JK
QENEVE
studentsky
DOMOV
^
6SL ČER.VE NY K .JÍÍÍ _
/
BER <^Jn [
M I N I S T E R S T V O ZF/WEOELSTVI
S O C I É T É DES N A T I O N S 8 U R. E A U
INTERNATIONAL
DF
i x v o ^ T M Í Os t a v
TR.AVAIL
;t o c k h o l
KOBENHA V N I
HELC^OLANř: LO N PO N J
AHrtSTEftO D i
WAH2SA VA BR ESLA U RRUXELLf* KRAKO W
&H5ST
PRAHA
PAfl-IS
nurfns/M
BUDAPEST
MILAN' LYON
O D ESSA
m -
«reno»¿e M A B . S E ILL
6 U K A B -E ?T I
D U B R O V N IK .r o m a ;
LON D O N
C O O P ERAT IO N I N T E L E C T U E L L E
wassar.
c ol l
WOODROW Wl L S O N
MONTREAL
PITTSBURGH SAN F R A N C I S C O PNILADELPH !A
AZO RE
PHIIADE LPH I A
2 9 -SRPNA l&9 ř PO PRAVEN .3 -ČERVENCE 1 9 4 2 .
A P E R SO N A L T R IB U T E
I t was almost inevitable that Jaro Kose should have been done to death by the Nazis. He was the veritable incarnation of an internationalism they hated and feared. I say i n t e r n a t i o n a l i s m advisedly, for he was no cosmopolitan, careles of national values, or of the special claims of home and homeland. He was a Czech. H e was a patriotic Czech - an enthusiastially patriotic Czech. Indeed I cannot think of annyone among my Geneva friende who was more energetic than he in bringing the virtues and beauties o f his own beloved country to the attention of others. But his nationalism was not narrow, still less exclu sive. It was concerned with contribution to a wider internationalism - with synthesis, with symphony, with unity in variety - (not through uniform ity), as the goal. And so, as my mind travels back in affection to vivid memories of Jaro - vivid because o f the intense vitality he radiated - the impressions of him as recon
ciler and interpreter in the international m i l i e u of Geneva are equalled by other recolections of him as Czech guide and expositor in Prague, or on the banks of his beloved Vltava singing national songs by the camp fire. I know of no one who made friends faster, or in so many countries, or held to them more faithfully. His address book was phenomenal; and wherever he went - the United States, England, France - a score of doors would open wide to him, not as a mere aquaintance but as one whose quick sympathies and steady loyalty made him a friend in the full meaning of the word. In Geneva, there were few non - Swiss who realy got below the reserve of the Genevese whose particu larism was endangered by the very weight of foreign elements in the city. Jaro was one of these very few foreigners who penetrated this reserve, who got right inside the skin of the »vrais Genevois«, and was ac cepted by them just because his full appreciation of their national pride and sense of history was derived from a similar high appraisal of another people and another glorius city to the east. So intense a nature was bound to encounter critism as well as acclaim. Some have accused him of paying too much attention to national interests and values, othres have held against him precisely the oppo
site charge. This only strengthens my own firm con viction that in Jaro Kose were combined to a unique degree the creative and dynamic urge of national emo tion, coupled with a capacity for transaending natio nal barriers which came from linguistic skill, catholic sympathies and an abiding human love of people for their own sake. His was a high achievement in living. His enemies destroyed his strong athlete’s body. But his life beats on strongly, nevertheless, in the hearts of his countless friends in many countries. And the memory of a life like his is powerful for redemption in a world that so sorely needs redeeming. B E R T R A N D P IC C A R D , AUGUST
9
1 94 6
J U D r JAROSLAV KOSE
po mém vstupu do služeb Mezinárodního ze mědělského ústavu v Římě v září 1928 došel mne do pis ze Ženevy, jímž mne do poměrně nečetného tehdy ještě kruhu zemědělských intelektuálních pracovníků v mezinárodních institucích vítal a k přátelské kolegiální spolupráci zval D r Jaroslav Kose. Tak jsme se po prvé seznámili a stalo se tak z jeho iniciativy. Pře dešel mne, ač jsem se měl přihlásiti, tehdy nováček, dříve já jemu, zkušenému a známému již v té době me zinárodnímu pracovníku. T o však byl právě D r Kose: iniciativní, pohotový, o všem orientovaný, neúnavný, překypující organisačními nápady, jež rychle, byť s kri tickou rozvahou, uváděl v život. A tak jsem jej znal a naučil se vážit si jeho vynikajících osobních vlast ností v dalším našem osobním styku, k němuž došlo nejdříve v Římě a později, když jsme oba byli povo láni do ministerstva zemědělství, v Praze. M ěl jsem příležitost jako zástupce ministerstva zemědělství v E x portním ústavu čs. sledovati zblízka i celou jeho ne obyčejně bohatou a záslužnou činnost, kterou vyvinul
j S^r á t c e
v tomto ústavu. Tyto dlouholeté naše styky, které potrvaly až do jeho odchodu na zdravotní dovolenou v těžké době okupace, a z níž se již nevrátil, mi dodá vají odvahy, abych na přání Československé akademie zemědělské načrtl relief jeho osobnosti a jeho život ního díla, jsa si přitom vědom toho, že může býti jen neúplným a kusým náznakem individuality tak výraz né a takové tvůrčí životnosti, mnohostrannosti a průbojnosti, jakou život tohoto muže vynikal. V nejlepším věku čtyřiceti pěti let, kdy člověk schop ností a zkušeností D r Kosého vyzrává k dílu vrchol nému, umírá v Brně 3. července 1942 německou kul kou, dva dni po svém zatčení gestapem v lázních Lu hačovicích. Choti Vlastě a dcerušce Evě byl vyrván manžel a starostlivý otec a národu věrný i oddaný je ho syn, který by znamenité své síly byl radostně a cele dal do služeb velikého dnešního budovatelského ná rodního díla. Narodil se ve V elké Vsi dne 29. srpna roku 1897. Studoval na vinohradském gymnasiu a po maturitě vstoupil na právnickou fakultu Karlovy university, je jíž studium musel v době první světové války přerušiti, aby nastoupil vojenskou službu, z níž se po čtyři ceti měsících vrátil jako záložní důstojník. Dokončil pak studia a dosáhl doktorátu práv. Již jako posluchač práv pilně se učí cizím jazykům, absolvuje diplomatic
11
ko-konsulární kurs a podniká řadu cest do ciziny. Účastní se intensivně veřejného studentského života a stává se národním sekretářem Obrodného hnutí čes kého studentstva a později, jako mladý doktor práv, prvním ředitelem nově založeného studentského do mova na Slupi. V roce 1922 podniká studijní a před náškovou cestu do Spojených států severoamerických a po návratu je povolán do služeb Čs. Červeného kříže, kde působí nejdříve jako tajemník a později jako ná městek gen. ředitele. V roce 1924 je přijat na základě konkursu na uprázdněné místo v zemědělské sekci Mezinárodního úřadu práce v Zenevě jako první z ter na. Působí v této přední tehdy mezinárodní instituci šest let, a to nejdříve v sekci zemědělské, později v sek ci pro styky s mezinárodními organisacemi a v sekci vědecké, kde se zabývá zejména anketami o sociálních a hospodářských poměrech duševních pracovníků. V této době rozšiřuje a doplňuje své dřívější poznatky evropských poměrů četnými cestami do Anglie, Fran cie, Belgie, Itálie, Německa i do států balkánských. Šest let činnosti D r Kosého v Mezinárodním úřadu práce je kapitolou tak obsáhlou, že pouhý výčet všech prací, které ve formě monografické, pojednání nebo anketárních šetření, jež napsal nebo na nich spolupra coval jako vědecký pracovník této instituce, všech článků informačních v časopisech domácích i cizích a
všech konferencí a jednání, jichž se zúčastnil, by vy žadovalo zvláštního místa, jež se vymyká rámci této vzpomínky. Je to důležitý životní úsek D r Kosého, a to netoliko pro všechny ony významné služby, jež v této době na odpovědném místě svému národu pro kázal, nýbrž i pro bohatou náplň rozhledu, poznatků a zkušeností, jimiž se vyzbrojil pro další svoji životní dráhu a nové vážné úkoly v ministerstvu zemědělství, které ho povolává počátkem roku 1930 do svých slu žeb jako odborového radu. Bylo tehdy třeba získati sílu takových mimořádných kvalit, jaké se vyžadují pro zvláštní úkoly na poli mezinárodní hospodářské spolupráce a informační služby. Za nejvhodnějšího kandidáta byl považován právem D r Kose. V presidiu ministerstva zemědělství organisuje D r Kose ihned hospodářsko-informační službu a buduje styky s mezi národními místy s hlediska zájmů resortu i zeměděl ství vůbec. V roce 1933 pak přechází jako přednosta oddělení pro hospodářské mezinárodní záležitosti ze mědělské, styk s mezinárodními organisacemi a insti tucemi zemědělskými a hospodářsko-informační služ bu do odboru obchodně-politického. V této funkci účastní se, kromě jiných důležitých jednání v cizině, i světové mezinárodní hospodářské konference v Lon dýně v roce 1933. Po dvou letech, v březnu 1935, vstu puje do služeb Exportního ústavu čs. jako přednosta 13
jeho zemědělské sekce. Ministerstvo zemědělství, které na této nově zřizované instituci mělo se zřetelem k vý vozním zájmům zemědělství velký zájem a záleželo mu proto i na tom, aby vedoucí místo v sektoru země dělském bylo obsazeno odborníkem k tomu povola ným, udělilo D r Kosému za účelem výkonu této funk ce bezplatnou dovolenou. D r Kosému, který se inicia tivně zúčastnil již přípravných prací při zřizování ústa vu, dostalo se tak příležitosti, aby uplatnil a zhodnotil svoje vynikající znalosti a vyzrálé zkušenosti odborné i organisační na poli u nás tehdy ještě nezvládnutém a významu hospodářsky tak dalekosáhlého, jakým bylo řádné a soustavné vybudování praktické exportní služ by. Jeho přínos byl tak podstatný, že v historii těchto snah a jejich výsledků, z nichž bude čerpáno a na ně navazováno i v budoucnosti, zapsal se trvale a jeho jména bude vždy s uznáním a vděčností vzpomenuto, zejména pokud jde o možnosti a cesty exportu země dělského. Z rozsáhlé činnosti přednáškové, publikační a propagační, kterou D r Kose intensivně rozvíjel v Exportním ústavu vedle vlastních odpovědných po vinností vedoucího úředníka, zasluhuje zvláštní zmín ky aspoň jeho studijní cesta, kterou v roce 1937 pod nikl do Spojených států severoamerických, a za níž proslovil více než osmdesát přednášek v obchodních komorách, Rotary klubech, na vysokých školách atd.
14
Byl to čin tehdy neobyčejně záslužný a jeho praktické důsledky se velmi účinně projevily. Později byl jm e nován D r Kose ředitelem I. odboru a v červnu 1937 náměstkem generálního ředitele, jemuž podléhala pří mo oddělení presidiální, zemědělské, finanční, propa gační, celní, dopravní a zpravodajské. Jeho schopno stem a iniciativě se tak otevřely možnosti ještě širší, jichž činorodý jeho duch dovedl dychtivě využiti k prospěchu ústavu a jeho rozvoje. I z ministerstva ze mědělství dostává se mu ocenění povýšením na vrch ního odborového radu v roce 1936. Hodnosti minis terského rady se již nedožil, stává se jím teprve po druhé válce světové se zpětnou platností jmenováním »in memoriam«. V plném rozmachu životních sil je v době okupace při restrikci Exportního ústavu jako nežádoucí muž odvolán a vrací se v říjnu 1940 do ministerstva země dělství, kde jako podřízený referent setrvává až do od chodu na zdravotní dovolenou v roce 1942. Z této do volené se již nevrátil, byl poznamenán a v lázních Lu hačovicích vyhledán gestapem... Zhodnotiti ve vzpomínkové stati životní dílo Dr. J. Kosého na poli práce a činnosti vědecké, úřední, před náškové, propagační, publikační, organisační, styků mezinárodních a j. lze vzhledem k jeho rozsáhlosti a všestrannosti jen povšechnou charakteristikou. Četné
15
své práce a pojednání a nepřehlednou řadu inform ač ních zpráv, jež pohotové jeho péro vzápětí dovedlo vždy přinésti o každé význačné události, konferenci nebo jednání, jichž se buď sám zúčastnil nebo je sle doval, publikoval v jazyce českém nebo v jazycích svě tových ve vědeckých revuích, odborných časopisech i v denním tisku. Byl i pilným přispěvatelem Věstníku Čs. Akademie Zemědělské, jejím ž byl řádným členem. Velm i bohatá byla jeho činnost přednášková a pro pagační; byl znamenitým a vyhledávaným řečníkem o aktuálních otázkách hospodářských a mezinárod ních, a to nejen doma, nýbrž i v cizině. Byl i skvělým organisátorem, což uplatní nejen ve své činnosti úřed ní, zejména v Exportním ústavu čs., nýbrž i jinde. Zmíniti se lze v této souvislosti aspoň o Masarykově ústa vu v USA a o Americkém ústavu v Praze, jejichž byl spoluzakladatelem. Byl i předsedou Amerického ústavu. Při tomto ústavu se zřizuje fond D r Kosého na uctění je ho památky a jako trvalá připomínka jeho zásluh o tuto instituci. Zaznamenati sluší též úspěšné organisování zájezdů čs. exportérů do ciziny a péči o rozvoj cizinec kého ruchu u nás. Z mezinárodních konferencí a jed nání, jichž se zúčastnil jako delegát nebo expert, lze pouze stručně uvésti aspoň, kromě zmíněné již hospo dářské konference v Londýně, konferenci práce v Zenevě v roce 1929, meziparlamentární konferenci v Bu-
16
kurešti, konferenci o intelektuální kooperaci ve V ar šavě, studentskou konferenci v Bělehradě, konference v Anglii a v Paříži, na nichž zastupoval Státovědeckou společnost a Společnost pro Svaz národů a m. j. S pocitem hluboké lítosti končím tuto vzpomínku. Lítosti nad předčasně zmařeným životem nadaného člověka výjimečných darů ducha a energie životní a nad nedokonalostí svých řádků, které nemohou pově dět a vyjádřit zdaleka všechno to, čím tato výrazná osobnost byla, čím žila a jaké dílo vykonala a v jeho výsledcích nám zanechala. Vidím jej jasně před sebou: muž bezvadného vždy společenského vystoupení, ko rektní a přesný, neznající únavy, plný života, energie a chuti k práci, překypující náměty a plány, skvělý debatér a řečník, bystrá hlava hlubokých a širokých vě domostí a vzdělání, úzkostlivě svědomitý vedoucí úředník, ochotný kolega a upřímný přítel. Jméno D r Jaroslava Kosého je zlatým písmem vy ryto na desce, která v budově ministerstva zeměděl ství bude připomínati naše drahé, kteří přinesli ná rodu oběť nejvyšší. Je však vepsáno i do srdcí a myslí nespočetné řady jeho přátel, druhů a známých, kteří nikdy nezapomenou. Zůstává však navždy vepsáno v jeho díle, které za svého poměrně mladého ještě, ale přebohatého života vytvořil. IN G . OTO ŠAŠECÍ
17
D r JAROSLAV KOSE MEZI KRAJANY
V
roku 1 9 1 9 přijel do Švýcar s výpravou asi 800 dětí z Československa mladý muž, D r Jaroslav Kose. Děti se měly zotaviti z následků válečného strá dání. Byly umístěny po dobu dvou měsíců v různých kantonech, buď v pensionátech nebo v rodinách čes kých a švýcarských. D r Kose navštívil přitom krajan ské kolonie v různých švýcarských městech. T ak jsme ho poznali. Pak odjel. V roce 1924 byl vypsán konkurs na obsazení úřed nických míst v Mezinárodním úřadě práce v Zenevě. D r Kose se též účastnil a konkurs vyhrál. V té době byl již ženat a do Zenevy se přistěhoval se svou chotí Vlastou. Oba stali se aktivními členy Besedy »Slovan«. V e své první přednášce obeznámil nás s poměry na šich krajanů v Americe. Pak následovaly četné před nášky o časových světových problémech, o nábožen ství obrody, lásky a pomoci, které by odstranilo škod livý klerikalismus, o sblížení inteligence s lidem, o dob rém tisku a knihovnách, míval příležitostné slavnostní projevy a přispíval do Věstníku čs. kolonie ve Švýcar létě
sku. Při vhodných chvílích zahrál také na klavír. V še chno jeho úsilí směřovalo k tomu, aby kulturní úroveň krajanské kolonie v Zenevě byla zvýšena. Krajané si vážili jeho práce a r. 1926 byl zvolen předsedou Besedy. Jeho činnost zasahovala i mimo rámec krajanské ko lonie. Spolupůsobil s paní Vlastou na různých mezi národních bazarech a slavnostech, vyučovali českou a moravskou besedu v různých mezinárodních společ nostech mládeže. Cizinci ocenili vždy hudební a ryt mickou krásu našich národních tanců. U manželů Koseových, ve vile v Avenue W endt číslo 18, nalezli po zvaní cizinci a krajané příjemné ovzduší a demokra tické společenské prostředí. Byla to účinná propagan da pro náš národ a naši republiku. Po šest let spolupůsobil D r Kose v Zenevě. Konal tam tu drobnou národní práci, která má trvalou cenu. V březnu 1930 vyžádal si od Mezinárodního úřadu práce jednoroční dovolenou a nastoupil místo v mi nisterstvu zemědělství v Praze, aby tam studoval země dělskou krisi. V ministerstvu poznali však jeho schop nosti, ocenili jeho jazykové znalosti a již ho zpět ne pustili. Pak přijížděl občas doZenevy jako člen některé československé delegace, jsa vždy vítán členy Besedy. V krajanské kolonii ženevské má D r Jaroslav Kose čestné místo a nehynoucí památku. JO S E F L IN H A R T
19
PESTRÉ CESTY
BEREA
K
do zná americká velkoměsta, kde v jediném mra
kodrapu žije až 1500 lidí, kde vzduch je zkažen kou řem a chvěje se překotným hlomozem nesčetných aut, drah, povozů, nevěřil by, že kraj, který dnes chci vám popsat - je také v Americe. Ovšem ne na přelidněném východě, ale daleko na jihu, v hornatém, Bohem i lid mi opuštěném státě Kenntucky. A přece je z nej typič tějších amerických krajů, mnohem karakterističtější pro poznání historie a ducha amerického lidu než kosmopolitní New Y o rk nebo Chicago. Již proto, že obyvatelé jsou přímými, nesmíšenými potomky prvot ních anglických kolonistů, kteří jedním proudem v t. zv. Nové Anglii, druhým zde na jihu vnikli do nezná mé americké pevniny. Ale že cesta divokým, hornatým krajem byla velmi obtížná, rozsypala se jim u vozů kola, zabořili se koně do bláta a tak se stalo, že milí kolonisté chtěj nechtěj zůstali, kam až došli a založili si v Kenntucky své prosté, z netesaných klad sroubené chaty, zvané kabiny. Zde žili v tuhém boji s přírodou,
20
káceli lesy, vzdělávali chudá pole, obchodovali kožišinami a domácími výrobky. A tak tu namnoze žijí do posud a málokterý cizinec mezi ně zabloudí. Stát Kenntucky přirozeně je z posledních, co se školství a pokrokovosti týče. Zde to bylo, kde navržen letos zá kon, zakazující atheismus a učení o darwinismu! Sně movna dokonce zákon přijala a teprve senát nepatrnou většinou odmítl tento směšně reakční zákon a uchránil tak Kenntucky i celé Spojené státy nesmrtelné ostudy. Zde v horách marně bojuje prohibiční policie proti tajnému vaření kořalek. Ř íkají jí moonshinewhisky, t. j. pálenka, vařená při svitu měsíce. Je to velmi pří padný název. Horalé v noci na skrytých místech v le sích, pomocí velmi primitivního destilačního aparátu, připravují kořalku, která se dnes vysoko platí a pak ji v plochých lahvích, které skrývají v širokých jezdec kých botách, vozí na trh. Při projížďce krajem potkali jsme celé skupiny ta kových divoce vypadajících jezdců, kteří by dělali čest každé raubířské bandě a kteří si nás nevlídně a pode zřívavě prohlíželi, jako by chtěli říci: »Copak vy tu, měšťáci, hledáte v našich horách?« Vládnou tu ještě staré drsné mravy a zákon krevní msty je všeobecně dodržován. Naši průvodčí ukázali nám spáleniště far my. Je jí majitel byl přívržencem prohibice. Za to mu sousedé zapálili dům nad hlavou a on sám jen tak tak
ušel a odstěhoval se raděj jinam, než by čekal, až si na něho počíhají po druhé. Nuže, v tomto temném kraji je jedno světlo kultury. Je to Berea. Universita v horách, chudá a prostá zaří zením, ale bohatá duchem a službou. Vzdělávají se tu synové a dcery horalů ze tří jižních států, seznamují se s kulturou a vracejí se opět, aby šířili poznatky vědec ké, ve škole nabyté, po svých rodných horských vís kách. Nenajdete v Berei luxusních fraternit, student ských klubů, nepořádají tam bály, ani footballové matche. Ale učí se, pilně a poctivě. Mnozí studenti do jíždějí na universitu na koních, před knihovnou stále je jich celá řada. Mnozí chodí bosi, nemajíce peněz na boty. Mnozí půl dne pracují na farmě patřící koleji a půl dne chodí za to zadarmo do přednášek. Ale presi dent university D r Hutchins mne ujistil, že výsledky studia podle zkušebních záznamů jsou mnohem vyšší než na velkých, světoznámých a bohatých universitách východních. V Berei je málo. N ení tu nic než universitní osada. Žádná kina, tramvaje, krámy, pranic. Ani kouřit se nesmí s ohledem na většinu studentů, kteří by si kou ření z peněžních důvodů nemohli dopřáti. Takhle jim aspoň líto nebude a lesní vzduch se nekazí. Všichni studenti, ať nemajetní či zámožní, musí týdně osmnáct hodin výdělečně fysicky pracovati, aby si zvykli vážit
22
si vydělaných peněz. Tak u stolu nám posluhovala stu dentka, která si takto vydělá tři a půl dolaru týdně. Jiné kolegyně chodí do tkalcovny k universitě připo jené a pracují tam originální loktuše, koberce atd. Stu denti nejvíc věnují se farmě, která dodává universitní kuchyni potřebné hospodářské produkty. Přitom vlád ne v Berei srdečná družnost, je to velká rodina a rek tor je všem starostlivým otcem. Některé ty jeho děti jsou hodně škole odrostlé. Mnoho je tu třicetiletých, vousatých studentů a dokonce se nám představuje stu dent - sedmdesátiletý. Seděl při všech přednáškách v první řadě a považovali jsme ho za pensionovaného profesora. A zatím je to student, dokonce filosofické fakulty. Rektor nám pověděl o něm pěknou historku. Přišel před dvěma roky s hor, tři dny cesty pěšky mu sil, veda na provaze krávu. Po cestě se živil jejím mlé kem a chlebem. Peněz neměl. Přišel do Berei a nechal si vyvolat rektora. N abídl mu krávu výměnou za vzdě lání. Rektor přijal a stařeček je z nej pilnějších studen tů. Vyprosili jsme si na památku jeho fotografii, jak s krávou přišel na universitu. Osvětový význam této horské university více vynik ne, uvědomíme-li si, že absolventi zcela v intencích vedoucích školy nechodí do měst, aby se stali lékaři, advokáty atd., ale vracejí se všichni do svých drsných, zanedbaných hor šířit osvětu mezi nevědomým lidem 23
svých vesnic. Zakládají školy, kam děti i dospělí do cházejí od července (po žních) do prosince. Později by sníh nedovolil. A každého léta učitelé těchto škol vracejí se do Berei doplnit své vzdělání ve zvláštním prázdninovém kursu. Nemohu se také nezmíniti o obě tavosti, s jakou celý profesorský sbor Berei místo prázd nin věnuje se těmto osvětovým průkopníkům. Navštívili jsme jednu takovou lesní školu. N a mý tině pěkné stavení s velkým nápisem »Cooperative store«. N e tedy škola, ale družstevní konsum. Divíte se. Vcházíte. Plavovlasé děti horalů poslouchají po zorně učitele, který sem na koni dva dny v týdnu za jede. A vzadu sedí rodiče dětí a učí se s nimi, právě o velkém rodáku těchto hor - Abrahamu Lincolnovi. V druhém křídle stavení je velký sklad. Obchod smí šeným zbožím, vedený panem učitelem. V přestávce vchází hoch: chtěl by čítanku, pero a sešit. Co stojí? Patnáct vajec. Zák ochotně vybaluje z ranečku patnáct vajec a šťasten odchází s čítankou. Peněz v krámě není. Platí se vejci, moukou, obilím, a učitel vše v městě zpeněží a nakoupí zase, co třeba pro školu; i bot, ná činí, konserv. A zisk, je-li jaký, vrací se kupcům v po měru k výši nákupů - ovšem zas ve formě zboží. Ideál ní družstvo, že? Dny v Berei byly z mých nej radostnějších dojmů v Americe. Nezapomenu té srdečnosti, té horlivé tou
24
hy po studiu, toho zájmu, který všichni jevili o po měry u nás. D ivil jsem se, jak poměrně dost věděli o Husovi, o Komenském i Masarykovi. A odjížděl jsem s pocitem hluboké úcty k duševní síle těch, kdo zasvětili svůj život šíření kultury v této zanedbané kon čině. Rozloučení bylo dojemné. Vědouce, že škola je chudá, nezmiňovali jsme se o tom fondu přátelství, na který tou dobou ve prospěch evropských studentů vybíraly všechny americké university. Až se nám pre sident Hutchins pochlubil, že se jeho studenti usnesli vzdát se v jednom týdnu třech večeří a poslat ušetřené peníze ženevskému komitétu studentské pomocné akce - pro kolegy v Rusku a střední Evropě. Když jsme se dali do vlaku, přiběhla bez dechu ona studentka, která nám u stolu posluhovala a vtiskla mi do ruky zmuch laný papírek. »Tu vezměte pro ty vaše studentky, o kte rých jste nám vyprávěl, aby věděly, že na ně myslíme tady v Berei.« Jméno neřekla, díky odmítla a jen s úsměvem dodala: »Musíme jedni druhým pomáhat a mít se rádi, vždyť jsme všichni studenti.« V lak se hnul. Ještě zamávání, jedeme. Rozbaluji papírek. T ři a půl dolaru. Je jí týdenní mzda. Byl jsem mocně po hnut. N ej lepší dar, který mi byl svěřen. D ar čisté, ne sobecké lásky, mezinárodního přátelství. DR J. KOSE
25
IN M E M O R I A M F.
H A L A S
Bezradný den po noci bezradnosti, kdy v radě času třesklo osudí, Smrtholka ťala do nalíčené kosti slov Ty žal jen zostudí. Zpívám si píseň tu jeho mezi všemi, se mnou ji notí křídly havrani. Všichni budem v čiernej zemi srovnáni, srovnáni. A házím růži kamaráda, ať zavoní mu krví u hlavy. Spadalých listů kavalkáda stráž kopí v pozor postaví.
26
Toto In memoriam posílá jako připomínku jednoho krásného a plného života VLASTA KOSEOVÁ
v
srpnu
i 947
JAKO SOUKROMÝ T IS K V Y TISK L Y Č . A . T . V PRAZE
