www.cz-milka.net
1. Psychologie: 1. Systém psychologických věd: Základní: ü Obecná psychologie – schopnost soustředěnosti, učení, pozornost, paměť ü Vývojová psychologie – o vývoj člověka od početí až do doby úmrtí, celý život člověka ü Psychologie osobnosti – co člověk chce, motivační cíle a jejich konflikty, vývoj osobnosti, struktura, charakter ü Sociální psychologie – jak se člověk chová ve skupině, spolupráce ve skupině, dynamika davu, vztah člověka k lidem aj. ü Srovnávací psychologie – srovnávání biologických druhů (lidí a zvířat) ü Psychopatologie – duševní nemoci = psychické poruchy (bludy, halucinace, okna…), vznik a vývoj Aplikovaná: ü Klinická: lékařská, psychodiagnostika, psychoterapie – zaměřeno na problémy jedinců ü Práce a organizace, inženýrská psychologie – doprava, trh, reklama ü Pedagogická 2. Cíle psychologie osobnosti: ü Popis osobnosti – k pochopení jedince, vztahy a souvislosti ü Výklad zjištěných jevů – v souvislosti s vnitřními a vnějšími podměty ü Předvídání osobnostních projevů – výskytu určitého projevu (při zátěži, v zaměstnání) ü Ovlivňování jejich dalších výskytů – dalšího vývoje (poradenská a psychoterapeutická činnost)
2. Antická psychologie: 3. Antická psychologie: ü Aristoteles – 384 – 322 př.n.l. – „Peri psychos. De anima.“ – rozebírá různé stupně duše ü Hippokrates – 460 – 370 př.n.l. – „O starší medicině“ – z rodu lékařů, nedá se oddělovat tělo a duše, teorie čtyř temperamentových typů – tj. cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik ü Galenos – 130 – 201 n.l. – dotáhnul Hippokratovu teorii: • Žlutá žluč, obdoba ohně – cholerik • Černá žluč, obdoba země – melancholik • Hled, obdoba vody – flegmatik • Krev, obdoba vzduchu - sangvinik
3. Vědecká psychologie: 4. Asocianismus: ü 1879 v Lipsku založen Psychologický institut, kde zkoumali základní elementy duševního dění => počitky = to co vnímání (zrakové, sluchové), emoce, vnímání, řeč) a zákonitosti jejich spojování = zákonitosti vytváření asociací. ü Zákon podobnosti – založený na podobném ü Zákon kontrastu – když vidím černé, vzpomenu si na bílé ü Zákon dotyku v prostoru a čase – při vrácení se na místo či podobné místo si vybavíme minulou vzpomínku ü Zkoumali, jak se lidé učí, jak rychle apod. Hodně z toho je založeno na asociačních zákonech. Čím víc se toho opakujeme, tím více si to pamatujeme –> zastaralé, „hloupé biflování“. 5. Tvarová psychologie = gestaltismus: ü Psychické celky existují jako dobrý tvar v myšlenkách, a člověk má tendenci hledat v průběhu vnímání dobré tvary a doplňovat si je. ü Např. čtyři čáry ve tvaru čtverce –> hodně lidí řekne, že to je nedodělaný čtverec. ü Wolfgang Koulet – 20. léta 20. století – experimenty se šimpanzi učení vhledem 6. Behaviorismus: ü Americký směr 20. léta popisující chování – „behavior“ jedinců, protože jen to je objektivně pozorovatelné. ü J. B. Watson: Stimulus – Reakce (SE) ü Nitro člověka je „černá skříňka“. 7. Hlubinná psychologie: Psychoanalýza – Sigmund Freud (1856 – 1939) – předpokladem bylo „zrcadlo“, ve kterém se odráží osobnost. ü Zdroje psychické energie – vyvažování těchto sil, přeměny energií pudů uvnitř osobnosti a jejich využití je zdrojem všeho chování:
www.cz-milka.net ü Pud sexuální – energie směřuje k sebezáchově i záchově druhu ü Pud smrti – destruktivní síly. Složky: ü ONO – ID (Pudová složka): nevědomá část osobnosti, princip slasti, zdroj pudové energie. ü EGO – JÁ (Rozumová složka): princip rozumu, reality, zvažuje činy a jejich následky ü SUPEREGO – NADJÁ: princip dokonalosti, osobní morálka jednotlivce Freudovy vrstvy osobnosti: ü Vědomí – co se nám vybavuje, co si právě teď uvědomuje ü Předvědomí – (podvědomí) snadno si to vybavíme ü Nevědomí – věci z nižšího věku si normálně nevybavujeme, různé techniky (transové stavy) se snaží právě jít do tohoto nevědomí Ego obranné mechanismy – snaží se někam zařadit nevyřešené problémy. Mechanismy, které působí na nevědomé úrovni a chrání naše Ego, před přáními, které vyvolávají úzkost. ü Vytěsnění – útěk od nepřijatelných myšlenek a přání – chlapeček miluje svojí maminku, tatínka by nejradši zaškrtil, ale ví, že to udělat nemůže J ü Sublimace – energie uvolněná sexuálním přáním převedená do tvořivé činnosti – chlapeček zamilovaný do sousedky jí zryje zahradu, pomůže postavit bazének J ü Racionalizace – motivy činů jsou v nevědomí, ale vysvětlujeme si je pro sebe společensky přijatelnými motivy – člověk 3 roky nepracoval na diplomové práci, ale když jí měl odevzdat, vymlouval se na aktuální věci, že jim netekla voda, stěhovali babičku… J ü Regrese a fixace – ego se vrací na nižší bezpečnější stadium – vrací se do minulosti, kdy mu bylo dobře a uklidňuje se stejnými způsoby, necucá si palec, ale třeba cigaretu… J Individuální psychologie – Alfréd Adler – žák Freuda, došlo však k rozporu => vlastní směr, vychází z psychoanalýzy, názorové rozdíly. ü Nutno překonat pocity méněcennosti ü Lidé usilují o moc ü Schopnost spolupráce Cíl vývoje osobnosti: sociální cit, schopnost spolupráce „vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého“. Vliv sourozeneckého pořadí na dítě. Analytická teorie – Carl Gustav Jung – žák Freuda, došlo však k rozporu => vlastní směr ü Kolektivní nevědomí – zděné Persona – jak si člověk představí sám sebe, Animus – ideální muž, Anima – ideální žena, Stín; postavy v pohádkách kladné a záporné – archetypy. ü Osobní nevědomí – získané osobně – nedořešené komplexy ü Vědomí – Ego – střed osobnosti ü Já – das Selbst – propojuje vědomí a nevědomí Ego: Ego – Já ü Hodnotí a chápe sám sebe, vyvíjí se ü Sebehodnocení - přejímá z okolí ü Ego - nejvyšší motivační princip ü Řídí se principem reality ü Zvažuje činy ü Má dynamickou funkci ü Devalvace - zklamání ü Zachování Obranné mechanismy: ü Vytěsnění ü Sublimace ü Racionalizace ü Regrese, fixace ü Sebeovlivňování ü Veřejná identita 8. Humanistická psychologie: Carl Ranson Rogers, profesor – vzdal se místa na protest, ústav vlastní. Filosoficky k existencionalismu. Nedirektiní „na člověka orientovaná“ terapie. Podmínky vztahu, kde jde o rozvoj osobnosti: ü Umění být sám sebou, shoda prožitků a sdělení, umět sladit to, co prožívám se svým okolím a myšlením, přijmout se tak, jak jsem ü Bezpodmínečné přijímání jedince jaký je ü Empatické porozumění, uvědomování si pocitů ü Vzrůstající otevřenost prožívání – přijímat za své co život přinese, uvědomovat si sebe ü Vzrůstající existenciální kvalita bytí – osobnost a já se vynořují ze zkušeností, bez překrucování ü Vzrůstající důvěra v organismus, nechat se vést svým tělem i když není neomylné
www.cz-milka.net Abraham Maslow – Harlowovy opice, během války výzkumy lidské motivace. Zkoumání životů sebeaktualizujících se jedinců, „peak experiences“ – mimořádné, člověka přesahující zážitky. Struktura lidských potřeb – „pyramida“ – kontinuum: ü Metapotřeby spjaté s „bytím“ v nejhlubším slova smyslu, nejvyšší hodnoty lidského potenciálu – sebeaktualizace • Vyšší potřeby: Úcta, náležení, láska • Nižší potřeby: Bezpečí ü Fyziologické potřeby – redukce tenze při nedostatku
4. Metody psychologie: 9. Metody poznávání osobnosti: ü Pozorování – sledujeme okolí, objekty za účelem získání informace (náhodné, systematické) • Introspekce – pozorování vlastního prožívání, meditace, sledování vlastních duševních pochodů • Extrospekce – pozorujeme chování druhých (skryté pozorování) • Studování problému • Cíl • Objektivita • Zaznamenávat • Systém • Přemýšlení • Formulace výsledků co nejdříve ü Experiment: • Přirozený (pozorování) nebo laboratorní • Řízeně přizpůsobujeme podmínky • Laboratorní experiment je lépe kontrolovatelný, ale jeho výsledky nelze úplně převést do praxe ü Rozhovor: • Řízený rozhovor – dotazník, povídání, přesné odpovědi • Dialog ve skupině ü Dotazníky – lépe rozvinutý rozhovor, nevýhodou je, že se nemůžeme na špatně položenou otázku dotázat ü Psychologické testy – měří pouze jak se jedinci povedl ten konkrétní test právě teď, měli by je používat jen psychologové ü Testy - pozornosti, paměti, IQ... – jen na určitou osobu, hodnocení a stupnice ü Psychodiagnostické metody – hodnotící, postojové škály; literární, výtvarná či hudební díla vypovídají o osobnosti, hodnocení kreseb dítěte => mentální úroveň dítěte, prožívání dítěte…
5. Počátky vývoje dítěte: 10. Vývoj osobnosti: Děti: Potřeba stimulace: ü Mít – dítě je živel, vzruch, naplnění manželství, nenudíme se ü Nemít – nuda, nemůžeme si užívat života, uvázána doma Smysluplnost světa – rozvoj osobnosti rodičů: ü Mít – dítě umožní vnitřní růst rodičů, učí nás životní moudrosti ü Nemít – jen u plotny, stále stejné, omezující Životní jistota – citové vztahy: ü Mít – dítě přijímá i vrací lásku, opora ve stáří ü Nemít – ohrožuje naši jistotu, stále se o ně bojíme, jsme vydíratelní, zranitelnější Společenská hodnota: ü Mít – jsme normální rodina v očích společnosti, dítě vztah zhodnocuje ü Nemít – dítě brání v dosažení naší kariéry, uzemní nás Otevřená budoucnost: ü Mít – je stále se nač těšit, překonáváme v dětech svůj biologický čas, předáváme část sebe, tvořivé dílo součást vývoje lidského rodu ü Nemít – dítě nám brání v tvůrčím díle, omezení osobní svobody Funkce rodiny: ü Biologická ü Ekonomická ü Ochrana a pomoc ü Výchova a kontrola – dodržování norem ü Uspokojování sociálních potřeb, lásky, porozumění Působení rodiny na dítě:
www.cz-milka.net ü Předává základní modely sociální interakce a komunikace v malé skupině ü Základ socializace ü Modely k napodobování, identifikaci Druhy lidského učení: ü Senzomotorické učení – činnostem ü Poznatkům, vědomostem ü Metodám řešení problémů, intelektuálním postupům (řešení rovnic…) ü Socializace: • Napodobování • Zpevňování – odměny, tresty • Identifikace – vnitřní ztotožnění se vzorem • Zástupné učení • Anticipační – chování podle očekávání druhých Obecné zákonitosti vývoje a formování osobností ü Interakce vnějších a vnitřních požadavků, podmínek a řešení rozporů ü Formování osobností působením požadavků „zóny nejbližšího vývoje“ ü Formování osobností v činnostech – rozvíjí se, co je trénováno 11. Období lidského života: Prenatální: ü Plod je velmi brzy připraven pro činnosti, které budou nutné pro jeho přežití a pro interakci se zevním světem ü Od 20. týdne cítí bolest, od 24. týdne přežívá ü Je schopen se učit ü Je aktivní, kontroluje své okolí ü Získává schopnost sociální interakce ü Vývoj předčasně narozených dětí: JIP několik měsíců, zátěž pro rodinu, zátěž pro dítě – celkově nezralé, klokánkování, pobyty matek Novorozenecké: ü Chování – Brazeltonova škála ü Schopnost učit se ü Prosociální chování novorozence, synchronizace interakčních řetězců, emoční vyladění, „vyladěnost v čase“, „intuitivní chování dospělých“ Kojenecké – do 1 roku: ü Vývoj jemné i hrubé motoriky – Charlotta Buhlerová, Arnold Gesell – vývojový směr, střídání funkční asymetri, laterilizace, individuálně řízná maturace, autogerulace – dítě ví, kdy má hlad atd. ü Kognitivní vývoj – Piaget – kruhová reakce, asimilace, akomodace, trvalost předmětu ü Socializace – 3. měsíce preobjetální, 3. – 6. měsíc předběžný objekt, 8. měsíc „objekt“ – separační úzkost Batolecí – 2. – 3. rok: ü HM – od prvních krůčků k chůzi po schodech ü JM – kostky od věže ze 2 k 10 od čmárání ke kruhu ü Řeč – od prvních slov k lidskému způsobu rozhovoru, symbolické významy slov ü Kognitivní vývoj – symbolické, předpojmové myšlení ü Emoční a sociální – první vzdor, paralelní hra ke spolupráci, konflikty „dvojná vazba“ Předškolní – 4., 5. a 6. rok: ü Motorika – zdokonalování obratnosti, kola ü JM – kresba, sebeobsluha – knoflíky, kličky ü Řeč k vnitřní regulaci svého chování ü Názorné myšlení (pokusy s korálky), prelogické vázáno na činnosti a sebe (egocentrické, antropomorfické, magické) ü Sociální – osvojování rolí, význam hry Mladší školní Dospívání Časná a střední dospělost Pozdní dospělost Stáří Kmetství
6. Vývoj osobnosti: 12. Psychosexuální vývoj osobnosti: Freduovo pojetí psychosexuálního vývoje: ü Orální zóna – slast jedinec zakouší při sání a polykání. ü Anální stadium – slast je spojená s vylučováním
www.cz-milka.net ü Falické stadium – pozornost jedince na genitální oblast, autoerotické chování ü Komplexy – Oidipův, Elektřin, řeší identifikací s rodičem stejného pohlaví ü Období latence – zdánlivý spánek sexuálních impulsů ü Genitální období – působení libida s novou silou Eriksonovo pojetí psychosexuálního vývoje: Osm údobí v životě člověka, každé stadium má určený úkol: ü Anatomie X stud a pochyby ü Iniciativa X vina – předškolní věk ü Snaživost X méněcennost – mladší školní věk ü Hledání vlastní identity X konfůze rolí ü Intimnost X izolace – mladá dospělost ü Generativita X stagnace – zralá dospělost ü Integrita já X zoufalství – pozdní dospělost a stáří Piagetovo pojetí kognitivního vývoje: ü Senzomotorická inteligence ü Semitická či symbolická funkce ü Konkrétní myšlenkové operace – 7 – 8 let ü Formálně-logické operace Kolbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti: ü Prekonvenční úroveň: • 1. morálka daná trestem, egocentrickým podřízením se moci • 2. naivně účelový hédonismus, chování zaměřené na uspokojení vlastních potřeb ü Konvenční úroveň: • 3. morálka daná standardními obrazy společnosti, morálka poslušného dítěte • 4. morálka daná autoritou, fixovaná pravidla ü Postkonvenční úroveň: • 5. morálka daná sociální smlouvou, společnými hodnotami, právem jednotlivce • 6. morálka daná zásadami vlastního sebevědomí, respektování druhých a abstraktních etických principů 13. Osobnost: ü Představuje totožnost jedince po psychické stránce se sebou samým v různých obdobích a za různých okolností jeho života. ü Nositelem abstraktního pojmu „osobnost“ je konkrétní člověk, osoba, která žije, vnímá, učí se, cítí, myslí, chce a jedná. ü Psychická struktura osobnosti je uspořádaný celek rysů osobnosti, dispozic, které určují způsob prožívání, reagování a chování jedince = celek, který má určitou vnitřní strukturu charakteristickou pro každého => osobnost celistvá ü Osobnost jedinečná – každý je zvláštní, jedinečný ü Pojetí sebe sama proti světu ü Utvářena sociálním učením a společenskými vztahy. ü Struktura – uspořádaný celek rysů – dispozic, které určují reagování a chování jedince ü Poznání – výkonnostní – zda na něco máme ü Temperament – průběh intenzity dějů ovlivňuje způsob zpracování informací ü Motivace – směr a síla – o co člověk usiluje
7. Obecné zákonitosti psychiky: 14. Psychická činnost: ü Východiskem psychologického zkoumání člověka a jeho života je rozbor jeho činností. ü Činnost (aktivita) prostupuje celým životem člověka a spočívá v jeho neustálém vzájemném působení, ovlivňování se s prostředím. ü Lidská činnost (aktivita) znamená realizaci aktivního vztahu člověka ke skutečnosti, slouží k udržení jeho rovnováhy s prostředím. Vědomí řízení činnosti zajišťuje psychika člověka. Psychiku můžeme zkoumat z hlediska: ü Duševních stavů = okamžitých rozpoložení naší psychiky, připravenosti k tomu, aby nějaký děj mohl vůbec probíhat. ü Psychických procesů = aktivit, které mají nějaký počátek, průběh a konec, je-li nám např. horko, přecházíme do stínu, chceme se napít atd. ü Stálých obecných rysů (vrozených i získaných), obecných dispozic k určitému jednání. 15. Psychické procesy: Přiměřená adaptace na prostředí předpokládá: ü Dobré poznání prostředí, zajišťují poznávací – kognitivní procesy:
• Počitky – informují nás o vnitřním i vnějším prostředí, co vidíme, slyšíme, cítíme • Vnímání komplexnější obrazy skutečnosti • Představy – uchování a opětované vybavení • Rozumové poznání – „pochopení“ • Myšlení – zprostředkované a zobecněné poznávání předmětů, jevů a skutečností • Řeč – vnější, vnitřní, nástroj verbálního myšlení ü Využívání zkušeností – procesy paměti ü Přiměřený vnitřní vztah – emoce, city ü Přiměřené jednání vedoucí k cíli – vůle
www.cz-milka.net
16. Psychické stavy: = připravenost k určitému jednání, obrané mechanismy – zkreslují Pozornost – duševní stav, ovlivňuje aktuální funkčnost jedince – vlastnosti: ü Přepojování pozornosti mezi činnostmi – souběžně jen činnosti, které jsou zcela automatizované ü Výběrovost pozornosti – všímáme si jen něčeho, co se nás týká – těhotná žena zjišťuje, že takových žen je všude plno, majitel nového auta zjišťuje, že stejné auto má spousta dalších lidí ü Kolísání pozornosti – během delší činnosti ü Rozsah pozornosti – 6 – 7 prvků, kolik prvků je člověk schopen si zapamatovat Citové stavy ve vnímání – celková připravenost, vnímat co souvisí s naším cílem: ü Členění vjemového pole – figura pozadí (ON ONA) ü Zaměřenost vedoucí k seskupování celků ü Očekávání něčeho – ve společenském styku laické chyby v posuzování druhých osob! • Halo-efekt • Stereotypy • Předsudky – vidíme-li za rohem auto, předpokládáme, že je celé Osobnostní filtr – každý věnuje různým věcem různou pozornost, sám si volí, kolik pozornosti čemu věnuje Aktivace = stavy pozornosti, uvedení organismu do stavu připravenosti k vnitřní nebo k vnější činnosti. Stupně aktivace: ü Nulový stupeň – bezvědomí, hluboký spánek, ztráta vědomí ü Snížený stupeň ü Střední stupeň – bdělý stav, plné vědomí ü Zvýšený stupeň – soustředěná činnost, maximální výkony, pouze kratší dobu – zkoušky, závod ü Maximální stupeň – afekt, zhoršení výkonů, poruchy paměti a funkcí, ztráta kontroly nad svými činnostmi
8. Vědomí: 17. Vědomí: ü Pojetí sebe, pocit vlastní hodnoty, pojetí světa Různá pojetí „vědomí“ – podle Koukolíka: ü Stav bdělosti – opak bezvědomí ü Pracovní paměť – počínání zpaměti, smysl věty ü Orientovaná pozornost ü Vědomí sebe sama, lidské sebeuvědomování si, narušené chorobami Různá „vědomí“ v psychologickém pojetí – podle Balcara: ü Prožívání veškerého duševního dění ü Uvědomování si prožívaného, vnitřní zobrazování a zpracování ü Uvědomování si sebe, jako prožívajícího – narušeno v psychotických stavech Vědomí vnáší do osobní dynamiky integritu sjednocující kvalitu: ü Prožívání a uvědomování si vzhledem k vnějšímu světu – pojetí světa ü Prožívání a uvědomování si sebe sama – pocit vlastní hodnoty Sebehodnocení: rozvíjí se v průběhu života každého jedince, v závislosti na tom, jak ho hodnotí jeho nejbližší okolí, rodina, vrstevníci a později, jak se sám porovnává s ostatními.
9. Psychická struktura osobnosti: 18. Vlohy a schopnosti: Vlohy: ü Vrozená vnitřní výbava jedince – každý využívá jen několik = to co potřebuje ü Rozložené v populaci podle Gaussoovy křivky normálního rozpoložení ü Rozvíjejí se učením a dozráváním do schopností Schopnosti – složité vlastnosti osobnosti rozvinuté z vloh. Druhy schopností: ü Podle stupně obecnosti:
www.cz-milka.net
• Obecné • Speciální ü Podle druhu činnosti: • Smyslové • Motorické • Rozumové-intelektové • Umělecké Rozlišené faktorovou analýzou: ü Smyslové vnímání – percepční modality: • Vizuální rozlišování barev, pohybu • Zvuková citlivost, sluchová rozlišovací schopnost • Smysl pro rovnováhu • Smysl kinestetický – když zavřeme oči, víme, zda sedíme, ležíme, otáčíme se… • Pozornost ü Psychomotorické – závisí na funkcích CNS a tělesných vlastnostech: • Síla svalová • Koordinace pohybů • Zrychlení motorické ü Statická přesnost • Pružnost pohybů ü Rozumové – intelektové – komplexní pojetí. Paměť, uchování informací. Dispozice k myšlení: • Kognitivní – poznávací schopnosti • Produktivní myšlení o Konvergentní – užívá logické postupy s jediným závěrem, dedukce, poučky k řešení problému o Divergentní – tvořivost, hledá více nových způsobů řešení problému • Hodnocení správnosti
19. Paměťové procesy: ü Zapamatování, uchování vybavování, znovupoznávání ü Druhy paměti: • Úmyslná – neúmyslná; úmyslná – úmyslně se snažím si něco zapamatovat, neúmyslná – zapamatujeme si hned poprvé • Krátkodobá – dlouhodobá; krátkodobá – např. diktát, dlouhodobá – např. co jsem dělala o prázdninách • Deklarativní – nedeklarativní; deklarativní – co jsme schopni říci, že si pamatujeme, jsme schopni reprodukovat (např. u zkoušky – člověk se učil, ale nedovede pak odpovídat na otázky), nedeklarativní – umíme to, ale nedokážeme to reprodukovat • Názorná, slovně-logická; názorová – např. podle obrázků • Mechanická – logická 20. Inteligence: ü Obecná schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním podmínkám a úkolům. ü Úhrnná globální schopnost individua účelně jednat, rozumně myslet a vypořádat se účinně se svým okolím. ü Dispozice k myšlení. Složky – vzhledem k tomu, že jde o vlastnost: ü Vrozená – fluidní – souvisí s vývojem CNS = mozku ü Získaná – krystalická – rozvíjí se celý život, pokud se učíme a požíváme CNS = mozek Rozložení inteligence – opět vzhledem k tomu, že jde o vlastnost ü Gaussova křivka normálního rozložení platí i pro inteligenci! ü Zděděné vlohy po rodičích mají tendenci upravovat se z extrémů k průměru v dalších generacích. Typy inteligence – jiné rozlišení: ü Teoretická inteligence – abstraktní operace ü Praktická inteligence – konkrétní operace s objekty ü Sociální inteligence – schopnost moudrého jednání v mezilidských vztazích, zahrnuje schopnost: • Navazovat kontakty • Vést rozhovory a taktně je ukončovat • Udržovat interakci, přesvědčovat druhé • Vcítit se do druhých (empatie) • Správně vnímat sociální situace – schopnost sociální percepce • Rychle a přesně vyhodnocovat zpětnou vazbu v interakci ü Emociální inteligence – sociální inteligence: • Schopnost úspěšně zvládat vlastní život • Schopnost mít dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi
www.cz-milka.net 21. Měření inteligence: Alfred Binet – měl zjistit, jak poznat žáky, kteří nestačí ve škole a potřebují odlišné osnovy – mentální věk Wiliam Stern – pojem IQ = poměr mentálního ke skutečnému věku x 100 R. B Cattell (1971) dvě složky inteligence: ü Fluenční – daná biologicky mozku ü Krystalizovaná – daná ontogenetickou Sternberg: ü „Školní inteligence“ ü „Inteligence pro rozpoznání problémů“ ü „Inteligence ulice, krys“ H. Gardner – systematická teorie inteligence, poukazuje na nutnost změn ve školním systému, aby všech osm dimenzí inteligence: ü Jazyková – srozumitelné vyjadřování, schopnost vysvětlovat, vyprávět příběhy ü Hudební – vnímat hudbu, zapamatovat si melodie, komponovat, aktivně hrát ü Matematická a logická ü Prostorová – orientace v přírodě ü Tělesná a kinestetická – tanec, sport, manuální šikovnost, obratnost ü Intrapersonální – být v kontaktu se svými pocity, emocemi, sám se sebou ü Interpersonální – sociální percepce, ü Rozvoj citu k přírodě Gilford: ü Plynulost (fluence) – plynulost při vybavování si: • Slovní – slova min • Asociační – asociace, synonyma • Myšlenková – pojmy • Výrazová – věty ze 3 slov ü Pružnost (flexibilita) – pohotovost v užívání osvojených informací a obrazů, spontánní a adaptivní užívání ü Propracování (elaborace) – zpracování námětu, dokreslení tvarů ü Původnost (originalita) – novost zpracování ü Citlivost (senzitivita) – k postižení jádra problému Redefinice – nový pohled na problém, jinak než dosud, nový směr řešení 22. Emociální inteligence: Význam – uvědomován s poznatky o rozdílnosti funkcí hemisfér: Levá – koreluje se vzděláním ü Sbírání všech fakt, ü Časově náročné, ü Logická řešení, analytické postupy ü Poznávání smyslu, rozum ü Přesná, tvrdá fakta ü Zvažování, zkoušení a ověřování ü Slova, čísla, symboly ü Mužský způsob (maskulinita) ü Izolovaný Pravá – globální, koreluje s přežitím ü Asociativní ü Okamžité rozhodování, celostní ü Pravděpodobnostní rozhodování ü Metoda pokus, omyl ü Intuitivní řešení, cit ü Měkké informace ü Víra ve správnost rozhodnutí ü Ženský způsob (femininita) ü Skupinově zaměřený Emociální inteligence: ü Úspěšné zvládání vlastního života ü Dobré a úspěšné vztahy s druhými lidmi (obsahově = sociální inteligence) ü Rozvíjen náhodně, nesystematicky, v průběhu socializace, důležitější pro uplatnění se v praxi, podceňována v klasickém systému vzdělávání. 23. Učení: Učení urychluje proces zrání, poznání, ale může působit na úrovně zralosti: ü Nahodile – individuální zkušenost ü Soustavně – věkem
www.cz-milka.net Učíme se: ü Senzomotorické – pohyby ü Poznatky ü Metody řešení problémů – pravidla, vzorce jak na to ü Napodobování - rodičů ü Zpevňování - odměna 60 : 40 trest ü Identifikaci - ztotožnění se vzorem ü Zástupné - zkusit ü Anticipační učení - to co od nás očekávají ü Žít mezi lidmi
10.
Tvořivost:
24. Tvůrčí proces: Fáze tvůrčího procesu: ü Příprava = nalezení + formulace problému (hypotézy); problém – stanovit, citlivě vybrat jádro ü Inkubace = rozvíjení aktivity, hledání řešení, intuice; informace – shromáždění, sbírání, tzv. inkubační proces ü Osvícení: • Iluminace – nalezení řešení, vzhled, nápad; nápad – nejdůležitější • Radost – silná kladná emoce ü Verifikace = ověření v praxi Intuice v tvůrčím procesu: ü Průnik problému po nevědomí ü Symbolická transformace ü Spojování nesouvisejících obsahů ü Emocionální doprovod ü Přesun významnosti obsahů ü Překročení prahů paměti ü Spojování s vnějšími podněty ü Zaplňování informačních mezer ü Průnik nevědomých obsahů do vědomí 25. Tvořivost: ü Tvořivost = kreativita ü Schopnost nalézat správná, původní řešení. ü Součást životního stylu Činitelé: ü Vnitřní: • Inteligence • Otevřenost - nové informace • Iniciativa - nový řád • Pružnost - při poznání něčeho nového ü Vnější: • Konformita - člověk má tendenci chovat se jako ostatní ve skupině, tlak skupiny • Kulturní stereotypy • Výchovné přístupy Bariéry tvořivosti: ü Sociální: • Kulturní vzorce • Sociální normy, názory, tabu, humor, mimosmyslové vnímání ü Emociální: • Strach udělat chybu • Neschopnost tolerovat dvojznačnosti • Preference role pozorovatele než tvůrce • Neschopnost „vypnout“ • Nezájem o problémové věci • Nadměrná touha po rychlém úspěchu ü Kognitivní: • Přejímání percepčních i myšlenkových schémat • Fixace funkcí předmětu • Fixace postupů řešení Faktory:
www.cz-milka.net ü ü ü ü ü ü
11.
Plynulost – slovní, ionizační, myšlenková, výrazová Pružnost – pohotová reakce na nové informace Propracování – zpracování námětu Původnost – originalita Citlivost Redefinice – nový pohled
Temperament, charakter, rysy osobnosti:
26. Temperament: ü Obecná vlastnost duševní psychiky jedince ü Nemá vlastní zážitkový obsah ü Uplatňuje se ve způsobech reagování, prožívání a chování jedince ü Jedinec se o svém temperamentu dovídá nepřímo – porovnáním s ostatními lidmi ü Podmíněn: vrozené vlastnosti Vlastnosti temperamentu: ü Celkové ladění duševních dějů (+, -) ü Práh vzrušivosti – snadnost či obtížnost vyvolání duševního děje ü Odolnost, ovlivněnost jejich průběhu působením jiných vlivů ü Trvalost – reakce na podnět může trvat pár minut, ale i několik dní ü Zaměřenost duševních dějů, intro-extra ü Na temperamentu jedince závisí, jak rychle u něho vznikají city, jak jsou intenzivní, jak se projevují navenek a jak rychle se střídají Základní znaky temperamentu: ü Citové ladění ü Celkové zaměření ü Vzrušivost ü Odolnost ü Ovlivnitelnost ü Trvalost ü Citová a volná vzrušivost 27. Typologie temperamentu: Kritéria: ü Síla ü Vyrovnanost ü Dynamika Typologie C. G. Junga – někdy nazývaná typologie funkcí a postojů: ü Introvert – vnitřní prožívání, subjektivní názory, uzavřený, spolehlivý ü Extrovert – zaměřený na vnější svět, přizpůsobivý, otevřený okolí, praktik a realista, zábavný, společenský ü Čtyři typy funkcí ve kterých se odlišně projevují – myšlení, cítění, intuice, pociťování Eysenckovo pojetí temperamentu – integroval ve své typologii dřívější pojetí. Dvě dimenze osobnosti: ü Dimenze extraverze – introverze (E) ü Dimenze neuroticismu s krajními póly (N) stabilita – labilita ü Lze měřit široce používaným dotazníkem EOD. ü Vzájemný vztah temperamentových vlastností, typů a vlastností chování podle Eysencka: Typy temperamentu: ü Cholerik – silný, nevyrovnaný ü Flegmatik – silný, vyrovnaný, klidný ü Sangvinik – silný, vyrovnaný, živý ü Melancholik – slabý Kretschmerova konstituční typologie – podle tělesné stavby a duševních chorob: ü Maniodeprasivita – typ piknický, cyklothymní typ povahy ü Schizofrenie – typ astetický, schizothymní typ povahy ü Aletický typ – viskozní typ charakteru 28. Charakter: ü Soubor kladných i záporných vlastností, které vyhraňují chování člověka vzhledem k dlouhodobějším cílům a perspektivám, které si ve svém životě vytyčuje. ü Utváří se během života jedince. Kohlbergovo pojetí mravního vývoje osobnosti: ü Prekonvenční úroveň: • 1. morálka daná trestem, egocentrickým podřízením se moci
www.cz-milka.net
• 2. naivně účelový hédonismus, chování zaměřené na uspokojení vlastních potřeb ü Konvenční úroveň: • 3. morálka daná standardními obrazy společnosti, morálka poslušného dítěte • 4. morálka daná autoritou, fixovaná pravidla ü Postkonvenční úroveň: • 5. morálka daná sociální smlouvou, společnými hodnotami, právem jednotlivce • 6. morálka daná zásadami vlastního sebevědomí, respektování druhých a abstraktních etických principů
12.
Motivace:
29. Motivace: ü Souvisí s principem homeostézy – každý organismus je uzpůsoben tak, aby udržoval životně důležité proměnné v rámci přípustné tolerance. ü Je v podstatě mobilizace sil zabezpečujících udržování rovnováhy. ü Vnější podněty (stimul) => Vnitřní motivace ü Vztah člověka ke skutečnosti, kladný/záporný ü Proces, kdy se snažíme něčeho dosáhnout ü Nejvíce neuspokojená potřeba řídí chování Rozbor motivace: ü Co je impulzem k aktivitě? ü Jaký směr? ü Jaká je síla aktivity? ü Jak končí aktivita? ü Organismus musí být vnitřně připraven (mít potřebu), aby vnější podnět mohl aktivitu vyvolat. Motivaci ovlivňuje: ü Potřeby: fyziologické X psychosociální ü Zájmy ü Ideály 30. Hierarchie potřeb podle Maslowa: ü Potřeby meta: • Potřeby seberealizace – realizace svého potenciálu nalezení „sebenaplnění“… • Potřeby estetické – symetrie, pořádek, krása… • Potřeby poznávací – znát, rozumět, vysvětlovat… ü Potřeby rozvíjecí (růstové): • Potřeby ocenění sebeúcty – být kompetentní, získání souhlasu a uznání… • Potřeby sounáležitosti a lásky – náležet někomu a někam… ü Potřeby základní: • Potřeby bezpečí – jistoty, absence nebezpečí… • Potřeby fyziologické – hlad, žízeň, sex… 31. Zakončení motivačního procesu: ü Dosažením cíle ü Kladné emoce ü Uklidnění celkové ü Přerušení procesu ü Frustrace ü Přetrvává napětí ü Příčiny: • Pasivní a aktivní • Vnitřní a vnější 32. Pocity: ü Apetence – přibližování ü Averze – vzdalování se ü Libé pocity se rozvíjí jako důvěra ü Pocit vlastní hodnoty 33. City a emoce: ü Vzbuzovány významnými událostmi v okolí nebo těle jedince ü Vzbuzují činnost a řídí její průběh a bývají i jejím cílem
www.cz-milka.net 34. Postoje: ü Co si myslíme o určitém objektu ü Víme, a máme názor ü Informační složky ü Stabilní systémy, pomáhají stabilizovat jednání ü Pokud mají špatné informace => předsudek, člověk vnímá jen to co se mu hodí a co nebourá jeho struktury ü Reakce - diskreditace - osoby, zdroje 35. Předsudky: ü Informace - předsudek se od postoje liší jen informací ü Vznik na podkladě nesprávných, nedostatečných a lživých informací ü Vzbuzují negativní emoce a nepřátelské jednání vůči skupám a jednotlivcům, které vlastně ani neznáme ü Informace - postoj - konání
13.
Stres:
36. Stres: ü Celkový vnitřní stav ü Odpověď organismu ü Hovorově celá těžká situace ü Podmínka, nepříznivý vliv (stresor) Druhy stresu: ü Eustres – „koření života“ – „hodný“ stres, něco, na co se těšíme (vánoce, dovolená…) ü Distres – negativní stres ü Hypostres – zvládnutelný, malý stres ü Hyperstres – přesahuje hranice adaptability, nezvládnutelný Hodný a špatný stres: ü Eustres je vyvolán podnět, které vedou k: ü Uspokojení vitálních potřeb ü Ke stimulaci center libosti v limbickém systému, jsou ovlivněny učením ü Eustresové činnosti nám přinášejí radost, vyhledáváme je ü Distres vzniká neuspokojením: ü Vitálních potřeb ü Případně stimulací center nelibosti v limbickém systému, mohou být ovlivněny procesy učení Stresory: ü Fyzikální a chemické – jedy, radiace, alkohol ü Myšlenkové – z našeho pohledu ü Úkolové – organizace práce atd. ü Sociální – souvisí s komunikací s druhými Příznaky stresu: ü Fyzilogické příznaky stresu ü Emocionální – citové příznaky stresu ü Behaviorální – v chování a jednání lidí Stresové události: ü Traumatické události – katastrofy: ü Ohromení, omráčení ü Pasivní, podřídivé ü Úzkosti, poruchy soustředění ü Neovlivnitelnost – nemožnost aktivně zasáhnout -> více vnímána jako stresová ü Nepředvídatelnost – nejistota, předvídatelné šoky -> nižší emoční aktivace, „připravenost“ ü Životní události – změny vyžadující přizpůsobení = zátěž 37. Zvládání stresu: Základní rozhodnutí: ü Přijmout, co nemohu změnit ü Bojovat, pokud je naděje ü Správně a včas tyto situace odlišit Zvládání problému obecně: ü Pokusit se najít způsoby, jak ho vyřešit nebo změnit ü Naučit se podobnou situaci včas rozpoznat a vyhnout se jí Postup výběru „zbraní“ – J. L. Janis: ü Naučit se více možných strategií ü Rozmyslet si, co bude v konkrétní krizi nejlepší řešení ü Přestat se rozmýšlet a zkusit to
www.cz-milka.net ü Vydržet dost dlouho, aby bylo možno posoudit účinek!!! Zvládání stresu – základní rozhodnutí: ü Zaměření na zvládání problému – zkouším to ještě zvládnout. ü Zaměření na emoce – „Už chci klid!“, relaxuji, nemyslím na to, zapojuji „ego obranné mechanismy“ ü Projevuje se v oblasti chování – peru, cvičím, relaxuji, hazarduji se zdravím, penězi, chovám se agresivně 38. Obranné mechanismy – strategie zvládání stresu: Strategie zaměřené na zvýšení odolnosti: ü Zbavit se iluzí, nečekat zázrak ü Zlepšit si informace ü Probrat strategie, poradit se ü Nácvik dovedností, které mohou pomoci – řídit auto, další jazyk, otužovat se, cvičit, relaxovat ü Posilovat obranu změnou životního stylu – dieta, pohyb, slunce, pěstovat si sociální oporu přátel, humor ü Pokusit se ubrat zátěže, naučit se říkat „ne“ ü Lépe hospodařit se svým časem, vytvořit si priority, ostatní lze zkrátit ü Důvěřovat lidem a delegovat na ně úkoly ü Spolupracovat s lidmi Strategie zaměřené na emoce: ü Zabránění zaplavení negativní emocí, pokud podlehnete => neovlivnitelný problém ü Kognitivní – přehodnocení ü Rozptylující – snaha zapomenout v akci ü Nebezpečné vyhýbání emocím Proč se obelháváme? ü Účelem obranných mechanismů je dosáhnout iluzivního zvládnutí situace ohrožující danou osobu tam, kde se reálné řešení nebo přizpůsobení se jeví jedinci jako nemožné ü Obranné mechanismy jsou poměrně stálé dispozice k určitému jednání, jehož úkolem je zkreslovat skutečnost, v situacích, kdy zdroje sil a možnosti jedince, dovednosti nebo motivace nedostačují k úspěšnému zvládnutí vnitřních konfliktů nebo extremních podmínek a je ohroženo zdraví a dobrý stav jedince. Některé obranné mechanismy: Odvozené od úniku: ü Rigidita – ztuhlost myšlení a jednání ü Represe – vytěsnění z vědomí ü Regrese – krok zpět ve vývoji ü Inverze – převrácené chování ü Popírání – negativismus Aktivní formy: ü Racionalizace – hledání rozumných motivů ü Sublimace – povznášení motivů ü Obviňování druhých – externalizace viny, „hledání obětního beránka“ ü Identifikace – ztotožnění až s fanatickým vůdce, srovnej „zástupný stav“ Psychoterapie jako hlubší přístupy ke zvládání stresu: Dva cíle: ü Odstranění příznaků ü Restrukturalizace osobnosti, působení na „kořeny příčin stresu“ Situace: ü Nadějná – přijmout, "bojovat" ü Beznadějná – vyrovnat se s ní 39. Metody a techniky tvůrčího řešení problému: ü Metoda 6x6 ü Brainstorming ü Konvergentní myšlení – logické ü Divergentní myšlení 40. Frustrace: ü Nedostatek předmětu uspokojení, překážka v cestě k cíli Překážka: ü Aktivní: vnitřní X vnější ü Pasivní Vyrovnávání se s frustrací: ü Únik: • Fyzický • Psychický – zkreslení, fantasie, vzdálení ü Ustrnutí:
• Rezignace – nesnaží se něco dělat • Stereotypizace • Regrese ü Přizpůsobení se překážce: • Vytrvalost • Nová cesta ü Útok, agrese: • Projekce – na někom svoje chyby • Sublimace – uvolněná energie se vtělí do něčeho jiného • Racionalizace – rozumem si osvětlíme naše zklamání • Konverze – přeměna
14.
www.cz-milka.net
Začleňování člověka do společnosti:
41. Pozice, status, role: Sociální pozice – místo, které jedinec zaujímá ve skupině – vědecké tituly, prestižní bydliště, drahý automobil Status – relativní, v jedné skupině může být jedinec v čele a v jiné outsider, záleží na tom, jak jedince oceňují členové dané skupiny Role – chování ve skupině, očekávané
15.
Sociální kognice
42. Sociální styk: ü Komunikační složka – výměna informací, formování, rozvoj v dialogu ü Interakční složka – výměna aktivit a organizace společné bezprostřední činnosti, spolupráce a kooperativa ü Perceptivní složka – vzájemné vnímání, poznávání a pochopení Sociální kontext – lidé si vytvářejí „scénáře“ Sociální percepce – to, jak vnímáme druhé lidi, bezprostřední vnímání Sociální kognice – lidé vidí pouze to, co jsou připraveni vidět. R. W. Emerson – Ve dronik don emár ád ü Osobnostní filtr – „Každý z nás si doslova volí jak věnuje pozornost různým věcem , jakého vesmíru se bude sám sobě jevit obyvatelem.“ – James ü Působení okolního světa -> osobnost -> vjemy: ü Vjemy: • Přiměřené • Oslabené • 0 • Zesílené ü Specifické efekty sociální kognice: • Implicitní teorie osobnosti (prototyp) • Stereotyp • Centrální rys • Haló efekt (krásné = dobré) – pokud se nám někdo zalíbí na první pohled, ovlivní to naše další vnímání • Efekt prvního dojmu • Efekt novosti • Efekt sumace ü Stereotyp: • Nevědecké a nespolehlivé zobecnění podle příslušnosti ke skupině • Pověra – zviditelnění černých koček • Vnímání druhých podle příslušnosti k sociálním skupinám (xenofobie) ü Centrální rys: • Solomon Asch – experiment: sedm charakteristik o neznámém člověku • Jaký je člověk, když o něm řekneme, že má nějaké vlastnosti a přitom ho neznáme? • Jediná informace zabarví celý dojem ü Skupina: • Interakce mezi jedinci trvá delší dobu • Členové se vnímají jako součást této skupiny, mluví o ní „my“ • Skupina si vytváří vlastní normy, role, očekávání, jak se budou členové chovat a uplatňuje sankce proti těm, kteří se nepřizpůsobí • Skupina má společný cíl nebo zájmy • Mezi jednotlivými členy skupiny se rozvíjejí vztahy
16.
Teorie komunikace:
www.cz-milka.net 43. Sociální komunikace: Formy komunikace: ü Neverbální – 60 – 70% ü Verbální – 30 – 40% ü Sdělování činy – tím, co děláme, jak se chováme a jak jednáme Metakomunikace: ü Používá prostředky, které upřesňují nebo mění významy celého sdělení, jde o pochopení smyslu ü Při sociální komunikaci platí, že není pravda to, co člověk říká ü Pravda je to, co „slyší“ ostatní! Struktura komunikace: ü Kdo – komunikátor ü Co říká ü Komu – komunikant ü Čím, jak sděluje – druh komunikace ü Kdy a kde – co předcházelo, situace ü Proč – s jakým úmyslem – motivace ü S jakým účinkem Co si sdělujeme při setkání? ü Informace, zprávy, novinky ü Jak chápat, to, co říkáme ü Jak nám je, jak se cítíme ü Postoj k předmětu, o kterém mluvíme ü Postoj k posluchači, „za koho tě považuji“ ü Postoj k sobě, za koho se považuje, PVH ü Náznak průběhu vztahů, pravidel setkání ü Co si přejeme, žádosti Komunikační prostředky podle smyslových orgánů: ü Akustické (sluch) – řeč včetně svrchních tónů řeči (paralingvistiky) – hlasitost, výška, rychlost, intonace, plynulost ü Vizuální (zrak) – pantomimika – mimika, gesta, postoje; proxemika, prostředí ü Taktilní (hmat) – haptika (doteky) ü Olfaktorické (čich)
17.
Neverbální komunikace:
44. Neverbální komunikace: Co si sdělujeme beze slov? ü Emoce ü Zájem o sblížení ü Postoj k sobě – za koho se považuji ü Postoj ke druhému, snaha ovlivnit ho ü Řídíme chod setkání – pravidla Jak si sdělujeme beze slov? ü Mimikou – výrazy obličeje ü Pohledy – řeč očí (součást mimiky) ü Oddálením – prostorovým uspořádáním, proxemika ü Doteky – podáním ruky (haptika) ü Gesty – řeč pohybů ü Fyzickým postojem (posturologie) – držení těla ü Tónem řeči (paralingvistika) ü Úpravou zevnějšku (oblečení, „image“) a předměty kolem nás, prostředí 45. Mimika: Primární výrazy obličeje: ü Štěstí – neštěstí ü Strach – jistota ü Radost – smutek ü Klid – rozčilení ü Spokojenost – nespokojenost ü Zájem – nezájem ü Neočekávané překvapení – splněné očekávání 46. Pohledy, zrakový kontakt:
www.cz-milka.net Anatomie setkání: ü Letmé pozdvižení obočí, přátelé upoutání pozornosti (1,8 – 4 m) ü Opakování přátelského povytažení obočí ü Sklopení obočí (asi po 3 vteřinách), delší pohled lidi mate Přiměřenost sociálních výměn: ü Spolupracovníci – určitý počet sociálních výměn denně obvyklé (pozdrav) ü Neodpoví mi => co se děje? ü Při druhém či třetím setkání již jen kývnutí, úsměv ü Překročení „přiměřenou, obvyklou frekvenci“ – znejistí: Co chce? Proč změna? ü Delší nepřítomnost (týden se nepotkali) mají „dluh“, vynahradí si 7 výměn = 2 – 3 věty 47. Proxemika – rozmístění v prostoru: Edward T. Hall – čtyři zóny osobního prostoru: ü Intimní: • Užší (15 cm) – milování, kojení (hmat, čich) • Širší (45 cm) – vidíme detaily mimiky, hmat ü Osobní (45 – 120 cm) – na podání ruky, pasová fotografie ü Společenská (120 – 170 cm) – cizí lidé, neosobní setkání, vidíme celý trup ü Veřejná (370 cm) – přednášky, koncerty, sportovní utkání – probíhá ještě komunikace Rozdílná pojetí osobních zón sdělování přiblížením a oddálením: ü Rozdíly mezi extroverty a introverty ü Rozdíly lidé z velkoměst či z málo obydlených oblastí ü Rozdíly podle národnosti – sever x jih ü Rozdíly podle pohlaví (výzva, agrese) ü Proxemický „tanec“ – hledání míry oddálení vhodné pro oba rozdílné partnery ü Rozdíly u psychopatických osobností 48. Haptika – doteky: ü Patří mezi výchozí komunikační prostředky, základ pro přežití novorozenců, prevence stresu – „kdo není dost hlazen, vyschne mu mícha.“ ü Rozdíly mezi lidmi souvisí s rozdíly v osobních zónách ü Pohlazení, plácnutí, masáže, milování, drbání zad, podání ruky ü Podání ruky – pravidla společenská, rozdíly kulturní, způsob podání nezájem, intenzita, dominance, délka, „leklá ryba“ 49. Kinesiologie – chování, pohyby, gesta – vyjádření rukama, součást kinesiologie Typy gest: ü Symboly – nahrazující slova, pozor odlišná v různých kulturách ü Ilustrátory – dokreslují sdělení, velikost ryb ü Taktující gesta – udávají rytmus, sdělují emoce ü Bloky – odstup od okolí i s užitím předmětů (kabelka, kniha) – zakrytí úst, obličeje (už děti), překřížené nohy (až v pubertě) 50. Posturologie – sdělování fyzickým postojem ü Z poloh částí těl lze vyčíst shodu či neshodu v komunikaci, zájem ü Příklon ü Odklon ü Schoulení se do sebe ü Zabrání do prostoru Pravidla úspěšné řeči těla: ü První setkání – nejdůležitější dojem ü Síla pohledu: • Vždy, když je to možné, opětujeme pohledy • Odvracejte pohled dolů • Neupírejte oči – déle než 3 sekundy v 1. fázi ü Síla úsměvu – užívejte, ale přiměřené úsměvy Využití prostoru vstoje: ü Nerušte úmyslně zóny ü Berte v úvahu odlišnosti v zónách ü Narušením spojeným s pochvalami – může + ü Nestůjte čelem proti neznámému muži ani bokem k neznámé ženě ü Nestůjte, když druhý sedí, pokud ho nechce zastrašit Když si podáváte ruce: ü Udržujte suchou dlaň, střední sílu stisku asi 6 sekund
www.cz-milka.net ü Pro převahu – silnější, delší stisk než obvyklé; pro přátelství – střední síla, lehce prodloužený + postoj + úsměv ü Vyhýbejte se zabarveným brýlím, pokud chcete být považován za přátelského jedince Využití prostoru vsedě: ü Vyhněte se hlubokým křeslům ü Můžete-li přemisťovat židle nebo křesla, je to lepší ü Vyvarujte se sedat si vedle neznámé ženy nebo proti neznámému muži
18.
Verbální komunikace
51. Verbální komunikace: ü Znalost řeči a jazyka ü Kdo, co, komu, jak... ü Jedna osoba druhé ü Nesrozumitelnost, redundance (nadbytečné informace) ü Pravda je to co člověk slyší => chyby => ověření sdělení ü Nepoužívat cizí slova ü Dialog ü Hlas – výška, síla, tempo ü Dýchání – respirace ü Tvoření hlasu – fonace ü Tvoření hlásek – artikulace
19.
Sociální konflikt
20.
Asertivita:
52. Asertivita: ü Základní asertivita – jednoduché vyjádření pocitů ü Empatická asertivita – vnímavost vůči ostatním ü Stupňovitá asertivita – protějšek stále ignoruje, pozor na agresi ü Konfrontační asertivita – při výchově, důkazy Cíl: ü Vyjádření vlastních emocí ü Schopnost říci ne ü Přerušit hovor Ví, co chce a umí to jasně formulovat 53. Metody asertivního jednání ü "o přeskakující desce", přijmout chybu ü Sebeotevření ü Přijatelný kompromis - pokud není v sázce sebeúcta ü Naslouchání, odmítnutí ü Otevřené dveře => mimo => více informací
21.
Prosociální chování
22.
Skupina a její rozdělení:
54. Sociální skupiny: Podle velikosti: Primární: rodina Sekundární: ü Dyáda – dvojice lidí ü Malé sociální skupiny – vzájemně se znají, komunikují spolu a jsou spojovány společným cílem do 30 osob ü Střední a velké sociální skupiny (předmět sociologie) – obyvatelé města, národnostní skupiny, sociální vrstvy a třídy Podle členství: ü Členské – to jsme „my“ ü Referenční: • Pozitivně referenční skupina – chtěl bych k „nim“ patřit • Negativně referenční skupina – jsem rád, že k „nim“ nepatřím
www.cz-milka.net Podle způsobů seskupování skupiny: ü Formální – normy skupinové jsou dány zvenčí (školní řád, zákoník práce), skupina sestavena podle určitých znaků (ročník, zájem o jazyk, pracoviště) ü Neformální – seskupují se na základě vztahů, emociálně (rodina, přátelé) Podle otevřenosti: ü Otevřené ü Uzavřené 55. Dav: ü Velká sociální skupina ü Ztráta odpovědnosti ü Ztráta kontroly ü Anonymita (pomáhá) ü Nechat sebekontrole => minimální riziko konfliktu ü Nesmí být demonstrovaná síla 56. Komunikace ve skupině: ü Plná struktura – všichni spokojení ü Kruhová struktura – všichni spokojení ü Řetězová struktura – různé přístupové kanály, možnost zkreslení ü Vidlicovitá struktura – různé možnosti přístupu k informacím => rozdílnost ve spokojenosti ü Hvězdicovitá struktura – malý počet komunikačních kanálů, možnosti přístupu různé, malá spokojenost, vedoucí úloha dobře určitelná 57. Sociometrie: ü Zjišťování sociálně-emocionálních vztahů 58. Konformita: ü Přizpůsobení se ve skupinně ü Přijme názor ü Vyhoví názoru skupiny ü Člověk má tendenci chovat se jako ostatní ve skupině, tlak skupiny ü Pravá – souhlasí i vnitřně se skupinou ü Oportunní – nesouhlasí vnitřně se skupinou Ovlivňuje: ü Atraktivnost skupiny ü Možnost negativních sankcí ü Autorita skupiny v očích jedince ü Kredit skupiny
