SOUHRNNÁ ANALÝZA IDENIFIKOVANÝCH PŘEKÁŽEK BRÁNÍCÍM ÚČASTI DĚTÍ Z PROSTŘEDÍ SOCIÁLNÍ EXKLUZE V PŘEDŠKOLNÍM VZDĚLÁVÁNÍ

SOUHRNNÁ ANALÝZA IDENIFIKOVANÝCH PŘEKÁŽEK BRÁNÍCÍM ÚČASTI DĚTÍ Z PROSTŘEDÍ SOCIÁLNÍ EXKLUZE V PŘEDŠKOLNÍM VZDĚLÁVÁNÍ

Analýza je dílčím výstupem projektu CZ.1.07/1.2.00/47.0009 Sociologický monitoring vzdělanostních vstupů a výstupů dětí a žáků, včetně dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice.

Projekt byl spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Opava, září, 2015

Marta Kolaříková

Slezská univerzita v Opavě | Fakulta veřejných politik v Opavě | Olbrichova 625/25 | 746 01 Opava | T: +420 553 684 120 | www.fvp.slu.cz

Obsah 1

2

ÚVOD ................................................................................................................................ 5 1.1

VÝZKUMNÉ SOUBORY .......................................................................................... 6

1.2

SBĚR DAT, JEJICH ZPRACOVÁNÍ ......................................................................... 8

IDENTIFIKOVANÉ BARIÉRY........................................................................................ 9 2.1

VNĚJŠÍ BARIÉRY BRÁNÍCÍ ÚČASTI DĚTÍ Z PROSTŘEDÍ SOCIÁLNÍ

EXKLUZE V PŘEDŠKOLNÍM VZDĚLÁVÁNÍ ................................................................. 9 2.1.1

NEDOSTATEK MÍST V MATEŘSKÉ ŠKOLE................................................. 9

2.1.2

KRITÉRIA NE/PŘIJETÍ DO MATEŘSKÉ ŠKOLY ........................................ 10

2.1.3

ZÁPIS DO MATEŘSKÝCH ŠKOL .................................................................. 13

2.1.4

FINANČNÍ NÁROČNOST ............................................................................... 14

2.1.5

DOPRAVNÍ DOSTUPNOST ............................................................................ 14

2.1.6

ŠPATNÁ ZKUŠENOST NEBO INFORMACE O MATEŘSKÉ ŠKOLE ....... 15

2.2

VNITŘNÍ BARIÉRY ................................................................................................ 16

2.2.1

OBAVY O DÍTĚ ................................................................................................ 16

2.2.2

POSTOJE DÍTĚTE OVLIVŇUJÍCÍ REAKCE RODIČŮ ................................. 17

2.2.3

PODCEŇOVÁNÍ VÝZNAMU MATEŘSKÉ ŠKOLY ..................................... 17

2.2.4

VNÍMANÉ PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ JINÝCH RODIN Z PROSTŘEDÍ

OHROŽENÉHO SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ......................................................................... 18 3

NAVRHOVANÁ DOPORUČENÍ .................................................................................. 19 3.1

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 1 (nedostatek míst v mateřské škole).......................... 19

3.2

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 2 (stanovení kritérií pro přijetí) .................................. 20

3.3

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 3 (ZÁPIS DO MATEŘSKÉ ŠKOLY) ........................ 20

3.4

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 4 (finanční náročnost) ................................................. 22

3.5

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 5 (DOPRAVNÍ DOSTUPNOST) ............................... 23

3.6

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 6 (vliv špatné zkušenosti) ........................................... 23

3.7

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 7 (OBAVY O DÍTĚ) .................................................. 23


3.8

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 8 (POSTOJE DÍTĚTE OVLIVŇUJÍCÍ REAKCE

RODIČŮ) ............................................................................................................................. 25 3.9

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 9 (PODCEŇOVÁNÍ VÝZNAMU MATEŘSKÉ

ŠKOLY) ............................................................................................................................... 26 3.10

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. (VNÍMANÉ PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ JINÝCH

RODIN Z PROSTŘEDÍ OHROŽENÉHO SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ) ................................... 26



1

ÚVOD

Souhrnná analýza je součástí výstupů projektu CZ.1.07/1.2.00/47.0009 Sociologický monitoring vzdělanostních vstupů a výstupů dětí a žáků, včetně dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v České republice, který realizovala Fakulta veřejných politik Slezské univerzity v Opavě v letech 2014 – 2015. Dílčím cílem tohoto projektu bylo identifikovat bariéry a navrhnout opatření, která podpoří začlenění dětí z prostředí sociální exkluze v předškolním vzdělávání a předložit souhrnnou analýzu o tomto fenoménu. Zjišťování vnímaných bariér probíhalo kvalitativním výzkumným šetřením, neboť bylo třeba intenzivnějším a osobním kontaktem s cílovou skupinou se dostat do hlubšího pochopení sledované problematiky. Byla použita metoda polostrukturovaného rozhovoru a skupinové diskuze, tzv. focus group. Pochopitelně si uvědomujeme omezení a problémy, které mohou při zvolené výzkumné strategii a technice sběru dat nastat, v rámci výzkumného šetření bylo ošetřeno např. nahrávkami rozhovorů, triangulací dat, poučením tazatelů, zpětnovazebním dotazováním. V rámci výzkumného šetření bylo uskutečněno celkem 154 rozhovorů, z toho přímo v prostředí ohroženém sociální exkluzí 105 rozhovorů (s 13 rodiči dětí, jejichž dítě dochází do mateřské školy, s 10 rodiči dětí, jejichž dítě dochází do přípravné třídy, se 37 rodiči dětí, jejichž dítě nenavštěvuje žádnou instituci ani organizaci podporující předškolní výchovu dítěte a se 45 rodiči dětí, jejichž dítě navštěvují nízkoprahové předškolní vzdělávání), dále 20 rozhovorů s rodiči dětí z majoritní společnosti, 10 rozhovorů s učiteli přípravných tříd a 19 sociálními pracovníky, kteří mají zkušenost s prací v prostředí sociální exkluze a cílovou skupinou části projektu. Obsah rozhovorů zahrnoval v souladu se stanoveným výzkumným cílem oblast: − pedagogickou, která byla zaměřena především na důvody účasti či neúčasti v předškolním vzdělávání, na metody práce v instituci, představy o předškolní výchově v rodině − vývojově psychologickou s cílem zjistit vnímání důležitosti předškolního vzdělávání a jeho role pro další rozvoj jedince − sociálně psychologickou, která se soustředila na vnímání sociální situace, vztahu majority k jedincům ohrožených sociální exkluzí − speciálně pedagogickou, sledující dopady prostředí sociální exkluze na komunikační kompetence a chování dětí ve většinovém prostředí


− sociologickou sledující inkluzivní trendy a představy. 1.1

VÝZKUMNÉ SOUBORY

Výzkumný soubor tvořilo několik skupin informantů, výzkumný tým usiloval o maximální randomizaci. Autoři využili kombinace pravděpodobnostních i nepravděpodobnostních metod výběru výzkumných souborů. Do výzkumu mohlo vstupovat vysoké množství moderujících proměnných, které by mnohdy nebyly objektivně zjistitelné, resp. eliminovatelné (zkušenosti s rodinami se sociálním znevýhodněním v dané obci (lokalitě), možný vliv lokálního a regionálního prostředí, občanská vybavenost obce, neziskové organizace pracující v dané lokalitě či jejich absence aj.), tak byla pro výběr informantů z jednotlivých skupin určující pouze námi stanovená kritéria (viz níže). Výběr informantů – rodiče dětí předškolního věku z prostředí sociální exkluze Informanti byli vybráni záměrným výběrem přes tazatele, jimiž byli pracovníci neziskových organizací, kteří v určité lokalitě dlouhodobě pracovali. Jednalo se tedy o dlouhodobý výzkum, protože se opíral o dřívější zkušenost tazatele s informanty. S ohledem na cílovou skupinu a stanovený cíl výzkumu považují autoři v souladu s Miovským (2006) toto za nejvhodnější metodu výběru informantů. Podmínkou pro zařazení do výzkumného šetření byla dvě kritéria: informanti žili v prostředí ohroženém sociální exkluzí a zároveň byli rodiči dítěte nebo dětí předškolního věku. Názory a informace získané od této cílové skupiny jsme považovali za nejdůležitější a proto bylo realizováno nejvíce rozhovorů. Rozhovory s rodiči dětí z cílové skupiny byly realizovány tazateli, pomocnými vědeckými pracovníky, kteří rodiny znaly. Uvedený způsob dotazování byl zvolen na základě kvalifikovaného předpokladu, že dotazovaní budou ochotněji odpovídat na stanovené okruhy otázek a jejich odpovědi budou zároveň validnější, protože se předpokládá, že tazatelé relativně dobře znají rodinnou a sociální situaci rodiny. Autoři se však domnívají, že svým přístupem nikterak neporušili etický princip, na který poukazuje Průcha (2011, s. 30) – zastupování výzkumného pracovníka, naopak znalost prostředí pro otevřenost odpovědí a poznámky výzkumníka byly i jistým prostředkem kontroly validních dat. Výzkumný tým se při realizaci rozhovorů snažil o flexibilní interakci s informanty, přizpůsoboval dotazování konkrétním informantům, v případě vynoření vlastních podnětů informanta mimo stanovené otázky jim dával prostor pro vyjádření. Všichni informanti byli


seznámeni s anonymitou rozhovoru a především dobrovolností jeho realizace. I s odkazem na získané odpovědi se lze domnívat, že informanti odpovídali maximálně otevřeně. Výběr informantů – rodiče dětí z majoritní společnosti Obdobně jako v předchozím případě zvolili autoři výzkumu shodný postup při výběru se stejným zdůvodněním jako výše. Tazateli byly učitelky z mateřských škol, kteří na základě stanovených kritérií (rodiče z majoritní společnosti s dítětem nebo dětmi ve věku 5 až 6 let) kontaktovali rodiče. Typem výběru byl vícenásobný výběr. Celkem bylo uskutečněno 20 rozhovorů rodiči dětí majority v mateřských škol ve třech krajích ČR. Výběr informantů – ředitelé/ředitelky mateřských škol U výběru informantů z uvedené skupiny jsme zvolili pravděpodobnostní, vícenásobný výběr. Z veřejně dostupného zdroje o počtu a lokalizaci sociálně vyloučených lokalit v krajích, které jsou uvedeny výše, došlo k výběru všech obcí, které mají na svém území minimálně dvě mateřské školy a zároveň sociálně vyloučenou lokalitu1. Následným náhodným losováním bylo určeny obce2. Na základě adres mateřských škol ve vylosovaných obcích bylo subjektivně určeno, zda lze mateřskou školku považovat za nacházející se blízko sociálně vyloučené lokality, což bylo další kritérium. Celkem bylo realizováno 14 rozhovorů s řediteli mateřských škol. Výběr informantů – učitelé/učitelky přípravných tříd Přípravné třídy, resp. jejich celkový počet do jisté míry kopíruje počty sociálně vyloučených lokalit v daném regionu, a tedy v souladu se svým určením a posláním. Při samotném výběru informantů došlo ke kombinaci stratifikovaného výběru z krajů výše uvedených a následně výběru příležitostného, a to z důvodu, že některé školy odmítly spolupráci, popř. nereagovaly na žádost o poskytnutí rozhovoru. Zároveň bylo dodrženo poměrové zastoupení v krajích dle počtu přípravných tříd. Celkem bylo realizováno 10 rozhovorů s učiteli přípravných tříd ve třech krajích ČR. Výběr informantů – sociální pracovníci Do výzkumného šetření se zapojilo 19 sociálních pracovníků, kteří mají zkušenost s prací v prostředí sociální exkluze a současně byli i tazateli výzkumu. Bylo využito pro triangulaci dat. 1

Uvedená podmínka byla zařazena z důvodu, že se vyskytují sociálně vyloučené lokality, které jsou svým rozsahem „malé“ (jedná se např. o jeden dům) a zároveň se nachází v obcích, které na základě celkového počtu obyvatel provozují pouze jednu mateřskou školu, popř. žádnou. 2 Obce, které mají na svém katastrálním území více sociálně vyloučených lokalit (např. Ostrava), byly tolikrát zařazeny do losování, a to vždy s poznámkou konkrétní sociálně vyloučené lokality.


1.2

SBĚR DAT, JEJICH ZPRACOVÁNÍ

Sběr dat do výzkumu probíhal v první polovině roku 2015. Všichni účastníci souhlasili se zapojením do výzkumu a stali se informanty. Sběr dat probíhal v domácím nebo pracovním (v případě školských či sociálních pracovníků) prostředí všech účastníků, v čase i dni, který si sami zvolili jako nejvhodnější. Délka i vypovídací hodnota rozhovoru závisela na mnoha faktorech, mj. na ochotě nebo schopnosti informanta odpovídat na otázky, na dovednosti tazatelů, kvalitě vztahu mezi tazatelem a informantem, na přítomnosti dalších osob, které mohly rušit a odvádět pozornost. Délka rozhovorů se pohybovala v průměru půl hodiny (s extrémními hodnotami 15 a 75 minut). Rozhovory byly zaznamenány na záznamové zařízení a následně byla provedena transkripce. K vyhodnocení získaných dat byla využita metoda zakotvené teorie. U takto připraveného materiálu byla provedena analýzu pomocí kódování programem Atlas.ti, který je určen pro kvalitativní výzkum s cílem odhalit pravidelnosti a otevřeným kódováním vytvořit specifické kategorie. Upozorňujeme, že tvrzení uvedená v textu se vztahují pouze k osloveným informantům, se kterými byly prováděny rozhovory. I když je možné nebo vysoce pravděpodobné, že interpretace výsledků je platná pro další skupiny jedinců žijících v prostředí sociální exkluze, je nutno zdůraznit, že kvalitativní výzkum není reprezentativní a výsledky nemusí být univerzálně platné pro všechny.


2

IDENTIFIKOVANÉ BARIÉRY

Identifikace bariér byla zacílena horizontálně i vertikálně. Vertikální směr představoval identifikaci bariér vnějších, a to směrem od instituce k rodinám, horizontální potom byl zaměřen na vnitřní bariéry vnímané pracovníky mateřských škol, rodiči dětí majority, rodiči dětí z prostředí sociální exkluze, sociální pracovníky. Dílčím cílem bylo sledovat, zdali se bariéry prolínají ve všech skupinách, hledat shody a odlišnosti. Triangulací dat bylo identifikováno celkem 10 bariér bránících účasti dětí z prostředí sociální exkluze v předškolním vzdělávání.

2.1

VNĚJŠÍ BARIÉRY BRÁNÍCÍ ÚČASTI DĚTÍ Z PROSTŘEDÍ SOCIÁLNÍ EXKLUZE V PŘEDŠKOLNÍM VZDĚLÁVÁNÍ

2.1.1

NEDOSTATEK MÍST V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Nejčastěji se objevující důvod neúčasti dětí v předškolním vzdělávání je nedostatek míst, což potvrdili informanti všech cílových skupin. Současně vyjádřili obavu z toho, že plánované zavedení povinného posledního roku předškolní přípravy situaci ještě zhorší, ubude míst v mateřských školách pro mladší děti. Tento krok bude dle našeho názoru kontraproduktivní, protože se tím sníží šance dětí z nepodnětného nebo znevýhodněného prostředí na systematickou předškolní přípravu. V 90. letech 20. století v České republice bylo kvůli demografickému poklesu třeba řešit snižující se počty dětí v mateřských školách tím, že se postupně snižovaly počty tříd, vysoká nákladovost pro obce (které jsou zřizovatelem většiny z nich) často vedla ke slučování či rušení mateřských škol. V současné době se již rodí děti populačně silnějším ročníkům a nedostatek míst v mateřských školách je výrazně poznat. Zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 34, odstavec 4 určuje, že k „předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Pokud nelze dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky přijmout z kapacitních důvodů, zajistí obec, v níž má dítě místo trvalého pobytu, zařazení dítěte do jiné mateřské školy.“ Průměrný počet dětí na jednu MŠ činil ve školním roce 2013/2014 71,5 dítěte. Z dané cílové skupiny se předškolního vzdělávání neúčastnilo v roce 2013 celkem 11 767 dětí. Ve srovnání se záměrem zavést povinný poslední rok v MŠ před nástupem do ZŠ uvedená čísla znamenají, že celkem v ČR


chybělo 164,57 MŠ, znamenalo by to však, že by ony chybějící MŠ přijímaly pouze děti ve věku 5 let Reálně tak chybí MŠ mnohem více. Pokud bychom vycházeli ze stejného průměrného počtu dětí v jedné MŠ i pro rok 2014 a z počtu dané cílové skupiny, která se předškolního vzdělávání neúčastnila – 10 790. Chybělo by „pouze“ již 150,91 MŠ. Opět by však chybějící MŠ musely přijímat pouze děti ve věku 5 let. Znalost psychologických zákonitostí vývoje a rozvoje dítěte a pedagogických zákonitostí výchovy předškolního dítěte utvrzují v tom, že pro děti s disharmonickým vývojem osobnosti, z nepodnětného prostředí je důležité zahájení systematické předškolní přípravy co nejdříve, nejlépe od 3 let. Z výpovědí informantů vyplynulo, že pokud se rozhodnou, že chtějí umístit dítě do mateřské školy už od 3 nebo 4 let a z kapacitních důvodů nejsou přijati, další rok už se k zápisu ani nedostaví, „protože to je zbytečné, stejně nebudou tak malí přijati.“ Bohužel pro jejich děti se tím uzavírá možnost systematické předškolní výchovy, která je v některých místech ČR alespoň částečně saturována nízkoprahovou neziskovou organizací a jejími předškolními kluby nebo až následně umístěním do přípravné třídy. Z rozhovorů s řediteli mateřských škol vyplynulo, že si uvědomují nutnost začlenit dítě prostředí sociální exkluze do vzdělávání, nicméně potvrzují zkušenost, že pokud odmítnou rodinu jednou z kapacitních důvodů, už se s ní většinou v dalších letech nesetkají. Učitelé přípravných tříd také potvrzují, že k nim často chodí děti z prostředí sociální exkluze, které neabsolvovaly ani jeden rok předškolní přípravy nebo pouze nepravidelné využívání služeb neziskových organizací.

2.1.2

KRITÉRIA NE/PŘIJETÍ DO MATEŘSKÉ ŠKOLY

Častým důvodem pro nepřijetí dětí z prostředí sociální exkluze do mateřské školy bylo dále nepřijetí z důvodu nesplnění stanovených kritérií. Dle školského zákona a správního řádu o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje výlučně ředitel/ka mateřské školy. Vzhledem k tomu, že kapacita mateřských škol obvykle nedovoluje přijmout všechny děti, zveřejňuje kritéria, která budou při rozhodování o přijetí či nepřijetí důležitá. Tato kritéria nemají na rozdíl od rozhodnutí právně závazný charakter; je na řediteli/ředitelce, aby je mezi sebou pečlivě vážil/a, protože ani sebepečlivěji připravená kritéria nepostihnou všechny skutečnosti hodné zohlednění. Rozhodnutí ředitele/ředitelky o nepřijetí musí být v každém případě řádně odůvodněné, přestože jsou kritéria zveřejněná. Z rozhodnutí musí být patrné


veškeré skutečnosti, které ředitele/ředitelku

k nepřijetí dítěte vedly. Podle stanoviska

ombudsmana ke kritériím přijímání do mateřských škol z 9. 10. 2012 je zřejmé, že pokud ředitel/ka uvede pouze, že dítě nezískalo dostatečný počet bodů s odkazem na zveřejněná kritéria, nebo že nebylo přijato z kapacitních důvodů, nejedná se o řádně odůvodněné rozhodnutí. Rozhodnutí je pak nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění, a v případném odvolání by je měl krajský úřad, jako nadřízený správní orgán, zrušit.“ Ombudsman dále uvádí, že dítě se jako účastník správního řízení může prostřednictvím zákonných zástupců proti

rozhodnutí

ředitele/ředitelky

odvolat.

(dostupné

z:

http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Doporuceni/Doporuceniskolky-2012.pdf).

Nejčastěji uváděná kritéria jsou − věk (v kontextu zákonné povinnosti upřednostnit při přijímání dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky), − zdravotní způsobilost (ze zákona vyplývá jako jediná podmínka pro přijetí dítěte do školky pouze povinné očkování. Mateřské školy mnohdy zveřejňují kritéria jako např. „zdravotní způsobilost“ či „doporučení pediatra“, tato jsou neurčitá a ředitelé mateřských škol by je bez dalšího upřesnění neměly používat. Není například přípustné nepřijmout do školky dítě jako „zdravotně nezpůsobilé“ jen proto, že v době zápisu trpělo běžnou infekční chorobou. Zdravotní postižení jako paušální důvod k odmítnutí dítěte mateřskou školkou je přímou diskriminací). − Trvalý pobyt dítěte v obci, kde se mateřská škola nachází nebo trvalého pobytu jednoho či obou rodičů dítěte v obci (není-li kritérium trvalého pobytu bezpodmínečné, ale zvýhodňující, jedná se o kritérium legitimní. Podle již zmíněného stanoviska ombudsmana kritérium trvalého pobytu není legitimní, jde-li o bezpodmínečný požadavek a žádné dítě bez trvalého pobytu v obci nebo dítě, jehož zákonní zástupci v obci nemají trvalé bydliště, nebude přijato. Pokud ředitel při rozhodování o přijetí dítěte (tj. při výkonu státní správy) požaduje trvalý pobyt rodičů dítěte v obci, nejedná se o zohledňování úkolů samosprávy (vytvářet podmínky pro uspokojování potřeb svých občanů; mezi tyto potřeby patří i vzdělání), ale o kategorizování občanů obce (dětí) podle trvalého pobytu jejich rodičů.


− Kritérium zaměstnanosti rodičů přehlíží vzdělávací funkci mateřských škol a vyzdvihuje funkci jakési státní „hlídací služby“ poskytované rodičům dětí. Děti jsou tak v přístupu ke vzdělání rozlišovány podle skutečnosti, která nemá na jejich potřebu vzdělávat se přímý vliv. Proto nesmí být kritérium zaměstnanosti rodičů kritériem paušálním, zaměstnanost rodičů lze využít pouze v konkrétních odůvodněných případech jako podpůrné kritérium při rovnosti bodů. − Sociální kritéria znamenají, že ředitel/ka přihlédne při přijímání dětí k předškolnímu vzdělání k sociální situaci či sociální potřebnosti dítěte. Zohlednění sociální situace zvýhodněním dítěte je podle stanoviska ombudsmana legitimní a důvodné, protože některé složky předškolního vzdělávání jsou pro dítě v nepříznivé sociální situaci potřebnější. Současně doporučuje, aby ředitel/ka mateřské školy doplnil o demonstrativní výčet případů, které mohou představovat nepříznivou sociální situaci dítěte (např. dítě samoživitele/samoživitelky; osiřelé dítě; dítě, kterému v důsledku nepříznivé sociální situace hrozí sociální vyloučení apod.). S ohledem na zásadu součinnosti mezi správními orgány je žádoucí, aby ředitel/ka v případě nutnosti žádal/a při aplikaci kritéria sociální potřebnosti o spolupráci a odborné posouzení sociální situace dítěte jiné správní orgány, zejména orgán sociálně-právní ochrany dítěte. Kritéria výše uvedená se i dle názorů informantů výzkumu objevují nejčastěji. Rodiče dětí z prostředí ohroženém sociální exkluzí považují za největší problém vyžadování trvalého pobytu, který nejsou schopni doložit (sociální pracovníci potvrdili problém rodin, které se z důvodu nepříznivé finanční situace často stěhují na jinou ubytovnu nebo jiné části města) a uplatňování kritéria zaměstnanosti. Toto omezení velmi znevýhodňuje právě rodiče z prostředí sociální exkluze, kteří jsou na mateřské dovolené s dalšími dětmi a nemají tedy dostatek času věnovat se předškolákovi, anebo rodičům, kteří jsou nezaměstnaní. Péče o předškoláka nepřijatého do mateřské školy jim časově znemožňuje hledat si práci či zvyšovat kvalifikaci. Někteří ředitelé mateřských škol mají zařazena tzv. sociální kritéria, k nimž při přijímání přihlédne. Podle Doporučení veřejného ochránce (9. 10. 2012) jsou tato kritéria legitimní a znamenají, že ředitel/ka přihlédne k sociální situaci nebo sociální potřebnosti dítěte tak, aby předškolní vzdělávání sloužilo k vyrovnání disharmonického rozvoje dítěte. Do kategorie sociálních kritérií lze kromě dětí, kterým hrozí riziko sociálního vyloučení v důsledku


nepříznivé sociální situace, patří děti samoživitelů nebi děti osiřelé. Je doporučena spolupráce např. s orgánem sociálně právní ochrany dítěte. Současně 8 z 10 ředitelek mateřských škol potvrdily, že uplatňují sociální kritéria, kterými chtějí rodinám z prostředí sociální exkluze pomoci dosáhnout na předškolní vzdělávání. Bohužel často toto bodové zvýhodnění ztroskotá díky nedoložení dokladů o sociální potřebnosti (viz výše), což potvrzují i terénní sociální pracovníci.

2.1.3

ZÁPIS DO MATEŘSKÝCH ŠKOL

O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje v souladu s § 34 odst. 3 školského zákona ředitel/ka mateřské školy a to na základě žádosti zákonného zástupce o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání v termínu, který stanoví ředitel/ka mateřské školy v dohodě se zřizovatelem. Rodiče musí hlídat termín zápisu, mít připravenou žádost, potvrzení od lékaře (ve smyslu § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, že se dítě podrobilo povinnému očkování (příp. mít doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit), prokázat se občanským průkazem a rodným listem dítěte. Bohužel mnohdy je neúčast dětí v předškolním vzdělávání ovlivněna tím, že se jejich rodiče nedostaví v daném termínu k zápisu, nebo se dostaví, ale nejsou schopni doložit potřebné dokumenty (žádost o přijetí, potvrzení lékaře – třeba uhradit, občanský průkaz a rodný list dítěte). Z výpovědí informantů vyplynulo, že stále ještě je nedostatečná informovanost o zápisech do mateřských škol. Nevědí, že je zápis (někteří ani nevědí, že je nutné dojít do školky v určité době – z výpovědi sociální pracovnice) a když se rozhodnou, že dítě chtějí dát do školy, je nepřijato. Mnozí z nich si to vysvětlují tím, že je nepřijato proto, že přišli z prostředí sociální exkluze, ale podle výpovědí sociálních pracovnic i ředitelek škol je to opravdu kvůli nedodržení termínů nebo nedoložení potřebných dokladů. Ve výpovědích mnoha informantů (rodičů z prostředí sociální exkluze i sociálních pracovníků, kteří jsou zápisu mnohdy jako doprovázející osoby přítomny) bohužel zazněla nespokojenost se způsobem komunikace ředitelů některých mateřských škol, který byl vnímán jako degradující, útočný, z nějž od počátku byla zřejmá neochota TOTO dítě přijmout.


2.1.4

FINANČNÍ NÁROČNOST

Vzdělávání v mateřské škole je nepovinné, tedy je za úplatu. Výjimkou je podle §123, odst. 2 Školského zákona č. 561/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů „vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy zřizované státem, krajem, obcí nebo svazkem obcí se poskytuje dítěti bezúplatně po dobu nejvýše jednoho školního roku“, stejně jako v přípravných třídách. Zákonný zástupce dítěte musí podat žádost o osvobození od úplaty školného a doložit potřebné doklady potvrzující jeho životní situaci. Rozhoduje ředitel/ka školy, úleva je nenároková. Kromě úhrady úplaty za vzdělávání a stravného však docházka do mateřské školy představuje další náklady. Je třeba dítěti pořídit oblečení, obuv, nadstandardní aktivity. Bohužel z rozhovorů se sociálními pracovnicemi vyplynulo, že tyto dokumenty jedinci z prostředí sociální exkluze nejsou schopni doložit, nemohou potom k žádosti o úlevu tento doklad donést a musí platit. I když rodiče uhradí úplatu za vzdělávání i stravné, dětem pořídí obuv i ošacení dle potřeb zařízení, zůstávají problematickým místem nadstandardní aktivity v mateřské škole – pobyty v přírodě, divadla, vystoupení. Rodiče, kteří si nemohou finančně tyto akce uhradit, si stěžují na vyčlenění z kolektivu ostatních, mnozí z nich si uvědomují důležitost těchto akcí pro zapojení dítěte do života třídy a snaží se to nějak zvládnout. Podpoří finančně své dítě ve sdílení těchto zážitků s ostatními dětmi ze třídy, i když mnohdy na úkor jiných dětí v rodině. Mnoho rodin vidí jako řešení finanční náročnosti, že dítě raději nezapíšou do mateřské školy, pouze do předškolního klubu nebo nikam a potom ho dají do přípravky.

2.1.5

DOPRAVNÍ DOSTUPNOST

Jednou z očekávaných proměnných, která by mohla nepříznivě ovlivnit předškolní vzdělávání, byla špatná dopravní dostupnost. Problém s dostupností se ve výpovědích informantů (ve shodě s výzkumem Hůle, 2014) objevil pouze sporadicky, u 7 % dotázaných. Na základě těchto výsledků konstatujeme, že v České republice je dostatečně široká a poměrně dostupná síť mateřských škol. „Nechodí kvůli tý dopravě, že bych to nezvládala s těma všema dětma, je tam vodit.“ (P111) „No, dojíždění, tak to je pravda, no. Že jim vlastně do školy a školky jede ráno jeden autobus v 7. No a pak domů až ve 4, a když děti končí třeba ve 12, v půl dvanáctý, v půljedný a tak jsou potom problémy, že musím pro něj jít pěšky, no. (P115). I sociální pracovníci potvrzují, že z některých ubytoven se musí jít lesem ze svahu po blátivé cestě cca 500 m, potom dále po frekventované silnici a městem asi 2 km.


2.1.6

ŠPATNÁ ZKUŠENOST NEBO INFORMACE O MATEŘSKÉ ŠKOLE

Motivace umístit dítě do mateřské školy může být nepříznivě ovlivněna špatnou osobní zkušeností rodičů (vlastní, se staršími dětmi) nebo zkušeností zprostředkovanou. Sociální pracovníci potvrzují častý jev „utvrzování negativních zkušeností vzájemně i zprostředkovaně mezi příbuznými, sousedy“, což posiluje existující stereotypy a předsudky, bohužel k neprospěchu dítěte předškolního věku, které pak do běžného vzdělávacího proudu nebude začleněno. Postoj rodičů k předškolnímu vzdělávání a konečné rozhodnutí o umístění dítěte mohou nepříznivě ovlivňovat další proměnné. Pro jednu skupinu proměnných je společným jmenovatelem zvýšená citlivost rodičů z prostředí sociální exkluze (zvláště v případě etnické odlišnosti) na reakce majority, ve sledovaném kontextu zvláště pracovníků mateřské školy, která má stejnou váhu při vlastní i zprostředkované zkušenosti. Další proměnnou je dobrovolné začlenění dětí do mateřských škol či přípravných tříd u základních škol praktických z důvodu historicky obecně přijímaného, nerozporovaného modelu vzdělávání dětí u mnoha rodin v prostředí ohroženém sociální exkluzí. Špatnou zkušenost s předškolním vzděláváním informanti (rodiče i sociální pracovníci) popisovali převážně v souvislosti s přístupem pedagogů. Nejčastěji se ve výpovědích objevovaly stížnosti na to, že učitelky jejich děti nálepkují, nerozlišují mezi jednotlivci, nevěnují se dětem individuálně, nepomohou v útocích na jejich děti. Tím, v jak úzce propojeném společenství žijí, se mnohdy vzájemně utvrzují v určitých skutečnostech a jedna nepříznivá zkušenost, jejíž okolnosti nejsou známy, může negativně ovlivnit zahájení nebo předčasné ukončení školní docházky mnoha předškolním dětem. Některé zkušenosti jsou zkreslené příliš senzitivním vnímáním verbálních i neverbálních charakteristik komunikace, bohužel jsou mnohdy zkušenosti založené na negativní zkušenosti. I ve výpovědích sociálních pracovníků se objevila zkušenost „dítě čerstvě nastoupivší do MŠ sedělo celý den s igeliťákem na hlavě v rohu místnosti (paní učitelka našla hnidy…), nikdo z dětí se k němu nesměl přiblížit. Matka to chtěla překonat, ale dítě začalo mít bolesti břicha - nezvládalo tam dál chodit.“


2.2

VNITŘNÍ BARIÉRY

Informanti vypovídali o svých vnitřních bariérách, které mohou být pro jejich dítě jistou překážkou v začlenění do mateřské školy. Některé důvody, které informanti uváděli, souvisely právě s jejich způsobem výchovného a obecně životního stylu. Připouštějí, že se o dítě bojí, chtějí ho mít raději doma, v mnoha případech ho sice do školky dali, ale když viděli, jak je nešťastné, vzali ho zpět domů. Z výpovědí vyplynulo i podceňování významu systematické předškolní výchovy u rodičů předškolních dětí v prostředí sociální exkluze. Objevila se i místa, v nichž se kriticky vyjadřovali k chování některých členů jejich komunity, které negativně ovlivňuje pohled majority na ně a tím pádem může negativně ovlivňovat postoje i k jejich dětem, čímž se může vzdělání nakonec významně zkomplikovat. V osmi výpovědích informantů se dokonce objevilo, že mají velký zájem, aby jejich dítě bylo vzdělané a studovalo a našlo si dobrou práci.

2.2.1

OBAVY O DÍTĚ

První subkategorii tvoří obavy, že umístěním dítěte do mateřské školy jej vystavují riziku nepohody a nejistoty, považují to za ohrožení jeho osobního bezpečí a jistoty, zvláště rodiče romského etnika mají jako hlavní prioritu, aby bylo dítě šťastné. „Důvody, proč jsem ho nedala do školky, spíš byly moje pochybení, protože jsem ji chtěla mít doma.“ (P19) „Prostě já jsem prostě, já nevím, nesvěřila bych nikomu svoje děti.“ (P81) „Já jsem se bála, aby mu někdo něco neudělal.“ (P43) „Ne. Dívala jsem se na televizní noviny. Dítě bylo s nimi ve školce, byli venku, spadla na něho branka a umřelo. Tak má cenu takhle si zahrávat, abych nechala dítě ve školce, šlo na hřiště, učitelka nedá pozor a spadla na něho branka a to dítě umře. A holčička umřela.“ (P64) Je běžné, že každé předškolní dítě potřebuje čas pro adaptaci na nové prostředí, všechny změny, které instituce s sebou přináší. Tato počáteční rozlada je časem zpracována a předškolák docházku zvládá. Přestože předškolní kluby organizované neziskovými organizacemi jsou vnímány rodinami jako přístupnější než mateřské školy, i pracovníci těchto organizací popisují, že „některé děti špatně snáší odloučení od rodiny a mají šok z prostředí. Důležité je postupné získání důvěry jak dětí, tak rodičů.“


Podle terénních sociálních pracovníků jsou mnohdy obavy o děti oprávněné, atmosféra v mnoha městech, v nichž žije mnoho obyvatel v sociálně vyloučeném prostředí, je vůči nim nepříznivá, setkávají se i s útoky verbálními i neverbálními, demonstracemi.

2.2.2

POSTOJE DÍTĚTE OVLIVŇUJÍCÍ REAKCE RODIČŮ

Školní docházka, při níž se musí dítě odloučit, musí si zvykat na jinou autoritu, svůj zájem a potřeby se učit odkládat, znamená diskomfort pro všechny děti, je zcela běžné, že určité období pláčou a zvykají si při vstupu do školky na novou životní realitu. Zvláště romští rodiče svým bezpodmínečným přijímáním dítěte to zvládají velmi těžce, takže nakonec, byť z dlouhodobého hlediska pro dítě nevýhodně, jej z mateřské školy odeberou zpět do domácího prostředí. „On tam nechtěl prostě, ráno jsem ho vzbouzel do školky a brečel, že nechce jít prostě no, i malý děcko to pozná, že se k němu někdo prostě nechová pěkně… prostě říkal, že se mu tam nelíbí a nechtěl tam chodit. Tak jsme ho z odtam prostě vzali a bude chodit do jiné školky, určitě rozhodně jo.“ (P63) „Ona nechodí, protože ona nikde nevydrží. Ona brečí, s ní se nikde nedá. Já když jdu na záchod, já bydlím dole u báby, takže když jdu na záchod, ona řve. Ona by nikde nevydržela, takže ji nedávám do školky. (P64) Učitelky mateřských škol, které byly informantkami výzkumu, uvádějí jako příklady dobré praxe nutnost časté komunikace s rodiči, chválení dítěte za jeho pokroky a hlavně individualizace výuky, tedy neporovnání výsledků s ostatními, ale ve vazbě na pokroky dítěte.

2.2.3

PODCEŇOVÁNÍ VÝZNAMU MATEŘSKÉ ŠKOLY

Přestože se mnoho informantů ve svých výpovědích vyjádřilo velmi pozitivně k významu předškolního vzdělávání, řada informantů zastává názor opačný. Neuvědomují si plně přínos systematické práce s dětmi v předškolním věku a její pozitivní dopad na adaptační proces ve škole či školní úspěšnost. Mají představu, že děti si ve školce jen hrají, stojí to hodně peněz a naučit je počítat do pěti a písničky také zvládnou, a sami. Přestože tento postoj zastávala přibližně třetina dotazovaných, znamenají stále riziko pro zapojování do předškolního vzdělávání. Pokud nebudou chodit do předškolního zařízení jejich děti a od sousedů ano, můžou svými výroky ovlivnit i docházku dětí ze sousedství. Proto je třeba velmi intenzivně s touto skupinou pracovat, na příkladech dobré praxe, spokojených dětí v 1. třídách, které navštěvovaly mateřskou školu dokladovat, že to má smysl.


2.2.4

VNÍMANÉ PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ JINÝCH RODIN Z PROSTŘEDÍ OHROŽENÉHO SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ

Do vnitřních bariér je zahrnuta také kategorie zahrnující nespokojenost informantů, rodičů z prostředí sociální exkluze, s lidmi ze sousedství, širšími příbuznými. Tito informanti projevovali zájem oddělit se od nich, požadovali inkluzivní vzdělávání, vzdělávání s majoritou. Uvědomují si, že je nutné sžívat se s majoritou co nejdříve, ne se začít potkávat až v základní škole. Reagovali tak na skutečnost, že jsou mateřské školy nebo předškolní kluby, v nichž je většina dětí z prostředí sociální exkluze, převážně romského etnika. Z jejich postoje vyplynulo, že mají zájem učit své děti být s ostatními, aby se neocitli izolovaní, jako jsou oni. Současně se řada informantů vyjádřila, že nejsou rádi, když jsou děti z jejich společenství nebo s podobnými problémy v zařízení jen spolu a mnozí s nich si uvědomují, že např. bezprostřednost romského etnika, okamžité emocionální výbuchy neprospívají dětem, které mají mít v mateřské škole klid na přípravu do školy. Většinou se ve výpovědích objevovala nespokojenost pramenící spíše ze vztahů dospělých k sobě navzájem, proto chtějí dát svým dětem šanci vyrůstat v prostředí různých kultur, hlavně s majoritou. Podobný postoj zaujímali také informanti, kteří žijí v sociálně exkludovaném prostředí a nejsou romského etnika. Vnímali negativně, pokud jsou v rámci vzdělávání kvůli lokalitě svého bydlení řazeni do škol společně s Romy.


3 3.1

NAVRHOVANÁ DOPORUČENÍ NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 1 (nedostatek míst v mateřské škole)

Povinný rok předškolní docházky není jednoznačným řešením problému doladění školní připravenosti dětí z nepodnětného prostředí, prostředí sociální exkluze. Řešením je podpora systematické dlouhodobé předškolní přípravy. Roční docházka do mateřské školy rozvoji dítěti sice pomůže, ale v žádném případě nevyrovná všechny nerovnoměrnosti. Z hlediska vývojové psychologie je nutné konstatovat, že úspěšnost předškolní přípravy může být negativně ovlivněna úpornou snahou vše dohnat, což v důsledku znamená, že dítěti jsou předávány hotové poznatky poučováním a vysvětlováním, racionální pohled na svět, chybí vlastní zkušenost dítěte, protože nemá dost příležitostí a času pro poznávání světa. Převažuje pamětní učení a mechanická reprodukce, nedostatek názoru nad prostorem pro vyjádření a uplatnění představivosti a mimoracionálním poznáváním a rozvojem fantazie. Důležitá je osvěta mezi rodiči v sociálně exkludovaném prostředí zaměřená na vysvětlování významu předškolního vzdělávání pro lepší připravenost dětí v základní škole, zdůrazňovat rozdíl mezi systematickou, dlouhodobou předškolní výchovou v mateřských školách a krátkodobým

předškolním vzděláváním, vzděláváním v přípravných

třídách

nebo

předškolních klubech. MŠMT by mělo spíše než přistoupit k radikálnímu zavedení povinné předškolní docházky více spolupracovat s dalšími rezorty a podporovat předškolní vzdělávání cíleně u dětí, které pocházejí z nepodnětného prostředí a které systematickou předškolní přípravu z dlouhodobého (nejlépe od 3 let) hlediska potřebují pro adekvátní rozvoj svých schopností, dovedností, školní připravenosti. V porovnání s ekonomickým dopadem plánovaného povinného posledního ročníku mateřské školy i levnější variantou by bylo zavedení bezúplatnosti na všechny tři roky předškolního vzdělávání pro děti z prostředí sociální exkluze (u příjemců pomoci v hmotné nouzi i na poplatky za stravu). Přestože je v odst. 4, §123 Školského zákona č. 561/2004 Sb. v platném znění uvedeno, že ředitel školy může rozhodnout o snížení nebo prominutí úplaty za předškolní vzdělávání, zejména v případě dětí, žáků nebo studentů se sociálním znevýhodněním, toto opatření není plošně využíváno. Nestabilní příjmová situace rodiny snižuje i udržitelnost dítěte ve školce.


Domníváme se však, že finanční nároky navrhované systémové změny, která by se dotkla všech dětí předškolního věku, by bylo vhodnější využít k cílené práci s rodinami z předmětné skupiny.

3.2

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 2 (stanovení kritérií pro přijetí)

Cílem předškolního vzdělávání je Ve shodě s Doporučením veřejného ochránce (9. 10. 2012) konstatujeme, že předškolní vzdělávání by mělo především poskytovat dítěti vzdělání a odpovídající podnětné prostředí, nemělo by být v první řadě prostředkem pro skloubení pracovního a rodinného života.

Ředitelé mateřských škol by měli v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků stále rozšiřovat své kompetence v oblasti práva, správního řádu, manažerských dovedností tak, aby přijímání dětí do mateřských škol neprobíhalo diskriminačně a stanovená kritéria neopodstatněně znevýhodňovala některé děti (rodiče). Přehled uplatňovaných kritérií zveřejňovat včetně jejich váhy a bodového hodnocení. Odůvodnění rozhodnutí o nepřijetí musí být řádně odůvodněné, musí z něj být zřejmé veškeré skutečnosti, které k nepřijetí dítěte vedly, proč byly upřednostněny jiné děti atd. Pokud ředitel/ka uvede pouze, že dítě nezískalo dostatečný počet bodů s odkazem na zveřejněná kritéria, nebo že nebylo přijato z kapacitních důvodů, nejedná se o řádně odůvodněné rozhodnutí. Rozhodnutí je pak nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění, a v případném odvolání by je měl krajský úřad, jako nadřízený správní orgán, zrušit. (Stanovisko ombudsmana z 9. 10. 2012) V případě přijímání dětí z prostředí ohroženého sociální exkluze je důležitá interdisciplinární týmová spolupráce s lékaři pediatry, neziskovými organizacemi, orgány sociálně právní ochrany dětí, úřadem práce apod. právě z důvodu zvážení uplatňování sociálních kritérií. Důležitá je také práce v terénu, informování rodin v prostředí sociální exkluze o kritériích přijímání do mateřské školy a nabídka pomoci vyřídit potřebnou dokumentaci ovlivňující bodové hodnocení pro ne/přijetí do mateřské školy.

3.3

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 3 (ZÁPIS DO MATEŘSKÉ ŠKOLY)

Potvrzovaná nedostatečná informovanost o zápisu do mateřské školy a neschopnost některých rodin splnit formální požadavky nezbytné pro přijetí do mateřské školy je často bariérou, která znemožní dítěti účast v předškolním vzdělávání. Bohužel rodiče, které se podaří


motivovat pro zapojení do předškolního vzdělávání často díky intenzivní a dlouhodobé práci terénních sociálních pracovníků neziskových organizací, jsou odrazeni tím, že napoprvé to není dořešeno a motivaci dodatečně doložit potřebné doklady ztrácejí. Navrhovaným opatřením je dostatečně dopředu a opakovaně informovat rodiny v prostředí sociální exkluze o dokladech nezbytných pro zápis. Osvědčená je práce terénních sociálních pracovníků či pracovníků nízkoprahových předškolních klubů, kam rodiče docházejí. Nutno je však nastavit v rámci komunitní práce lépe součinnost mezi mateřskými školami, lékaři, obcí a orgánem sociálně právní ochrany dětí. Současně by se měla dle terénních sociálních pracovníků zlepšit spolupráce s pracovníků mateřských škol, a zvláště komunikace s rodiči při zápisu. Sociální pracovníci v některých případech konstatovali, že „neumístění dítěte do MŠ, demotivaci rodičů vnímáme jako důsledek nevstřícného přístupu MŠ zaměstnanců k romským rodinám, neochotu vysvětlovat a podpořit je“. Udržení motivace rodičů z prostředí sociální exkluze pro zapojení dítěte do mateřské školy je lze uskutečnit projevováním zájmu o dítě, umožněním adaptačního pobytu, návštěv budoucích žáků mateřské školy a jejich rodičů v běžném dni mateřské školy před vlastním nástupem. V navrhovaných opatřeních uvádím doporučení Krejčové (2015), která podporují partnerský vztah zvláště s rodinami, které mají vůči předškolnímu vzdělávání nedůvěru nebo s ním mají špatnou zkušenost. Zásady pro komunikaci a spolupráci s rodiči: 1. Respektovat roli rodičů, kteří zůstávají nejvýznamnějšími články výchovy a měli by být pedagogickým sborem respektováni. 2. Zachovávat důvěrnost, protože rodiny mají právo na ochranu svých osobních informací, nezbytné údaje jsou mateřskou školou uchovávány a nedávají se bez souhlasu rodičů dalším osobám. 3. Hovořit s rodiči o vzájemných očekáváních nejen na počátku, ale i v průběhu školního roku. 4. Snažit se rodiče více zapojit do spolupráce při předškolní výchově, snažit se hledat cestu zajímavou a přínosnou pro obě strany. 5. Respektovat, že konkrétní způsob spolupráce si rodina zvolí sama. 6. Usilovat o zapojení celé, i širší rodiny do aktivit v mateřské škole. 7. Plánovat setkání s rodiči v době, která rodičům vyhovuje. 8. Zaměřovat se na silné stránky rodiny a poskytovat pozitivní zpětnou vazbu.


Krejčová a kol. (2015) dále uvádí, že pro start dobré spolupráce je důležité umožnit rodičům předem se seznámit s prostředím mateřské školy, na rodičovských setkáních jim umožnit vyzkoušet si systém práce, kterým bude dítě vedeno. Současně jsou důležité tzv. vstupní rozhovory s rodiči (v červnu nebo v přípravném týdnu v srpnu), kdy by měli pedagogové mateřské školy hovořit s rodiči o jejich osobní a rodinné situaci, o tom, co dítě dosud nejvíce ovlivnilo, jaké činnosti má dítě rádo, zda se případně něčeho obává, co by chtěli, aby se během roku naučilo, jaké jsou oblíbené hry, na co jsou na své dítě pyšní, jak se dítě chová, když je rozrušené a jak je nejlépe zareagovat, jak by se chtěli do činnosti mateřské školy zapojit oni. Poznání rodiny a dítěte již před nástupem do mateřské školy je velmi důležitou součástí efektivního rozvoje dítěte ve škole a budování pozitivního vztahu mezi institucí a rodinou, což umožní snazší adaptaci dítěte. Velmi důležité je i průběžné informování rodičů o úspěších dítěte, zdůraznit jeho silné stránky, dokumentovat na konkrétních pracích dítěte. Vždy by se mělo dítě hodnotit ve vztahu ke své počáteční pedagogické diagnóze, nikoli ve srovnání s ostatními. Ve spolupráci s rodiči se poté odmluvit na dalších cílech, které se stanoví. Souhrnně řečeno, pro podporu individualizace vzdělávání je klíčová spolupráce mateřské školy s rodiči dětí. Odborná veřejnost považuje zlepšení spolupráce škol s rodiči za nejrychleji proveditelnou a zároveň potenciálně velmi efektivní strategii prevence školního neúspěchu žáků.

3.4

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 4 (finanční náročnost)

Pracovníci neziskových organizací i úřadů práce jsou schopni pomoci rodinám v prostředí sociální exkluze doložit doklad o hmotné nouzi, který je důležitý pro úlevu od úplaty školného. Bohužel však už není možno rodinám pomoci se získáním finančních prostředků na úhradu obědů, dopravy do MŠ či dalších nákladů spojených s nadstandardními aktivitami v mateřské škole. Dávky pomoci v hmotné nouzi toto nezahrnují a dle terénních sociálních pracovníků je právě toto nejčastějším důvodem neúčasti nebo předčasném ukončení účasti v předškolním vzdělávání. Pro eliminaci finanční bariéry by pomohla úprava systému dávek pomoci v hmotné nouzi, která by kromě opakujících se dávek příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení zahrnovala také příspěvek na vzdělávání nebo možnost požádat o jednorázovou dávku (mimořádná okamžitá pomoc) z důvodu zajištění předškolního vzdělávání. Možnost finanční kompenzace


nákladů na předškolní vzdělávání by dle výpovědí sociálních pracovníků i rodičů z prostředí sociální exkluze odstranilo jednu z nejvýznamnějších bariér bránících účasti v předškolním vzdělávání.

3.5

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 5 (DOPRAVNÍ DOSTUPNOST)

Některá místa, ubytovny nebo sociálně vyloučené lokality, jsou od mateřské školy vzdáleny a je špatná dopravní dostupnost nebo rodiny nemají finance na dopravní prostředky. Vzdálenost je pro pravidelnou docházku problémem, který se rodiny snaží řešit jen do určité míry. Doprovázení dítěte do mateřské školy je často spojeno s tím, že matka musí obléct i mladší děti, jít poměrně dlouhou cestu do školky a zpět a za pár hodin to absolvovat znovu. Špatné počasí, nemoc mladších dětí jsou mnohdy důvodem, proč raději dítě do mateřské školy nedovedou. Zde se nabízí řešení na úrovni obce, která by mohla vyčlenit prostředky na obecní auto či malý autobus, který bude děti do škol přivážet a odvážet. Odstranění bariéry s dopravou by mohlo pomoci nejen v zapojení dětí do předškolního vzdělávání, ale i jejich pravidelné docházce.

3.6

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 6 (vliv špatné zkušenosti)

Základním nástrojem je komunikace. Zlepšení komunikace pracovníků mateřské školy s rodinami ze sociálně exkludovaného prostředí, pochopení životních podmínek a vazeb, specifika daných odlišnou kulturou, hodnotami, jazykem. Nejen zkvalitnění pregraduální přípravy pedagogů mateřských škol, ale i další vzdělávání pedagogických pracovníků, zvláště multikulturní vzdělávání je předpokladem pro eliminaci chyb a nevhodného chování, které se bohužel stále v některých mateřských školách objevuje. Současně je třeba prací v přirozeném prostředí rodin sociálně exkludovaných pracovat s předsudky a stereotypy udržovanými ve vztahu k majoritě. Vysvětlování norem a kultury, významu vzdělávání a aktivity rodičů při výchově dětí je další cestou, která by mohla účast dětí v mateřské škole podpořit. 3.7

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 7 (OBAVY O DÍTĚ)

Vstup do mateřské školy je významným mezníkem v životě dítěte, jedná se o první zkušenost s institucí, dítě je poprvé samo za sebe. Problémem jsou děti z rodin s příliš úzkými vazbami nebo nedostatečnými zkušenostmi z jiného prostředí. Navrhujeme doporučení, která mohou vést k upevnění správnosti rozhodnutí umístit dítě do mateřské školy. Mateřské školy, do nichž dochází děti z prostředí sociální exkluze, by mohly


zavést tzv. adaptační programy, při nichž si dítě zvyká na nové prostředí, nové děti, paní učitelku za přítomnosti rodiče. Nejde však jen o adaptaci dítěte, ale také o navázání důvěru ve vztahu mezi pedagogem a rodinou, Pokud rodič uvidí, jak se učitelka k dětem chová, jak si hrají, jak vzájemně komunikují, jaká pravidla fungují ve třídě, vytváří se u nich pocit bezpečí a jistoty. Při sledování dětí ve třídě mají možnost pozorovat, jak se chová jejich dítě, ale i ostatní děti, postupně v případě zájmu rodiče se mohou zapojit aktivně, stát se asistentem pedagoga a pomáhat např. při práci ve skupinkách. Významným opatřením, které podpoří dlouhodobé předškolní vzdělávání dětí z prostředí sociální exkluze je vtáhnout rodiče do života mateřské školy a přesvědčit je, že intenzivní spoluprací se školou a podporou svého dítěte ve škole lze usnadnit jeho vzdělávací dráhu. Zlepšení komunikace a spolupráce vzdělávacích institucí a rodičů a jejich participace jsou aktuálně řešenými tématy nejen v předškolní pedagogice. Řada rodin dětí předškolního věku jsou velmi odlišné z hlediska sociálního, kulturního i náboženského, proto je důležité vzájemné pochopení. Pro navazování partnerského vztahu je hlavní zásadou respektovat roli rodičů, kteří stále zůstávají nejvýznamnějšími články výchovy. Je důležité zachovávat důvěrnost, protože rodiny mají právo na ochranu svých osobních informací. Je důležité rodičům naslouchat, snažit se pochopit jejich očekávání. Je však naprosto nevhodné, když zjištěné skutečnosti pracovníci mateřské školy mezi sebou diskutují, jak toho byli informanti našeho výzkumu nejednou svědky. Zvláště u dětí ze sociokulturně odlišného prostředí je důležité snažit se pochopit jejich odlišnosti a postupně vysvětlovat dětem i rodičům požadavky majoritní společnosti. Je nezbytné stavět na silných stránkách rodiny a poskytovat pozitivní zpětnou vazbu, protože se tím u rodičů posílí pocit jistoty, že dali dítě do bezpečného prostředí. Mnoho informantek se vyjádřilo, že by měly zájem pobývat v zařízení společně s dítětem, aby se přesvědčily, že vše probíhá v pořádku. Zahraniční zkušenosti ukazují, že tato cesta je velmi vhodnou. Za těmito účely jsou v zahraničí v mnoha mateřských školách nainstalována jednocestná zrcadla, takže rodiče nezasahují do výchovně vzdělávacího procesu, ale mohou sledovat své dítě. Výhody to přináší minimálně dvě. Jednak se rodič ujistí, že dítě nestrádá, jednak vidí způsob práce ve třídě a může s dítětem podobným způsobem dovednosti procvičovat i doma. Bohužel finanční náročnost obdobné cesty je neoddiskutovatelnou. Proto začněme tím, že nabídneme rodičům, že pokud chtějí, mohou být ve školce přítomni tak dlouho, dokud uznají za vhodné. Koneckonců tuto možnost oceňovali informanti právě u předškolních klubů. Mnoho


mateřských škol v současné době zavádí tzv. adaptační program, kdy si dítě zvyká na nové prostředí, nové děti, paní učitelku za přítomnosti rodiče. Nejde však jen o adaptaci dítěte, ale také o navázání důvěru ve vztahu mezi pedagogem a rodinou. Pokud rodič uvidí, jak se učitel k dětem chová, jak se chová jejich dítě v kolektivu vrstevníků, jak si děti hrají, jak vzájemně komunikují, jaká pravidla fungují ve třídě, vytváří se pocit bezpečí a jistoty. V případě zájmu se mohou rodiče zapojit aktivně, stát se asistentem pedagoga a pomáhat např. při práci ve skupinkách, zapojit se na setkáních rodičů, asistovat pedagogovi v průběhu dne, besedovat s dětmi o tradicích jiného etnika, o koníčcích rodičů, vést např. taneční nebo sportovní kroužek pro děti, nebo pomoci provozu mateřské školy drobnými opravami. Informace o tom, zda a jak se rodiče chtějí zapojit, pomůže vytvořit podmínky pro individualizovaný přístup k jednotlivým dětem i jejich rodičům. Pro start dobré spolupráce je důležité umožnit rodičům předem se seznámit s prostředím mateřské školy, na rodičovských setkáních jim umožnit vyzkoušet si systém práce, kterým bude dítě vedeno. Současně jsou důležité tzv. vstupní rozhovory s rodiči (v červnu nebo v přípravném týdnu v srpnu), kdy by se měli pedagogové mateřské školy snažit získat co nejvíce informací o dítěti a jeho rodině, např. o tom, co dítě dosud nejvíce ovlivnilo, jaké činnosti má dítě rádo, zda se případně něčeho obává, co by chtěli, aby se během roku naučilo, jaké jsou oblíbené hry, na co jsou na své dítě pyšní, jak se dítě chová, když je rozrušené a jak je nejlépe zareagovat, jak by se chtěli do činnosti mateřské školy zapojit oni.

3.8

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 8 (POSTOJE DÍTĚTE OVLIVŇUJÍCÍ REAKCE RODIČŮ)

Trpělivost, naslouchání, snaha o pochopení očekávání rodičů je pro dobrý start a udržení dítěte v mateřské škole zásadní. Sociální pracovnice vypovídaly, že maminky, s nimiž dlouhodobě spolupracují, jsou připravené na to, že „nepůjde o hladký přechod a zajímají se, jestli dítě přes den brečelo atp.., ale pokud dostanou dostatečnou podporu a pracovník školky umožní získání důvěry, zvládnou to dobře. Bariéru vidíme v tom, že pracovníci MŠ a rodiče se v komunikaci vzájemně zablokují. Známe ale také případy, že dítě vůbec do MŠ nedojde, protože si postaví hlavu a rodiče ho nechtějí přinutit násilím. Podle nás je to i tím, že dítě nemá představu, jak to v MŠ vypadá a chodí a nikdo z rodiny mu to nedokáže zprostředkovat.“


Individualizace výuky Je nezbytné stavět na silných stránkách rodiny a poskytovat pozitivní zpětnou vazbu, protože to v rodičích posílí pocit jistoty, že dali dítě do bezpečného prostředí. Mnoho informantek se vyjádřilo, že by měly zájem pobývat v zařízení společně s dítětem, aby se přesvědčily, že vše probíhá v pořádku. Pro podporu individualizace vzdělávání je klíčová spolupráce mateřské školy s rodiči dětí. Odborná veřejnost považuje zlepšení spolupráce škol s rodiči za nejrychleji proveditelnou a zároveň potenciálně velmi efektivní strategii prevence školního neúspěchu žáků.

3.9

NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. 9 (PODCEŇOVÁNÍ VÝZNAMU MATEŘSKÉ ŠKOLY)

Předškolní vzdělávání je významným startovacím momentem vzdělávací trajektorie. Pochopení významu systematického předškolního vzdělávání pro zvyšování školní úspěšnosti a následné kvality života je velmi důležité. Je důležitá propagace předškolní docházky v rámci sousedství, předškolních klubů, v součinnosti neziskových organizací a lékařů, sociálních pracovníků, pracovníků úřadů práce. Důležitá je však adekvátní forma motivace pro účast v předškolním vzdělávání. Nikoli nařizováním, ale vysvětlováním je možno postupně měnit postoje ke vzdělávání a aktivní přístup rodičů k výchově dětí. V rámci terénní práce v přirozeném prostředí by bylo velmi vhodné pracovat s dítětem v domácím prostředí za přítomnosti rodičů. Vzhledem k předpokladu, že rodiče dětí se sociálním znevýhodněním zpravidla nepracují (nebo alespoň jeden z nich), mohou se společně s terénním pracovníkem více aktivně zapojovat do předškolní přípravy dítěte v jejich přirozeném prostředí. Pod vedením pracovníků poradenských organizací se rodiče naučí aktivity s dětmi sami procvičovat a současně si budou vědomi toho, proč je zrovna tato aktivita důležitá a co u dítěte rozvíjí. 3.10 NAVRŽENÉ OPATŘENÍ č. (VNÍMANÉ PROBLÉMOVÉ CHOVÁNÍ JINÝCH RODIN Z PROSTŘEDÍ OHROŽENÉHO SOCIÁLNÍ EXKLUZÍ)

Koncept inkluzívního vzdělávání pomůže v odstranění této bariéry. Nikoli společné vzdělávání dětí s podobnými problémy, ale inkluzívní rozložení v rámci různých tříd a škol. Tyto trendy jsou podporovány všemi informanty, ať rodiči z prostředí sociální exkluze, ale i rodiči majority, pedagogy, sociálními pracovnicemi. Pro mnohé rodiče z prostředí sociální


exkluze by to byl důvod zařadit dítě do mateřské školy, některé informantky skutečně odmítaly mateřskou školu, do níž většina dětí z prostředí sociální exkluze dochází. Běžné školství s inkluzivní orientací je nejefektivnějším prostředkem boje proti diskriminačním postojům, podnětem pro vytvoření otevřených komunit, vybudování inkluzivní společnosti a dosažení možnosti vzdělávání pro všechny (UNESCO, Prohlášení ze Salamanky, 1994).


SOUHRNNÁ ANALÝZA IDENIFIKOVANÝCH PŘEKÁŽEK BRÁNÍCÍM ÚČASTI DĚTÍ Z PROSTŘEDÍ SOCIÁLNÍ EXKLUZE V PŘEDŠKOLNÍM VZDĚLÁVÁNÍ

Recommend Documents