a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi…Sedmého dne dítě zemřelo…A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se.“ Kdybychom byli na jeho místě, kolik by to bylo námitek. Byl mu odpuštěn hřích, a přece na něho dopadla tak těžká rána. Ano, hlavní je odpuštění hříchu, následky hříchu však běžně trvají. Nesou je mnohdy i takzvaní nevinní. V případě novorozeněte se sotva ubráníme nesouhlasu, což brání připustit, že je Bůh ušetřil zla hříšného světa. Ty se však nenech uvrhnout do pochybností o Boží spravedlnosti. Vejdi do Hospodinova domu a klaněj se. Pochybnosti o Božím Duchu v Kristu měl farizeus, když byl svědkem radikálně jiného jednání, než podle svého úsudku očekával. Ano, Bůh je jiný než naše představa, jaký by být měl. Vmete nábožensky sebejistým do tváře: „…nevěstky předcházejí vás do Božího království.“ Hříšnici drtí vědomí, že je odsouzena zákonem. Jak silně vzplanula její víra a láska k Pánu Ježíši, když v něm rozpoznala Boží milosrdenství a lásku, která převyšuje zákon. Apoštol Pavel poví: „Nepohrdám Boží milostí: kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.“ Ubohý farizeus, šťastná hříš… Nedopovím. Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ti, kteří s ním byli u stolu, si začli říkat: „Kdo to jen je, že dokonce odpouští hříchy?“ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“ Kázání bratra Stanislava Jurka ve Slaném 16. června 2013
4 2013 Tvá víra tě zachránila
Texty: 2 Sam 12,1-20; Ga 2,15-21; L 7,36-50 O životě kteréhokoli člověka se nelze vyjadřovat schematicky. Příkladem může být sám prototyp mesiáše David. Zbožný, spravedlivý, odpouštějící i pokorný. Přesto se dopustil hříchu obzvláště zavrženíhodného. Zmocnil se ženy Uriáše, muže oddaného Bohu, Božímu lidu i Davidovi samému. Když se Davidovi tato žena svěřila, že s ním čeká dítě, nastalo příznačné řetězení hříchů. Nejprve David odvolal z bojiště podvedeného manžela a jakoby velkomyslně mu dal dovolenou, aby si mohl odpočinout a potěšit se se svou ženou. Urijáš lákavou nabídku odmítá. Nechce být zvýhodněn oproti spolubojovníkům. A hřích se rozrůstá do obludnosti. David přikáže Uriáše postavit do prvního sledu a v nejprudší bitvě od něho odstoupit. Urijáš padne. Hřích je utajen. Ne však před Bohem. Boží zmocněnec - prorok Nátan - vypráví Co pro nás společenství znamená? Davidovi, jak jeden člověk krutě jednal s jiným Milí bratři a sestry v Kristu, se kterými sdílím člověkem. David se rozhořčí nad tím zlým mužem. jednu duchovní rodinu, se kterými se setkávám na Tu prorok přímo obviní Davida: „Ty jsi ten muž!“ bohoslužbách, biblických hodinách a dalších Jak příznačná situace pro nás. sborových akcích! Mnohdy odsuzujeme jiné, aniž si Ráda bych v Nahoru vyjádřila svoji uvědomujeme, že jednáme stejně nebo vděčnost za vše, co jsem v duchu Slovo je skutek i hůře. Vršíme hřích na hřích. Kristově a s Vaším přispěním mohla dobrý nebo špatný Spácháme něco zlého, nepřipustíme si v této duchovní rodině prožít. Vděčnost nevratný to, zároveň odsuzujeme jiné, a pokud za všechna povzbuzení, vlídná slova, ale vysoce úročený nás na naše bohapusté jednání někdo i napomenutí a kolize – zejména díky po právu zdaněný upozorní, ještě se zlobíme. nim jsem si mohla uvědomovat, že se Stanislav můžeme navzájem obohatit tím, že jsme David na Boží obžalobu reaguje náležitě: doznáním „Zhřešil jsem proti různí, někdy si nerozumíme a v duchu Hospodinu.“ To dokážeme snadno Kristově se musíme učit spolu vycházet. vyslovit při liturgickém doznání vin. Bůh ovšem Dlouholetá zkušenost mi ukázala cennost života hledí k srdci. Prohlédá nás až do morku kostí. Ví, že ve společenství. Jsem ráda, že zde mohly vyrůstat David svého zločinu hluboce lituje. Pána Boha nikdo moje děti, že mohly všechny ty duchovní dary, zájem neoklame. Upřímný kajícník může od prorokabratří a sester, vzájemnou blízkost starších i mladších zpovědníka slyšet: „Týž Hospodin z tebe hřích sňal.“ členů sboru nasávat a vnímat jako naprostou Po vyslechnutí rozhřešení spadne prohřešilému samozřejmost. Že tu navázaly přátelské vazby, které, kámen ze srdce. Ten pocit známe. David se nadále troufám si tvrdit, jen tak něco neohrozí. bude moci těšit a pyšnit svým synem. Nebude. Dítě Uvědomuji si, jaká to je výsada a dar takovou onemocní a umírá. „David kvůli chlapci hledal Boha rodinu spoluvytvářet, jak cenné je mít místo pro
1
sdílení dobrých i zlých věcí. Místo, kde mohu očekávat, že sdílenou radost nebude provázet závist a kde se bude plakat s plačícími s nepředstíraným soucitem. Kde se učíme snášet nedostatky svoje i druhých, přijímat slova povzbuzení i napomenutí. Přeji si, aby mladí lidé, naše děti a děti našich dětí mohli zažívat stejnou vděčnost, aby našli stejné zázemí v Boží rodině. A myslím, že ho nenajdou, pokud si my i oni neuvědomíme důležitost budování tohoto společenství, pokud toto budování nebude mít vysokou prioritu v našich životech. Jsem přesvědčená, že bez vzájemného setkávání, bez účasti nejen na bohoslužbách, ale také na biblických hodinách, kde teprve dochází k soustavnému vyučování Božímu slovu, bez vzájemného obrušování a sžívání se při sborových skupinkách se nenaučíme vytvářet společenství a budovat Boží království. Prosím Vás, zamyslete se nad tím, co pro Vás společenství znamená. Přemýšlejte a modlete se, abyste s moudrostí poznali, co je Boží záměr pro Váš život ve společenství - co můžete společenství poskytnout vy. Po celou dobu, co ve sboru jsem, zde tiše a bez ustání pracuje několik bratří a sester, kteří ve službě zestárli. Dlužíme jim naše poděkování, pomoc a ohledy. Je teď na nás ostatních, abychom převzali jejich službu zároveň s jejich pokorou a horlivostí. Jinak nebudeme moci nabídnout nově příchozím to, co my jsme jako samozřejmost darem dostali. Pavla Vlková
byly všechny generace. Počasí nám opravdu přálo. Ochutnali jsme obložené chlebíčky, roládu a připili na zdraví milé sestry. Bratr farář přidal k ostatním přáním také Boží slovo – požehnání „Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.“ (4M 6,24-26) S radostí mohu konstatovat, že sestra vše vnímala. Ve svém požehnaném věku má dobrou paměť, celkem dobře slyší a jak jsme se dověděli, dobíjí energii sluněním. Bez brýlí tráví na zahradní lavičce na sluníčku své dny, pokud počasí dovolí. Jinak je soběstačná, až na úklid a vaření. Krásná a obdivuhodná je péče její dcery, která se dobře o svou matku stará, ale i celá rodina má o babičku zájem. Všechny přítomné pozval bratr farář na bohoslužby a do společenství církve, kam sestra Horáková před lety ráda chodila. Na závěr jsme všichni konstatovali, jak nám bylo dobře, že se hezky povídalo, ani se nechtělo odejít. I nečekaná setkání bývají požehnaná. Díky Bohu! Vilma Pokorná
Anička je v nebi Setkala jsem se v poslední době s několika našimi sestrami, které se mne ptaly na „starou Aničku“, proč nejezdí? Celé roky jsme spolu jezdily autobusem č. 6 a po zavedení linky č. 10 i tímto spojem. Vyprávěla, co jí bolí a co na to doktoři. Prostě, dosloužily jí nohy. A na otázku, co je s Aničkou Fölkelovou, jsem odpověděla, že je od 1. března t. r. u Pána našeho nejvyššího a že určitě se jí dostalo pěkného přijetí. Zprávu o smrti sestry Anny nám pověděla sestra Vilma někdy v březnu. Letošní zima byla dlouhá a úporná, takže někteří, co pro nemoc nechodili na naše schůzky, o úmrtí sestry nevěděli. Vzpomínám na ni jako na poctivou křesťanku, která se snažila pomoci každému v jeho starostech. Vzpomínám na ni každou neděli při zpěvu liturgie, neboť v některých místech se jasně ozýval její hlas s odlišnou výslovností. Milá sestro Anno, budeme ještě dlouho na tebe vzpomínat a v duchu slyšet klapot tvé hole. Milada Smíšková Vzpomínám na sestru Annu jako na hluboce věřící ženu, která, podle bratra faráře Jurka, byla pro mnohé vzorem. Vilma Pokorná
Oslava 100. narozenin Nestává se často, abychom slavili tak významné výročí. Ale stalo se. Sestra Helena Horáková ze Švermova oslavila s námi toto krásné jubileum.
Kytice orchidejí, přáníčka a symbolická svíčka ji potěšily. Ve čtvrtek 13. června jsme s bratrem farářem Phanuelem a sestrou Aničkou Lukavskou jeli gratulovat nejstarší člence naší církve v Kladně. Oslavu její rodina připravila na zahradě, přítomny
2
Noc kostelů
Gratulujeme oceněným
Netušil jsem, že je možné, abych si v kostele tak užíval. Stalo se mi to na slavnosti Noci kostelů dne 24. května. Upoutávkou na plakátě, kterým byli návštěvníci zváni, byl biblický verš: „Potom už nebude den ani noc, ale v čase večera bude světlo.“ (Zach 14,7). Na posledním řádku stálo: zpívat a hrát budou členové Husitského pěveckého sboru. Teprve po odeznění hudebních výstupů jsem si uvědomil skromnost a pokoru těchto slov. Husitský sbor předvedl ten nejlepší výkon, jaký si lze představit. Ke zpěvu se připojily hudební nástroje. Rytmus udávala kytara Miloše Fellera, vedení sboru a dirigování bylo pod taktovkou Pavly Vlkové. Ta precizně ovládala sbor a přidala ještě něco navíc: úsměv, který ji provázel po celou dobu produkce. Už tím úsměvem vyvolávala radostnou náladu. Myslím, že přítomní posluchači si ani nedovedli představit, jaké úsilí to stálo, aby zpěvy vyzněly tak krásně a přirozeně. Zpěvy z Taizé, husitské a bratrské písně a afroamerické spirituály a africké chvály jsem slyšel tak, že jsem se musel držet, abych nerušil potleskem. Takové to vyvolávalo ve mně nadšení. A to nebylo všechno. Sestra Eva Bodláková vyprávěla o pohnuté historii objektu a Židů, kteří byli transportováni do koncentračních táborů. To vše provázelo promítání fotografií, modlitby a meditace. Sestra Bodláková pojala své vyprávění tak přesvědčivě, jako by byla v tom čase sama přítomna. Na závěr krásného večera jsme dostali požehnání bratra faráře Phanuela Osweta. Odcházeli jsme do svých domovů s radostným pocitem v srdci. Zdeněk Kolářský
Jiřímu Lukavskému a Petru Chytilovi, kteří v loňském (Jiří) a v letošním (Petr) roce obdrželi prestižní ocenění Prémii Otto Wichterleho, které je určeno pro mladé vědecké pracovníky Akademie věd České Republiky. Mít dva oceněné za členy jednoho sboru je jistě neobvyklé. Máme radost z jejich úspěchů a máme také radost z jejich dětí, nyní hlavně z nově narozené Zuzanky Lukavské!
Další zprávy ze života kladenského sboru Od minulého vydání jsme měli opět hodně aktivit, i když na tu poslední – červnový vodácký kurz – už kvůli povodním nedošlo. Když Pán dá, tak si vodáci mohou užít vodu na podzim. Ale vezměme to popořadě, pěkně chronologicky. V minulém vydání jsme připomínali dubnové padesátiny sestry Pavly Vlkové, v tomto si ještě připomeňme 65. narozeniny sestry Aničky Lukavské, které jsme s ní oslavili při posledním dubnovém středečním sdílení. Děkujeme za její obdarování, kterými slouží sboru, za její trpělivou nenápadnou službu. Děkujeme i za její rodinu, která jí lásku oplácí láskou. Kéž jí Pán dává pevné zdraví a provází ji svým požehnáním! V sobotu 27. dubna se děti za doprovodu maminek zúčastnily dětského maškarního odpoledne, které pořádaly maminky Českobratrské církve evangelické. Děti si to pěkně užily, fotografie jsou na http://www.facebook.com/media/set/?set=a.4600253 94073299.1073741827.269359673139873&type=3 V neděli 28. dubna se do Boží rodiny křtem narodili Anežka, Mariánek a Víteček Kruckých. Blahopřejeme a vyprošujeme Boží požehnání.
Máme Zuzanku! Milé sestry a bratři, radujte se spolu s rodiči Káťou a Jiřím Lukavských z narození Zuzanky.
V neděli 5. března odpoledne jsme mohli vnímat radostnou atmosféru zpěvu amerických spirituálů, kterým přišli potěšit zpěváci vokální skupiny Let´s Go! Posluchači si přišli na své a doufám, že byli nakonec spokojeni i ti, kteří čekali hudební nástroje, byť na plakátech bylo psáno, že zpívají pouze a capella, tj bez nástrojů.
Na Boží svět přišla 12. června 2013 v 19,15 o váze 3400 g a délce 49 cm. Šťastná maminka a tatínek děkují za všechny modlitby, které malé Zuzance pomáhaly k růstu. Anna Lukavská
3
Druhou květnovou neděli jsme oslavili svátek maminek. Děti pro své maminky vyráběly srdíčka a kdo to stačil, udělal ho i pro další sestry ve sboru. Po příchodu ze skupinky pak zazpívaly jejich oblíbenou písničku Ovečka je mírné zvíře, kterou složila Markéta Vlková pro loňskou sborovou
z postranní ulice na ni právě přicházela mladší část výpravy. S radostí jsme pak pokračovali k cíli společně. Uvelebili jsme se u Vlkových na zahradě, zkušená zapalovačka ohňů Kamilka se pustila do přípravy ohníčku, a pak už pečené buřty, jablka, chleba, co dodat – pohoda. Škoda jen, že nás bylo tak málo. 5 dospělých a 4 děti, v cíli pak přibyl Tomáš a Markéta. Předpověděný déšť se spustil až odpoledne, po návratu domů. Při bohoslužbě v neděli dne 23. června 2013 jsme v našem sboru zažili dvě slavnostní události – udílení svátosti biřmování a svátosti křtu. Bohoslužbu sloužil bratr biskup David Tonzar spolu s našimi bratry faráři - kladenským Phanuelem Oswetou a slánským Stanislavem Jurkem. Nejprve byl pokřtěn malý Mikuláš Rendla. Se zájmem a s úsměvem přijal polití křestní vodou
dovolenou a kterou všechny maminky dosud neslyšely. Děti pak s chutí roznesly růžové karafiáty všem maminkám, babičkám a dokonce i dívkám, které budou maminkami někdy v budoucnu . V sobotu 18. května jsme se opět sešli spolu se slánským sborem ve středisku ROSA, abychom se navzájem potěšili, povzbudili a zamysleli nad hlavním tématem, kterým bylo: Co dávám sboru (církvi) já a co sbor (církev) dává mně. Uvědomovali jsme si, že Duch svatý je zaslíben společenství a společenství tvoří jednotlivci mající obdarování, která jsou darována ke společnému prospěchu. Každý z účastníků pak mluvil o svých zkušenostech, o svém růstu či potížích.
i nové jméno Kristián. S radostí jsme ho uvítali do církevní rodiny a věříme, že se s námi radovali i andělé v nebi. Potom předstoupily naše mladé sestry Inka Jurková a Martina Vlková. Bratr farář Jurek, otec Inky, s radostí mohl před shromážděnou církví vyznat, že se dívky připravovaly k biřmování se vší vážností. Také jejich vybrané texty o tom svědčily – Inka o bázni před Hospodinem (Př 9, 10) a Martina o hledání Božího království (Mt 6, 33). A nová jména? Inka Rachab, Martina Alžběta.
V pátek 24. května proběhla Noc kostelů. O svém zážitku již napsal bratr Zdeněk, zbývá ještě dodat, že atmosféra byla opravdu moc příjemná, těšili jsme se z návštěvníků, z nichž někteří pobyli dlouho a pak se ještě vrátili. Sobotní výlet 25. května do Libušína se také vydařil. Procházku lesem zvládla s berlemi i sestra Martina Trunečková, jen v závěrečné etapě jsme se museli rozdělit, sešup do Libušína úzkou lesní
Bratr biskup jim pak vkládáním rukou předal pečeť darů Ducha svatého. Kéž je Duch svatý pevněji spojuje s Kristem a s Božím lidem, kéž v nich rozmnožuje dary Ducha svatého a poskytuje sílu, aby žily jako opravdoví Kristovi svědkové.
cestičkou mokrou po dešti byl přece jen obtížnější, takže starší část výpravy šla po silnici. Měli jsme se sejít až v cíli, kterým byl domek sestry Pavly Vlkové, kde nás očekával její manžel Tomáš. Když jsme však docházeli do městečka na první křižovatku,
Jarmila Chytilová
4
Návštěva ze státu Massachusetts
Čím jsme si jisti?
Ve středu 29. května přijeli na krátkou návštěvu Kladna, a především našeho kostela, manželé Pransky z města Peabody ve státě Massachusetts, který leží severně od Connecticutu, odkud pochází Ellin Yassky. Právě Ellin jim předala kontakt na mě a dr. Irenu Veverkovou. Alan Pransky toužil navštívit místa, o kterých Ellin psala ve svých článcích o kladenských svitcích Tóry. Vyprávěl nám, že i oni mají ve svém chrámu svitek kdysi označený cedulkou Kladno. Jejich svitek je mimořádně vzácný exemplář psaný kabalistou. Mohl tedy pocházet z bohaté židovské obce starší než Kladno. Je docela dobře možné, že jeho původním vlastníkem byla židovská obec v Hostouni, která se ještě před rokem 1938 stala součástí kladenské židovské obce. Ve Sládečkově
Pokračujeme v odpovědích na otázku z verše bratra faráře St. Jurka v prvním letošním vydání Nahoru: Ježek se schoval v listí. Jste si něčím jisti?
Momentky o ježkovi v listí a (ne)jistotě Byla mu zima? Toužil po tmě? Bál se lidí, zvířat? Nebo se mu líbilo, jak to mezi listy šustí? Chtěl, abychom ho našli? Nebo jen abychom ho hledali? Nechce mít radši soukromí? A mám ho hledat já a kde a jak a řekne mi to někdy...? Je někde zapadaný. Možná bych mohla... každý den něco... Sbírám promočený list po listu a pečlivě čtu. Na jednom, čím se ježek živí, na jiném obrázky jeho bodlin, tenhle je z jabloně, jejíž plody nesl kdysi v omalovánkách. Zasypávají mi ho, nebo mě k němu směřují? Udělala bych lépe, kdybych vzala velké hrábě a odkryla samotné zvíře? Co když se mi zabalí, bude mít takové klubíčko bodlin smysl? A poznám ho od kaštanu? Včera jsem na něj šlápla. Bodliny se mi zapichovaly do chodidel, hrozně mě to bolelo a jeho asi ještě víc, ale – byl to on, našla a cítila jsem ježka! - a zrovna v takové hloupé situaci. Omluvila jsem se, že jsem nechtěla, a pak se mi zase schoval a já začala hledat nanovo. - Říkali, že ježek není. Ale vždyť já jsem po něm šlapala!
muzeu je zachovaný inventární seznam předávaného majetku, který začíná uvedením právě 4 svitků Tóry. S Alanem a jeho ženou Debbie jsme si s dr. Veverkovou povídali skoro 2 hodiny. Pak jsme se společně šli podívat do kostela. Čekal tam na ně také bratr farář Phanuel, aby je pozdravil. Bylo milé, že tam byla i Stáňa Seifertová a Zuzka Kalčíková, protože tak mohli naši návštěvníci vidět, že toto místo není žádné muzeum, ale že je to místo živého společenství. Židovské synagogy nejsou jen liturgickými místy, bývají to místa radostných setkávání lidí, společného jídla a společenského života vůbec. Alan a Debbie byli velmi rádi, že se mohli do Kladna podívat. Věřím, že se jim u nás opravdu líbilo. Eva Bodláková
Když jsem byla malá, nesli jsme jednoho ježka domů ve žlutém plastovém kyblíčku, už ani nevím proč. A kreslila jsem ježky, vždycky s jablíčkem, i když je to trochu nelogické, na videu jsem jako tříletá předváděla ježka, v šesti jsem byla na ježka ostříhaná a asi v osmi jsem do dřevěného ježka strkala pastelky. Tady ježci jsou. Ale hází se jimi po lidech. Bolí to a má to bolet, ale – opravdu není jiná cesta, opravdu po nás, Bože, chceš, abychom házeli ježky? Ještě to tehdy mohl být jehelníček. Nebo kaktus... Ježtě. Kaktusy se bježně schovávají v listí.
Pravda a jistota... Přebírat, co je neměnné a co mnohostranné, kdy a na co se spolehnout, co jak chápat, neházet ježčím tělem a přitom vědět, že v té hromadě je, číst mokré listy a mít moudrost, kterým a jak věřit. Ježek má 28 cm a je světle hnědý; jednou vylezl, byl spíš šedý a menší, zasmál se mi a utekl. Pravda a jistota... Chodit nad bodlinami.
Síla modlitby Již podruhé jsem jela do maďarských lázní Harkány. Z pobytu jsem měla trochu obavy, jak vše zvládnu, ale společenství církve, kterému jsem se se svými obavami svěřila, za mne vysílalo modlitby a já cítila na dálku tu Boží pomoc, posilu a řízení. Vše dopadlo nad očekávání dobře. V Harkánech jsem byla opět velmi spokojená, lidé byli ochotní, vstřícní, všude pořádek a čisto. Děkuji Bohu za dar modlitby, která posiluje i přes hranice států. Vilma Pokorná
„Hospodine, slyš a smiluj se nade mnou, buď mi pomocníkem, Hospodine.“ Ž 30, 11 Markéta Vlková
5
Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme. Židům 11, 1
Sborová dovolená 27. 7. – 3. 8. 2013 Budeme jako loni v chatě Jedlová v Deštném v Orlických horách www.chatajedlova.cz. Ubytování je ve 2 a 3lůžkových pokojích (bez paland) s vlastním sociálním zařízením. Kapacita budovy je 72 lůžek plus přistýlky, zatím je nás přihlášeno 61 včetně dětí. Dopravujeme se většinou auty, část sboru jezdí vlakem. Prosíme proto, abyste dali na vědomí sestře Jarmile nebo Kamile, kdo jak pojedete, abychom se mohli domluvit na případném odvozu osob či zavazadel. Cena je domluvena jako loni, tj. 340 Kč/den dospělý a 220 Kč/den dítě do 9 let za polopenzi - děti do 2 let (bez jídla) zdarma. Poplatek obci by měl být také jako loni 10 Kč dospělý a 3 Kč dítě. Téma: Žeň je velká, dělníků málo. Rozdělení do jednotlivých dnů: Neděle: úvod k tématu dopoledne v kázání – Phanuel, večer v besedě - Stanislav a Zuzka Pondělí: služba uvnitř sboru (funkce, generace, role ve sboru atd.) - Miloš, příp. Phanuel nebo Láďa Úterý: duchovní péče o děti - Pavla příp. s Evou Středa: diakonické projekty celocírkevní (spolupráce i s ostatními církvemi ) - Inka a mládež Čtvrtek: práce s bezdomovci, slánská diakonie slánský sbor Program pro seniory a další zájemce bude připraven po dohodě - nejlépe brzy po obědě, tj. ve 13 hod – podle knížky Dar rozlišování duchů, jednotlivé úseky budou probírat Phanuel, Miloš, Jarmila, Stanislav a ještě další dobrovolník ze Slaného. Program pro děti – pod vedením Pavly budeme probírat příběh Josefa, syna Jákobova.
Je mnoho věcí, které nevidíme a jsme si jimi jisti. V jedné filozofické knížce jsem četla, že si člověk dokáže namluvit všelicos, ba přímo cokoli. Proto jsou dobré pochybnosti, zkoumání, hledání pravdy. Také jsem hledala, dlouho, ale je psáno, kdo hledá, najde. Věřím Bohu a jsem si jista Jeho láskou, Jeho věrností, Jeho stálostí. Věřím Jeho zaslíbením. Při mnohých příležitostech jsem se o tom přesvědčila. Když jsem bloudila, našel si mě, když jsem procházela trápením, potěšoval mě. Mohu vyznat s apoštolem Pavlem „Jsem jista, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ Ř 8, 38 – 39. Čím si nejsem jista – sama sebou. Neboť je také psáno „A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“1 K 10, 12 Proto prosím o sílu Ducha svatého, o vnímavost, o moudrost, abych vždy rozpoznávala Boží vůli a skutky, které mi připravil. Děkuji všem, kteří se za mě modlí, a děkuji Pánu, že patřím do Jeho společenství. Prosím se žalmistou „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“ Ž 139, 23 – 24 Jarmila Chytilová Milá Jarmilo i ostatní, pokud jsem měla dosud nějaký pocit dluhu, že jsem nereagovala na ježka v listí, teď už mohu být klidná. Prostě jsi to napsala za mě. Takže já zcela souhlasím a připojuji svůj podpis.
Pravidelná setkání o prázdninách
Pavla Vlková
neděle:
Ochotného dárce miluje Bůh (2K 9, 7 kral.)
8.15 modlitební skupina 9 hod. bohoslužba
Bratři a sestry, všichni jsme s velikou lítostí a pochopením pro postižené sledovali letošní povodně a záplavy. Proto jsme i u nás v církvi začali vybírat pro tyto lidi peníze.
středa:
17 hod. sdílení, modlitby, zamyšlení nad biblickým slovem
Křesťanská poradna o prázdninách je otevřena každou středu od 15 do 17 hodin pouze v červenci. Otevřený kostel Kostel je otevřen každou středu od 15 do 17 hodin, možno přijít a pobýt. Úřední hodiny pro vyřízení potřebných záležitostí jsou ve čtvrtek od 9 do 11 hod. nebo ve středu od 15 do 17 hod.
Každý, jak věřím, věnoval, kolik mohl. V našem sboru se celkem vybralo 7 800 Kč. Děkujeme všem dárcům. Vilma Pokorná
Památka Mistra Jana Husa Ve středu 26. června jsme se sešli ve sboru ČCE ke společné ekumenické bohoslužbě. Vedla ji místní sestra farářka Daniela Brodská za účasti našeho bratra faráře Phanuela Oswety a bratra kaplana Jana Píšky z ŘKC. Kázáním posloužil bratr farář Duchoslav Ehmig z ČCE, který zde nyní praktikuje, než nastoupí na vlastní faru. Kéž je i pro nás připomínka svědků víry povzbuzením na cestě životem.
Toto Nahoru, další zprávy, nedělní kázání, aktuality i fotografie naleznete na našem webu http://ccshkladno.unas.cz Datum vydání: 28. 6. 2013 Red. rada: J.Chytilová, S.Jurek, P.Vlková, H.Fellerová, P.Osweto Neoznačené příspěvky připravila redakční rada
6
