Podpora kvality v celoživotním a kvalifikačním vzdělávání zaměstnanců v sociálních službách (KLÍČOVÁ AKTIVITA 2)
SOUHRNNÁ ZPRÁVA O DOBROVOLNÝCH AUDITECH
2015 ZPRACOVAL: REALIZAČNÍ TÝM PROJEKTU
Obsah Seznam použitých zkratek ....................................................................................................................... 1 Úvod ........................................................................................................................................................ 2 1.
Východiska ...................................................................................................................................... 3
2.
Metodika dobrovolných auditů....................................................................................................... 4
3.
Personální zajištění ......................................................................................................................... 5 3.1. Profily inspektorů .................................................................................................................... 5 3.2. Společná setkání ...................................................................................................................... 7
4.
Výstupy ............................................................................................................................................ 8 4.1. Celkový obraz a poznatky z terénu .......................................................................................... 8 4.2. Přehledy dobrovolných auditů dle jednotlivých kritérií .......................................................... 9 4.4. Společné rysy dobrovolných auditů ...................................................................................... 14
Závěr ...................................................................................................................................................... 19 Přílohy.................................................................................................................................................... 20 Příloha č. 1 – Seznam vzdělavatelů – účastníků DA ............................. Chyba! Záložka není definována. Příloha č. 2 – Kontrolní list..................................................................................................................... 21 Příloha č. 3 – Zpráva z dobrovolného auditu......................................................................................... 23 Příloha č. 4 – Certifikát o úspěšném zvládnutí DA................................................................................. 24
Seznam použitých zkratek MPSV
Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
MV
Ministerstvo vnitra
AK
Akreditační komise MPSV
FDV
Fond dalšího vzdělávání
AVZPR
akreditovaný vzdělávací program
KK
kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách
DA
dobrovolný audit
ED
evaluační dotazník
IKS
inspektor kvality senior
IKJ
inspektor kvality junior
RIK
regionální inspektor kvality
OPLZZ
Operační program lidské zdroje a zaměstnanost
PSS
pracovník v sociálních službách
SP
sociální pracovník
SQSS
standardy kvality sociálních služeb
1
Úvod Projekt „Podpora kvality v celoživotním a kvalifikačním vzdělávání zaměstnanců v sociálních službách“ (dále také jen projekt) reaguje na aktuální nastavení systému akreditace vzdělávacích programů dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení tohoto zákona. Současný stav vykazuje několik nedostatků, k nimž se váže prostor pro navýšení efektivity celého procesu. Mezi často poukazované nedostatky patří mimo jiné nedostatečný výkon kontroly udělených akreditací a nepružnost jednání AK ve vztahu k potřebám vzdělavatelů. Oblast sociálních služeb se v České republice dynamicky rozvíjí a celoživotní profesní vzdělávání jejích zaměstnanců je nezbytným předpokladem pro naplňování povinností poskytovatelů sociálních služeb skrze SQSS, v neposlední řadě též pro implementaci procesu deinstitucionalizace, transformace psychiatrické péče a péče o osoby s Alzheimerem do oblasti sociálních služeb. Reagovat je zároveň zapotřebí na soudobé trendy, které vyplývají zejména z vlastní sebereflexe sociálních služeb, často ve srovnání s jejich fungováním v jiných evropských zemích, a které jsou podporovány koncepční činností MPSV. Vzdělávání zaměstnanců v sociálních službách se řídí zákonem č. 108/2006 Sb., který stanovuje pracovníkům v sociálních službách a sociálním pracovníkům i další podmínky nejen povinnost vzdělávání (absolvovat minimálně 24 hodin dalšího vzdělávání ročně) Jednou z forem jsou akreditované kurzy, přičemž akreditaci udílí MPSV, které je také odpovědné za kontrolní činnost v rámci realizace tohoto vzdělávání. Trh vzdělávání v sociálních službách je tedy do značné míry prostřednictvím MPSV regulován státem. Zákonnou povinností je ze strany poskytovatelů v sociálních službách vytvářena poptávka po akreditovaném vzdělávání, která následně podněcuje rozšiřování nabídky ze strany vzdělavatelů. MPSV schvaluje či zamítá žádosti vzdělávacích institucí o udělení akreditace jejich programům, tzn., že nabídku vzdělávání reguluje určitým odborným dohledem. Stát, respektive MPSV, je také kontrolním orgánem, který dohlíží na to, zda jsou schválené vzdělávací programy realizovány v souladu s udělenou akreditací. MPSV tedy vystupuje de facto v roli správce trhu vzdělávání zaměstnanců v sociálních službách; z tohoto titulu nese do značné míry odpovědnost za jeho stav. Předkládaná Souhrnná zpráva o dobrovolných auditech se věnuje analýze provedených auditů v oblasti tohoto vzdělávání uskutečněných v období 2/2014 – 3/2015 v rámci výše uvedeného projektu. Ke zhodnocení kvality zmíněného odborného dohledu MPSV nad tímto vzděláváním formou rozhodování o udílení akreditací se náš projekt vyjadřuje ve výstupech jiných klíčových aktivit.
2
1. Východiska Oddělení koncepce sociální práce a vzdělávání, jehož součástí je i sekretariát Akreditační komise MPSV, provádí kontrolu realizace akreditovaných vzdělávacích programů v režimu Zákona o kontrole č. 255/2012 Sb. Předmětem kontrol je naplňování podmínek udělené akreditace, které vycházejí zejména ze samotné žádosti o akreditaci (vzdělavatel musí dodržovat, co si sám předsevzal) a z Průvodce vyplňováním žádosti o akreditaci, v němž je popsán jednak mechanismus udělování akreditací, jednak jsou zde uvedena některá obecně platná pravidla pro žadatele o akreditaci vzdělávacích programů a náležitosti podávaných žádostí. Výchozím podkladem pro zmíněné dokumenty je zejména § 117 písm. d zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Plánování kontrol probíhá jednou ročně, plánováno bývá 12 kontrol na kalendářní rok, tedy jedna kontrola na měsíc. Pokud sekretariát AK obdrží stížnost, kterou vyhodnotí jako podnětnou pro provedení kontroly, může kontrolu příslušného vzdělavatele dodatečně začlenit do plánu v průběhu roku na úkor jiného subjektu, u kterého má výkon kontroly nižší prioritu. Každou kontrolu, která je vzdělavateli předem oznámena dopisem, realizuje dvoučlenný tým pracovníků sekretariátu AK. Předmětem kontroly je kontrola dokumentace související s platnou akreditací vzdělávacího programu: především prezenční listiny, evaluační dotazníky, kopie vydaných osvědčení, dále též doklady o realizaci kurzů prostřednictvím schválených lektorů, aj. O průběhu a zjištěných skutečnostech sepisují kontroloři Protokol, který se vypracovává ve třech stejnopisech. V případě, že jsou u kontrolovaného vzdělavatele zjištěny nedostatky, probíhá jejich vypořádání ve shodě se správním řádem. Kontrola je oficiálně ukončena dnem doručení vyřízených námitek kontrolované fyzické či právnické osobě. K odebrání akreditace na základě kontroly došlo od roku 2007 pouze jednou. Tato skutečnost však nevypovídá o jednoznačně vysoké kvalitě vzdělavatelů. Posouzení kvality jednak nelze zakládat pouze na formální kontrole dokumentace, na kterou se vzdělavatel předem připraví, a jednak je všeobecně známo, že na trhu působí i vzdělavatelé, kteří udělenou akreditaci zneužívají, na což MPSV doposud nebylo schopno relevantně reagovat. Je zřejmé, že motivace takovýchto vzdělavatelů není primárně zaměřena na kvalitu vzdělávání a jeho pozitivního dopadu do oblasti sociálních služeb. Trh vzdělávání v sociálních službách je pro ně přitažlivý, jelikož získat akreditaci pro vzdělávací program není tak obtížné, přičemž hrozba kontroly, která by odhalila porušování podmínek jejího udělení, je takřka nulová. Absence efektivní kontrolní činnosti vzdělavatelů vede na druhé straně ke zpřísňování formálních kritérií pro udělení akreditace, na které si oprávněně stěžují někteří vzdělavatelé. Obecně lze říci, že zde MPSV vytvořilo systém, který však samo odmítá dostatečně finančně a personálně zajistit, aby mohl být jeho regulativní charakter pro trh vzdělávání přínosem. Akreditační komise MPSV ročně akredituje více než 1 000 vzdělávacích programů (s platností na 4 roky), přičemž na trhu v této oblasti působí minimálně 500 vzdělávacích institucí. Je tedy zřejmé, že vzhledem k celkovému počtu platných akreditací vzdělávacích programů chybí dostatečná informovanost o tom, zda jsou akreditované programy vůbec realizovány a v jaké obsahové kvalitě, protože součástí kontroly nejsou návštěvy probíhajících kurzů. Vzdělávací instituce tudíž nemají dostatečnou možnost reflexe ze strany kontrolních orgánů, které zase nemají reálnou možnost zjistit, jak v praxi vzdělávání probíhá. Přitom je mezi vzdělavateli i členy AK MPSV obecně známo, že se na trhu vzdělávání v sociálních službách pohybují vzdělavatelé, kteří pořádání svých akreditovaných kurzů zneužívají ke komerčním účelům (poskytovatelům sociálních služeb nabízejí své výrobky,
3
především kompenzační pomůcky). Objevují se i vzdělavatelé, kteří mají akreditován kvalitní lektorský tým, avšak následně jsou kurzy vedeny jinými, „levnějšími“ lektory (zpravidla studenty VŠ) bez dostatečných odborných znalostí a odborné praxe v příslušné sociální oblasti. Třebaže jsou tyto informace neoficiální, v případě, že by byl kontrolní orgán MPSV finančně a personálně posílen, mohl by i díky takovým podnětům svoji kontrolní funkci naplňovat důsledněji. Aktuálně není možné tyto signály zjevně reflektovat. Je více než zřejmé, že formálním způsobem kontroly nelze většinu nepoctivých vzdělavatelů odhalit ani jim odebrat akreditaci. Trh vzdělávání je do značné míry „pokřivený“ také vlivem dotačních programů – v rámci nich jsou kurzy nabízeny zdarma nebo za velmi nízké ceny, což je často pro zaměstnavatele tím nejdůležitějším kritériem při výběru vzdělávání pro jejich zaměstnance. Nabídka bezplatných kurzů svádí poskytovatele sociálních služeb k redukci vzdělávání na pouhé plnění zákonné povinnosti s výhodou finanční úspory – bez ohledu na kvalitu kurzů, individuální plán rozvoje daného zaměstnance či strategické směřování celé organizace.
2. Metodika dobrovolných auditů Tvorba této metodiky vycházela ze studia metodiky kontrol MPSV, analýzy stávající nabídky akreditovaných vzdělávacích programů, kterou prováděla firma Scott & Hagget, a dotazníku rozeslaného koncem roku 2013 všem vzdělavatelům, jehož prostřednictvím byly získány informace, které nejsou součástí žádostí o akreditaci. Zjišťovány byly například následující skutečnosti: zda je vzdělavatel současně poskytovatelem sociálních služeb, zda získal akreditaci současně u jiných ministerstev, kolik vzdělávacích programů s akreditací MPSV realizuje, ve kterých regionech vzdělávání realizuje, aj. (údaje související přímo s autoevaluací). Tyto informace pomohly doplnit celkový přehled o vzdělávacích institucích a akreditovaných programech a definovat klíč pro výběr relevantního vzorku pro realizaci dobrovolných auditů. Výběr vhodných vzdělavatelů pro dobrovolný audit byl – kromě již zmíněné analýzy dotazníků – založen také na doporučeních AK MPSV, a to především ve smyslu identifikace slabších stránek v předkládaných žádostech o akreditaci. Takto vytvořený vzorek vzdělavatelů (dle jejich zastoupení v regionech, dle jejich právní formy a dle tematických oblastí auditovaných programů) korespondoval s analýzou provedenou firmou Scott & Hagget. Na společném setkání členů expertního týmu, který tvoří odborníci z řad vedoucích poskytovatelů sociálních služeb, zástupci vzdělavatelů v sociální oblasti, zástupci lektorů a státní samosprávy, bylo doporučeno přejmenovat kontroly pro účely projektu na dobrovolné audity. Cílem bylo zdůraznit rozdíl mezi těmito dobrovolnými audity a státní kontrolou, respektive inspekcí, která může vyvolávat u některých vzdělavatelů nevstřícný postoj spojený s představou inspekce sociálních služeb. Na základě revize stávajících dokumentů vytvořili inspektor kvality senior (IKS) a inspektor kvality junior (IKJ) tohoto projektu. Metodiku dobrovolných auditů vzdělávacích programů akreditovaných MPSV (dále Metodika DA), která následně prošla dalším připomínkovým řízením expertní skupiny a regionálních inspektorů kvality projektu. Poté byla ověřována přímo na místě v průběhu dobrovolných auditů u jednotlivých vzdělavatelů. Součástí Metodiky DA je kontrolní list o samotném průběhu dobrovolného auditu, formuláře závěrečné zprávy a certifikátu. Vzdělávací instituce byly k účasti na dobrovolných auditech mimo jiné motivovány tím, že se mohou podílet na revizi současné koncepce kontrol MPSV a svými názory ovlivnit finální nastavení inspekcí dle zákona. Zároveň bylo vzdělavatelům sděleno, že v případě
4
vyhovění požadavkům kvality (od výběru lektorů, práce se zpětnou vazbou účastníků, vedení dokumentace a zpracování studijních materiálů, až po úroveň realizace vzdělávání), obdrží certifikát. Toto svým způsobem prestižní ocenění řada vzdělavatelů po obdržení certifikátu zveřejnila na svém webu, a dále pro zviditelnění své úspěšnosti vyvěsila certifikát i v prostorách svého působiště. Seznam úspěšných vzdělavatelů byl také umístěn na webové stránky MPSV (www.mpsv.cz). Součástí vytvoření Metodiky DA bylo stanovení jednotných principů, které se následně staly základním pilířem procesu realizace dobrovolných auditů. Důraz byl v první řadě kladen na maximálně jednotný postup a srozumitelné objasnění podstaty dobrovolného auditu. Tyto výchozí principy byly zakotveny již v oslovovacích dopisech rozesílaných vzdělavatelům vytipovaným na základě výsledků již zmiňované analýzy. V případě nejasností vzniklých na straně vzdělavatelů byly informace doplňovány prostřednictvím telefonické, popř. e-mailové komunikace. Dalším důležitým principem byl partnerský přístup, a to nejen v období přípravy na dobrovolný audit, ale i v samotném jeho průběhu, kdy se inspektoři snažili o vytvoření atmosféry důvěry a spolupráce. Za nejdůležitější je však možné považovat princip založený na rovnováze mezi podporou a kontrolou. Dobrovolné audity spočívaly nejenom v upozorňování na nedostatky, ale také v předkládání návrhů na jejich odstranění a v naslouchání zástupcům vzdělavatelů s dostatečnou mírou empatie. Celý proces dobrovolných auditů byl tedy oproštěn od represivního přístupu. Smyslem bylo především podpořit vzdělavatele poukazem na kladné stránky jejich vzdělávacího procesu, společně s upozorněním na zjištěné nedostatky, včetně návrhů na adekvátní nápravná opatření. Již v úvodu byli účastníci DA informováni jednak o nestrannosti kontrolního týmu, jednak o jeho vázanosti slibem mlčenlivosti. Právě jejich z zjevná snaha o vytvoření prostředí maximální důvěry je možná také důvodem, proč se podařilo získat velmi otevřenou a přínosnou zpětnou vazbu, která je neocenitelným zdrojem pro vytvoření metodiky kontrol, respektive může sloužit jako užitečná reflexe pro členy AK a celý systém akreditací na MPSV.
3. Personální zajištění Dobrovolné audity realizoval tým inspektorů složený ze dvou zástupců FDV (IKS a IKJ) a odborníků z jednotlivých regionů ČR – regionálních inspektorů kvality (RIK), kterých bylo původně osm, avšak vlastní realizace auditů se jich nakonec účastnilo pět. Pro každý dobrovolný audit byl dle Metodiky DA stanoven alespoň dvoučlenný tým, který vedl buď IKS nebo IKJ. Některé audity absolvovali IKS a IKJ společně; zcela výjimečně, v odůvodněných případech, byl audit realizován pouze jednou osobou – IKS nebo IKJ, přičemž výstupy byly následně konzultovány s druhým interním inspektorem kvality. Ve většině případů se však auditu účastnil také některý z RIK. V pracovním týmu auditorů se tak snoubil jak prvek teoretické odbornosti, tak prvek kontaktu s praxí ve smyslu znalosti místních specifik v oblasti sociálních služeb, respektive trhu vzdělávání, spolu se značnou mírou důvěryhodnosti ve vztahu k účastníkům DA. Samozřejmostí byla před vlastní návštěvou vzdělávací instituce důkladná příprava každého člena týmu; ta kromě analýzy poskytnutých kopií platných žádostí o akreditaci (které se obvykle týkaly tří vzdělávacích programů) spočívala také ve vyhledávání dalších dostupných informací o vzdělavateli a ve vzájemné konzultaci inspektorů. 3.1. Profily inspektorů Níže uvádíme stručné profily jednotlivých inspektorů kvality, kteří se podíleli na realizaci dobrovolných auditů.
5
PhDr. Hana Thielová – IKS Absolventka oboru Pedagogika a Psychologie na FF MU Brno, dále absolventka Rozvojové supervize v sociální práci, kurzu Mediace (100 hodin), komunikačních a manažerských dovedností a funkčního studia pro ředitele škol. Od r. 1997 do 2013 působila na VOŠ sociální v Brně, kde vyučovala odborné předměty, především praxi a supervizi, dále byla na zdejší škole 15 let ve funkci statutární zástupkyně ředitele školy. Od r. 2007 je členkou Akreditační komise MPSV za Asociaci vzdělavatelů v sociální práci. V Asociaci vzdělavatelů v sociální práci byla jmenována vedoucí konzultační skupiny pro Minimální standard vzdělávání v sociální práci. Zúčastnila se 70 dobrovolných auditů po celé ČR, nejčastěji s Pavlínou Hrbáčovou, Veronikou Škopovou a Jakubem Pavlíčkem.
Bc. Jakub Pavlíček – IKJ Absolvent Fakulty humanitních studií UK v Praze se zkušeností s poskytováním sociálních služeb v neziskovém sektoru. Působil na pozici osobního asistenta, koordinátora osobních asistentů a projektového manažera. Zúčastnil se 58 auditů po celé ČR, nejčastěji spolu s Petrou Verdis, Vladislavou Šídlovou a Hanou Thielovou.
Bc. Pavlína Hrbáčová – RIK Absolventka oboru Sociálně-zdravotní a geriatrická péče na Ostravské univerzitě. Lektorka kurzů s odbornou sociální tematikou, sociální pracovnice, metodička, vedoucí pracovnice v sociálních službách. Zúčastnila se s Hanou Thielovou 10 auditů v Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji.
Mgr. Zuzana Machová – RIK Absolventka Husitské teologické fakulty UK v Praze v oboru Husitská teologie, psychosociální studia. Lektorka a metodička krajského úřadu Královéhradeckého kraje, inspektorka kvality v sociálních službách, sociální pracovnice. Zúčastnila se 4 auditů v Královéhradeckém kraji s Hanou Thielovou a/nebo Jakubem Pavlíčkem.
Mgr. Renáta Novotná Nentvichová – RIK Absolventka oboru Sociální práce a sociální politika na Filozofické fakultě UK v Praze, lektorka v sociálních službách a sociální pracovnice. Zúčastnila se 7 auditů v Praze a Středočeském kraji s Hanou Thielovou a/nebo Jakubem Pavlíčkem.
PhDr. Vladislava Šídlová – RIK Absolventka oboru Pedagogika – psychologie na FF UK v Praze a kurzu Rozvojové supervize v sociální práci. Působila jako vyučující a zástupce ředitele na SŠ s pedagogickým a VOŠ se sociálním zaměřením, kde byla řešitelem projektu vyššího odborného vzdělávání. Aktivně se podílela na práci Asociace vzdělavatelů v sociální práci. Externě pracovala pro PF Jihočeské univerzity a Vysokou školu evropských a regionálních studií v Českých Budějovicích. V současné době se věnuje především konzultační činnosti. Od r. 2007 je členkou Akreditační komise MPSV. Zúčastnila se 10 auditů v Praze, Středočeském a Jihočeském kraji s Hanou Thielovou a/nebo Jakubem Pavlíčkem.
Bc. Veronika Škopová – RIK Absolventka oboru Charitativní a sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, lektorka a konzultantka v sociálních službách, sociální pracovnice.
6
Zúčastnila se s Hanou Thielovou 7 auditů v Jihomoravském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji.
Mgr. Petra Verdis – RIK Absolventka oboru Sociální práce na Filozofické fakultě UK v Praze, lektorka a sociální pracovnice. Zúčastnila se 37 auditů v Praze a v krajích Středočeském, Plzeňském, Ústeckém, Libereckém, Královéhradeckém a Vysočina, nejčastěji s Jakubem Pavlíčkem, případně s Hanou Thielovou.
Jednoho auditu se spolu s PhDr. Hanou Thielovou zúčastnily také další členky realizačního týmu projektu Mgr. Iva Kabeláčová (hlavní metodička) a Mgr. Aneta Sluková (manažerka projektu). 3.2. Společná setkání Pro docílení vyšší kvality auditů proběhla tři společná setkání realizačního týmu projektu s regionálními inspektory kvality:
úvodní, kde byli RIK seznámeni s nástroji a cíli dobrovolných auditů,
druhé, na kterém byly konzultovány podpůrné materiály k auditům, zejména Metodika DA a kontrolní list,
třetí, které přinášelo poznatky z prvních několika auditů a sloužilo ke „kalibraci“ týmu inspektorů.
7
4. Výstupy 4.1. Celkový obraz a poznatky z terénu Inspektoři FDV navštívili v období 2/2014 – 3/2015 v rámci dobrovolných auditů 101 vzdělávacích institucí, z čehož 91 institucí získalo certifikát o úspěšném absolvování auditu a byly zařazeny do seznamu příkladů dobré praxe zveřejněného na stránkách MPSV (www.mpsv.cz). Tři z těchto vzdělavatelů získali certifikát až po odstranění nedostatků zjištěných při dobrovolném auditu. Vzhledem k dobrovolnosti jsme si vědomi toho, že navštívené instituce lze obecně řadit mezi kvalitnější, zároveň takové vzdělavatele, kteří nemají co skrývat, a proto možnost naší konzultace uvítali. Kladné hodnocení tedy převažovalo nad negativním a inspektoři FDV se cítili obohaceni příležitostí mapovat při výjezdech ke kvalitním vzdělavatelům situaci na tomto vzdělávacím trhu. 4.1.1. Příklady dobré praxe v obecných rysech Obecně se prostřednictvím dobrovolného auditu ukázalo (není to však pravidlo), že kvalitními vzdělavateli bývají sami poskytovatelé sociálních služeb, kteří se ve vzdělávání zaměřují na témata vycházející z jejich každodenní práce s uživateli sociálních služeb. Tito vzdělavatelé bývají účastníky svých kurzů nejvíce oceňováni, protože jim dokáží zprostředkovat skutečně praktické, osobně získané poznatky a zkušenosti, po kterých účastníci volají nejvíce. Dále je na kvalitě vzdělávání velice znát promyšlené složení týmu kompetentních lektorů a dobrá práce s tímto týmem. Vzdělavatelé, u kterých inspektoři FDV ocenili nadstandardní kvalitu, měli lektorský tým složený z odborníků na slovo vzatých, s bohatými zkušenostmi z praxe, kteří se navíc pravidelně setkávají, tvoří společně koncepci vzdělávání organizace a sami se nadále rozvíjejí prostřednictvím vhodně volených kurzů a výcviků. V průběhu dobrovolných auditů se inspektoři FDV u některých vzdělávacích institucí setkali s vysokou mírou důkladnosti v rámci jednání se zadavateli vzdělávání. Dobří vzdělavatelé s poskytovatelem sociálních služeb na začátku důkladně prokonzultují, proč si objednávají realizaci zvoleného programu, resp. jakým přínosem má pro jejich zaměstnance takové vzdělávání být. Často se ukáže, že skutečná zakázka směřuje jinam. Dobrý vzdělavatel dokáže být ve svém vzdělávání velmi efektivní a daného poskytovatele sociálních služeb podpořit v maximální možné míře. Po skončení kurzu si následně zjišťuje zpětnou vazbu na svůj kurz nejen formou evaluačních dotazníků a konzultací se zadavatelem, ale především důkladným závěrečným zhodnocením s účastníky. Opravdu dobří vzdělavatelé jsou schopni při dlouhodobé spolupráci měnit celkové nastavení sociálních služeb, které se často pohybuje v určitých „zajetých kolejích“ a má různé nedostatky, jichž se však nelze bezpečně zbavit jinak, než právě radikální změnou přístupu jak sociálních pracovníků a pracovníků v sociálních službách, tak často i pracovníků vedoucích. Proto někteří vzdělavatelé volají po potřebě vzdělávat celé týmy, nikoli pouze oddělené skupiny pracovníků podle jejich pracovních pozic. 4.1.2. Nejčastější zjištěné nedostatky Vzhledem k dobrovolnosti auditů se inspektoři FDV setkávali především s kvalitními vzdělavateli. To se odráží také v této souhrnné zprávě. Spíše než inspekční zprávou zaměřenou na zjištěné nedostatky vzdělavatelů je naše zpráva reflexí takových poznatků, které vypovídají převážně o nedostatcích
8
systému akreditací na MPSV, a to víceméně očima vzdělavatelů, kteří jsou s ním vzhledem k zákonné úpravě povinnosti vzdělávání v sociálních službách spjati. Nicméně nedostatky na straně dobrovolně přihlášených vzdělávacích institucí byly zjištěny také; někteří vzdělavatelé uváděli, že možnost auditu uvítali právě proto, aby si mohli ověřit, zda postupují dobře, případně, kde dělají chyby, aby obstáli při případné kontrole ze strany MPSV. Tímto předkládáme výčet nejčastějších nedostatků na straně vzdělavatelů: Vydávaná osvědčení a) nejsou řádně číslovaná, b) nejsou řádně archivovaná, resp. chybí seznam vydaných osvědčení, který by umožňoval ověření všech řádných absolventů. Evaluační dotazníky hrají u některých vzdělavatelů formální roli – vzdělavatel zpětnou vazbu účastníků dostatečně neanalyzuje. Lektorský tým - vzdělavatel zaměstnává externí lektory, se kterými udržuje kontakt převážně na dálku, s lektorským týmem de facto nepracuje. Tento nedostatek není v rozporu s udělenou akreditací, ale ve srovnání s jinými dobrými vzdělavateli, kteří si na práci s lektorským týmem dávají záležet, inspektoři FDV zaznamenali, že to může mít značný vliv na kvalitu poskytovaného vzdělávání. Vzdělavatel jako žadatel o akreditaci prakticky nemůže dostatečně garantovat kvalitu svých kurzů, ta je v rukou jednotlivých lektorů, kdy jeden může být excelentní a druhý podprůměrný. Záleží tedy především na kritériích, podle kterých si vzdělavatel lektory vybírá. Dále inspektoři FDV naráželi na pochybení jako například nedodržení maximálního počtu účastníků, které však nikdy nepřesahovalo únosnou míru (zpravidla šlo o 1 - 3 osoby) a bylo vzdělavatelem argumentačně dobře podloženo.
4.2. Přehledy dobrovolných auditů dle jednotlivých kritérií Výběr vzdělávacích institucí k dobrovolným auditům vycházel z analýzy Scott & Hagget. Cílem bylo získat reprezentativní vzorek vzdělavatelů, který by poskytl co nejucelenější obraz o rozmanitém trhu vzdělávání v sociálních službách. Na základě podnětů expertní skupiny byla pro výběr vzdělávacích institucí stanovena tato kritéria: -
velikost organizace podle počtu akreditovaných programů region působnosti organizace právní forma organizace počet let fungování na trhu vzdělávání programy dle obsahového zaměření a KK formy vzdělávání zastupitelnost lektorů v akreditovaných programech podněty od AK a signály z terénu
Velikost organizace podle počtu akreditovaných programů Vzdělávací instituce byly podle tohoto kritéria rozděleny do tří kategorií podle počtu akreditovaných vzdělávacích programů (AVZPR) na malé (1 - 9 AVZPR), střední (10 - 49 AVZPR) a velké (50+ AVZPR). Dle analýzy Scott & Hagget 80 % AVZPR realizují malí vzdělavatelé, střední pak 17 % a velcí pouhé 3 % AVZPR. Vzhledem k tomu, že velké vzdělávací instituce však mají na trhu mnohem větší vliv než drobní vzdělavatelé (často OSVČ), rozhodli jsme se u tohoto kritéria nekopírovat analýzu přesně dle
9
procentuálního zastoupení. Předsevzali jsme si, že navštívíme 45 malých, 40 středních a 15 velkých vzdělávacích institucí. Reálný výsledek se nakonec od tohoto záměru mírně odchyluje směrem k procentuálnímu zastoupení dle uvedené analýzy. Navštívili jsme 55 malých, 32 středních a 14 velkých vzdělávacích institucí (viz Graf č. 1). Graf č. 1
Region působnosti organizace Plán auditů dle zastoupení AVZPR v jednotlivých krajích vycházel z potřeby vyhovět pravidlům OP LZZ, který neumožňuje podpořit osoby a organizace působící výhradně v Praze. Plánovaný počet auditů v Praze byl tedy nula. Zjistili jsme však, že mnozí vzdělavatelé, které jsme plánovali v průběhu klíčové aktivity navštívit, působí v různých krajích a zároveň v hlavním městě. I takové organizace jsme tedy do DA mohli zapojit. Z analýzy Scott & Hagget vyplývá, že každý AVZPR přísluší určitému kraji, který byl často totožný s krajem, v němž vzdělávací instituce sídlí, ne však vždy. V době analýzy ještě nebylo reflektováno, že je tato informace poněkud zvláštní a její zdroj už nebyl dohledán. Trvá nicméně předpoklad, že výsledek ilustrativně odpovídá objemu realizovaného vzdělávání v jednotlivých krajích. Popis Grafu č. 2: Sloupec „Plán“ vycházel z procentuálního zastoupení počtu AVZPR v jednotlivých krajích mimo Prahu; naproti tomu sloupec „Působnost“ následně vychází z analýzy 101 navštívených vzdělávacích institucí a ukazuje, které kraje jsou do jaké míry jejich vzdělávacími aktivitami pokryty; sloupec „Zrealizované audity“ ukazuje, v kterém kraji audit proběhl (zpravidla se jednalo o sídlo organizace).
10
Graf č. 2
Právní forma organizace Plán podle kritéria právní formy organizace odpovídá procentuálnímu zastoupení vzdělávacích institucí různých právních forem podle analýzy Scott & Hagget. Nejsilněji jsou zastoupeny formy s. r. o. a občanská sdružení (respektive podle nového občanského zákoníku zapsané spolky), obecně řečeno, zastoupen byl jak komerční, tak neziskový sektor. Z plnění plánu je patrné, že zatímco neziskový sektor byl nabídce dobrovolných auditů velmi otevřený a vstřícný (navštívili jsme 32 sdružení a dalších 13 o. p. s.), společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti byly v přístupu k auditům zdrženlivější. Na základě přímé zkušenosti z terénu navštívených vzdělavatelů se domníváme, že komerční sektor přistupuje ke vzdělávání především s ohledem na finanční zisk (což nemusí být v rozporu s kvalitou poskytovaného vzdělávání) a distanční způsob formální komunikace s MPSV je pro něj postačující, zatímco nezisková sféra se více zaměřuje na samotný obsah vzdělávání, má k sociální sféře bližší vztah (často se jedná o samotné poskytovatele sociálních služeb) a možnost užší spolupráce s MPSV je pro ni vítaná a potřebná.
11
Graf č. 3
Počet let fungování na trhu vzdělávání Toto kritérium nebylo možné zjistit z analýzy Scott & Hagget, kde je možné pouze vyčíst, kdy si daná vzdělávací instituce akreditovala první vzdělávací program. Mnohé přitom na trhu vzdělávání působí už od počátku 90. let. Proto nebylo možné dopředu stanovit přesný plán, který by odpovídal procentuálnímu zastoupení nových a zkušených vzdělavatelů. Rozhodli jsme se tedy nechat kritériu počtu let fungování instituce na trhu vzdělávání volný průběh a pouze je průběžně monitorovat. Převažovali zkušení vzdělavatelé, kteří na trhu začali působit ještě před přijetím zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách, přihlásilo se nicméně i několik nováčků, kteří si první kurzy akreditovali v roce 2013 a uvítali možnost ověřit si, zda postupují v souladu s udělenou akreditací.
Programy dle obsahového zaměření a kvalifikační kurzy Plán vychází z procentuálního rozložení tematických oblastí podle analýzy Scott & Hagget. Při auditech jsme nechávali na rozhodnutí zástupce vzdělávací instituce, na které 3 vzdělávací programy se máme zaměřit; pouze pokud měla instituce akreditován Kvalifikační kurz pro pracovníky v sociálních službách, požádali jsme o předložení jeho žádosti o akreditaci a dalších dvou kurzů dalšího vzdělávání dle vlastního výběru. Z Grafu č. 4 je patrné, že nejčastěji vzdělavatelé k DA předkládali programy týkající se přímé práce s klienty. Z auditů víme, že jsou všeobecně považovány za nejdůležitější a že je jim zákonitě věnována velká míra pozornosti. Jde o kurzy velice prakticého zaměření, ze kterých si účastníci odnášejí nejvíce poznatků a zkušeností pro svoji každodenní práci. 12
Graf č. 4
Formy vzdělávání Z analýzy Scott & Hagget vyplývá, že pouhé 1 % AVZPR je realizováno kombinovanou formou, všechny ostatní mají prezenční formu. S kombinovanou formou jsme se během auditů také setkali, přičemž v daném případě vzdělavatel obhájil relevanci této formy, nicméně spolu s dalšími vzdělavateli zastával stanovisko, že vzdělávání v sociální oblasti, kde je jádrem věci práce s lidmi, je prezenční forma vzdělávání nejvhodnější, protože nejde mnohdy ani tak o získané informace, jako spíše o vhled a zkušenosti, které by lektor bez osobního kontaktu s účastníky mohl jen těžko předat.
Zastupitelnost lektorů v akreditovaných programech Toto kritérium se zaměřovalo především na vzdělávací programy, u kterých je akreditován pouze jediný lektor, což může v praxi vést k problémům se zastupitelností. Během dobrovolných auditů se nicméně ukázalo, že tento problém není v praxi jednoznačný. Někteří lektoři jsou opravdu natolik výjimeční, že najít k nim rovnocenného náhradníka je v podstatě nemožné. Ostatně i tam, kde vzdělavatel náhradníky k dispozici má, může být zastupitelnost také problematická - například z organizačního hlediska při neočekávaném výpadku lektora dle plánu.
Podněty od AK a signály z terénu Na základě zkušeností AK MPSV a obdržených signálů z terénu vzdělavatelů byl sestaven seznam 15 vzdělávacích institucí, u kterých byl předpoklad, že by mohly být problematické v ohledu dodržování podmínek udělené akreditace. Inspektorům FDV se podařilo k auditu přesvědčit pouze 2 z těchto
13
vzdělavatelů, u kterých nicméně nebyla zjištěna žádná závažná pochybení, naopak byli zařazeni mezi příklady dobré praxe. 4.4. Společné rysy dobrovolných auditů 4.4.1. Kvalitní lektorský tým Lze říci, že alfou a omegou celého vzdělávacího procesu je výběr vhodného a kvalitního lektora. Nejde však pouze o jeho odborné teoretické znalosti v tématu, které přednáší, ale především o jeho praktické zkušenosti. V tomto směru se celá řada vzdělavatelů zaměřuje na dlouhodobou spolupráci s lektorským týmem – mnozí pracují se stálými lektory, kteří často lektorují dané téma výhradně pro ně. Osvědčeným modelem je, pokud lektor osobně pracuje v sociálních službách. Příkladem dobré praxe je spojení role poskytovatele sociální služby a zároveň vzdělavatele pro vlastní zaměstnance – např. Diecézní charita Brno, Portus Praha, Domov Sue Ryder, Fosa, Proutek a další. Dalším typem vzdělavatelů jsou ti, kteří mají velmi široké spektrum vzdělávání z různých oblastí, tedy nejenom z oblasti sociální. Jde o profesionální vzdělávací instituce, které oslovují – především prostřednictvím úřadů práce – potenciální zájemce o další vzdělávání a rekvalifikace, ať už v technických oborech, nebo v oblasti sociální. Lektoři přednášejí na základě dohod o provedení práce na konkrétní zakázku a pracují pro více vzdělavatelů současně. Někteří vzdělavatelé pravidelně pořádají společná setkání s lektory, kvalitním lektorům nabízejí účast na dalším vzdělávání a jejich noví lektoři nejdříve pracují za zvýšeného dohledu a kontroly – v tzv. zkušebním režimu. Lektoři se také podílejí na přípravách nových akreditací a spolu se zaměstnavatelem plánují např. strategie dalšího rozvoje organizace. Tato praxe však není, ke škodě věci, běžnou. Vztahy vzdělavatel – lektor jsou často založené na pouhém výkonu lektorské činnosti, někdy zde lektoři vykonávají i organizační činnost, avšak bez přímého kontaktu se zadavatelem zakázky. V takových případech vzdělavatelé nejsou mnohdy schopni říci, kdo konkrétně zodpovídá za kvalitu vzdělávacího procesu. A právě v nedostatečném nastavení zpětnovazebných mechanismů inspektoři spatřují značné rezervy kvalitnější práce vzdělavatelů. 4.4.2. Značka kvality Mnozí vzdělavatelé si uvědomují, že vstupem na trh vzdělávání prodávají nejenom své kurzy, ale také své dobré jméno. Přistupují pečlivě již k výběru lektora, ale především se drží témat, kterým dobře rozumějí, a umějí je aplikovat v praxi. Někteří se specializují výhradně na oblast sociálních služeb či sociální práce a adresně oslovují zájemce z řad poskytovatelů sociálních služeb či státní správy. Akreditace je mnohdy „šitá na míru“ pro konkrétního poskytovatele sociálních služeb, čímž může být v daném zařízení realizovaná přímo „na klíč“. Další variantou jsou tzv. „otevřené kurzy“, kdy vzdělavatel nabízí kurzy prostřednictví svých webových stránek, oslovuje potenciální zájemce e-mailem, letáky apod. Skupina účastníků je pak složena ze zaměstnanců různých organizací – zde se předpokládá uzpůsobení obsahu kurzu především zjištěným očekáváním účastníků. Obecně lze konstatovat, že v současné době začínají v nabídce převažovat kurzy zaměřené na získávání praktických dovedností, na přímou práci s klientem, na standardy kvality zaměřené na konkrétní zařízení a kurzy volnočasových aktivit. 4.4.3. Kvalifikační kurzy
14
Součástí plánu dobrovolných auditů bylo také zaměření na kvalifikační kurzy, kterých bylo v celkovém počtu 101 auditů zastoupeno 30. Převládaly kurzy otevírané pro úřady práce pro evidované uchazeče o zaměstnání. Tato skutečnost mnohdy ovlivňovala kvalitu samotného kurzu. Inspektoři se zaměřovali nejenom na soulad obsahové nabídky s realitou, ale také na způsob zajištění odborné praxe. Vzdělavatelé často nechávali volbu vhodného zařízení pro praxi na samotných účastnících, jinde byla praxe zajištěna pouze v jednom zařízení. Naopak byla v rámci auditů oceňována snaha některých vzdělavatelů umožnit účastníkům zmapování sítě sociálních služeb v daném regionu, což jim následně usnadnilo výběr vhodného zařízení pro jejich praxi. Celá řada vzdělavatelů dbala také na práci s účastníkem kurzu v průběhu této praxe – zadáváním konkrétních úkolů z různých oblastí dovedností a následnou kontrolou jejich plnění, např. při práci s výstupy z praxe u praktické závěrečné zkoušky. Někde inspektoři upozorňovali vzdělavatele na výhody širšího lektorského týmu – nejen z důvodu jejich vzájemné zastupitelnosti, ale zejména s ohledem na vyšší odbornost ve vztahu k přednášené problematice. Diskutována byla též vyšší unavitelnost účastníků pod vlivem monotónního výkladu jednoho lektora a další otázky průběhu kurzů. Inspektoři se domnívají, že vzhledem k tomu, že absolvent kvalifikačního kurzu získává novou kvalifikaci pracovníka v sociálních službách a je v přímém kontaktu s uživateli služeb, měla by těmto kurzům být věnována mnohem větší pozornost ze strany kontrolních orgánů, tj. úřadů práce a MPSV. Převládá totiž praxe, že většina vzdělavatelů má 100% úspěšnost svých absolventů u závěrečných zkoušek a jen velmi malé procento účastníků uspěje až při opravném termínu, přitom si mnoho vzdělavatelů stěžuje na často nízkou motivaci účastníků přicházejících z úřadu práce. 4.4.4. Práce se zpětnou vazbou Kromě práce s lektory byla dalším významným hodnoticím kritériem také práce se zpětnou vazbou. Vzhledem k tomu, že součástí povinných příloh k akreditačnímu řízení je i zpětnovazebný dotazník, lze konstatovat, že je všemi auditovanými vzdělavateli používán. Je však mnohdy vnímán jako další administrativní zátěž. Jsou však i vzdělavatelé, kteří věnují jeho vyhodnocení velkou pozornost – část z nich má kompetentního zaměstnance, který provádí vyhodnocování takto získaných informací, aby s nimi vzdělavatel mohl dále pracovat. Samozřejmostí je poskytnutí zpětné vazby lektorovi. Pozitivním zjištěním bylo, že řada vzdělavatelů věnuje prostor pro vyjádření také samotnému lektorovi prostřednictvím samostatného dotazníku, a to zejména proto, že hodnocení účastníků může být někdy zkresleno tzv. „haló efektem“, např. pod vlivem nespokojeného dominantního účastníka, který může negativně ovlivnit mínění ostatních. 4.4.5. Cena kurzu Lze konstatovat, bohužel, že nejvýznamnějším kritériem pro výběr kurzu není jeho kvalita, nýbrž cena. Samozřejmě, že toto konstatování neplatí absolutně; především poskytovatelé sociálních služeb, kteří zároveň vzdělávají, si uvědomují nutnost vzdělávání jak podle potřeb zaměstnavatele, tak podle potřeb zaměstnanců. Jak již bylo uvedeno, velká konkurence na poli vzdělávání do značné míry ovlivňuje také cenovou nabídku kurzů. Bohužel, negativně působícím faktorem jsou výzvy velkých evropských projektů (např. A7, výzvy pro UP), které nabídkou bezplatných kurzů do značné míry deformují trh vzdělávání. V tomto případě se tedy snaha státu o přínosnou regulaci kvality vzdělávání, která by prospívala sociálním službám, do značné míry míjí účinkem. Poskytovatelé sociálních služeb jsou vzhledem k nestabilnímu financování ze strany např. státního rozpočtu nuceni volit ve vzdělávání co nejúspornější variantu. Samozřejmě se najdou poskytovatelé a vzdělavatelé, kteří se vzdělávání zaměstnanců v sociálních službách věnují odpovědně a volí kvalitní kurzy s dobrými lektory, jejichž cena je však vyšší. Zpětná vazba vzdělavatelů k agendě akreditací MPSV
15
Zpětnou vazbu vzdělavatelů předkládáme formou přepisu připomínek, které inspektoři dobrovolných auditů zaznamenali do kontrolních listů z dobrovolných auditů. Drtivá většina připomínek má kritickou povahu. Nejčastěji se opakovala kritika dlouhých lhůt akreditačního řízení, nejednotnosti hodnocení jednotlivých členů AK, přílišné administrativní zátěže, ale i nejasností v metodických postupech. 5.5.1. Lhůty akreditačního řízení -
-
Většina vzdělavatelů žehrala na dlouhé lhůty akreditačního řízení, které jim komplikují práci. Nemohou flexibilně reagovat na poptávku poskytovatelů sociálních služeb nebo na různé grantové výzvy. Akreditovat kurz zabere někdy i půl roku. Na MV je vše vyřízeno do 30 dnů. Existují přitom vzdělavatelé, kteří jsou schopni získat akreditaci u MPSV za týden. (!?) Akreditační řízení brzdí dynamiku potřeb trhu a vývoje sociálních služeb. Potřeba flexibilně reagovat na poptávku je v rozporu s časovou a administrativní zátěží akreditačního řízení.
5.5.2. Hodnotící mechanismus Akreditační komise MPSV -
-
-
-
Několik vzdělavatelů ocenilo vstřícnost sekretariátu AK , především paní Mgr. Kratochvílové, někteří i dobrou domluvu s panem Mgr. Palánem. Mnoho vzdělavatelů kritizovalo nejednotnost v hodnocení AK MPSV. To, co jeden hodnotitel v jedné žádosti schválil, druhý v jiné žádosti vytknul. To, co bylo v pořádku při jednom zasedání AK, bylo při dalším špatně. Jeden kurz byl zamítnut kvůli názvu, jiný (s obdobným názvem) byl určen pouze k doplnění. Hodnotitelé jsou nedůvěryhodní – stejný kurz je někomu schválen, jinému zamítnut. „Ať hodnotitelé čtou žádosti, které schvalují.“ Ze systému vypadla supervize a sebezkušenostní výcvik, které jsou přitom důležitou součástí péče a rozvoje zaměstnanců v sociálních službách, aby byli uživateli co nejužitečnější a nejprospěšnější. Seškrtávání cílových skupin kurzu blokuje možnost vzdělávání celého týmu na klíč. Dochází ke „škatulkování“ profesí, budování systému, ve kterém jedna ruka neví, co dělá druhá. Důležitá je synergie týmu, jeho vyladění během vícedenních kurzů. Požadavek na doplnění žádosti se často týká nepodstatných drobností. Chtělo by to flexibilnější systém pro řešení nepodstatných drobností. Často se jedná o zanedbatelné formality. Hodnocení není objektivní, u některých členů AK dochází ke střetu zájmů – úmyslně likvidují kurzy svých konkurentů. Chybí transparentnost. Mělo by být známo, kdo hodnotil kterou žádost. Měla by být známa odbornost hodnotitelů, jejich profesní CV. Vzdělavatel se pod žádost podepisuje. Utajení práce hodnotitelů je alibistické. Není podchycena kvalita, proces je čistě formální. Dobře vyplněná žádost nemusí nutně znamenat kvalitu v praxi. Zkušenost s tím, že seznam členů AK nebyl na webu MPSV aktuální. Přístup AK je v rozporu s reálnými vzdělávacími potřebami sociálních služeb, AK je neefektivní, neflexibilní. Za stávajícího stavu by vzdělávání v sociálních službách nejvíce prospělo zrušení AK.
5.5.3. Podávání žádosti o akreditaci -
Je těžké napsat žádost, aby prošla napoprvé
16
-
Lektoři musí věnovat čas zpracování žádostí o akreditaci, a přitom za to nejsou placeni (někteří odmítají). Příliš mnoho „papírování“. Žádost je velmi náročná, i co se týče objemu papírů a vypalování na CD. Akreditační řízení je „nutné zlo“. Vejít se do kolonek formuláře je těžké. Vzdělavatel by mnohem více ocenil čistý list papíru. Obrovská administrativní zátěž akreditačního procesu. Přitom jde jen o papíry, v praxi může vzdělavatel používat jiné lektory, různě to „šidit“ … a pravděpodobně nikdo nic nezjistí. Návrh, aby se akreditovaly pouze kvalifikační kurzy, ne kurzy dalšího vzdělávání – vzhledem k velké administrativní náročnosti vyřízení žádosti o akreditaci kurzu o 6 hodinách.
5.5.4. Administrativní stránka -
6 rozhodnutí o udělení akreditace přišlo v 6 dopisech. Proč ne v jedné obálce? V sociálních službách obecně ubývá praktických činností, přibývá administrativy.
5.5.5. Finanční stránka -
1.000 Kč za 1 kurz je hodně (pro neziskovou organizaci). Z neakreditovaných kurzů je třeba platit DPH, akreditované jsou tak zvýhodněné, což tlačí vzdělavatele k akreditaci. Navýšení poplatku za akreditaci, které by mělo odradit vzdělavatele od systému „pokus – omyl“, může mít negativní dopad na malé kvalitní neziskové vzdělavatele. Proč je akreditace zpoplatněna, když je to povinnost ze zákona? U veřejných zakázek na vzdělávání v rámci projektů ESF je pro zadavatele nejdůležitějším kritériem nízká cena – kvalita obsahu je bohužel opomíjena.
5.5.6. Připomínky k metodickým záležitostem -
-
Někteří vzdělavatelé ocenili nový formulář v Excelu a považují ho za lepší než původní ve Wordu. Špatná práce se zamčenými buňkami, problém s kapacitou buněk pro rozsáhlejší texty. Vzdělavatelé měli problém při vkládání řádků, které je pro běžného uživatele Excelu nadstandardní operací. Řádky jdou sice vložit, ale už nejdou vymazat. Vzdělavatelé by uvítali možnost podávat žádost pouze v elektronické formě. Pravidla pro udělení akreditace (metodika, průvodce) se v poslední době často měnily. Je náročné to sledovat. Změny by měly být komunikovány předem. Když už je AK se vzdělavateli nekonzultuje, alespoň by mohla upozornit s předstihem, že budou k určitému termínu učiněny. Bylo podáno 20 žádostí (za 20 tis. Kč), pak nastala náhlá změna pravidel a všechny byly zamítnuty jako nevyhovující. Ze životopisu nelze poznat, zda je lektor skutečně kvalitní. Vnucování „Úvod do… " apod. bere kurzu vítr z plachet, co se týče jeho atraktivnosti, prodejnosti. Doporučované otázky pro ED jsou příliš sofistikované. Je třeba počítat s účastníky, jejichž nejvyšším dosaženým vzděláním je základní. Uvést v průvodci, že přestávky nemusejí být zaznamenány přesně. Metodika hodnocení by měla být veřejná. V metodice není nikde uvedeno, za jakých okolností vzdělavatel může odmítnout udělit účastníkovi osvědčení. Vzdělavatel se nemá o co opřít.
17
-
-
-
-
Na MŠMT je dáno, že se lze odchýlit o 30 % od schváleného obsahu, a přizpůsobit tak kurz konkrétní skupině účastníků. V žádné metodice MPSV není uvedeno, nakolik je možné obsah uzpůsobit. Zkušenost se vzdělavatelem, který za 400 Kč a několik hodin „kurzu“ rozdával osvědčení. Proč byla akreditace instituce zrušena? Byla smysluplná. Vrátit se zpět k akreditaci instituce, jde o určitou prestiž, procházení akreditace pro instituce systémem ISO – lze tak zjistit kvalitu vzdělavatele. Žádost opakovaně akreditovaných kurzů by se měla být jednoduší – prostě prodloužení akreditace, nikoli nová žádost. AK vyzve žadatele k doplnění čehosi, ale přitom neuvede, proč… Často se jedná o nesmysly, zbytečné maličkosti. Možnost uskutečňování metodických setkání na MPSV – tak, jako je možné u MŠMT pro odstranění nedostatků, seznámení s novinkami. Někdy by se hodila možnost rozdělit jednodenní 8hodinový kurz do 2 dnů po 4 hodinách. Kde končí kompetence PSS a začínají kompetence zdravotníka? AK nezdůvodnila, proč u kurzu neuznala lektorku. Povinnost dělat písemné vyhodnocení ze všech ED daného kurzu není v žádné metodice MPSV uvedena. Systém zkoušení je u dovednostních kurzů nesmyslný. Co si účastník odnese, záleží na něm – vzdělavatel je odpovědný za kvalitu, kterou přináší, ale jestli kurz někdo „prolelkuje“ a odmítne se zapojovat, je pouze jeho věc. Dotazníky z povahy věci vypovídají pouze o spokojenosti účastníka s kurzem, nikoli o přínosu kurzu pro jeho praxi. Pokud účastník strávil příjemný den, byla tam dobrá káva a bageta, zábavný lektor, pak je v ED všechno na jedničku, ale skutečný přínos pro kvalitu v sociálních službách může mít úplně jinou kvalitu. Povinnost studijních materiálů u dovednostních kurzů je nesmyslná a zbytečně navyšuje cenu kurzu, protože lektoři musejí materiály vypracovat. Není jasně uvedeno, zda má být podepsána jen žádost o akreditaci, nebo i přílohy. Vytvořit kvalitní systém akreditace vzdělávací instituce, a pak je nechat realizovat kurzy dle jejich uvážení. Využívat například referencí od poskytovatelů. CV nemusejí nutně vypovídat o skutečné kvalitě lektorů. Požadavek, aby lektor upravoval své CV pro každý kurz dle daného tématu, je nesmyslný. Vytvořit registr lektorů, aby nebylo nutné neustále spolu s novou žádostí podávat opět CV lektora. Možnost zařadit e-learnig také u nižší časové dotace kurzu, než je 40 hodin.
5.5.7. Návrh nové koncepce Kvalifikačního kurzu pro pracovníky v sociálních službách -
Zahrnout téma sexuality lidí s postižením do kvalifikačního kurzu. Kurz bude produkovat PSS jako „lepší uklízečku“. Absolventi nového KK nebudou způsobilí pro praxi – poskytovatelé budou upřednostňovat absolventy starší verze kurzu. Nároky na vzdělání lektora první pomoci jsou nesmyslně vysoké. Také 2 roky praxe v soc. službách jsou u první pomoci a legislativy zcela neadekvátní. Co takhle zpracovat kvantitativní analýzu zastoupení PSS v různých sociálních službách a KK postavit podle ní? Je mj. nesmyslné, aby PSS poskytoval ucelenou rehabilitaci – to nemůže ani fyzioterapeut s bakalářským vzděláním. Do různých typů služeb se hlásí různé typy lidí (terénní pracovník pro drogově závislé vs. pečovatelka v domově pro seniory) – určité zaměření KK je smysluplným zohledněním této skutečnosti, obecný KK je nepřínosný – jde o zbytečnou formální zátěž („otravu“). Člověk si přirozeně vybere ten typ KK, který odpovídá službě, ve které chce pracovat.
18
-
KK by měl být specifický, aby si účastník už během kurzu uvědomil, jestli opravdu chce dělat právě tuto práci s touto cílovou skupinou. Jiný vzdělavatel obecné zaměření KK naopak chválil jako krok dobrým směrem.
5.5.8. Inspekce vzdělávání -
Součástí kontroly by měla být povinnost inspektorů mluvit s účastníky kurzů. Rozsah dobrovolného auditu 2 hodiny je pro skutečné zhodnocení kvality vzdělavatele nedostatečný.
5.5.9. Odvolání proti zamítnutí žádosti o udělení akreditace -
Negativní zkušenost. Kurz, který je neschválen z důvodu, že jde o nestandardní, ale velmi praktické téma, nedostane šanci ani při podání rozkladu a důkladném zdůvodnění. Je zbytečné se vůbec snažit.
Závěr Většina účastníků přijímala dobrovolný audit jako možnost prezentace své dosavadní činnosti, současně jako prostor pro objasnění nejasností a případné odstranění nedostatků. Celý průběh konzultace byl vnímán jako setkání odborníků otevřené diskuzi, provázené možností získat zpětnou vazbu. Jednání probíhalo v přátelské atmosféře, bez pocitu ohrožení ze ztráty vlastního specifického know-how. Velmi dobrou zkušenost učinili inspektoři díky časté možnosti přímé účasti na vzdělávání, kdy si mohli komplexní pohled na vzdělávací instituci dotvořit. Absence represivního přístupu k DA umožnila vést celou konzultaci partnerským způsobem, kdy byl kladen důraz na možnost vzájemného obohacení zúčastněných stran prostřednictvím příkladů dobré praxe. Domníváme se, že i díky takto získaným zkušenostem, které se souhlasem příslušného vzdělavatele předávali inspektoři dále jako příklady dobré praxe, se podaří zkvalitňovat celý proces dalšího vzdělávání a nastavit pravidla pro kontrolní činnost. Jak už bylo zmíněno, alfou a omegou celého procesu vzdělávání je – kromě vlastní tvorby obsahu kurzu – především volba vhodných a kvalitních lektorů, kteří mají praktickou zkušenost s lektorovaným obsahem, dále podíl lektora na přípravě žádosti o akreditaci (lektor může podstatným způsobem ovlivnit tvorbu programu), v neposlední řadě jeho vazba na vzdělavatele, např. prostřednictvím stálé spolupráce. Opakem jsou lektoři přednášející pro různé vzdělavatele velmi mnoho programů, často bez přímých praktických zkušeností. Jako další pozitivum se ukazují kurzy realizované přímo u poskytovatele – tzv. „na klíč“. Zjistili jsme mimo jiné, že účastníci zde bývají mnohem otevřenější při vyjadřování svých konkrétních potřeb, v neposlední řadě se prostřednictvím společné účasti zaměstnanců stmeluje pracovní tým. Někteří vzdělavatelé však poukazovali na skutečnost, že spoluúčast vedoucích pracovníků na vzdělávání může být u některých poskytovatelů sociálních služeb omezující. Často se to stává tehdy, když v organizaci není dostatečně reflektována zpětná vazba a když nejsou respektovány vzdělávací potřeby zaměstnanců. V takovýchto organizacích nebývá dobře chápáno ani poslání individuálního plánu rozvoje každého ze zaměstnanců.
19
Příslušné kontrolní orgány dle našeho názoru nevěnují dostatečnou pozornost realizaci kvalifikačních kurzů. Mnohdy se zde střetávají zájmy zadavatele (např. úřadu práce) s požadavky vzdělavatele. Naopak můžeme konstatovat, že řada vzdělavatelů věnuje již samotné přípravě těchto kurzů značnou pozornost, např. vydáváním vlastních studijních materiálů, včetně organizačních podkladů pro zajištění praxe. Mnozí vzdělavatelé zjišťují profesní kompetence svých absolventů prostřednictvím praktických důkazů v zavedeném deníku praxe, který je v takových případech nedílnou součástí dokumentace pro závěrečné zkoušky. Velmi příjemným zjištěním byla i skutečnost, že někteří vzdělavatelé se snaží zapojovat do mezinárodních projektů, které mimo jiné umožňují výměnu odborných zkušeností v oblasti sociálních služeb formou mezinárodních stáží. Jako velmi osvědčený model se v neposlední řadě ukazuje působnost těch vzdělavatelů, kteří jsou současně poskytovateli sociálních služeb. Zmapování trhu vzdělávání v sociálních službách formou dobrovolných auditů šlo ruku v ruce se získáním vhledu, jak agendu akreditací na MPSV vnímají sami vzdělavatelé. Je třeba říci, že jejich pohled, který se opírá o zkušenosti z „terénu“, se od pohledu AK MPSV do značné míry liší. Inspektoři FDV nabyli v průběhu realizace tohoto projektu přesvědčení, že překonávání vzájemných bariér mezi vzdělavateli a mezi orgány, které vzdělávání tohoto druhu z hlediska platné legislativy mají nejenom posuzovat, ale též kontrolovat, je nezbytnou podmínkou zkvalitňování procesu vzdělávání, tolik pro zaměstnance sociálních služeb potřebného. Nalezení platformy nejenom pro společnou komunikaci, ale následně pro účinnou spolupráci, je podstatným krokem, který vede ke společně sledovanému cíli, jímž je kvalitní poskytování profesionálních sociálních služeb lidem, kteří je potřebují. Tato Souhrnná zpráva z dobrovolných auditů bude současně východiskem pro zpracování návrhu Metodiky kontrol.
Přílohy Kontrolní list Zpráva z dobrovolného auditu Certifikát o úspěšném absolvování DA
20
Příloha č. 1 – Kontrolní list
21
22
Příloha č. 2 – Zpráva z dobrovolného auditu
Zpráva o provedeném dobrovolného auditu v rámci projektu „Podpora kvality v celoživotním a kvalifikačním vzdělávání zaměstnanců v sociálních službách“ registrační číslo CZ.1.04/3.1.00/04.00010
Identifikační číslo auditu: Předmět auditu: Kontrola souladu realizace vybraných vzdělávacích programů akreditovaných MPSV s podmínkami udělené akreditace Název vzdělávací instituce: Statutární zástupce vzdělávací instituce: Vedoucí dobrovolného auditu:
Datum auditu:
Další člen(ové) týmu dobrovolného auditu:
Dobrovolnému auditu dále přítomni:
zástupci vzdělávací instituce
Auditované vzdělávací programy:
Podklady pro dobrovolný audit:
Závěry dobrovolného auditu:
Témata diskutovaná při auditu:
Doporučení pro zvýšení kvality / odstranění nedostatků:
Certifikát o úspěšném absolvování dobrovolného auditu vydán místo, datum
nevydán
číslo certifikátu: podpis vedoucího auditu
23
Příloha č. 3 – Certifikát o úspěšném zvládnutí DA
24
