Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Škola veřejného zdravotnictví
Souvisí vznik profesionálních onemocnění vždy s prací v riziku?
Zpracovala: MUDr. Lenka Pešáková Konzultant: doc. MUDr. Marie Nakládalová, Ph.D.
Olomouc 2009
Souhrn: Práce poskytuje přehled o výskytu profesionálních onemocnění za pětileté období 2003 – 2007 v Olomouckém kraji, ve vztahu k faktoru pracovního prostředí, který je považován za hlavní noxu způsobující jejich vznik a dále s ohledem na kategorii práce, ve které onemocnění vznikala. K 31.12.2007 vykonávalo v Olomouckém kraji 27 441 osob rizikové práce (kategorie 2R, 3 a 4). V kategorii třetí rizikové bylo zařazeno 84,5% osob, v kategorii druhé rizikové 12,5% a v kategorii čtvrté bylo zařazeno 3% osob. Za období 2003 – 2007 bylo v České republice hlášeno celkem 6 853 profesionálních
onemocnění,
z toho
582
v Olomouckém
kraji.
Z pohledu
dlouhodobých trendů lze konstatovat, že počet profesionálních onemocnění měl od roku 1996 do roku 2004 celorepublikově mírně klesající tendenci. Klíčová slova: profesionální onemocnění, riziková práce, kategorizace prací, hodnocení zdravotních rizik.
Summary: This work offers survey about occurrence of profession-related diseases during 5-years period 2003 - 2007 in region Olomouc in relation to work environment factor which is considered as main point causing beginning of this diseases and further work category where the diseases was developed. By 31st December 2007, 27 441 persons in region Olomouc worked at risk (2R, 3 and 4). In the risk category 3 there were 84,5% of workers, 12,5% were in the risk category 2R and 3% were in the risk category 4. During the period 2003 - 2007 were in Czech republic reported 6 853 professionrelated diseases, 582 diseases from this number were in region Olomouc. When we follow long-term trends we can say that the number of profession-related diseases was sinking between 1996 - 2004 in all Czech republic.
Key words: profession-related diseases, risk work, work categorization, health risks assesment.
1.
Prohlašuji, že jsem atestační práci „Souvisí vznik profesionálních onemocnění vždy s prací v riziku?“ vypracovala zcela samostatně a čerpala jsem pouze z pramenů, které cituji a uvádím v bibliografii (§ 31 Autorského zákona č. 121/2000 Sb.).
2.
Souhlasím, aby moje atestační práce „Souvisí vznik profesionálních onemocnění vždy s prací v riziku?“ byla digitálně zpracována a v elektronické podobě zpřístupněna na webových stránkách IPVZ (§§ 14, 18 a 37 Autorského zákona č.121/2000 Sb.).
V Olomouci dne 31.8.2009
Na
tomto
místě
bych
MUDr. Lenka Pešáková
velmi
ráda
poděkovala
mé
konzultantce
doc. MUDr. Marii Nakládalové, Ph.D., za její vysoce odborné vedení a usměrňování mé práce, ochotu, trpělivost a cenné rady, které mi poskytla při jejím zpracování. Dále velmi děkuji doc. MUDr. Pavlu Urbanovi, CSc., který mi umožnil získat potřebné údaje z Národního registru nemocí z povolání.
Obsah 1.
Úvod do problematiky ...................................................................................... 1
2.
Cíl práce .......................................................................................................... 5
3.
Metodika a zdroje dat ...................................................................................... 5 3.1.
Informační systém hygienické služby – registr Kategorizace prací „KaPr“ 5
3.2.
Kategorizace prací – hodnocení „zdravotních“ rizik .................................. 7
3.3.
Profesionální onemocnění....................................................................... 12
3.3.1. Národní registr nemocí z povolání .................................................. 124 4.
Výsledky ........................................................................................................ 15 4.1.
Hlášená profesionální onemocnění ......................................................... 15
4.2.
Přehled rizikových prací .......................................................................... 20
4.3.
Kategorizace prací ve vazbě na profesionální onemocnění v Olomouckém
kraji v období 2003 – 2007................................................................................ 29 5.
Diskuze .......................................................................................................... 33
6.
Závěr.............................................................................................................. 37
7.
Použitá literatura............................................................................................ 39
1. Úvod do problematiky Jakákoliv pracovní činnost představuje pro organismus určitou zátěž. Výsledek jejího působení na organismus záleží na vyváženosti mezi výkonovou kapacitou člověka na straně jedné a požadavky úkolu a podmínkami za nichž je vykonáván, na straně druhé [1]. Pokud jsou obě složky v rovnováze jde o tzv. přiměřenou pracovní zátěž, při které by nemělo docházet k poškození zdraví. V případě nerovnovážného stavu, kdy zátěž je buď nepřiměřená, nežádoucí či nadlimitní nebo naopak tzv. podlimitní (nevyužití výkonové kapacity), může k poškození zdraví dojít [1]. Výkonová kapacita člověka je determinovaná naší biologickou vybaveností tj. pohybovými, senzorickými a mentálními schopnostmi, včetně schopností a dovedností získaných v průběhu života. Při každé pracovní činnosti se pohybové, mentální a senzorické schopnosti aktivují v určitém poměru, přičemž tento je ovlivněn právě charakterem prováděné činnosti. Vnější podmínky a požadavky prováděného úkolu souvisejí s požadavky na svalovou činnost, na zrak, sluch, nároky mentální, včetně odpovědnosti. Prováděný úkol může být z hlediska zátěže ovlivňován i nevhodnými podmínkami pracovního prostředí jako jsou nejrůznější fyzikální, chemické a biologické noxy. Nelze opomenout ani v poslední době často se vyskytující nevhodné sociální klima na pracovišti. Jednotlivé faktory pracovních podmínek mohou svým působením poškodit zdraví jedince, které může vyústit až vznikem profesionálního onemocnění. Lze tedy dovodit, že výskyt profesionálních onemocnění je do jisté míry ukazatelem péče o zdravé pracovní podmínky na pracovišti. Přehled o míře a závažnosti rizika jednotlivých faktorů pracovních podmínek u konkrétních zaměstnavatelů umožňuje orgánu ochrany veřejného zdraví Registr kategorizace prací, který navázal svým vznikem na platnost zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění [3]. Během své existence byl registr několikrát upravovaný, rozšiřovaný a modernizovaný. Dnes je jedinečným komplexním systémem s nepředstavitelným množstvím dat a údajů, které je možno na nejrůznějších 1
úrovních třídit a analyzovat dle požadovaných parametrů. Na základě přehledů nejčastěji se vyskytujících rizikových faktorů v pracovním prostředí v návaznosti na znalost dostupných možností ochrany zdraví zaměstnance je potom do jisté míry možné předpovědět i nejčastější příčiny vzniku profesionálních onemocnění. Pod pojmem profesionální onemocnění rozumíme jak nemoci z povolání, tak tzv. ohrožení nemocí z povolání. Nemocemi z povolání jsou nemoci, vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů, pokud vznikly za podmínek uvedených v seznamu nemocí z povolání. Za nemoc z povolání se považuje též akutní otrava vznikající nepříznivým působením chemických látek [12]. Ohrožení nemocí z povolání jsou takové změny zdravotního stavu, jež vznikly při výkonu práce nepříznivým působením podmínek, za nichž vznikají nemoci z povolání, avšak nedosahují takového stupně poškození zdravotního stavu, který lze posoudit jako nemoc z povolání, a další výkon práce za stejných podmínek by vedl ke vzniku nemoci z povolání [5]. Na
předních
místech
v počtu
hlášených
profesionálních
onemocnění
v Olomouckém kraji, stejně jako v České republice, jsou onemocnění způsobená následkem působení fyzikálních faktorů pracovního prostředí na zdraví. Tato onemocnění vznikají především jako následek poškození pohybového aparátu a periferních nervů horních končetin. Postihují - kosti, klouby, šlachy, svaly, nervy i cévy. Řada onemocnění je zapříčiněna přetěžováním nebo vlivem přenosu nadlimitních vibrací, velmi často současným působením obou faktorů. Na jejich vzniku se mohou podílet na straně jedné práce a pracovní podmínky, za kterých je vykonávaná,
na
straně
druhé
je
třeba
nezapomínat
na
řadu
faktorů
neprofesionálních (individuální dispozice, somatotropní parametry atd.). Rovněž nevhodné pracovní návyky vedou často ke vzniku zdravotních obtíží, které, pokud nejsou včas odstraněny, mohou způsobit poškození zdraví. Počet hlášených profesionálních onemocnění již od roku 1996 klesá. Nejčastěji jsou profesionálními onemocněními postiženi muži a ženy ve věkových kategoriích 30 – 50 let, po průměrné době expozice 15 – 20 let. U nezapracovaných pracovníků může dojít k poškození zdraví i po několika dnech nebo týdnech výkonu práce. Pro vzniklá profesionální onemocnění existují kromě pohlaví i další nepřehlédnutelná specifika. Patří mezi ně zejména charakteristika jednotlivých 2
faktorů pracovního prostředí, doba, po kterou je zaměstnanec vystaven působení faktoru pracovního prostředí, a s tím související věk člověka, ve kterém dochází k hlášení profesionálního onemocnění. Při srovnávání počtů nemocí z povolání je třeba nezapomínat na skutečnost, že např. pro vznik nemoci z povolání způsobené chemickými látkami stačí i několika minutová expozice, zejména v případě akutní otravy, pro vznik nemoci z povolání kožní stačí v případě významného alergenu expozice několikadenní. Naopak pro vznik nádorového profesionálního onemocnění je třeba ve většině případů expozice více než desetiletá. Uvedené skutečnosti jsou v řadě případů, především těch, které se jakýmsi způsobem liší od běžné populace, ovlivněny jednak genetickou výbavou jedince, ale také velikostí expoziční dávky v čase. Nelze opomenout ani vystavení organismu pracujícího jedince současně několika faktorům pracovního prostředí. V řadě případů hraje roli i mimopracovní zátěž zaměstnance, která se však v rámci posuzování profesionality bere v úvahu pouze okrajově. Ne zcela jednoznačně odpovězena zůstává otázka, zda je klesající trend počtu nově hlášených nemocí z povolání způsoben kvalitnější a komplexnější úrovní péče o pracující, nejen ze strany pracovních podmínek a pracovního prostředí, ale i úrovní pracovně – lékařské péče. Jedním z možných vysvětlení úbytku nově uznávaných případů nemocí z povolání může být i omezení těžkého průmyslu, a tím i snížení počtu pracujících, kteří vykonávají rizikové práce. Další možností může být disimulace zdravotních potíží zaměstnancem z důvodů obav ze ztráty zaměstnání. V důsledku
vzniku
nemocí
z povolání
přichází
naše
hospodářství
ročně
v odhadovaných nákladech v průměru o 2,5 miliardy korun [2]. Z hlediska zdravotního, tak i společenského představují profesionální onemocnění nežádoucí jev. V oblasti ochrany zdraví při práci platí pro zaměstnavatele řada povinností zakotvených legislativně. Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.) stanovuje zaměstnavateli soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší. K tomu je povinen 3
pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků, vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení [5]. Na výše uvedené navazuje povinnost zaměstnavatele vypracovat dokument o vyhledání a hodnocení rizik v oblasti rizikových faktorů pracovních podmínek ve vtahu k ochraně zdraví a dále povinnost vedení tzv. evidence rizikových prací [3]. Vedení evidence rizikových prací má svůj velký význam, a to nejen z hlediska stanovení přípustných expozic, ale také např. při ověřování podmínek vzniku onemocnění
v rámci posuzování
nemocí
z povolání.
Bohužel
k této
tzv.
administrativní povinnosti zaměstnavatelé velmi často přistupují s velkou nechutí, neboť v daném okamžiku nedokáží docenit její vlastní význam. Dobře a řádně vedená evidence rizikových prací, která samozřejmě musí navazovat na kvalitní proces hodnocení rizik, může být velmi nápomocná nejen samotnému zaměstnavateli, ale zejména lékaři poskytujícímu pracovně lékařskou péči a zařízení, které vykonává péči následnou. Velkým přínosem je i pro orgán ochrany veřejného zdraví, zejména při ověřování podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání. Stejně přínosný význam může mít jako důkazní prostředek. V České republice existuje na jedné straně řada podniků, které budují dlouholetou tradici v dané sféře, mají vysokou úroveň vnitřní podnikové kultury a aktivně se hlásí k odpovědnosti za všechny aspekty svého podnikání. Strategie těchto podniků je zaměřena na prezentaci přístupu v péči o ochranu zdraví pracovníků, bezpečnost a životní prostředí. Na druhé straně stále nacházíme zaměstnavatele, kteří ještě na počátku 21. století chápou ochranu zdraví při práci v lepším případě jen jako zákonnou povinnost, kterou je třeba za vynaložení co nejmenších nákladů splnit. Následky takového přístupu se pak odrážejí v hospodaření podniku, ve vyšších nákladech a finančních ztrátách z důvodu placení nejrůznějších náhrad jako např. odškodnění při vzniku nemocí z povolání, příplatků za ztížené pracovní prostředí, ale i z důvodu řešení soudních sporů, sankcí, apod.
4
2. Cíl práce Hlavním cílem předkládané práce je retrospektivní zhodnocení výskytu profesionálních onemocnění v Olomouckém kraji za období 2003 – 2007, porovnání charakteru těchto onemocnění s hlášenými onemocněními v České republice. U jednotlivých hlášených profesionálních onemocnění v Olomouckém kraji, zapříčiněných působením fyzikálních, chemických, biologických a dalších činitelů na
zdraví
jedince,
je
následně
posuzován
vztah
vzniku
onemocnění
k charakteru a míře rizika vykonávané práce. Výsledkem zhodnocení by měla být odpověď na otázku, do jaké míry se práce vykonávaná na rizikových pracovištích podílí na vzniku nemocí z povolání a současně pak snaha o posouzení významu kategorizace prací jako výchozího podkladu pro následné kroky v oblasti hodnocení rizik.
3. Metodika a zdroje dat
3.1. Informační systém hygienické služby – registr Kategorizace prací „KaPr“ Registr kategorizace prací je jedním z 12 registrů informačního systému hygienické služby. Počátek vkládání prvních dat do Registru kategorizace prací spadá do roku 2001, přičemž nejvíce dat bylo vloženo v letech 2002 a 2003. Informační systém hygienické služby spravuje spolu s dalšími zdravotnickými registry Ministerstvo zdravotnictví, provozovatelem je Koordinační středisko pro resortní zdravotnické informační systémy. Registr kategorizace prací spolu se všemi ostatními registry pracuje na centrálním internetovém řešení, kdy uživatel do registru vstupuje z jakéhokoli místa internetové sítě přes danou internetovou adresu. Vzhledem k tomu, že registr Kategorizace prací je registrem neveřejným, každý uživatel se musí před přihlášením identifikovat svým uživatelským heslem a jménem. Tato přiděluje jednotlivcům – pracovníkům na úrovni jednotlivých oddělení a odborů hygieny 5
práce krajských hygienických stanic, pracovníkům na úrovni Ministerstva zdravotnictví či pracovníkům Státního zdravotního ústavu, výše zmíněné Koordinační středisko pro resortní zdravotnické systémy. Přístup jednotlivých uživatelů, a tedy i rozsah dat, která mohou vkládat, měnit, upravovat nebo z registru získávat je dán tzv. „rolí“ uživatele. Tato je přidělována na základě vyplnění a odeslání tzv. „Žádostí o zpřístupnění“ do Koordinačního střediska pro resortní zdravotnické informační systémy (dále jen KSRZIS). Registr kategorizace prací umožňuje na základě vložených dat a údajů od roku 2001 provádět řadu nejrůznějších analýz dle předem zvolených parametrů od úrovně regionální, přes nejrůznější možnosti mezikrajových porovnání, až na úroveň celostátní. Data je možno různě třídit podle navolených kritérií, např. dle faktorů pracovního prostředí, sídla provozovny v jednotlivých okresech, odvětví ekonomické činnosti, rizikových faktorů, exponovaných zaměstnanců atd. Registr umožňuje v souladu se základním legislativním nástrojem orgánu ochrany veřejného zdraví, zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění (dále jen zákon č. 258/2000 Sb.), i vytvoření komplexního správního rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví ve věcech týkajících se kategorizace prací, včetně stanovení: -
minimálního rozsahu a termínů sledování faktorů pracovních podmínek,
-
způsobu a četnosti sledování zátěže organizmu,
-
minimální
náplně
a
termínů
periodických
lékařských
preventivních
prohlídek, -
minimální náplně vstupních a výstupních preventivních prohlídek
-
a dále, pokud se mohou nepříznivé vlivy pracovních podmínek projevit i po ukončení expozice, stanovit četnost a minimální náplň následných preventivních prohlídek [3].
Pro potřeby této práce byly využity obecné analýzy o přehledu rozhodujících faktorů pracovního prostředí ve vazbě na počet exponovaných osob, dále analýzy počtu evidovaných subjektů, provozoven a prací v jednotlivých krajích. Přehled vývoje počtu evidovaných subjektů, provozoven a prací od roku 2001 byl proveden z údajů za Olomoucký kraj. Analýzy o celkovém vývoji počtu exponovaných osob 6
v jednotlivých letech a podrobné přehledy počtů osob zařazených do rizikových a nerizikových kategorií byly provedeny z dat jednotlivých krajů. Detailní analýza byla provedena u faktoru fyzická zátěž, a to jak na úrovni celorepublikové, tak úrovni Olomouckého kraje.
3.2. Kategorizace prací – hodnocení „zdravotních“ rizik
Legislativně je povinností každého zaměstnavatele zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich zdraví, která se týkají výkonu jejich práce. Kategorizace prací jako jedna ze základních metod hodnocení „zdravotních“ rizik na pracovišti vychází ze zákona č. 258/2000 Sb. [3]. Tento zákon vstoupil v platnost k 1.1.2001 a zcela a jak se i později ukázalo logicky změnil tehdejší způsob posuzování a hodnocení rizik na pracovišti, kdy hlavní role v procesu hodnocení rizik byla přesunuta na zaměstnavatele. V části týkající se ochrany zdraví při práci v §§ 37 – 41 mimo jiné stanovuje povinnosti osob, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovně právních nebo obdobných vztazích. Tyto musí předložit v zákonem stanovených termínech příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví návrh na zařazení prací do kategorií, a to na základě hodnocení výskytu a míry faktorů pracovního prostředí. Předložený návrh na zařazení prací do kategorií je v oblasti hodnocení „zdravotních“ rizik jedním z jeho posledních kroků. Základem celého procesu hodnocení je nejprve vyhledání jednotlivých rizik a
jejich
identifikace.
Oba
tyto
stěžejní
kroky
celého
procesu
patří
k nejdůležitějším, neboť opomenutí vyhledání a identifikace i jednoho rizika dané práce může vést ve výsledku k jeho podhodnocení, zejména pak v oblasti řízení a komunikace rizik. Takový opomenutý faktor pak může způsobit poškození zdraví s následným hlášením profesionálního onemocnění. Po vyhledání a identifikaci všech rizik následuje proces hodnocení expozice jedince vytypovaným rizikům, a to vždy na základě údajů o míře expozice a údajů časových. V případě, že z výsledků hodnocení expozice vyplyne, že tato je významná, a tedy riziková, již v tomto kroku procesu hodnocení rizik je třeba přijmout opatření k odstranění rizika nebo provést náhradu jiným, méně rizikovým faktorem. Pokud není možné riziko odstranit, ani snížit, je třeba provést opatření 7
k omezení expozice na straně samotného člověka. Po učinění některého z uvedených kroků, dochází ke vzniku zcela nových podmínek výkonu práce. V tomto okamžiku se celý proces hodnocení rizik vrací zpět na svůj začátek, kdy je třeba novou situaci opakovaně jednotlivými, výše uvedenými kroky zhodnotit. Vlastní proces hodnocení rizik na pracovišti by měl být procesem soustavným, nikdy nekončícím s cílem rizika postupnými kroky minimalizovat a odstraňovat. Výsledkem procesu hodnocení „zdravotních“ rizik je dokument o hodnocení rizik na pracovišti. Na vzniklý dokument nezbytně navazují kroky zaměřené na vlastní řízení a komunikace rizik. Jejich cílem je přijetí odpovídajících opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, včetně zpětné vazby na účinnost těchto opatření a informování zaměstnanců o riziku [4]. V celém procesu řízení a komunikace rizik je nezbytná spolupráce mezi zaměstnavatelem, lékařem pracovně lékařské péče, zaměstnancem a v neposlední řadě odborníkem na hodnocení „zdravotních“ rizik. Prováděná preventivní opatření v souladu se zákonem č. 262/2006 Sb. jsou nejlépe technická ( např. výměna hlučných strojů za méně hlučné, výměna vzduchotechniky), technologická (náhrada toxických látek méně toxickými) nebo organizační [5]. O veškerých krocích v oblasti vyhledávání, vyhodnocování a přijatých opatřeních ke snížení a omezení rizik je zaměstnavatel povinen vést dokumentaci [5]. Návrh na zařazení prací do kategorií musí v souladu § 37 zákona č. 258/2000 Sb., obsahovat označení práce, název a umístění pracoviště, kde je práce vykonávána, výsledky hodnocení expozice rozhodujícím faktorům pracovního prostředí, návrh kategorie práce do které má být daná práce zařazena, délku směny;
případně režim
střídání
směn u vícesměnných provozů,
počet
zaměstnanců rozdělený dle pohlaví a v neposlední řadě opatření přijatá k ochraně zdraví [3]. Veškerá měření použitá pro potřeby kategorizace prací musí být provedena v souladu s požadavky zákona č. 258/2000 Sb., pouze držitelem osvědčení o autorizaci nebo akreditaci [3]. K uvedeným povinnostem zaměstnavatelů je třeba dodat, že tyto platí i pro osoby samotně výdělečně činné [3].
8
Podle zákona č. 258/2000 Sb. je riziková práce prací, při níž je nebezpečí vzniku nemoci z povolání nebo jiné nemoci související s prací. Je to práce zařazená do kategorie 3. nebo 4. a dále práce zařazená do kategorie druhé, o níž takto rozhodne příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nebo tak stanoví zvláštní právní předpis (zákon č.18/1997 Sb., atomový zákon, v platném znění) [3]. Z uvedeného je zřejmé, že stanovení rizikových prací je řešeno i legislativou, do které orgán ochrany veřejného zdraví svojí vymezenou oblastí působnosti nikterak nevstupuje. Zákon o ochraně veřejného zdraví stanovuje dále zaměstnavateli vést a uchovávat tzv. evidenci rizikových prací, a to u každého zaměstnance, který rizikovou práci vykonává [3]. Součástí této evidence jsou mimo osobních údajů o exponované osobě, údaje o počtu odpracovaných směn v riziku, o druhu a datech provedených lékařských preventivních prohlídek, včetně jejich výsledků, výsledky sledování zátěže organismu, výsledky měření faktorů pracovního prostředí apod. [3]. Kritéria pro zařazení jednotlivých prací do kategorií, faktory a příslušné limity jsou stanoveny prováděcím právním předpisem k zákonu č. 258/2000 Sb., konkrétně ve vyhlášce č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, která vstoupila v platnost 1.1.2004 [3,7]. Do konce roku 2003 byla kategorizace prací prováděna na základě vyhlášky č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Jednotlivé faktory s kritérii a limity pro zařazení do příslušných kategorií byly obsazeny v příloze č. 1 části A. Část B obsahovala tzv. Seznam příkladových prací, jejichž povaha neumožňovala zařazení do kategorií podle kritérií uvedených v části A. Práce zařazené do kategorie podle části B byly označovány jako tzv. „vybrané práce“. Současně platná vyhláška č. 432/2003 Sb. zařazuje práce do kategorií na podkladě souhrnného hodnocení úrovně zátěže faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek v tzv. charakteristické směně [8]. 9
Za rozhodující faktory jsou považovány ty, které při současné úrovni vědeckého poznání mohou významně ovlivnit nebo ovlivňují zdraví [8]. Charakteristická směna je směna, která probíhá za obvyklých podmínek, při níž doba výkonu práce s jednotlivými rozhodujícími faktory v daném časovém úseku odpovídá celoročně nebo v rozhodujícím období skutečné míře zátěže těmto faktorům [8]. Na rozdíl od předcházejícího právního předpisu neposkytuje současně platná legislativa možnost zařadit tzv. vybrané práce a dále neobsahuje faktor ionizující záření, neboť dozor v oblasti ochrany zdraví při práci v této oblasti zajišťuje v plném rozsahu Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Rozhodujícími faktory pracovních podmínek jsou: •
Prach
•
Hluk
•
Chemické látky
•
Vibrace
•
Neionizující záření a elektromagnetické pole
•
Pracovní poloha
•
Zátěž chladem
•
Zátěž teplem
•
Psychická zátěž
•
Zraková zátěž
•
Práce s biologickými činiteli
•
Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu
Pro každý z uvedených faktorů jsou stanovena kritéria a limity pro zařazení do jednotlivých kategorií, přičemž obecně platí: -
u prací kategorie první se nepředpokládá při současné úrovni poznání žádné riziko pro zdraví pracovníka.
10
-
práce kategorie druhé jsou práce, kdy poškození zdraví vlivem pracovních podmínek nelze vyloučit, a to zejména u vnímavých osob.
Práce zařazené do kategorie první a druhé jsou považovány za práce nerizikové. - práce kategorie třetí jsou práce, při nichž není možné expozici nepříznivým faktorům pracovního prostředí technickými opatřeními snížit pod úroveň hygienických limitů a je třeba používat osobní ochranné pracovní prostředky nebo činit organizační a jiná opatření. Do kategorie třetí se rovněž zařazují práce, při nichž dochází opakovaně ke vzniku nemocí z povolání [8]. - do kategorie čtvrté s zařazují práce, při nichž je vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření. Práce kategorie třetí a čtvrté jsou pracemi rizikovými [3]. Mimo výše uvedené, čtyři základní kategorie prací, umožňuje současná legislativa zařadit práce do tzv. kategorie druhé – rizikové [3].
Do této kategorie se
obvykle zařazují práce, kdy z výsledků hodnocení expozice příslušnému faktoru měřením nejsou prokazatelně dodrženy, avšak ani prokazatelně překročeny stanovené limity a je třeba z hlediska možného ovlivnění zdraví sledovat úroveň zátěže organismu danému faktoru. Zaměstnavatel tedy předkládá orgánu ochrany veřejného zdraví návrh na zařazení prací do rizikových kategorií – třetí nebo čtvrté. O zařazení práce do kategorie druhé rizikové, rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví [3]. V případě, že z výsledků hodnocení rizik vyplynulo zařazení prací do kategorie druhé, tuto skutečnost zaměstnavatel orgánu ochrany veřejného zdraví pouze oznamuje [3]. Součástí takového oznámení musí být podklady obdobné návrhu na zařazení prací do kategorií rizikových. Pokud z výsledků hodnocení rizik vyplyne, že u dané práce nejsou splněna kritéria ani pro její zařazení do kategorie druhé, je považována za práci kategorie první.
11
V takovém případě nejsou orgánu ochrany veřejného zdraví předkládány žádné podklady a práce není do Registru kategorizace prací vložena. Návrh předložený zaměstnavatelem orgán ochrany veřejného zdraví podrobně posoudí po stránce obsahové i odborné. Obvyklou součástí procesu posuzování návrhu je provedení místního šetření na pracovišti s cílem ověřit reálný stav pracovních podmínek. Teprve na základě ověření správnosti předložených údajů na místě samém jsou tyto jednotlivými pracovníky orgánu ochrany veřejného zdraví vkládány do registru kategorizace prací. Povinnosti zaměstnavatele v oblasti prevence rizik jsou stanoveny v řadě dalších právních předpisů. Jeden z nejdůležitějších je již zmíněný zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, zejména jeho část pátá, a jeho prováděcí právních předpisy, především nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci [6]. Problematika limitů hluku a vibrací v pracovním prostředí je v přímé návaznosti zakotvena v nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Samostatným prováděcím právním předpisem k zákonu o ochraně veřejného zdraví jsou stanoveny hygienické limity pro oblast neionizujícího záření, včetně laserů [7].
3.3. Profesionální onemocnění
Za jednoho z ukazatelů úrovně ochrany zdraví při práci můžeme považovat výskyt profesionálních onemocnění. Pod pojmem profesionální onemocnění jak již bylo vysvětleno výše rozumíme jednak nemoci z povolání definované nařízením vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví Seznam nemocí z povolání, v platném znění a dále tzv. ohrožení nemocí z povolání, definované zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce [12, 5.] Vzhledem k malému počtu hlášených ohrožení nemocí z povolání v Olomouckém kraji ve sledovaném období (11), byla pro přehlednost všechna ohrožení nemocí
12
z povolání přiřazena do příslušných kapitol nemocí z povolání a jsou tak zpracovány společné přehledy hlášených profesionálních onemocnění.
Seznam nemocí z povolání je z hlediska příčinných faktorů rozdělen do šesti kapitol: •
Kapitola I – nemoci z povolání způsobené chemickými látkami
•
Kapitola II - nemoci z povolání způsobené fyzikálními faktory
•
Kapitola III – nemoci z povolání týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice
•
Kapitola IV – nemoci z povolání kožní
•
Kapitola V – nemoci z povolání přenosné a parazitární
•
Kapitola VI – nemoci z povolání způsobené ostatními faktory a činiteli.
Každá z kapitol je členěna na jednotlivé položky (např. Kapitola I je rozdělena na 55 položek, Kapitola II na položek 12), pro které jsou pak přímo v nařízení vlády stanoveny podmínky vzniku nemoci z povolání [12]. Pokud tedy není nemoc v seznamu nemocí z povolání uvedena, nemůže být jako nemoc z povolání hlášena. Pro uznání každé nemoci z povolání je tedy třeba kromě přesné diagnózy ve vazbě na určitý stupeň závažnosti onemocnění, a vyloučení neprofesionálních faktorů, mít od hygienika práce objektivně zhodnocenou kauzální souvislost mezi onemocněním a pracovní činností, kterou pacient vykonával. Totéž platí pro hlášení ohrožení nemocí z povolání. Uznávání a posuzování nemocí z povolání, resp. ohrožení nemocí z povolání je poměrně složitý a někdy i zdlouhavý proces s legislativními pravidly. Dle vyhlášky č. 342/1997 Sb., platné od 1.1.1998, mohou uznávání nemocí z povolání provádět pouze střediska nemocí z povolání uvedená v příloze této vyhlášky. O posouzení, zda se jedná o profesionální onemocnění může žádat jak pacient, tak jeho ošetřující lékař [13]. Posouzení každého individuálního případu vychází vždy z objektivních vyšetření, která musí diagnózu jednak potvrdit a dále prokázat, že
13
daný jedinec vykonával práci za podmínek, za kterých mohlo onemocnění vzniknout. Ověřování podmínek vzniku onemocnění vychází z Metodického návodu hlavního hygienika ZN.:5091/08-OVZ-34.0.-08.02.08, a provádí je na základě žádosti příslušného střediska nemocí z povolání orgán ochrany veřejného zdraví, v jehož spádovém území je pracoviště, na němž osoba trpící onemocněním vykonává nebo vykonávala práci v pracovně právním nebo obdobném vztahu. Na základě provedeného místního šetření a výsledků objektivizace podmínek dané práce laboratorním měřením faktorů pracovních podmínek, vypracovává orgán ochrany veřejného
zdraví
vyjádření,
dříve
stanovisko,
s předepsaným
obsahem
a jednoznačně stanoveným závěrem [14]. V případě, že ze závěru vyjádření vyplyne splnění podmínek pro vznik daného onemocnění, vyplňuje orgán ochrany veřejného zdraví navíc formulář „Příloha k vyjádření orgánu příslušného k ověření podmínek, za kterých může vzniknout nemoc z povolání/ohrožení nemocí z povolání“ a tento zasílá na příslušné středisko nemocí z povolání. Do formuláře jsou zaznamenány identifikační údaje o šetřeném zaměstnanci, zaměstnavateli a dále údaje o zařazení práce, kterou šetřený vykonával, do kategorie. V případě, že práce zařazena do kategorií k datu šetření nebyla, jsou tyto skutečnosti rovněž do formuláře zaznamenány. Pokud práce nebyla v době šetření zkategorizována, je orgán ochrany veřejného zdraví povinen dále vyplnit údaj o „předpokládané“ kategorii práce na základě míry expozice zjištěné v rámci šetření. Pokud nelze ani po šetření podmínek práce její kategorii stanovit, je i tuto skutečnost do formuláře třeba zaznamenat.
Dále se zaznamenává noxa, které vyvolala předmětné
onemocnění, včetně jejího kódu a údaje o celkové době práce v riziku, počátku a ukončení expozice. Takto vyplněný formulář je dále opatřen podpisem lékaře a razítkem příslušného ověřujícího orgánu [14]. Středisko nemocí z povolání vydá na základě uvedených podkladů „Rozhodnutí“ uznání nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání a současně vyplňuje formulář „Hlášení o uznání nemoci z povolání/ohrožení nemocí z povolání“.
3.3.1. Národní registr nemocí z povolání Národní registr nemocí z povolání monitoruje pacienty se vzniklým profesionálním onemocněním, vývoj výskytu a struktury nemocí z povolání, včetně 14
jejich ukončení. Správcem registru je Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, zpracovatelem je Centrum pracovního lékařství Státního zdravotního ústavu v Praze. Registr je součástí Národního zdravotnického informačního systému (NZIS). Po vstupu České republiky do Evropské Unie v roce 2003 byl registr napojen na statistický systém EUROSTAT o nemocech z povolání, zvaný EODS (European Occupational Diseases Statistics). Registr shromažďuje, zpracovává a analyzuje data z formulářů: 1.
Hlášení
Národnímu
registru
nemocí
povolání
o
uznání
nemoci
z povolání/ohrožení nemocí z povolání (viz. příloha). 2.
Příloha k vyjádření orgánu příslušného k ověření podmínek, za kterých může vzniknout nemoc z povolání/ohrožení nemocí z povolání (viz. příloha).
3.
Hlášení Národnímu registru nemocí z povolání o datu, od kterého osoba již netrpí nemocí z povolání/ohrožením nemocí z povolání (viz. příloha).
Uvedené formuláře zasílají do registru příslušná střediska nemocí z povolání, stanovená vyhláškou č. 342/1997 Sb. za předepsaných podmínek [13]. Ke zjištění charakteru pracovních podmínek s ohledem na riziko vykonávané práce byly pro potřeby atestační práce využity „Přílohy ke stanoviskům orgánu příslušného k ověření podmínek, za kterých může vzniknout nemoc (ohrožení nemocí) z povolání“, vyplněné v Olomouckém kraji za období 2004 – 2007. Pro přehled hlášených profesionálních onemocnění v Olomouckém kraji byly využity údaje z „Hlášení o uznání nemoci (ohrožení nemocí) z povolání“.
4. Výsledky
4.1. Hlášená profesionální onemocnění Celorepublikový vývoj počtu hlášených profesionálních onemocnění jako následku nepříznivého působení faktorů pracovního prostředí na zdraví má od roku 1996 klesající tendenci. V případě meziročních srovnání dochází zvláště 15
v posledních letech k mírnému kolísání. Situace v Olomouckém kraji je obdobná. Pro přehlednost ve vývoji hlášených profesionálních onemocnění jsou na následujícím grafu zobrazena hlášená profesionální onemocnění od roku 1996.
Graf č. 1: Přehled všech hlášených profesionálních onemocnění v ČR a Olomouckém kraji: 3000 2541
2500
2376
ČR Olomoucký kraj
2111
2000
1886 1751
1677
1600
1500
1558 1388
1400 1216
1291
1000
500 149 162 126 109 142 121 117 157 136 126 0
78
85
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Nižší počet případů profesionálních onemocnění uznaných v letech 2006 a 2007 v Olomouckém kraji nelze považovat za konečný, neboť doposud nejsou ještě ukončena všechna správní řízení, tudíž by bylo nahlášeno více profesionálních onemocnění, ale posudky dosud nenabyly právní moci. Za pětileté období 2003 – 2007 bylo v České republice nahlášeno celkem 6 853 profesionálních onemocnění [ 21, 22, 23, 24, 25]. Rok 2005 byl prvním rokem od roku 1996, kdy došlo k nárůstu počtu profesionálních onemocnění. Celorepublikově bylo v období 2003 – 2007 nejvíce hlášených profesionálních onemocnění zapříčiněno fyzikálními faktory (kap.II), a to celkem 2 959. Na druhé místo se řadí nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice (kap.III) 16
s počtem 1 305. S celkovým počtem 1 287 byly jako třetí nejčastěji hlášené nemoci kožní (kap.IV), následují nemoci přenosné a parazitární (kap.V) s počtem 1 140. Předposlední místo patří za uvedené období nemocem způsobeným chemickými látkami (kap.I), kterých bylo nahlášeno celkem 124. Pouhých 10 profesionálních onemocnění bylo zapříčiněno ostatními faktory a činiteli řazených dle Seznamu nemocí z povolání pod kap.VI (viz. graf č.2). Graf č. 2: Přehled hlášených profesionálních onemocnění v ČR
576 572 594
700 600
683
v období 2003 – 2007:
2003 2004
534
2005
500
2006
288 234 278 164 176
197
300
272 249 246
323
329
400
262 243 239 212
počet
2007
4 2 3 1 0
100
38 26 33 32 23
200
0 I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
kapitola
V Olomouckém kraji bylo v letech 2003 – 2007 nahlášeno celkem 582 profesionálních onemocnění. Na první místo z hlediska počtu hlášených profesionálních onemocnění rozdělených dle jednotlivých kapitol Seznamu nemocí z povolání stejně jako celorepublikově patří v počtu 315 onemocnění hlášená pod kap. II, způsobená fyzikálními faktory. Na druhé místo v počtu nově hlášených profesionálních onemocnění se v Olomouckém kraji řadí kožní onemocnění (kap.IV.), kterých bylo nahlášeno celkem 156 a místo třetí patří nemocem dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice (kap.III), kterých bylo nahlášeno 57. 17
Čtvrté v pořadí následují nemoci přenosné a parazitární (kap. V) s počtem 50, pátou nejčastější příčinou profesionálních onemocnění jsou chemické látky (kap.I) s počtem 4. Za sledované období 2003 – 2007 nebylo v Olomouckém kraji hlášeno žádné profesionální onemocnění způsobené ostatními faktory a činiteli (kap.VI.). Všechna nahlášená ohrožení nemocí z povolání (11) byla způsobena fyzikálními faktory. Graf. č. 3: Přehled hlášených profesionálních onemocnění v Olomouckém kraji v období 2003 – 2007:
88 90 80
72
67
2003 2004 2005
70
2006
57
počet
60
2007
41 47
50
37 40
23 20 19
30
14
20 10
10 3
14 11 8
15
17 76
1 00 0
5 00000
0 I.
II.
III.
IV.
V.
VI.
kapitola
Z pohledu konkrétních položek jednotlivých kapitol Seznamu nemocí z povolání bylo za uplynulé období celorepublikově nejvíce profesionálních onemocnění hlášeno pod položkou 10 kap.II, následují onemocnění hlášená pod položkou 1 kap.IV a třetí nejčastěji hlášená profesionální onemocnění spadají pod položku 7 kap.II [12, 21, 22, 23, 24, 25]. Tento stav je nepochybně ovlivněn situací v Moravskoslezském kraji a jeho charakterem průmyslu.
18
V Olomouckém kraji jsou nejčastější profesionální onemocnění hlášena pod položkou 7 kap.II, na druhé místo se řadí profesionální onemocnění hlášená pod položkou 1.kap.IV a třetí nejčastější onemocnění jsou hlášena pod položkou 10 kap.II [12].
Tabulka č.1:
Nejčastěji hlášené položky Seznamu nemocí z povolání v období 2003 – 2007:
Kapitola/položka
Kapitola II
Kapitola II
Kapitola IV
lokalita
položka 7
položka 10
položka 1
ČR
802
966
964
Olomoucký kraj
156
87
126
Celorepublikově i v Olomouckém kraji jsou u profesionálních onemocnění způsobených fyzikálními faktory (kapitola II) hlavními příčinami vzniku těchto onemocnění přetěžování horních končetin a vibrace přenášené na ruce. Velmi často se jedná o kombinaci působení obou těchto faktorů. Mezi nejčastější noxy způsobující profesionální kožní onemocnění (kapitola IV) patří ropné výrobky, plastické hmoty, dále pryž a gumárenské výrobky. V případě profesionálních onemocnění hlášených pod položkou 7 nebo 10 kapitoly II Seznamu nemocí z povolání, tedy nemocí způsobených působením fyzikálních faktorů, se konkrétně nejčastěji jedná o neuropatie horních končetin charakteru úžinových syndromů, přičemž nejčastější diagnostickou jednotkou je syndrom karpálního tunelu. V případě profesionálních kožních onemocnění tvoří největší skupinu kontaktní alergické dermatitidy. Sledujeme – li výskyt nemocí z povolání v uvedeném období podle odvětví ekonomické činnosti, lze konstatovat, že nejvíce nemocí z povolání bylo hlášeno v oblasti zdravotní a sociální péče s převahou u žen, o druhé a třetí místo se dělí
19
výroba kovových konstrukcí a kovodělných výrobků a těžba uhlí, lignitu a rašeliny, s převahou u mužů. Při pohledu na srovnání výskytu nemocí z povolání u mužů a žen ve sledovaném období, zjišťujeme ve sledovaném období celorepublikově téměř setrvalý stav v poměru počtu profesionálních onemocnění mezi muži a ženami v jednotlivých letech, s převahou počtu onemocnění na straně mužů. Celkem bylo nahlášeno 4 076 profesionálních onemocnění u mužů a 2 777 onemocnění u žen. Z toho v roce 2007 bylo hlášeno 753 profesionálních onemocnění u mužů, 538 u žen, v roce 2006 bylo hlášeno 708 profesionálních onemocnění u mužů a 508 u žen, v roce 2005 bylo hlášeno 817 onemocnění u mužů a 583 u žen, v roce 2004 vzniklo 826 profesionálních onemocnění mužů a 562 u žen a v roce 2003 onemocnělo profesionálním onemocněním 972 mužů a 586 žen. V Olomouckém kraji stejně jako celorepublikově převažují hlášená profesionální onemocnění u mužů. V uvedeném období bylo nahlášeno 393 profesionálních onemocnění u mužů a 189 u žen. V Olomouckém kraji tak bylo za období 2003 – 2007 nahlášeno 33,5% profesionálních onemocnění u žen. V roce 2007 bylo nahlášeno profesionální onemocnění u 60 mužů a 25 žen, v roce 2006 u 47 mužů a 31 žen, v roce 2005 u 87 mužů a 39 žen, v roce 2004 u 90 mužů a 46 žen a v roce 2003 u 109 mužů a 48 žen.
4.2. Přehled rizikových prací K 31.12.2007 evidováno
celkem
bylo 61 855
v Registru subjektů,
kategorizace 75 396
prací
provozoven,
celorepublikově 300 484
prací
a 1 852 689 evidovaných zaměstnanců. Nejvíce subjektů, provozoven i prací bylo evidováno v kraji Ústeckém. Naopak nejméně subjektů, provozoven a prací bylo evidováno v kraji Karlovarském. Podrobnější přehled o vývoji počtů evidovaných subjektů, provozoven a prací v Olomouckém kraji znázorňuje následující graf. Rozdíl mezi počtem subjektů a
20
provozoven, i když nepatrný, je způsoben tím, že jeden subjekt může mít více provozoven. Graf č. 4: Vývoj počtů subjektů, provozoven a prací v registru kategorizace prací v Olomouckém kraji:
25000
subjekty provozovny práce
18569
20000
16924
16276 15000
19772
17571
13037
10000
2023 597
0 0
3837
3626
5000
2001
2002
4391
4857
3572
3872
4254
2006
2007
2008
3111 2732
501
0
4053
2003
3373
3200 2004
2005
Tabulka č. 2: Přehled evidovaných subjektů, provozoven a prací dle krajů k 31.12.2007:
Kraj Praha Středočeský kraj Jihočeský kraj Plzeňský kraj Karlovarský kraj Ústecký kraj Liberecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Vysočina Jihomoravský kraj Olomoucký kraj Zlínský kraj Moravskoslezský kraj
Počet subjektů 4 694 6 962 3 525 3 243 2 263 7 326 3 627 4 259 3 788 2 864 6 393 3 874 4 016 5 019
Počet provozoven 6 443 8 497 4 201 3 912 2 581 9 096 4 460 5 002 4 450 3 514 7 499 4 398 4 580 6 761
Počet prací 18 739 32 534 16 997 15 737 9 662 36 253 15 533 20 950 17 279 16 288 29 098 18 593 19 748 33 065
Celkem
61 855
75 396
300 484
21
Celorepublikově i v Olomouckém kraji je jednoznačně nejvyšší nárůst počtu evidovaných zaměstnanců v kategorii 2, 2R 3 a 4 v letech 2002 a 2003. V uvedených letech se registr kategorizace prací stal nedílnou, téměř každodenní součástí práce odborníka v oblasti hygieny práce. Postupně zde docházelo k revizi dosud vyhlášených a nevyhlášených prací a jejich zařazování do příslušných kategorií a následně do informačního systému kategorizace prací, dle již dnes neplatné vyhlášky č. 89/2001 Sb. [26]. Bohužel údaje za první rok evidence nejsou za Olomoucký kraj dostupné.
Graf č. 5: Vývoj počtů evidovaných zaměstnanců v registru kategorizace prací (2+2R+3+4): 2 000 000 1 800 000 1 600 000 1 400 000
počet
1 200 000 1 000 000 Celkem ČR Olomoucký kraj
800 000 600 000 400 000 200 000 0 Celkem ČR Olomoucký kraj
2001 10 198 0
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
610 487 1 463 823 1 678 033 1 742 297 1 788 309 1 852 689 1 908 461 13 958
141 030
158 472
94 569
roky
22
98 957
104 138
110 720
Počet evidovaných zaměstnanců má celorepublikově v dalších letech téměř konstantní nárůst, což svědčí o určité stabilizaci systému. V Olomouckém kraji je mezi roky 2004 a 2005 zaznamenán znatelný pokles počtu evidovaných zaměstnanců, a to o cca 64 000. Tento pokles se však netýká kategorií rizikových, kde od počátku funkčnosti evidence dochází každoročně k nárůstu počtu evidovaných.
K 31.12.2007 bylo v Registru kategorizace prací v Olomouckém
kraji evidováno 104 138 osob, z toho 41 252 žen. Zaměříme-li se pouze na práce rizikové, bylo v České republice k 31.12.2007 zaevidováno celkem 440 265 osob vykonávající rizikové práce kategorie 2R, 3 a 4, z toho 127 339 žen. Tabulka č. 3: Počet osob evidovaných v jednotlivých krajích dle kategorií k 31.12.2007: Kraj
Kat. 2R
Kat. 3
Kat. 4
Celkem
Kat. 2
Praha
1701
34 393
918
37 012
163 512
Středočeský
7922
34 783
1 145
43 850
150 193
Jihočeský
528
26 127
1 064
27 719
81 715
Plzeňský
797
22 272
1 204
24 273
88 218
Karlovarský
343
9 032
132
9 507
24 511
Ústecký
5 328
35 021
99
41 290
126 503
Liberecký
631
17 021
651
18 303
69 194
Královehradecký
3 300
18 448
888
22 636
80 336
Pardubický
4 446
17 728
705
22 879
65 403
Vysočina
6 576
19 416
877
25 869
81 480
Jihomoravský
2 623
30 306
854
33 783
146 413
Olomoucký
3 432
23 191
818
27 441
76 510
Zlínský
2 197
20 324
469
22 990
76 596
Moravskoslezský
6 356
68 704
7 653
82 713
149 043
Celkem
45 180
376 772
18 313
440 265
1 379 627
23
Nejvíce osob je z hlediska rizikových kategorií zařazeno do kategorie třetí (85,6%), a to ve všech krajích. Nejméně osob je evidováno v kategorii 4 (4,1%). Nejvyšší počet evidovaných osob vykonávajících rizikové práce je v kraji Moravskoslezském 82 713. Z hlediska počtu osob vykonávajících rizikové práce k celkovému
počtu
obyvatel
je
nejvíce
osob
evidováno
rovněž
v kraji
Moravskoslezském. Olomoucký kraj se počtem 27 441 evidovaných osob, z toho 7 690 žen, v rizikových kategoriích řadí z pohledu celorepublikového na sedmé místo. Obrázek č.1: Počet evidovaných osob v rizikových kategoriích (2R, 3 a 4) absolutně (stav k 31.12.2007):
V posledním sloupci tabulky č. 3 jsou uvedeny počty osob v jednotlivých krajích zaevidované v registru kategorizace prací do kategorie druhé. Ve všech krajích počty osob zařazených do kategorie druhé značně převyšují, v některých i několikanásobně, počty osob celkem zařazených do kategorií 24
rizikových. K 31.12.2007 bylo Registru kategorizace prací 1 379 627 evidovaných osob v kategorií druhé, z toho 615 278 žen. Nejvyšší počet osob v kategorii druhé je evidováno v Praze a Středočeském kraji. V Olomouckém kraji bylo k 31.12. 2007 evidováno 76 510 osob, z toho 33 562 žen. Obrázek č. 2: Absolutní počet evidovaných osob v kategorii druhé (stav k 31.12.2007):
Zaměstnanci jsou nejčastěji exponováni jednomu faktoru v rizikové kategorii (69%). Dvěma rizikovým faktorům současně je exponováno 21% zaměstnanců. Téměř 4% osob je exponováno více než třem rizikovým faktorům současně. Jedná se převážně o zaměstnance těžkého průmyslu, těžby uhlí apod. Nejvíce osob je celorepublikově exponováno faktoru fyzická zátěž (912 321). Následuje expozice hluku (734 040) a na třetí místo z hlediska počtu exponovaných zaměstnanců dle faktorů se řadí psychická zátěž.
25
Faktor fyzická zátěž je třeba z důvodu nejvyššího počtu exponovaných zaměstnanců
vůbec
a
pro
návaznost
na
nejčastější
příčinu
hlášených
profesionálních onemocnění rozdělit v souladu s vyhláškou č. 432/2003 Sb. na celkovou fyzickou zátěž a lokální svalovou zátěž [8]. Celková fyzická zátěž je zátěž při fyzické práci dynamické, vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50% svalové hmoty [8]. Lokální svalová zátěž je potom zátěž malých svalových skupin, při výkonu práce končetinami [8]. Grafy č. 6 a 7: Poměr počtu zaměstnanců kategorizovaných z hlediska faktoru fyzická zátěž:
26
Počet osob exponovaných celkové fyzické zátěži a lokální svalové zátěži při rozdělení na rizikové a nerizikové práce je celorepublikově i v Olomouckém kraji téměř shodné. Z pohledu
celorepublikového
zastoupení
jednotlivých
rizikových
faktorů
pracovního prostředí je jednoznačně nejvíce pracovníků exponováno nadlimitnímu hluku. V kategorii 2R je zařazeno 27 622 pracovníků, kategorii 3 je zařazeno 233 218 a v kategorii 4 je zařazeno 1 926 osob. Následuje počet osob exponovaných nadlimitní fyzické zátěži, kdy nejvíce osob je zařazeno do kategorie 3 (64 170). S rozdílem pouhých 272 osob se na třetí místo řadí expozice nadlimitnímu prachu (70 581). Čtvrtý v pořadí je počet osob vystavených riziku vibrací (58 239) a následně expozice biologickým činitelům (42 813). Nejméně osob je vystaveno riziku zátěže chladem (1 682). Graf. č. 8: Počet exponovaných zaměstnanců dle faktorů pracovního
171250
Hluk
Chemické látky
0
Prach
471036 58239 18083 111558 Fyzická zátěž 15652 70853 Pracovní poloha 841468 20333 Zátěž teplem 703776 15628 Zátěž chladem 63272 1682 Psychická zátěž 185241 43938 Zraková zátěž 653131 10141 280650 Biologické činitele 42813 123979 Vybrané práce 6067 46388
200000
Neionizující záření
400000
70581
600000
kategorie 2
263004
800000
kategorie 2R,3,4
Vibrace
1000000
29673
202809
prostředí ČR ( stav k 31.12.2007 ):
kategorie 2
kategorie 2R,3,4
27
V Olomouckém kraji stejně jako celorepublikově je nejvíce osob z hlediska rizikových faktorů pracovního prostředí exponováno nadlimitnímu hluku, přičemž v kategorii 2R je zařazeno 2 343 osob, v kategorii 3 je zařazeno 16 696 osob a v kategorii 4 je zařazeno 149 osob. Druhý nejvyšší počet osob je v Olomouckém kraji exponován nadlimitním vibracím, kdy v kategorii 2R je zařazeno 798 osob, kategorii 3 je zařazeno 3 389 osob a kategorii čtvrté 284 osob. Třetí v pořadí stejně jako celorepublikově je počet osob vystavených riziku prach, kdy nejvíce osob je obdobně jako u faktoru hluk a vibrace vystaveno hodnotám prachu spadajícím dle limitů uvedených ve vyhlášce č. 432/2003 Sb. do kategorie třetí (2827 osob) [8]. Na místě čtvrtém je s rozdílem 323 osob v Olomouckém kraji počet osob zařazených do rizika fyzické zátěže. Nejméně osob pracuje v Olomouckém kraji v riziku zátěž chladem (283) a pracovní poloha (276). Graf č. 9: Počet exponovaných zaměstnanců dle faktorů pracovního
kategorie 2R,3,4
772
1220
5988
11128 2035
438
kategorie 2
Vybrané práce
Biologické činitele
kategorie 2R,3,4 Zraková zátěž
755 Psychická zátěž
2431 886
283 Zátěž chladem
Pracovní poloha
276
3552
1776
Fyzická zátěž
Zátěž teplem
28
16061
31256
kategorie 2
2132
10197 Vibrace
Hluk
Chemické látky
Prach
0
Neionizující záření
10000
4471
3861
20000
6378
30000
18788
40000
772
11531
50000
54273
31668
60000
58270
prostředí Olomoucký kraj (stav k 31.12.2007):
U jednotlivých
rizikových
kategorií
je
v
Olomouckém
kraji
stejně
jako
celorepublikově nejvyšší počet osob v kategorii druhé rizikové exponováno nadlimitnímu hluku, a to 2 343. U kategorie třetí je nejvíce osob zařazeno také v riziku hluku (16 296) a u kategorie čtvrté je nejvíce osob vystaveno působení prachu (399). Srovnáme-li počet osob zařazených u jednotlivých faktorů pracovního prostředí do kategorie druhé je pořadí na prvních dvou místech jak v České republice, tak v Olomouckém kraji shodné. Nejvíce osob je zařazeno z hlediska faktoru fyzická zátěž,
následuje
faktor
pracovní
poloha.
Třetí
v pořadí
z pohledu
celorepublikového je zátěž psychická a s nepatrným rozdílem na čtvrtém místě faktor hluk.
Do výše uvedených čtyř faktorů pracovního prostředí je
celorepublikově zařazeno 68% (2 699 411) osob z celkového počtu zařazených v kategorii druhé (3 870 210). Pořadí na třetím a čtvrtém místě je v Olomouckém kraji opačné. Kategorie druhá z hlediska faktoru fyzická zátěž, pracovní poloha, hluk a psychická zátěž se vyskytuje u 72% (175 467) osob z hlediska celkového počtu zařazených do kategorie druhé (242 533).
4.3.
Kategorizace
prací
ve
vazbě
na
profesionální
onemocnění
v Olomouckém kraji v období 2003 – 2007
V období 2003 – 2007 bylo v Olomouckém kraji nahlášeno celkem 582 profesionálních onemocnění. Celkem 315 (54,2%) onemocnění, tedy více než polovina bylo zapříčiněno působením fyzikálních faktorů, z toho 196 onemocnění vzniklo působením vibrací přenášených na ruce a 108 nemocí z povolání bylo zapříčiněno působením lokální svalové zátěže horních končetin. 12 onemocnění vzniklo na základě expozice hluku. Kožní nemoci z povolání byly nahlášeny u 156 zaměstnanců. Třetí nepočetnější skupinu hlášených onemocnění tvoří nemoci týkající se dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice. Těchto bylo nahlášeno celkem 57 (9,8%). Nejvíce nemocí v této kapitole Seznamu nemocí z povolání způsobila 29
expozice prachu azbestu, a to 27 nemocí, z toho u 16 osob se jednalo o nádorové onemocnění. U 14 osob bylo nahlášeno astma bronchiale, v osmi případech se jednalo o pneumokoniózy způsobené prachem volného krystalického oxidu křemičitého, charakteru silikóz. 50 (8,5%) hlášených nemocí z povolání představovaly nemoci přenosné a parazitární, kdy nejčastěji hlášenými nemocemi z této kapitoly Seznamu nemocí z povolání byly v 9 případech virové hepatitidy a v 9 případech lymeská nemoc. Nejmenší skupinu hlášených nemocí z povolání tvoří nemoci způsobené chemickými látkami. Celkem byly nahlášeny 4 (0,68%) nemoci. Jediným relevantním zdrojem, ve kterém se údaje o kategorii práce z hlediska rizikového faktoru rozhodujícího pro vznik předmětného onemocnění uvádí, je „Příloha ke stanovisku orgánu příslušného k ověření podmínek, za kterých může vzniknout nemoc z povolání/ohrožení nemocí z povolání„. Tyto přílohy se vyplňují od roku 2003 a bohužel v prvních letech vyplňování jsou v nich uváděné údaje neúplné. V rámci Olomouckého kraje pouze ve 361 formulářích byly řádně vyplněny údaje o kategorii šetřené práce, tedy v 221 formulářích tyto údaje chyběly. Nejvíce nedostatečně vyplněných formulářů bylo v roce 2003 (151). Údaje o vazbě hlášených profesionálních onemocněních na kategorii práce lze tedy s určitou vypovídající hodnotou zpětně analyzovat až od roku 2004. Za období 2004 – 2007 bylo v Olomouckém kraji nahlášeno celkem 424 profesionálních onemocnění.
Celkem 56% (236x) profesionálních onemocnění
vzniklo při výkonu rizikových prací, z toho 41,6% (98x) bylo onemocnění vázáno na rizikovou práci s vibrujícími nástroji a nářadím. Druhým nejzávažnějším rizikovým faktorem jehož následkem došlo ke vzniku 28,4% (67x) profesionálních onemocnění byla v Olomouckém kraji lokální svalová zátěž horních končetin. Následkem expozice oběma uvedeným faktorům pracovního prostředí došlo ke vzniku 70% profesionálních onemocnění na rizikových pracovištích. V období 2004 – 2007 bylo nejméně profesionálních onemocnění vzniklých při výkonu rizikových prací nahlášeno u prací zařazených do kategorie druhé rizikové (14) a dále u prací zařazených do kategorie 4 (26). Naopak nejvíce nemocí 30
z povolání bylo v Olomouckém kraji nahlášeno u prací, zařazených do kategorie třetí ( 196, 46,2%). Celkem u 56% profesionálních onemocněních byl jejich vznik vázán na výkon rizikové práce. Přehled počtů hlášených profesionálních onemocněních v období 2004 – 2007 rozdělených dle kategorie šetřené práce
je uveden v tabulce č. 3. V řádku s
názvem „dosud neurčeno“ jsou uvedeny počty prací, u kterých v době šetření nebyla kategorie práce určena. Jednalo se tedy o práce, které nebyly zkategorizované u daného subjektu v rámci již provedeného procesu kategorizace prací nebo o práce, kdy do doby šetření kategorizace práce nebyla v subjektu provedena. Téměř v 83% takových případů se jednalo splnění hygienických podmínek pro vznik alergického kožního onemocnění.
Tabulka č. 4: Profesionální onemocnění v Olomouckém kraji podle kategorie práce: Kategorie/rok
2004
2005
2006
2007
celkem
1
6
12
5
12
35
2
6
6
12
14
38
2R
1
6
6
1
14
3
44
60
46
46
196
4
4
9
3
10
26
dosud neurčeno
18
23
4
0
45
nevyplněno
57
10
1
2
70
Nejčastějším rizikovým faktorem, který byl uveden jako hlavní příčina vzniku profesionálních onemocnění u prací zařazených do kategorie 4, byly vibrace přenášené na ruce, a to celkem v 18 případech (69,12%). Druhým nejčastějším
31
rizikovým faktorem kategorie čtvrté zapříčiňujícím vznik nemoci z povolání byl azbest, a to ve 4 případech (15,3%). U prací zařazených do kategorie třetí byly nejčastějším faktorem způsobující vznik profesionálních onemocnění vibrace přenášené na ruce, a to v 79 případech (40, 3%). Druhým nejčastějším faktorem zařazeným v kategorii třetí, který způsobil vznik profesionálního onemocnění byla lokální svalová zátěž horních končetin 57x (29,8%) Třetím nejčastějším faktorem způsobujícím onemocnění v kategorii třetí je azbest 21 (10,7%). V kategorii druhé rizikové byla nejčastějším faktorem pracovního prostředí, jehož expozice zapříčinila vznik onemocnění, lokální svalová zátěž horních končetin 10x (71%), 2x se jednalo o expozici chemickým látkám se vznikem kožních nemocí z povolání, jedno onemocnění vzniklo působením vibrací přenášeným na ruce a jedno onemocnění bylo způsobeno expozicí hluku. Téměř 17% profesionálních onemocnění vzniklo na nerizikových pracovištích, z toho v 74,3% (26x) alergických dermatitid
se jednalo o kožní nemoci charakteru kontaktních a dále v 11,4% (4x) o nemoci způsobené biologickými
činiteli. V pěti případech (14,3%) vzniklo na nerizikových pracovištích onemocnění z přetížení horních končetin. V kategorii práce druhé, nerizikové, jako rozhodujícího příčinného faktoru profesionálních onemocnění vzniklo nejvíce profesionálních onemocnění kožních, charakteru kontaktních alergických dermatitid jako následku expozice epoxidovým pryskyřicím, pryži, chladícím emulzím a kapalinám. U prací zařazených do kategorie první bylo nahlášeno 26 (74,3%) profesionálních onemocnění kožních, 5 (14,3%) nemocí nervů z přetížení a ve 4 případech (11,4%) se jednalo o antropozoonózy. V 10%
případů vzniklých profesionálních onemocnění nebyla kategorie práce
v době místního hygienického šetření provedena a dokonce v 17% případů orgán ochrany veřejného zdraví údaje o kategorizaci dané práce nevyplnil. 32
Průměrný věk osob, u kterých ke vzniku profesionálního onemocnění došlo v uvedeném období byl 45,7 roku. Průměrná doba expozice příčinnému faktoru, jehož následkem došlo ke vzniku profesionálního onemocnění byla 10,8 let.
5. Diskuze Výsledky sledování vazby mezi vznikem profesionálního onemocnění a kategorií práce v Olomouckém kraji jednoznačně potvrzují, že více než polovina (56%; 236x) těchto onemocnění vzniká u prací rizikových. V Olomouckém kraji je nejvíce onemocnění hlášeno u prací zařazených na základě procesu kategorizace prací do kategorie třetí. S tímto stavem souvisí nepochybně skutečnost, že i největší počet zaměstnanců je zařazeno z hlediska kategorizace prací do kategorie třetí. Při rozdělení celkového počtu profesionálních onemocnění v Olomouckém kraji dle pohlaví, téměř dvě třetiny z nich vznikají u mužů. V přímé vazbě na tuto skutečnost je poměr mezi počtem mužů a žen zařazených do rizika, kdy jednoznačně převažují muži.
Naopak profesionální onemocnění vzniklá na při
výkonu prací nerizikových převažují u žen. Z uvedeného jednoznačně vyplývá opodstatněnost nikdy nekončícího procesu kategorizace prací, tedy hodnocení zdravotních rizik na pracovištích [18]. Bohužel převážná většina zaměstnavatelů se domnívá, že vyhlášením práce jako rizikové s následným stanovením rozsahu a sledování zátěže organismu měřením faktorů v pracovním prostředí a dále stanovením minimálního rozsahu a náplně lékařských preventivních prohlídek je o zaměstnance nejlépe postaráno [19]. Zcela tak často nevědomě pomíjí zákonnou povinnost
rizika
odstranit
nebo
alespoň
minimalizovat.
Jen
malá
část
zaměstnavatelů, zejména zahraničních investorů, chápe potřebu ochrany zdraví při práci a tedy zachování zdraví zaměstnance jako významnou investici do prosperity firmy [11]. Uvedené výsledky potvrzují autoři Dr. Kučera a Ing. Hlaváč zabývající se problematikou vazby kategorizace prací na vznik profesionálních onemocnění na celorepublikové úrovni [15, 16, 17, 18, 19].
33
Spektrum nejčastěji hlášených profesionálních onemocnění ve vazbě na příčinný rizikový faktor se na prvních místech v jednotlivých rizikových kategoriích a jednotlivých letech sledovaného období opakuje. Nejvíce hlášených profesionálních onemocnění při výkonu rizikových prací v Olomouckém kraji bylo způsobeno expozicí nadlimitním vibracím přenášeným na ruce. Jako druhý nejzávažnější rizikový faktor jehož následkem došlo ke vzniku profesionálních onemocnění byla v Olomouckém kraji lokální svalová zátěž horních končetin. V řadě případů jsou vzniklá profesionální onemocnění způsobena současnou expozicí jak nadlimitním vibracím přenášeným na ruce, tak nadměrné jednostranné zátěži horních končetin. Záleží na příslušném klinikovi, pod kterou položkou Seznamu nemocí z povolání nemoc nahlásí. Počet zaměstnanců exponovaných vibracím přenášeným na ruce a lokální fyzické zátěži nepatří v Olomouckém kraji z hlediska pořadí počtů osob zařazených v riziku k nejpočetnějším. Závažnost působení obou faktorů na člověka a následné poškození zdraví lze zdůvodnit. U faktoru vibrace je jen velmi omezená, dalo by se říci téměř nulová možnost náhrady strojů a zařízení s nadlimitními hodnotami zrychlení vibrací stroji a zařízeními s hodnotami podlimitními [ 18, 19].
Další
možností ochrany zdraví v případě působení nadlimitních vibrací přenášených na ruce je použití vhodných účinných osobních ochranných pracovních pomůcek. Bohužel v případě vibrací v minulosti doporučované použití tzv. antivibračních rukavic nepřineslo svůj očekávaný efekt. Vyjma preventivních lékařských prohlídek snad jedinou možností ochrany zdraví před nepříznivým působením nadlimitních vibrací je stanovení přípustné doby práce s daným typem nářadí nebo nástrojů dle směrnice ČSN ISO 5349 [27]. Tato však není bohužel v praxi běžně využívána, zejména k nezbytnosti každodenního monitorování doby expozice vibracím u jednotlivých zaměstnanců. Objektivizace skutečné expozice vibracím přenášeným na ruce měřením není problematická. Bohužel většina podkladů pro hodnocení práce zaměstnavatelem z hlediska expozice vibracím přenášeným na ruce využívá technické údaje uváděné v dokumentaci k zařízení výrobcem. Tyto údaje jsou však zcela odlišné od skutečné expozice v pracovním prostředí, neboť vychází z měření technických, nikoli
z hodnocení
expozice
člověka
podhodnocena. 34
a
proto
je
velmi
často
expozice
Lokální svalová zátěž horních končetin je fyzikálním faktorem pracovního prostředí proti kterému v dnešní době neexistují žádné dostupné účinné osobní ochranné pracovní pomůcky [15, 16, 17, 18, 19]. Jedinou možností ochrany zdraví je ne vždy realizovatelná náhrada práce drobných svalů rukou strojem, případně organizační opatření jako je např. střídání pracovních činností tak, aby nebyly překročeny přípustné hodnoty. Objektivizace lokální svalové zátěže horních končetin metodou integrované elektromyografie je do určité míry problematická, neboť vlastní měření by mělo následovat až po vytipování rizikových činností. K tomu je však třeba dostatečná znalost problematiky osobami, které proces hodnocení rizik na pracovištích provádí, ne vždy tomu tak ve skutečnosti je. Dokladuje to zejména vysoký počet osob zařazených z hlediska lokální svalové zátěže horních končetin do kategorie druhé. Tento stav lze považovat za jakési „aliby“ ze strany hodnotitelů rizik a spoléhání na dikci legislativy, která u kategorie druhé připouští vznik poškození zdraví u vnímavých jedinců. Zdaleka nejvíce osob v Olomouckém kraji je zařazených do rizika hluku (262 979), a to nejen v kategorii třetí (233 428), ale i v celkovém počtu osob zařazených v daném riziku. Zcela nepoměrný k počtu osob zařazených do rizika hluku je výskyt profesionálních onemocnění způsobených nadlimitním hlukem. Ve sledovaném období bylo nahlášeno pouhých 10 profesionálních onemocnění. Tento příznivý stav lze do značné míry přičíst poměrně snadně dostupným opatřením na pracovištích formou bezpečnostních přestávek a jejich dodržování, ale i širokému spektru dostupných a vhodných osobních ochranných pracovních pomůcek, včetně jejich snadného používání a údržby [15, 16, 17, 18,19]. Na nerizikových pracovištích vzniklo nejvíce profesionálních onemocnění kožních, charakteru kontaktních alergických dermatitid jako následku expozice epoxidovým pryskyřicím, pryži, chladícím emulzím a kapalinám a dále nemocí způsobených biologickými činiteli, u kterých nelze předpokládat zařazení do rizikových kategorií. Charakter profesionálních onemocnění vzniklých na nerizikových pracovištích v Olomouckém kraji se neliší od celorepublikového [15, 16, 17, 18,19]. Přetrvávající nedostatečně vyplněné údaje ve formuláři „Příloha ke stanovisku orgánu
příslušného
k ověření
podmínek, 35
za
kterých
může
vzniknout
nemoc/ohrožení nemocí/ z povolání a chybějící kategorizace prací by měly být výzvou k zamyšlení nad příčinami uvedených skutečností s vyvozením patřičných kroků zejména na straně orgánu ochrany veřejného zdraví [8]. Ne všechna onemocnění, která vznikají v souvislosti s výkonem práce, lze však hlásit jako profesionální onemocnění. V takových případech hovoříme o tzv. nemocech
souvisejících
s prací.
U
těchto
onemocnění
nemá
postižený
zaměstnanec nárok na kompenzace jako u nemocí či ohrožení nemocí z povolání, avšak jejich diagnostika má velký význam z hlediska preventivních a kontrolních opatřeních. Nejvíce onemocnění takového charakteru připadá na onemocnění páteře. K hlavním důvodům nezařazení onemocnění páteře do Seznamu nemocí z povolání platného u nás patří absence kritérií pro posouzení specifických a kauzálních patologických změn [20].
Z faktorů pracovních podmínek, které
například mohou souviset se vnikem onemocnění páteře je osvětlení a zrakové podmínky na pracovišti, konkrétně např. nedostatečné osvětlení, nesprávný zorný úhel, zvýšené akomodační nároky apod. Dále jsou to mikroklimatické podmínky, zejména chlad a průvan, celotělové vibrace, ale i psychické faktory, těžká fyzická práce a pracovní poloha [1]. Při srovnání seznamu nemocí z povolání v okolních evropských státech, lze konstatovat, že tyto seznamy mají určité odlišnosti. Řada zemí má v seznamu nemocí z povolání onemocnění páteře zařazena, samozřejmě se striktně stanovenými podmínkami jejich vzniku jako nemoci z povolání, a to z příčin výše uvedených. Pro zdárnou funkčnost a smysluplnost procesu kategorizace prací je třeba jasná, pravidly stanovená provázanost na systém pracovně lékařské péče. Tento systém není dnes zcela jednoznačný a dostatečný, a to u nás ani ve světě. Uvádí se, že z celosvětového počtu tří miliard pracujících nemá až 80% přístup k pracovně lékařským službám, a to i přesto, že řada světových autorit včetně Mezinárodní organizace práce (ILO), Světové zdravotnické organizace (WHO) a řada dalších již několik desítek let zdůrazňuje potřebu tohoto typu služeb [11]. V našem systému má zaměstnavatel na jedné straně povinnost zajistit pracovně lékařskou péči zaměstnancům, na druhé straně by však měl mít možnost využít k plnění této povinnosti kvalifikované odborníky. Lékař poskytující zaměstnavateli pracovně lékařskou péči by měl být pro zaměstnavatele nenahraditelným partnerem, se 36
kterým
je
třeba
neustále
komunikovat.
Vzájemná
spolupráce
mezi
zaměstnavatelem a lékařem pracovně lékařské péče by měla zaměstnavateli přinést řadu pozitiv, nejen plnění legislativou stanovených povinností v procesu hodnocení a řízení zdravotních rizik. Dle několikaletých výsledků kontrol orgánů ochrany veřejného zdraví zaměřených na plnění povinností zaměstnavatelů v oblasti pracovně lékařské péče vyplývá řada
negativních
zjištění.
Ve
sledovaném
období
v průměru
až
35%
zaměstnavatelů v České republice nemá pracovně lékařskou péči zajištěnu v souladu se zákonem [2].
6. Závěr Zhodnocení
vazby
vzniku
profesionálních
onemocnění
na
proces
kategorizace prací podtrhuje důležitost a potřebnost celého procesu hodnocení „zdravotních“ rizik. Kategorizace prací má svůj nezpochybnitelný význam nejen v oblasti ochrany zdraví při práci. Propracovaný informační systém „KaPr“ poskytuje přehled o zdravotně významných expozicích pracovníků faktorům pracovního prostředí v celé České republice. Díky své komplexnosti umožňuje soustavě orgánů ochrany veřejného zdraví na základě provedených analýz efektivnější řízení rizik a usměrňování výkonu dozorové činnosti jak na úrovni centrální, tak regionální. Výsledky získané z analýz pak mohou být podkladem pro tvorbu státní politiky v ochraně zdraví při práci, přípravě a úpravách právních předpisů, plánování kapacit nejrůznějších služeb v ochraně zdraví při práci, včetně stanovení zásadních priorit v činnosti atd. Každým dnem dochází ke změnám v údajích zaznamenaných do informačního systému kategorizace prací. Proto je třeba zajistit plynulost nejen v aktualizaci dat, ale také ve vývoji a zdokonalování tohoto registru. Bohužel je však třeba zmínit, že ani po několika letech platnosti zákona č. 258/2000 Sb. není v současné době k dispozici dostatek objektivních metod pro hodnocení úrovně expozice všech faktorů pracovních podmínek uvedených ve vyhlášce č. 432/2003 Sb. a ani odborníků, kteří dokáží zdravotní rizika pracovních 37
podmínek kvalifikovaně vyhledat, zhodnotit a posoudit. Mnozí předkladatelé návrhů navíc nerozlišují dostatečně rizika zdravotní a rizika bezpečnostní. Z uvedených zjištění vyplývá nejen potřeba existence propracovaného jednotného komplexního standardního systému pracovně lékařské péče s jednoznačně stanovenými legislativními pravidly nejen pro její výkon, ale i kontrolu, a to na celoevropské úrovni. Takový systém by měl přispívat k celkové kvalitě života pracujících a celé společnosti. Pro oblast hodnocení zdravotních rizik je třeba stanovit smysluplnou a odbornou kvalifikaci, včetně délky potřebné praxe u osob, které tato hodnocení provádí, neboť podmínky současné legislativy se z pohledu předkládaných návrhů na zařazení prací do kategorií jeví jako nedostačující. Důslednější by měla být kontrola dodržování legislativních ustanovení v oblasti prevence zdravotních rizik u zaměstnavatelů. Pro možnost lepšího vzájemného mezievpropského srovnání poškození zdraví vlivem profesionálních onemocnění vyvstává do popředí potřeba aktualizace Českého Seznamu nemocí z povolání. V neposlední
řadě by bylo vhodné najít spravedlivý způsob bonifikace
zaměstnavatelů, kteří vědomě investují v oblasti prevence rizik. Pro ostatní zaměstnavatele je třeba najít spravedlivý způsob, jak toto neplnění povinností nejen
postihovat,
ale
zajistit
jejich
nasměrování
a
stimulaci
k pro
ně
„nepopulárním“ investicím v oblasti prevence rizik, neboť je třeba si uvědomit, že cílem výdajů v této oblasti je klíčový prvek socio-ekonomického růstu každého podniku – zdravý a práceschopný zaměstnanec.
38
7. Použitá literatura 1. Gilbertová, S.,Matoušek, O.:Ergonomie. 1. vyd. Praha, Grada 2002, 240s. 2. Cikrt, M., Tuček, M.: Editorial. České pracovní lékařství, 8, 2007, č.2, s 5859. 3. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, v platném znění. 4. Baron, L. a kol.: Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v malých a středních podnicích. Příručka pro zaměstnavatele. 1 vyd. Praha, Tigis, s.r.o. 2003, 76s. 5. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění 6. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci 7. Nařízení vlády č.1/2008 Sb. o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. 8. Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. 9. Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění. 10. Pelcová, D., Lebedová, J., Fenclová, Z., Lukáš, E.:Nemoci z povolání a intoxikace. 1 vyd. Praha, Karolinum 2002, 206s. 11. Rantanen, J.: Základní pracovně lékařské služby: Strategie, struktura,aktivity,zdroje. České pracovní lékařství, 6, 2005, č.3, s.152-158. 12. Nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání 13. Vyhláška č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají, v platném znění, 14. Metodický návod hlavního hygienika ZN.:5091/08-OVZ-34.0.-08.02.08 k zajištění jednotného postupu při ověřování podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání a ohrožení nemocí z povolání. 15. Hlaváč, P., Kučera, I.: Profesionální expozice pracovníků faktorům pracovního prostředí ve vztahu k hlášeným nemocím z povolání v roce 2003. České pracovní lékařství, 5, 2004, č.2, s. 68-73 16. Kučera, I., Hlaváč, P.: Profesionální expozice pracovníků faktorům pracovního prostředí ve vztahu k hlášeným nemocím z povolání v roce 2004. České pracovní lékařství, 6, 2005, č.2, s. 77-82 17. Kučera, I., Hlaváč, P.: Profesionální expozice pracovníků faktorům pracovního prostředí ve vztahu k hlášeným nemocím z povolání v roce 2005. České pracovní lékařství, 7, 2006, č.2, s. 70-75 18. Kučera, I., Hlaváč, P.: Kategorizace prací ve vazbě na profesionální onemocnění hlášená v roce 2006. České pracovní lékařství, 8, 2007, č. 2, s.70-75 19. Kučera, I., Hlaváč, P.: Kategorizace prací ve vazbě na profesionální onemocnění hlášená v roce 2007. České pracovní lékařství, 9, 2008, č. 2-3, s. 81-86 20. Pelcová, D.:Je třeba aktualizovat Český seznam nemocí z povolání? České pracovní lékařství, 10,2009, č.1, s.25-29.
39
21. Fenclová, Z., Urban, P., Pelcová, D., Lebedová, J., Lukáš, E., Navrátil, T., Klušáčková, E.:Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2003. České pracovní lékařství, 5, 2004, č.2, s.60-66 22. Fenclová, Z., Urban, P., Pelcová, D., Lebedová, J., Lukáš, E., Navrátil, T.: Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2004. České pracovní lékařství, 6, 2005, č.2, s.72-80 23. Fenclová, Z., Urban, P., Pelcová, D., Lebedová, J.:Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2005. České pracovní lékařství, 7, 2006, č.2, s.60-68 24. Fenclová, Z., Urban, P., Pelcová, D., Lebedová, J.:Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2006. České pracovní lékařství, 8, 2007, č.2, s.72-81 25. Fenclová, Z., Urban, P., Pelcová, D., Lebedová, J.:Profesionální onemocnění hlášená v České republice v roce 2007. České pracovní lékařství, 9, 2008, č.2-3, s.72-80 26. Vyhláška č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. 27. ČSN ISO 5349: Směrnice pro měření a hodnocení expozice vibracím přenášeným na ruce, březen 1994.
40
Přílohy
Příloha č.1 Formulář přílohy ke stanovisku orgánu příslušného k ověření podmínek, za kterých může vzniknout nemoc z povolání / ohrožení nemocí z povolání
Příloha č.2 Formulář hlášení o uznání nemoci z povolání / ohrožení nemocí z povolání
Příloha č.3 Formulář hlášení o datu, od kterého osoba již netrpí nemocí z povolání / ohrožením nemocí z povolání
