Křesťanské církve v občanské společnosti Praktická teologie pro neteology
Praktická a pastorální teologie
Praktická teologie je teologická reflexe činnosti církve. Jejím cílem je změna církevní praxe, aby lépe odpovídala současné úrovni teologického poznání a potřebám člověka a společnosti. Navazuje na ostatní teologické disciplíny a je jejich aplikací do praxe. Soubor dílčích oborů: liturgika, církevní právo, ekonomika církví, náboženská pedagogika, katechetika, misiologie, sociální nauka církve a další. Pastorální teologie je jedna ze součástí praktické teologie. Zabývá se pastorační činností v rámci církevní obce (farnost, sbor) nebo pastorací různých sociálních skupin. Pastorace (z lat. „pastor“ = pastýř) je činnost církve směřující k vytváření církevního společenství a k prohlubování křesťanského života jeho členů.
PRAKTICKÁ TEOLOGIE – kombinované studium
ETF, PSP 2007/2008
1. Křesťanské církve v České republice
Praktická a pastorální teologie, smysl předmětu Náboženské vyznání české populace Církev, její sebepojetí, realizační funkce, organizace Křesťanské církve v ČR Historické místo církví v české společnosti Současné legislativní vymezení vztahu státu a církví Materiální zabezpečení církví v ČR
2. Specifika katolické církve
Východní církve a římskokatolická církev Organizace církve v rámci ČR Světové ústředí – Vatikán Papežství a papežové Kanonické právo Problém laiků a kléru
3. Realizační funkce církve
Martyria – svědectví (katechetika, misiologie, neomylnost církve a hierarchie pravd, koncepty inkulturace a nové evangelizace) Leiturgia – slavení (liturgika: bohoslužby, svátosti, svátostná pastorace, křesťanství a umění) Koinonia – společenství (vnitřní vztahy a organizace církví) Diakonia – služba (angažovanost církví v sociální oblasti)
4. Pastorace a sociální práce
Vzájemný vztah mezi pastorací a sociální prací Biblické kořeny sociální práce Dějiny charity a pomoci bližnímu
5. Pastorace ve vybraných oblastech sociální práce
Mládež Senioři Osoby se zdravotním postižením Bezdomovci Osoby s drogovou závislostí Vězni Nemocní Nemocní v terminálním stádiu Etnické menšiny
PRAKTICKÁ TEOLOGIE – povinná literatura
II. vatikánský koncil, Radost a naděje (Gaudium et spes). Pastorální konstituce o církvi v dnešním světě. CODEX IURIS CANONICI (CIC). FILIPI, Pavel. Křesťanstvo. Historie, statistika, charakteristika křesťanských církví. Brno: CDK, 2001. OPATRNÝ Aleš, Pastorační péče v méně obvyklých situacích. Pastorační středisko Praha 2000
Doporučená literatura
AMBROS Pavel, Fundamentální pastorální teologie. Olomouc: Vydavatelství UP, 2002. ISBN 80-244-0419-2 DOLISTA, Josef, Misijní úsilí církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. ISBN 80-7192-558-6 DOLISTA, Josef, Perspektivy církve. Vybrané kapitoly z eklesiologie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. ISBN 80-7192-465-2
HALAS, František X., Fenomén Vatikán. Brno, CDK, 2004, ISBN 807325-034-9 KAPLÁNEK Michal, Pastorace mládeže, Studijní text pro pracovníky s mládeží. Salesiánská provincie Praha 1999, Pro vnitřní potřebu KEHL, Medard, Kam kráčí církev? Diagnóza doby. Brno: CDK, 2000. ISBN 80-85959-65-8 KŘIVOHLAVÝ, Jaro, Pastorální péče. Studijní texty evangelikálního teologického semináře, svazek 4, Oliva, Praha, 2000, 1. vydání, 180 s., ISBN 80-85942-42-9 MESSINA, Rosario, Dějiny charitativní činnosti. KN Kostelní Vydří 2005, ISBN 80-7192-859-3 NEUNER, Peter, Laici a kléru? Praha: Vyšehrad, 1997. ISBN 80-7021141-5 Nová evangelizace. Olomouc: Centrum Aletti, 2000. ISBN 80-86045-498 OPATRNÝ Aleš, Pastorační situace u nás, analýzy a výhledy. KN Kostelní Vydří 1996, ISBN 80-7192-092-4 OPATRNÝ, Aleš, Pastorace v postmoderní společnosti. KN, Kostelní Vydří, edice Teologie, 2001. PESCH, Otto Hermann, Druhý vatikánský koncil 1962-1965. Praha: Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-194-6 POSPÍŠIL, Ctirad Václav, Teologie služby. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ISBN 80-7192-748-1 SALAJKA, Milan, Křesťanská církev ve své duchovní aktivitě a práci. Praha: karolinum, 1998, ISBN 80-7184-655-4 SKALICKÝ, Karel, Radost a naděje. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000. ISBN 80-7192-430-X SKALICKÝ, Karel, Zápasy o zítřek aneb Quo vadis, ecclesia. Ježek, 2000. ISBN 80-85996-20-0. SMOLÍK, Josef, Pastýřská péče. Praha: Kalich, 1991. TRETERA, Jiří Rajmund, Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. ZULEHNER, Paul M., Církev: přístřeší duše. Situace a perspektivy dnešní církve. Praha: Portál, 1997. ISBN 80-7178-158-4.
Náboženské vyznání obyvatel ČR (Sčítání lidí 2001)
Obyvatelstvo celkem Věřící z toho • církev římskokatolická • církev českosl. husitská • českobratrská církev evangel. • pravoslavná církev • Náb. spol. Svědkové Jehovovi
10.230.060 3.288.088 2.740.780 99.103 117.212 22.968 23.162
Bez vyznání Nezjištěné vyznání
6.039.991 901.981
2. CÍRKEV
Slovo „ekklésia“ (řec.) = shromáždění: původně v politickém smyslu, první křesťané ho používali vlastní setkávání „Ekklésia Kyriaké“ = církev Pána: z druhého slova odvozeno české slovo „církev“ (také něm. Kirche, angl. Church, it. Chiesa) Ve většina jazyků totéž slovo i pro sakrální stavbu – čeština pro ni používá slovo „kostel“ z lat. „castellum“ = pevnost
Vznik církve
Bible – Nový zákon: Ježíš Kristus – skupina apoštolů (12) a učedníků (70) – prvotní křesťanské obce. Vznikala fakticky, nikoli formálně – spíše jako hnutí, až později byla institucionalizována. „Eklesiologie“ = věda o církvi: vzniká později jako reflexe o již existující realitě - praxe předchází teorii.
Sebepojetí církve
Nikajsko-cařihradské vyznání víry (Nicea 325, Konstantinopolis 381) – čtyři základní znaky církve: • jedna • svatá • všeobecná • apoštolská
Cíl činností církve
Sláva Boží a spása člověka. Oba pojmy tvoří jednotu: štěstí člověka je slávou Boží. Rozvoj člověka ve všech dimenzích: fyzické, psychické, sociální i spirituální.
Dvě dimenze církve
Božská (tajemná, duchovní, neviditelná): společenství lidí, kteří přijímají Bibli jako slovo Boží a věří v Ježíše Krista jako spasitele. Společně vytvářejí Boží království na zemi.
Lidská (institucionální, viditelná): konkrétní instituce s organizačním a právním systémem. V průběhu dějin vznikají a zanikají, žádná z nich však není s Božím královstvím totožná.
Organizační modely církve
Hierarchický • Apoštolská posloupnost (sukcese): Ježíš předal své poslání apoštolům a jejich nástupcům – biskupům. Dál se předává přímo, z osoby na osobu, v nepřetržité historické řadě. • Biskup je představitelem Krista: v jeho rukou je veškerá pravomoc svátostná, řídící i soudní. • Platí plně v církvi katolické, částečně v církvích pravoslavných. Demokratický • Žádný člověk není chápán jako představitel Krista – hlavy církve. Celá církev je odpovědná za realizaci Kristova poslání v podobě dvou základních (nutných) funkcí: zvěstování evangelia, vysluhování svátostí. • Celá církev volí (pověřuje) své zástupce, kteří v ní budou mít vůdčí úlohu. • Platí ve většině církví vycházejících z reformace
3. KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V ČR
Českobratrská církev evangelická (ČCE)
Vznik 1918 sjednocením několika evangelických církví 4 vyznání, evangelická teologie (důraz na Bibli, obecné kněžství, ospravedlnění vírou); hlásí se k ní asi 117.000 obyvatel ČR „Presbyterně-synodní zřízení“: rozhodující slovo mají volení „starší sboru“ neboli presbyteři, o nejdůležitějších otázkách rozhoduje „synod“, shromáždění volených představitelů celé církve, duchovních i laiků, mužů i žen. Sbor, seniorát i celá církev mají své představitele, správní orgány i správní shromáždění. Struktura církve je tak plně demokratická Správa ve třech stupních: místní sbor, sbory v jedné oblasti tvoří „senioráty“ (14), senioráty dohromady tvoří „povšechný sbor“, tedy celou ČCE Nejvyšší řízení: synod, synodní rada Základní dokument: Církevní zřízení – vydané Synodní radou ČCE 1953, poslední změna 2003 Celocírkevní řády, které církevní zřízení provádějí, schvaluje synod a jsou závazné pro celou církev Sídlo: Praha 2, Jungmannova 9 – Husův dům
Církev československá husitská (CČSH)
Ustavena 8.1.1920 z radikálního křídla modernistického hnutí katolické církve, v čele s Karlem Farským Původně reformovaní katolíci (jazyk, celibát…), postupně přiblížení k evangelické tradici; hlásí se k ní asi 99.000 obyvatel ČR Presbyterně episkopální zřízení: biskupové (muži i ženy) jsou voleni na určitou dobu, zvolení či povolaní presbyteři mají účast na řízení církve Liturgie a 7 svátostí Husitská teologická fakulta Sídlo: Praha 6 - Dejvice, Wuchterlova 5 Základní dokumenty: • o Ústava • o Organizační řád • o Hospodářský řád • o Řád duchovenské služby
Starokatolická Starokatolická církev
Starokatolické církve odděleny od řím. kat. po 1. vat. koncilu 1870 z důvodu nesouhlasu s dogmatem o papežské neomylnosti Episkopálně-synodální zřízení, apoštolská posloupnost Člen Utrechteské Unie (8 starokatolických církví), Sídlo v ČR: Na bateriích 27, Praha Břevnov Nejvyšší představitel: biskup Dušan Hejbal Katedrální chrám: sv. Vavřince na Petříně 18 farností, sociálně-pastorační střediska Communio) Synodní řád a řád církevních obcí Starokatolické církve v ČR, platný od r. 1877, se změnami a doplňky přijatými 40. a 41. synodou (1997)
Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
Jedna z 15 pravoslavných autokefálních církví (cca 55 tis, členů; největší: patriarchát moskevský – 90 mil., řecký – 9 mil., cařihradský – 5 mil.). Hierarchické zřízení. Autokefální, právně nezávislá na ostatních pravoslavných církvích. Hlava církve : Jeho Blaženstvo ThDr. Nikolaj, metropolita českých zemí a Slovenska (Prešov). Představitel v ČR: Jeho Vysokopřeosvícenost doc. ThDr. Kryštof, PhD., arcibiskup pražský a českých zemí, Dělostřelecká 7
Metropolitní rada Pravoslavné církve v českých zemích: tvoří ji Pražská eparchie a Olomoucko-brněnská eparchie. katedrální chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ul. v Praze 2. Ústava pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku (1992).
Role církví v historii české společnosti
Nutné pro pochopení jejich současné reality, zvláště pro vysvětlení některých jejich těžko pochopitelných projevů. Nutné pro pochopení jejich významu a smyslu pro věřící lidi i pro společnost obecně (zatemněno v době komunismu, který ukázal církve pouze z negativní stránky). Nejde o opakování církevních dějin, ale o schematické sledování některých aspektů: • Vztah mezi křesťanstvím a společností (religiozita, příp. konfesní rozdělení populace) • Vztah mezi církví (církvemi) a státem (legislativní a reálné vymezení) • Vliv církví v oblasti kultury, vzdělání a sociální práce
Rozdělení na epochy
Symbolická přelomová data (vycházející ze vztahu mezi církví a státem): • 845: křest čtyřiceti českých pánů v Řezně – ztotožnění vládnoucích vrstev s křesťanstvím • 1039: Hnězdenská statuta – formální dovršení české státnosti, dodržování křesťanských morálních zásad stanoveno zákonem • 1415: upálení Jana Husa – začátek konfesního pluralismu • 1620: bitva na Bílé Hoře – násilná rekatolizace, rakouský konfesní stát • 1918: vznik Československa – svoboda a vzájemná rovnocennost církví • 1948: komunismus – ateistický stát, perzekuce náboženství • 1989: sametová revoluce – svoboda církví a pluralita náboženství
Předkřesťanská religiozita
Prolínání kultů starých Germánů, Keltů a původních Slovanů • Přinášení obětí na posvátná místa (stromy, háje, louky, vody, hory), na nichž sídlili bohové. • Nebylo centrálně organizováno, nemělo vlastní teologii ani církevní instituci; představitelé – vesničtí šamani.
Vliv cizích kultů: kult íránského boha Mithry (příp. „Mihr“), někdy chápán jako slunce, jindy jako pakt či smlouva. • „Mir“ ve slovanských jazycích: smlouva, harmonie, shoda, soulad, mír • Vzdálené kulty neměly ve Střední Evropě dostatečnou organizační základnu, takže postupně podlehly expanzi křesťanství.
Křesťanské misie
Pojetí: • křesťanství nadřazené původním kultům • křesťanská morálka jako uskutečňování dobra oproti původnímu zlu • křesťanský způsob života jako kultura oproti původnímu barbarství
Západní misie – francké: • Křest čtrnácti českých kmenových knížat v Řezně 845 • Fyzické násilí a hrozby
Východní misie – byzantské: • Příchod Konstantina a Metoděje na Moravu 863 • Snaha přiblížit se k lidem, naučit se jejich jazyk a přivést je ke křesťanství vysvětlováním jednoduchých základů víry
Konstantin a Metoděj
Rodní bratři, přišli z Byzance r. 863. Konstantin zemřel jako mnich (Cyril) v Římě 869, Metoděj se stal prvním moravským biskupem, zemřel 885. Vytvořili písmo pro slovanský jazyk, přeložili do něj Bibli, zavedli slovanskou liturgii. Společně se sv. Benediktem byli papežem Janem Pavlem II. dne 31.12.1980 prohlášeni za spolupatrony Evropy. Počátek slovanské kultury je spjat s počátkem křesťanství.
Upevňování křesťanství
Procesy, které probíhaly souběžně a navzájem se prolínaly a podporovaly. Vytvořily tak ideový základ nového českého státu, z nějž čerpal kulturní i náboženský život našeho národa po všechna další staletí a k němuž se jistým způsobem vztahuje dodnes. • vytváření vlastní církevní organizace (síť farností, pražské biskupství 973); • zakládání a rozvoj klášterů (prvním z nich byl klášter založený v obvodu pražského hradu kněžnou Mladou v roce 967); • rozvoj slovanské liturgie jako dědictví moravských věrozvěstů Konstantina a Metoděje (863); • kult světců – zejména svatého Václava, Vojtěcha a Anežky České.
Svatá Anežka česká
1211 – 1282, dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie 1233 Vstoupila do řádu klarisek (založen sv. Františkem z Assisi) Vybudovala hospic pro chudé a založila špitální bratrstvo. Vystavěla tři chrámy, s nimiž byly spojeny mužský františkánský klášter, klášter klarisek a rozsáhlý špitál. Komplex těchto staveb vytvořil první gotickou dominantu Prahy, která na Vltavském břehu soupeřila s protilehlým sídelním palácem na Hradčanech. 1874 prohlášena za blahoslavenou, 12. 11. 1989 za svatou.
Křesťanství a český stát
Vznik české státnosti: 9. – 13. století Politický důvod identifikace českého státu s křesťanstvím: začlenění do evropského civilizačního okruhu. Příčina rychlého rozšíření křesťanství: silné sociální zaměření
Církev ve středověku
Papež Inocenc III. - IV. Lateránský koncil (1215): základ právního systému, v němž veškerou moc mají v rukou kněží a biskupové, upevnění dvou nerovnoprávných stavů v církvi – kněžského a laického. • dogma o transsubstanciaci (změny podstaty chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista při slavení mše) • ustanovení, že moc takto proměňovat má výhradně kněz, který byl řádně vysvěcen biskupem s apoštolskou posloupností. • povinná osobní zpověď pro všechny věřící alespoň jednou za rok – jejím posluchačem a udělovatelem rozhřešení mohl být opět pouze vysvěcený kněz. • definitivně potvrzen povinný celibát pro kněze. • svatá večeře Páně se má povinně přijímat jen pod jednou způsobou (oplatka – hostie), přijímání vína z kalicha pro všechny věřící se zakazuje
V důsledku těchto rozhodnutí se rozšiřuje zneužívání moci církve (křížové výpravy), svévolné zvyšování jejího majetku (prodávání odpustků) a veřejně pohoršující život kněží, biskupů, papežů a řeholníků.
Reformní hnutí a inkvizice
Proti tomuto vývoji vznikají reformní hnutí, z nichž některá zůstávají věrná církvi (františkáni a další žebravé řády), jiná se staví do opozice (valdenští, kataři, lollardi, husité…). 1253 založení „Svaté inkvizice“, tj. organizace pro vyhledávání a usvědčování "kacířů" – křesťanů, jejichž pojetí víry bylo odlišně od pojetí oficiální církve. Její působení v celé Evropě zasahuje dobu asi pěti staletí a počet obětí jde do mnoha tisíců.
Svatá inkvizice: • Hlavní metoda výslechu: tortura (různé druhy mučení) – vycházela z přesvědčení, že člověka, který má čisté svědomí, Bůh zázračně ochrání od bolesti. • Nejčastější trest: upálení (nevykonávala ho církev, ale světská moc na základě rozsudku církve) • Největší zločiny proti lidskosti v dějinách církve, v roce 2000 se za ně veřejně omluvil papež Jan Pavel II.
Husitství a reformace
Mistr Jan Hus (1415): Vyvrcholení předreformačních kacířských hnutí v Evropě Hlavní myšlenky: • Svobodné kázání Božího slova • Udělovat svátosti smí pouze kněz bez těžkého hříchu • Příjímání pod obojí
Martin Luther (1517) • Rychlé rozšíření v českých zemích, na přelomu 16. a 17. století téměř 90 % obyvatelstva • Cuius regio, eius et religio, postupně vytváření prostředí náboženské tolerance • Jednota bratrská 1547 • Česká konfese 1575 • Bible kralická 1592
Rekatolizace
1621: zrušení kalicha, vypovězení reformačních duchovních, nátlak na laiky (reformační komise, pobyt vojska) Asi čtvrtina z celkem 2 milionů obyvatel Čech a Moravy emigrovala Obnova katolické církve: kázání, školství, barokní umění (jezuitský řád) Od r. 1761: zpovědní seznamy Ilegální působení evangelíků: církevní sbory, překládání a četba Bible
Rakousko - Uhersko
1620 – 1781: násilná rekatolizace Jurisdikcionalismus: světský panovník má iura maiestatica circa sacra – vznešená práva nad posvátnými věcmi (podobně i v protestantských zemích). Právo na ochranu a péči (státní dozor nad správou církevního majetku) Právo vrchního vlastnictví církevního majetku (zdaňování, příp. vyvlastnění – sekularizace) Právo dozoru nad vnějšími projevy náboženského života – publikační činnost, poutě, činnost řádů a kongregací Právo odvolat se proti rozhodnutí církevních institucí ke státním orgánům Právo předběžné státní kontroly církevních právních aktů (publikace papežských a biskupských nařízení až po jejich schválení panovníkem) Právo rozhodovat o obsazování biskupských úřadů (pouze v Olomouci zachována volba kapitulou). 1781: toleranční patent 1861 rovnoprávnost pro evangelíky, 1864 pro pravoslavné, 1912 pro příslušníky islámu
Československá republika
„pryč od Vídně – pryč od Říma“: • Odpor vůči katolické církvi – stržení Mariánského sloupu • Reformní hnutí kněží – požadavky:
Větší nezávislost české katolické církve na Římu Liturgie v češtině Úprava kněžského studia a výchovy Zdobrovolnění celibátu
• Bez odezvy z Říma: 1920 vznik Československé církve, k níž přešlo asi 800.000 katolíků. • 1918: Českobratrská církev evangelická - spojení dosavadních několika evangelických církví. • Napětí mezi státem a církví se později uklidňuje a přetváří v prostředí náboženské svobody a plurality
• Počátek českého ateismu: 700.000 lidí bez vyznání
Komunismus 1948 - 1989
Ateistický ideologický stát = konfesijní stát s opačným znaménkem (á rebours). Zákon 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky Zákon 46/1948 o pozemkové reformě Zákon 217/1949 Sb.: zřízení tzv. státního úřadu pro věci církevní v rámci ministerstva kultury Zákon 219/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem Zákaz činnosti církví ve vzdělávání, zdravotnictví a sociální práci Mimozákonná perzekuce věřících, především řeholníků
Aktivity církví v době komunismu
Maximální využívání zákonných možností: bohoslužby, pastorace ve farnostech, výuka náboženství Ilegální existence církevních hnutí a řeholních společenství Vytváření paralelních hierarchických struktur (nejvýraznější tzv. skrytá církev kolem biskupa Felixe Davídka) Tajné evangelizační, výchovné a vzdělávací aktivity (bytové semináře, chaloupky atd.) Aktivní podpora disidentského hnutí směřujícího k destrukci komunistického režimu před r. 1989
VZTAH MEZI STÁTEM A CÍRKVEMI
Konfesijní stát – identifikuje se s určitým náboženstvím či konfesí: • Netoleranční: jiné konfese nemají právo na legální existenci nebo jsou zásadním způsobem znevýhodněny (Rakousko-uherská monarchie od roku 1620 do 1848, postupné otvírání tolerance vůči evangelíkům – toleranční patent 1781; dnes některé islámské státy). • Toleranční: jedna konfese státem preferována, ostatní tolerovány za méně výhodných podmínek (dodnes Anglie, Skotsko, Řecko, do r. 2000 Švédsko) • á rebours (s opačným znaménkem) - totalitní ateismus (komunistické státy): státem preferována ateistická ideologie, církve měly vyhrazeny omezený prostor pro existenci. Sekulární (světský) stát – konfesně neutrální, neidentifikuje se s žádnou konfesí, všechny konfese i nevíru (bez vyznání) považuje za rovnoprávné: • Svoboda volby vyznání nebo stavu bez vyznání pro každého občana a svoboda vykonávat či nevykonávat náboženské obřady a vyznávat či nevyznávat víru podle této volby.
Paritní systém: Rovnost všech náboženství před zákonem; Nárokovost uznání náboženství (konfese, církve) jako instituce po splnění zákonných předpokladů • Uznání církví i jejich součástí jako právnických osob a možnost církví zakládat svobodně a nezávisle na státu další právnické osoby s jakýmkoliv posláním v rámci občanské společnosti. Sekulární stát odlukový: úplná odluka církve od státu Sekulární stát kooperační: uznává zvláštní postavení církví v rámci společnosti, přiznává jim mimořádná práva a v některých oblastech s nimi spolupracuje. •
Listina základních práv a svobod
Článek 15 (1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon. Článek 16 (1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. (2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. (3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. (4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.
Církve a stát po roce 1989
Obnova sekulárního státu – postupné vytváření nového konfesního práva • Zákon 16/1990: zrušen státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti • Od 1. 1. 1991 jsou dotace na platy duchovních poskytovány přímo ústředím církví, ne duchovním jako doposud, v rámci zákona 219/1949. • 298/1990 Sb. a 338/1991 – restituční zákony • 308/1991 Sb. o svobodě náboženské víry a postavení náboženských společností, platil až do roku 2002. • Zákon 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, ve znění pozdějších novel.
Současný model vztahu státu a církví v ČR
Konfesní právo: Zákon 3/2002 Sb. Stát: • Registruje církve a jimi zřízené právnické osoby, • Ponechává jim plnou svobodu k vlastní činnosti, pokud neodporuje zákonu
• Některým církvím přiznává zvláštní práva (§7), která nemají jiné právnické osoby (=kooperace církví a státu):
vyučovat náboženství na státních školách; pověřit duchovní ke službě v armádě a věznicích; být financována státem; konat církevní svatby platné před státem; zřizovat církevní školy; zachovávat zpovědní tajemství, pokud je tato povinnost tradiční součástí učení církve nejméně 50 let.
Registrace CNS
Návrh na registraci CNS podává přípravný výbor tří fyzických osob, musí předložit zápis o založení, podpisy alespoň 300 zletilých členů a základní dokument. Návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv může podat CNS, která je registrována nepřetržitě alespoň 10 let a plní všechny závazky vůči státu a třetím osobám. Návrh musí obsahovat podpisy tolika zletilých členů CNS, kolik činí alespoň 1 promile obyvatel ČR (tj. asi 10.000) Postup: 1. založení CNS; 2. registrace na MK ČR (přípravný výbor + 300 podpisů); 3. přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv (10 let od registrace, 10.000 podpisů). Registraci i oprávnění k výkonu zvláštních práv může stát zrušit, pokud daná CNS neplní zákonné podmínky. MK vede tři rejstříky: 1. rejstřík registrovaných CNS (nyní 29),2. rejstřík církevních právnických osob (podle církví), 3. rejstřík svazů církví a náboženských společností. Všechny veřejně přístupné na www.mkcr.cz. Nejsou v nich školy – ty se registrují ve školském rejstříku na MŠMT.
Financování církví
Modely financování církví v Evropě: • Státní dotace: Belgie, Řecko • Církevní daň: Německo, Dánsko, Finsko, Švédsko • Církevní příspěvky: Rakousko • Daňové asignace: Itálie, Španělsko, v posledních letech také Slovensko, Maďarsko, Polsko a Litva • Výnosy z majetku: Velká Británie Portugalsku • Dobrovolné příspěvky: Francie, Nizozemí
Současný model financování církví v ČR
Katolické církvi bylo v letech 1990–91 vráceno zákonem č. 298/90 Sb. 35 mužských a 21 ženských klášterů a zákonem č. 338/91 Sb. 51 mužských a 62 ženských klášterů (celkem tedy 169) a také budova bohosloveckého semináře v Olomouci. Většina majetku katolické církve nebyla restituována a zůstává v rukou státu (restituce se týkala především budov, o které projevily zájem církevní subjekty – ne všech a ne jiných objektů, zejména lesů a půdy). Stát nadále podle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem podle vlastních pravidel dává církvím peníze na platy kněží a dalších zaměstnanců (rozpočet MK). Vše ostatní je financováno ze sbírek a darů věřících (povinnost přispívat na potřeby církve podle CIC, salár v evangelických církvích), příp. z pronájmů, výnosů, vlastní podnikatelské činnosti církevních subjektů a grantů (EU). Specifikum katolické církve: intence.
Financování církví v ČR
Podle zákona č. 218/1949 Sb. jsou financovány tyto CNS: • Apoštolská církev • Bratrská jednota baptistů • Církev adventistů sedmého dne • Církev bratrská • Církev československá husitská • Církev řeckokatolická • Církev římskokatolická • Českobratrská církev evangelická • Evangelická církev augsburského vyznání v České republice • Evangelická církev metodistická • Federace židovských obcí v České republice • Jednota bratrská • Luterská evangelická církev a.v. v České republice • Náboženská společnost českých unitářů • Pravoslavná církev v českých zemích • Slezská církev evangelická augsburského vyznání • Starokatolická církev v ČR Financování podle uvedeného zákona nevyužívají tyto CNS: • Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů • Křesťanské sbory • Náboženská společnost Svědkové Jehovovi • Novoapoštolská církev v ČR Podle zákona č. 218/1949 Sb. jsou pro financování církví a náboženských společností schvalovány ve státním rozpočtu finanční prostředky v těchto závazných ukazatelích : 1. platy duchovních 2. pojistné k platům duchovních 3. platy církevní administrativy 4. pojistné církevní administrativy 5. ostatní věcné náklady (prostředky na provoz ústředí církví) 6. údržba církevního majetku
Problémy současného právního stavu
Nedořešený způsob financování církví (zpolitizovaná otázka restitucí církevního majetku) Přísné podmínky pro registraci a získání právní subjektivity institucí zřizovaných církvemi Neexistence smlouvy mezi Českou republikou a Vatikánem
