Rekonstrukce ZŠ a MŠ, ulice Smetanova

NAŠE MĚSTO DOLNÍ KOUNICE

Ročník 18 • číslo 3/2014

Žalman a spol.

Vážení spoluobčané, nadcházející podzim přináší, znovu po čtyřech letech, volby do zastupitelstva města. Uzavírá další volební období a dává každému možnost hodnocení práce a daných slibů ve volebních programech slíbených voličům v roce 2010 a zároveň právo účasti na volbách v roce 2014. Všichni se shodneme na jedné skutečnosti, že solidní spolupráce všech zastupitelů může být pouze prospěchem pro město. Hned první den, a každý následující, je dnem před volbami a vše co se v tomto městě děje ve veřejné sféře, je vždy spojeno s volebními programy, se sliby, s lidmi, kteří je dali a kteří je plní, anebo neplní. V činnosti zastupitelstva města, někteří zapomínali, pokud pominu ty, kteří se jich bez omluvy poslední dva roky vůbec nezúčastňovali a mají nyní odvahu kandidovat v převlečeném kabátě v názorově opačném seskupení, že zásadní činnost zastupitele není být pouze negativistickým oponentem návrhů rady města. Má být kreativním jedincem, jehož náplní není neustálé pruzení v nepodstatných věcech nebo technokratické teoretizování, kterému polovina zastupitelů a většina občanů vůbec nerozumí. Práce zastupitele je hlavně ve snaze prosadit zájmy a potřeby občanů, ne od ní, jako někteří, slabošsky utíkat a brát za ni ještě drze odměnu. V konečném důsledku, pokud je zastupitel ve vedení města nebo rady, musí se umět poprat i s problémy, které mu v široké škále nabízí každý den včetně sobot a neděl. Nikoho z Věcí veřejných nezajímaly skutečné potřeby občanů. Stav veřejných prostranství, chodníky, vozovky, technický stav budov a bytů, sociální potřeby občanů, důležité investiční akce nebo dotace, nic z toho nebylo za celou dobu předmětem jejich námětu či požadavkem do rozpočtu města. Ani jedna z uskutečněných akcí ve čtyřletém období nevyšla z podnětu zastupitelů za VV. Svoje úsilí soustředili pouze do některých spolků a sportovních klubů, ve kterých shledali jednodušší možnost získat přízeň voličů nahlodáváním formou laciných populistických slibů. Pouze dvakrát drze opakovaný pokus pana Fily, připsat si úspěch za zřízení nové mateřské školy v ZŠ, byl pouhou lacinou lží, která je nedůstojná vzdělaného člověka, ale příznačná pro „dobrého“ politika, jak to bývá u lékařů politiků, již pomalu zvykem. Dvakrát občanům lhal, a ani se u toho nezačervenal. Pouze neustále vyčítal ošatné oddávajícím, které bez skrupulí lživě zkumuloval i s ošatným všech zaměstnanců, aby docílil vyššího a skandálnějšího čísla, které občany zajisté nadzvedne. Věci veřejné, nyní Kounice pro všechny, poukazovaly na hypotetické úspory v rozpočtu formou neuvolněného místostarosty, i když před volbou starosty a místostarosty nabízely zcela nepokrytě uvolněnou funkci místostarosty i s jinými funkcemi, jakoby se nechumelilo. Co si může občan o tomto počínání myslet? V průběhu volebního období se v tichosti a bez otevřené a upřímné prezentace veřejnosti proměnili v uskupení, které svým obligátním názvem „Kounice pro všechny“ má za úkol pouze zmást důvěřivé voliče. Nenašli ani odvahu upřímně a věcně zdůvodnit občanům, kterým vhazují do schránek své noviny, důvod, proč tak učinili. Tito lidé s no1

vým nátěrem pod názvem Kounice pro všechny zavrhli Věci veřejné stejně lehce, jako na ně nalákali voliče ve volbách do zastupitelstva v roce 2010. Mohl bych otisknout dopisy některých zastupitelů, které na první pohled nemají nic společného s prací zastupitele, které jsou pouze ubohou ventilací frustrovaných jedinců. Nikdy bych se nesnížil k tomu, abych publikoval, jakoukoliv korespondenci, kteréhokoliv občana, byť by obsahovala cokoliv. Jejich nahrávači z Mého domova, kteří za ně dělají špinavou práci, jsou pouze nedůstojnou ukázkou skutečnosti, jak bude nakládáno s osobními daty, názory a svatým soukromím každého jedince nebo skupiny objevivšího se na jejich indexu. O dalších účelově překroucených informacích, nesmyslech a špinavostech uváděných v jejich periodicích, které jsou na hranici žalovatelnosti, se nebudu vyjadřovat. Důležité je vždy zůstat nad věcí, nenechat se vyprovokovat a zachovat zdravý rozum. Jsem přesvědčený, že to, co se děje v současnosti, je pouze pokrytecké vábení občanů, které nemá hlubší smysl, pouze povrchní alternativní nabídku změny, za kterou jsou schované nevyřízené účty, pocit nedoceněnosti, závist a patologické sklony některých jedinců. Před volbou je velmi dobré si uvědomit, co a kde se za čtyři roky změnilo. Co bylo námi slíbeno a co z toho bylo učiněno. Volební program je právě o těchto věcech. Není o vydávání tlustých novin s nesmysly a nehoráznostmi pod hranicí lidské důstojnosti, jejichž úkolem je diskreditace současného vedení města za jakoukoliv cenu. Jsem přesvědčený, že občané nejsou slepí a že dokážou vnímat viditelné změny v celém městě bez pachuti volebního klání a špíny, kterou se někteří snaží nakydat. Volme se zdravým rozumem a dle vlastních zkušeností. Přeji všem voličům dobrou volbu. Karel Zalaba, starosta města

Rekonstrukce ZŠ a MŠ, ulice Smetanova 2

Rekonstrukce ZŠ, U Sboru

Oprava komunikace na ulici Bezručova 3

Dolní Kounice, můj domov Asi před 40-ti lety se Dolní Kounice staly mým domovem. Za tu dobu jsem poznal mnoho dolnokounických občanů a oni znají mne. Vztahy se spoluobčany byly vždy korektní, založené na vzájemném respektu. Proto se mě velmi dotýká snaha některých spoluobčanů, kteří se v předvolební honbě snaží pod rouškou „slušnosti, poctivosti a otevřenosti“ pohanit vedení města, kterému naši občané vyjádřili podporu v několika dřívějších volbách. Nebudu komentovat, co bylo napsáno ve čtvrtém čísle Můj domov, na to by muselo být popsáno mnoho stránek. Jen jsem chtěl poukázat na to, že pokud takto píší, mělo by to být zasazeno do širšího kontextu. Např. investiční akce mají určitou dobu přípravy – naplánování, projekt, finanční zabezpečení. Jenom žádost o dotace od jejího sestavení a podání do vyhodnocení příslušným ministerstvem je otázkou až jednoho roku. Následuje vypsání výběrových řízení, další administrace atd. Tvrzení, že se dělá až před volbami, má tedy asi jiný účel. Dolnokounický občan jistě vidí, co se udělalo v průběhu celých 4 roků. Takže jsem také přesvědčen, jak se píše ve zmíněném časopisu, že chytrý volič nenaletí. Doposud jsem si myslel, že volební program má říct občanům, co ten či onen chce za čtyřleté období udělat. Nyní se dovídám, že volební program se „vymýšlí“, že ho není vůbec třeba, že by stačila slušnost, poctivost, otevřenost. Jsem z toho na rozpacích. Slušnost, poctivost a otevřenost by měla být samozřejmostí mezi lidmi. Nedá se však spolupracovat s lidmi, kteří lžou, nechávají se zapírat, neplatí své dluhy, mají lavinu exekucí (mnohé skutečnosti jsou veřejně dohledatelné). Pro takové občany asi opravdu může platit jen to „demo“. Někdo zde může říct, kde je moje slušnost a korektnost. Nezlobte se, ale takové zastupitele já nechci, a věřím, že ani mnoho mých spoluobčanů. A obsah článku v časopise Můj domov „Co se děje za oponou?“ Bylo by dobré toto také zasadit do souvislostí. Městský rozpočet si opravdu nemusíme vylepšovat vybíráním za ukazování mrtvého starosty v rakvi. To už není jenom nevkus, ale mnohem nižší úroveň jednání. A tím jsme na samém dně. Ale bohužel, to je realita, možná pro někoho slušnost, poctivost, otevřenost. Věřím, že si občané zvolí zastupitele podle svých představ a svého uvážení.

Mgr. Oldřich Brabec

4

Kounický kamenolom a trochu jeho historie

Pohled shora na dnešní uspořádání provozního zařízení kounického kamenolomu, společnosti s r. o. Kámen Zbraslav

Úvod Až do nedávna bylo v povědomí kounických občanů pevně zakotveno, že když pojedou z Kounic do Moravských Bránic po Ivančické ulici, že budou mít v jednom místě naproti vodákům po pravé ruce dnes už velký, rozsáhlý, kounický kamenolom a pod ním, hned vedle silnice vysokou betonovou konstrukci s podjezdem pro nákladní auta, s nahoře umístěným, silně hlučícím zařízením pro drcení a třídění granodioritového kamene na různé frakce štěrků, štěrkodrtí, případně drtí, separátně ukládaných do zásobníkových bunkrů, ze kterých bylo možno požadovanou frakci kameniva dávkovat a vypouštět násypkami přímo do korby přistavených nákladních aut, která pak odjela ještě ke zvážení nakládky na velkou plošinovou váhu s vážním domkem proti kamenolomu pod dnes již vykácené topoly, mezi silnicí a řekou. 5

Tak to bylo až do roku 2010, kdy bylo přikročeno k realizaci dlouho připravovaného přemístění komplexního zmodernizovaného zařízení od silnice nahoru, do útrob již poměrně rozsáhlého vytěženého prostoru s upravenou vodorovnou plochou, kde dnes už je dostatek místa pro všechny ty drtiče, třídiče i dlouhé přestavitelné pásové dopravníky, které vytvářejí i velmi vysoké kuželové pyramidy volně sypaných zásob již vytříděných frakcí kameniva, ze kterých se pak bagrem nakládají přímo do přistavených nákladních aut. Tím se také vyřešil dlouhotrvající starý problém zatěžování provozu na přilehlé silnici velkou hlučností od drtičů, i velkou prašností, vyžadující zejména v letních měsících opakované kropení silnice. Vyřešil se tím i občasný problém promrzání starých zásobních bunkrů nad silnicí v zimním období při silných mrazech, kdy jejich vlhký obsah zamrzl a přestalo fungovat jeho samovolné vysypávání z bunkrů do aut. Pak se muselo zkusit píchání shora do bunkru železnou tyčí, aby se obsah rozrušil a uvolnil a když to nepomohlo, muselo se čekat, až mrazy povolí. To už prý dnes nehrozí, protože i venku volně sypané štěrky a drtě zamrznou jen na povrchu a povrchové zmrazky nakládací bagr snadno uvolní a rozruší. Když jsem se na jaře setkal s redaktorem kounického čtvrtletníku Naše město, Mirkem Řezáčem, řekli jsme si, že dnes většina lidí ani neví, jak nyní tam nahoře, kam není ze silnice vidět, kounický kamenolom po novém uspořádání vypadá a že by snad bylo dobré o tom napsat něco do kounického zpravodaje Naše město Dolní Kounice. Vyžádal jsem si tedy rozhovor s vedoucím kamenolomu panem Janem Brabcem, který mne ochotně přijal, odpověděl na všechny mé otázky, zapůjčil mi starší fotografie z kamenolomu, provedl mne dnešním kamenolomem a dokonce mi předal výtah záznamů o historii kamenolomu z kounické kroniky, který si vyžádal od kronikáře pana Bruno Němce. Navíc mi doporučil, abych též navštívil dnes už důchodce pana Miroslava Málka, někdejšího kounického střelmistra, dlouhodobého a zkušeného zaměstnance kamenolomu, kde pracoval již od padesátých let minulého století, což jsem pochopitelně hned udělal. A výsledkem toho všeho je tedy tento příspěvek.

Historie kounického kamenolomu Těžba kamene v kamenolomu v Dolních Kounicích na Ivančické ulici byla zahájena občanem Kuderou již roku 1904. V té době také s výhodou v blízkosti kamenolomu Hugo Světlík otevřel cementárnu, která je v provozu dodnes. Kamenolomu se zpočátku říkalo „Kuderova skála“. Tehdy se souhlasem obce Kudera začal ručně lámat skálu. V roce 1924 byl lom v držení několika podnikatelů, kterým lom obec jen pronajímala. Byli to Rudolf Jelínek, František Vodička, Filip Morgenstern (otec Ruth Morgensternové, která později z Kounických Židů jako jediná přežila nacistický holocaust a vrátila se do Kounic a doposud žije v Brně), dále Jan Horák a Karel Matula. Smlouvu na provozování kamenolomu měli s obcí uzavřenou na 15 let, do roku 1939. První drtič byl do kamenolomu pořízen v roce 1924. Kámen i štěrk se však nakládal na vozy s koňským potahem a později i na auta, ale jen ručně. 6

Snímek ze začátků těžby kamene v kounickém lomu

Kounický kamenolom, jak jej lidé znali přibližně již v polovině minulého století. Maminka mé manželky, Viktorie, roz. Hloušková, později provdaná Klimešová, nar. 1903 vyprávěla, že když v r. 1913 přestěhovali z Kounic do Mor. Bránic a ona chodila kolem něho denně z Mor. Bránic do kounické školy, že tehdy byl kamenolom ještě velmi malý a byl hned u samé silnice. 7

V roce 1939, za Protektorátu, kamenolom získal do pronájmu kounický občan, stavitel Augustin Woch se společníkem Ing. Marlothem z Brna. Po válce, v letech 1945 až 1948 byl lom pod správou Okresních kamenolomů Brno – venkov, společně s lomem v Omicích. V roce 1949 přešla tato firma pod Krajskou silniční službu – Kraj Brno. Provoz byl zrekonstruován, byla vybudována nová drtírna a odbyt se zvýšil šestkrát. Roku 1952 byla zrušena Krajská silniční služba a vznikl Národní podnik Silnice Brno – Přízřenice a kounický lom byl přiřazen k závodu 1018 Ivančice, pod tehdejší okres Rosice. V roce 1953 byly postaveny šatny a umývárny pro zaměstnance, kterých tehdy bylo 34. Roku 1955 bylo v kamenolomu instalováno odsávací zařízení v ceně 180 000 Kč. Vedoucím provozu byl tehdy Josef Říha. Protože stále vzrůstaly požadavky na větší množství vytěženého kamene, byly 3. října 1960 zahájeny tzv. „komorové odstřely.“ Byly to hromadné odstřely velkých

Havárie v kamenolomu po jednom z prvních nevydařených hromadných odstřelů 8

náloží, uložených ve velkých komorách, vysekaných ve skále předem na vhodných místech ve skalní stěně lomu. Toho dne bylo použito najednou 9,5 tuny výbušnin a tímto velmi silným výbuchem tak bylo uvolněno 30 tisíc tun kamene. Za pouhý rok se touto technologií podařilo zvýšit těžbu o 40 %. Komorové odstřely však také způsobovaly okolním lidem značné obtíže. Otřesy se šířily tvrdým podložím i do vzdálenějších míst a narušovaly statiku okolních domů. Komorové odstřely byly proto zakázány a byly nahrazeny mírnějšími odstřely clonovými, ale i ty způsobovaly trhliny ve zdech domů. V osmdesátych letech neopatrný odstřel dokonce způsobil odlet kamenů mimo těžební prostor. Kamenné kusy o průměrné velikosti až půl metru dopadly na silnici a některé i na druhou stranu řeky k budově loděnice. Do roku 1985 bylo v Kounicích provedeno celkem 100 hromadných odstřelů. V roce 1968 měl lom 37 zaměstnanců a plochu těžebního prostoru o délce 200 m, šířce 100 m a výšku skalní stěny 70 m. Nový drtič zajišťoval dokonalé rozmělnění kamene a u silnice byly vybudovány pod zásobníkovými bunkry násypné trychtýře s podjezdem, ze kterých se štěrk samočinně sypal do přistavených nákladních aut. Z výbušnin se dříve v kamenolomu používal Pentrit, Semtex, Emonit, a dnes už prý je na trhu poměrně velký výběr těchto prostředků. Dnes už má kounický kamenolom jen 13 zaměstnanců.

Celkový pohled na staré provozní zařízení kamenolomu po tehdejší havárii 9

V kounickém kamenolomu se těží kámen granodiorit, šedé barvy, s kvalitou, umožňující výrobu drtí a štěrků v nejvyšších kvalitativních třídách. Lom měl v roce 2006 pět těžebních etáží se zaměřením na výrobu štěrku a štěrkodrtí s malým podílem výroby drtí. V tom roce bylo vyrobeno 317 000 tun tohoto sortimentu. Ve výrobě byly frakce (v mm) 0 – 4, 0 – 8, 4 – 8, 8 – 16, 16 – 32, 0 – 32, 0 – 63, 32 – 63, 63 – 125 a lomový kámen netříděný. Pro potřeby další těžby bylo v katastru lomu ve spodní části zbouráno 6 domů. V lomu pracovalo na dvě směny 25 zaměstnanců. Vedoucím 1. směny byl tehdy Jan Brabec, vedoucím druhé směny byl Miloslav Šusta. Vedoucím lomu byl a dosud je Jan Brabec. Současný, v Kounicích vyráběný a nabízený sortiment štěrků a drtí najdete na internetu.

A tak jsme znali kounický kamenolom v pohledu ze silnice před rokem 2011. Dnes už tam z toho nic nezůstalo. Ani ta stará váha s vážním domkem naproti, mezi silnicí a řekou. V roce 2009 lom Dolní Kounice odkoupila společnost s r. o. Kámen Zbraslav, která vznikla již v roce 1994 transformací štěrkovny Zbraslav, jako části bývalého státního podniku Středokámen Praha, se zaměřením na těžbu a zpracování kamene a štěrkopísku. V současné době tato společnost provozuje lomy Zbraslav, Sýkořice, Všestary, Bělice, Dobkovičky, Předklášteří, Želešice a Dolní Kounice a to včetně štěrkopískoven Uhy, Ledčice, Mohelnice, Zálezlice, Bratčice a Smolín. Společnost Kámen Zbraslav je dnes největším producentem kameniva v České republice. Objem výroby směřuje do všech oblastí České republiky a využití má ve výrobě betonových a živičných směsí. 10

Navrtávání velkých kamenů na jejich dodatečné rozstřelení malým množstvím výbušniny na menší kusy. Pro velké clonové odstřely ve stěně se vrtají otvory ¾ m od sebe do hloubky až 6 m, dutými, vzduchem chlazenými vrtáky, přitom chladící vzduch současně vyfukuje odvrtaný kamenný prach z vrtaných otvorů ven. Zde se pak s výhodou používá tzv. milisekundový odstřel, kdy v otvorech založené výbušniny nevybuchnou všechny najednou, ale postupně. To milisekundové zpoždění mezi jednotlivými výbuchy ve vyvrtaných otvorech je prý nastaveno už na rozbuškách jednotlivých výbušnin, uložených v otvorech ve skále. V roce 2010 společnost Kámen Zbraslav, dnešní vlastník lomu Dolní Kounice, provedla dlouho připravovanou rekonstrukci provozu, který přesunula do útrob vytěženého a značné rozšířeného provozu. V roce 2011 tam bylo přemístěno i zařízení od silnice. Původní váha pro nákladní automobily i s vážním domkem u řeky, i stará kancelářská budova, to vše bylo srovnáno se zemí. Firma tak tím splnila slib, že bude dělat všechno pro to, aby provoz kounického kamenolomu co nejméně obtěžoval obyvatele města hlukem a prachem. 11

Bývalý kounický střelmistr Miroslav Málek, dnes důchodce, pracoval v kamenolomu od r. 1955.

Ing. Řehůřek zaměřuje další, příští připravovaný clonový odstřel ve stěně kamenolomu. 12

Pohled přes řeku a silnici na kamenolom s novou budovou kanceláří, váhou pro nákladní auta a s cisternou na motorovou naftu a to z protější stráně pod Šibeničnou horou.

Pohled od těžebního prostoru na správní budovu s váhou a expedicí. Po levé straně budovy je vidět nájezd na váhu nákladních automobilů, která je hned vedle budovy na její východní straně. 13

Nová váha a expediční okénko ve správní budově

Čerpací stanice motorové nafty pro pracovní stroje 14

Příjezd do kamenolomu

Vchod do nové správní budovy. Nákladní auto stojí na plošinové váze a jeho šofér přejímá doklady u expedičního okénka. 15

Provozní prostor s rozmístěnými drtiči, třídiči a pásovými dopravníky

Kounický kamenolom může i vlastním autem rozvážet své produkty k zákazníkům. Moravské Bránice, srpen 2014

Stanislav Liškutín

Prameny: Konzultace s vedoucím kamenolomu p. Janem Brabcem Konzultace s bývalým střelmistrem kamenolomu p. Miroslavem Málkem Výtah zápisů z kounické kroniky od p. Bruno Němce, kronikáře Města Dolních Kounic Fotografie starší i novější, zapůjčené k oskenování vedoucím kamenolomu Fotografie z archivu autora Autor děkuje všem, kteří jakkoliv přispěli a tím umožnili vypracování tohoto příspěvku o kounickém kamenolomu. 16

Moravské Bránice

Nové Bránice

Karlov

Kamenolom

Dolní Kounice

Vedoucí kounického kamenolomu p. Jan Brabec v současném provozním areálu 17

Mateřská škola Dolní Kounice, okres Brno-venkov příspěvková organizace Tovární 167, Dolní Kounice, 664 64 Tel.: 546 421 694, 731 255 518 E-mail: [email protected]

JAK JE TO S KROUŽKY V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Není tomu tak dávno, kdy mateřské školy byly veřejností posuzovány dle počtu kroužků. „Čím více kroužků, tím lepší školka“. Zamýšleli jsme se nad touto problematikou a rozhodli se, že na tento trend nepřistoupíme. Proč? Všechny paní učitelky jsou v naší MŠ odborně pedagogicky způsobilé a kromě toho získaly osvědčení z řady odborných seminářů. Proč tedy vyčleňovat tyto činnosti do kroužků, do pozdních odpoledních hodin a za nemalé poplatky rodičů? Aktivity tak mohou prolínat běžnými denními činnostmi a děti se jich účastní podle svého zájmu. Tento model se nám osvědčuje a budeme v něm pokračovat. Děti tak mohou v průběhu dne např. pískat na flétničky („Veselé pískání – zdravé dýchání“), provádět veškeré aktivity hudebně pohybové, cvičit na velkých mí-

18

čích, zařazujeme cvičení pro správné držení těla, každoročně jezdíme do plavání (plavecký kurz rodiče platí), psychomotorické hry, dramiku… Hodně se věnujeme oblasti výtvarné a pracovní, od grafomotoriky, kreslení a malování, až po malování na sklo, textil, kamínky…, rukodělné práce s přírodními materiály. Všechny paní učitelky mají rovněž osvědčení z logopedické prevence a speciální přípravy dětí na školu („edukativně stimulační skupiny“). Nyní se vzděláváme v projektu „Skládám, tvořím, myslím“. Cílem je rozvíjení schopností dětí v oblasti polytechnických dovedností. Jelikož jsme se dostali do pilotního projektu, obdrží naše děti veškeré materiály (nově vzniklé stavebnice, pomůcky…) zdarma. Přejeme dětem do nového školního roku 2014/2015 krásné chvíle s jejich novými kamarády, spoustu zajímavých her a radostných prožitků v mateřské škole. Mgr. Dagmar Kafrdová, ředitelka MŠ 19

Výsledky hodnocení za 2. pololetí školního roku 2013/2014 1. stupeň

2. stupeň

celkem

celkem žáků

175

142

317

prospělo s vyznamenáním

132

48

180

prospělo

42

93

135

neprospělo

1

1

2

Napomenutí třídního učitele

34

25

59

Důtka třídního učitele

7

10

17

Důtka ředitele školy

0

0

0

snížený stupeň z chov. 2

0

2

2

snížený stupeň z chov. 3

0

0

0

303

258

561

pochvaly 20

Rozdělení školního roku 2014/2015 Zahájení: Ukončení:

1. 9. 2014 (Po) 1. pol.: 29. 1. 2015 (Čt) 2. pol.: 30. 6. 2015 (Út)

Prázdniny: Podzimní Vánoční Pololetní Jarní Velikonoční Hlavní

27. 10. (Po) a 29. 10. (St) 2014 22. 12. 2014 (Po) – 2. 1. 2015 (Pá) 30. 1. 2015 (Pá) 23. 2. – 1. 3. 2015 (Po–Ne) 2. 4. (Čt), 3. 4. (Pá) 2015 1. 7. – 31. 8. 2015

Svátky: (volno) 28. října – Den vzniku samostatného čs. státu (Út) 17. listopadu – Den boje za svobodu a demokracii (Po) 6. dubna – Velikonoční pondělí 1. května – Svátek práce (Pá) 8. května – Den vítězství (Pá)

Školní rok 2014/2015

Základní škola a mateřská škola Dolní Kounice třídy 1.A 1.B 2.A 2.B 3.A 3.B 4.A 5.A 5.B 6.A 6.B 7.A 7.B 8.A 9.A 9.B

Mgr. Mgr. PaedDr. Mgr. Mgr. Ing. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Mgr. Ing. Mgr.

třídní učitelé Straková Marie Hudák Slavomír Badinová Jitka Nezvedová Alena Elederová Kateřina Jakšová Olga Hudáková Jana Žáková Eva Šafářová Božena Procházková Ivana Samlíková Alexandra Geidlová Ilona Zoufalý Jiří Bublák Martin Hodovská Eva Raus Michal

21

Vedení školy Mgr. Kandrnál Rostislav Mgr. Brabec Oldřich Mgr. Svobodová Hana Netřídní učitelé Mgr. Egerová Hana Mgr. Karbašová Eva Mgr. Odehnalová Jitka ŠD a asistentky ped. Schmidová Jana Dvořáková Eva Valentová Aneta, DiS. Zbořilová Veronika učitelky MŠ Svobodová Soňa, Bc. Dvořáková Marie Mecerodová Kristýna

Prvňáčci Třída: 1.A třídní učitel: Mgr. Straková Marie

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26.

PŘÍJMENÍ BERÁNEK BERÁNKOVÁ BERÁNKOVÁ HLEDÍKOVÁ CHRASTILOVÁ INDROVÁ JELÍNEK KALIANKOVÁ KMÍNEK KRUŽÍKOVÁ KUPSKÝ NEŠPŮREK NEUSCHLOVÁ ORSÁG SCHOVANCOVÁ SOVA ŠPALKOVÁ ÚTRATOVÁ VACHUTKA VALENTA VEJROSTA VYSKOČIL ZEDNÍK ZEDNÍKOVÁ ZOHNER

Třída: 1.B třídní učitel: Mgr. Hudák Slavomír

JMÉNO Jan Simona Tereza Lucie Nikola Kristýna David Eva Ondřej Nela Patrik Michal Natálie Jan Kristýna Adam Leona Marie Adam Adam Jiří Viktor Marek Nikola Vojtěch

PŘÍJMENÍ BOUDNÝ BRÁZDA BRÁZDOVÁ DVOŘÁK DVOŘÁK JANOUŠEK JIRÁSKO JUŘIČKOVÁ KALVODA KÁŇA KORBER KREJČÍ KUDLÁČEK LAGOVÁ MAISELOVÁ POKORNÝ STAROBOVÁ STŘECHOVÁ SUKHAN ŠTÁBL ŠTOSOVÁ TICHÝ VITULOVÁ VODOVÁ VOTAVOVÁ VRABCOVÁ

JMÉNO Markus Šimon Justýna Petr Dominik Štěpán Michal Pavlína Matyáš David Petr Natálie Jáchym Barbora Viktorie Ondřej Karin Tereza Khrystyna Matěj Aneta Matyáš Vendula Natálie Denisa Emma

Informace a podrobnosti z dění na škole najdete na našich webových stránkách:

www.zsdolnikounice.cz 22

Hasiči Dolní Kounice Rok 2014 se rozvážně posunuje ke své poslední čtvrti. Letní prázdninové měsíce jsou za námi a ke konci se chýlí i období babího léta. Blíží se podzim. Tetelící se barevné listí na stromech s mírným šelestem klesá pomalu k zemi, pokryté stříbřitou ranní rosou. Ptáci odlétají za teplem na jih, zvěř shromažďuje zásoby na zimu a člověk sklízí plody své celoroční práce. Také sbor dobrovolných hasičů může hodnotit uplynulý půlrok své činnosti. Soutěžní družstvo mužů se snažilo během roku zúročit svou přípravu na soutěže v požárním sportu. Základní družstvo A bylo rozšířeno o nadějné mladé dorostence, kteří se stmelili v družstvo B. V úvodním květnovém soutěžním klání v Ivančicích, poznamenaném nepřízní počasí, naši muži zvítězili, o čtrnáct dní později ve Střelicích skončili třetí. Přesto se jednalo spíše o přípravu na hlavní událost roku – 43. ročník domácí soutěže O putovní proudnici. Hlavní trofej – putovní proudnici, se podařilo získat našim borcům družstva A, mladí muži z béčka obsadili třetí místo. Děkujeme za podporu všem našim příznivcům. Z dalších soutěží v Nových Bránicích a Mělčanech si opět vybojovali první a třetí místa. V družstvu mládeže je 16 dětí ve věku 5–10 let. V zimním období využívají ke cvičení tělocvičnu školy, od jara do podzimu prostory před zbrojnicí a před fotbalovým hřištěm. Během roku se zúčastnili soutěží v Těšanech, Starém Lískovci, Silůvkách, Nových Bránicích, Mělčanech a Čebíně. Právě v Čebíně skončili na výborném druhém místě. Mezi úkoly, které musí děti plnit, jsou požární útok, štafeta 4 × 60 m

23

a uzlování. Dětem se ve svém volnu obětavě věnuje hlavní vedoucí mládeže Michaela Hrbáčková. Na přelomu června a července připravili členové sboru patnáctý ročník hasičského letního soustředění u obce Rozkoš pro 22 účastníků ve věku do patnácti let. Protože počasí nebylo ideální na koupání v přírodě, byl dvakrát uspořádán výlet do krytého bazénu v Třebíči. Mimo další výlety do Jevišovic a okolí obce Rozkoš byla denní činnost vyplněna táborovými hrami a zdokonalováním v technické přípravě na požární soutěže mládeže. Členové hasičského sboru se během roku podíleli na organizaci různých kulturních akcí a na jaře zbavili občany města několika tun starého železa při sběru železného šrotu. Hlavní náplní výjezdové jednotky sboru je mimo pravidelná cvičení udržování svěřené techniky, výzbroje a výstroje. Udržet v provozuschopném a bojeschopném stavu obě zásahová vozidla není jednoduché a stojí některé naše členy množství volného času. Vozy se často pohybují v náročném a složitém terénu, jenž je pro technický stav velkou zátěží. Obzvláště dostává zabrat cisternová automobilová stříkačka CAS 32 Tatra 148. Tento vůz s datem výroby 1982 slouží naší jednotce již deset let. Moderní hasičská vozidla problematicky zvládají těžké terénní úseky lesních a polních cest. Tatra je svou koncepcí a stavbou překonává a je často jediná, která se dokáže k zasaženému místu dopravit. Členové výjezdové jednotky k dnešnímu dni zasahovali u 14 událostí, z toho osmi požárů, čtyř technických a dvou planých poplachů. Požár v Pravlově 18. dubna byl komplikovaný z důvodu složitého přístupu, neboť se nacházel mezi zanedbanými vinohrady za dvěma drátěnými ploty. V červnu byla jednotka vytížena likvidací požárů. Po rutinním požáru trávy ve Stráních následoval požár porostu u Němčiček a ke konci měsíce víkendová série tří požárů trávy. Největší požár pomáhala v červenci naše jednotka spolu dalšími dvanácti hasičskými sbory likvidovat v Moravských Bránicích u nádraží. Na ploše 50 × 50 metrů hořelo několik přístavků. Hasiči v troskách kromě zahradního nářadí, koleček a trakařů objevili i dvě osobní auta. Jedno se podařilo před požárem částečně uchránit. Z požářiště byly také vyneseny propanbutanové lahve, které hasiči museli nejdříve chladit z bezpečné vzdálenosti. Bouřka se silným deštěm a krupobitím v neděli 3. srpna nezanechala naštěstí v našem městě žádné škody, což se nedá říci o severněji položených obcích Silůvky, Tetčice, Omice a dalších. Naše jednotka odstraňovala padlé stromy na silnici u Silůvek a vypomáhala s odstraňováním následků sesuvu půdy na železniční trať u Omic. V průběhu roku opustili navždy naše řady Antonín Roupec a Eva Kocourková. Antonín Roupec byl členem 55 let, Eva Kocourková 32 let. Vzpomínáme. Bruno Němec www.sdhdolnikounice.cz 24

Předvolební úvaha Pomalu, ale nezadržitelně se blíží komunální volby a pokud půjde vše jako v minulosti, necelých šedesát procent oprávněných půjde dát hlas těm, které považuje za slušné a schopné vést a řídit naši obec k jejich spokojenosti. Zbylých čtyřicet procent se zřejmě nebude zbytečně okrádat o čas, protože podle nich stejně všichni, kteří budou zvoleni, budou krást a podvádět, ať to bude Petr nebo Pavel. Je to jejich věc a oni si musí srovnat se svým svědomím, že jsou jim věci veřejné lhostejné a dovedou maximálně nadávat, když není něco podle jejich gusta. Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Tohle přísloví jistě každý zná. Už jako dítě jsem slýchával od své maminky krásnou báseň s poetickým názvem Všechněm nelze vyhověti, která tuto pravdu potvrzuje. S dovolením ji ocituji. V létě, po silnici šedé, mlynář s hochem osla vede na trh k městu. Šťastnou cestu, volá jezdec, oba jdete? Proč si jeden nesednete, cožpak vám to rozum nedá? Na osla si chlapec sedá, mlynář pak jde vedle pěšky. Dohonili povoz těžký. Vozka volá z pravé strany i ty kloučku nekáraný, bodejž by tě kopla husa, mladý jede, starý klusá! Synek slezl, prachem břede, na oslu zas otec jede. I toť necitelnost velká, ozvala se mladá selka při návratu ze svých polí. Synka jistě nohy bolí, odstůně to mladé robě! Na to vzal ho otec k sobě. Jeli dále. Neznabozi, křičel kmet jenž pásl kozy. Máte-li pak srdce v těle, vždyť jste zvířat mučitelé. Mlynář i syn na ta slova – slezli a šli pěšky znova. 25

Mnoho lidí, a to převážně mladších, se domnívá, že když budou zvoleni, půjde všechno hladce podle jejich představ a teprve když zvoleni opravdu jsou, poznají, že nic není tak jednoduché, jak se zvenčí zdá. Už dávno je pryč doba, kdy stát a svým způsobem i národní výbory mohly téměř všechno. Dnes u každého projektu prosazuje svůj názor a klade podmínky více účastníků, než ve shora uvedené básni. Proto bych velmi pečlivě zvažoval, jestli jsou sliby kandidujících stran či občanských sdružení či jiných uskupení reálné, nebo jestli to nejsou jen volební vějičky. Už evangelista Matouš před dvěma tisíci let napsal. Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouše beránčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Je to jako u stromů – po jejich ovoci je poznáte! Jistě. Existuje možnost je zvolit a pak se uvidí. To mně dovádí k zamyšlení. Opravdu budou nejlepší ti, kteří jedněmi ústy říkají „my bychom všechno dělali poctivě a transparentně“ a stejnými ústy nechávají hovořit jistého kounického občana, který je něco jako paní Colombová, o které jsme jistě všichni slyšeli, ale nikdo ji nikdy neviděl? Možná, že zmíněný kounický občan je obyčejný anonym, který si dodnes nezvykl, že čas již o pětadvacet let pokročil od doby, kdy se za veřejně projevený názor někdy i velmi tvrdě trestalo. Závěrem bych chtěl apelovat na všechny slušné lidi, aby hlavně k volbám šli. Při trošičce zájmu by každý mohl vystopovat, jaké ovoce ten či onen kandidát „nese“ a přispět tak k tomu, aby naše Dolní Kounice byly čím dál hezčí a dobře se v nich žilo. Methoděj Novák

Městská knihovna v Dolních Kounicích Nové knihy za červen, červenec a srpen 2014 13

Fischerová, Daniela

Pikantní astrologie

13

Paungger, Johanna

Síla Měsíce

159.9

Suchý, Jiří

Pozitivní emoce

159.9

Webster, Richard

Jak si správně přát

37

Biddulph, Steve

Tajemství výchovy šťastných dětí

37

Procházka, Miroslav

Sociální pedagogika

614

Malkan, Stacy

Doba jedová 3

3.

614

Sellman, Sherrill

Doba jedová 4

4.

615

Flaws, Bob

Tao zdravého stravování

615

Mandžuková, Jarmila

Dotek léčí tělo, úsměv duši! 26

615

Pilarová, Eva

Potkala jsem léčitele

638

Morrison, Alethea

Včelaření krok za krokem

78

Weltman, Sandy

Foukací harmonika

908(437.2) Burian, Jaroslav 914

Ostravsko a Opavsko

Bernstein, Ken

Ibiza a Formentera

B

Cast, P. C.

Odhalená

B

Cornwellová, Patricia

Krvavá mlha

B

Devátá, Ivanka

Co číhá za humny

B

Devátá, Ivanka

Radši nekoukat

B

Ebert, Sabine

Sen porodní báby

5.

B

Ebertová, Sabine

Kletba porodní báby

4.

B

Gerritsen, Tess

Gravitace

B

Gerritsen, Tess

Poslední na řadě

B

Harasimová, Markéta

Sametová kůže

B

Körnerová, Hana Marie Třetí přístav

B

Läckberg, Camilla

Andělíčkářka

B

McClure, Ken

Tajemství

B

Mlynářová, Marcela

Požitkářka

B

Nash, Tina

Z temnoty

B

Obermannová, Irena

Ženské pohyby

B

Patterson, James

Dvanácté zlo

B

Pawlowská, Halina

Chuť do života

B

Roberts, Nora

Rudý šál

B

Rollins, James

Boží oko

B

Řeháčková, Věra

Návraty do lázní

2.

B

Smith, Lisa Jane

Upíří deníky. Před půlnocí

9.

B

Vondruška, Vlastimil

Smrt ve Vratislavi

M

Zinnerová, Markéta

Čtyři uši na mezi

11.

2.

Jana Káčerková, městská knihovna 27

Věrohodnost a pravdivost evangelií Obsahují evangelia pravdu? Můžeme dnes ještě věřit tomu, co vypovídají evangelia o Ježíšově životě, působení a učení? Abychom na tyto zásadní otázky o pravdivosti evangelií mohli odpovědět, musíme krátce ukázat celou problematiku rozvířenou moderním bádáním. Z obšírného popisu svérázu a zaměření evangelií pak poznáme, v jakém smyslu dnes můžeme říci, že evangelia jsou věrohodná a pravdivá. Přibližme nejprve samotný výraz „evangelia“. Plurálovému tvaru „evangelia“, (řecky euangelia) by v apoštolské době ani v dalších dvou generacích křesťanů nikdo nerozuměl. K podstatě apoštolského svědectví totiž patří tvrzení, že existuje jen jedno pravé euangelion. Apoštol Pavel říká: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ Čtyři spisy stojící tradičně na počátku Nového zákona jsou vlastně čtyřmi záznamy téhož evangelia. Tento plurálový tvar se začal používat až od poloviny 2. století po Kristu. Justin Mučedník říká, že „paměti sestavené apoštoly se nazývají „Evangelia“. Nejstarší pisatelé používají singuláru bez ohledu na to, zda píší o jednom evangeliu nebo o celé skupině evangelií. Tradiční názvy všech čtyř záznamů naznačují, že spisy obsahují evangelium neboli dobrou zprávu o Ježíši Kristu podle některého ze čtyř evangelistů. Singulárová forma označující soubor čtyř evangelií se používala ještě dlouho poté, co bylo poprvé použito plurálu (J. D. Douglas a spol., Nový biblický slovník, Praha 2009). Už dříve se často upozorňovalo na rozdíly, protiklady a rozpory v evangeliích. Uveďme rozdílnost Ježíšových rodokmenů, odporující si datum smrti a místo zjevení po zmrtvýchvstání, slova Otčenáše i ustanovení Eucharistie. Exegeté hledali vždy řešení těchto problémů, ale nikdy nemohli uspokojivě zodpovědět všechny otázky. Archeologické nálezy vrhají nové světlo na staré dějiny a podněcují k srovnávání z hlediska dějin náboženství. Ne vždy neprávem se tvrdí, že evangelia, v nichž se jeví zřetelně různé stupně tradice, sotva vznikla jinak než mnohé starozákonní a antické spisy. Autoři novozákonních spisů byli dětmi své doby, ve které měli lidé o světě a historii jiné představy než dnes. Tenkrát byli nakloněni k tomu, aby každý děj v přírodě a v životě uváděli v souvislost s Bohem a nadsvětovými silami. Dnes mluvíme o přírodní zákonitosti a přírodních silách. Obecně se tehdy mluvilo o zásahu Boha nebo bohů do běhu světa (mytologická mluva). Čím větší byl časový odstup od událostí, tím více se o nich mluvilo se zřejmým nadsazováním a historické události se vysvětlovaly jako pomoc, záchrana nebo trest vyšších mocností. Život velkých a vlivných osobností se stal často předmětem ság a legend, lidé se neostýchali nějakého významného člověka (např. císaře, Buddhu) povýšit na božskou bytost (apoteoza). Dneska jsme zaměřeni kriticky. Nemůžeme nekriticky, naivně převzít tehdejší přírodovědecké představy a ani pojetí historie (představy 28

o minulosti). Položme si otázku: Nemá proto dnešní člověk stát před evangeliemi zrovna tak kriticky jako třeba před starozákonní zvěstí o stvoření v šestidení? Někteří badatelé dospěli k následujícímu úsudku: O Ježíšově existenci nelze pochybovat, ani o skutečnosti, že Ježíš učil a zemřel násilnou smrtí. Historicky je zaručeno i to, že učedníci po velikonocích kázali o Ježíšově zmrtvýchvstání a jeho božském synovství. Avšak zůstává otázka: Není ve hlásání zmrtvýchvstání a Kristova božského synovství a vůbec v celém líčení Ježíšova života interpretace nebo glorifikace minulosti podávaná Ježíšovými přívrženci? Neexistuje velký a podstatný rozdíl mezi historickým Ježíšem (jak žil) a zvěstovaným Kristem (jak ho učedníci kázali, prezentovali)? Není to, co je v Novém zákoně napsáno o Ježíši Kristu, pouze jednostranný pohled a výklad prvotní církve, která takto vyjadřovala řečí své doby význam Ježíše a jeho poselství? Má-li bible vůbec pro nás dnes ještě něco znamenat, potom je úkolem biblické vědy poukázat na to, co v tomto povelikonočním zvěstování je podmíněno dobou, evangelia odmytologizovat (tvrdil R. Bultman), osvobodit je od jakékoli rejudaizace (E. Stauffer) nebo raného katolicismu (E. Käsemann), aby se dnešní čtenář dostal k původnímu Kristovu poselství/kerygma/, respektive k Ježíšově věci (W. Marxson). Soudí-li takto – jak jsme uvedli – někteří zvláště evangeličtí biblisté – potom se mnozí křesťané mimoděk ptají: Co pak zůstává ještě z evangelia a z křesťanství? Může se pak při takových důsledcích vůbec ještě mluvit o pravdivosti a věrohodnosti evangelií? Je až příliš snadno pochopitelné, že jak na evangelické straně, tak na katolické se na biblickou vědu hledí velmi kriticky a starostlivě, ba že se mnohdy zásadně odmítá. Biblická kritika je aplikace určitých postulátů na biblické texty. Tyto metody se užívají ke zkoumání mnoha druhů literatury, aby se do nejvyšší možné míry stanovil původní text, způsob a datum jeho vzniku, prameny, autorství apod. Můžeme se jako lidé 21. století uzavřít před metodami, otázkami a zaručenými výsledky vědy? Uznat metody a otázky moderního výkladu bible neznamená ještě převzít je a schválit všechny výsledky a odpovědi. Před tím varuje už sama rozmanitost a rozdílnost dnešních řešení. Vzdělaný křesťan musí být přesvědčen o tom, že zaručené výsledky vědeckého bádání a závazné učení církve si neodporují, protože zdrojem je týž Bůh, který nám daruje Zjevení i rozum. Vyvážené bádání biblické vědy vůbec nepodkopává pravdu a věrohodnost evangelií, nýbrž vede k jejich lepšímu poznání a chápání. Přihlédneme-li blíže, je zřejmé, že otázky, které se dnes kladou, jsou silně podmíněny svérázem biblických svědectví. Katolická církev proto plným právem na II. vatikánském koncilu přijala za své souhlas k vědeckému bádání svérázu biblických výpovědí. Ve věroučné koncilní konstituci o Božím zjevení „Verbum Dei“, článek 12 čteme: „Protože Bůh mluvil v Písmu svatém prostřednictvím lidí lidským způsobem, musí vykladač (exegeta), aby pochopil, co Bůh nám chtěl sdělit, pozorně zkoumat, co měli svatopisci v úmyslu opravdu vyjádřit a co se líbilo Bohu jejich slovy projevit. Abychom 29

vystihli úmysl svatopisců, nutno přihlížet mezi jiným též k literárním druhům. Neboť pravda je pokaždé jiným způsobem vyjádřena a předložena, jde-li o text historického druhu nebo texty prorocké nebo básnické nebo o jiné druhy vyjádření. Dále má exegeta zkoumat smysl, který chtěl svatopisec vyjádřit a také vyjádřil ve zcela určitých podmínkách své doby a své kultury, pomocí obvyklých literárních způsobů.“ Mnozí kladou na evangelia totiž měřítko moderních historických děl a zpráv, jak se podávají v médiích nebo v historických knihách. Chceme-li ovšem evangeliím správně rozumět, pak musíme dbát na jejich svéráz, na jejich literární žánr (genus litterarium). Evangelia nevznikla na psacím stole novinářského zpravodaje nebo ve studovně historika 20. století. Papežská biblická komise mluví o třech fázích tradice, biblisté pro ně užívají často názvu Sitz im Leben: 1. Ježíšova slova, veřejné působení a kázání Ježíšovo, 2. ústní apoštolská tradice, hlásání prvotní církve, 3. psaná evangelia, činnost redaktorů-evangelistů. Tato tři stadia vedou ke vzniku 4 písemných evangelií. Evangelia máme v podobě, kterou jim dali spisovatelé, které nazýváme evangelisty. Dnešní formu dostalo Markovo evangelium kolem roku 70, Matoušovo a Lukášovo evangelium mezi rokem 70–85 a Janovo evangelium vzniklo v letech 90–100. Evangelia v dnešní formě byla sepsána asi 40–60 roků po Ježíšově smrti, kdy žilo stále mnoho očitých svědků popisovaných událostí. Přitom evangelisté nezachycovali ve svých spisech jen osobní vzpomínky (Matouš a Jan). Marek a Lukáš určitě nebyli očitými svědky. Lukáš v úvodu svého evangelia výslovně říká, že používá pramenů a svědectví jiných a že všechno uspořádal. Tato poznámka ovšem nevylučuje, jak vysvítá ze srovnání s podobnou úvodní poznámkou k historii židovského národa (Židovské starožitnosti) Josefa Flavia (zemřel po roce 100), že se autor nedával do práce s jistou dávkou samostatnosti. Poznáváme to, když porovnáme jak synoptiky (Matouš, Marek, Lukáš) mezi sebou, tak s Janem. Každý evangelista, jak známo, chce oslovit svým evangeliem zvláštní okruh čtenářů. Matouš dokazuje židovským současníkům, že Ježíš je slíbený Mesiáš a církev pravý Izrael. Lukáš naopak oslovu pohanské prostředí. Jiný cíl sleduje Janovo evangelium určené pro helenistickou společnost. Různý je úmysl jednotlivých evangelistů a jím podmíněný rozdílný způsob vyjadřování. Kdo vidí v evangelních podáních pouhé historické zprávy, narazí na rozpory. Zde se už poznává důležitý svéráz evangelií. Jde o volná, stylizovaná, umělecky zpracovaná vylíčení, která se dají přirovnat spíše k malbě než k nějaké jednoduché fotografii. Máme-li před očima vylíčený svéráz evangelií, pak chápeme, že se 4 evangelia nedají tak jednoduše sestavit v evangelní harmonii Ježíšova života. Počátek sepsání evangelií splývá s koncem první křesťanské generace. Když očití svědkové událostí a služebníci slova umírali, byla naléhavě pociťována potřeba mít písemný záznam jejich svědectví. Právě do tohoto období klade tradice 30

2. století počátek sepsání evangelií. Děje se tak právem: datování všech čtyř kanonických evangelií spadá do čtyř desetiletí mezi rokem 60–100 po Kr. Nemusíme nutně vyvozovat, že před rokem 60 se apoštolské svědectví předávalo výhradně v ústní podobě, alespoň někteří z těch „mnohých“, kteří se, podle Lukáše 1,1 pokusili sepsat příběhy apoštolů, to mohli udělat už před rokem 60 – nedochoval se nám však žádný dokument dřívějšího data kromě těch, které byly začleněny do psaných evangelií. Josef Krejčí v publikaci Slovo Boží, vydané římskou Křesťanskou akademií 1971 píše: „Základní literární druh evangelií je sloh hlásání. Nejsou tedy evangelia čistě životopis Krista ani dějiny jeho doby a působnosti, ale soubor kázání apoštolů nebo výňatků z nich. Jaký je sloh kázání? Změnili se posluchači, musí jinak mluvit i kazatelé. Ale jisté známky slohu kázání zůstávají. Je možno tedy mluvit o téže události v několika kázáních a vždy jinak, protože se klade důraz na jiné podrobnosti a vyvozují se jiná poučení pro život. Pro apoštoly neměla každá událost ze života Kristova stejnou důležitost. Základem jejich vyučování je hlásání umučení, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského, kterému Bůh dal osvědčení mocnými činy, divy a znameními (Skutky 2). To se pak stalo i základní osou evangelií. Soustavný popis života Krista ve třech dnech mezi jeho zajetím a zmrtvýchvstáním najdeme u všech čtyř evangelistů. Pro ostatní události z jeho života a hlavně výroky z jeho kázání, časové zařazení a vztah k místu, kde se odehrálo, má malý význam a jednotliví evangelisté s nimi zacházejí velmi svobodně, každý jak se mu hodí. Někde shrnují a málo slovy podávají obsah kázání a rozhovorů, které měl Ježíš s učedníky po dlouhou dobu. Jindy zase výrok rozebírají a vysvětlují. Neboť zdrojem poznání pro apoštoly a církev nebyla jen slova Krista, ale i celá jeho existence a porozumnění, kterého se jim dostalo ve světle zmrtvýchvstání. Po zmrtvýchvstání apoštolové leccos viděli v docela jiném světle, než když doprovázeli Ježíše a naslouchali jeho slovům a vše si vysvětlovali podle vlastních malicherných nadějí. Kritériem výběru a stručnosti nebo rozvláčnosti vyprávění byla potřeba různých církví. Když se tedy jednotliví evangelisté vyjadřují rozdílně o stejném předmětu, o stejné události, nemusíme se obávat, že jeden nebo druhý nemluví přesně a pravdivě. Nemáme ani důvod rozdílného podání hledat v různých okolnostech události a snažit se je harmonizovat. Ptejme se však, pro koho bylo jedno nebo druhé evangelium určeno, za jakých okolností bylo proneseno kázání apoštolů, které je v evangeliu zaneseno, a tak se nám objasní jejich smysl: proč byla ta či ona podrobnost zdůrazněna, proč jsou tyto výroky Ježíše pohromadě a v tomto pořadí, když druhý evangelista nám je zapsal odděleně a jako vyslovené za úplně jiných okolností. Říci, že evangelia jsou pouze dějiny, by znamenalo ne obohacení jejich významu, ale ochuzení. Evangelia jsou také dějiny, ale ještě něco víc. Nejen nám oznamují, že Ježíš je Kristus Spasitel, ale jsou i nástrojem Boží milosti, spojují nás s Kristem Spasitelem. A tu sílu nemají jen z toho, že jsou psány autorem, který upřímně a věrně nám podává dějinnou pravdu, ani proto, že ten autor měl mimořádné osvícení Ducha svatého, on sám. Ale jejich prostřednictvím 31

jsme spojeni se společností prvních učedníků, těch, kteří Krista přijali a učinili programem svého života, stáváme se členy církve, Kristova mystického těla, a tak nejen víme o Kristu, ale máme také účast na jeho spasení. Ježíše poznat může i ateista, v Kristu se spasit může jen věřící. Historie splnila svůj úkol, když nám co nejvěrněji sdělila, co se stalo v minulosti. Evangelium se však neobírá jen minulostí, ale i přítomnou skutečností, naší spásou.“ Rozmanitý svéráz, s nímž autoři sbírali, vybírali, pořádali a podávali tradovaná Ježíšova slova a skutky se týká také středního stadia: podání v prvotní církvi. V létech mezi Ježíšovou smrtí a sepsáním evangelií (30–90) se o Ježíši Kristu v církvi mluvilo, podávaly se o něm zprávy, kázalo se, vznikaly písně, jednoduše řečeno: Kristus byl zvěstován. Zvěstování mělo zákonitě vždy určité zabarvení, bylo výrazem vyznání, osobní angažovanosti, osobní účasti. Kdo v té době mluvil o Ježíšově životě a učení, nemohl to dělat nestranně, bez osobního rozhodnutí, aniž by se rozhodl pro něho nebo proti němu. Kdo se přiznal ke Kristu, musel počítat s důsledky pro sebe a rodinu: s vyloučením ze židovské synagogy, pronásledováním, s posměchem. Proto je snadno pochopitelné, že podání zpráv není neutrální, bez předpojetí. To ovlivnilo také evangelia, která přejala v širokém rozsahu tradici tohoto období. Svérázný způsob, jakým prvotní církev mluvila o Ježíšovi, lze zjednodušeně charakterizovat jako apologetický způsob řeči. Kdo se hlásí k Ježíšovi, musí se hájit. Kristova smrt na kříži (trest smrti pro nejhorší zločince u Římanů) byla pro Židy strašným pohoršením. Nebyla podle židovské víry o odplatě tato smrt spíše znamením, že Ježíš byl vinen a zemřel jako Bohem prokletý zločinec? Proti této námitce se křesťané hájili tím, že od počátku poukazovali na to, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem. Proto se snažili při líčení utrpení, které z tohoto apologetického důvodu zaujímá ve všech evangeliích tak velké místo, zjistit a dokázat vztahy k výrokům Starého zákona. Ježíšovo utrpení je tak silně vylíčeno slovy Starého zákona, že pro moderního historika není vždy snadné stanovit, jak se v jednotlivostech událo. Apologetické podání prvotní církve, zaměřené na obhajobu, lze zjistit i na jiných místech evangelií. Svérázné vyprávění o zapečetění hrobu a podplacení strážců je zahroceno proti tehdy rozšířené výtce, že apoštolové ukradli Ježíšovo mrtvé tělo. Způsob, jakým Jan a Lukáš zdůrazňují setkání se Zmrtvýchvstalým v těle, je zřejmě ovlivněn obhajobou proti námitce, že učedníci viděli jen ducha. Apologetické zaměření lze také pozorovat v ostrém postoji proti nevěře farizeů a znalců mojžíšského zákona. Křesťanství se odlišuje od jiných náboženství vírou, že jeho Zakladatel žije dále ve své církvi. Protože původní církev byla tak proniknuta touto vírou, zvěstovala Ježíšovy skutky a slova způsobem, že živý Pán byl slyšen jako mluvící. Z této víry se vysvětluje, že hlasatelé Ježíšova slova podávali často volně, a ve jménu Ježíšově je předávali tak, jak se hodila do situací vytvořených po velikonocích. Tento způsob lze zřetelně vidět na dvojím podání podobenství o rozsévači. První verze je zřejmě původní forma podobenství, tak jak je Ježíš sám pronesl. V druhé 32

verzi téhož podobenství máme už podání Ježíšových slov v řeči prvokřesťanského kázání. Jiný způsob aktualizujícího podání je Ježíšovo slovo o manželské rozluce u Marka, kde uvádí také zákaz manželské rozluky pro ženu. V Palestině by takové slovo mělo sotva nějaký smysl, protože podle židovského zákona bylo dovoleno jen muži vystavit zápudný list. Při hlásání tohoto slova v pohanokřesťanských obcích Antiochie nebo Říma, kde také ženě byla zákonem dovolena rozluka, bylo slovo zcela ve smyslu Ježíšově rozšířeno a aplikováno i na tento případ. Jako příklad aktualizujícího hlásání můžeme ještě uvést pětkrát tradované slovo o nesení kříže u synoptiků. Vzít kříž původně znamenalo být připraven zemřít potupnou smrtí na kříži. Ježíš žádal takovou ochotu od těch, kteří se k němu přidali jako učedníci. Po Ježíšově smrti na kříži a zmrtvýchvstání se tato ochota sdílet Ježíšův osud žádala od každého věřícího jako výraz následování. Nyní v povelikonoční situaci se už nekladl důraz na ochotu k mučednictví, nýbrž napodobení Ježíšova utrpení ve vlastním osobním životě. Dnes v nás vyvolává trochu divný pocit, čteme-li, s jakou bezstarostností kazatelé v prvotní církvi nakládali mnohdy s Ježíšovými slovy a aplikovali je na povelikonoční situaci v církvi. Zde ale musíme přihlížet vedle silné víry učedníků v Krista přítomného v církvi, který je svým Duchem uvádí do celé pravdy – k našemu historizujícímu zaměření. Od počátku 19. století máme silný historický zájem a chtěli bychom znát dopodrobna všechny detaily minulosti. Když např. naši předkové žijící v 19. století přemýšleli o Ježíšově životě a zobrazovali ho, tak jim nešlo tolik o to, jak tomu tenkrát bylo. Malovali Ježíšovo narození nebo umučení například do českého prostředí svých vlastních krajin a měst. Namalované osoby měly oděvy jejich doby a mezi nimi se bez těžkostí mohly znázornit i soudobé osoby. Jak by podle toho musely vypadat moderní jesličky a biblické obrazy? Máme-li před očima tento rozdílný vztah našich předků k minulosti, pak snadněji chápeme, že křesťané v prvotní církvi, kteří byli přesvědčeni o životě Krista v církvi (v evangeliu čteme Ježíšova slova: „Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa“) neopakovali Ježíšova slova vždy doslovně (jako na magnetofonové pásce, videu nebo mobilu), často i to dělali, ale ponejvíce je hlásali a předávali jako živá aktuální slova, případně jako slova žijícího Pána. Nevedl je náš historický, informující zájem, nýbrž zvěstování – kerygma. Hlásání prvotní církve totiž nesmíme zaměňovat s digitální fotografií, protokolem nebo stenografickým záznamem. Podobá se daleko víc malbě, volnému tlumočení, svědectví očitých svědků, zvěsti, která chce zapůsobit na posluchače a pozorovatele. Je třeba vnímat a respektovat tento svérázný způsob předávání euangelion – radostné zvěsti. Prof. Dr. Jacob Kremer vysvětluje: „Učedníci po velikonocích všechno posuzovali ve světle zmrtvýchvstání. Pochopili, kdo Ježíš Kristus byl a je: Mesiáš, Pán, Syn Boží. Byli proto schopni ve svých vyprávěních a zprávách, ve svém svědectví říci mnohé věci daleko zřetelněji, než jak je předtím sami poznali. Už nemohli 33

o Ježíšovi jednoduše mluvit a psát, aniž by ve svém poznání přihlíželi k pravému významu a tajemství Ježíšovy osobnosti, aniž by se k němu nepřiznali jako k Pánu (řecky Kyrios). Tak se jejich informace bezděky mění ve vyznání a interpretaci minulosti ve světle zmrtvýchvstání.“ Toto je specifikum, se kterým nyní musíme počítat. Očití svědkové setkání se vzkříšeným Ježíšem podávají svým posluchačům to, co on řekl a učinil s plnějším poznáním z prožité osobní zkušenosti, mnozí za toto svědectví položili život. Za vylhanou pohádku by přece nebyl nikdo ochoten položit život. Z tohoto pohledu ve světle zmrtvýchvstání nelze se divit, že se první setkání učedníků s Ježíšem líčilo (představovalo) jako zjevení jeho mesiášství a božství. Je rovněž pochopitelné, že nyní v Ježíšových zázracích poznávali zřejmý projev jeho moci nad nemocí a smrtí, a v líčení to také vyjádřili. Přitom bylo i možné, že se zázračný a mimořádný prvek v Ježíšových skutcích tak zdůrazňoval, že se my dnes smíme ptát, zda se vše událo přesně tak, jak se o tom píše. Mnozí biblisté počítají dokonce s možností, že zázraky, které se tehdy vyprávěly o jiných, byly přeneseny na Ježíše. Existují příklady v dějinách pro takové přenášení zázraků. Nemálo badatelům se rovněž zdá, že podobenství o prokletí fíkovníku (Mk1, 12–14) se podává ve formě dějinné události (sr. Lk 13, 6–9). Může ale takový způsob mluvy mít místo v bibli a v tradici, která je jejím podkladem? Nebude pak bible nevěrohodná? Kdo vážně uznává, že bible je Boží slovo v lidské řeči, které není cizí žádný způsob mluvy, neměl by se tomu tak divit. Spíše by musel žasnout, kdyby tomu tak nebylo. Lidé tehdejší doby o tom, co se jich osobně týkalo nemluvili abstraktní řečí moderní historické vědy, nýbrž řečí své doby. Proto není možné takové formy mluvy a priori vyloučit. V této souvislosti se dnes často používá výrazu legenda. Existuje v evangeliích také tento způsob mluvy? K tomu je třeba uvážit toto: V lidové řeči se dnes legendou míní často vyprávění, které se nepovažuje za pravdivé, nýbrž vybásněné. Když vědec (odborník) mluví o legendě, pak tím rozumí určitý způsob řeči (genus litterarium), který se nespokojuje s protokolárním tlumočením události, nýbrž básnickým a vzdělávacím způsobem načrtává význam určité události, případně určité osoby. Takové literární líčení může být pravdivé i navzdory básnické formě. Za určitých okolností může dokonce vyjádřit pravdu lépe a přiměřeněji než střízlivá zpráva. Zde totiž zase platí totéž, co o uměleckých dílech. Kdo někdy pečlivě pozoruje opravdu umělecké zobrazení (např. ikony), shledá na nich znovu a znovu prvky volného a básnického podání, které nejsou nikterak v souladu se skutečným průběhem a přece vystihují pravdivost toho, o čem chtějí informovat. Tak jsou např. na mnoha obrazech jak světci, tak Ježíš ve svém pozemském životě zobrazeni se svatozáří, je konec konců jen výrazem jejich nebeské slávy, nikoliv jejich pozemského vzezření. V tomto právě uvedeném smyslu může mít i legendárně zabarvený způsob mluvy své oprávnění v bibli a sdělovat určitou pravdu, zvláště tam, kde se jedná o více než o pouhou informaci. Ovšem musíme se především v tomto bodu varovat 34

ukvapených a příliš zjednodušujících úsudků. Mnohé se dnes často unáhleně zařazuje mezi legendy, co při bližším rozboru patří do zcela jiného literárního druhu (např. Lukáš kapitoly 1-2) např. vánoční události (nejsou naprosto legendy, nýbrž názorná líčení s použitím stylových prvků apokalyptické literatury). V žádném případě neplyne s jistotou z takového způsobu líčení, že to, co je popisováno, se vůbec nestalo. Jediný závěr, který z poznání literárního druhu určitého textu lze možno učinit o historickém podkladu (pozadí), je nutnost tlumočit text s ohledem na literární druh a velmi zdrženlivě se vyjadřovat o skutečném průběhu toho, co text popisuje“ (Prof. Dr. Jacob Kremer, Pravda Písma, SÚCM 1968). Skutečnost, že tradice, tvořící základ evangelií, vykládá Ježíšovu zvěst a činnost ve světle zmrtvýchvstání, je nepopíratelným svědectvím pro přesvědčení původní prvotní církve o skutečnosti a ústředním významu zmrtvýchvstání Ježíše Krista. I náhradník po Jidášovi musí být očitý svědek Kristova vzkříšení. Je to totéž přesvědčení, jež je obsaženo v mnoha starých vyznáních víry (např. Řím 10, 9), která jako v 1. dopise Korinťanům 15, 3–5 sahají do prvních let po zmrtvýchvstání. Bez víry ve skutečnost Kristova zmrtvýchvstání by evangelia neobdržela tento velikonoční lesk. Výklad Ježíšova života ve světle zmrtvýchvstání a jak apologetické, tak i aktualizující hlásání jeho slov a činů nebylo ovšem v prvotní církvi přenecháno nekontrolovatelným proudům. Dálo se ve společnosti, v níž apoštolové jako svědkové řídili kázání a bděli nad jeho průběhem. Pavel na apoštolském sněmu předkládá tomuto kruhu své evangelium, aby snad nekázal zbytečně (Gal 2, 21). Z ostrých sporů o pravdivosti evangelií, zvláště v otázce misií mezi pohany a významu mojžíšského zákona, lze zřetelně poznat, že ne každé kázání ve jménu Ježíšově bylo uznáno za evangelium. D. A. Carson a Douglas J. Moo v knize Úvod do Nového zákona tvrdí: „Vyjmenovat všechny interpretace Ježíšova života, s nimiž se můžeme v dnešní době setkat, je nemožné.“ Evangelisté sami se bezpochyby domnívali, že píší dějiny. Pravdou ovšem je, že je píší jako horliví zastánci určité interpretace dějin a podle toho vybírají a uspořádávají fakta, která přinášejí. Není důvod se domnívat, že člověk je špatným historikem jen proto, že má na něco vyhraněný názor. Martin Hengel ukazuje, že badatelé se mýlili, když si mysleli, že musí volit mezi kázáním a historickým vyprávěním: „Ve skutečnosti spočívá teologický příspěvek evangelisty v tom, že obě tyto věci neoddělitelně spojuje: káže tím, že vypráví. Píše dějiny – a tím káže. Máme-li k věci přistupovat nepředpojatě, musíme předně naslouchat tomu, co evangelisté tvrdí, a pokoušet se přenést se do jejich světa, abychom viděli, zda to dává smysl. Možná přijdeme na to, že to dává větší smysl než ty světy, které jsme si sami vytvořili“ (Návrat domů, Praha 2008). Předávání biblické zvěsti (Božího zjevení) se uskutečňuje dvěma způsoby – skrze tradici a Písmo svaté. Oba tyto způsoby, jak učí Katechismus katolické církve (KKC, 80) stojí ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Církev bibli považuje za „nejvyšší normu“ víry. Písmo považuje tudíž nejenom za hluboce náboženský 35

text, nýbrž uznává, že je inspirovaná Bohem. V tom, co se týká spásy člověka, je bible jako taková bez chyby. Znamená to, že v biblických textech mohou být například historické nebo geografické nepřesnosti, plynoucí z lidských omezení autora. V pravdě, kterou Bůh chtěl zjevit, aby spasil lidstvo, však není žádný omyl. V bibli nalézáme skutečné Boží Slovo, tlumočené do lidského jazyka. Proto – čteme v Katechismu – křesťanská víra není „náboženstvím knihy“ (KKC, 108). Nový zákon nespadl z nebe, nýbrž je plodem hlásání prvních křesťanských komunit. Z tohoto důvodu má být Písmo čteno a interpretováno v živé tradici celé církve. Tento princip nebrání individuální biblické četbě. Naopak, je dobré prohlubovat biblickou gramotnost. Naše osobní chápání však máme srovnávat s učením církve. Při četbě různých knih Písma musíme mít na paměti, že jeho středem je Kristus. Ježíšova smrt a zmrtvýchvstání jsou interpretačními klíči celé bible. Můžeme odhalovat množství významů v ní obsažených. Katechismus povzbuzuje k této četbě známými slovy sv. Jeronýma: „Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista“ (KKC, 133). Posynodální exhortace Benedikta XVI. Verbum Domini z roku 2010 ve 30. článku říká: „Sv. Jeroným připomíná, že Písmo nemůžeme nikdy číst sami“. Jinak totiž nacházíme mnoho dveří zavřených a snadno sklouzneme do omylu. Bible byla napsána Božím lidem a pro Boží lid za inspirace Ducha svatého. Jen v tomto společenství Božího lidu můžeme skutečně jakožto „my“ vstoupit do jádra pravdy, kterou nám sám Bůh chce sdělit. Veliký učenec, pro kterého „neznalost Písem je neznalostí Krista“, tvrdí, že církevnost biblického výkladu není nějaký požadavek uložený zvnějšku, tato Kniha je vlastně hlasem putujícího Božího lidu a jen ve víře tohoto lidu jsme takříkajíc naladěni do správné tóniny, abychom Písmu svatému porozuměli. Autentický výklad bible musí být vždycky v harmonickém souladu s vírou katolické církve. Tak svatý Jeroným vybízel jednoho kněze: „Abys mohl povzbuzovat v duchu zdravé nauky a usvědčovat její odpůrce, setrvávej v přijatém učení, které ti bylo svěřeno.“ Přístupy k posvátnému textu, které nedbají na víru, mohou přicházet se zajímavými postřehy, když setrvávají u struktury textu a jeho forem, takové úsilí je však nevyhnutelně jen předběžné a strukturně nehotové. Jak totiž potvrdila Papežská biblická komise s odkazem na princip, kterého užívá moderní hermeneutika, „správné poznání biblického textu je přístupné jen člověku, který má živý vztah k tomu o čem text mluví“. V této souvislosti můžeme novým způsobem pochopit známé tvrzení svatého Řehoře Velikého: „Božské výroky rostou společně se čtenářem.“ Naslouchání Božímu slovu tak vytváří a upevňuje církevní společenství mezi těmi, kdo kráčejí po cestě víry.

Pokračování

Karel Obrdlík

36

Historické slavnosti Rosa Coeli 2014 Historické slavnosti Rosa Coeli patří k nejvýznamnějším kulturním akcím, které město každoročně pořádá. Tradice pořádání těchto slavností je dlouhá a každoročně se těší velkému zájmu, jak dolnokounických občanů, tak i návštěvníků z dalekého okolí. Šestnáctý ročník slavností se konal na Masarykově náměstí 6. 9. 2014. V samém úvodu slavností vystoupili studenti ZUŠ Ivančice, kteří zahráli muzikál LVÍ KRÁL. Následovaly gotické dvorské tance doprovázené středověkou hudbou, které trvaly do 16 hod., než začal průvod krále městem na zámek k turnaji. Během odpoledního a večerního programu se představily další skupiny historického šermu a tanců, středověkých písní, kejklíři, rytíři na koních a tanečnice. Na bohatý do37

provodný program navázal i středověký jarmark. Po celý den byl zajištěn i prodej výborného jídla a pití, o které se postaralo Myslivecké sdružení Rosa coeli Dolní Kounice a Pravlov a SDH Dolní Kounice. Vyvrcholením večera byl historický kostýmovaný průvod městem s pochodněmi. Ve 22 hod. tolik očekávaný ohňostroj rozzářil oblohu nad řekou Jihlavou. Znásobené efekty ohňostroje nad vodní hladinou lákají tisíce lidí, kteří i letos zaplnily Masarykovo náměstí, most přes řeku i ulici Rybárnu. Nabídka odpolední zábavy zahrnovala i prezentaci kvalitních nejen dolnokounických vín. Milovníci tohoto ušlechtilého moku mohli ochutnat 90 vzorků z několika vinařství – Vinné sklepy Rosa coeli, Vinařství Trpělka-Oulehla, Vinařství Ing. Ladislav Musil, Ottův sklep, Vinařství Ing. Jan Plaček, Vinařství Komarov, Vinařství Dva duby s.r.o., Vinařství Oldřich Dočkal – Sklep U Barborky, Vinařství Miroslav Šufeisl, Bratrstvo vinařů a kopáčů 1737, mezi hostující patřili Vinné sklepy Maršovice, ZD Sedlec, Vinařství Karel Válka z Nosislavi. Všem vinařům děkujeme za vzorky a dlouhotrvající spolupráci. Již v předvečer sobotních slavností se uskutečnil 8. ročník Výtvarného umění BIENÁLE ve spolupráci s Domem umění města Brna a Střední školy umění a designu. Zaprášené zdi někdejší monumentální budovy ozdobily obrazy a fotografie díla studentů a absolventů brněnské střední školy umění, která se jejich učitelům vryla do paměti, i proto nesla výstava název UVÍZLÉ VĚCI. Nezvyklé výstavní prostory nutily návštěvníky dívat se pozorně, některá díla důmyslně ukrytá ve výklencích na zdech se daly totiž snadno přehlédnout. Zdá se, že Bienále nabývá stále větší pozornosti. Na jeho zahájení byla většina z vystavujících, ale také velké množství publika.

Bienále 2014 38

Po vernisáži výstavy moderního umění se v prostorách kláštera Rosa coeli pod širým nebem konal koncert Brněnského filharmonického sboru Beseda brněnská a orchestru katedrály sv. Petra a Pavla. V jejich podání a v podání sólistů brněnského Národního divadla zaznělo Requiem d moll, Kv. 626 od W. A. Mozarta. Snad tušený kulturní zážitek, snad vlahý večer, přilákaly do klášterních prostor tolik lidí, které sotva pojmuly. Osvětlení dávalo tušit někdejší vitráže v gotických obloucích oken bývalého chrámu, kterými se velebné tóny hudby linuly do krajiny. Věřím, že romantický zážitek, kterým koncert zajisté byl, milovníky vážné hudby přiláká opět za rok.

Rozloučení s prázdninami

Sobota 30. 8. 2014 patřila dětem i dospělým Dne 30. 8. 2014 ve 14 hod. se v klášteře Rosa coeli uskutečnila pro děti pohádka Žabák Žak a rak Jak z cyklu MALÝ FESTIVAL LOUTKY, kterou každoročně ve spolupráci s okolními obcemi pořádá Kulturní středisko Moravský Krumlov. Pohádka byla zdarma a přilákala 110 dětí v doprovodu rodičů. Další hodiny sobotního odpoledne patřily opět dětem, tentokrát na Malém hřišti. Rozloučení s prázdninami probíhalo formou různorodé zábavy a občerstvení, které připravilo TIC ve spolupráci s Kónus klubem Dolní Kounice. Kdo ještě nebyl unaven, mohl se zúčastnit noční prohlídky kláštera Rosa coeli. Zástupy lidí spatřily tajuplné prostory nočního kláštera, tlumeného světla loučí, nezkrotné hry stínů i kamenné stěny šeptající dávné příběhy. Po prohlídce kláštera byla možnost shlédnout ukázku bojového umění KUNG FU, která se těší stále větší pozornosti. 39

Pohádka Žabák Žak a rak Jak Prázdniny patřily i několika koncertům hudby. Mezi ty nejpopulárnější se řadilo vystoupení kapely Žalman a spol., které se konalo 19. 7. 2014. Pavel Žalman Lohonka patří k absolutní špičce folkové hudby, jako originální zpěvák, kytarista a autor písní, si získal u publika velikou a stálou oblibu. Není proto překvapením, že do posledního místa zaplněný klášter hostil 380 posluchačů tohoto folkového žánru. Fotografie i videa ze všech kulturních akcí je možno si prohlédnout na stránkách města www.dolnikounice.cz Pozvánka na kulturní akce v podzimních dnech: 18. 10. Divadelní představení – „JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA“ 25. 10. Taneční zábava s Dolňáky 1. 11. Lampionový průvod městem 8. 11. Strašidelné odpoledne pro děti s diskotékou Jana Jurková, TIC Dolní Kounice 40

Výměnný pobyt mládeže ve Francii Jedná se o již čtvrtý cyklus v pořadí v rámci programu EU „Mládež v akci“, který město Dolní Kounice zařadilo do projektu Partnerství evropských měst v roce 2005. Pro mládež ve věku 13–18 let z Dolních Kounic a blízkého okolí to znamená aktivní zapojení se do tohoto programu, kdy spolupracují na vytváření programu již v předstihu a připravují se na jeho kvalitní realizaci na svých schůzkách před uskutečněním akce. Jde o tematicky zaměřené akce, v nichž jsou kromě stálých cílů (jazyková komunikace, poznávání jiných evropských kultur, rozvoj solidarity a tolerance mezi mladými lidmi, interkulturní dialog a neformální učení, které významně doplňuje formální školské vzdělání a další) plněny i cíle stanovené Komisí pro mládež v EU, členskými zeměmi, Výkonnou agenturou a národními agenturami jako roční priority. Od roku 2013 je prioritou rozvoj iniciativnosti, kreativity a neformální vzdělávání mládeže, podpora outdoorových aktivit a místního sportu, jako prostředků podpory zdravého životního stylu a také sociálního začlenění a aktivní účasti mladých lidí ve společnosti. V letošním roce již čtvrtá desítka mládeže z Dolních Kounic zahájila svůj cyklus v rámci projektu Mládež v akci ve Francii, v partnerském městě Azay-le-Brûlé (region Poitou-Charentes). Akce proběhla ve dnech 9. 7.–19. 7. 2014 a její program 41

42

plnil rovněž dané roční priority. Mládež čekalo vytváření fresky, jejíž téma bylo předem zadáno a děti si návrh připravily ještě před odjezdem do Francie. První zastávka na naší cestě za poznáním krás Francie byla v hlavním městě Paříži. Paříž nás přivítala chladným a deštivým počasím, ale ani to nás neodradilo, abychom uviděli kousek tohoto krásného města. Naše cesta vedla metrem přímo k Eiffelově věži. Vyjeli jsme výtahem do nejvyššího patra, a i když se nám výhled na město skrýval pod hustou mlhou, tak to byl jedinečný zážitek. Hned první den našeho programu v Azay nás čekala návštěva historického města Parthenay, kde jsme mohli vidět části starého hradu a opevnění města. V centru města se pak konala akce FLIP, kde si mohly děti i dospělí zahrát nespočetné množství her na ulicích. Další den jsme měli na programu návštěvu obrovského Aquaria v La Rochelle, z kterého byly naše děti nadšené. Odpoledne jsme jeli na pláž a k velkému překvapení bylo moře velice teplé. Víkend trávily děti se svými rodinami, kde byly ubytované. Rodiny však vymyslely společný program a tak všichni mohli navštívit Marais Poiteven (přezdívané Zelené Benátky), zahrát si Laser game a další. V pondělí slavila Francie svůj Státní svátek, který byl spojen s velkolepým večerem a také ohňostrojem. V novém týdnu jsme započali práce na fresce, která se nachází na stěnách na školním hřišti. Výsledek naší společné práce si můžete prohlédnout na fotkách. V odpoledních hodinách jsme navštívili bazén v městě La Crèche a poté RIFE (Mezinárodní folklórní festival mládeže), další odpoledne jsme měli možnost nakoupit dárečky pro rodiny v nákupním centru v Niortu a poslední odpoledne nás čekalo vaření a příprava domácí kuchyně. Ještě před podáváním večeře bylo slavnostně odhaleno naše počínání na fresce, poděkování všem zúčastněným a ohlednutí za celým programem výměny mládeže. Poslední večer byla tedy Francouzsko-česká večeře, kdy každá skupinka uvařila něco ze své kuchyně. Po našem kuřecím vývaru se „jen zaprášilo“ a také vepřo-knedlo-zelo sklidilo velký úspěch. 43

Byla to velmi příjemná tečka za krásným časem stráveným v našem partnerském městě. Navázali jsme nová přátelství, utužili ta stará a už teď se těšíme na roli hostitele pro příští rok, kdy přivítáme naše nové francouzské kamarády u nás v Dolních Kounicích. Mgr. Jarmila Cásková, Annemarie Zalabová

44

Rybářské závody Místní organizace Moravský rybářský svaz Dolní Kounice uspořádala v sovotu 28. 6. 2014 tradiční Rybářské závody na rybníce v Mor. Bránicích. Zúčastnilo se 44 dětí, z toho 14 dívek a 30 chlapců. Bylo uloveno 356 kaprů. Na předních místech se umístili: 1. Smetanová Klára 31 ks 2. Bartošová Tereza 25 ks 3. Weber Michal 24 ks 4. Gajdušková Adéla 22 ks 5. Havlín Michal, Eigner Martin, Štouračová 19 ks 6. Krutiš Jakub 18 ks 7. Procházka David 15 ks 8. Kolmačka Jakub 13 ks 9. Weber Marek 12 ks 10. Toporcer Vojtěch, Maroušová Nikol, Řezáčová Tereza 11 ks Gratulujeme vítězům a děkujeme sponzorům, kterými jsou: Město Dolní Kounice, Nové Bránice, Moravské Bránice a Pravlov. Josef Badin

45

Závěrečné shrnutí sezony 2013/2014 a pozvánka na sezonu příští Starší přípravka Tento rok se nám povedlo po delší době opět založit družstvo přípravky. Pro velkou věkovou rozdílnost a fakt, že bohužel nemáme kategorii žáků, jsme se je pokusili prozatím přihlásit do soutěže starší přípravky. V týmu však byli převážně hráči patřící věkově spíše do mladší kategorie. I přes tento fakt se všichni statečně prali o góly a výsledky. Skončili sice poslední, ale to jim v žádném případě neubralo na sebevědomí, odhodlání a čisté radosti z fotbalu. A to je to krásné! Pro následující sezónu jsou přihlášení do kategorie mladší přípravky, a tak můžete naše talenty kdykoliv povzbudit v rovnocennějších kláních.

Dorost Vlivem odchodu osmi hráčů ze základní sestavy se po minulé sezóně u tohoto družstva nečekaly blahé výsledky. Tabulkově se prognóza naplnila, ale ne tak zcela u herního projevu. Mnohdy vyrovnanou hru i s těmi nejlepšími soupeři překazila jen malá dávka štěstí. Pro sezónu nadcházející bylo družstvo posíleno nově příchozími hráči i odvahou ukázat skrytou sílu týmu.

Muži B Po letech opět došlo i na založení „B“ týmu mužů. Přes neúspěchy a nesehranost „poslepovaného“ týmu se ke konci sezóny kádr podařilo stabilizovat. Často nevyrovnaná hra však nezabránila potrápit i ty nejtěžší soupeře, a když už ne bodově, tak alespoň morálně dopomoci mužům „A“ v bojích o mistrovský titul.

Muži A A je to tady! Po předlouhých desíti letech od znovu založení klubu, resp. devíti od založení mužů, se podařilo vyhrát mistrovský titul ve IV. třídě mužů a konečně postoupit o skupinu výše! Dlouhá, ale famózní sezóna čítající tři prohry, dvě remízy a hlavně dvacet jedna výher znamenala první místo a uskutečnění snu mnoha z nás. Celé se to podařilo zvládnout i díky velké podpoře fanoušků. Děkujeme!!! Srdečně Vás zveme na novou sezónu 2014/2015. První domácí zápasy mužů „A“ a dorostu se uskuteční 16. 8. a pro muže „B“ a mladší přípravku 31. 8. Více informací najdete na webu: www.skdolnikounice.cz Přijďte podpořit naše družstva v jejich bojích. 46

Muži A – III. tř. sk. A 1.

Žabčice

Dolní Kounice

09. 08. 14:00

SO

2.

Dolní Kounice

Vojkovice B

16. 08. 16:30

SO

3.

Měnín B

Dolní Kounice

24. 08. 16:30

NE

4.

Dolní Kounice

Šlapanice B

30. 08. 16:30

SO

5.

RAFK B

Dolní Kounice

07. 09. 16:30

NE

6.

Dolní Kounice

Opatovice

13. 09. 16:00

SO

7.

Přísnotice

Dolní Kounice

20. 09. 16:00

SO

8.

Dolní Kounice

Těšany

27. 09. 16:00

SO

9.

Blučina

Dolní Kounice

04. 10. 15:30

SO

10.

Pozořice

Dolní Kounice

11. 10. 15:00

SO

11.

Dolní Kounice

Mokrá-Horákov

18. 10. 15:00

SO

12.

Prace

Dolní Kounice

26. 10. 14:30

NE

13.

Dolní Kounice

Tvarožná

01. 11. 14:00

SO

14.

Dolní Kounice

Žabčice

08. 11. 14:00

SO

Muži B – IV. tř. sk. B 1.

Troubsko B

Dolní Kounice B

24. 08. 13:30

NE

2.

Dolní Kounice B

Budkovice

31. 08. 14:30

NE

3.

Řeznovice B

Dolní Kounice B

07. 09. 13:45

NE

4.

Dolní Kounice B

Nová Ves

14. 09. 14:30

NE

5.

Ořechov B

Dolní Kounice B

21. 09. 10:30

NE

6.

Dolní Kounice B

Oslavany B

28. 09. 14:30

NE

7.

Střelice B

Dolní Kounice B

05. 10. 15:30

NE

8.

Židlochovice

Dolní Kounice B

11. 10. 15:00

SO

9.

Dolní Kounice B

Mělčany

19. 10. 14:30

NE

10.

Hrušovany

Dolní Kounice B

25. 10. 14:30

SO

11.

Dolní Kounice B

Modřice B

02. 11. 14:00

NE

12.

Dolní Kounice B

Troubsko B

09. 11. 14:00

NE

47

Dorost – OP 1.

Moutnice/Těšany Dolní Kounice

09. 08. 14:15

SO

2.

Dolní Kounice

Měnín/Blučina

16. 08. 14:15

SO

3.

RAFK/Opatovice Dolní Kounice

24. 08. 14:15

NE

4.

Dolní Kounice

30. 08. 14:15

SO

5.

Ořechov/Želešice Dolní Kounice

07. 09. 10:00

NE

6.

Dolní Kounice

Blažovice

13. 09. 13:45

SO

7.

Oslavany

Dolní Kounice

20. 09. 13:45

SO

8.

Pozořice

Dolní Kounice

28. 09. 13:45

NE

9.

Dolní Kounice

Újezd

05. 10. 13:00

NE

10. Mor. Bránice

Dolní Kounice

12. 10. 12:45

NE

11. Dolní Kounice

Kupařovice

18. 10. 12:45

SO

12. Hrušovany

Dolní Kounice

25. 10. 12:00

SO

13. Dolní Kounice

Troubsko

01. 11. 11:45

SO

14. Dolní Kounice

Moutnice/Těšany

08. 11. 11:45

SO

Podolí

Mladší přípravka – OP sk. B 2.

Dolní Kounice

RAFK

31. 08. 13:00

NE

3.

Žabčice

Dolní Kounice

07. 09. 9:30

NE

1.

Ivančice

Dolní Kounice

11. 09. 17:30

ČT

4.

Dolní Kounice

Rosice A

14. 09. 13:00

NE

5.

Rosice B

Dolní Kounice

19. 09. 17:30

PÁ

6.

Ořechov

Dolní Kounice

28. 09. 09:30

NE

7.

Dolní Kounice

Střelice

05. 10. 11:00

NE

8.

volno

9.

Dolní Kounice

Modřice

19. 10. 13:00

NE

10. Troubsko

Dolní Kounice

26. 10. 11:45

NE

11. Dolní Kounice

Vojkovice

02. 11. 12:30

NE

48

Moutnice Rajhrad Želešice

Rozloučení s prázdninami

Historické slavnosti Rosa coeli

Čtvrtletní časopis Naše město vydává Město Dolní Kounice v nákladu 1000 výtisků občanům Dolních Kounic zdarma. Redaktor: Miroslav Řezáč, tel. 607 044 011 Tisk: STUARE, s. r. o., Jihlavská 2f, Troubsko -Veselka Ev. č. MK 11172 IČ: 00281 701