Slovo redakce. obsah. křížovka o ceny str. 25 blahopřejeme str. 26 výročí má svoje logo str. 27

obsah úvodník str. 3 misie mezi amazonskými indiány str. 4–5 na návštěvě u salesiánů v Nazaretě str. 6–7 str. 8–9 rozhovor ať Boscopix spatří světlo světa!

ohlédnutí za Krakovem str. 10–13 vychovávej jako D. Bosco str. 14 chytrý mobil potřebuje moudrého majitele str. 15 dopisy Ignáce Stuchlého str. 17 milosrdenství podle L. Heryána str. 18–19 misie str. 20–21 sliby SDB str. 22–23 zajímavosti ze života církve, ze světa str. 24

Slovo redakce Milí čtenáři, dušičkový čas nás uvádí do atmosféry loučení. Těsně před vydáním tohoto pátého čísla magazínu jsem se s vámi chtěl loučit jako autor pravidelných edičních úvodníků, ale těsně před uzávěrkou to na definitivní loučení nevypadá. Přesto mi dovolte malou rekapitulaci: Příčinou někdejší změny v roce 2004 bylo volání ze strany salesiánů po „kvalitativním skoku“. Bylo jasné, že černobílá Salesiánská rodina už před stále náročnějším publikem neobstojí a že je třeba zamířit k mladším čtenářům, především k vychovatelům a aktivním rodičům. Zvolili jsme tehdy změnu názvu a ze Salesiánské rodiny se stal Salesiánský magazín. Šli jsme do barvy, rozhodli jsme se přinášet aktuální recenze na filmy, hudbu a knihy, začali jsme více informovat o zahraničí. V prvním „obnoveném“ čísle magazínu jsem se tehdy dopustil malého žurnalistického faulu, který dnes můžu přiznat, protože už je to spíš z žánru „překlepy a nepovedené záběry“: recenzoval jsem filmy o Harrym Potterovi, aniž bych je zhlédl, a zaměnil jsem protagonisty potterovské ságy s hrdiny Pána prstenů. Samozřejmě jsem za to od čtenářů dostal za vyučenou a už jsem to nikdy neopakoval! Za ta léta jsem se také rozepsal, psaní redakčních úvodníků zvaných editorial se mi stalo skoro rutinou, která se přenesla i do Katolického týdeníku. Pokud bych to měl říct ve zkratce, moje fotka v editorialech už zastarala. Abychom jako časopis nestagnovali a šli dál, bylo potřeba vnést do magazínu novou krev. Držím staronovému týmu všechny palce a přeji jí při její práci hodně sil a požehnání. Zdeněk Jančařík

Vydavatel:

Salesiánská provincie Praha Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8 tel.: 283 029 111, www.sdb.cz bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Redakce:

křížovka o ceny blahopřejeme výročí má svoje logo 2 salesiánský magazín 2016/5

str. 25 str. 26 str. 27

šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB redaktorka: Milena Alday Delgado, ASC sazba: Miroslav Palíšek, SDB návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková adresa: Foerstrova 2, 616 00 Brno tel.: 541 213 303, e-mail: [email protected] tisk Triangl, a. s. MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673

Úvodník

Devadesáté výročí Bylo to před devadesáti lety. Don Ignác Stuchlý připravoval dům ve Fryštáku pro příjezd chlapců z italské Perosy. 27. září 1927 je čekal v Břeclavi na nádraží a na sv. Václava 28. září 1927 v ranních hodinách přišla skupina do Fryštáku. Slavnostní mši svatou sloužil ten den polský provinciál don Stanislav Plywaczyk a kázal velký dobrodinec a organizátor počátků salesiánského díla dr. Augustin Štancl. Po obědě se každý nějak zabydlil, aspoň pro první noc. Někteří museli vzít zavděk slámou rozprostřenou na zemi. Začínalo se z ničeho. Uplyne 90 let působení salesiánů v Čechách a na Moravě. To je důvod k připomínce, zastavení a ohlédnutí zpět, k oslavě i k novým odvážným krokům do budoucnosti. Salesiáni si postupně připomenou během školního roku jednotlivé etapy svých dějin a devět významných osobností. Budou to podněty spíše dovnitř, do salesiánských komunit a společenství. Iniciativa směrem ven, k mládeži, se bude týkat otázky povolání. Proč a jak vzít odpovědnost za svůj život? Jak se stát protagonistou svého životního příběhu? Může mi Bůh něco říci, může být Bůh aktivní a k něčemu konkrétnímu mne pozvat? Chceme si s mladými vyprávět především na sociálních sítích o tématu života jako povolání. Tyto dvě celoroční aktivity budou zakončeny oslavou, na kterou jsme pozvali hlavního představeného salesiánů dona Ángela Fernándeze Artima. Přiletí do Prahy ve středu 27. září 2017. Na státní svátek 28. září 2017 se s ním setká v Brně-Žabovřeskách salesiánská mládež

z našich středisek a farností. V pátek 29. září 2017 bude společný program pro salesiány a sestry FMA ve Fryštáku. V sobotu 30. září 2017 připravíme velké setkání na Hostýně. Program nachystají salesiáni spolupracovníci a bude určen nejen pro ně. Máme zamluvenou mši svatou v bazilice Panny Marie i přednostní ubytování v poutních domech. Důstojnou tečkou za návštěvou hlavního představeného i oslavami 90 let by měla být hodová mše svatá v den památky sv. Terezie z Lisieux v neděli v Praze-Kobylisích. Je možné, že některá salesiánská farnost nebo středisko budou mít během roku vlastní iniciativu a oslavu. Vedení provincie tomu žehná a zároveň zve ke společné oslavě příchodu salesiánů do naší země, která má tyto tři aktivity: historickou připomínku pro salesiány a salesiánskou rodinu, téma povolání pro mládež a návštěvu hlavního představeného ve dnech 27.–30. září 2017. P. Petr Vaculík, provinciál SDB

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

Každé

2 měsíce přichází Don Bosco k vám domů. Časopis Salesiánský magazín zasíláme bezplatně každému, kdo o to požádá. Od roku 1887 je to dar Dona Boska těm, kteří sympatizují se salesiánským dílem.

Objednejte Salesiánský magazín svým známým! Oznamte nám změnu své adresy! Salesiánský magazín Foerstrova 2 616 00 Brno tel.: 541 213 303 e-mail: [email protected] SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN

salesiánský magazín 2016/5 3

Misie

Misie mezi amazonskými indiány Misionářské působení salesiánky Jarky Chorovské se asi nejvíc podobá tradiční evropské představě o misionářích, kteří se na kánoi vydávají do pralesa mezi „divochy“, do míst, kam se zprávy o stavu světa dostávají se zpožděním a stav světové burzy tu pozbývá na důležitosti. Ve venezuelské Mavace, kde Jarka působí, se staré tradice konfrontují s vývojem jihoamerické společnosti, a sestry salesiánky jsou už padesát let u toho. Komunita v Mavace, v níž nyní žiji, se nachází v oblasti amazonských pralesů ve Venezuele. Jejím úkolem je, podobně jako u jiných komunit, především slovem i životem svědčit o Boží lásce. Svědectvím je už to, že tu společně pracujeme salesiánky, salesiáni a laici z různých zemí. Zdejším lidem se na prvním místě snažíme ukazovat, jak je má Bůh rád a jak se o každého člověka stará, že nám dal i to nejdražší, tedy svého Syna Ježíše. Děti a mladé chceme vychovávat k tomu, aby si vážili vlastní kultury, a aby ji chránili. Zejména setkání se světem velkoměst je pro ně spojeno se spoustou nástrah v podobě drog, alkoholu či různých gangů. Takže výchova k určité kritičnosti v kontaktu s jinou kulturou je zde velmi potřebná.

Mezi Yanomamy Lidé, mezi nimiž pracujeme, jsou příslušníci domorodého kmene Yanomami s tisíciletou tradicí a zvyky. Vlivem kontaktů s okolním světem se v současné době i jejich život stále více mění. I přesto si však dosud uchovali jistou svébytnost a typický způsob života. Yanomamové obývají pralesy, kde si staví domky zvané 4 salesiánský magazín 2016/5

Oslava v tradičním obydlí shapono

„shapono“. Jedná se o kruhovou stavbu pokrytou palmovými listy, která vytváří zastřešené mezikruží s volným prostranstvím uprostřed. Tradiční shapono však postupně mizí a obydlí se stavějí z pevnějších materiálů, i tak si ale uchovávají typické kruhové uspořádání. Původním náboženstvím Yanomamů je animistická víra v duchy spojená s bohatou mytologií. Klíčovou úlohu v náboženském životě společenství má šaman, který bdí nad osadou, aby se jejím obyvatelům nepřihodilo nic zlého. Pro domorodé obyvatelstvo totiž žádná nemoc či úraz není dílem náhody. Tedy třeba to, že někoho uštkl had, není jednoduše logickým následkem toho, že na něj dotyčný šlápl, ale stalo se to proto, že hada někdo poslal. Mohl to být klidně někdo z vedlejší osady, tudíž se podobná nehoda může snadno stát příčinou konfliktu. Pro své obřady používají šamani prášek zvaný yopo, což je halucinogenní směs kůry a bylin, kterou vdechují nosem. Tímto způsobem se uvádějí do transu a navazují spojení se světem duchů. Šaman se těší velké vážnosti, avšak stát se šamanem není nijak jednoduché. Je třeba se naučit rozpoznávat duchy a projít jakousi zkouškou, což se nepodaří všem. Mezi šamany, je-li jich v některé

osadě více, také panuje určitá hierarchie. Lidé zde šamanům bezmezně věří a celá kultura Yanomamů je se šamanismem úzce spjata.

Kmenové tradice Yanomamové jsou lidé nesmírně radostní a milují různé oslavy. Pořádají je především tehdy, mají-li dostatek jídla, takže mohou pozvat obyvatele jiného shapono. Oslavy jsou příležitostí k výměně různých věcí, jako jsou šípy, hrnce, sítě na spaní, tabák či mačety. Zároveň se zde sdělují novinky a plány, domlouvají se svatby a udržují se přátelství a spojenectví velmi důležitá pro případ boje s nepřítelem. Nezbytným doplňkem pro účastníky oslav jsou různé ozdoby a malování, a to nejen obličeje, ale i celého těla. Nedílnou součástí života Yanomamů je lov, takže muž má u sebe vždy luk a šípy. Používá jej nejen k lovu, ale také k obraně rodiny od případného nebezpečí, kterým může být tygr, nebo jiné divoké zvíře. Kromě lovu se zde lidé živí také sběrem jedlých plodů v pralese. Ne vždy proto mají dostatek jídla, ale pokud nějaké jídlo mají, vždy vám je rádi nabídnou. Děti jsou ve zdejších rodinách s radostí přijímány a velmi milovány.

Misie

Předávání křesťanství V dnešní době je mezi zdejším obyvatelstvem početná skupina křesťanů, kteří o Kristu svědčí i tam, kam se my misionáři nedostaneme. Lidé jsou zde velmi otevření pro Boží slovo. V misijní stanici nebo v osadách se pro křesťany pořádají mše, bohoslužby slova a různé pobožnosti. Mezi Yanomamy máme nyní dva kandidáty, kteří se připravují na službu trvalého jáhna, skupinku překladatelů bohoslužebných textů a mnoho katechumenů připravujících se na křest. Taková příprava je někdy velmi dlouhá, trvá třeba i deset let, kdy se jim snažíme postupně vysvětlovat Boží slovo tak, aby to bylo pro jejich kulturu srozumitelné. Hlásání evangelia často znamená začít nějakým příběhem z jejich běžného života a na něm objasnit Boží slovo. Ve škole takto probíhají např. slůvka na den, která jsou každodenní cennou příležitostí k evangelizaci. Já osobně velice ráda naslouchám vyprávěním o tom, jak tu lidé prožívají své křesťanství. Jeden z domorodých učitelů mi onehdy vyprávěl o tom, jak jeho žena odešla s jiným mužem. Přirozeně ho něco takového naštvalo, takže se

rozhodl dotyčného muže zabít. Vypůjčil si tedy pušku a sledoval jej tak dlouho, až jej dostihl. Namířil na něj a už stačilo jen vystřelit. V té chvíli ale jako by najednou uslyšel hlas: „Nezabíjej ho, jsi přece křesťan!“ Vrátil Prosté zařízení místní školy se tedy domů a o celé události přemýšlel. Ta žena tehdy, když se na něco necítíme, pak otěhotněla a vrátila se, ale pro- neumíme to a máme z toho strach. tože dítě nebylo jeho, příbuzní mu Můžu tak mít radost z toho, jak Yaříkali, aby ho, až se narodí, zabil. nomamové prožívají svoji víru, jak Na to jim on odpověděl, že dítě za se umí radovat z každé maličkosnic nemůže a že ho tedy nezabije. ti, poznávám něco z jejich kultury Své vyprávění uzavírá slovy: „Jsem a denně mohu obdivovat krásu dijako svatý Josef, on také přijal Ježí- voké přírody. še a nebyl to jeho syn.“ Tuto radost kalí starosti související s politickou situací Venezuely a Amazonie. Vládnou zde vojáci, Nejen lidskými kvete tu pašování drog a zintenzivňuje se legalizovaná těžba zlata. silami To vše má samozřejmě negativní Misii u kmene Yanomamů vnímám dopad na život v domorodých osajako Boží dílo a my misionáři jsme dách. Přesto vnímám, že On je se jenom jeho pomocníky. Je to velké mnou a chce mě tam mít. Velmi poslání, na které bych se nikdy ne- silná je pro mě také modlitba drucítila, ale možná právě proto mě hých, těch, kteří mě podporují. tam Bůh poslal. On si nás volí právě Jarka Chorovská, FMA

Domorodé slavnosti na kruhovém prostranství


Salesiáni spolupracovníci

Na návštěvě u salesiánů v Nazaretě Když se spojí trochu štěstí, drzosti a salesiánského smyslu pro rodinnost, může z toho vzniknout zajímavé setkání. Od naší minulé návštěvy Nazareta jsme věděli, že ta veliká budova s kostelem na kopci je salesiánská škola. Tenkrát nebyla příležitost se tam podívat, ale letos jsme si řekli, že raději vynecháme část programu a zkusíme to, i kdybychom se měli třeba jen pomodlit před zavřeným kostelem. Vydali jsme se od baziliky Zvěstování vzhůru do kopce. Kdo znáte starý Nazaret, jistě pochopíte, že není tak snadné udržet směr – úzké a všelijak se kroutící uličky, občas i slepé, z části zastřešené, jste rádi, že občas zahlédnete kousek oblohy. Nicméně instinkt nás nakonec dovedl až na místo. Kostel byl otevřený. Je to jediný kostel na světě, který je zasvěcen mladistvému Ježíši – Jesus Adolescent. Právě končila mše, lidé odcházeli z kostela a jeden místní salesián přišel uklidit a pozhasínat. Dodali jsme si odvahy a šli za ním. Řekli jsme, že jsme salesiáni spolupracovníci z České republiky

Salesiánská škola

a jestli by nám nemohl něco říci o kostele popřípadě o salesiánech v Nazaretě. Souhlasil, ale že má prý jen pět minut, pak že musí za mládeží do oratoře. Nicméně asi vytušil naše přání a po chvíli navrhl, že do oratoře vezme i nás. Je to klasická salesiánská oratoř – místnost s pingpongovými stoly, kalčem a různými hrami (menší děti si tam zrovna něco stavěly z lega), venku pak velké hřiště, na kterém se prohánělo odhadem sedmdesát dětí nejrůznějšího věku, všichni Arabové z křesťanských rodin. Otec Tony, jak se jmenoval „náš“ salesián, je svolal k sobě, všichni jsme se posadili do

V rozhovoru s otcem Tonym a místními animátory

6 salesiánský magazín 2016/5

hlediště a společně jsme se pomodlili. I když to bylo v arabštině, poznali jsme Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva otci. Pak nás otec nečekaně vybídl, ať si před děti stoupneme a něco jim řekneme. Trochu nás to zaskočilo, ale snad jsme ostudu neudělali. Řekli jsme jim, že jsme z České republiky, zeptali jsme se, jestli vědí, kde to je (většinou nevěděli), že se nám jejich země moc líbí. V závěru jsme zmínili, že se u nás doma podílíme na přípravách na manželství a že jim přejeme, aby jednou založili dobré rodiny. Ještě jsme chtěli dodat „nebo aby se z nich stali dobří kněží či sestry“, ale otec Tony byl rychlejší, ani ve Svaté zemi asi nemají přebytek duchovních povolání. Poté otec děti propustil a nás předal Terrymu, jednomu z dobrovolníků, protože sám už měl zase jiné povinnosti. Terry je absolventem této salesiánské školy, pak vystudoval ekonomii a pracuje v židovské firmě. To má ale tu nevýhodu, že víkend má v pátek a sobotu a v neděli musí do práce. Na léta ve škole vzpomíná s radostí a tak se sem vrací jako dobrovolník. V oratoři tráví každou sobotu, občas tu vypomůže i v pátek. Od něj jsme se dověděli i trochu víc o škole: je to dvanáctiletka, osm ročníků základní školy a čtyři ročníky

Salesiáni spolupracovníci

Kostel Jesus Adolescent

Socha mladistvého Ježíše

technické střední školy, v celé škole jsou jen čtyři salesiáni. Také jsme se zajímali o salesiány spolupracovníky. V Nazaretě je prý skupina asi patnácti spolupracovníků a Terry studuje, aby se také stal spolupracovníkem. Tomu jsme sice úplně nerozuměli (možná je to jejich způsob formace), ale nebyl čas na podrobnější vysvětlování. Bylo by ještě o čem povídat, ale na nás už čekala večeře v klášteře a pak cesta na letiště a domů. Byla to milá tečka za naším pobytem ve Svaté zemi. Jana a Honza Zindulkovi

Modlitba na hřišti

Klenba kostela

Beseda s mladými z oratoře


Rozhovor

Ať Boscopix spatří světlo světa! to dáno tvůrčí krizí, která se po takových padesáti obrázcích nutně musela dostavit?

Rozhovor s plzeňským salesiánem Martinem Poláčkem, který v uplynulých letech pracoval na kreativní výtvarné hře Boscopix, inspirované životopisem Dona Boska. Hra vychází současně v české a slovenské verzi. Martine, skoro dva roky jsi pracoval na komplexním díle, které jsme nazvali Boscopix, a nyní se tato karetní hra a pomůcka k nejrůznějším kreativním aktivitám blíží svému vydání. Máš pocit zadostiučinění, nebo to už bereš jako minulost a věnuješ se teď něčemu jinému? Poslední obrázek jsem dokončoval někdy na začátku srpna 2016, takže je to pro mě stále dost živé, i když to byla taková malá reminiscence, protože jsem musel za pár dní namalovat dva obrázky pro slovenské spolubratry. Představoval jsem si, že do Plzně, kam jsem se stěhoval v září minulého roku, si už tuto práci tahat nebudu. Ale byla to pro mě vlastně radost. I když celý ten projektík byl dost dřina, přece

mě to taky hodně bavilo a naplňovalo. Chci taky říct, že bez velkého nasazení dalších lidí – uvedu především Libora Všetulu –, by Boscopix světlo světa nespatřil. A co se týče toho zadostiučinění, přiznám se, že k některým obrázkům se stále rád vracím. A říkám si s Hospodinem, že „je to dobré“. Na kartách nejsou jen obrazy ze života Dona Boska nebo salesiánské kongregace, ale zjeví se tam třeba Josef Toufar, Pier Giorgio Frassati, nebo i Viennetou s Old Shatterhandem. Není

Ale vůbec ne! Teda krizi jsem měl a ne jednu, ale Frassatiho jsem si zamiloval už v aspirantátu. Josefa Toufara jsi mi vlastně doporučil ty, a mě samotného kdysi při četbě knihy Miloše Doležala Jako bychom dnes zemřít měli zaujala skutečnost, že jedním z Toufarových přátel byl bratr salesiánů Medových, Miroslav Med, učitel v Toufarově rodišti Arnolci u Jihlavy. Na některých obrázcích jsme chtěli připomenout osobnosti stojící mimo Salesiánskou rodinu, které však salesiánská spiritualita silně ovlivnila. No a Vinnetou s Old Shatterhandem? S těmi je to komplikovanější. Při koncipování obrázků jsem sledoval dva principy: První inspirací celého dílka – tedy kromě životopisu Dona Boska samotného – byla hra Dixit, která je založena na volných asociacích a mnohovýznamovosti obrázků. Tak jsem vždy přemýšlel, jaký symbol, obraz, by byl bohatý na odkazy. A pak mě fascinuje rozhled Dona Boska, který z valné části získal tím, že byl knihomol – alespoň v dětství a mládí během studií, kdy přelouskal kde co. A pak z toho celý život čerpal. Proto taky odkazuji na Rudého gentlemana – kdo nebyl do něj a do jeho bratra Old Shatterhanda svého času zamilovaný? Podobně zmiňuji i jiné klasiky jako třeba Tři mušketýry, Dona Quijota, řecké mýty, pohádky. Někdy jdeš v životopise Dona Boska do dost velkých podrobností a občas také popisuješ situace nebo sny, které nejsou obecně známé. Čerpal jsi z dostupných materiálů, nebo máš nějaký tajný zdroj?

Na výletě


Cha cha cha! Tajné zdroje se přece neprozrazují… Nejsem žádný odborník na život a dílo Dona Boska.

Rozhovor Nějak jsem vycházel z útržků z Životopisných pamětí, které se do mě hluboce vtiskly. Četli jsme je v noviciátě. A pak jsem dohledával v dostupných životopisech Dona Boska od Teresia Boska, Marie Štechové, kde jsou zajímavé sociologické a historické souvislosti, v životopise Dominika Savia a matky Markéty od Teresia Boska. A také z díla Poznámky k duchovním dějinám kněze Jana Boska, které napsal Mezi melounovými špióny italský salesián Giuseppe Buccellato a přeložil nám je Janko třeba i na svou první návštěvu na Ihnát. Ty pro mě byly velmi objev- Colle Don Bosco a na atmosféru nou a inspirativní četbou. svého výšlapu do Castelnuova po stopách studentíka Jana, kdy jsem Byl jsi někdy na místech spose snažil prožít si to jeho očima. jených s životem Jana Boska? Znáš Turín, Becchi, CastelnuoMaluješ ještě něco jiného, vo z vlastní zkušenosti? nebo je Boscopix takový tvůrčí vzmach a na další projekty Byl jsem na těch místech dvakrát, nemáš čas? vlastně třikrát. Jednou coby aspirant, a pak jako asistent v Sebranicích. Uvidíme. Je pravda, že mě jen Pak jsem byl celý měsíc na Valdoku malování Boscopixu stálo dobrých a pracoval v tamní oratoři. To pro mě sedm set hodin práce. Nyní bych byl velmi silný zážitek. Při té příle- na nějaké větší tvoření vzhledem ke žitosti jsem se také dostal do míst, svému pracovnímu zařazení a vytíkde se člověk běžně nepodívá – jako žení neměl prostor – navíc se stále třeba do bývalého útulku markýzy ještě zajíždím na novém působišti Barolové, kde měl Jan Bosco své v Plzni. Ale těším se, že se vše usaprvní působiště. Ale vzpomínám si dí a zase nějaká ta výzva přijde.

Vím, že ses před časem věnoval arteterapii – pracuješ v tom oboru také v Plzni? A využíváš při tom obrázky z Boscopixu? Arteterapii jsem vystudoval v Českých Budějovicích ještě během studií teologie. A chvíli jsem se jí začátečnicky věnoval v Pardubicích, před šesti lety, v rámci práce s dětmi a mladými v ústavní výchově. Pak jsem na ni mohl zapomenout. Do Plzně jsem před rokem odešel také s tím, abych arteterapii rozvíjel při práci s dětmi a mladými. Aktuálně jsem zahájil psychoterapeutický výcvik v Gestalt terapii, která si hraje s obrazy. A ve své praxi se jen stále utvrzuji v tom, že obraz je naším prvotním jazykem a skrze symboly může být mocným nástrojem komunikace s lidskou duší, která by jinak osudně zůstala uvězněna sama v sobě. Obrázky z Boscopixu zatím nevyužívám. Ale v březnu bych měl mít pro spolubratry exercicie, které chci na těchto obrázcích postavit. Tak jsem sám zvědavý. Jinak mám dojem, že jejich využití bude především na druhých, na jejich invenci. Jak říká svatý Pavel: „Jeden zasel, druhý zalévá…“ A nechystáš další Boscopix, nebo něco podobného?

Polní mše v kulisách zříceniny

Tak to uvidíme. Třeba vyjde nějaké rozšíření – Dominik Savio, Pier Giorgio Frassati. S tím musí přijít Hospodin: jak to bylo v případě „ikonostasu“, který jsem namaloval v komunitní kapli v Českých Budějovicích. Momentálně mě přitahuje otázka, jak umění a vlastní tvorba může pomáhat mladému člověku v přístupu ke světu a jeho problémům. Chtěl bych na tom postavit letní tábor. Rozhovor připravil Zdeněk Jančařík salesiánský magazín 2016/5 9

Krakov

Foto: Honza Čermák

Ohlédnutí za Krakovem

Světové dny mládeže (SDM) jsou místem setkání. Zvednout se ze své pohovky, o které mluvil k mladým papež František jako o metafoře nudy a konzumerismu v jakémkoli věku, dnes stojí mladého člověka možná víc dřiny než dřív, kdy nebyl internet, Minecraft a sociální sítě. Ale našla se spousta mladých, kteří

pohovky nechali doma a do Krakova vyrazili. Salesiáni dali dohromady tři autobusy a spolu s dalším, plzeňským, vyrazili do gliwické diecéze v Horním Slezsku. Čekali je tam místní „probošti“, jak se polsky nazývají faráři, se svými ovečkami. Jejich mluvčí měli nejprve tendenci oslovovat nás anglicky, ale posléze jsme všichni zjistili, že jsou naše jazyky tak blízké, že škobrtavé tlumočení bude lepší než zdvojené překládání z polštiny do angličtiny a pak do češtiny.

Foto: Petr Polanský

První týden ve Slezsku

Obtíženi nejen zážitky


První týden zůstane pro mnohé z nás nezapomenutelný a jména slezských vesnic Nakło Śłąskie a Świerklaniec nám zůstanou vyryta v srdci. A to nejen kvůli tolika znamenitým pochutinám, jimiž jsme byli zahrnováni, ale především kvůli dobrým lidem, s nimiž

jsme se setkali. Měli pro nás připravený bohatý program – výuku tance, prohlídku zámků knížat von Donnersmarckových, stříbrné doly v Tarnovských Horách, mši svatou s biskupem Tomášem Holubem v mariánské bazilice v Piekarech, silnou a přes svou drásavost nezbytnou návštěvu vyhlazovacího tábora v Auschwitzu-Birkenau. My kněží jsme poznali místní zvyklosti – bez kolárku se tady člověk cítil jako nahý v trní! –, které nám někdy mohou připadat předpotopní, ale polská církev, bohatá ve svých rozmanitých projevech, to je fenomén, který se nedá odbýt slovem „tradiční“. Při loučení s místními lidmi došlo i na sliby, že se ještě uvidíme (a jistě se to v mnoha případech stane!), ale nedalo se nic dělat a vlakem jsme přejeli do Krakova, kde na nás čekaly náročné noclehy v tělocvičnách a přesuny do českého centra a na velká shromaždiště k vítání papeže a k setkávání s ním. Velký dík patří české

Krakov

A hurá do Krakova!

Mládež SDB ze Sýrie

žhavila atmosféru Schola brněnské mládeže (SBM), a k tomu všemu překrásné prostory gotického kláštera a kostela sv. Václava. To všem dávalo zapomenout na nedostatek toalet a sprch ve školách a další bolístky.


Sekci pro mládež, že předem zajistila nádherné místo pro české poutníky v cisterciáckém klášteře v Mogile (na krakovském předměstí Nová Huť), kde jsme měli veškerý komfort a spoustu místa před pódiem, na němž neúnavně

Nevýhodou masového přesouvání a stálého stěhování byla jistá anonymita v davu a ztráta přirozených skupinek, které se vytvořily v menším společenství v gliwické diecézi. Introverti a sólisté se mohli cítit najednou ztraceni v množství lidí. Pro extroverty to byla ale zase voda na jejich mlýn, protože si mohli spontánně povídat s lidičkami, s nimiž se vídají během diecézních nebo jiných setkání mládeže. Mimořádné bylo také množství většinou mladých českých kněží, kteří přijeli, aby byli s mladými. V jednu chvíli nás bylo na 180, a když jsme se před bohoslužbou postavili do dvojstupu, od jednoho konce nebylo vidět na druhý… Biskupové se při svých katechezích také vyřádili – přijeli tuším všichni diecézní a řada pomocných episkopů a na některých bylo vidět, že mají mladé lidi rádi a že k nim mají blízko. O setkání s papežem a o jeho projevech by se dalo psát dlouho.

Plné ulice Krakova



Krakov


S prosbou Modlete se za Irák


Komu asi patří tato vlajka?

Tichá adorace 1,5 milionu mladých


Snad nejsilnějším momentem při vigilii na SDM v Krakově bylo svědectví syrské dívky, šestadvacetileté animátorky ze salesiánské oratoře z Aleppa Rand Mitriové, s níž jsme se setkali také při salesiánském mítinku v krakovském Expu. Rand neohroženě dávkovala přímo na mikrofon bolestná slova, která otřásla milionovým zástupem poutníků posedávajícím na karimatkách na Campusu Misericordiae: „Denně žijeme ve městě, které svírá smrt. Stejně jako vy za sebou ráno zavíráme dveře, když odcházíme do práce nebo do školy. Skoro vždycky nás sevře strach, že se nevrátíme, že už se neshledáme se svou rodinou anebo svým domovem tak, jak jsme jej opustili. Možná nás v ten den čeká smrt, nebo bude zavražděn někdo z naší rodiny.“ Papež František pak spontánně navázal na její slova a před modlitbou, při níž jsme měli všichni v rukou zapálenou svíci, prohlásil: „Dost bylo zapomenutých měst.“ Když se dnes z novin dozvídáme o „rozhodující bitvě o Aleppo“ nebo o „zoufalém a zrazeném Aleppu“, nelze nevzpomenout na hlouček syrských mladých poutníků z Krakova. Vzpomínejme na ně alespoň v modlitbě, vždyť teď už to pro mnohé z nás nejsou více méně anonymní tváře z médií nebo z obrazovek, ale konkrétní lidé z masa a kostí, kteří by chtěli žít svůj život v míru ve své zemi. Mohl by to být jeden z konkrétních kamínků řetězce (třeba růžencového), který nás, co jsme byli v Krakově, bude poutat dál, i když žijeme v Brně, Ostravě, Lovčicích, Sebranicích nebo v Praze či Plzni. Případně můžeme navázat s aleppskými salesiány také kontakt prostředictvím jejich facebookového profilu Don Bosco Aleppo. Díky, Bože, za Krakov, snad nás jeho duch bude provázet i v našich všedních dnech! Zdeněk Jančařík


Krakov

Modlitby v desítkách různých jazyků

Krakovské dobrodružství Léto 2016 + Polsko + Krakov + 5000 Čechů + celá zeměkoule = Světové dny mládeže v Krakově. Není asi snazší způsob, jak vyjádřit počátek našeho letního dobrodružství. K účasti na SDM v Krakově jsme se upsali už na jaře, čas běžel, státnice i příprava na maturitu nám zamotaly hlavy a najednou jsme stáli s krakovskými batůžky u bran cisterciáckého kláštera v Mogile. Právě tam začalo naše šestidenní dobrodružství uprostřed krakovských ulic a světových davů. Vůbec jsme netušili, kolik jedinečných zážitků nám ten vtipálek z obláčku nachystal. Krásné prostředí cisterciáckého kláštera obejmulo všechen program, který pro nás české centrum připravilo. Dostalo se nám katechezí, mší, modliteb, zpěvů i tance, že snad nemohla zůstat žádná dušička chladná. Prostředí českého centra pro nás nebylo jen depem pro dotankování kofoly či kafe, ale hlavně oázou a takovou tou

českou prázdninovou pohodou. Karimatka, český jabka, kafíčko a teplý sprchy nás po vřavách na Błoni nebo uprostřed krakovského centra pohladily po duši, jak snídaně od maminky. Bylo se i na co vztekat – nepřehledná místa, kde uplatnit naše poukázky na jídlo, davy a pot všude, nejasný program festivalu mladých a přiblblé večerky. Pravda ale je, že uprostřed nadskakující tramvaje i pachu italského či španělského podpaží jsme si našli nějakou tu krásnou perličku. Všechno nakonec

bylo správně, k něčemu nás to dovedlo a něco nám to dalo. Shodujeme se na tom, že noc na Campusu Misericordiae (vznosný název pro úhor velikosti zhruba pěti strahovských spartakiádních stadionů) a setkání s papa Franceskem řadíme mezi vrcholy našeho dobrodružení. Asi nikdy jsme neprožili noc pod hvězdným nebem spolu s dvěma miliony spolunocležníků. Zůstává nám tajemstvím, jak se tak ohromná masa mohla udržet v mezích slušného chování i bezpečnosti. Uprostřed tsunami, která nás v neděli ráno táhla zpět k našim zabaleným krosnám, jsme tak nějak museli cítit to neskutečné požehnání, které se nám i všem davům za celý týden a poslední večer dostalo. Díky za všechnu sílu organizátorů a volontérů, která byla vložena do příprav tak jedinečného setkání. Za všechny zúčastněné salesiánské mládežníky Karolína a Lukáš salesiánský magazín 2016/5 13

V ychováv e j ja ko Don Bosco

Byl pohnut soucitem Jakmile otec spatří, že syn se vrací domů, rozbuší se mu srdce a je dojat. Když mluvíme o dojetí, jsme nejen v jádru milosrdenství, ale také umění výchovy. Jedna věc je jistá: kdo je chladný, bezcitný, ledový, nemůže vychovávat. Mozek nestačí, je třeba zapojit srdce. Technika je k ničemu, musí se dostavit soucit. Je pravda, že je to rozum, který nás činí lidmi, ale je to emocionalita, která ho řídí. Psychiatr Eugenio Borga vypráví: „Jedna pacientka odmítala jídlo. Byla na tom zle. Znovu začala jíst, až když našla červenou růži vedle talíře s rýží.“ Stačila květina, aby se situace srovnala. Pozornost a něha jsou terapeutickými prostředky samy o sobě.

Tři konkrétní rady Co máme dělat, aby soucit milosrdného otce z podobenství doputoval až do našeho domova a zlepšil náš způsob výchovy? Zde jsou tři konkrétní tipy.

2. Uchovejme si večer Večer je nejvhodnější dobou pro citové projevy. Večer je snazší mít příjemné a pokojné myšlenky než ráno. Ve vzduchu je cítit teplo domova, vzájemnou náklonnost. Večer dává zapomenout na netrpělivost a napomínání celého dne. Když Don Bosco uvažoval o výchově, pochopil důležitost večerních hodin. Proto chtěl „slůvko na dobrou noc“, tedy srdečný rozhovor před spaním, proslovit před svými hochy na závěr dne. Don Bosco věděl, že slovo rodičů dětem před spaním utěšují srdce. 3. Zapojme děti Naše děti jsou příliš často rozmrzelé, protož neznají život v jeho různých podobách: klidných i zčeřených, radostných i bolestných. Proto je zapojení dítěte do všech těchto situací lidské existence

jednou z nejspolehlivějších strategií, jak pozvednout emoční náladu v rodině. Nestyďme se za svou citovost. Smějme se nebo buďme smutní, když to na nás přijde. Proč nevzít syna do nemocnice za nemocnou babičkou? A nebojme se je vzít s sebou na pohřeb, když nám zemře někdo blízký. Děti si potřebují „odžít“ také smutek v rodině.

Smát se i plakat Jak píše Leo Buscaglia: „Když se smějeme, možná vypadáme jako hlupáci. No a co? Říkám často, že mě lidé považují trochu za blázna. Ale já se těším ze světa, zatímco zdraví jedinci umírají nudou. Často také pláču, někdy radostí, jindy beznadějí. Pláču radostí, když vidím některé lidi, jak moc se mají rádi. Nezáleží mi na tom, jestli vypadám rozcitlivěle. Pláč čistí mé oči! Pokud dáte najevo své city, je zde nebezpečí, že se projevíte jako lidé. Ať! Jsem rád, že mohu dát najevo své lidství.“ Pino Pellegrino Přeložil Petr Zelinka

Foto: pexels.com

1. Doteky Laskat neznamená dítě kazit. Laskat znamená líbat duši. Pět vteřin

laskavosti předá dítěti více lásky než pět minut slov. Kathleen Keatingová došla k tomuto pravidlu: „Čtyři objetí během dne stačí k přežití. Dvanáct objetí během dne pomůže, aby dítě bylo šťastné a rostlo.“


M e diální v ýchova

Chytrý mobil potřebuje moudrého majitele

1. Přítomný člověk je pro mě vždy důležitější Když zvoní mobil, tak to v nás vyvolává pocit, že to přece zvednout musíme. „Promiň, někdo mi volá,“ řekneme v tom slušnějším (ale stále ještě nevhodném) případě a přerušíme hovor, vstaneme od jídelního stolu, necháme přítomného člověka čekat, protože ten „na telefonu“ má nějak intuitivně přednost. Ale jakou přednost? Když pomineme výjimečné případy, kdy se má někdo narodit nebo zemřít, téměř vždy je telefonní hovor stejně (nebo méně) významný jako ten, který jsme telefonátem přerušili. Navíc přítomná osoba je tady a teď pro nás, zatímco telefonát je neplánované vyrušení, které může (a musí) počkat. Když nám někdo volá, často se hned zeptá, jestli neruší. Ve skutečnosti je tahle otázka úplně zbytečná. Nikdy bychom totiž neměli mobil zvedat, když „ruší“. 2. Když s někým mluvím, telefon nemám na očích Vypadá to jako maličkost, ale mít v něčí společnosti mobil v kapse, nebo položený před sebou na stole, je velký rozdíl. Mobil na stole je vetřelec. Říká druhému člověku, že s ním sice jako by komunikuji, ale zároveň chci mít pod kontrolou svůj virtuální svět. Schovat telefon mimo dohled znamená dát druhému

Foto CAFNR, flickr.com

Prý už bych si měla pořídit chytrý mobil. Všichni ho mají. Já se ale pořád nějak zdráhám, mám dojem, že ani s tím „hloupým“ neumím zacházet. Pozoruji mladé lidi, kterým odborníci říkají look down generation (generace sklopených očí), jak jsou přilepení k displeji svých zázračných smartphonů a napadá mě pět zásad, kterých bych se chtěla držet, ať už s chytrým nebo nechytrým telefonem:

najevo, že mu chci věnovat plnou pozornost. 3. Můj telefonát není určen kolemjdoucím Vždycky je mi divně, když někdo telefonuje v trolejbusu. Snažím se neposlouchat, ale moc mi to nejde. Vyslechla jsem si už takhle spoustu hádek, svěřování, pomluv a různých osobních výpovědí. Navíc to někdy opravdu obtěžuje, protože do telefonu většinou mluvíme víc nahlas. Setkávám se i s tím, že někdo mluví sice do telefonu, ale očividně si přeje, aby jeho telefonát slyšel i ten, kdo „náhodou“ stojí vedle. Vlastně hraje takové divadlo pro náhodně poslouchající publikum. Jenže ten, s kým mluví, ty ostatní nevidí! Je to komunikační zlozvyk, na který si chci dávat vždy pozor. Telefonní hovor je důvěrná záležitost určená výhradně tomu, s kým telefonuji. 4. Před dětmi zaměřuji svou pozornost na něco jiného Nejmenší děti mají na tohle obzvlášť vyvinutý cit. Víc než jejich vlastní hračky je zajímá to, k čemu upínají svou pozornost dospělí. Mobil je tedy pro ně velmi brzy

hlavním předmětem zájmu, protože vnímají, že pro jejich milované osoby je to něco důležitého. Děti jsou zkrátka naším zrcadlem: Kam se dívají naše oči, tam se budou dívat i ty jejich. 5. Čas bez mobilu je svatý Jde to dnes ještě vůbec, nemít u sebe telefon? Jít na procházku, do restaurace nebo do kostela a nechat si mobil úmyslně doma, i za cenu, že mě zrovna někdo nezastihne on-line? Myslím, že to jde. A že je moc dobré dopřát si občas jakýsi technologický detox. Časem se mi totiž telefon (zvlášť ten chytrý plný zajímavých aplikací a podnětů) snadno stane prostředím, do kterého se „schovávám“ před ostatním světem. Dokonce mě tam volá: Haló! Máš novou aktualizaci, máš novou zprávu, podívej se, co je nového! Ale telefon má být mým nástrojem komunikace, ne mým otrokářem. Do jaké míry můj život zkvalitňuje a do jaké míry odvádí mou pozornost od toho, co se kolem mě děje? Pravidelná dávka života bez mobilu může být pro člověka velmi osvobozující. Anežka Hesová salesiánský magazín 2016/5 15

Boscopix


S a l e s i á n s k á svat o s t

Dopisy Ignáce Stuchlého – 9. díl Dne 12. září 1935 byla kanonicky zřízena samostatná československá salesiánská inspektorie (= provincie) oddělením od původní inspektorie jugoslávské. Novým inspektorem (= provinciálem) se stal Ignác Stuchlý. Ve statistickém přehledu salesiánské kongregace pro rok 1936 se dočteme, že sídlo provincie bylo v Moravské Ostravě na Revoluční třídě 28, a že tato provincie zahrnovala šest domů: Bodenbach (= Podmokly, dnes součást Děčína), Bratislava, Fryšták, Moravská Ostrava, Šaštín, Svätý Beňadik. V čele těchto šesti komunit stáli jejich ředitelé: František Feiler (Bodenbach), Josef Bokor (Bratislava), Václav Mrtvý (Fryšták), Josef Lepařík (Moravská Ostrava), František Sersen (Šaštín) a Marcel Horniak (Svätý Beňadik). Jedním z důležitých úkolů provinciála je komunikace s řediteli komunit. Z následujícího dopisu si můžeme udělat představu, které věci ležely Ignáci Stuchlému na srdci: je to zejména zakořenění ducha Dona Boska. Můžeme si

Ostravský „Don Bosko“ v roce 1936

také všimnout respektu k představeným. Zajímavý je také přehled témat k diskusi ředitelů, v kterém opět nechybí věrnost Donu Boskovi a na závěr dopisu povzbuzení k modlitbě za zdárné schválení a uznání salesiánské kongregace československým státem. Salesiánská inspektorie sv. Jana Boska, Moravská Ostrava, 17. ledna 1936 Drazí ředitelé! Jsou tomu už dva týdny, co jsem chtěl psát, ale musel jsem čekat na odpověď z Turína. Hned to vysvětlím. Přál jsem si, aby přijel předsedat našemu shromáždění ředitelů některý představený z kapituly, protože by nám mohl dát jasné směrnice v našich diskusích, aby mezi námi stále více zakořeňoval duch Dona Boska. Místo toho mi píše pan don Giraudi, že je pro ně nemožné pohnout se v tomto roce z Turína, a tak nám nezbývá, než se sejít sami a přitom zpřítomňovat literu i ducha našich stanov, našich pravidel, našich tradic. Zvu vás tedy na schůzku, kterou budeme mít v Moravské Ostravě ve

dnech 30., 31. ledna a 1. února. Postačí, když budete v Moravské Ostravě dne 30. ledna, protože první setkání bude v 17 hodin téhož dne. Témata, o kterých budeme pojednávat jsou tato: 1) Sváteční oratoř (don Bokor) 2) Nedostatky a ctnosti našeho všeobecného chování: Jak se varovat těchto nedostatků a jak stále více zakořeňovat v našich domech ducha Don Boskova (don Sersen). 3) Jak zkombinovat lásku s řeholní kázní, aby mezi spolubratry v domě vládla spokojenost a důvěra mezi spolubratry a představenými, zvláště s ředitelem (don Horniak) 4) Inspektoriální administrace (don Coggiola) 5) Různé Prosím spolubratry, označené vedle každého tématu, aby se laskavě připravili a mohli každý přinést příspěvek své osobní zkušenosti o osobách i místech. Dne 4. února budu v Praze, kde bude stavební komise pro výstavbu našeho ústavu. Potom mám v úmyslu krátce navštívit všechny domy a odložit inspektoriální vizitaci na měsíc březen a duben v době, kterou upřesníme s každým ředitelem během dnů našich setkání. Současně vám sděluji, že bude-li se líbit Bohu, v příštím týdnu vláda v plénu projedná záležitost schválení naší Kongregace. Modlete se a vyzvěte k modlitbám. Na shledanou tedy se všemi, oduševněnými velikou dobrou vůlí navzájem si pomáhat, abychom zakořenili a uvedli do všech našich domů nejkrásnější tradice Dona Boska. Svěřuji se vašim modlitbám a znamenám se Váš nejoddanější in C.J. P. Ignác Stuchlý Připravil Petr Zelinka salesiánský magazín 2016/5 17

Ukázka z knihy

Milosrdenství podle L. Heryána O Božím milosrdenství mezi námi Stalo se na veřejných záchodcích. Je půl sedmé ráno, za čtvrt hodiny mi začíná mše u sestřiček, je to k nim odsud z metra ještě tak půl kilometru a hrozně se mi chce na záchod. To nevydržím! Naštěstí je už záchod ve stanici metra otevřený. „Dobrý den!“ hlasitě se hlásím, platí se totiž předem, jak důrazně sděluje velká cedule. „Dobrý den!“ opakuji, ale u okýnka s prázdnou miskou na peníze nikdo nesedí. „Dobrý den, potřeboval bych na záchod!“ nikdo neodpovídá a já už nemůžu déle čekat, do prázdné misky komukoli napospas se mi peníze dávat nechce, a tak se jako zloděj přikradu ke kabince a pryč, spěchám k sestrám. Jdu vyrovnat dluh po mši. „Dobrý den, paní, byl jsem tu ráno, nikdo tady nebyl, tak vám jdu zaplatit teď!“ Se širokým úsměvem jí dávám pětikorunu. Paní, zdá se, dostane infarkt, nevěří svým očím ani uším. „To snad není možné! To snad není možné! To se mi ještě nikdy v životě nestalo!“ volá celá bezradná na vedle stojící kamarádku. Je jí asi tak sedmdesát. Nevím, kolik let tady na záchodcích pracuje, ale zaplatit dluh mně přijde přece úplně normální. „Nechcete Metro, pane? Byla jsem asi zrovna pro Metro, když jste tu byl,“ říká rozpačitě a strká mi do rukou noviny, neví samou vděčností nebo spíše překvapením, co mi dát. „Ne, děkuju, 18 salesiánský magazín 2016/5

paní, mějte se hezky!“ padám do školy. Kdyby tak chudinka věděla, že pokud by neměla otevřeno, asi by se stalo neštěstí, v jehož důsledku by sestřičky pravděpodobně přišly o ranní mši svatou!

čeká na konci života, nýbrž tím, co naplňuje smyslem můj život již dnes a třeba i zítra. Ježíš učedníkům říká: „Přináším vám plnost všeho, po čem vaše srdce touží, už nemusíte hledat nic jiného.“ Jak řekne později svatý Jan, „z jeho plnosti jsme všichni do-

Ježíš učedníkům přináší plnost všeho, kterou my známe spíše pod slovem „spása“. Jenže spása není v prvé řadě tím, co nás eventuálně

stali, a to milost za milostí“. Milost je všechno, už se nemusíte o nic bát, protože všechno máte. „Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.“

Ukázka z knihy

Být exotem na této zemi S Ládysem Heryánem jsem žil v komunitě skoro deset let, takže to, co nacházím v jeho nové knížce Exotem na této zemi, která vyšla koncem léta v Portále, mi z velké části není neznámé. Láďu jsem slyšel mnohokrát kázat, stejně jako on jsem chodil z našeho domu v Kobylisích do libeňského sousedství k sestrám Matky Terezy. Žili a pracovali jsme ve stejném domě a vždycky jsem obdivoval jeho salesiánský tah na branku. K tomu jen malá ilustrační historka k Láďově požehnanému působení u Misionářek Lásky. Sestry podle svých řeholních pravidel nesmí mít v řeholním domě žádné elektronické prostředky mediální komunikace, natož televizor nebo počítač. Přesto chtěly jednou za čas promítat svým bezdomovcům a romským rodinám nějaký zbožný film nebo dokument. Požádali tedy Láďu, aby jim u sebe na pokoji v Kobylisích přechovával starou televizi, kterou by jednou za čas přenesl k nim na promítání. Láďa to nějakou dobu rád dělal, ale ouha! Nějaký zloděj se k nám dostal do domu, vykopl

jeho dveře (nebo je ani nemusel vykopávat, protože Láďa měl skoro vždycky pokoj otevřený) a televizi si odnesl domů. Musel se s tím starým krámem hodně nadřít. Tak sestry Matky Terezy poznaly, že se jim částečné nedodržování řeholních pravidel může snadno vymstít, ba že může dokonce postihnout i řehole jiné… Jeho témata jsou mi povědomá a blízká: žít život jako svědectví o tom, že Ježíš byl především služebník, že přestože byl Božím Synem, sloužil těm nejchudším, lidem na okraji, že si nic nenechával pro sebe a že takto je třeba o něm mluvit a takto je třeba žít. „Bůh je Milosrdenství, Velkorysost, Dávání,“ píše Láďa. Buďte „dokonalí“ neznamená „perfektní“, protože v originále Ježíš nemluví o farizejském perfekcionismu, ale celistvosti, ryzosti před Hospodinem. Milosrdenství pochází od hebrejského slova, které označuje mateřské lůno, nejde tedy jen o nějakou Boží blahosklonnost k hříšníkovi, ale o jeho mateřské objetí toho, kterého má rád jako Matka.

Ládys se nám salesiánským spolubratřím v komunitě svého času trochu vzdaloval, protože pobýval někdy až příliš s Magorem Jirousem a jeho kamarády, ale nakonec to pro nás pro všechny bylo také obohacením, protože tam tenkrát v první dekádě tohoto nového divného století našel svůj domov a své druhé já. Dnes Ládys říká, že už je zase trochu jinde, že ho ty vnitřní rozbroje mezi „androši“ už nebaví. Ušel za ta léta kus cesty, stal se veřejně známou figurou, ale také tím, kdo ovlivňuje mnohé směrem k Bohu a ke službě. Lidé, kteří ho mají rádi, ho při jeho církevní jinakosti vnímají jako vyslance, který může stavět můstek směrem k opomínaným a církví nechtěným (k máničkám, k hledajícím, kteří o církev často nezavadí, k intelektuálům, kteří v církvi vidí jakousi starou, nemocnou, do minulosti zahleděnou babičku). Knížka Exotem na této zemi je důkazem, že církev je možné přinášet i do komunit, které bez takových Ládysů církev obcházely obloukem. Díky, Láďo! Zdeněk Jančařík


SAD B A

Den lidí dobré vůle na Velehradě

U našeho stánku bylo veselo

V pondělí 4. července 2016 se na Velehradě konalo již 16. setkání Dnů lidí dobré vůle a Sadba byla při tom. Celé akci předcházela důkladná příprava: bylo třeba nachystat propagační materiály, soutěže pro děti, odměny, nafouknout balónky a „instalovat výčep“ pro podávání osvěžující zázvorové limonády. Samotný program se rozeběhl kolem jedné hodiny. Rodiny s dětmi obrážely jednotlivá stanoviště s tzv. velehradským pasem a snažily se získat všech deset razítek. V rámci programu Mladí fandí Velehradu mohly potom soutěžit o hodnotné ceny. U našeho misijního stánku je čekalo hned několik aktivit pro všechny věkové skupiny. Malé děti se pokoušely vyhrabat z pouštního písku kostičky s písmenky a složit název země, kam vysíláme naše dobrovolníky. Větší si mohly vyrobit placku a ty nejstarší vyplňovaly 20 salesiánský magazín 2016/5

test, ale hlavně si popovídaly s dobrovolnicí Stáňou, která jim poskytla mnoho cenných a zajímavých informací ze svého pobytu v Indii. Mnozí si prohlíželi bohatou obrazovou fotodokumentaci a odnášeli si naše letáčky. Kdo chtěl, občerstvil se zdarma ,,dobrovolnickou‘‘ limonádou. Nejmenší dostali omalovánky a všichni sladkou odměnu a medaili malého dobrovolníka. Nejen u našeho stánku bylo pěkně živo, ale i v jeho nejbližším okolí: všechny přibilo k zemi vystoupení parkourové skupiny L.E.A.D, jejichž akrobatické výkony téměř popíraly některé fyzikální zákony. O hudbu se postaralo vystoupení několika kapel na nedalekém pódiu mladých (za všechny zpěvačka Debbi). Den uběhl jako voda a v sedm hodin čekalo na všechny, kteří úspěšně prošli všech deset stanovišť a splnili všechny úkoly, losování o krásné výhry. Většina lidí se poté přesunula na Večer lidí dobré vůle

na nádvoří u baziliky. Prostranství Mladí fandí Velehradu na chvíli osiřelo, aby se znovu zaplnilo po deváté hodině a zakončilo krásný a nabitý den koncertem skupiny ATMO music. Naše misijní skupinka měla v tu dobu už vše zabaleno a s prvními tóny jsme se rozjeli do všech koutů plni dojmů z kouzelného místa a krásných setkání. Martina Mončeková

SAD B A

Dlouhá cesta poskládaná z mnoha kamínků Malé střípky svědectví těch, kteří zaslechli volání a odpověděli na ně, aneb cesty Boží jsou někdy opravdu nevyzpytatelné… 1. Jak se člověk stane dobrovolníkem? Když nad tím tak přemýšlím, je to dlouhá cesta poskládaná z mnoha kamínků, které mi Bůh kladl postupně pod nohy… Už od začátku jsem věděla, že pojedu kamkoli, ale hlavně NE do Bulharska… Kateřina Váňová Bulharsko 2016/2017 2. Vždy jsem věděla, že chci strávit nějaký čas v rozvojové zemi. Poznat sebe, poznat jinou mentalitu, odbourat zkostnatělé představy

o rozvojových zemích, zejména pak v oblasti subsaharské Afriky a především být někde, kde to má vícestranný význam. Ideální čas pro splnění mého snu se mi jevil po studiu. Ještě předtím, než se začnu protáčet ve víru stereotypního pracujícího lidu. Bylo mi ovšem jasné, že to bude dost náročný rok… ten tlak byl obrovský do chvíle, kdy jsem si uvědomila, že to nějak prostě dopadne a že není potřeba tolik plánovat a o všem tolik mluvit, ale je potřeba více jednat. Věnovat se tomu, co má člověk nejblíž před sebou, vědět, za čím jde a opřít se celou vahou o Něj. Marie Procházová Zambie 2016/2017

3. Nikdy jsem neletěl dopravním letadlem. Nikdy jsem neopustil Evropu. Nikdy jsem nebyl déle pryč od domova než pět týdnů. Nikdy jsem nebyl dlouhodobě vystaven extrémním vedrům a nikdy neleželo tolik zodpovědnosti na mých bedrech. Ale už za měsíc se vše změní. Při procházení zápisků a fotek dobrovolníků působících na stejném místě, na které jsem vyslán i já, se mi před očima pomalu vytváří čím dál tím ostřejší obraz mé dobrovolné služby, a i přes všechny obavy a strachy mohu s upřímným srdcem říci, že se opravdu těším. Jakub Honěk Indie 2016/2017

Hledáme nové dobrovolníky Chceš dát svůj čas dětem a mladým lidem? Lákají tě daleké země? Chceš čelit novým výzvám, zlepšit si jazykovou vybavenost, poznat nové lidi? Pokud zní odpovědi ano, tak se můžeš přihlásit na roční přípravný program Cagliero. Skládá se z osmi víkendů a praxe v některém salesiánském zařízení, kde se seznámíš s radostmi i strastmi salesiánského misijního dobrovolníka. Po ukončení si můžeš zvolit službu v Bulharsku, Zambii, Kongu, Velké Británii, Mexiku či Indii. Příprava začíná v říjnu 2016, případné dotazy směřuj na: [email protected], tel.: 283 029 226, mobil 774 829 043 (Pavel Marčík). Kdo dává, mnohem víc dostává. salesiánský magazín 2016/5 21

Salesiáni v ČR

Sliby SDB V sobotu 13. srpna oslavili ve Zlíně na Jižních Svazích salesiáni české provincie slavnost složení prvních slibů dvou nových spolubratrů. Do rukou provinciála P. Petra Vaculíka skládali řeholní sliby chudoby, čistoty a poslušnosti bratři Josef Převor a Jan Rozsypálek. Při té příležitosti jsme jim položili několik otázek:

Jan Rozsypálek 1. Jaká etapa se pro tebe zítra uzavře? Nejsem si úplně jist, zda se zítra pro mne něco uzavírá. Spíše se na to dívám jako na organický vývoj, jako když roste rostlina. Okolo biřmování v roce 2010 jsem přemýšlel, kam si mne Pán vede, protože mne oslovoval řeholní způsob života odevzdaností Bohu, ale bral jsem to jako ideál, kterého nejsem schopen. Důležité pro mne bylo setkání se salesiány, především s Jaroslavem Mikešem a studentským spolčem Křižáci v kostele sv. Kříže na Příkopech v Praze. Od té doby prohlubuju a očišťuju své motivace, proč být salesián kněz. Bylo to období

Řady českých salesiánů se opět rozrostly

zakořenění v Kristu, z kterého je potřeba čerpat ve svém povolání. Jinak začíná pro mne období vysokoškolských studií filozofie a sociální práce a život v Salesiánské společnosti, která je bratrské, duchovní a pracovní společenství. 2. Co je pro tebe podstatné ze salesiánství? Vypůjčím si citát Dona Boska. „Slíbil jsem Bohu, že až do posledního

Jan Rozsypálek

dechu budu patřit svým chudým chlapcům“, tedy pro mne je podstatné darovat se pro druhé v zápase o spásu duší, jako otec a přítel především mladých. 3. Kam se teď vydáš?

Poděkování dojatým rodičům


Po slibech ve Zlíně se ještě vracíme zpět do Popradu na sliby našich slovenských spolunoviců Petera Biely a Lukáše Závodníka a potom mě čeká týden doma v Kroměříži. Od srpna začínáme postnoviciát v Žilině.

Salesiáni v ČR

Josef Převor

Kostel ve Zlíně-Jižních Svazích byl zaplněný do posledního místa

Josef Převor

něco, co otevírá prostor pro něco nového a krásného.

která vychází ze vztahu k Bohu. Chtěl bych jako Don Bosco pomáhat druhým objevovat to, co je krásné kolem nás i v každém z nás. Abychom dokázali být radostnými dětmi nebeského Otce, který nás přijímá. Ne nadarmo je Don Bosco nazýván otec a učitel mládeže. Svojí laskavostí ukazoval na milujícího Otce a zároveň učil, jak se zodpovědně postavit ke svému životu.

1. Jaká etapa pro tebe zítra 2. Co chceš ostatním předávat? začíná? Sliby nevnímám jako tlustou čáru Chci ukazovat především mladým za svým životem. Vidím je jako lidem na Boha. Ostatní věci by důležitý bod na mojí cestě, který k tomu měly být pouze prostředky. však má svou nesmírnou váhu Don Bosco chtěl vychovávat v tom, komu tyto sliby skládáme. k radostné svatosti. A v dnešní Přece jen se však dá říci, že se době vnímám, že se opravdová v určitém smyslu uzavírá etapa radost příliš neprodává. Radost, mého intenzivního hledání povolání a začíná etapa, kdy se budu snažit žít a naplňovat v salesiánské rodině toto povolání, ke kterému, jak věřím, mě Pán volá. A také se dá říci, že končí etapa, kdy jsem měl v podstatě zodpovědnost sám za sebe. Určitým způsobem opouštím svoji pokrevní rodinu a vstupuji do té salesiánské. Začíná tak etapa, kdy mám určitou zodpovědnost také za salesiánskou rodinu, bratry a mladé lidi, které mi Pán pošle, podobně jako manželé opouštějí svou rodinu a berou zodpovědnost za svého partnera a děti. Sliby vnímám jako něco, co s sebou sice nese i určité odříkání, a některé věci se tak pro mě uzavřou, ale především je vnímám jako Medaile Dona Boska na památku z rukou otce provinciála

3. Co na tebe teď čeká? Odcházím teď do Žiliny, kde mě čeká studium filozofie a sociální práce a kde budeme pokračovat v počáteční formaci. Budeme se tedy nadále učit opravdovému životu salesiána. Prvními sliby, i když jsou ještě dočasné, se už stávám salesiánem. A přestože nebudu moci být teď mnoho času mezi mladými, chci žít a naplňovat toto salesiánské povolání naplno i nad učebnicemi, neboť i to je služba mladým a těm, ke kterým jsme posláni. Co všechno mě čeká, nevím. A je to dobře. Ale chtěl bych se učit přijímat z Božích rukou, to, co přijde. salesiánský magazín 2016/5 23

K r át k é z p r áv y

To nemůže skončit prohrou Italská vlajkonoška na závěrečné ceremonii paralympiády v Riu – devatenáctiletá Beatrice „Bebe“ Vio, bývalá žákyně salesiánského institutu v Mogliano Veneto, vybojovala v šermu zlato a se svým týmem i bronz, a zároveň se stala první šermířkou na světě, která bojovala se čtyřmi protézami: „Důležité je, že jsme si to užily, tohle je naše medaile a je nádherná. Je úžasné, že jsme ji vyhrály společně. Víc mi záleží na této medaili než na té zlaté. Při soutěži jsem myslela na svůj fantastický životní příběh a pořád jsem si opakovala, že to nemůže skončit prohrou.“

Na stupních vítězů – Bebe prodělala v 11 letech těžkou meningitidu, přesto se stala olympijskou vítězkou

Vydávejte svědectví mezi potřebnými 25. září 2016 byla bazilika Panny Marie Pomocnice křesťanů v Turíně svědkem slavnosti vyslání nových salesiánských misionářů – 18 salesiánů, 19 sester FMA a 9 dobrovolníků. Hlavní představený Don

Don Ángel předává misionářský kříž


Ángel Fernández Artime zdůraznil: „Jsme dědici více než sto let staré tradice naší salesiánské rodiny. Buďte odvážnými hlasateli bezmezné Boží milosti a velkorysosti, jež se projevuje zejména mezi chudými

a potřebným. V homilii Don Ángel poukázal na lidství, jež by mělo být tím nejdůležitějším v misionářské službě, a radostné svědectví života založeného na bratrství a milosrdenství.

Generální představená FMA – matka Yvonne Reungoat

Křížovk a o ceny

KMENOVÁ DRUH OTCOVÉ USPOŘÁPAPOUŠKA (zastarale) DÁNÍ

V tajence najdete citát z Ovidia POMŮCKA: KYSELINA ADSL, AOM, BROMNÁ OHIO

POBÍDKA

OVINUTÍ

NEVELKÝ

ZÁŘE

ČÁSTI NOHOU

NICKA

VYČINĚNÁ KŮŽE

BÝV. FRAN. LET. SPOL. ZELENINOVÉ POKRMY

SPOJKA ÚSILÍ LETNÍ TĚLOVÝCH. AKTIVITA ČAJ (řídce) SYNTETICKÉ VLÁKNO VODNÍ ROSTLINA

PŘÍMÁ V PÉČI LÉKAŘE

CITOSLOVCE PŘEKVAPENÍ

ASIAT ŘEKA V USA DRUH PŘIPOJENÍ JMÉNO K INTER- HEREČKY NETU BOUDOVÉ

A PODOBNĚ (zkr.) CIZÍ ŽENSKÉ JMĚNO OBVODNÍ SPRÁVA POŠT (zkr.) FLOÉM

V HUDBĚ VOLNĚ DOHODA

24 HODIN

OPĚT UKLÍZET

BYLINA S RŮŽOVÝMI KVĚTY

SPORTOVNÍ KLUB (zkr.) AKCIOVÁ SPOLEČNOST (zkr.) ČERNOCH

SOLMIZAČNÍ SLABIKA

DRUHY HEDVÁBÍ LOVECKÝ PES

PRODEJNY NÁBYTKU ČÁST STŘECHY SMRTELNÁ NEMOC

OBRNĚNÝ TRANSPORTÉR (zkr.) ŘÍČNÍ RYBA CITOSLOVCE PŘITAKÁNÍ HLAV. PRAC. POMĚR

POLOTUHÝ POKRM

NUŽE DESET KRÁT DESET

JMÉNO JAN (německy) EVROPSKÁ UNIE (zkr.)

UHELNÉ SKLADY (zkr.) MCBAINOVO JMÉNO

3. DÍL TAJENKY

VCHOD

TVOJE OSOBA

HOTELY PRO MOTORISTY

ELEKTRICKÉ VÝBOJE

ZNAČKA HYGIENICKÝCH POTŘEB

INICIÁLY TENISTY LENDLA

UKLÁNĚT

JMÉNO SPISOV. REMARQUA JAKÁ (slov.)

1. DÍL TAJENKY

CITOSLOVCE ZAHNÁNÍ DRŮBEŽE

2. DÍL TAJENKY

DÁNSKÉ HLAVNÍ MĚSTO

Správné řešení z minulého čísla: Některé chyby jdou sice napravit, ale bylo by lepší, kdyby se nikdy nestaly. Výherci správně vyluštěné tajenky křížovky ze Salesiánského magazínu č. 2016/4: Marta Hájková – Vrbatův Kostelec, Václav Kuchař – Drahotuše, František Černý – Praha 5, Marie Křivá – Žatčany, Marie Píchová – Osvětimany, Leoš Hausknecht – Drahanovice, Jiří Kvičera – Praha 4, Eva Horáková – Hroznová Lhota, Heda Bartošková – Vrbno pod Pradědem, Ladislav Soucha – Tábor.

Křížovka

Soutěž o ceny: Vyluštěnou tajenku zašlete na adresu redakce (Salesiánský magazín, Foerstrova 2, 616 00 Brno). Ze správných odpovědí bude vylosováno 10 výherců, kteří obdrží věcné ceny. Řešení zasílejte do 20. listopadu 2016.


Osl av e nci

Blahopřejeme Salesiánům a salesiánkám, kteří v září a říjnu oslaví narozeniny, vyprošujeme hojnost Božího požehnání, darů Ducha Svatého a vytrvalost při působení v duchu Dona Boska. A samozřejmě blahopřejeme i všem, kteří nejsou v našem stručném přehledu uvedeni.

5. září oslavil krátce po slibech 25. narozeniny student Josef Převor a 7. září patřilo kulatým 60. narozeninám P. Ladislava Hubáčka. 12. září oslavil už v Brně půlkulaté 35. narozeniny asistent Vlastimil Vajďák. Konec září patřil opět kulatému jubileu – 29. 9. slaví 60. narozeniny P. Miroslav Dibelka. 2. října slavila půlkulaté 45. narozeniny salesiánka Míša Pitterová.

as. Vlastimil Vajďák

P. Ladislav Hubáček

P. Miroslav Dibelka


S. Míša Pitterová

Logo

Výročí má svoje logo 28. září bylo představené nové logo, které bude provázet celý rok jubilea příchodu salesiánů do českých zemí. Logo je tvořeno několika prvky, z nichž každý má svůj význam. Kruh Kruh je nejjednodušší geometrický tvar. V umění a kultuře je často chápán jako symbol nekonečnosti, dokonalosti, Boha. Kruh je základní stavební prvek loga, stejně jako je Bůh základem veškeré činnosti salesiánů. Pulz Velké kruhy ve vlajce tvoří ikonu pulzu – jako na kardiogramu. Je to symbol života, flexibility, dynamiky, ale i mládí (těla i duše). Dokud srdce tepe, člověk žije. Stejně tak Don Bosco žije i v ČR. Pulz však může být i symbolem zodpovědnosti, protože zvýšený pulz často znamená příznak nemoci. Je třeba se o správný pulz starat. Vlajka Uspořádání kruhů představuje vlajku ve větru. Je to vítr, který s vlajkou hýbe. Není statická, ale v pohybu, což je důležité. Vlajka reprezentuje nespoutanost, odevzdanost, aktivní reakci na Boží působení. Vlajky také zpravidla reprezentují státy. Nejinak je tomu i zde, kde barevné ladění asociuje národní barvy ČR. Vlajka však není zcela explicitní, formální. Naopak, hraje si s barevností, velikostí a rozmístěním prvků tak, aby vyjádřila hravost (salesiánskou a českou obecně). Červený box Červená ikona s číslovkou 90, se stylizovanou „stříškou“ salesiánského loga jednoduše připomíná 90. výročí příchodu salesiánů. Tři kruhy reprezentují ty, kteří stojí na počátku salesiánského díla v ČR. Tyto kruhy se jakoby zrcadlí dál do budoucnosti (ve vlajce), což podtrhuje onen důležitý počátek, směr následného vývoje a bohatého, rozmanitého růstu celého salesiánského díla v čase. Tvar červeného „boxu“ je také důležitý. Levá a spodní strana jsou zakryté vlnovkou, která asociuje měkkou deku, peřinu, onu něžnost a laskavost – nezbytný prvek salesiánské pedagogiky. Naopak pravý horní roh, který je ostrý, poukazuje na pevné a rozeznatelné hranice, na rozum, který je v symbióze s něhou a laskavostí. Autorem loga je Petr Maliňák.


Stále na cestě: 147. vyslání salesiánských misionářů

Zástupci českých FMA a SDB

Nový misionářský kříž má v centru postavu pastýře (Il Buon Pastore), tento symbol odkazuje na pastorační lásku, která je podstatou salesiánské spirituality. Doplňuje ho heslo Dona Boska: „Dej mi duše, ostatní si vezmi“ a holubice jako znamení Ducha Svatého.

Kroky mexického salesiána P. Gabriela Cruze povedou do Pákistánu

Někteří z misionářů se připojí k českým salesiánům v Bulharsku

NEPRODEJNÉ

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

Slovo redakce. obsah. křížovka o ceny str. 25 blahopřejeme str. 26 výročí má svoje logo str. 27

Recommend Documents