PŘÍBĚH ROHU NÁRODNÍ TŘÍDY A SPÁLENÉ ULICE Tesco My` - Národní Národní 63/26, též podle některé starší dokumentace Národní čp. 61/26 110 00 Praha 1 – Nové Město Obchodní dům Máj/Tesco v Praze 1 – Nové město čp. 63-II, Národní 26, Spálená 22
Obsah:
Historie Národní třídy................................................................................................................. 1 Historie Spálené ulice ................................................................................................................. 2 Vsuvky – „přílepky“ ................................................................................................................... 2 Založení Nového Města .......................................................................................................... 3 Ke správnímu členění ............................................................................................................. 3 K vládnutí ............................................................................................................................... 3 K hygieně................................................................................................................................ 4 Roh Národní třídy a Spálené ulice .............................................................................................. 4 Lokalita před rokem 1848....................................................................................................... 4 Šlikův palác ............................................................................................................................ 4 Lokalita po zbourání Šlikova paláce) ..................................................................................... 5 Lokalita po r. 1958 do roku 1972 (73) ................................................................................... 5 Obchodní dům Máj – My ....................................................................................................... 5 Obrázky ...................................................................................................................................... 8 Mapy sledované lokality v běhu času ....................................................................................... 16 Literatura .................................................................................................................................. 23
Historie Národní třídy Název ulice v toku dějin: Na příkopě, po zasypání hradebních příkopů. Po r. 1781, po vysázení stromů: V alejích, Nové aleje, V stromořadí. V 18. století je západní část nazývána Uršulinská a ve 2. polovině 19 století potom U řetězového mostu. Asi od roku 1870, po spojení obou částí ulice, byl používán název Ferdinandova (třída). V německé verzi Ferdinads Straβe (Ferdinandova třída), Allee Gasse (Alejová) a Volksstraβe (Národní). Od roku 1919 do 1941 a po r. 1945 Národní (třída). Připomíná vznik samostatného Československa v roce 1918. V letech 1941 – 1945 třída Viktoria. Na území dnešní Národní třídy bylo rozsáhlé opevnění Starého Města: dvojité hradby, parkán a hluboký příkop. Šlo o staroměstské opevnění, které začal budovat král Václav I. kolem roku
1 / 24
1230. Hradby byly v těchto místech přerušeny fortnou v Perlové ulici a bránou sv. Martina Na Perštýně. Fortna při Perlové ulici je připomínána až v roce 1412 a je možné, že v původním opevnění nebyla. K roku 1310 se objevuje v pramenech brána Na Perštýně, která byla podle přilehlého kostela pojmenována Martinskou nebo také podle směru cesty Zderazskou. Před hradbami Starého Města pražského nebyla jen pole, byly zde i osady a kostely, např. sv. Václava na Zderaze, sv. Petra Na struze. Národní třída vznikla po r. 1781 zasypáním hradebního příkopu a r. 1788 byla nová třída od kláštera voršilek až k Jungmannově ulici osázena dvojí řadou kaštanů, tak vznikly Nové aleje. Staré aleje s lípami již byly Na příkopě. V letech 1841 až 1860 byly stromy postupně vykáceny, aby bylo uvolněno místo pro komunikaci. V této době také dochází k zástavbě uvolněného místa. Podle bádání Serváce Hellera (český novinář, spisovatel a mladočeský politik) měly být stromy vykáceny v roce 1862 během jedné noci – to kvůli případným protestům obyvatel.
Historie Spálené ulice Ulice Spálená, původně, od roku 1348 Kovářská, byla jednou z hlavních dopravních tepen Nového Města pražského. Jde přibližně v místech, kde probíhala tzv. Vyšehradská cesta spojující Pražský hrad, přes Staré Město s Vyšehradem. Cesta procházela vyšehradským podhradím, vesnicí Psáry, emauzským úvozem, místem na Zderaze, přes Karlovo náměstí stupovala do Kovářské ulice a pokračovala ulicí Na Perštýně. Při Vyšehradské cestě žili kupci. V kronikách se uvádí, že to byli zejména kupci židovští, velkým bohatstvím oplývající. Dvojité mírné prohnutí Spálené ulice ukazuje, že Karel IV. se svými staviteli citlivě respektoval již existující komunikace a starou zástavbu. Nové ulice, které vznikaly na polích a nezastavěných pozemcích jsou vedeny přísně podle pravítka. Aby odlehčil stísněnému Starému Městu, nechal Karel IV. do nově vznikajícího Nového Města vystěhovat všechna hlučná a zapáchající řemesla: kováře, kotláře, nožíře, zámečníky, zbrojíře, jircháře… ale i zlatotepce. Ve 14. století dostala nová ulice název podle řemeslníků Kovářská, později Flašnérská (flašnéři pracovali s plechem). Dne 3. června 1506 vypukl v ulici veliký požár, který se nepodařilo dlouho udusit a ohni podlehlo více jak dvacet domů. Tato událost dala ulici jméno Spálená. Prvně se tento název objevuje v listinách v roce 1518 a platí dodnes. Vedle kovářů se v ulici usazují další řemesla, např. flašnéř, bečvář, kolář, hřebíkář (hřebičník), puškař, sklenář, nožíř, kameník, kotlář, ale i řezníci. Nové Město zvláště a Spálená ulice speciálně, bylo doménou řemeslníků. Dne 4. února 1898 začala Spálenou ulicí jezdit elektrická tramvaj.
Vsuvky – „přílepky“ Některé zajímavosti, na které jsem narazil při studiu pramenů.
2 / 24
Založení Nového Města V 10. století jsou zprávy o dvou knížecích dvorech: na Poříčí a Rybníčku. Od 11. století lze rekonstruovat drobné vesnice s nevelkými polnostmi. Teprve ve 12. století lze pozorovat kulturní stopy. Vzniklo několik farních kostelů a klášterů. V osadě Poříčí kostelíky sv. Petra a Klimenta. U Spálené a Lazarské ulice kaple sv. Lazara, v Rybníčku rotunda sv. Longina a další. Základní kámen k Novému Městu byl položen 26. března 1348, ale již předchozí rok tu vzniká karmelitský klášter u P. Marie Sněžné a klášter slovanských benediktinů v Emauzích. Toto ukazuje na rozhodnutí vladaře založit město. Do prostoru Nového Města bylo začleněno několik osad a během čtyř let bylo postaveno více než šest set domů. V roce 1351 byly započaty stavby kostelů. K ochraně sloužily hradby v délce 3,5 km (některé prameny uvádí 2600 m, [6]) se čtyřmi branami, které byly dokončeny již v roce 1350. Novoměstské hradby se táhly od Vyšehradu přes Botič na vrch Větrník a odtud dále na sever až k Těšnovu, měly tloušťku zdi nejméně pětimetrovou s výškou deset metrů. Hradby nebyly se Starým Městem a u Vltavy, která se pokládala za přirozenou hradbu. Ulice se většinou křižují kolmo, málokde vytvářejí oblouk jako je tomu ve Spálené. Celkem je zachováno středověké pravidlo pro vyústění ulic do náměstí buď v koutech, nebo uprostřed jeho stran. Komunikace na Novém Městě směřují k Starému Městu, nebo jdou souběžně s Vltavou. Bloky domů jsou většinou velké a pravidelné. Jen tam, kde zasahují do starších osad, jsou bloky rozdrobené. Ke správnímu členění Dna 8. března 1348 vydal Karel IV. zakládací listinu nového města (26. 3. 1348 bylo slavnostní položení základního kamene k městským hradbám), jež se mělo podle jeho rozhodnutí zvát Nové Město, určil hranice města a udělil mu městské zřízení podle vzoru zřízení Starého Města. Téhož dne vydal Karel IV. ještě další listinu, ve které určil, že se křesťanští obyvatelé na 12 let osvobozují od daní a jiných povinností. Toto platilo i pro židy, kteří se mohli přistěhovat jen pod podmínkou, že své domy postaví z kamene. Ustanovil též, že se do roka musí ze Starého Města přestěhovat všichni řemeslníci pracující kladivem, pokud by jich tu nebylo třeba ke kování koní a k výrobě zbraní. Založení Nového Města pražského bylo světovou zvláštností. Žádné město (srovnáván je Řím a Paříž) nebylo budováno takovým rozmachem jako Praha po r. 1348. Karel IV. se i zde projevil jako velký státník a stratég. Rozloha Nového Města umožnila přistěhování obyvatel na mnoho stovek let dopředu. Přitom byly nové hradby určeny tak, že umožňovaly přirozenou ochranu obyvatelstva. Hradby měly návaznost na severní Pražský hrad a na jihu na Vyšehrad. Řeka Vltava byla brána jako přirozená ochrana. Přestože pražská města tvořila územně i zástavbou jeden celek, správně byla stále samostatná. Po neúspěšných pokusech Karla IV., Jana Želivského a Jana Paška z Vratu o spojení Starého a Nového Města podařilo se spojení čtyř měst: Staré a Nové Město, Malá Strana a Hradčany realizovat až zásahem Josefa II, kdy dvorským dekretem z 12. 2. 1784 vznikla jednotná Praha. K vládnutí Postupem času mohli být v městských radách zastánci různých náboženství. Toto se změnilo po porážce povstání v roce 1620. V městských radách mohli být pouze vyznavači katolického náboženství. Nové Město bylo nejvíce postiženo perzekucemi. V roce 1621 bylo 5 zástupců
3 / 24
rady popraveno, jejich majetek byl zabrán a dalších 8 bylo zbaveno veškerého majetku. 8 radních i s rodinami emigrovalo a 16 konvertovalo ke křesťanství. Nadvláda katolické církve byla v Evropě zlomena až na Vestfálské konferenci, kdy byl po třicetileté válce (a Osmdesátileté válce: Nizozemsko – Španělsko) uzavřen 24. října 1648 Vestfálský mír. I přes velký nátlak papežské kurie nebyl na konferenci přiván papež. Od této historické události na mezinárodních smlouvách musel být podpis panovníka, ne podpis papeže. K hygieně Dříve si lidé s nečistou vodou a se splašky nedělali starosti, a to nejen v Praze. Obsah nočníku vylévali přímo na ulici. Byl-li záchod, tak to byl otvor ve zdi, v lepším případě předsazený (prevét, prevít), a ústil do strouhy u ulice. Močůvka tekla městem do řeky. Pro ilustraci. V roce 1697 vydala pařížská městská rada nařízení: „Kdo ráno vylévá z okna noční nádoby, nechť hlasitě volá: Pozor voda!“.
Roh Národní třídy a Spálené ulice Nárožní objekt čp. 61 v Novém Městě (někde uvedeno čp. 63/II, [1]); Národní 26, Spálená 22. Lokalita před rokem 1848 Odkazy v literatuře poukazují pouze na to, že v tomto místě byly při archeologickém průzkumu objeveny nevýrazné pozůstatky sídliště ze 13. stol. a základy domů, studny a fragmenty sladovny (dvě hvozdové pece na sušení obilí) z 2. pol. 14. a 15. stol. V nejstarší době byl majitelem jedné části rohového domu kramář Konrad, v druhé části, na které byl vymalován černý kůň, byl majitelem sladovník, pak strážný (strassreiter) Jan Malý a třetí část patřila kováři, potom pergameníkovi a nakonec zámečníkovi. Později byl rohový dům ve vlastnictví hraběte z Vrtby, potom hraběnky Marie Terezie Černínové z Chudenic. Po ní od roku 1780 vlastnil dům hrabě Josef Schlick. Domu se říkalo „U Zutrů“ nebo „Babylonská věž“. Šlikův palác Rozsáhlý rohový dům byl v roce 1848 přestavěný ve slohu anglické gotiky. Vznikl velký skvostný palác, kterému se začalo říkat Schlickův (Šlikův) palác. Majitelem byl hrabě Ervin Schlick. V Šlikově paláci mimo jiné sídlila Brandeisova mechanická dílna. Byla to optickomechanická dílna (dnes bychom řekli, že byla na jemnou mechaniku a optiku). Vyráběla úplný sortiment běžných geodetických přístrojů, tedy geodetických astrolábů, teodolitů, úhloměrných hlavic, sklonoměrů, nivelačních přístrojů a dioptrů včetně měřících stolů a heliotropů. V roce 1871 dílnu převzala po vdově Mathiase Richarda Brandeise (1818 – 1868) pražská firma Haase & Wilhelm, která pod vedením Antonína Haseho (1838 – 1898) působila i po smrti Jindřicha Wilhelma (1837 – 1881). Ve II. patře Šlikova paláce byl Úvěrní ústav majitelů domů v Praze a Česká obec sokolská. Od roku 1899 je v přízemí Šlikova paláce umístěno nakladatelství a knihkupectví J. R. Vilímka, otce a později i syna. Šlikův palác byl později majetkem Elektrických podniků a tato lokalita byla také ve hře, když se uvažovalo o nové ústřední budově EP.
4 / 24
Lokalita po zbourání Šlikova paláce) Tramvaje ze Spálené do Národní třídy jezdily těsně u chodníku. V první etapě rozšíření průjezdního profilu spočívalo ve zboření původního rohového domu čp. 115 u ústí Spálené ulice, který stál šikmo. Nově postavená budova s nárožní vížkou včetně současně postaveného paláce Louvre, čp. 116, byla situována již podle nově vytyčené a vyrovnané uliční čáry. V druhé etapě rozšíření průjezdu pro tramvaje byl zbořen Šlikův dům. Budova Šlikova paláce výrazně zasahovala do profilu ulice a mimo jiné nedovolovala položit kolejové oblouky ze Spálené směrem k Jungmannovu náměstí. Ty byly položeny až v roce 1955, tedy v době dřevěného pavilonu, viz dále. Šlikův palác byl zbořen 1938 (někde uvedeno 1937, [3]), po devadesáti letech fungování. Místo něho plánovalo město postavit 40 m vysoký desetipatrový dům s věžemi. Protože by výškou rušil panorama, byl plán přehodnocen na dvě nižší budovy. Na rohu Národní a Spálené (čp. 63/26) měl stát Palác světla. Měl jej postavit penzijní fond Elektrických podniků k propagaci využívání elektrické energie a její osvětlovací možnosti. V podzemí měl být divadelní sál pro 800 diváků. Měla zde být dále restaurace a stanice metra (projekt Škodových závodů z roku 1933). Na střeše měla být další restaurace s výhledem. Druhý dům měl být na Národní třídě. Z plánů sešlo, také pod vlivem okupace v roce 1941. Nějaký čas byl pozemek po zboření Šlikova paláce pustý, nakonec na něm ve čtyřicátých letech vznikl dřevěný provizorní pavilon, ve kterém byla mimo jiné restaurace. Další využití dřevěné stavby nebylo možné zjistit. Jeden ze zdrojů [1] uvádí, že po zbourání Šlikova paláce až do počátku 70. let tam stála „dřevěná Myšákova cukrárna“. O tomto lze pochybovat, cukrárna „U myšáka“ byla ve Vodičkově ulici. Lokalita po r. 1958 do roku 1972 (73) Dřevěný pavilon byl zbořen v roce 1969 a pozemek se skryl za ohradu. Tramvaj jezdila ze Spálené ulice k Jungmannovu náměstí. Od 4. července 1985 již tudy tramvaje nejezdily. Obchodní dům Máj – My Po letech stavebního provizória, od roku 1938 do roku 1973, byl na rohu Národní třídy čp. 63/26 postaven obchodní dům Máj. Jde o obchodní dům, ne hypermarket. Obchodní dům navrhli architekti John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš z libereckého studia SIAL (zakladatel Karel Hubáček – autor hotelu a televizního vysílače na Ještědu). Vlastní výstavbu provedly švédské stavební firmy SIAB a ABV Stockholm. Výstavba trvala od roku 1972 do r. 1975, 4 roky, celkem trvala výstavba 22 měsíců. Zahájení stavby: 21. 5. 1973, kolaudace 10. 3. 1975 a veřejnosti byl OD předán do užívání 21. dubna 1975. Po dokončení bylo v OD 10 700 m2 prodejních ploch, 3 930 m2 skladových ploch a bylo zaměstnáno 923 prodavaček/čů. Vnitřní vybavení dodala firma OZAP, n. p. a výtahy Transporta n. p. Jak šel čas, měnili se majitelé i název obchodního domu: Stavbu financoval a vlastnil řetězec Prior a dal ji číslo 02, snad, že Kotva byl Prior 01. Obchodní dům byl přejmenován na Máj (tak mu stále Pražané říkají). V roce 1992 koupila americká firma K-Mart 76 % akcií OD Máj.
5 / 24
V roce 1996 koupila britská maloobchodní společnost Tesco všechny české a slovenské prodejny řetězce K-Mart, tedy i OD Máj. Ten přejmenovala na Tesko My’. Jméno OD a jeho majitelé se sice měnili, ale podstata domu zůstala a je jedna z nejlepších architektur u nás. Jde o první stavbu architektury high tech v ČSR. Architekti v obchodním domu Máj zdůraznili kontrast prosklených stěn s plnými betonovými plochami v souladu s funkčním členěním budovy a jako samostatný prvek přičleňují nástupní přístavbu s pojízdnými schodišti na úrovni Spálené ulice. Uvnitř se neskrývá technické vybavení. Architekti použili zajímavá řešení: dům má pevnou fasádu se zasklením, oddělili komunikační halu s eskalátory, která je vizuálně propojena s interiéry, rozvody vzduchotechniky nejsou skryty a tak objekt působí technicistním dojmem, poprvé byly použity betonové obkladové desky ze Švédska. Působivá je třípatrová hala s průchody směrem k Vladislavově, Purkyňově a Spálené ulici s neustálým viditelným pohybem návštěvníků na eskalátorech. Dům se na západní straně přimyká k souvislé zástavbě Národní třídy, ostatní strany byly volné, nyní na obchodní dům My navazuje polyfunkční komplex Quadrio. OD má celkem 8 nadzemních a tři podzemní podlaží. Část 4. patra tvoří terasa, v 5. patře jsou kanceláře, v 6. patře je vedení společnosti a část technologie. Technologie je také v celém 7. patře. Konstrukci tvoří železobetonový monolitický skelet s monolitickými komunikačními jádry s předpjatými betonovými prvky. Pilíře skeletu rozestavili architekti v pravidelném modulu 12 × 9 m. Patra jsou spojena třemi pevnými schodišti, jedním výtahem (dvěma výtahovými šachtami) a dvěma eskalátory. Dopravu zboží zajišťují výtahy v betonové věži při východní straně domu. Věž je z vnější strany z pohledového betonu. V písemných záznamech lze vysledovat dvě protichůdné tendence: Stavbu odsuzují. Neladí s okolím, fasáda je fádní, jde „výstavní síň“ socializmu postavená kapitalismem! Nese také hodnocení, že jde o mašinistickou novofunkcionalistickou stavbu. Stavbu pokládají za významnou stavbu raného období high tech. Unikátní jak u nás, tak ve světě. V únoru 2006 vedení OD Tesco My mluví do médií o rekonstrukci OD My, ale podává na radnici Praha 1 žádost o demoliční výměr na Obchodní dům Máj. Radnice nebyla proti zbourání!! Tesco chtělo místo OD My postavit jiný OD. Tento záměr vyvolal bouřlivou reakci jak architektů, tak veřejnosti! V březnu 2006 v sousedství OD Máj plánuje společnost Sebastiana Pawlovského výstavbu polyfunkčního celku ze šesti navzájem spojenými budovami. Projekt Copa Centrum Národní počítá s tím, že bude ve třech podlažích propojen na Tesco. Společnost Tesco od demolice nakonec ustoupila a postoupila rekonstrukci. Přes velkou mediální masáž o špatné stavbě bylo při rekonstrukci potřeba vyměnit jen některé nepodstatné díly a na fasádě opravit či vyměnit zprohýbané hliníkové plechy. Fasádu OD se musela umýt. OD byl postaven pečlivě. Obchodní dům Máj / Tesco (dobové označení v novinách) byl v roce 2006 významným znalcem památek Prof. PhDr. R. Šváchou navržen na kulturní památku. Návrh vyvolal diskuzi jak veřejnosti, tak architektů. Návrh byl přijat a 24. října 2006 Ministerstvo kultury prohlásilo
6 / 24
pražský obchodní dům Máj za kulturní památku. Ve zdůvodnění je uvedeno: „…stavba je velmi citlivě včleněna do prostředí rezervace, aniž by ztrácela svoji originalitu“. Prohlášení Máje památkou nebrání jeho úpravám, jen se nesmí odstranit znaky, které ji zajistily historický význam. Při poslední rekonstrukci se muselo zachovat umístění eskalátorů, původní zábradlí a podhledy na vzduchotechniku. Vyměněny mohly být všechny podlahy a dispoziční řešení prodejních ploch. Po rekonstrukci má nyní OD My (konec roku 2014) jedno podzemní podlaží (potraviny) a pět nadzemních podlaží, které slouží jako obchodní plochy. Podhledy zakryly vzduchotechniku. Zakrytí vzduchotechniky lze označit za zásah do charakteru kulturní památky. Zřejmě došlo k dohodě, s tvůrci projektu či památkáři.
Zpracoval: Ing. Milan Brož Listopad – prosinec 2014
7 / 24
Obrázky
Pohled z Ferdinandovy třídy na roh Spálené, na Šlikův palác Zdroj: [18]
Ferdinandova třída, po levé straně roh Spálené ulice (Vilímkovo knihkupectví) Kolorovaná pohlednice, Zdroj: [18]
8 / 24
Ferdinandova třída při vyústění Spálené ulice, rok 1907 Pohled na Šlikův palác, č. p. 61 na Národní třídě Snímek zachycuje nejužší místo Ferdinandovy třídy při vyústění Spálené ulice Zdroj: [2]
9 / 24
Šlikův palác v roce 1938 Zdroj: [2]
10 / 24
Pohled do velmi frekventované Národní třídy k nároží se Spálenou ulicí (vlevo), rok 1969 Zdroj: [3]
Roh Národní a Spálené v roce 1969 Zdroj: [3]
11 / 24
Projekt na obchodní dům Máj, Národní třída 63 Zdroj: [1]
12 / 24
Obchodní dům Máj, rok 1984 Zdroj: [19]
13 / 24
Obchodní dům Máj v roce 1987 Zdroj: [19]
Obchodní dům Máj – Tesco My` v roce 2006 Zdroj: [25]
14 / 24
Obchodní dům Tesco My`, listopad 2014 Zdroj: vlastní
15 / 24
Mapy sledované lokality v běhu času
Mapa Prahy z roku 1348 Modře vyznačená oblast odpovídá zkoumané lokalitě – roh Národní třídy a Spálené Zdroj: [5]
16 / 24
Mapa Prahy z roku 1380 Modře vyznačená oblast odpovídá zkoumané lokalitě – roh Národní třídy a Spálené Zdroj: [5]
Mapa Prahy z roku 1650. (Značně neproporcionální.) Modře vyznačená oblast odpovídá zkoumané lokalitě – roh Národní třídy a Spálené Zdroj: [5]
17 / 24
Mapa Prahy z roku 1784 Zkoumanou lokalitu – roh Národní třídy a Spálené nelze určit Zdroj: [5]
18 / 24
Plán královské Prahy a obcí sousedních z roku 1903 Pod číslem 476 je uveden Šlikův palác Zdroj: [14]
19 / 24
Plán Prahy před r. 1945 Modře vyznačená oblast odpovídá zkoumané lokalitě – rohy Národní třída a Spálená Zdroj: [17]
Plán Prahy z r. 1856 Modře vyznačená oblast odpovídá zkoumané lokalitě – rohy Národní třída a Spálená Zdroj: [22]
20 / 24
Plán Prahy rok 1963 Národní třída 26, zde byl bývalý Šlikův Palác Zdroj: [13]
21 / 24
Plán Prahy 2014, zdroj www.seznam.cz, Mapy Národní třída 63/26, obchodní dům Tesco My Zdroj: vlastní
22 / 24
Literatura [1]
Baťková R. a kolektiv: Umělecké památky Prahy, Nové Město – Vyšehrad (Praha 1), Academia, Praha 1998, s. 839, ISBN: 80-200-0627-3
[2]
Bečková K.: Zmizelá Praha, Nové město, Nakladatelství SCHOLA LUDUS – PRAGENSIA, Praha 1998, 387 s., ISBN: 90-900668-9-5
[3]
Bečková, K.: Zmizelá Praha – Dodatky (3. díly), Paseka, Praha – Litomyšl 2003
[4]
Ederer, A.: Ulice a uličky Nového Města pražského a Vyšehradu, MILPO MEDIA s.r.o., Praha 2007, 15 s., ISBN: 978-80-87040-05-8¨
[5]
Fiala, M. – Holznerová, M. – Huml, V.: Nové Město pražské 1348 – 1784, Flora s.r.o., Praha 1998, 226 s. ISBN: 80-85394-19-7
[6]
Hlavsa, V.: Nové město pražské, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1958, 54. s.
[7]
Jarolímková Stan.: Netradiční procházky Prahou, I. díl, Knižní klub, Praha 2013, 191 s., ISBN: 978-80-242-3975-0
[8]
Kocourek, J.: Český atlas – Praha, nakladatelství freytag & berndt a Česká televize, Praha 2006, ISBN: 80-7316-209-1
[9]
Kolektiv: Pražský uličník, 2 díly, Libri, Praha 1997, ISBN: 80-85983-23-0 (soubor)
[10] Kolektiv: Obnova památek, Studio Axis, Praha 2011, 64 s. ISBN: 978-80-904081-3-5¨ [11] Laštovka, M. – Ledvinka, V.: Pražský uličník, Libri, Praha 1997, ISBN: 80-85983-23-0 (soubor) [12] Poche, E.: Prahou krok za krokem, Orbis, Praha 1948, 258 s. [13] Poche E. – Janáček, J.: Prahou krok za krokem, Orbis, Praha 1963, 340 s., ISBN: 11050-63, Orientační plán hlavního města Prahy, Orbis, Praha, 1963 [14] Ruth F.: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, I. díl, (faksimile 1. vydání nakladatelství Pavla Körbra v Praze 1903), Praha 1995, Lidové noviny, 472 s. ISBN: 80-7106-131-X Plán královské Prahy z roku 1903 [15] Škoda, E.: Pražský chodec vypráví - III, Academia, Praha 2001, 284 s., ISBN: 80-2000904-3 [16] Štech, V. V, - Wirth, Z. – Vojtíšek, V.: Zmizelá Praha (5. dílů), Paseka, Praha – Litomyšl 2002, (reprint Poláček Václav z r. 1946), ISBN: 80-7185-497-2 [17] Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezku, III. díl, Nakladatelství Libri, Praha 2003, 616 s., ISBN: 80-7277-045-4 [18] DP-KONTAKT květen 2002, List pracovníků Dopravního podniku hl. m. Prahy, a. s., SOFIPRIN Praha, Praha 2002, ISSN: 1212-6349 [19] Panorama 2/84, Český fond výtvarných umění, Polygrafia, Praha 1984, 31 s. [20] Za starou Prahu, Věstník Klubu za starou Prahu 1/2006, ročník XXXVI (VII), Academia, Praha 2006, www.zastarouprahu.cz [21] Plán Prahy podle indikačních skic stabilního katastru (1840 – 1842), Archiv hl. m. Prahy, Scriptorivm, Praha 2005, 407 mapových listů
23 / 24
[22] Plán Prahy podle indikačních skic stabilního katastru (1856), Archiv hl. m. Prahy, Scriptorivm, Praha 2008, 407 mapových listů [23] Plánek a pohledy z roku 1891 [24] Ulicemi města Prahy od 14. století do dneška, Orbis, Praha 1958, 535 s. [25] Výstřižková služba Městské knihovny v Praze, Pragensie
Poznámka: V Archivu hlavního města Prahy se nic k této lokalitě nenašlo. Jsou tam zápisy o prodeji Šlikova paláce v příbuzenstvu, o placení daní a placení vodného.
**** *** *
24 / 24
