Soutěskou Verdonu na kanoi, aneb jak jsme lovili myš (28.9.2008) Tento článek nemohu začít jinak, něž líčením našeho loveckého úspěchu. Na tento víkend jsme si naplánovali výjezd s naším vozidlem s tím, že v něm přespíme, abychom nemuseli jezdit každý večer domů.
Ranní probuzení po přespání někde nad Quinsonem.
Večerní „párty“ u našeho pojízdného domu.
Před spaním jsme zjistili zajímavou věc. V autě tady před domem jsme nechali jako jediné jídlo energetické tyčinky powerbar, které byly do posledního drobečku snědeny. Obaly byly rozkousané jako od myši.
Žeby nová image Enervitu?
No přišlo nám to zvláštní jak se tam myš mohla dostat, ale když jsme našli myší hovínka, bylo to jasné. Zkontrolovali jsme ještě spacáky a ostatní věci jestli je taky neochutnala a šli jsme spát. V půl jedné nás ale probudilo divné šustění. Přesně jako kdyby myš šmejdila v autě a hledala co by snědla. Tak jsme jídlo zavřeli do ledničky a nechali venku jen sušenky, které už si nakousala. Za chvíli zase šustění. Myška se ani nebála a klidně na sebe při pojídání našich sušenek nechala posvítit baterkou. To už jsme se rozhodli, že to tak nenecháme a začali jsme spřádat plány, jak jí chytíme. Nejprve jsme mysleli, že když necháme otevřené dveře a sušenky dáme ven, že třeba vyskočí. No nevyskočila… Pak nás napadlo, že použijeme odpadkový koš, který máme ve voze. Nití jsme přivázali pootevřené víko k oknu nahoře, kde spíme. Do koše dali sušenky a čekali jsme. Nejprve nic, tak jsme si i do půl čtvrté zdřímli. Potom myš začala zase rejdit a šup za sušenkami do koše. Monika přestřihla nit a myš byla v koši. S jásotem jsme vyběhli ven a myš jsme vypustili do nedalekého křoví a zahnali. Potom jsme potěšeni, jak jsme se jí zbavili, šli spát. Myši se asi ale v autě líbilo a do hodiny se vrátila a zase nás začala budit. No nastražili jsme past znovu a čekali jsme. Myš opět přišla ke koši, ale dovnitř se jí už moc nechtělo. Monika byla ale trpělivější. Myš nakonec do koše znovu vlezla a byla znovu chycena. Tentokráte jsme již koš zalepili a nechali do rána venku. Ráno jsme myš vypustili a rychle ujeli, aby se nám zase nevrátila do auta. Teď tedy bydlí někde u Quinsonu. Snad se jí tam dobře daří☺. Nevím jestli to bylo těmi powerbary co nám sežrala, ale byla to zatraceně rychlá myš. O to víc si ceníme toho, že se nám ji podařilo chytit hned dvakrát :))))
Neúspěšný plán - myš, která vleze na sušenky položené na schodu u otevřených dveří, trefíme, nebo alespoň postrašíme hozenou botou aby vyskočila ven. Jenže působící powerbary způsobily, že vždy hned zmizla v autě a hlavně nám začlo být při otevřených dveřích zima :).
Nechala na sebe svítit, fotit a sežrala nám balíček sušenek naší obíbené značky Bienvu :).
Úspěšný pokus – myš v koši a koš připravený na vysypání. Při druhém chycení do koše jí zůstal trčet ven ocas.. ale aspoň jsme věděli že je uvnitř ;)
A teď tedy k těm lodičkám. Ráno bylo hezky a tak jsme natěšeni vyrazili k jezeru u Quinsonu. Naplánovali jsme si, že si za 25Eur půjčíme na celý den lodičku a proplujeme skrz soutěsku Verdonu až do města Esparron du Verdon, které se nachází na začátku jezera Lac D´Esparron, podél kterého jsme již jeli na kole.
Jezero u Quinsonu, po obou stranách půjčovny nejrůznějších loděk.
Soutěska měří 9km a dle slov majitele půjčovny loděk je to až do Esparronu cca 2,5 hodiny klidným tempem. Na začátku nám dal vybrat ještě mezi kajakem a kanoí. Nejprve jsme zvolili kajak, ale nebyl to nejlepší nápad. Tak jsme se po 200 m vrátili a přesedli do kanoe. Majitel půjčovny nás pobaveně sledoval a asi si říkal jestli se vůbec vrátíme. Nebylo se však čeho bát. Měli jsme plovací vesty a vodotěsný barel na věci.
Výjezd z jezera do Bassis Canyon du Verdon. Pod most jsme se už v kanoi trefili ;)
Barel a vesty naštěstí nebyly nutné. Voda měla podle Martina 10 stupňů, podle Moniky 5.
Cesta nejprve ubíhala a kochali jsme se pohledy na okolní soutěsku. Soutěska se klikatí, zužuje, rozšiřuje. Skály okolo jsou tu vyšší a tu nižší a spadají až do vody.
No comment :)
Voda ta je krásně zelená a hlavně neuvěřitelně čistá a stojatá (pro vodáky totální olej).
Ta barvička…
Ovšem v této poloze bychom se moc daleko nedostali :)
Zajímavé je sledovat cestu, která byla v minulosti vybudována ve skále, ale v současnosti je po 2km neprůchozí a dále potom mnohdy některé úseky vedou pod vodou. Z toho jsme usoudili, že v minulosti asi byla zvednuta hladina jezera a cesta se na mnoha místech zaplavila.
Bohužel cestu zatím znovu nezprovoznili. Doopravdy škoda, vypadala moc zajímavě.
Starý Verdonský umělý kanál. Také vytesaný do skály.
Asi po hodině plavby jsme trochu začali litovat, že jsme si nepůjčili loďku s elektrickým motorem, které nás neustále předjížděli. Jenže v rámci šetření (elektrická stála na 4 hodiny 60 eur) a v rámci posílení svalů jsme dále „uháněli“ v naší kanoi. Cestu tam nám ještě zpestřoval protivítr, který na rychlosti nepřidal.
Konec soutěsky, začátek Lac d´Esparron. Kanoe má však i výhody. Například se dá zastavit skoro kde vás napadne a dá se prozkoumávat břeh, pokud to strmost dovolí.
Jedna z mnoha přírodních i umělých jeskyní podél Verdonu. V této by se dalo i bivakovat.
Prapra obydlí vysoko nad řekou.
Tak jsme se dále posouvali směr Esparron a asi za 3 hodiny jsme tam dorazili. V Esparronu jsme okoukli jezero chvíli poseděli a vyrazili na cestu zpět.
Konečně Esparron na dohled.
Naše kotviště. Ta sice ubíhala rychleji, ale ruce a záda nezvyklé na pádlovací pohyb nás boleli a tak jsme uháněli co nám síly stačily, abychom už byli zpět. Celkově i se zastávkami jsme to stihli za 7 hodin a upádlovali jsme cca 20 km. Vrátili jsme se tak zničení, že už jsme ani nešli do prehistorického muzea v Quinsonu, které určitě také stojí za návštěvu.
Konečně zpět do jezera u Quinsonu. Můstek na začatku (pro nás konci) soutěsky.
