SOCIÁLNÍ SLUŽBY MĚSTA TŘINCE příspěvková organizace
2010/ I
SLOVO ŘEDITELE Vážené dámy a pánové, vážení spolupracovníci, konečně, po dlouhé zimě, se na nás pomaličku začíná usmívat sluníčko a s tím i spojené příjemnější venkovní teploty, teď už mnohdy přijatelné i pro pobyt venku a na zahradách. Myslím, že nám všem sluníčko opět dodá energii, kterou jsme během zimy spotřebovali. S přicházejícím jarem jsme již prožili Velikonoce, pro některé z nás, vzato z církevního hlediska, svátky nejvýznamnější. Věřím, že Velikonoce byly pro všechny, ať už naše obyvatelé domovů nebo personál, velmi příjemné a zároveň i formou odpočinku a odreagování od všedních starostí. Na Domovech Sosna a Nýdek tyto sváteční dny zpříjemnily velikonoční akce zahrnující nejen občerstvení, ale i soutěže, společné zpívání a příjemné chvíle trávené v kolektivu většiny obyvatel našich domovů. S přicházejícím teplým obdobím nás, tak jako každý rok, opět čekají menší opravy na všech střediscích, ale i velké stavební akce, a to konkrétně na Domově Sosna, kde budeme pokračovat v realizacích bezbariérových úprav jednotlivých sociálních zařízení v bytech našich seniorů. Ve vztahu k této velké akci, která nás čeká během léta, se opět obracím na obyvatele Domova Sosna s žádostí o pochopení a tolerantnost všech případných překážek či omezení a samozřejmě taktéž personál, u nějž mám za to, že tyto akce již zvládá s nadhledem, prosím o trpělivost při ztížených podmínkách. Tato větší akce by měla být poslední v tomto zařízení. Samozřejmě i na ostatních střediscích plánujeme opravy a případné rekonstrukce, avšak nejsou již tak rozsáhlé a hlavně se nedotknou chodu zařízení v takovém rozsahu, jako na Domově Sosna. Určitě stojí za zmínku plánovaná rekonstrukce fasády střediska Pečovatelská služba s Domovinkou. Je to budova, která svým vnějším vzhledem působí ponuře a opravdu nutně potřebuje nový kabátek. Volnočasové aktivity pro seniory na všech střediscích jsou a budou zachovány jako doposavad. Ale chci se touto cestou obrátit na Vás, na všechny, kteří těchto aktivit využíváte. Pokud máte nějaké náměty či požadavky v této oblasti, obraťte se na své sociální či klíčové pracovníky. Určitě udělají vše pro to, aby Vašim požadavkům bylo vyhověno. Nutno však vzít na vědomí, že veškeré náměty a požadavky musí být realizovatelné a hlavně finančně únosné. Taktéž prosím pochopte, že nelze vyhovět jednotlivci individuálně ve všech oblastech. Požadavky větších skupin určitě budeme řešit a snažit se jim vyhovět. Závěrem mi dovolte, abych Vám všem opět, tak jak se o to snažím v každém čísle našeho interního časopisu, popřál do dalších chvil hodně optimismu, pohody a hlavně zdravíčka. Ono v podstatě především na každém z nás záleží, jaké ty nastávající dny budou, zda budou pro nás ponuré či veselé. Takže já Vám všem, nejen obyvatelům našich zařízení, ale i personálu, přeji, ať jsou ty dny veselé, optimistické, plné elánu a vzájemného pochopení. Pavel Pezda
SETKÁNÍ S UŽIVATELI IVATELI se konalo dne 30. března 2010 ve společenské místnosti Přítomen byl samozřejmě za vedení Sociálních služeb pan ředitel Bc. Pezda a za vedení města Třince paní místostarostka PhDr. Hejmejová a vedoucí sociálního odboru paní Bc. Raszková. Ne každý z uživatelů měl možnost se setkání zúčastnit. Důvodem může být cokoliv, počínaje zdravotním stavem, či momentální indispozicí. Proto jsme se rozhodli Vás informovat o schůzce i zde touto formou v časopise. • Před zahájením schůzky byl zkontrolován obsah Schránek důvěry – byly prázdné. • uživatelé byli seznámeni s výsledky provedené ankety na téma volný čas v DpS a poděkováno za trpělivost a ochotu při vyplňování • uživatelé seznámeni s dalším průběhem při kontaktování Třineckých železáren a jejich evidenci bývalých zaměstnanců (údajně 50 žen a 42 mužů) • uživatelé seznámeni s programem kulturních akcí na nejbližší období • uživatelé seznámeni s výsledky hospodaření naší organizace během loňského roku (dotace určené k rekonstrukcím a vzděláváním zaměstnanců) PhDr. Hejmejová • poděkování za dobré hospodaření vedení SSMT a popřání krásného jara – Bc. Raszková Podněty ze strany uživatelů : - p. Plesník vyjádřil prosbu za celý kolektiv uživatelů o změnu v souvislosti s nákupy v hypermarketu. Uživatelé si přejí vyjíždět za nákupy do menších marketů, které jsou přehlednější (Albert jim nevyhovuje), raději Lidl - p. Plesník oznámil, že by senioři byli rádi, kdyby zdravotnický personál byl označen štítky se jmény a písmem, které je dostatečně velké a čitelné, případně vyvěšeny u sesterny přehledy směn. - p. Plesník se dotazoval na způsob nakládání se starými prázdnými lékovkami - p. Plesník se dotazoval na kácení stromů v ulici B. Němcové – zodpověděla p. místostarostka - p. Lasotová dala podnět jménem pana Kantora, který byl nepřítomen pro nemoc, zda by nemohlo být dopravováno do Domova při nákupech i pivo - p. Dlouhá pochválila vedoucího stravování – jídlo z kuchyně je velmi chutné Celé znění zápisu je k dispozici k nahlédnutí v kanceláři sociálních pracovnic.
PLÁN AKCÍ DOMOVA PRO SENIORY NA II. čtvrtletí měsíc Duben
Květen
Červen
akce 7. 4. Velikonoční posezení 25. 4. dechový orchestr Oldřichovice – koncert 28. 4. Jamajka - cestopisné vyprávění o jiných zemích 7. 5. Den matek 10. 5. vystoupení dětí ke Dni matek 20. 5. smažení vaječiny 27. 5. Výstava pasteveckých lidových nástrojů GOROLSKÉ DNY 17. 6. výlet do Řeky
poznámka jídelna evangelický kostel knihovna CVČ jídelna zahrada Dřevěnka v Mostech u Jablunkova
V měsíci únoru 2010 jsme se ptali uživatelů v Domově Sosna prostřednictvím dotazníku, jak by si přáli trávit svůj volný čas. Podle zjištěných výsledků budeme dále organizovat činnost Centra volného času. Osloveno bylo 100 uživatelů, dotazníků se vrátilo 99…a zde předkládáme výslednou tabulku. O těchto výsledcích jsme rovněž informovali na SETKÁNÍ S UŽIVATELI a vedením dne 30. 3. 2010.
Výsledky anonymní ankety – plánování volného času Přeji si navštěvovat CENTRUM VOLNÉHO ČASU a podílet se na jeho aktivitách
52
Nechci chodit do CENTRA VOLNÉHO ČASU, vyhovují mi pouze návštěvy na pokojích
32
Nechci být nikým rušen – mám rád samotu.
17
Účastním se pravidelně všech aktivit CENTRA VOLNÉHO ČASU
34
Vybírám si jen některé akce konané v CENTRU VOLNÉHO ČASU
20
Neúčastním se žádných akcí
28
V CENTRU VOLNÉHO ČASU mi vyhovuje nejvíc : a) ruční práce (výtvarné činnosti, keramika, kreslení) b) možnost vzájemné komunikace u kávy a čaje c) společná četba příběhů a diskuze o nich d) pořádání akcí (soutěže, oslavy, výlety) e) canisterapie (návštěvy pejska) f) společné zpívání a poslouchání hudby Kdybych mohl plánovat akce CENTRA VOLNÉHO ČASU, doporučil bych :
22 39 27 29 29 41
a) více malých akcí a častěji (např. Valentýnské posezení, Turnaj v člověče nezlob se) b) spíše velké akce, ale méně často (např. MDŽ v jídelně, výlet někam mimo Domov) c) zpestření pravidelných činností o …………………………………….. d) jiný námět – častěji čtení pohádek, výlety malým autem, více canisterapie, více procházek
38
Rozdaných dotazníků
100
Vrácených dotazníků
99
8 0 4
Pes „naslouchá a nekritizuje“, je stálým společníkem CANIS (z latiny) = pes. Terapie = léčba. Jde o pozitivní působení přítomnosti psa na zdraví člověka. Canisterapie klade důraz na řešení problémů psychologických, citových, a sociálně integračních. Působení na fyzické zdraví je druhotné. Canisterapii mohou vykonávat psi jakéhokoliv plemene, i kříženci. Není důležitý vzhled nebo velikost, hlavní je povaha, která je spolu se zdravotním stavem psa testována canisterapeutickými zkouškami (pořádá je společnost Podané ruce). Vylučuje se tak agresivita nebo přílišná bázlivost psa.
Jak canisterapie probíhá ? Vždy pod vedením canisterapeuta ve spolupráci se zaměstnanci zařízení. Může být skupinová nebo individuální. V obou případech probíhá vždy pod dohledem canisterapeuta a s jeho pomocí. V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu, když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů! Canisterapeutka Eva Kadlubcová, pejsek Richie a fenka Cenzura, kteří splnili náročné zkoušky pro výkon canisterapie. V městě Třinci jsou pouze dvě canisterapeutky, které mají toto oprávnění k výkonu své práce. Richie je jediný pes – samec, který to zvládl ☺
MASOPUSTNÍ POSEZENÍ V DOMOVINCE Masopust je lidová tradice v podobě třídenních oslav, mající svůj vrchol v úterním dni před Popeleční středou. To je den, který je pro věřící vstupem do období 40 denního půstu před liturgickými oslavami Velikonoc. Masopust nemá pevný kalendářní termín, neboť je prostřednictvím Popeleční středy vázán na den Velikonoc, které též nemají pevné zakotvení v kalendářní chronologii. Půst přikazuje v tomto období omezení v jídle, kdy je povolen příjem potravy pouze jednou za den se striktním vymezením masa. V této době se tomuto svátku přikládá velký význam a je předmětem celodenního karnevalového veselí.
Dne 18. února 2010 proběhlo v Domovince masopustní posezení. Uživatelé se na něj chystali již dlouho dopředu. Připravili si opravdu nápadité masky.
Pracovníci a uživatelé si společnými silami nachystali malé občerstvení, které všem moc chutnalo. Dopoledne bylo plné povídání, soutěží a dokonce se zde i tancovalo. Samozřejmě nechyběla ani tombola. Pozvání přijali i rodinní příslušníci uživatelů, nakonec ale dorazil jen jeden z nich. I tak jsme si toto dopoledne v Domovince užili.
DOMOVINKA RELAXOVALA V SOLNÉ JESKYNI Uživatelé Domovinky si přáli navštívit solnou jeskyni v Třinci na Kamionce. Proto jsme se tam 14. ledna vydali. Čekalo nás tam opravdu příjemné prostředí. Pohodlně jsme se usadili do připravených lehátek a skoro celou hodinu jsme relaxovali za zpěvu ptáků, šumění potoka a příjemné hudby. Všem se to moc líbilo, odcházeli jsme odtud krásně odpočatí. Určitě se tam vydáme znovu.
Pár slov o solné jeskyni... Solná jeskyně je místem klidu a relaxace. Je jednou z nejnovějších a zároveň nejoriginálnějších metod využití kamenné soli a soli z Mrtvého moře, která působí blahodárně na lidské zdraví. Jednu hodinu pobytu v solné jeskyni s obsahem soli z Mrtvého moře můžeme srovnat s dvou až třídenním pobytem u moře. Pobyt v solné jeskyni působí podpůrně při léčbě mnoha onemocnění, např. dýchacích cest, nedostatečné činnosti štítné žlázy, onemocnění srdce a oběhového systému, vysokého krevního tlaku, dermatologických onemocnění (lupénka, záněty kůže, alergie), poruchách nervového systému (deprese, stres, stavy úzkosti, únavy) a mnoha dalších. Terapie probíhá 45 minut na pohodlných polohovacích lehátkách. Relaxaci doprovází příjemná hudba a barevné osvětlení.
NÁVŠTĚVA DOMOVINKY V KLUBU SENIORŮ Domovinka obdržela pozvání do Klubu seniorů, kde měl 16. března proběhnout tzv. „Zabijačkový den.“ Proto jsme se tam plni očekávání vydali. Čekala nás skvělá atmosféra a výborné pochoutky jako např. škvarky („špyrki“), vařený lalok („podgarlina“) a vařená játra („vuntroba“). K tomu všemu jsme dostali opravdu výborné placky.
Výborně jsme si tam poseděli, krásně jsme si popovídali a skvěle jsme se najedli. Dokonce jsme si i zazpívali při kytaře a harmonice. Bylo to opravdu příjemné dopoledne, proto chceme Klubu seniorů moc poděkovat za pozvání. Bylo nám tam fajn!
17. února 2010 si naši uživatelé zahráli domácí turnaj. Byla sestavena čtyři soutěžní družstva…a velká chuť vyhrát ☺ Vše řídily pracovnice volného času, dohlížely nad dodržováním pravidel, zapisovaly výsledky do tabulky a povzbuzovaly. V mezičase přišlo vhod občerstvení – sýrové chlebíčky a káva. Vítězné družstvo tvořili : p. Kotasová, p. Klimas, p. Lasotová, p. Babilonová. Definitivním vítězem se stal pan Luboš Klimas.
Láska má vždycky smysl! Svatý Valentýn je svátek v ČR mladý a ještě ne zcela zdomácnělý. Má však kořeny zapuštěné hluboko v historii: Valentýn v Čechách osobně! Víte, že sv. Valentýn z Teriny, patron zamilovaných, má s Čechami něco společného? Kousek své ramenní lopatky, která je uložena na pražském Vyšehradě v kapitule sv. Petra a Pavla. Přivezl ji k nám z Itálie císař Karel IV. Otec vlasti si tento ostatek velmi cenil, neboť jde zřejmě o jediný takto veliký kus těla sv. Valentýna, který se nachází mimo Itálii. U nás v Domově jsme si s oslavou Valentýna přispíšili. Již v pátek 12. února jsme se sešli v centru volného času k příjemnému posezení. Nechyběla stylová výzdoba, na jejíž výrobě se podíleli sami uživatelé domova v předchozích dnech. Možnosti představit se, využila nová vedoucí služby Domova pro seniory Mgr. Marcela Veselá.
Za okny nás „strašila“ paní zima svými bílými peřinami. Dobrá vůle a umění pomáhat, zahřeje na duši stejně, jako kalíšek dobrého nápoje na zdraví…O příjemnou atmosféru svátečního dopoledne se starala paní Boženka Nogová, Zdenka Kaňáková a Helenka Hradilová – pracovnice Centra volného času.
Mezinárodní den žen má své počátky už v roce 1908, kdy 8. března v New Yorku demonstrovalo 15 000 žen. Ženy, podporovány muži, požadují na demonstracích volební právo, právo na zastoupení ve veřejných funkcích, právo na práci a konec diskriminace v zaměstnání. O dva roky později bylo rozhodnuto, že Den žen nabude mezinárodního charakteru.
Na Sosně jsme se sešli v jídelně, kde byl pro uživatele připraven kulturní program – vystoupení nadějného tanečního páru v latinskoamerických tancích. Pak byly ženy obdarovány květinou a jako vždy jsme si zazpívali s pěveckým sborem Sosna pod vedením p.. Letovského.
JAK SE SLAVÍ V NÝDKU Již hodně let, asi deset, se v Domově Nýdek slavíval svátek MDŽ. Byla to tradice. Muži koupili ženám kytičku, posedělo se, zazpívalo, něco dobrého snědlo i maličko vypilo, všem se líbilo.Letos byla změna. Říká se, že změna je život, tak proč to nezkusit. Místo MDŽ jsme slavili „VALENTÝNA“. Že se navzájem máme všichni rádi, i když jsme babičky a dědečkové, to ani nemusím říkat. Že to nebyl špatný nápad vám můžou dosvědčit všichni zúčastněni. Místo kytiček jsme dostali srdíčka, byla také poezie a písničky, ale největší aplaus patřil „HAVÍŘOVSKÝM BABKÁM“. Ty svým strhujícím vystoupením nám
dokázaly, že ještě dlouho nemíní složit ruce v klín, ale svým elánem a vervou strhnou nejednoho mladšího. Vystoupení bylo nádherné, takže po výborném obědě jsme si spolu s nimi zazpívali. K pohodě tohoto dne přispěli i naši kuchaři a kuchařky, kteří pestrostí a bohatstvím jídel nasytili nejen naše žaludky, ale i některé naše smysly. Důkazem toho bylo překvapení připravené večeře, kterou si můžete prohlédnout na snímku. Všechna překvapení, výzdobu, program připravila naše Danka Ježová, za což jí moc děkujeme. M. Veitová
Penzión Oldřichovice Old ichovice 25.února 2010 jsme byli pozváni do Penziónu Oldřichovice, abychom jim zpestřili odpolední posezení u kávy naším vystoupením. Naše uživatelky p. M.Veitová, p.H. Klusová, p. D. Rucká, p. A. Szotkowská si připravily pestrý program. Věřím, že se vystoupení všem moc líbilo a uživatelé z Penziónu Oldřichovice se těší na další setkání. M.Veitová Úryvek z jedné písně: I naše údolí je místo překrásné kde šumí Hluchovka, ptáček zpívá jasně. Tu holky zlaté jsou, když o nás pečujou jim vzdávám dík i náruč svou. Ref.
Ta naše Hluchová, je jistě krásná zem osázená hustým lesem. Ta naše Hluchová je naše krásná zem osazená hustým lesem.
Jak se žije u nás v Kutilce U nás v Domově Nýdek to v Kutilce opravdu naplno žije. Každé všední ráno, hned po snídani (někdy i před), se scházíme v plném počtu. Vyrábíme všechno možné, také každou středu kutíme – Klub vařečka. Jsme moc rádi, že se něco takového pro nás vytvořilo. Děkujeme vedení, za všechny uživatelé Helena Klusová
…ALE NA SOSNĚ SOSN UMÍME DĚLAT D LAT TAKY HEZKÉ VĚCI V CIČKY CI KY
Velikonoční výstavka v prostorách Domova na Sosně.
VELIKONOčNÍ POSEZENÍ Tak, jako každý rok, i letos nás na jaře čekaly ty nejkrásnější svátky v roce – Velikonoce. Po Škaredé středě, Zeleném čtvrtku, Velkém pátku, Bílé sobotě, následovala neděle, kdy se slaví Boží hod velikonoční. Končí půst a následuje mrskačka, abychom byli zdraví, veselí a pilní. Taky v našem Domově Sosna jsme si připomněli tyto svátky při posezení 7. 4. odpoledne, kdy jsme se sešli v jídelně, Členové pěveckého sboru navodili krásnou atmosféru svými písněmi, ke kterým se s chutí přidali i další. Pracovnice CVČ připravily soutěže. Při pletení karabáčů byla nejlepší p. Kotasová, házet vajíčka do proutěného koše uměl nejlépe pan Kantor a košík upletený z netradičního materiálu jako první poznala p. Salachnová. Děkujeme kuchyni za výborný medovník, kávu a čaj. Chvíli jsme ještě pobesedovali, poslechli si skladby hrané p. Lettovským…a byl čas vrátit se do svých pokojů. Přeji Vám všem hodně sluníčka, zdraví a dobré nálady, nejen na jaře, ale po celý rok. Helena Hradilová
soutěž - pletení karabáče z vrbového proutí
v sále se hádalo, z jakého materiálu je vyroben tajemný upleten košíček….(byl z novinového papíru)
Velikonoční Velikono ní turnaj v Klubu seniorů senior V pátek 19.3.2010 proběhl u nás v Klubu seniorů v Třinci kulečníkový turnaj pro neregistrované hráče. Turnaje se zúčastnilo 19 hráčů z Třince a okolí, mezi nimi i vážení hosté a hráči z Českého Těšína. Vítězem turnaje se stal pan Kubiš Alois, 2.místo obsadil pan Samic Vilém a 3.místo si vybojoval náš host z Českého Těšína pan Kisza Adolf. Pověstnou bramborovou medaili získal pan Rakowski Karel. Všichni vítězové obdrželi malé, ale milé ceny, které byly sponzorským darem Soc. služeb města Třince. Zakončení proběhlo ve velmi příjemné atmosféře a turnaj hráči ukončili nejen obědem, ale i zpěvem a hrou na kytaru. Poděkování patří všem hráčům za účast, uživatelkám z klubu seniorů za pomoc při organizaci, na které jsme se společně všichni podíleli. Gašpariková Ivona
Klub seniorů senior a zabíjačka? zabíja ka? Dne 16.3.2010 se u nás v Klubu seniorů v Třinci konal zabíjačkový den. Společnými silami jsme se snažili vyrobit si z masných surovin zabíjačkové pochoutky a i přesto že se nedělaly ani jelita a jitrnice, úplně nám stačily vyškvařené škvarky, vařený lalok a játra. Pak už se jen peklo a pekl a všichni uživatelé se prostřídali u sporáku, kde se dělaly bramborové placky. Vše muselo jít jako po másle, neboť našimi hosty byli uživatelé z naší Domovinky a ti už netrpělivě čekali na tyto slezské speciality. Ani oni však jen tak nezaháleli a po degustaci se podíleli na mytí nádobí a ůklidu, abychom si poté mohli všichni společně zazpívat u kytary a harmoniky, na kterou nám zahráli naši uživatelé pan Leszek Klosák a pan Jan Kubik. Nálada byla úžasná, ale v nejlepším se musí přestat, jak už to tak bývá a proto jsme se společnými písněmi museli rozloučit. Tato akce opět trošku sblížila naše uživatele z Domovinky a Klubu seniorů a všichni mohou říci,že touto integrací jsme přispěli k tomu, aby navzájem poznali trošku své životy naši senioři a uživatelé Domovinky, mezi nimiž jsou i mladí lidé s tělesným, nebo i duševním handicapem. Gašpariková Ivona
Jaro nás zlákalo pořádat výstavu Všichni milovníci jara a Velikonoc si přišli na své v pátek dne 26.3.2010 od 9:00 hod. Do 17: 00, kdy se u nás v Klubu seniorů konala jarní výstava s velikonoční tématikou. Bylo zde možno shlédnout nádherné ruční práce, jako např. vyšívané ubrusy, batikovanou konfekci, zajíčky - jak pečené, tak vyrobeny z různých dekorativních materiálů, beránky v různé podobě pečené, čokoládové i různé druhy kraslic, jarních kvetoucích větviček, osení a jiných krásných předmětů, které s jarem nějak souvisí. Přijeli se k nám podívat a posedět nejen naši uživatelé z DPS ze Sosny, z Oldřichovic z domu s pečovatelskou službou, ale i široká veřejnost, všichni zde mohli posedět, vypít si kafíčko, dát si zákusek za pár korun-vše domácí výroba. Toto občerstvení nám připravily naše seniorky, které tuto výstavu pořádaly a snažily se do posledního detailu, aby vše klaplo tak, jak má. Děkuji všem těmto ženám za příjemnou atmosféru a úžasný ohlas, který tato jarní výstavka měla a poděkování patří samozřejmě hostům, kteří nelenili a přišli se podívat. Gašpariková Ivona
Na výstavu jsme se přijeli podívat i my společně s CVČ ze Sosny…☺, viděli jsme krásné věci, dostalo se nám vlídného přijetí a pohostinnosti…
BYLI JSME NA JARMARKU …sešlo se nás tak akorát do naší dodávky a vyjeli jsme odpoledne podívat se do města na jarmark. Prodejci u stánku nabízeli místní speciality – placky, klobásky, langoše…mohli jsme shlédnout ukázku řezbářských prací a koupit si něco z mnoha upomínkových předmětů…
GOROLSKÉ DNY – v Dřevěnce v Jablunkově "Svědkem starých časů v centru obce Mosty u Jablunkova byla od roku 1790 dřevěnka. Původně v ní žil mostecký fojt Szotkowski. A jak už to bývalo zvykem, právě on měl nejhezčí chalupu ve vsi..." Nejmalebnější dřevěnka v Mostech u Jablunkova dnes nese název Na Fojtství a takto začíná její příběh. Do současnosti jej přenáší snaha Gorolského turistického informačního centra (GOTIC), které zde provozuje muzeum gorolských zvyků a centrum lidových tradic. Cílem těchto akcí je vytvářet a rozvíjet tzv. zážitkovou kulturu s využitím folklórních aktivit.
Zajeli jsme se podívat na Velikonoční výstavu dětí a místních umělců, při které byly použity různé přírodní materiály.
A když se naše oči dost namlsaly…dostali jsme chuť i na něco ostřejšího…a přímo čepovaného. Navštívili jsme Hostinec U Taufrů….:-)
Jak trávíme volný čas Naši uživatelé ze stanice 1 rádi tráví volný čas na Centru volného času. Bohužel problém nastal v odpoledních hodinách a o víkendech, kdy Centrum volného času nefunguje. Proto jsme se snažili jim tento volný čas vyplnit. Uživatelé se začali scházet ve společenské místnosti, která není úplně vybavena a přizpůsobena k tomuto účelu, ale vždy je plně obsazena. Velice se jim zde líbí, chválí si to, a proto si tuto místnost nazvali „klubovna“. Scházejí se už od rána. Podívají se na ranní zprávy a pak posnídají. Přes týden v dopoledních hodinách odcházejí na Centrum volného času. Ale bohužel jsou i tyto prostory omezené, musejí se střídat. Těm, kteří zde zůstanou, uvaříme kávu a mohou si zahrát karty, člověče nezlob se, skládat puzzle, vybarvit si nějaký obrázek nebo jen tak sedět, popíjet kávu a povídat si nebo se dívat na televizi. Pracovnice z Centra volného času nakoupila uživatelům vše potřebné. Každý si může vybrat, kterou činnost chce zrovna dělat. Když máme nějakou volnou chvilku, věnujeme ji našim uživatelům, ať už si s nimi zahrajeme nějakou hru, ostrouháme pastelky nebo si jen tak povídáme. O víkendu je zde ale místnost přeplněna. Přivezeme také ty, kteří nemohou chodit a chtějí jít za ostatními. Po snídani jim zalijeme kávu a když ji vypijí, pustí se s chutí do své oblíbené činnosti. Každé úterý a čtvrtek přichází p. Helena Hradilová pracovnice Centra volného času a p. Wanda Szkandera rehabilitační pracovnice, do „klubovny“ za klienty. Přivezeme zde také imobilní klienty, kteří na Centrum volného času nechodí. Tyto dvě pracovnice se lidem dopoledne věnují. Vyrábějí různé ozdůbky, kterými si pak místnost vyzdobí. Cvičí, házejí si míčem, pracují s různými rehabilitačními pomůckami. Nakonec si ještě zazpívají a zatleskají. Uživatelé jsou velice spokojení a my máme radost z dobře vykonané práce. zaměstnanci stanice 1- Domovy se zvláštním režimem
Jaroslav Kovaříček
Chvála stář stáří
Nemohu se ubránit dojmu, že v moderním světě převládá kult mládí. Na tom by nebylo nic špatného, mládí je radostné životní období a dívat se na mladé tváře je pro mne zajisté příjemnější, než dívat se do zrcadla. Problém je pouze v tom, že mládí je prchavé a proces stárnutí nelze zastavit. Ve jménu mladosti bývají starší lidé snadno přehlíženi. Sehnat novou práci po padesátce není snadné. Strach ze stárnutí vhání především ženy do rukou chirurgů, kteří se jim operativně snaží zahladit znaky normálního stárnutí, často s nepěknými zdravotními následky. A když šedesátiletá žena získá chirurgickou cestou vzhled mladičké slečinky, je to jen povrchní klam, který při pečlivějším pohledu vzbudí spíše rozpaky a trapnost. Ano, najdou se i starší lidé, kteří v honbě za ztraceným mládím dovedou ze sebe udělat trapné šašky. V jednom krajanském plátku četl jsem pozvánku na disko pro mladé i mladě se cítící. A tak tam starší dámy a pánové v ohlušujícím rachotu pahudby poskakují jako kůzlata a ještě jsou na sebe pyšní jak se dovedou mladě cítit. Nu, ve svém věku už by snad měli vědět, že takové disko není projevem kulturního chování a ničit si tam sluch se hodí spíše těm mladým lidem, kteří provádějí hlouposti jen z nedostatku rozumu a zkušeností. Disko není obrazem mládí, ale spíše primitivní hlouposti. Starý člověk, cítící se mladě! Co je na tom obdivuhodného? Lépe je cítit se dobře a přiměřeně svému věku. Každé údobí života má své půvaby a přednosti. Mládí má elán a energii, ale také málo životních zkušeností. Slyšel jsem v rozhlase rozhovor s nějakým slavným idolem populární hudby, který ve 24 letech napsal píseň „Až mně bude 64“ a to mu dnes je. Hlasatelka se ho ptala jak se tedy cítí nyní a on odpověděl, že přesně tak, jako když mu tenkráte bylo těch 24, tedy že je stále stejný. Mne ale napadlo, co jsi člověče dělal těch 40 let? Dělám občas přednášky pro mladé lidi o síle dobré hudby. Asi následkem onoho kultu mládí většina mládeže dnes neposlouchá staříky s náležitým respektem. Dají hodně na povrchní dojem a tak se netváří nadšeně nad šedovlasým člověkem, co jim chce líčit krásu třeba klasické hudby. Trochu jsem je zmátl, když jsem si své šediny nabarvil na modro, ne abych se cítil mladě, ale abych jim předvedl, že i starý člověk může mít smysl pro recesi a dělat si ze sebe legraci. To totiž také patří k stáří. A potom se jich ptám, jaké rozdíly vidí mezi mladými a starými lidmi. Odpovědí je hodně, poněvadž těch rozdílů je vskutku dost. Jednu důležitou rozdílnost ale vždy opomenou, a tak jim ji připomenu: My staří jsme také jednou byli mladí a pamatujeme si jaké to bylo, mladí lidé však nemají nikde záruku, že se toho stáří dožijí. A když poslouchají techno, chodí do diska a drogují, tak se ta pravděpodobnost dožít vysokého věku zmenšuje. Někteří se dovtípí a naslouchají. Jiní to zcela přehlížejí, ale i to je v pořádku, vysvětlím jim, že každý z nás má zodpovědnost za svůj život, tedy za své činy. Ti chytří pochopí, že informace jsou důležité, a sami dojdou k rozumným závěrům a ten zbytek ponechme jejich údělu, nic jiného se s nimi dělat nedá.
Mládí i stáří jsou přirozenými etapami života a je moudré cítit se tak, jak člověk je, a ne jak by si přál, či jak mu to reklama vnucuje. Tedy v každé době být sám sebou. Stáří sebou nese i nepříjemnosti jako nemoce a fyzické oslabení, má ale i své klady. Starý člověk má mnohem více vědomostí a hlavně zkušeností, jeho pohled na svět i na život může mít proto hlubší ponor. Starý člověk už také ví co dokázal, kým vlastně je a tím mu odpadají nezdravé ambice, hlad po penězích či moci. Ví, že kvalita života nespočívá v materiálním úspěchu, ale ve smysluplných prožitcích. Zajisté, lidé jsou různí a po tomto světě chodí i spousta ignorantů a hlupáků, u těch je však lhostejno, jsou-li mladí či staří. Mnohé lidské kvality jsou společné mládí i stáří – radost ze života, laskavost, tolerance, kultivovanost a dobré mravy. Tyto kvality stářím neubývají, naopak, zušlechťují se. A je tu ještě jiná vlastnost – aby byl člověk starý, musí být naživu. Mládí má tendenci brát život jako samozřejmost, ale ve stáří si lépe uvědomujeme, že je to vlastně vzácný dar. Moudrý starý člověk proto lépe využívá čas a více si váží každého dne. I stáří je dobrým věkem života, už tím, že se ho člověk dožil. Zpravidla je materiálně zajištěn a vlastně toho moc už ke spokojenému životu nepotřebuje. Nemusí se honit za přeludy, nemusí obhajovat živobytí, o rodinu se postaral, a může se proto více věnovat sobě a svému žití. Staří lidé mohou cestovat, odpočívat, užívat si bezstarostně všelikých drobných radostí, kterých je na tomto světě hojně. Bezstarostné mládí? Kdepak, stáří odebírá starosti, až na nějaké to píchnutí v zádech a podobně, ale to k věku patří a hlavu si s tím lámat netřeba. Pokud ovšem staříka či stařenu nenapadne cítit se mladě, to má potom starostí nepřeberně. Takže já na ten kult mládí nedám, nač si zbytečně kazit radost ze stáří?
OHLASY KE ČLÁNKU Vážený pane Kovaříčku, přijměte, prosím, toto poděkování za „Chválu stáří“ v PN. To je článek, který přesně popisuje určité odlidštění v některých „civilizovanějších“ částech světa. U nás to cítíme velmi palčivě, protože inklinování k bezohlednému sobectví zde má jistou tradici stejně jako poměrně značné sociální cítění. Každý z nás určitě poznal, že láska, vlídné slovo, gesto, trpělivé, porozumění, úsměv mají větší cenu než jakýkoliv materiální dar v hodnotě tolik a tolik peněz. Jen se z toho jaksi nechceme stále poučit, a tak se setkáváme s lidmi, kteří byli tam i onde, mají to i ono, ale poslouchat je a být s nimi je utrpení - jakoby prchali sami před sebou mezi milníky svých „úspěchů“, vědí, co ještě musí, kolik je to bude stát, ale nemají co říci, duní prázdnotou a frázemi o ničem. Co stále pohání ty „civilizovanější“ obyvatele Země k divokému úprku od jednoho cíle k druhému - to je záhadou. Ne ale tak velkou - je to poznání vlastní prázdnoty, a tak pryč od ní a rychle a co nejdál! Ovšem sám sobě neuteče nikdo, jen to chce odvahu se na sebe podívat a pokusit se něco změnit, abych byl přínosem i jiným - nejen svým podivným přáním a představám, co MUSÍM mít nebo co MUSÍM stihnout! Poznal jsem řadu lidí v požehnaném věku, s nimiž byla radost si popovídat - kupodivu ani netoužili po jiné „výpomoci“ - ale naslouchání, dialog byly pro ně živou vodou. A pro druhou stranu rovněž, což si možná ne každý uvědomí. Dělat si závěr, že starý člověk je k nepotřebě, když nezná poslední vylomeniny z oboru počítačů, aut, mobilů a kdovíčeho - to je dětinské a hodné nezralého puberťáka. U dospělého je to pak neklamný příznak sobectví a maskovaného útěku před vlastní prázdnotou. Zdá se, že je to problém hlavně lidí středního věku - prarodiče a vnuci s k sobě cestu najdou často snáze než rodiče s dětmi v přímé generační posloupnosti... Trochu jsem možná odbočil, a tak se vracím k Vašemu pěknému příspěvku a ještě jednou Vám za něj děkuji.
