Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice

J A ROS LAV D AV I D

Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice K A P I T O LY Z M O D E R N Í ČESKÉ TOPONYMIE

ACADEMIA

Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice KAPITOLY Z MODERNÍ ČESKÉ TOPONYMIE místní jména

C

uliční názvy

C

literární toponyma

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

JAROSLAV DAVID

Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice KAPITOLY Z MODERNÍ ČESKÉ TOPONYMIE místní jména

C

uliční názvy

C

literární toponyma

ACADEMIA P R A H A 2 0 11

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS168539


Rád bych poděkoval všem, kteří mě nejen inspirovali, ale i pomohli cennou radou. Zejména pak prof. Rudolfu Šrámkovi, jehož kapitolka o honorifikujícím motivu v Úvodu do obecné onomastiky mě přivedla k napsání této knihy, a doc. Heleně Bauerové, jejíž seminář mě osudově seznámil s toponomastikou. Dále děkuji dr. Michaele Čornejové, dr. Milanu Majtánovi, dr. Milanu Harvalíkovi a dalším kolegům-onomastikům za podněty, které jsem čerpal z jejich textů, přednášek i osobních konzultací. Můj dík také patří pracovníkům archivů a muzeí, zejména pracovníkům Národního archivu v Praze, Státního oblastního archivu Praha, Státního oblastního archivu Plzeň, Moravského zemského archivu Brno, Zemského archivu Opava, Státního okresního archivu Havlíčkův Brod, Jindřichův Hradec, Karviná, Plzeň a Zlín, Městského muzea Rumburk, Krajského muzea Sokolov, Vlastivědného muzea v Šumperku a Knihovny Nadace Tomáše Bati ve Zlíně, v neposlední řadě pak také všem regionálním historikům a badatelům, kteří mi přispěli cennou radou. Mgr. Žanetě Dvořákové z Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., v Praze děkuji za ochotné zpřístupnění archivních materiálů. Svým rodičům děkuji za to, že mě přivedli k zájmu o historii, jazyk a literaturu a vždy mě v tomto zájmu podporovali. Bratrovi Míťovi chci poděkovat za kritické poznámky prvního čtenáře. Největší dík však patří mé manželce Janě, a to nejen za pomoc s jazykovou úpravou textu, ale zejména za její trpělivost, velkorysost a podporu při psaní knihy. Především jí tuto knihu věnuji. březen 2011

autor



OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zásady pro přepis vlastních jmen a dobových pramenů. Lokalizace toponym a vysvětlivky k jejich motivaci . . . . . . . . . . . .

17

Seznam zkratek a symbolů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

19

Kapitola 1. Názvotvorná charakteristika české oikonymie 18.–20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Česká oikonymie – názvotvorná charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . Otázka honorifikace a místní jména 18. a 19. století . . . . . . . . . . . .

21 21 23 27

Kapitola 2. Honorifikační motiv v toponymii . . . . . . . . . . . . . . . . . Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Onomastika, onymie a politika a ideologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Honorifikační motiv – obecná charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . Honorifikační toponymie – současný stav bádání v české onomastice . . Honorifikační toponymum – charakteristické znaky . . . . . . . . . . . . . . . Nominace a přejmenování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

30 30 30 33 36 38 38

Ideologická podmíněnost honorifikačního jména – toponymický newspeak a vytváření tzv. státní krajiny . . . . . . . . . . . Internacionalizační tendence v honorifikačním motivu . . . . . . . . . . . . . Honorifikační toponymum – defektní onymum . . . . . . . . . . . . . . . . . . Neplnění primárních toponymických funkcí – nominace, diferenciace, identifikace, lokalizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Komunikační nefunkčnost honorifikačních oikonym . . . . . . . . . . . . . . Věcná nesprávnost a nelogičnost – zdroj komunikačních nedorozumění . . . Honorifikační toponyma – pokus o klasifikaci . . . . . . . . . . . . . . . . . . Typ A – deantroponymické honorifikační oikonymum . . . . . . . . . . . . Typ B – detoponymické honorifikační oikonymum . . . . . . . . . . . . . . Typ C – dechrématonymické honorifikační oikonymum . . . . . . . . . . . Typ D – deapelativní honorifikační oikonymum . . . . . . . . . . . . . . . .

13

42 49 52 52 56 57 58 61 66 69 69 7


SMRDOV, BREŽNĚVES, RYCHLONOŽKOVA ULICE

Kapitola 3. Honorifikační motiv v oikonymii českých zemí 1918–1960 – obecná charakteristika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příčiny neuplatnění honorifikačního motivu v české oikonomii . . . Tradice české onomastické kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zákonné normy upravující používání toponym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Uzavřenost české oikonymické soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Etnické přesuny a změny hranic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

72 72 74 75 77 80 81

Kapitola 4. Česká oikonymie a honorifikační motiv 1918–1945 . . . Období let 1918–1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Případové studie – období 1918–1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponymum Žižkovo Pole (původně Šenfeld, okres Havlíčkův Brod) – případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponymum Baťov a další baťovská jména – případová studie . . . . . . . Baťovská jména ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Baťovská jména v Československu – Baťov a Baťovany . . . . . . . . . . . .

83 83 87 87 90 90 93

Kapitola 5. Česká oikonymie a honorifikační motiv 1945–1960 . . . Období let 1945–1960 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příčiny změn v oikonymii let 1945–1960 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

95 95 98

Odstraňování německých jmen a jmen s přívlastkem Německý, Polský, Uherský – přívlastek Český . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Honorifikační oikonyma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Kult osobnosti v české oikonymii 40. a 50. let 20. století . . . . . . . . . . . . 106

Sudety a uplatnění honorifikačního motivu v letech 1945–1951 . . . . 107 Honorifikační jména a jejich úloha při nahrazování německých oikonym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Mytizační funkce honorifikačních jmen a mýtus „naší“ krajiny . . . . . . . Sudety – mýtus české krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Slovensko – mýtus kulturního národa s odbojovou a velkomoravskou tradicí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kaliningradská oblast a Krym – mýtus sovětské krajiny . . . . . . . . . . . . Izrael – mýtus židovské zaslíbené krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Případové studie – období 1945–1960 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponymum Havlíčkův Brod – případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . Vývoj pojmenování města do roku 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Změna názvu města v roce 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

107 112 113 116 119 120 121 121 121 122

OBSAH

Pokusy o změnu názvu města v letech 1918–1939 . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Přejmenování města v roce 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

Návrhy Metoděje Rozsívala na degermanizaci oikonymie – případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponymum Havlíčkova Borová (okres Havlíčkův Brod) – případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponymum Švermov (okres Kladno) – případová studie . . . . . . . . Toponymum Gottwaldov (dnes Zlín) – případová studie . . . . . . . . . Toponymum Havířov (okres Karviná) – případová studie . . . . . . . . Soutěž na název nového města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponymum Havířov v kontextu honorifikačních jmen 40. a 50. let 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Charakteristika materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Analýza jednoslovných návrhů – východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednoslovné návrhy – typy tvoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponyma s formantem -ov, typ Havířov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Toponyma s formantem -(ov)ice, typ Bezručovice, formant -ín, typ Soutěžín, a další domácí topoformanty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Deapelativní toponyma v singuláru s nulovým formantem, typ Hřebík, plurálová toponyma, typ Krystaly, deadjektivní toponyma, typ Zářné . Kompozitní toponyma s antropoformanty, typ Průmyslav, Horomír, kompozita, typ Ostravobaň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zkratková toponyma, typ Chrč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Internacionalizační tendence – toponyma s cizími topoformanty, typ Uhlohrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Deonymická toponyma s nulovým formantem, typ Fučík, Donbas . . . . . .

127 128 129 131 134 135 136 137 140 143 143 145 147 147 149 150 152

Celková charakteristika názvotvorných typů – toponyma pro Havířov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Kapitola 6. Pomístní jména a honorifikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Honorifikační motiv a česká anoikonymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Revize pomístních jmen v Sudetech a kolektivizace . . . . . . . . . . . . . . . .

155 155 158 158

Žižkův dub, Masarykova lípa a další honorifikační anoikonyma – případové studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Žižkův dub . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Masarykova lípa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jiráskova cesta, Důl Klement Gottwald . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

160 160 163 163 9



Sémiotický závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Kapitola 7. Honorifikační motiv v české urbanonymii . . . . . . . . . . Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Město jako prostor moderní civilizace. Evropský a americký model urbanonymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Česká urbanonymie 20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Urbanonymické prostory současného města . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Český Krumlov – urbanonymie historického města . . . . . . . . . . . . . . . Honorifikační motiv v moderní české urbanonymii . . . . . . . . . . . . . . . . Od středověkého města k moderní době . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Honorifikační motiv v současné české urbanonymii . . . . . . . . . . . . . . . Urbanonymie socialistického města Havířov – případová studie . . . . . . Definice urbanonyma z pohledu významu podílu honorifikace na jeho utváření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kapitola 8. Reklamní funkce oikonym . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reklama a oikonyma – principy fungování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reklamní (přací) toponyma typu Veselí, Lázně Bohdaneč . . . . . . . Reálná toponyma a jejich využití v reklamním textu . . . . . . . . . . . . Reklamní funkce oikonym – případové studie . . . . . . . . . . . . . . . . .

166 166 169 171 171 173 174 174 175 179 182 183 186 186 189 193 196

Oikonymum Beroun v kontextu reklamního textu – případová studie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Uliční jména a jejich využití v reklamě – případová studie . . . . . . . . . . 199 Pojmenování bytových komplexů – případová studie . . . . . . . . . . . . . . 203

Kapitola 9. Oikonymie v uměleckém textu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Východiska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Charakteristika české literární toponymie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210 Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220 Prameny a literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Archivní fondy, kroniky, soupisy pomístních jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 10


OBSAH

Tištěné prameny (beletrie, dobové články, dobové příručky, edice, statistické lexikony, vyhlášky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 Elektronické databáze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303

11



ÚVOD

Kniha, již právě otevíráte, se zabývá vývojem české toponymie (soustavy zeměpisných jmen),1 především oikonym (místních jmen),2 v moderní době. Ve 20. století byl systém zeměpisných jmen významně ovlivňován politikou, nacionalismem, společenskými proměnami, kulturou a také reklamou. Moderní tvůrce a uživatel zeměpisných jmen není už jen kolonizátorem či lokátorem, který chce svým pojmenováním vystihnout především podstatu místa, jeho charakter, okolnosti založení nebo vyjádřit vlastnický vztah. Naopak toponymum se mu stává nástrojem politického, národnostního či obchodního boje, vkládá do něj své představy, skrze jméno vytváří mýtus krajiny nebo vystupuje pouze jako jeho lhostejný uživatel. Tím vším se zabývá kniha, jejíž autor si klade řadu otázek a pokouší se na ně najít uspokojivou odpověď, a to nikoliv ve spekulacích a hypotézách, ale na podkladě svědectví a analýzy zeměpisných jmen, archivních pramenů a dalších zdrojů. Moderní česká toponymie 20. století,3 zejména oikonyma (místní jména) a jejich vývoj představují materiál, jemuž doposud nebyla věnována soustavná pozornost. Výjimkou byly práce zabývající se synchronním (současně zaměřeným) normativním popisem soustavy místních jmen, výkladové slovníky nebo zeměpisné lexikony se standardizační funkcí (např. MJČ 1–5; MJMS 1–2; POLÍVKOVÁ 1985 b; POLÍVKOVÁ 2007; ZEMLEX; ZJČ). Pokud si jejich autoři všímali moderní oikonymie, byla to obvykle jen záležitost výkladu dílčích hesel, nikoliv pozornost systému jako celku. Zájem toponomastiky se soustřeďuje především na starší období, zhruba do počátku 15. století, kdy se dovršila geneze české toponymické soustavy (např. BOHÁČ 1978; BAKALA 1982; BAKALA 1983; ČORNEJOVÁ 2009; DOBIÁŠ 1927; HOSÁK 1957; HOSÁK 1962; LUTTERER 1969 b; 11

12

13

Toponymum (vlastní jméno zeměpisné) označuje vlastní jména mapově zachytitelných objektů, nacházejících se na zemském povrchu. K terminologii toponomastiky viz ESČ; KADMON 2002; SOUSTAVA; ŠMILAUER 1963; ŠRÁMEK 1999. Oikonymum (místní jméno) označuje vlastní jména obydlených objektů, zejména měst, vesnic, samot apod. Českou toponymií/oikonymií/anoikonymií rozumíme soustavu zeměpisných jmen na území českého národního jazyka odpovídajícím oblasti vymezené hranicemi České republiky.

13



MUSIL 2002; SCHWARZ 1961; ŠMILAUER 1960; ŠMILAUER 1964;4 ŠRÁMEK 1965; ŽEMLIČKA 1980). Autory zajímala a zajímá buď středověká kolonizace (např. KLÁPŠTĚ 2005; ŠIMÁK 1938), nebo problematika lokalizace zaniklých osad (např. NEKUDA 1961; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1976; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1986; OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1995 b; ROUBÍK 1959; ZANIKLÉ OBCE—EL). Druhou oblastí zájmu toponomastiky jsou anoikonyma (pomístní jména),5 v současnosti zvláště ve spojitosti se zpracováním projektů velkých slovníků (srovnej např. ČIŽMÁROVÁ 2007; ČIŽMÁROVÁ 2009; SLOVPJ; ŠIPKOVÁ 2009). Pozdější období vývoje zeměpisných jmen obecně již není pro historii, toponomastiku ani pro lingvistiku tak zajímavé. Výjimku představují pouze změny v soustavě místních a pomístních názvů českého pohraničí, k nimž došlo po roce 1945 (např. BURDOVÁ 1971; BURDOVÁ 1972; LUTTERER 1972; MATÚŠOVÁ 2002; MATÚŠOVÁ 2006; MATÚŠOVÁ 2007; ORLÍK 1952; PLESKALOVÁ 1989; ŠRÁMEK 1980b; ŠRÁMEK 1980c), proměny anoikonymie související s kolektivizací zemědělství (např. OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ 1968; PLESKALOVÁ 1983), popř. stručný popis novodobé toponymie v rámci vývoje onymie (ŠRÁMEK. KNAPPOVÁ 2002). Příčiny nezájmu historiků o novověkou toponymii na příkladu nově založených osad vystihl Ladislav Hosák: „Historikové věnovali zaniklým osadám daleko větší pozornost nežli osadám vzniklým v nové době. Zaniklé osady vábí romantikou a někdy i svým tragickým osudem, zatím co zakládání nových osad zdá se být všední a málo pozoruhodnou událostí.“ (HOSÁK 1966, s. 203). Pro onomastiku a obecně i lingvistiku, obzvláště pro diachronní disciplíny, pak soudobá oikonymie nepředstavuje nijak významný materiál. Vlivem podstatné míry standardizace ve slovnících a statistických lexikonech již od 19. století (např. ENS 1–4; PALACKÝ 1848; SCHALLER 1–16; SCHWOY 1–3; SEDLÁČEK 1908; SOMMER 1–16; WOLNY 1–6) slouží jako „živý“ jazykový materiál, např. pro dialektologii, 14

15

Ačkoliv Šmilauerův článek zachycuje vývoj české oikonymie až do 60. let 20. století, samému 20. století je věnován pouze jeden odstavec. Anoikonymum (pomístní jméno) označuje vlastní jména neobydlených objektů vytvořených přírodou, popř. člověkem, zejména pojmenování vod (hydronyma), hor, kopců, skal (oronyma), zemědělsky využívaných pozemků (agronyma), a také komunikací (hodonyma). Jana Pleskalová v monografii Tvoření pomístních jmen na Moravě a ve Slezsku k anoikonymům řadí i názvy samot, osad a místních částí se zdůvodněním, že se sice jedná o obydlené objekty, ale „mnohé z nich převzaly pro své označení původní PJ“ (PLESKALOVÁ 1992, s. 7).

14 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

ÚVOD

především anoikonyma (pomístní jména). Tématem této knihy je z výše připomenutých důvodů právě česká oikonymie 20. století. Naším záměrem však nebyl soustavný popis vývoje systému místních jmen, ale ve formě vybraných kapitol se zaměřujeme na problémy, které česká toponomastika doposud přehlížela. Témata kapitol byla zvolena tak, aby umožnila ukázat obecnější trendy vývoje a fungování moderní české oikonymie. Jedná se o jevy a problémy, jejichž kořeny můžeme vysledovat již v 18. a 19. století; nás však zajímal především vývoj a proměny české oikonymie 20. a počátku 21. století. Vývoj české toponymie 20. století chceme ukázat na příkladu oikonym (místních jmen), ale v těch případech, kde je to vhodné zejména z důvodu srovnání, sledujeme i proměny plánu anoikonymického. V rámci tématu honorifikačních jmen si všímáme také proměn soustavy uličních jmen (urbanonym).6 Úkolem naší knihy však není mapování standardizace místních jmen, sledování vztahu spisovnost – nespisovnost nebo popis dějin toponomastiky ve 20. století. Zmíněných problémů se dotýkáme pouze okrajově tam, kde je to nezbytné pro doplnění výkladu hlavního tématu. Kapitoly 3, 4 a 5 se zabývají honorifikačním motivem v české oikonymii v kontextu evropské onymie 20. století. Zdroje a počátek uplatnění honorifikace (oslavná či memoriální zeměpisná jména) nacházíme již v toponymii 18. a 19. století (kapitola 1). Znalost a základní charakteristiky toponymie nově založených lokalit, jež vznikaly především parcelací dvorů, např. tzv. raabizační osady,7 a také v souvislosti s protoindustriálními provozy (hamry, hutě, sklárny, salajky) jsou nezbytným předpokladem pro následný popis úlohy honorifikačního motivu v toponymii 20. století. Šlo nám primárně o sledování tendencí v názvotvorbě, popis motivace a uplatnění starších oikonymických modelů, především se zřetelem k deantroponymickým toponymům (zeměpisným jménům odvozeným z osobních jmen). Předmětem kapitoly 2 však není pouhý úzce zaměřený popis honorifikačního motivu a zeměpisných jmen jím motivovaných, ale také se zde pokoušíme o klasi16

17

Urbanonymum (uliční jméno) označuje vlastní jména městských objektů, v úzkém slova smyslu ulic a náměstí, v širokém pojetí sem náleží také jména mostů, parků, budov, podniků, zastávek městské dopravy apod. (k vymezení termínu viz kap. 7, s. 183). Termín raabizační osady označuje sídliště zakládaná v poslední třetině 18. století v rámci raabizační reformy. Její podstatou byla parcelace vrchnostenských dvorů a rušení roboty za náhradu. Reforma byla nazvána podle svého autora, rakouského národohospodáře Franze Antona Raaba. Po něm jsou pojmenovány také české obce Ráb a Ráby.

15


Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova ulice

Recommend Documents