Společnost pro ekologické informace a aktivity ROSA. Metodika projektu. realizováno ve třech pilotních obcích. Jílovice, Olešnice, Holubov

CASSIOPEIA, Centrum ekologické a globální výchovy Společnost pro ekologické informace a aktivity

ROSA

Metodika projektu realizováno ve třech pilotních obcích

Jílovice, Olešnice, Holubov v období červen 2007 – červen 2008

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Finančního mechanismu EHP a Norského finančního mechanismu prostřednictvím Nadace rozvoje občanské společnosti.

Obsah Úvodní slovo k projektu 1. Projekt „Všude dobře doma, nejlíp!“ (zpracovatel: CEGV Cassiopeia) 1.1.

Současná problematika obcí

3

1.2.

Cíl projektu

5

1.3.

Cílové skupiny projektu

7

1.4.

Princip realizace projektu

9

1.5.

Délka projektu

10

1.6.

Aktivity projektu a důvod jejich zařazení do projetku

10

2. Způsob zapojení veřejnosti do projektu „Všude dobře doma nejlíp“ (zpracovatel: Rosa o.ps.) 2.1.

Vytvoření místní akční skupiny

12

2.2.

Komunitní plánování metodou IMD a Utváření místa

13

2.3.

Organizování akcí pro veřejnost

16

3. Způsob zapojení mateřských a základních škol do projektu - školní projekt „Všude dobře doma nejlíp“ (zpracovatel: CEGV Cassiopeia) 3.1.

Stategické plánování školního projektu

18

3.2.

Metodika terénní výuky do okolí školy - O přírodě v přírodě

19

3.2.1. Vytipování zajímavých mist k terénní exkurze 3.2.2. Prozkoumání terénu 3.2.3. Organizační zajištění exkurze 3.2.4. Motivace 3.2.5. Pomůcky 3.3.

Školní projekt

21

4. Personální zajištění realizace projektu „Všude dobře doma nejlíp“ (zpracovatel: CEGV Cassiopeia a Rosa o.p.s.) Slovo závěrem / Doporučené odkazy a literatura / Poznámky

1

Úvodní slovo

Centrum ekologické a globální výchovy se intenzivně zabývá poskytováním služeb školám v oblasti environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty. Školám Jihočeského kraje nabízíme ekologické výukové programy, metodickou pomoc, školení a poradenství pedagogickým pracovníkům v rámci realizace průřezového tématu environmentální výchova (RVP ZV). Účinnou formou realizace EV je projektové vyučování. Současně se snažíme na školách propagovat terénní exkurze a vyučování „o přírodě v přírodě“. Výuka v terénu je pro učitele obecně organizačně velice náročná a proto jsme se rozhodli pomoci pedagogickým pracovníkům se zpracováním terénu v okolí školy a vytvořili metodické pomůcky, které budou v dalších letech moci používat a dále rozvíjet. Rosa o.p.s. – Společnost pro ekologické informace a aktivity se zabývá environmentálním poradenství a podporou mezisektorové spolupráce a komunikace za účelem preventivní péče o životní prostředí. Jednou z aktivit Rosy o.p.s. je zapojení a angažovanost veřejnosti do dění nejen v místě bydliště. Společné pro činnost obou spolupracujících organizací - CEGV Cassiopeia a o.p.s. Rosa - je vytváření vztahu dětí i dospělých k místu, kde žijí, podnítit u nich vnitřní potřebu aktivní péče o přírodu. V tomto případě vycházíme z toho, že co vidím na vlastní oči, co si „mohu osahat“, o čem mám informace a na čem jsem se podílel, toho si vážím a mám potřebu toto chránit. Našim cílem bylo nastavit spolupráci neziskových organizací, školy a obyvatel obce, tak, abychom přispěli ke kvalitativnímu rozvoji venkovského života.

2

Projekt „Všude dobře doma, nejlíp!“ (zpracovatel: CEGV Cassiopeia) 1.1.

Současná problematika obcí

V současné době se obce potýkají s problémy v oblasti společenského a ekonomického rozvoje. Většina obyvatel obcí dojíždí za prací do větších měst v blízkosti obce. Díky tomu dochází v pracovních dnech k pravidelnému odlivu obyvatel obce do měst, která nabízí řadu možností společenského a kulturního vyžití pro všechny členy rodiny a bohatší sortiment zboží ve velkých supermarketech. Vlivem toho se obec, ve které lidé žijí, stává nepotřebnou, jsou zavírány místní obchůdky a mizí ostatní služby. Následek: Vzájemné odcizení původních obyvatel, nezájem o „věci“ společné, mizení místních řemesel, služeb a produktů Další problém spočívá v trendu rozvoje bydlení a budování nových nemovitostí a sídlišť novostaveb na okrajích obcí. Majitelé těchto staveb nemají vnitřní vztah k obci a jejímu okolí. Veškeré sociální zázemí využívají ve městech, kde pracují, navštěvují školu, nakupují a využívají sportovních a kulturních center. Následek: Málo příležitostí a nezájem zapojení se do života v obci, uzavření se a věnování se pouze vlastním pozemkům a nemovitostem Rodiče často raději volí variantu dopravy dětí do větších škol ve městech a proto dochází ke snižování počtu dětí navštěvujících školy v menších obcí. Důsledkem toho jsou školy v menších obcích rušeny. Následek: Ztráta kontaktu s životem v obci již v dětství, budování vztahu k „anonymitě“ života ve městě. Lidé na venkově často nedostatečně vnímají hodnoty okolní přírody a krajiny. K hlavním příčinám patří samozřejmá dostupnost těchto hodnot, ale i nedostatek informovanosti. Na druhé straně právě venkovské prostředí poskytuje ideální podmínky pro učení, vedoucí k osvojení celostních poznatků o vazbách mezi lidskými aktivitami a utvářením krajiny. Umožňuje bezprostřední vnímání a kontakt s přírodou, vytváření pozitivních citových vztahů a postojů žádoucích z hlediska ochrany životního prostředí. Pokládáme za důležité pomáhat

3

vytvářet a kultivovat vztah k místní přírodě a krajině u dětí. Přispívat k chápání souvislostí v životním prostředí a náležitému ocenění přírodních hodnot u všech obyvatel. Ztráta rozmanitosti a identity je obecnějším rysem, který v posledních desetiletích zasáhl venkovskou krajinu stejně jako místní kulturu. Existuje jasná analogie např. mezi velkovýrobními postupy v zemědělství a globalizovanou masovou kulturou. Přirozenou protiváhu těmto procesům představuje oživování a podpora místních kulturních a řemeslných tradic, pátrání v historii a uvědomování si vlastních „kořenů“. Jsme přesvědčeni o tom, že rozvoj podobných aktivit je přirozenou odpovědí na danou situaci, vyžaduje však aktivní podporu. Pro mnoho lidí blahobyt ve skutečnosti znamená především dobré sociální prostředí. Lidé jsou spokojení, pokud mají možnost zapojit se do činností, které vnímají jako smysluplné a obohacující. Spolupráce na konkrétních projektech umožňuje rozvíjet kontakty a „zapojovat“ síť vztahů, vedoucí k posílení soudržnosti komunity. Považujeme za důležité vytvářet příležitosti, které spojují lidi různého věku, zájmů, profesí apod., zároveň v předškolní a školní výchově klást důraz na utváření příznivé atmosféry v kolektivech.

Schéma č.1 Současná problematika života na venkově

4

1.2.

Cíl projektu

Cílem projektu je prohloubení vztahu obyvatel venkova ke své obci a jejímu okolí. Máme zájem přispět ke zlepšení kvality venkovského života v obcích, aplikovat koncept intenzivní spolupráce NNO, obce a školy v dalších obcích Jihočeského kraje, přispět k osvětě obecné problematiky venkova a zajistit prostředky, umožňující přenos získaných zkušeností a realizaci obdobného projektu v dalších obcích nejen Jihočeského kraje. Cíle realizace projektu v jednotlivých obcích: • přispět k utváření hlubšího vztahu obyvatel k domovu (obci, krajině), k uvědomování si přírodních a kulturně–historických hodnot místa • zvýšit uvědomění jedinců o vlastní odpovědnosti za stav životního prostředí v obci, o významu spolupráce při jeho tvorbě a ochraně • iniciovat („nastartovat“) aktivity obyvatel vedoucí k postupnému zlepšování komunitního života a ochrany životního prostředí • vytvářet mezigenerační mosty, bourat sociální bariéry, bránící zdravému rozvoji komunitního života v obci. • zajistit vhodnou atmosféru pro pokračování a rozvoj těchto aktivit i po ukončení projektu a spolupráce s NNO

Projekt znamená pro obec a její obyvatele příležitost dosáhnout oživení společenského života, zvýšení povědomí o přírodních a kulturně-historických hodnotách místa, posílení sociální soudržnosti, výraznější identifikace obyvatel s místem bydliště a zájmu o jeho (trvale udržitelný) rozvoj. Projekt je pro obec a její obyvatele způsobem, jak dosáhnout spokojeného společného soužití, jak zachovat a chránit přírodní i kulturní bohatství typické pro jižní Čechy a vytvářet prostředí pro další generace. Chceme přispět ke změně chování lidí ve prospěch ochrany přírody a zabránit devastaci krajiny nevhodným zacházením a obhospodařováním. 5

Schéma č.2 Vize realizace projektu

6

Metodika projektu „Všude dobře, doma nejlíp“

1.3.

Cílové skupiny projektu

Projekt je určen obyvatelům obcí nejen Jihočeského kraje - žákům základních škol, pedagogům, rodičům a ostatní veřejnosti. Zárukou úspěšnosti realizace projektu v obcích je oslovení a zapojení co největšího množství obyvatel. Spolupráce nevládní neziskové organizace (NNO) s obcí a školou je ideální cestou k dosažení stanoveného cíle, zajistí propojení aktivit jednotlivých složek a oslovení širokého spektra obyvatel. Důvod spolupráce NNO se základní školou: Tento projekt poskytuje pedagogům pomoc při realizaci Školních vzdělacích programů, vychází z požadavků školské reformy - pozitivně ovlivňuje klíčové kompetence žáků a vytváří mezipředmětové vazby a obsahem zasahuje do všech průřezových témat rámcově vzdělávacích programů. Školní projekt „Všude dobře, doma nejlíp“ zprostředkuje žákům poznání o jejich obci a životním prostředí, motivuje k aktivnímu přístupu k jeho utváření a ochraně. CEGV Cassiopeia se ve své spolupráci s učiteli snaží propagovat terénní vyučování. Terénní výuka je mnohostranně přínosná pro rozvoj osobnosti žáků (bezprostřední kontakt s přírodou, celostní uchopení jevů, získávání praktických dovedností, zkušeností, působení na emocionální svět jedince). Bezprostřední a celostní uchopování okolního světa hraje významnou roli při utváření vnitřní odpovědnosti jedince za stav životního prostředí. Důvod spolupráce NNO s obcí: Komunitní plánování využívá spolupráce zastupitelů obce s ostatními obyvateli při monitorování problémů a jejich řešení, zapojuje veřejnost do rozhodování a umožňuje obyvatelům (místní pracovní skupině) aktivně se podílet na rozvoji obce. V tomto projektu se pokusíme propojit aktivity žáků (školní projekt) s aktivitami místní pracovní skupiny. Metoda komunitního plánování vytváří pozitivní vztahy ve skupině, podporuje osobní angažovanost a seberealizaci účastníků. Rozvinutí vztahu obyvatel 7


ke své obci a místnímu společenství souvisí s dobrou znalostí prostředí, jeho přírodních a kulturně – historických hodnot a paměti. Tato paměť je ukrytá v krajině, v drobných

sakrálních

stavbách,

v

místních

kronikách

i

ve

vzpomínkách

starousedlíků. Důvod spolupráce dvou NNO: Velkou výhodou projektu je spojení kapacit a zkušeností dvou neziskových organizací (CEGV Cassiopeia ZČ HB Forest – služby pro školy v oblasti ekologické a globální výchovy; Rosa o.p.s. - služby pro veřejnost v oblasti ekologického poradenství), díky kterému vznikl program komplexního působení v obcích ve prospěch zlepšení kvality života a stavu životního prostředí. 1.4.

Princip realizace projektu

Projekt představuje komplexní systém aktivit v obci, podněcující vzájemnou spolupráci obyvatel. Zajištěním spolupráce institucí/organizací, které svou činností nejvíce ovlivňují dění v obcích → ŠKOLA, OBECNÍ ÚŘAD, MÍSTNÍ SPOLKY je docílen aktivní podíl a přínos projektu pro co nejširší spektrum obyvatel obce. Obyvatelé všech věkových skupin mají možnost poznávat historické, kulturní a přírodní zajímavosti své obce a okolí a aktivně se podílet na jejich ochraně. V situaci, kdy je sociální klima v obcích z nejrůznějších důvodů dlouhodobě narušené a jakékoliv snahy o zlepšení stavu komunitního života naráží na neschopnost a nezájem obyvatel spolupracovat, stává se působení nového subjektu (NNO) v obci motivačním prvkem pro dosažení změny. „Nestrannost“ umožňuje NNO přístup k různým skupinám obyvatel, které spolu bez počátečního zprostředkování obtížně komunikují. Aktivity realizované NNO se mohou stát platformou, na které se tyto skupiny „sejdou.“ Proto bude pro řadu obcí důležité nastavení spolupráce mezi: NNO

OBCÍ

ŠKOLOU

středisko ekologické výchovy,

dospělí obyvatelé obcí, místní

mateřská a základní škola,

ekologická poradna, regionální

pracovní skupina, obecní

pedagogičtí pracovníci a děti

8

Metodika projektu „Všude dobře, doma nejlíp“ centrum pro komunitní práci

spolky, volení zastupitelé obcí

z obce

Schéma č.3 Princip realizace projektu

1.5. Délka projektu Projekt je koncipován jako dlouhodobý, s minimálním rozsahem jednoho roku. Aktivity nastartované díky projektu by v ideálním případě měly pokračovat a dále se rozvíjet po ukončení realizace projektu a spolupráce s NNO.

1.6. Aktivity projektu a důvod jejich zařazení do projetku Navržené aktivity a jejich postup vychází důsledně z cílů projektu. Spolupráci s veřejností i se školami zahajujeme seznamovací a motivační fází (úvodní setkání pedagogů - plánování školního projektu a úvodní setkání obyvatel obce). Tato fáze slouží k vytvoření podmínek pro kvalitní průběh následných aktivit (informovanost a motivace účastníků, resp. cílových skupin, odbourání případných bariér). Další postup spolupráce s veřejností je založen na metodách komunitního plánování, které 9


na sebe logicky navazují a vyúsťují do propojení s aktivitami základní a mateřské školy. Postup spolupráce se školami je založen na projektové a terénní výuce v průběhu celého školního roku, aby opět vyústil do propojení s aktivitami místní pracovní skupiny. Vyústění obou linií aktivit do vzájemného propojení je v souladu s důrazem projektu na posílení soudržnosti komunit. V obou liniích (škola, veřejnost) postupujeme od řízení aktivit projektovým týmem směrem k úplné samostatnosti cílových skupin, která je stěžejní pro další pokračování aktivit po ukončení projektu. Realizace projektu je specifická pro každou obec a aktivity projektu jsou volně přizpůsobitelné aktuální situaci v obci. Schéma č.4 Výstupy realizace projektu

Popis metodiky jednotlivých aktivit viz bod 2 až 3

10


2. Způsob zapojení veřejnosti do projektu „Všude dobře doma nejlíp“ (zpracovatel: Rosa o.p.s.) Při hledání metod pro zapojení veřejnosti do aktivit projektu „Všude dobře doma nejlíp“ jsme vycházeli z ústředního cíle projektu, kterým je prohloubení vztahu obyvatel k místu, kde žijí, tedy ke své obci a jejímu okolí. Vycházeli jsme při tom z předpokladu, že každý chce blíže poznat to, co má rád a na druhou stranu, víme, že to, co dobře známe, také zpravidla máme rádi. Od poznání tak vede cesta k lásce a následně péči o to, co nám je blízké a drahé. Pro práci s veřejností jsme zvolili jako ústřední metodu interpretace místního dědictví, která prostřednictvím facilitátora pomáhá zainteresovaným lidem hledat a definovat KOMU, CO, PROČ a hlavně JAK z místních zajímavostí chceme přiblížit, vyzdvihnout a zpřístupnit. Další metodou k posílení vztahu k místu je metoda utváření místa, kterou je místní veřejnost vtahována do plánovacích procesů vedoucích k přeměně veřejného prostranství, vybudování hřiště, místa setkávání apod. 2.1. Vytvoření místní akční skupiny Výchozí aktivitou pro zapojení veřejnosti do aktivit projektu je vytvoření pracovní skupiny, která sestává z místních aktivních lidí, kteří mají zájem na rozvojových aktivitách obce, kteří se zapojují do obecně prospěšných aktivit, nebo jsou jejich nositeli. Zpravidla se jedná o členy, nebo lídry místních spolků, starostu obce, místní pedagogy, kronikáře, pamětníky aj. Hlavním zdrojem informací je v tomto případě starosta obce, se kterým vytvoříme seznam potenciálních členů pracovní skupiny. Při prvním kontaktu s navrženými členy je možné postupně dotazem okruh oslovených rozšiřovat a nabalovat (metoda sněhové koule). Cílem je, aby na první informační setkání přišlo široké spektrum místních aktérů. Důležité je, aby tím, kdo zve na první setkání byl někdo, kdo je v místě známý a má u lidí přirozenou autoritu. Takovým člověkem na malé obci bývá starosta obce, popřípadě jiný pracovník obecního úřadu, kulturní referent apod. Přesto, že je pravděpodobné, že se členové pracovní skupiny budou vzájemné víceméně znát, je dobré na první schůzce věnovat dostatek času na vzájemné představení. To můžeme zpestřit např. tím, že požádáme přítomné, aby k běžnému představení připojili něco nového, třeba, jaké mají oblíbené jídlo, na jaké místní akci byli naposledy apod. Takové představení lidi k sobě přibližuje a pomáhá lámat komunikační bariery. První slovo by měl mít ten, kdo setkání zorganizoval – místní autorita. Po krátkém úvodu představí toho, kdo jednání povede dál – facilitátota – (často zástupce přizvané NNO). Ten pak už řídí vzájemné představování a další program a diskusi dle typu jednání. Facilitátor dbá na to, aby každý měl svůj prostor k vyjádření, aby průraznější jedinci neprosazovali své názory na úkor těch skromnějších. Komunitní 11


plánování není místem pro jednosměrné proslovy a sebeprezentace, ale místem, kde každý může sdělit svůj názor a spolu s ostatními vyslovené myšlenky hodnotit a dále rozvíjet.

2.2. Komunitní plánování metodou IMD a Utváření místa Co je Interpretace místního dědictví (dále IMD) Existuje mnoho způsobů jak definovat IMD, ale všem definicím je společné, že jejich těžištěm je idea sdílení vlastního nadšení pro nějaké významné místo nebo jiný objekt s druhými. Interpretace je součástí naší péče o přírodní a kulturní dědictví. Tento pojem zahrnuje vše od místních lidových písní a pověstí přes historická místa a budovy, místní tradiční řemesla, která oživují sídla, až po staré tůňky na okraji obce plné vzácných rostlin i živočichů. Kulturním dědictvím jsou i rybniční soustavy v krajině, původní cesty doprovázené drobnými sakrálními stavbami, jejichž smysl dnes už mnohdy neznáme a snad už ani nechápeme. Ať už je to cokoli, toto dědictví by mělo být chráněno. Interpretace je způsob, jak můžeme pomoci druhým tyto hodnotu poznat a docenit. Je cestou k hlubšímu poznání místa kde žiji, ale může být také významnou součástí rozvoje cestovního ruchu. To je významné zvláště u nás, v České republice, kde cestovní ruch více závisí na místní kultuře, krajině a památkách než na možnostech koupání a opalování. Metoda IMD Tato metodaje založena na dlouhodobé spolupráci v rámci pracovní skupiny, která nemusí být nikterak velká. Důležité je, aby lidé, kteří se v ní sejdou, měli o společnou práci skutečný zájem a byli ochotni v zájmu celku nejen obětovat svůj volný čas, ale i uplatnit svůj profesní či zájmový vhled. To je velice důležité, protože právě tam, kde se sejdou třeba milovních historie s ochránci přírody a klubem turistů mohou vznikat nevšední interpretace. K vytvoření plánu interpretace – tedy určitému výstupu společné práce je zpravidla třeba tří i více společných setkání. Pro udržení dělného ducha je dobré hned od první schůzky vyladit neformální atmosféru. Kdo je facilitátor? Jednání pracovní skupiny zpravidla vede externí facilitátor. Optimálně by to měl být někdo, kdo není z místa a na výstupech jednání není nikterak zainteresovám (= nemůže být podezírán z jakéhokoliv prosazování vlastního zájmu). Úkolem facilitátora je „splavňovat” jednání a usměrňovat diskusi. To jest klást ve vhodnou chvíli vhodné otázky, vymezovat prostor pro jednotlivé příspěvky a povzbuzovat k vyjádření i ty méně povídavé. Průběh IMD 12


Na první schůzce (po úvodním představovacím bloku) facilitátor představí stručně cíl i metodu IMD a na velké papíry (vhodný je flipchart, možný také balicí papír přilepený na zdi) napíše základní otázky : PROČ (máme zájem interpretovat místní dědictví) KOMU (chceme, aby byla interpretace určena) CO (z místních zajímavostí stojí za to vyzdvihnout a propagovat) JAK (jak asi může být interpretace cílovou skupinou nejlépe přijata, akceptována, propagována) Ke každé otázce členové pracovní skupiny volně hlásí své nápady (metodou brainstormingu – to jest krátce a stručně, bez jakýchkoliv komentářů okolí, mohou však navazovat na předchozí nápady), které facilitátor, nebo jeho pomocník zapisují na papíry pod otázku. Po sesbírání podnětů podněty spolu s přítomnými projdeme a vyškrtneme ty, které se nějakým způsobem opakují (nebo říkají přibližně totéž). Pak u každé otázky dostanou přítomní možnost označit nápady, které jim přijdou nejzajímavější. To je možné barevnou fixou, nebo lépe barevným samolepícím štítkem. Ke každé otázce přidělíme počet preferenčních bodů podle počtu námětů (zhruba děleno třemi). Na závěr prvního setkání přečteme výsledky a sesbíráme kontakty pro zaslání výsledků účastníkům domů. Na základě vyslovených námětů a jejich preferencí mohou členové pracovní skupiny za domácí úkol přemýšlet, jaká interpretace přichází v úvahu a kdo by mohl pomoci s její realizací. Na druhé schůzce z výsledků schůzky první sestavujeme možné místní interpretace (např. rozhledna pro turisty s výhledem do CHKO, seriál místních pověstí v místním zpravodaji pro děti vlastní „pohádkové” lepporelo, kurz pečení tradičního pečiva organizovaný místními seniory pro klub maminek apod.). Vhodné je přizvat někoho, koho se může některá z interpretací týkat. Následuje diskuse, jakou interpretaci zvolíme a co všechno do ní zařadíme, koho bude třeba oslovit k další spolupráci. Zde začíná vznikat vlastní plán, který nám definuje, kde se nacházíme, kam se chceme dostat a jak se tam dostaneme. Plán interpretace má za cíl: • stanovit jasné cíle a úkoly, které je třeba splnit • upřesnit témata a obsah interpretace • odhadnout všechny náklady na realizaci a stanovit zdroje financí • upřesnit harmonogram realizace interpretace • rozdělit zodpovědnost za realizaci interpretace a její řízení Tvorba plánu interpretace a zejména jeho naplňování je dlouhou cestou a vyžaduje dobré dělení rolí mezi členy pracovní skupiny a jejich určitou zodpovědnost. Na každé schůzce je třeba zadávat ( a následně kontrolovat) konkrétní úkoly – kdo a co

13


do přístě zjistí nebo zajistí. V optimálním případě je vhodné rovnou také domluvit termín další schůzky. Realizace IMD by vždy měla být příležitostí k malé oslavě a uznání, které aktéry povzbudí k další práci v prospěch místní komunity. Utváření místa Co to je Utváření místa Utváření místa je specifická metoda, která je určena pro plánování veřejných prostor a prostranství. Objektem této metody může být parčík na návsi, dětské hřiště, ale také třeba i prostor autobusového nádraží či lesoparku za městem. Dobré veřejné prostranství by mělo mít několik hlavních vlastností: − být dobře dostupné a z hlediska dopravy bezpečné − být pěkné, estetické − umožňovat aktivity – třeba pro děti i pouliční divadlo, trhy − poskytovat uživatelům pohodlí ¨ Chceme-li aby veřejné prostranství bylo skutečně hojně využíváno, je vhodné v něm sdružovat více funkcí, třeba odpočinek, poskytování informací třeba formou úřední nebo jiné informační desky, občerstvení, možnost her, a jiné. Je třeba pamatovat na to, že dobré a oblíbené veřejné prostranství bývá zároveň hledištěm i jevištěm. Rádi totiž z klidného a bezpečného místa pozorujeme ruch kolem sebe – procházející lidi, hrající si děti apod. Měl by zde proto být dostatek míst k sezení. Metoda Utváření místa Dobré veřejné prostranství dobře slouží svým uživatelům. Z logiky věci je tedy třeba, aby se na jeho tvorbě jeho budoucí uživatelé podíleli. Mohou to být děti a jejich rodiče při plánování prostoru pro dětské dovádění, jistě to budou obyvatelé obce při plánování budoucí podoby náměstí. Každý veřejný prostor i jeho vybavení a uspořádání musí také respektovat mnohá omezení, jako jsou různé normy, ochranná pásma a pod. Proto je vhodné, aby se už vlastního plánování veřejného prostranství s veřejností účastnil ten, kdo bude zpracovávát projekt a kdo zná uvedené limity. Je vhodné také podpořit fantazii a představivost veřejnosti představením různých řešení obdobných prostor v jiných obcích a městech. To je možné formou výstavy, nebo krátké prezentace. Ačkoliv vlastní plánování s veřejností je akcí půldenní až celodenní, příprava této akce je poměrně náročná. Je třeba zajistit organizačně nejen samotnou akci, ale také zajistit podklady, projektanta, možná výstavu realizovaných projektů, anketu aj. Důležitý je výběr cílové skupiny, to jest těch, kteří by neměli na společném plánování chybět a jejich oslovení. Oslovení je možné prostřednictvím místního rozhlasu, zpravodaje, pozvánkou doručenou prostřednictvím dětí z místní školy. Zvažujeme také, kdo by určitě na setkání neměl chybět. Těmto lidem pošleme osobní pozvánku, nejlépe jménem místní autority (starosta aj.). Vlastní metoda pak obdobně jako metoda IMD pracuje formou sběru podnětů, jejich tříděním a vyhodnocováním a následnou tvorbou návrhů, kdy podle počtu přítomných se snažíme pracovat ve skupinkách přibližně po čtyřech až osmi. Po úvodním představení smyslu setkání a představení přítomných (každý sám sebe) seznámíme přítomné s tím, co od nového místa lze očekávat, jaké by mělo mít 14


vlastnosti a jaké jsou v území limity. Poté metodou brainstormingu sbíráme podněty - které můžeme dělit třeba podle funkcí prostoru nebo jeho vybavení. Po cca 10 - 20 min sběru podnětů, podněty třídíme, to jest se souhlasem přítomných vyškrtáme ty, které se nějakým způsobem opakují. Zbylé podněty opět hodnotíme preferenčními body (viz metoda IMD). Poté přítomné rozdělíme o skupin a necháme samostatně tvořit návrh řešení prostoru (45-60 min dle požadavku na jeho ztvárnění – lze i modelovat z různýh materiálů). Poté jednotlivé skupiny vzájemné prezentují své návrhy. K jednotlivým návrhům se může vyjádřit přítomný projektant, který následně v daném termínu zpracuje studii (třeba i variantně). Tu je možné opět veřejně projednat. Návrhy projektanta je vhodné také ještě před jednáním vystavit na veřejně přístupném místě (lépe v místní samoobsluze než ve vestibulu obecního úřadu). Po připomínkování návrhů na veřejném projednání projektant zpracuje projekt. Někdy je vhodné do vytváření veřejného prostranství zapojit veřejnost také prostřednictvím ankety (díky ní se také dozví, že se akce vůbec plánuje a že bude komunitní plánování). Vhodnější, než anonymní anketa (lístek do schránky) je anketa adresná, kdy oslovíme určitý počet lidí se sérií stejných otázek. Pro zjištění širšího spektra podnětů můžeme požádat o spolupráci místní školu, kde mohou žáci buď zpracovat slohovou práci, nebo častěji společné projekty (výtvarná díla), která pak mohou být prezentována na veřejném plánování. Výhodou zapojení veřejnosti do plánování veřejných prostranství je také možnost „levného” využití místních odborníků (projektantů, zahradních architektů, zahradníků apod.) jak při přípravě projektu, tak i při jeho realizaci. U té je dobré počítat s možností zapojení veřejnosti do realizace. Tam, kde se veřejnost podílí přímo na přípravě projektu, zpravidla je i ochotnější spolupracovat na jeho realizaci. Osobní angažovanost u lidí zvyšuje pocit spoluzodpovědnosti a tím i sociální kontroly nad výsledným dílem. A sociání kontrola i zainteresování všech na výsledku je nejlepší prevencí proti vandalismu. Zde je proto velice vhodné jakýmkoliv způsobem do plánování i realizace veřejného prostoru zaangažovat také místní mládež. Je třeba mít na paměti, že veřejnost, která se plánování zúčastní se bude velice pídit po tom, kdy se budou jejich plány realizovat bez ohledu na momentální nedostatek financí v obecní kase, popřípadě neúspěch v některém z odpovídajících dotačních řízeních. Drobné věci je možné realizovat hned – odstranění nevhodných prvků – stavebních aj., výsadba květin, umístění laviček, košů. I vysazená petůnie na dříve nevábném místě může být vítaným příslibem budoucích změn. 2.3. Organizování akcí pro veřejnost Většina obcí má bohaté zkušenosti s organizováním akcí pro veřejnost. Řadu z nich pořádají místní spolky, nebo kulturní komise. Akce spojené s objevováním a poznáváním místního dědictví jsou zpravidla veřejností velice pozitivně přijímány. To, co se během těchto akcí děti nebo i dospělí dozví nebo dokonce na vlastní kůži zažijí je zpravidla mnohem trvalejšího rázu, než to, co si o dané věci přečtou. Princip tvorby rašeliniště a jeho význam pro faunu a floru nějaké oblasti vám jistě snáze utkví, pokud při mlsání klikvy neočekávaně 15


zapadnete po kolena do řašelinného jezírka než při četbě vícestránkového popisu v odborné publikaci. Zrovna tak místní pověsti sehrané místními ochotníky, či samotnými dětmi určitě nezapadnou v zapomnění stejně jako místní lidové písničky zpívané dětmi už od mala v místní školce či škole. Chceme-li interpetaci místního dědictví využít pro cestovní ruch je dobré mít na paměti, že už náš každodenní život může pro někoho jiného být atrakcí a dobrodružstvím. Každodenní život jihočeského venkova je stále plný tradic. Způsob hospodaření, lidová řemesla, lidové stavby a tradiční slavnosti, způsob oslav liturgického roku – to vše je pro městského člověka velice atraktivní, mnohdy nové a tajemné. Často si ani neuvědomujeme, co je na našem životě a místě, kde žijeme zajímavého, protože zde žijeme už dlouho a chybí nám srovnání. Možná právě bližší rozhovor s návštěvníky naší obce nám odhalí to krásné a podstatné, co nás odlišuje od všech ostatních. I to je součástní našeho dědictví, které je třeba opečovávat a rozvíjet. Velice specifickou bývá místní kuchyně. Je prokázáno, že právě způsob stravování a místní recepty jsou součástí kulturního dědictví, která je v součastnosti nejvíce ohrožena. Dnešní rychlý rytmus života dává prostor spíše pro polotovary, těstoviny, pizzu, hamburger a minutky než pro boží milosti, kulajdu, kucmoch, štracharandu nebo šterc a kyselo. Kurzy vaření těchto dobrot mohou být zajímavou interpretací, kde ti starší dojdou ocenění i naplnění, mladé (i mladí) se něco přiučí a všichni dohromady posilují ducha a soudržnost místní komunity. Informační cedule Podstatná část interpretace místního dědictví je návštěvníkům sdělována prostřednictvím informačních cedulí. Informační tabule mají ale svá pro i proti. Cedule upozorní pocestné, že právě zde je něco zajímavého a ten tak nemusí být závislý na tištěném průvodci. Pokud k ní připojíme možnost posezení, třeba i krytého altánem, „utvoříme“ tak místo, které bude návštěvníky oblíbené a je téměř jisté, že během konzumace svačiny si většina z nich panel skutečně prohlédne a přečte. Na druhou stranu nelze všechny informace sdělovat prostřednictvím informačních cedulí. Už tak je naše krajina plná různých bilboardů, tabulí, reklam a upoutávek. Dříve nebo později pocestný dorazí k nějakému informačnímu centru, kde může o území a jeho atraktivitách (raději v širším kontextu) informace dostat. Rychle se rozvíjející možností je i poskytování informací prostřednictvím internetu. To využívají jak obce, tak i regiony a vznikající tur ické destinace. Pokud se už rozhodnete pro informační tabule, mějte na paměti, že méně je vždy více a pokud rozsah textu na tabuli významně přesáhne 200 znaků, je malá pravděpodobnost, že si jej někdo vůbec přečte. Více upoutáte nápaditou grafikou, fotografiemi a kresbami.

16


3. Způsob zapojení základních škol do projektu (zpracovatel: CEGV Cassiopeia)

3.1. Stategické plánování školního projektu Cílem setkání s pedagogickými pracovníky je seznámení učitelů s metodikou projektu, vytvoření plánu aktivit a sestavení cílů realizace projektu. Během setkání jsou kombinovány metody spolupráce učitelů (skupinová práce), řešení problémových situací, brainstorming a výtvarné aktivity.

Schéma č.5 Program setkání pedagogických pracovníků

17


3.2. Metodika terénní výuky v okolí školy - O přírodě v přírodě 3.2.1 Vytipování zajímavých míst k terénní exkurzi Místa vhodná k realizaci terénní exkurze jsme vybírali za pomoci map a webových stránek www.mapy.cz, na kterých je možné si terén prohlédnout i z leteckých fotografií. Při výběru míst nám pomohly také rady a zkušenosti učitelek, které nám řekly, jaká místa s dětmi už navštívily nebo která místa v okolí obce stojí za návštěvu. 3.2.2 Prozkoumání terénu Na předem vytipovaná místa jsme se vydali osobně, vyzbrojeni mapou, fotoaparátem a zápisníky. Připravování trasy exkurze jsme vždy začali od školy. Podle mapy jsme se snažili vybrat zajímavou a bezpečnou cestu, dávali jsme tedy přednost lesním nebo polním cestám před silnicemi. Během cesty jsme se zastavovali na podnětných místech, které jsme si fotili (pro lepší zapamatovatelnost, nebo pro vyhlášení foto-soutěže) a zapisovali si první nápady, co na tomto místě s dětmi dělat. 3.2.3 Organizační zajištění exkurze Při organizaci terénních exkurzí jsme se drželi několika pravidel: 9

výprava by měla svou náročností odpovídat věku a zdatnosti dětí

9

výprava by měla mít jasně stanovené téma (Voda) a cíl (Prozkoumání rybníků v okolí obce)

9

během výpravy by se měly střídat aktivity pohybové, přemýšlivé, tvořivé a další

9

měla by se také střídat práce společná s prací ve skupinách nebo s prací jednotlivců

9

z terénní exkurze by si děti i učitelé měli kromě nových poznatků do školy odnést také nějaké přírodniny, úkoly nebo nápady jak navázat v další výuce 18


Schéma č.6 Činnosti s dětmi v přírodě

Jelikož jsme pracovali se třemi školami s rozdílným počtem dětí, probíhala organizace exkurze s každou školou trochu jinak. Pro realizaci exkurze v olešnické základní škole s počtem 19 žáků by určitě stačil pouze jeden lektor. I přes to jsme raději výpravu realizovali ve dvou a to hlavně kvůli možnosti včasné přípravy dalšího stanoviště. V jílovické škole s počtem 32 žáků bylo nutné mít k dispozici dva lektory, protože tím vznikla možnost rozdělení dětí na polovinu. V holubovské základní škole jsme terén pro 50 dětí organizovali tak, že jsme se hromadně přesouvali po vybrané trase a na zajímavých místech jsme si děti rozdělili na tři skupiny. Každý lektor potom pracoval se skupinou cca 16 dětí. 3.2.4 Motivace Aby se děti na výpravu těšily a také se na ni připravily, snažili jsme se je motivovat už před výpravou a to většinou formou nějakého dopisu nebo mailu. Například při výpravě k rybníkům jsme dětem poslali dopis od vodníka Rudolfa, který je pozval na prohlídku svého království. Dopis by plný gramatických chyb a děti měly za úkol jej při hodině ČJ opravit, mohly si také 19


přečíst pohádky o vodnících nebo si na mapě vyhledat, kam výprava povede. Každé výpravě jsme se snažili dát jednotné téma a to nejen přírodovědné (Les, Voda), ale také motivační (Návštěva království vodníka). Děti potom byly daleko víc nadšené pro každou hru. Důležité také bylo vymyslet vyvrcholení výpravy (např. nalezení pokladu – dalekohledů.) 3.2.5 Pomůcky Jelikož jsme některé hry a aktivity vymýšleli konkrétně pro dané místo, bylo zapotřebí vyrobit vlastní pomůcky (např. určovací klíč kachen, rozstřihané zprávy, pohádkové bludičky, pracovní listy, aj.) 3.3. Školní projekt (*vychází z tematických celků RVP pro základní školství): Školní projekt poskytuje pedagogům pomoc při realizaci Školních vzdělacích programů, vychází z požadavků školské reformy - pozitivně ovlivňuje klíčové kompetence žáků a vytváří mezipředmětové vazby a obsahem zasahuje do všech průřezových témat rámcově vzdělávacích programů. Školní projekt „Všude dobře, doma nejlíp“ zprostředkuje žákům poznání o jejich obci a životním prostředí, motivuje k aktivnímu přístupu k jeho utváření a ochraně. doba realizace školního projektu: jeden školní rok + návazné aktivity z dlouhodobého hlediska počet žáků: projekt je možné s úspěchem realizovat na malých i větších školách (na školách s menším počtem žáků bude snažší propojení aktivit s činností celé školy) doporučený věk: žáci 1. i 2. stupně základních škol (projekt je realizovatelný i na mateřských školách a s obměnami i na středních školách - vše se odvíjí od zvolených aktivit přiměřených věku žáků / studentů) Témata školního projektu: V ideálním případě by měl školní projekt rovnoměrně pokrýt všechna níže uvedená témata. Realizace jednotlivých témat by se měla vzájemně prolínat a zasahovat do 20


jednotlivých školních předmětů. Důležitá pro úspěšnou realizi projektu je spolupráce pedagogických pracovníků a vytýčení společných cílů, kterých je následně dosaženo dílčími kroky.

Příroda - aktivity podporující vědomí přírodních hodnot v okolí obce Cíl: žák ZNÁ, CTÍ, CHRÁNÍ PŘÍRODU - žáci se aktivně podílí na ochraně přírody

Historie - aktivity podporující zachování kulturních a historických hodnot obce Cíl: žák ZNÁ, CTÍ, ZAZNAMENÁVÁ HISTORII OBCE - žák se identifikuje s domovem

Na jedné lodi - aktivity podporující spolupráci dětí a dospělých v obci a vytváření vzájemného vztahu Cíl: žák UMÍ PRACOVAT VE SKUPINĚ, RESPEKTUJE NÁZOR DRUHÝCH A VÁŽÍ SI ŽIVOTA V JAKÉKOLIV FORMĚ - žáci se AKTIVNĚ podílí na životě obce

Řešení problémů - aktivity podporující angažovanost dětí do dění v obci a řešení problémů obce Cíl: žák MAPUJE, HODNOTÍ A ŘEŠÍ PROBLÉMY OBCE

Schéma č. 7 Aktivity školního projektu „Všude dobře, doma nejlíp“

21


Jednotlivá témata projektu spolu souvisí a záleží pouze na zvolených aktivitách a formách jejich realizace, jaká bude jejich celková efektivita a dopad na rozvoj klíčových kompetencí žáka. Důležitým hlediskem při plánování aktivit projektu je návaznost na předchozí aktivity časový plán a uskutečnitelnost. Aby byl zajištěn hladký a bezpečný průběh aktivity, je třeba vše důsledně organizačně promyslet, rozdělit funkce a zodpovědnost za realizaci jednotlivých kroků a propagaci aktivit uvnitř obce i navenek (média, pozvánky, zprávy na internetových stránkách školy).

22


4. Personální zajištění projektu Na realizaci projektu se podíleli dvě neziskové organizace, z nichž jedna se zabývá vzděláváním a výchovou dětí - Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia a druhá poradenstvím a osvětou pro dospělé - Rosa o.p.s.. Obě tyto organizace sídlí v Českých Budějovicích. Již v předchozích letech jsme spolupracovali na menších projektech, doposud však nebyla navázána takto intenzivní spolupráce. Kombinace působení dvou různě zaměřených neziskových organizací a jejich spolupráce se ukázala jako velice přínosná pro dosažení společného cíle – zapojit do projektu co nejvíce obyvatel obce a propojit jejich aktivity. Schéma č.8 Projektový tým 2007 - 2008

23


Doporučené odkazy: •

www.cegv-cassiopeia.cz/vsudedobre

•

www.rosacb.cz

•

www.nadacepartnerstvi.cz (komunitní plánování)

•

www.holubov.cz / www.zsholubov.cz

•

www.obecjilovice.cz

•

www.olesnice-obec.cz / www.zsolesnice.cz

Doporučená literatura: •

Tvář naší Země - krajina domova, Sborníky z konference 2003,2005 (Společnost pro krajinu)

•

Individualizovaná společnost, Zygmunt Bauman (Mladá Fronta, 2004)

•

Děti pro pětihory, Strejčková Emilie, (Toulcův Dvůr, Praha, 1998)

•

Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Máchal Aleš (Rezekvítek, Brno, 2000)

•

Hurá z lavic do přírody 1 (náměty pro terénní výuku). Burešová,K. a kol (SEV Chaloupky, 1992)

•

Hurá z lavic do přírody 2 (náměty pro terénní výuku). Burešová,K. a kol (SEV Chaloupky,1996)

Doporučené pomůcky pro terénní výuku: • Dalekohledy (nejlépe jeden do dvojice) • Síťky, lupy a misky

24


• Bioindikace a biomonitoring aneb Jak poznat, v jakém prostředí žijeme, Jiří Kulich a kol., (Sever – střediske ekologické výchovy a etiky Rýchory, 2002) • Výukové pomůcky vyrobené sdružením Rezekvítek www.rezekvitek.cz Pracovní listy Lesní čarování Klíč půdních bezobratlích živočichů Klíč sladkovodníchvodních bezobratlích živočichů Klíč na určování obojživelníků a plazů

25


Slovo závěrem

Na základě realizace projektu ve třech pilotních obcích Jihočeského kraje jsme ověřili sestavený model spolupráce. Sociální zázemí obcí je velice rozmanité a je velice složité do něj proniknout a vybudovat si v něm během jednoho roku určité místo. Na druhou stranu může být působení externí organizace v obci výhodou a pomoci zrušit případné komunikační bariéry, které mohou bránit v realizaci projektu. Projekt má za cíl iniciovat rozvoj aktivit obce a školy. Pouze v případě, že obec a škola na započaté aktivity dokáže navázat a dlouhodobě v nich pokračuje, lze realizaci projektu považovat za úspěšnou. Máme zájem o realizaci projektu i v dalších obcích Jihočeského kraje a proto uvítáme případné nové zájemce o realizaci projektu.

Bližší informace o projektu a výstupy z jednotlivých obcí: www.cegv-cassiopeia.cz/vsudedobre

26

Společnost pro ekologické informace a aktivity ROSA. Metodika projektu. realizováno ve třech pilotních obcích. Jílovice, Olešnice, Holubov

Recommend Documents