Sociální psychologie Blok 1 – Rodina (primární sociální skupina)
1. Rodina (primární sociální skupina) Rodina je první sociální skupinou, ve které se ocitáme po narození. Je to uzavřené sociální prostředí, kde velmi intenzivním způsobem vstupuje do vývoje výše rozebíraná socializace. Rodina je zpočátku uzavřeným světem, který má své pevné hranice vytyčené dospělými rodinnými příslušníky. V rodině člověk získává základní informace pro bezpečný pohyb po světě. S rostoucími dovednostmi, které jedinec v rodině získává, začíná postupně pronikat do okolního světa mimo rodinu, avšak je rodinou ještě dlouhý čas sledován a chráněn. S nabývajícími zkušenostmi se zvětšuje i akční rádius vyvíjejícího se člena rodiny v sociálním světě. V rodině si člověk zkouší a trénuje první mezilidské interakce, aby mimo hranice rodiny, v kontaktu s ostatními lidmi obstál. V dřívějších časech bylo rodinné zřízení považováno za posvátné, a jeho prostor byl bedlivě střežen, protože mimo hranice rodiny nebylo možné přežít. Podoba a pojetí rodiny se neustále vyvíjí a po částech mění s tím, jak se mění historická doba. Funkce rodiny však zůstávají po dlouhá staletí neměnné. V současné době mnohdy hovoříme o krizi rodiny, kdy dochází k velmi prudkému rozpadu tradičních hodnot v této oblasti, a tím i k ohrožení základních doposud neměnných funkcí. Funkce rodiny:
Biologická - jedná se o biologickou reprodukci, která zajišťuje přenos genetické informace a zachování rodu.
Ekonomická
-
zajištění
materiálního
společenství, hmotné zázemí pro život rodiny.
chodu
rodinného
Sociální - jedná se o skutečnost, že život rodiny přesahuje do společenského života a že ho nejen utváří a podílí se na něm, nýbrž je i společností utvářen. Dnes je tendence k uzavření rodiny společenskému dění oproti tomu, jak tomu bylo v tradičních společnostech.
Výchovná - předávání hodnot, norem a dovedností pro život ve světě.
Citová - sycení emočních potřeb, které vycházejí z potřeb lidského rodu, a ze skutečnosti, že člověk je tvor společenský. Jedná se o vzájemné poskytování intimních citových vazeb, které člověku umožňují plnohodnotný vývoj v oblasti emocí a plnohodnotný život v citové oblasti. Tato funkce naplňuje potřebu k někomu a někam patřit a cítit vedle něho bezpečí.
Je prokázané a dějinami potvrzené, že všechny funkce rodiny lze nahradit jiným způsobem, avšak jedinou funkci nahradit nelze, a to je funkce citová. Každou z funkcí, mimo funkce citové, lze nahradit více méně bez negativních důsledků, avšak citovou funkci nelze mimo rodinu zajistit, aniž by se dalo vyhnout poškozením lidské duše v oblasti emocí. Důkazem toho jsou výsledky náhradní rodinné výchovy a zejména ústavní péče, kde zpřetrhání sociálních vazeb primární rodiny vede k dalším životním potížím. Ústavní péče tím, že nemůže zajistit dostatečnou citovou funkci, vede k vytvoření deprivace, která stojí za velkým množstvím problémů v životě takového člověka. Lidé, kteří vzešli z ústavní výchovy, mnohdy vykazují absenci kořenů, které potom také nedokáží patřičně budovat při zakládání rodiny vlastní. I zde se v současné době projevuje negativně celospolečenský jev vysoké rozvodovosti, kdy citové zázemí rodiny je značně narušené, citové vazby jsou vnímány jako ohrožující a nebezpečné nebo jsou citové potřeby směřovány pouze k jednomu z rodičů. Je tak ohrožena schopnost zdravé citové výměny mezi jednotlivými pohlavími. Sociální psychologie rozlišuje rodinu
malou - dnes rodiče a děti
velkou - rodiče, děti a prarodiče
Rodina malá je nejčastější dnešní model rodinného soužití, kdy rodiče a děti tvoří izolovanou a uzavřenou skupinu, která je vzdálena od své původní buňky. Rodina velká, je dřívější model, kdy děti a rodiče žili pod jednou střechou s rodiči jednoho z partnerů. Tento model je dodnes rozšířen mimo hranice euro-americké kultury, a zdá se, po zkušenostech z posledního období, že je efektivnější. V rámci rodiny velké je důležité, že je zachováno vědomí přirozené autority (děd - jako patriarcha rodu, otec - jako jeho následovník a děti podřízené rodičům). Hierarchie autority byla čitelná a lépe zachovatelná. Dnes je toto zničeno a nabouráno, což se projevuje v potížích s přijímáním přirozených autorit, které jsou nahrazovány umělými autoritami v podobě televize, médií atd. V rámci velké rodiny byla rovněž lépe rozložena možnost vzájemných citových požadavků a jejich naplňování, kdy člověk nebyl závislý jen na dvou lidech. Velká rodina je stabilnější a má tendenci se méně rozpadat. V souvislosti s tím si dovolím malý exkurz mezi přírodní národy v Jižní Americe nebo Africe. Zde jsou výchovou a péčí o děti pověřeni zejména prarodiče, kteří mají zkušenosti, a mladí rodiče se starají o obživu celé velké rodiny. V rámci velké rodiny je také menší nebezpečí dysfunkčnosti v případě ohrožení nějaké z funkcí, protože zbývá vždy někdo, kdo v případě problému potřebné zastane. Pevnost velké rodiny je také postavena na faktu, že její členové nebyli vystaveni takovému tlaku požadavků kladených jeden na druhého, a to nejen v oblasti citů, ale i v oblasti dělby práce. Do stability rodiny dnes ještě výrazným způsobem zasahuje vzrůstající podíl feminismu, kdy jsou ženy vystavovány konfliktu být matka „ve starém kontextu“ nebo být ženou se svou profesní kariérou.
Toto má velký vliv na odkládání mateřství a narůstá množství žen, které mají potíž s otěhotněním vzhledem k pokročilému věku. I to, má pochopitelně velký vliv na sociálně-psychologické klima manželství, případně rodiny. V souvislosti s tím se projevuje náročným způsobem i stírání pohlavních rolí. Muže a ženu lze dnes dle původních znaků „těžko rozpoznat“ (podobné oblékání, stejná profesní zařazení, stejné sféry zájmů atd.). Se vzrůstající rozvodovostí vzniká i velký podíl neúplných rodin, kde chybí mužské vzory a vyvíjející se mužská populace nemá z čeho stabilně čerpat. Toto vede k plošnému nabourání mužské identity, která je mnohdy doplňována větší či menší dávkou zženštilosti. Je možné to nepřímo vztahovat i ke klesající schopnosti mužů zplodit své potomky. Existuje pravděpodobně jistá vazba mezi mužským a ženským smýšlením a chováním s jejich biologickou schopností reprodukce. Toto vytváří velký tlak na psychiku obou partnerů, kteří „neví, čí jsou, a co komu náleží“. V souvislosti s rodinou můžeme zmínit i tzv. sociálně-psychologický problém rodinných interakcí. Jedná se o konflikt životních stylů rodin obou nových partnerů (manžela a manželky). V rámci velké rodiny byla tato počáteční disharmonie rozmělněna v širším sociálním zázemí. V případě rodiny malé je tento úkol
překonáván
v izolovaném
a
zúženém
prostředí.
Po prvním období zamilovanosti, které se vyznačuje zvýšeným vzájemným respektem a dobrovolným přizpůsobováním se, nastává období, v němž role milenecká ustupuje značně do pozadí. Dominantní rolí se stává role partnerská a rodičovská, kde se projevuje velice intenzivně silný vliv životních stylů výchozích rodin. Bývá zde nezřídka zjevný či latentní rozpor, který se promítá do vzájemného vztahu partnerů a do vztahu k dětem. Tento bod zlomu je období, kdy přechází zamilovanost v lásku, a bývá obdobím mnoha rozchodů.
Na této skutečnosti je vysvětlitelný problém mnohých lidí, kterým tyto dva pojmy - zamilovanost a láska splývají. V rozčarování nad ústupem zamilovanosti překryjí vznikající hlubší cit, a v domnění, že lásku ztratili, ze vztahu odchází. Stav zamilovanosti je spuštěn na biochemickém základu a vydrží období od šesti měsíců až po jeden a půl roku. Poté je nezvratný přechod v lásku nebo rozchod partnerů. Ze sociálně psychologického hlediska a z historické zkušenosti se proto sňatky z rozumu zdají pevnější než sňatky v období zamilovanosti. I sňatky zakládané z rozumu však mají svá úskalí, která se v pozdějším čase projevují.
Otázky: 1. rodina je: a) výhradně výchovná instituce stvrzená manželstvím b) primární skupina, do které se člověk rodí a která zásadním způsobem vstupuje do vývoje jedince c) je
uzavřená
skupina
lidí
spojená
výhradně
genetickým
příbuzenstvím, do které nepatří žádní lidé mimo biologické příbuzenství a která upřednostňuje výhradně své zájmy před zájmem celku. 2. Jaká z funkcí rodina je nezastupitelná? a) biologická b) ekonomická c) společenská d) citová e) výchovná 3. ze sociálně psychologického hlediska rozlišujeme rodinu: a) ekonomicky silnou a slabou b) velkou a malou c) starou a mladou 4. velká rodina skýtá: a) větší psychosomatické zdraví b) menší frustrační toleranci jejích členů c) menší riziko dysfunkčnosti v případě ohrožení nějaké z funkcí, protože zbývá vždy někdo, kdo v případě problému potřebné zastane.
Odpovědi: 1 – b, 2 – d, 3 – b, 4 – c
