Finance územních samosprávných celků. Brno: Masarykova univerzita, 1998, ISBN 80-210-1997-2 Teklá, A. Zákon o dani z nemovitostí s komentářem. Poradce, 2007, č. 12, s. 10. Peková, J. Majetkové daně a jak se v nich správně orientovat. Daňové poradenství – příloha týdeníku, 1996, č. 1 12.2 Legislativa Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů „ekologické daně“, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve zněná pozdějších předpisů. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 565/1991 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a poplatku za výpis z rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 59
Zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č.128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2000 Sb., rozpočtová pravidla, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Ústavní zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod. Zákon č. 134/1946 Sb., o dávce z majetkového přírůstku a o dávce z majetku – zrušen Zákon č. 143/1961 Sb., o domovní dani – zrušen Vyhláška Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 162/2001 Sb., o poskytování údajů z katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 298/1993 Sb., o stanovení výše nároku náhrady ušlého výdělku při správě daní Vyhláška Ministerstva financí ČR č. 299/1993 Sb., kterou se zmocňují územní finanční orgány k promíjení příslušenství daně, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 412/2008 Sb., o stanovení seznamu katastrálních území s přiřazenými průměrnými základními cenami zemědělských pozemků. Vyhláška Ministerstva financí č. 144/1961 Sb., kterou se provádí zákon o domovní dani zrušena Obecně závazná vyhláška č. 4/2008 statutárního města Hradec Králové, o stanovení koeficientu daně z nemovitostí Obecně závazná vyhláška č. 3/2008 statutárního města Pardubice, o stanovení výše koeficientů pro výpočet sazby daně z nemovitostí na území města Pardubic 12.3 Internetové prameny http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-00EB5251/cds/CDS_VZ2007.pdf http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-3EA9846C-8BA18CFD/cds/xsl/284.html?year= http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846CD62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/ceska_danova_sprava_8000.html?year=PRESENT
60
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846CD62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846C-90F81368/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf http://cds.mfcr.cz/sys/cds/scripts/tiskopisy/tiskopisy-pdf2008/MF-Inf10_1.pdf http://denik.obce.cz/go/dokumenty/Z_mf/rok_09/1_09/index.htm http://www.czso.cz/sldb/sldb.nsf/i/home http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-3EA9846CBF467A33/cds/xsl/legislativa_metodika_9114.html?year=2008 http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/SID-3EA9846CBF467A33/cds/xsl/legislativa_metodika_9114.html?year=2008 Kypertová Jaroslava. Bude místní koeficient omezen? [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.obecnifinance.cz/clanek/bude-mistni-koeficient-omezen/ http://www.mesto-pardubice.cz/urad/radnice/pravni-predpisy/pp-2008-3/2008-3.pdf http://www.hradeckralove.org/cz/Magistrat/odbory/usek_tajemnika/tajemnik/kancelar_taje mnika/odd_pravni/_vyhl_mesta/vyhl_4_08.html http://www.mvcr.cz/soubor/statistiky-pocet-obcane-leden09-xls.aspx Šprinc Radek. Daň z nemovitosti se v Hradci vyšplhala na trojnásobek [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.denik.cz/ekonomika/nemovitost_hradec_20080430.html http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/SID-3EA9846CD62F3EA1/cds/Informace_o_cinnosti07.pdf http://www.cuzk.cz/Dokument.aspx?PRARESKOD=998&MENUID=0&AKCE=DOC:10POSKYTOVANI_UDAJU_Z_KN Zwyrtek Michal. Aspekty polského daňového práva [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.czechembassy.org/servis/Soubor.asp?ID=33273 Kypertová Jaroslava. V Polsku stát platí daň z nemovitostí [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.obecnifinance.cz/clanek/polsko/ Sedmihradská Lucie. Daň z nemovitosti u sousedů [citováno 9. března 2009] Dostupný z: http://www.obecnifinance.cz/clanek/dan-z-nemovitosti-u-sousedu/ http://ec.europa.eu/taxation_customs/taxinv/getcontents.do?mode=normal&kw1=tax%20o n%20real% 20estate%20&kw2=-&kw3=-&coll=VERITY_CZ+-+Tax+on+real+estate http://intranet-cuzk.katastr.int/resweb/Default.aspx?resid=2227 http://intranet-cuzk.katastr.int/resweb/?resid=2167 12.4 Soudní rozhodnutí Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 5 Afs 16/2004. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2005, sp. zn. 1 Afs 62/2004. 61
