SRPEN
2005 MĚSÍČNÍK
naše
TŘEBÍČSKÝCH
FARNOSTÍ
SPOLEČENSTVÍ Ročník XVI. č. 8
7. srpna 2005
Cena 7 Kč
V přírodě začíná nejpožehnanější chvíle roku – žně. Země vydává bohatou úrodu. Moderní sklizňové stroje převzaly za lidi kdysi těžké sklizňové práce. Zakrátko se objeví na stole voňavý chléb a chutné pečivo z letošní sklizně. Než se zakousneme do krajíce chleba, neměli bychom poděkovat Bohu, dárci všeho dobra? Generace lidí před námi byly přesvědčeny, že od Boha dostávaly úrodu, a děkovaly mu. Scházely se k děkovným bohoslužbám a dožínkovým slavnostem. Dnes se přeceňuje podíl člověka a jeho práce na plodnosti přírody a zatlačuje se do pozadí vliv Božího požehnání a projevy vděčnosti Pánu Bohu za úrodu. Dnešní člověk rád říká: „Má síla a má mocná ruka si opatřily tento blahobyt.“ (Dt 8, 16) A přece všechno, co se odehrává mezi setbou a sklizní, se vymyká lidským možnostem. Tady zůstává pravdou, co říká Písmo sv. : „Člověk vhodí do země semeno. Ať spí nebo je vzhůru, ve dne i v noci semeno klíčí a roste, on ani neví jak.“ (Mk 4, 26) U sv. Pavla máme přiléhavá slova: „Nic neznamená ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nýbrž Bůh, protože On dává vzrůst.“ Bůh stvořil zemi a vše, co je na ní. Do světa vložil tajemný dar života, od rostlin přes zvířata až k člověku. Člověka pak obdařil rozumem, schopnostmi a silou, aby moudře obdělával zemi a objevoval zákony a síly, které Bůh do přírody vložil. Všechen pokrok je výsledkem využívání schopností daných Bohem člověku. Snad nám celá ta věda o pěstování plodin zaplnila rozum a vytlačila z něho Boha. Snad nás rachot kombajnů příliš ohlušuje, že neslyšíme hlas Boží. Snad nám hnojiva a postřiky zamlžují pohled na Boha. Ale odhrňme to všechno, abychom viděli pravou skutečnost. I kdyby lidé zdesateronásobili výnos polí, kdyby vypěstovali nové a výnosnější odrůdy, bylo by to jen proto, že Bůh řekl: „Rozplozujte se a rozmnožujte se, naplňte zemi a podmaňte si ji.“ Stále je přitom třeba myslet na Boha, který je původcem a dárcem všeho dobra. V 5. knize Mojžíšově čteme: „Až se nasytíš, děkuj Hospodinu, svému Bohu za tuto krásnou zemi, kterou ti dal. Chraň se zapomenout na Hospodina, svého Boha. Chraň se zpyšnět ve svém srdci…“ Před každým jídlem vzpomeň dokončení na str. 3
z obsahu
„Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine“
Otvíráš svou ruku... otec František Puchnar
1
Uzdravení, Bůh v mém životě příběh, který napsal život
2
Chcete mít svou ukrajinskou babičku nebo dědečka?
3
Skautská hlídka a V Ježíši Kristu Tvůj bratr Elias
Kopec
4 - 5
(ke slavnosti Proměnění Páně)
Zprávy z farností a Hledáme koledníky 6 - 7
STRANA 2
✎ ... Příběhy, které napsal život Uzdravení Bůh v mém životě Můj příběh se vám bude zdát třeba nevěrohodný a až příliš prostý, než aby se dal nazvat zvláštní, nebo až zázračný. Protože ho ale nepovažuji za běžný, dovoluji si sdělit jej i vám. Od ledna jsem měla nezvykle velké bolesti v pravém koleně. Na bolesti v levém koleně, způsobené artrózou, jsem zvyklá, protože jsem v něm před léty měla rozdrcený meniskus. Trvalo to tři roky, než mi koleno odoperovali, vrostlý meniskus odstranili a klouby zbrousili. Bolest v druhém koleně mi připadala navlas podobná té před léty. Když ani po 14 dnech neustupovala, šla jsem na ortopedii. Dostala jsem injekci, ale nic se nezměnilo. Po dalších asi třech týdnech jsem opět šla k lékaři. Výsledek zněl tak, že 17. března se dostavím do nemocnice, kde mi udělají artroskopii - podívají se do kolena a případné úlomky menisku odstraní. Koleno mne zatím bolelo stále víc, i když vůbec neotékalo. Náhodou se mi zrovna dostaly do rukou články o Otci Piovi, které vycházejí v časopise Regina. Žasla jsem nad desítkami svědectví lidí, které Otec Pio zázračně uzdravil. Když jsem se jednou ve tři v noci vzbudila bolestí a už jsem nevěděla, jak si mám nohu položit, vzala jsem si další pilulku proti bolesti a vroucně jsem se modlila k Otci Piovi. Má víra v něho byla v té chvíli obrovská. Nežádala jsem zázračné uzdravení. Prosila jsem ho, ať se děje Boží vůle. Má-li noha bolet, obětuji tuto bolest za rodiny mých dětí. Mám - li se uzdravit, budu ráda. Do operace zbývá deset dní, tak to snad vydržím. Ráno mne koleno nebolelo, ale přičítala jsem to působení ibuprofenu, který jsem si v noci vzala. Koleno však nebolelo ani další dny. Bolest úplně zmizela. Operaci jsem tedy odvolala. Od té doby jsem si nemusela vzít vůbec žádnou tabletu proti bolesti. Přemýšlela jsem co se vlastně stalo. Kdyby to byl poraněný meniscus, bolel by dál. Kdyby to byl zánět, odezníval by pomalu postupně a bolest by nezmizela tak náhle, jako když švihne proutkem. A tak mi nezbývá nic jiného, než si myslet, že mne Otec Pio vyslyšel a zbavil mne bolesti. Protože se necítím být hodna tak velkého daru a jsem si vědoma toho, že si ho pro své negativní vlastnosti nezasloužím, bojím se tomu uzdravení říkat zázračné. Přemýšlela jsem, proč zrovna mne se dostalo takové milosti. Nečekala jsem to. Když jsem se s celou záležitostí svěřila přítelkyním, řekly mi: „Stalo se Ti to asi proto, abys o tom vydala svědectví.“ Plním tedy tento úkol se vzkazem, že víra je všemocná, že naše prosby nezůstávají nevyslyšeny a že Bůh o nás ví všechno, že zná i naše nejtajnější trampoty a přání. Buď tedy Bohu dík a sláva! Jen spoléhejme pevně naň a dál se Jeho vůle staň! MH
V květnu r. 1985 jsem byl na služební cestě ve Snině na Slovensku. Šel jsem taky na mši svatou. Zdálo se mi, že jsem v kostele sám jeden muž. Měl jsem pocit, že je to mše pro ženy. I kázání bylo zaměřeno k ženám. Stručně by se dalo charakterizovat slovy „Nechte narodit počaté dítě“. V jednom okamžiku mne přepadla myšlenka. „Proč to mám poslouchat já, sedmačtyřicetiletý muž?“ A ústy kněze ke mně promlouval Bůh. Za měsíc bylo mé ženě potvrzeno těhotenství. Pochopil jsem, že slova byla určena právě nám dvěma. Nebylo jednoduché se s touto skutečností vyrovnat, i když bylo od počátku jasné, že se dítě narodí. Za několik dnů na to jsem se ocitl mezi poutníky jedoucími ze stanice Jiříkov do Filipova na poutní slavnost. Připojili se ke mně dva muži a náš krátký dialog vyzněl asi takto: „To je krásná podívaná na ty řady poutníků.“ Odpovídám: „Je to neuvěřitelné, že po tolika letech útlaku tolik lidí a mnoho mladých.“ – „Bude jich ještě víc,“ odpovídají ti náhodní poutníci. Řekl jsem: „Jak to můžete tvrdit?“ – „Křesťanské ženy nechodí na potraty a rodiny mají hodně dětí.“ Přemýšlel jsem o tom. Zahloubán do sebe jsem ani nepostřehl, že ti dva poutníci zmizeli. Připomnělo mi to příběh dvou Ježíšových učedníků, kteří se ubírali do Emauz. Na této pouti, a především po tomto rozhovoru jsem cítil, že dítě očekáváme z vůle Boží. 5. února následujícího roku se nám narodila dcera. Šestnáctiletému a dvacetiletému synovi přibyla sestřička. Vydali jsme svědectví o své víře. A toto svědectví ovlivnilo rozhodnutí i jiné rodiny v našem městě. Před časem jsme se setkali s jednou známou. Delší dobu jsme se neviděli. Povídá nám: „Jestlipak víte, že kvůli vám máme tři děti?“ Divná otázka, že? Potom vysvětlila: „Když jsme s manželem zjistili, že k dvěma dospívajícím dcerám má přibýt ještě jeden tvoreček, nebylo nám zrovna do zpěvu. Ale pak jsme si vzpomněli na vás. Když vy jste ho mohli přivést na svět, tak my také.“ Narodil se jim chlapec. Čtenář ze středních Čech – podle KT
Dovolená, prázdniny Najednou máme čas cestovat, prohlédnout si staré hrady a zámky, nádherné kostely, vyhřívat se na prosluněných plážích, v dobré pohodě se najíst. Je to nádherná příležitost fotografovat, kupovat suvenýry. Najednou máme také čas na své přátele, s kterými můžeme beze spěchu vytvořit krásné společenství, na hony vzdálené ruchu přeplněných rekreačních středisek. Je to čas vděčnosti za život. Čas radosti ze zázraků přírody, čas vděčnosti Bohu za její krásu. P. Bosmans
STRANA 3
Otvíráš svou ruku... dokončení ze str. 1
nejprve na Pána, jak nás naučil v modlitbě Otče náš: „… chléb náš vezdejší dej nám dnes…“ Po jídle vděčně poděkuj. „Ale ne samým chlebem živ je člověk…“ Nezapomeňme, že zázračné nasycení na poušti bylo předobrazem nasycení duchovního Ježíšem Kristem v Eucharistii. Eucharistický Ježíš je pokrm a nápoj poutníků na cestě do věčnosti. Těmi poutníky jsme všichni. Každoroční žně nám ještě připomínají, že zrajeme ke žním našeho života v Božím království. Naše věčnost s Bohem bude taková, jak bohatou úrodu dobrých skutků přineseme ke žním. Zastavme se a zapřemýšlejme nad životem, který se den ze dne naplňuje: Jaké svědectví vydají roky života o nás? S lítostí vyznejme, že nejsme ještě klasy naplněnými obilím, že jsme zraněni a porušeni hříchy. A prosme vroucně: „Ať nejsem jen klas prázdný, holý, a ž Ty nás svezeš do stodoly, Hospodáři, Pane náš!“ Amen. otec František Puchnar
Chcete mít svou ukrajinskou babičku nebo dědečka? Na podzim roku 2004 se Oblastní charita Třebíč zapojila do projektu „Důstojný život“, jehož cílem je pomoci lidem ze Zakarpatské Ukrajiny. Zde místní pracovnice vyhledávají nejchudší a nemocné. Těmto je zhotoven dotazník, který obsahuje fotografii tohoto člověka, adresu, informace o jeho rodině, zdravotním stavu a příjmu. Dotazníky jsou předány do Oblastní charity Třebíč a spolupracující Diecézní charitě ostravsko-opavské. Garantem této služby je slovenský misionář tjačivský děkan Peter Krenický, působící v této oblasti již od r. 1993. Dárce, který přispěje 1.800 Kč ročně, obdrží v sídle Charity na ul. L. Pokorného v Třebíči darovací smlouvu a dotazník. Získá tak „svou“ babičku nebo dědečka na Ukrajině, kterému tímto hradí nákup léků, zdravotních pomůcek, potravin, dřeva, elektřiny. Podle vlastních možností lze navázat i písemný kontakt – v případě potřeby zprostředkováváme i překlad dopisů. Do dnešního dne bylo takto zabezpečeno 72 lidí. Na podzim přijede na pozvání Oblastní charity Třebíč opět Peter Krenický. Lidé, kteří podporují konkrétní babičku nebo dědečka na Ukrajině, se budou moci zúčastnit osobního setkání s tímto knězem, který podá více informací spojených s projektem Důstojný život. Pro ostatní bychom chtěli zajistit jednodenní duchovní exercicie.
Dopis od otce Petera Krenického Vážení přátelé, dobrodinci, spolupracovníci, posíláme Vám moc pozdravů z Tjačivského rajónu! Chtěl bych Vás informovat alespoň částečně o životě a pracích v našem kraji. Od května je v plném provozu domov pokojného stáří v Usť Čorné. Naší „mládeži“ – 10 klientům se vede dobře a ještě jsme nikoho neodpravili na věčnost. Vidíme, jak je to požehnané dílo, zájem o místo v našem domově je veliký, takže v budoucnu počítáme s jeho rozšířením. Ale prozatím problémy jsou jako vždy ve financích, protože za další budovu od nás chtějí 10 tis. USD. Je to pro naše podmínky moc veliká suma. Doufáme, že se to podaří. V tomto roce začala působit pečovatelská služba v rodinách v dalších 4 vesnicích Lopuchivu, Hanyči, Neresnici, Dobrjanském. V květnu byly posvěcené 2 další kostelíky v Tjačivce. V okresním městečku Tjačiv byla po velkých těžkostech zbudována dřevěná kaple Panny Marie a v Bilovarcích byl posvěcen interiér nového kostelíka. Jsou to pro nás přímo zázraky. Kostelíky jsou živé účastí věřících na modlitbách. Modlíme se také za Vás, drazí přátelé, kteří se s námi dělíte o finance a jinou pomoc. Konec školního roku jsme oslavili společným zájezdem pro 520 dětí z našeho děkanátu do sousední Ivano-Frankivské oblasti. Byla to přímo bomba a spousta nádherných zážitků, i když 4 autobusy na místo pro svůj špatný technický stav vůbec nedorazily, ale to patřilo k výletu. U nás to není tragédie. Také 28.6., když probíhal v Užhorodě eucharistický kongres, mohlo se z našeho okresu zúčastnit cca 1000 lidí, především seniorů a rodin našich farností. Díky manželům Čichoňovým z České republiky a partě vzácných lidí kolem nich, proběhl v Usť Čorné letní tábor pro 45 dětí a teď, v červenci, probíhá ještě 6 příměstských táborů, každý pro cca 50 dětí. Na závěr Vám všem chci říci, že stále čerpáme největší sílu z nočních modliteb. Alespoň jednou týdně máme „sanitární noc“ a po takové noci jsme opět vyzbrojeni novou silou, optimismem, pokojem i odvahou nespouštět ruce v beznaději a žít dál pro jiné, pro trpící. Modlíme se také za Vás, ať to s námi vydržíte a společně ať máme radost ze všeho dobra. Žehná Vám
Uims csit nbeo ne???
☺
V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabridge Uinervtisy vlšyo njaveo, že nzeáelží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniá dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí pímesna na srpváénm mstíě. Zybetk mžůe být ftánlí sěms a ty to přoád bez porlbmeěů peřčetš. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé pensímo, ale svolo jkao cleek. Zjíamvaé, že?
STRANA 4
Skautská hlídka Skautská hlídka Skautská h Sbohem, tábore Sedím na kameni uprostřed tábora. Vlastně uprostřed tábořiště, protože tábor už je sbalený, připravený na odvoz. Ráno si dáme poslední snídani, podsady složíme do jídelny a odjedeme. Dnes by ani hlídky být nemusely, spíme venku, a to se na nás nikdo neodváží. Přihlásil jsem se ale na hlídku, na poslední hlídku. Lidičky, je mi moc smutno. Zítra už tu nebudeme. Tábor zemřel, ať žije tábor! To říká s oblibou náš vůdce a připomíná nám tak, že za dalších 11 měsíců bude tábor další. Jenže já bych byl nejraději na oddílovém táboře celý život. Vím, nejde to. Bohužel. A bojím se, že tento tábor byl i můj poslední. Vyrostl jsem, tábore. Udělal jsem přijímačky na uměleckou střední. Ale je daleko. Už nebudu moci být každý týden v klubovně. Budu moci jezdit domů jednou za měsíc. Vůdce mi řekl, že bude se mnou počítat. Že dveře klubovny se přede mnou nezabouchávají. Vstal jsem a procházím mezi svými Káňaty, kterým jsem byl léta rádcem. Už je nikdy nepovedu do té spousty nádherných oddílových bitev a nebudu s nimi prožívat vítězství a prohry. Vešel jsem na místo táborového kruhu. Zde nám vůdce vyprávěl o Boží přírodě, o vesmíru, kráse stvoření a vštěpoval nám do duší Boží i skautské zákony. Zahleděl jsem se na kopec nad táborem, kde jsme užaslí pozorovali východ i západ slunce a uvědomovali si podivuhodnost Boží přítomnosti. Ano, při takových příležitostech jsme byli Bohu tak blízko. Zde jsme též zažili v chrámu přírody pod klenbou oblohy a stromů proměňování chleba a vína v tělo a krev Kristovu. Vylezl jsem na skálu nad táborem. Sedl jsem si na naši lavičku, tu jsme udělali my, Káňata. Zde jsme pořádali tajné družinové porady. Škoda, že nemůžu být navždy malý. Až skončí tato noc, skončí i mé dětství. Tuším to. Ne, ještě nebudu dospělý, ale už nebudu ani malý kluk. Ono se to nemá, ale já vám, kluci, tam dole, závidím, že ještě smíte kluky zůstat. Máte před sebou spoustu výprav, schůzek i táborů. Ani si neuvědomujete, jak jste šťastni. Sešel jsem dolů a vzbudil Rejska. I on se chce rozloučit s táborem. Jenže Rejsek zde může být i příště. Vlezl jsem do spacáku. Dívám se do hvězd a roste ve mně pevné přesvědčení. Udělám všechno pro to, abych jednou, až dospěji, mohl dalším dětem předat to, co jsem zažil s oddílem já. Slunce vyšlo a je krásnější než jindy. Balíme. Makám jako o život. V práci hledám zapomnění. Poctivě utírám od bláta každou podsadu, vždyť nám poskytly dočasný domov a bylo nám v nich dobře. Píská se poslední nástup – „příteli buď přítelem, nepříteli příkladem!“ zní denní heslo ze třiceti hrdel. Odcházíme. Uprostřed brány se ještě otáčím. Opuštěná kuchyně a jídelna za mnou smutně hledí. Sbohem, tábore. Byl jsi mi vždy dobrým přítelem. Jednou se k tobě vrátím. Udělám pro to všechno, věř mi. Prosím, buď stále stejným přítelem i těm ostatním. Můj Bože, děkuji ti za všechno… Otáčím se a běžím za ostatními. Za zády mi zůstává mé dětství…….
Praní na táboře I v srpnu naše děti táboří a mohou si samy něco vyprat po vzoru našich babiček. Večer prádlo namočí, ráno tam přilijí trochu horké vody a šlapou. Po řádném prošlapání (vyperou se i nohy) mácháme a ždímáme.
Táborový živočichopis Každé prostředí vytváří své zvláštní a podivuhodné typy a nejinak je tomu i mezi živočichy obývajícími skautský tábor. Tak třeba TRAPPER – prostudoval díla J. F. Coopera, Zane Greye a Karla Maye. Rád používá geniálně složitých triků a praktik starých zálesáků. Během hry na pašeráky se plíží kolem nepřítele a vyzvídá tak dlouho, až je k jeho nesmírnému hoři chycen. Ví totiž, že Old Shatterhand nikdy při plížení přelstěn nebyl. Je však dobrým pozorovatelem přírody a s opovržením pohlíží na bledé tváře, které neprozřetelně šlapou na suché větvičky. ZELENÁČ: Má posvátnou hrůzu ze služeb a hlídek, je obvykle na táboře poprvé. Bývá nešikovný a naráží na stovky nepřekonatelných potíží. Nejí škraloup, má s sebou polštářek, živí se zásobami z domova a trpce lituje, že nejel s rodiči na Riviéru. Při pochodu stále pije a heká. Všichni mu ubližují, a proto posílá domů zoufalé dopisy o pomoc. Je však zjevem přechodným. Po čase buď z oddílu uteče a vyjadřuje se o skautech hanlivě, nebo vydrží, otrká se a stane se z něj muž. PANIKÁŘ: Při noční hlídce budí tábor tvrzením, že viděl plížit se kolem tábora indiány kmene Sioux, tři pány v cylindrech nebo bezhlavého jezdce. Tvrdí, že se dlouho hledaný zločinec potuluje po lese nebo že hladina potoka nezadržitelně stoupá, což prý bude mít za následek utopení. Po houbách, které byly včera k večeři, prý se umírá za strašných bolestí. Má zaručené zprávy, že bude celý tábor pršet jako z konve a nebo že se blíží zhoubná epidemie. Ještě bychom mohli pokračovat o SEKÁČÍCH, POVSTALCÍCH, VERŠOTEPCÍCH, KARIÉRISTECH, ŠPLHAVCÍCH, ŠUTROLOZÍCH atd., ale to zas jindy.
Z dopisů do paneláků Stan máme tak velký, že by se do něj vešlo celé naše vlastní i nevlastní příbuzenstvo. Náš tábor se nalézá na velké louce, obklopené čtyřmi světovými stranami. Vůdce tábora propaguje hodně sport a tělesné týrání, hlavně po budíčku. Denně jsme sportovali od rána do večera, jinak jsme většinu času věnovali jídlu. Všichni dospělí nám přáli hezké prázdniny, jen počasí nám nepřálo nic pěkného. Doma mě nemohli ani poznat, proto mě raději hned hodili do vany, abych se vybarvil. Naši vedoucí se pořád na něco těší. Nejvíc prý na to, až tenhle tábor skončí.
STRANA 5
lídka Skautská hlídka Kuchařky vzkazují, že vyhlásily nástup na oběd a ne přepadení kuchyně. Do lesa se pořádně obouváme, nikdy nevíme, co jedovatého tam nakopneme. Nejvíce se mi líbily ranní rozcvičky předevčírem a včera, to jsem byl s rýmou na marodce. Při táborové olympiádě jsem skočila do výšky hodně, ale nevím, kolik, protože metr nám sežral pes Baryk a zbylo z něj jen 15 cm.
Tábor skautek u Sklené dopadl dobře. Všechny skautky ho přežily ve zdraví, i když jim první týden počasí nepřálo a na rovné louce, na které tábor vystavěly, se tvořily velké kaluže. Žádná z tábornic neujela předčasně domů a dokázaly tak, že to jsou holky do nepohody. Jinak tábořiště obklopené lesy, s p rotékajícím potokem a krásným rybníkem vzdáleným sotva 300 metrů bylo takřka ideální. Duchovní stránku jako každoročně zajišťoval otec St. Pacner. Finanční hospodaření bylo vlivem menšího počtu tábořících dost napnuté, ale nakonec vše vyšlo dobře.
Tábor skautů u Smrku byl na mírném svahu, takže četné deště nezpůsobily žádné rozbahnění tábořiště. I tady všichni statečně přežili nepřízeň počasí ve zdraví, až na Honzíka, který si při zpevňování přístupové cesty pustil na palec u nohy kus kamene, ale i ten vydržel až do konce. Program se nesl tentokrát v indiánském duchu, hrály se dobrodružné hry, prováděly se indiánské souboje a skládaly se těžké zkoušky, jako jsou třeba Tři orlí péra. Bůh zaplať firmě VESAS, rodičům za dopravu skautek a všem vedoucím, kuchařkám, Libuši Bublanové za účetnictví a ostatním, kteří připravili padesáti skautům a skautkám část pěkných prázdnin. Rikitan
Pořád se něco děje aneb
V Ježíši Kristu Tvůj bratr Elias Svědectví o exerciciích otce Eliase Velly v Třebíči Na pozvání Sdružení Ageus Třebíč byl v Třebíči hostem katolický kněz, františkán, otec Elias Vella . Od soboty 2.7.2005 do pátku 8.7.2005 vystupoval v kostele sv. Martina v Třebíči v sérii přednášek pro veřejnost a pro přihlášené zájemce vedl pětidenní duchovní seminář. Otec Elias Vella přijel se souhlasem faráře kostela sv. Martin otce Jiřího Dobeše a s laskavým svolením otce biskupa Vojtěcha Cikrle, aby nás povzbudil v našem duchovním životě a předal něco ze svých bohatých zkušeností ze života s Pánem. Kamkoli přijede, oslovuje lidi skromností, pevnou vírou, osobní svatostí a hlubokým smyslem pro modlitbu. Pochází s Malty, kde přednášel na teologické fakultě, později byl svým biskupem pověřen službou exorcismu. V rámci této služby věnuje mnoho času dávání exercicií a duchovní pomoci lidem, zvláště skrze modlitbu za osvobození od Zlého a modlitbu za vnitřní uzdravení. V České republice nebyl poprvé… Vždy jsem si otce Vellu představoval jako málo pohyblivého a stářím zkrušeného, drobného staříka v tmavém hábitu s kapucí, unaveného neustálým cestováním a ze všech požadavků na jeho osobu. Byl jsem si jist, že má bílý plnovous, rozčepýřené šedivé vlasy a laskavé čisté oči. Představu utvrzovala krásná formule, kterou otec Vella používal na konci každé své zprávy: „ V Ježíši Kristu Tvůj bratr Elias“. Na prvním setkání s ním mě překvapilo, že jsem otce Eliase vůbec nepoznal. Tak byla skutečnost odlišná od všeho, co jsem si o něm vytvořil. Pátral jsem očima v hloučku lidí stojících přede mnou a z těch tváří, které jsem dosud neznal, snažil jsem se uhodnout tu pravou. Naštěstí se prozradil sám, neboť začal s někým hovořit anglicky. Také mi pomohl pohled na opálenou tvář. A potom ty jeho oči. Ty jej prozradily. Byly skutečně takové, jak jsem si představoval. Jasné. Laskavé. Vyzařovaly pokoj a čistotu srdce jejich majitele. Všechno ostatní se na otci Eliasovi diametrálně odlišovalo od mých představ. Výška přibližně metr sedmdesát. Pevná, opálená postava v letních plátěných kalhotách barvy khaki a v košili s krátkým rukávem. Věk odhaduji na 55 let. Tmavé, pěkně ostříhané vlasy, mírně prošedivělé. Na nohou pohodlné kožené sandály a v ruce, místo bible, malou kabelku s digitálním fotoaparátem. Jak jsme později zjistili, má něco přes 70 roků, rád se směje a humor mu není cizí. Nejdůležitější na přípravě jeho návštěvy bylo dohodnutí termínu. Otec Elias Vella je nesmírně vytížený člověk. Přednáší lidem a vede duchovní obnovy po celém světě. Modlí se modlitby za uzdravení a je pověřený konat exorcismus. pokračování na str. 6
STRANA 6
Kopec
V Ježíši Kristu Tvůj bratr Elias
Bylo jitro, když se jednou čtyři muži vybrali a šli do kopce. Šli na horu, hezky vysoko. A čím dál a čím výš šli, tím více se zbavovali všeho toho, co člověka tíží. Cítili jednak čerstvý vzduch, jednak volnost rozhledu. Rozšiřoval se jim obzor. Skoro bych řekl, že s tou fyzickou námahou stoupání se jim rozbíhal do dáli pohled na všechno to, co bylo okolo. Byl tam báječný rozhled. Ta hora se jmenovala Tábor a šel tam ten milovaný Mistr, kterého – můžu to říct? – kterého baštili. On si vybral z dvanácti lidí tři a měl s nimi určitý úmysl. S každým z nás má určitý úmysl. A každého z nás bere na kopec, Každý s Ním máme jiný kopec. A každý z nás na tom kopci zažije něco zvláštního, jako zažili oni. Najednoubyli v mlze a z té mlhy slyšeli hlas: „To je můj milovanýSyn,tohoposlouchejte!“Alepředtímvidělitohoto Člověka, jak se jim úplně proměnil. Víte, ono se stane, když se s někým bavíme, že ten druhý se může proměnit. Opravdu. Buď najednou z něj vyleze zloba, nebo radost, nebo jas. Dokonce jas, prosím. Nebo pohoda. Nebo také lhostejnost. Ale On se proměnil takovým způsobem, že ten, co to popisuje, říká: Jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A najednou tam byli další dva, kteří s Ním rozmlouvali. Ti dva, kteří byli v židovské tradici mimořádně důležití: prorok Eliáš a ten, který vyvedl lidi z otroctví, čtyřicet let je vodil po poušti, než je přivedl k zaslíbenému prostředí, Mojžíš. Ti tři, Petr, Jan a Jakub z toho byli tak paf, že málem omdleli. Když se člověk setká s nějakou tak překvapivou situací, nejspíš uteče. A nebo začne blábolit. Když se octne v mlze, je náhle obklopen vším a je schopen slyšet i hlas. (Ne marně je na krkonošských mlhách založený Rýbrcoul.) Protože člověk začne fabulírovat, když je v horách v mlze. Ale tohle nebylo fabulírování, to byla skutečnost. Oni museli být ponecháni sami sobě. Protože ve tmě se lépe soustředíme, dokonce si zakryjeme oči, abychom, něco neviděli, nebo si zacpeme uši, abychom se mohli soustředit. Oni se octli v mlze a slyšeli: „To je můj milovaný Syn.“ Dneska je totiž svátek Proměnění Páně. Proč se celá tato záležitost vlastně stala? Jde také o naše vyvolení, podobné vyvolení toho Petra, Jakuba a Jana, které si vybral On sám, On obdivovaný, aby je vyvedl na horu. Každého z nás vyvádí nějakým způsobem na horu. Každého z nás pro to, co od nás chce. A On to ví. My to obyčejně nevíme. My si o sobě namýšlíme. My to pořádně neznáme. A tak je dobré jíti s Ním, pozorovati Jeho a zachovávat si slova. Petr, který to zažil a který tam blábolil: „Pane, tady je dobře, my tu zůstaneme, postavíme tady stany, no bude to fantastický“, nakonec řekne: „Držte se Písma tak, jako se člověk drží toho, co jsme zažili jednou na hoře, když jsme patřili na Něho.“ Toho se máme držet tak, jako se držímelucerny, když jdeme tmou, dokud nevzejdejitřenka. Každý z nás je volán. Ne my jsme vyvolili svůj život. My jsme do něj byli vyvoleni. A Ten, kdo nás vyvolil, Ten ví, čeho jsme schopni. A Ten nám svěřuje dílo, na které máme. No dobře, ale jak já to poznám? Skoro bych řekl, tehdy, když si myslím, že se k tomu nehodím. Protože si nezakládám na sobě. Ale na tom, že jsem byl do něčeho vražen, a to mám teď dělat. Jiří Reinsberg: Probíhejte Jeruzalém a sviťte
Program má naplánovaný na několik let dopředu. Během korespondence s otcem Eliasem jsem mnohdy dlouho čekal na odpověď, abych se od něj posléze dozvěděl, že byl třeba na Filipínách, nebo cestoval na pozvání po evropských zemích, aby vedl duchovní obnovy. Od nás otec Elias také odjel na Slovensko do Modry u Pezinoku na další seminář. Naše slovenská sestra Elena s níž jsme domlouvali jeho odjezd se vyjádřila: „Musíte se o patera Vellu bobre staral, je to vzácný člověk.“ Měla samozřejmě pravdu. Je to vzácný člověk a vzácný je i jeho čas. Prakticky každou minutu svého času u nás měl zadanou. Denní rozvrh po dobu semináře byl následující: Dvě hodinové přednášky dopoledne, oběd, hodinový odpočinek a osobní pohovory s lidmi s modlitbami. Od dvou hodin další dvě přednášky. V 17 hodin mše svatá s promluvou, dále večeře a po ní až do deseti hodin večer pokračování osobních pohovorů s modlitbami. Na každý bylo vyhrazeno deset minut, neboť na seminář se přihlásilo více než 170 lidí. Otec Elias měl tedy co dělat, aby alespoň části z nich se mohl věnovat. Protože je však mužem modlitby, lidmi přednesené problémy ihned společně předkládali Bohu. Přímluvy otce Eliase Bůh často opětoval. Svůj seminář měl otec Elias dobře připravený, zaměřený na vnitřní uzdravení člověka. Jednotlivá témata vždy ukončil modlitbou za účastníky. Bylo úžasné sledovat jakou inspirací mu bylo Písmo svaté o něž se ve svých přednáškách opíral. Používal krásné obrazy a podobenství, aby každý z posluchačů mohl pochopit poselství ukryté v Písmu a přijmout je pro svoje vnitřní uzdravení. V přednáškách rozebral podrobně podstatu a příčiny vnitřních zranění a nejčastější chybné postoje zraněných lidí. Ukázal, jak těchto chybných postojů dokáže využít ten zlý, aby zabránil člověku přijmout Boží uzdravení. Otec Elias přiblížil oblasti života v nichž zlý duch nejčastěji utiskuje nebo svazuje člověka a současně ukázal, jak dokonale jsme Bohem vyzbrojeni a zaštítěni proti působení zlých sil, pokud se jim dobrovolně nepoddáme. Na konci semináře otec Elias vedl s účastníky semináře společnou modlitbu za jejich osvobození a uzdravení. Modlitby směroval do oblastí života, kde cítili že je ten zlý utiskuje a nedovoluje jim opustit hřích. Z toho, co jsem sám prožil se domnívám, že v ten den mnohého z nás Ježíš osvobodil a uzdravil rány na duši. Radosti bylo mnoho. Jak dny semináře ubíhaly, vznikla mezi námi nádherná atmosféra radostného očekávání toho, co nám Bůh prostřednictvím otce Eliase na každý den přichystal. Podmanivost atmosféry podtrhoval pěvecký soubor Musica animata s nímž jsme ve společném zpěvu oslavovali a velebili Pána. Prožitky z celého dne mohl každý z nás rozjímat při každodenní večerní adoraci v kostele před Nejsvětější svátostí. V úvodu jsem sdělil důvod pozvání otce Velly a na závěr mého svědectví jste milí bratři a sestry asi poznali, že otec Vella naplnil a mnohonásobně předčil všechna naše očekávání.
pokračování ze str. 5
dokončení na str. 7
N AA 77 SSTTRRAA N
ZPRÁVY Z TŘEBÍČSKÝCH FARNOS TÍ Sv. Martin Jejkov 15. srpna o slavnosti Nanebevzetí Panny Marie bude při mši sv. v 18.00 hodin hlavním celebrantem novokněz P. Pavel Lazárek, farní vikář z Blanska. Po mši sv. bude udělovat novokněžské požehnání.
Bazilika
Ve středu 29. června 2005 jsme zbourali kostel v našem kostele sv. Martina. Ale nemusíme být smutní, neboť „Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy“ - tak to napsal sv. Pavel v prvním listě Korinťanům 3, 17. Dětem to budou připomínat fotografie, které si mohou vyzvednout v zákristii
Jako každoročně bude 15. srpna při obou mších svatých žehnání úrody.
Hledáme dobrovolníky na Tříkrálovou sbírku V loňském roce bylo ve městě Třebíč málo skupinek tříkrálových koledníků a v některých obcích na okrese Třebíč nechodili vůbec. Mnoho domácností proto nemělo možnost potěšit se návštěvou zpívajících dětí a přispět na potřeby Oblastní charity Třebíč, starající se o lidi v nouzi. Koledování probíhá od 1. d o 9.ledna. Vedoucí skupinky musí být člověk starší 15-ti let, který bude mít odpovědnost za zapečetěnou sbírkovou pokladničku. Je třeba, aby měl k sobě ještě alespoň dva koledníky, mohou si vybrat oblast i den, kdy by chtěli chodit. Finanční prostředky vybrané v loňském roce při tříkrálové sbírce byly použity na rekonstrukci a vybavení objektu v Třebíči pro seniory a zdravotně postižené, na podporu Domova důchodců sv. Antonína v Mor. Budějovicích. Byly též hrazeny provozní náklady našich zařízení a podporovány aktivity farních charit. Prosíme Vás, kteří nyní čtete tyto řádky a mohli byste pomoci buď s přípravou (říjen – listopad) nebo při samotném koledování (začátek ledna), ozvěte se koordinátorce M.Blažkové tel.: 568 821 290 nebo e-mailem:
[email protected]. Jako poděkování můžeme nabídnout sponzorsky získané volné vstupenky na koncert, pro děti zdarma využité horolezecké stěny. za Charitu Třebíč M. Blažková
Omluva: „Dá-li Pán, chtěla bych v příštím školním roce pokračovat v kurzu pro akolyty“, tuto větu paní Jany Janatové si mohli čtenáři přečíst v minulém čísle NS v článku o účastnících teologického kurzu v Brně. Toho, kdo zná alespoň trochu jejkovskou farnost a neúnavnou práci Jany s dětmi právem zpozorněl. Samozřejmě, že se nejedná o pokračování v kurzu pro akolyty, ale správně mělo být uvedeno „v kurzu pro katechety“. Za uvedení této nepřesné informace se moc omlouváme. Tomkovi
kostela.
V Ježíši Kristu Tvůj bratr Elias dokončení ze str. 6
Jeho služba byla každému opravdovým Božím požehnáním, které přineslo a přinese dobré ovoce. Děkuji Bohu, že povolává ochotné služebníky jako je otec Elias Vella, aby vedli jeho děti, posilovali je v důvěře k Bohu, svému Spasiteli a sloužili jim modlitbou a dary Ducha sv. Ať je Bůh naplňuje svým požehnáním a pokojem. Ať je pro ně zdrojem stálé radosti a jejich pevnou nadějí. Ať je naše nebeská maminka panna Maria chrání a brání. Amen. Rudolf Vybíral, Sdružení Ageus Třebíč Pozn: zaslání fotografií z exercicií na vaši e-mailovou adresu ve formátu JPG v tiskové kvalitě (pro fotosběrnu) lze objednat na www.kratr.cz
POŘÁD SE NĚCO DĚJE
STRANA 8
Stálý pořad mší svatých Jejkov NE
7.30, 9.00
Svatý Martin
Bazilika
8.00, 10.30, 18.00 7.00, 10.00
PO
- - -
7.15
18.00
ÚT
18.00
7.15
18.00
ST
7.00
- - -
18.00
ČT
7.00
18.00
8.00
7.15
16.30
19.00
8.00
PÁ 18.00 pro děti SO
7.00
Jejkov Čtvrtek před prvním pátkem od 17.00 soukromá adorace, při ní příležitost ke svátosti smíření. Od 18 hodin společná adorace. Na první pátek je mše svatá obětovaná za nemocné a se zaměřením pro ně. Ostatní pátky mše sv. pro děti. Denně půl hodiny přede mší sv. příležitost ke sv. smíření.
Martin Každou neděli 7.30-8.00 mariánská pobožnost. Každou středu (kromě letních prázdnin) celodenní výstav Nejsvětější svátosti a v 16.00 mše sv. pro děti. Každý čtvrtek po večerní mši sv. modlitba Večerních chval. Denně před mší sv. příležitost ke svátosti smíření.
Bazilika Denně hodinu přede mší sv. příležitost ke svátosti smíření, na první pátek od 14.30, případně i po mši sv.
Příprava na manželství a křest Každý si domluví termín ve farnosti, kde chce svátost přijmout, od faráře se dozví o přípravě. Pokud nejsou rodiče církevně oddáni, je třeba hlásit křest 3 měsíce předem.
Ohlasy na exercicie o. Eliase Velly Odpovídali Ludmila Mayerová, Karel Tomek z Třebíče a Alois Chytka z Pyšela. Lído, pravidelně moderuješ Bohoslužbu Effatha, nyní jsi moderovala setkání s otcem Vellou. Co všechno's musela zvládat na tomto postu? „Jsem moderátor amatér. Moje příprava je spíš: Pane, s Tebou a pro Tebe…Šlo o to předávat potřebné informace a pokud možno nezmatkovat.“ Jaký dojem si odnášíš z osobního kontaktu s otcem Eliasem? „Můj dojem je: otec Vella je člověk, který svou víru žije opravdově a tím pádem předává opravdovou lásku, moudrost, pokoj…“ V čem se Tě seminář dotknul nejvíce? „Řekla bych, že se mě více než seminář dotýkal Bůh. Každý den jinak. Slovy se těžko vyjadřuje: DÍKY!!!“ Karle, vím, že jsi zajistil dopravu otce Velly a jeho společníka Jakoba z letiště v Praze do Třebíče. Jak jste je na letišti našli? Z mé angličtiny by otec Vella asi dostal záchvat smíchu, proto jsem jel společně s tlumočnicí Vendulkou Hrůzovou. Pátek, první den školních prázdnin vznikl na dálnici a v Praze dopravní kolaps. I když jsme s tím počítali, termín příletu jsme prošvihli. Protože vše bylo řízeno „shora“, zastoupila nás Alena Gollová z Prahy, s níž jsme její roli v „katastrofickém“ scénáři předem dohodli. Setkali jsme se všichni v jedné příjemné restauraci na okraji Prahy a měli společnou pozdní večeři. Jaké dojmy jsi měl s prvního setkání s otcem Vellou? Dámská společnost udržovala s otcem Vellou a jeho společníkem Jakobem příjemnou konverzaci v angličtině, mohl jsem se tedy věnovat pozorování dění u stolu. Na první pohled je otec Elias člověk velmi hlubokého ducha, vyrovnaný, jistý si směrováním svého pozemského života k Tomu, jemuž věří každou minutu, jistý si svým pozemským úkolem. Lidem se velmi líbil doprovod pěveckého souboru Musica animata pod tvým vedením. Dočkají se od vašeho souboru samostatného koncertu s písničkami které tady slyšeli? Pro nás to bylo takové milé odskočení od barokní hudby, kterou se soubor zabývá. Dobrá zpráva je, že stejný nebo podobný žánr křesťanského folku bude zaznívat od září tohoto roku každou poslední neděli v měsíci v kostele na Jejkově. Ranní mše svatá v devět hodin bude věnovaná mládeži. Tedy, odpověď na Tvou otázku je: nic není vyloučeno. Lojzo, jak jsi spokojený se seminářem? Já osobně bych uvítal jiné téma než vnitřního uzdravení. Líbila se mi forma a způsob, jakým otec Vella celý seminář vedl.Zvláště to ,že na konci každé promluvy byla modlitba za uzdravení té oblasti života, které se promluva týkala. Seminář tak měl charakter praktický a živý a ne pouze teoretický. Jak proběhl osobní pohovor s otcem Vellou, co Tě na něm nejvíce překvapilo? Rozhovor byl poměrně krátký. Nedá se říct, že bych byl překvapený, ale líbil se mi lidský a srdečný přístup otce Velly. Co se Tě dotklo osobně v průběhu semináře, pokud to můžeš sdělit? Modlitba za uzdravení rodu. Děkuji Vám za odpovědi Rudolf Vybíral - Třebíč Na fotografii o. Vella v kostele sv. Martina
Díky všem, jejichž přičiněním vyšlo toto číslo NS. Příští číslo vyjde v neděli 4. září, příspěvky prosíme do pondělí 29. srpna. E-mailová adresa:
[email protected]
NAŠE SPOLEČENSTVÍ vydáváFIBOX s. r. o. RegistrovánoOkresnímúřadem v Třebíči pod značkou MK ČR E11637. Vychází jako měsíčník vždy 1. neděli v měsíci nákladem 620 výtisků. Redakční rada: Marie Daňhelová, P. Jiří Dobeš, Marie Doležalová, František Fiala, Lída Mayerová, Helena Pacnerová, Míla Šebelová, manželé Tomkovi. Sazba a tisk FIBOX s. r. o. Příjem příspěvků do pondělí před 1. nedělí v měsíci na adrese: FIBOX s. r. o., Janouškova 20, 674 01 Třebíč, tel.: 568 840 036, fax 568 841 037, e-mail:
[email protected].
