Slovo duchovního správce. Říjen měsíc růžence

dobroučské farnosti neděle 29. září 2013 26. neděle v mezidobí

8/2013

Slovo duchovního správce Říjen – měsíc růžence Už nějak tradičně prožíváme měsíc říjen s modlitbou růžence. Růženec vznikl ze zbožné praxe modlit se sto padesát Otčenášů a Zdrávasů podle vzoru liturgie hodin, v níž se každý týden recitovalo všech 150 žalmů. Forma růžence, jak ji známe dnes, se ustálila v 15. stol. a papež Pius V. ji v této podobě schválil. Pius XII. nazval modlitbu růžence „evangeliem ve zkratce“. Setkáváme se v něm s událostmi z Kristova života. Jedinečnost růžence spočívá v tom, že je to pobožnost, při níž rozjímáme o všech hlavních událostech ze života našeho Pána Ježíše Krista, které nám přinesly spásu, a to od jeho panenského početí až po velikonoční tajemství, jehož účinky se rozlévají na Církev i na Marii. Růženec je modlitba, v jejímž středu nestojí Maria, ale Ježíš. Každý zdrávas je zaměřený na Krista, který se na tomto světě narodil, trpěl a byl oslaven. Je to modlitba chvály, prosby a především kontemplace. Tato modlitba předpokládá, že v ní spojujeme svůj život s životem Panny Marie a Ježíše. Tak si můžeme představit, jak stará žena vkládá do Zdrávasů své děti, maminku, jak rozebírá svoje starosti o rodinu, nemocného, jak tam klade své bolesti a obětuje je Bohu na mnohé úmysly, mladého člověka, jak v této modlitbě hledá své povolání, otce a chlapa, jak prožívá svou starost o rodinu a svou práci. Růženec je modlitbou, do které můžeme vložit svůj život, rozmlouvat s Ježíšem a Marií, a vždy se ji modlíme s Marií, Pomocnicí křesťanů. o. Jano

2

Andělé Boží, naši ochránci Psát na toto téma v dnešní době, kdy se velké množství světa obrací jen ke hmotným hodnotám a duchovní hodnoty člověka jsou odhazovány, by mnohým přišlo naivní nebo i k smíchu. Dnes jsou uznáváni ochráncové jen jako policie, kteří nás mají ochraňovat před zločinností člověka a jinými špatnými skutky. Já osobně si přináším ze svého dávného a dokonce i předškolního věku mnoho vzpomínek na své rodiče, jak nás denně ráno i večer vedli ke společné modlitbě, při které jsme u společného stolu, mimo jiné i se sepjatýma rukama a vkleče, prosili za ochranu po celý den, a to modlitbou „Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj, mě vždycky řiď a napravuj“. Tenkrát jako pětiletý a později třeba desetiletý jsem tolik nechápal, že nad námi někdo bdí a v nouzových situacích nám může pomáhat. Moji rodiče to však brali velmi vážně. Při denní práci na poli s potahem kraviček, kdy na těch našich svahovitých políčkách byla každou chvíli možnost nějakého úrazu, mám v živé paměti i dnes po 80 letech, jak tatínek, když denně ráno zapřahal naše kravičky do vozu, aby s nimi odjel do svých polí pracovat a tím živit naši devítičlennou rodinu, vždy než dal první pokyn svému kravskému spřežení k odjezdu ze své zemědělské usedlosti do vzdálených roztroušených políček, tak před stojícími kravičkami udělal na zemi bičem tři křížky, aby tato práce začala s Pánem Bohem a navíc aby nás po celý den ochraňoval Anděl Boží. Toto konání dnes mnohým přijde k smíchu. Toto vše, k čemu nás vedli naše rodiče, jsem nezapomněl uplatňovat už od školáckého věku až do dneška. Modlitba Anděle Boží zůstává, jako tehdy v mládí, tak i dnes ve vysokém věku součástí našeho rodinného života. Celý život přinášel každý den různé situace, kdy jsme pociťovali pomoc tohoto neviditelného ochránce. Tak třeba jako řidič motorového vozidla, už v 15 letech, kdy jsem si jako učeň toužil koupit malý motocykl Jawa Robot, ke kterému musel být určitý druh řidičského průkazu, až do dnešních dnů v 84 letech, kdy jsem najezdil po cestách Evropy nesčetný počet kilometrů, jsem nikdy nezapomněl to, co mě učili moje rodiče ve vztahu k Andělu Strážci na cestách i k patronu svatému Kryštofovi, ochránci pocestných i řidičů, a nepamatuji sebemenší nehodu na silnicích, kterou bych za celý dlouhý život způsobil. Stejně jako můj tatínek před 80 lety začínal svůj den před jízdou s domácím potahem s kravičkami prosbou o pomoc neviditelného ochránce, o ochranu po celý den, tak i já s manželkou, ještě než zařadím v autě první rychlostní stupeň, se nestydím ani v případě, že s námi jede někdo jiný, nebo i když jedu jen sám, vyslovit slovy i srdcem touhu po vyšší pomoci Anděla Strážce. A on mě nikdy nezklamal.

3

Samozřejmě že stejně jako Vám i ostatním se ani mně nevyhnou drobné cestovní problémy nebo závady technického rázu, tak jak to přináší život každému z nás denně. Těch bývají stovky a tisíce. Jeden z posledních osobních zážitků při práci doma, při prudkých deštích a přívalu vody, kdy se zvedala hladina v potoce za naším domkem, se začala vracet voda do našeho sklepa. Manželka v té chvíli běžela do sklepa uzavřít odpadní trubku, aby se voda nevracela zpět. K tomu musela otevřít šachtu, do které jsem jednou nohou zapadl a spadl hlavou na beton. Noha zůstala zaklíněná v šachtě a bylo jasné, že mám nejspíš rozdrcený kotník. Lékař na tuto nehodu, která se jevila jako rozdrcený kotník a další zlomeniny, konstatoval jenom odřeniny. Druhý den manželka na zahrádce omylem šlápla na lopatu, její dřevěná násada se vymrštila a silou ji udeřila do tváře a spánku. Třetí den při práci ve sklepě se uvolnil asi dvacetikilový dřevěný trám a spadl mi přímo na záda v okamžiku, kdy jsem byl sehnutý k zemi a opravoval vodní čerpadlo. Tato rána do zad byla nečekaná a obrovská – přinejmenším na zlámaná žebra nebo porušenou páteř. Kdyby trám spadl o kousek dál na moji hlavu, určitě bych nepřežil. Všechny tři události prošly u lékaře jen s konstatováním, že jsme měli obrovské štěstí a odnesli to jen s odřeninami. Pro mne i pro manželku to však byla výzva, abychom nikdy nepřestávali děkovat a prosit o další ochranu naše neviditelné ochránce, Boží anděly. Jan Špinler

Něco na zamyšlení Současná kultura je kultura problémová. Problémy předvádí, ale neřeší. Moudrost je světlo, které prosvětluje celého člověka. Jeho myšlení, cítění i chtění. Jak chtějí dosáhnout Boha? Pohani: Vykonávej náboženské obřady. Židé: Zachovávej náboženské zákony. Křesťané: Miluj Boha a bližního. Převzato z knihy Mozaika lásky, J. Doubrava

4

Úvaha o (ne)potřebnosti duchovních cvičení Mnozí z vás už jste nepochybně slyšeli o exerciciích, česky duchovních cvičeních. Jako první použil toto označení resp. sestavil první příručku duchovních cvičení sv. Ignác z Loyoly, zakladatel řádu jezuitů. Mám za to, že drtivá většina duchovních a řeholních osob se alespoň jednou za rok některých duchovních cvičení účastní – ať už v rámci vlastního řádu/kongregace/společnosti či dle svého vlastního výběru. Ale jsou exercicie určeny výhradně duchovním osobám, jak by naznačoval jejich název, nebo jsou určeny všem věřícím, třebaže o tom možná mnozí věřící ani nevědí? V čem spočívají, jak dlouho trvají, kde se konají, jak si mezi nimi vybrat takové, které vám přinesou nějaký užitek, můžete na ně jet s rodinou/přítelem/partnerem? Jelikož už jsem se několika duchovních cvičení účastnil, pokusím se na tyto otázky odpovědět. Exercicie jako takové mají poskytnout (umožnit) vaší duši (nesmrtelné části vašeho těla) analogii tělesné dovolené, během které odpočíváte a zároveň nabíráte síly. Už označení duchovní cvičení napovídá, že by se měl člověk během nich oprostit od většiny normálních světských starostí a povinností – proto má během nich vše důležité hmotné zajištěno. Pokud to lze, měl by se při nich maximálně eliminovat vliv masmédií i komunikačních médií (televize, rádio, tisk, internet, mobil, apod.). Obvykle s tím problém nebývá, pokud si dané přijímače s sebou nepřivezete. Pokud se nejedná o exercicie s velkým počtem zájemců, tak bývají dotyční obvykle ubytováni na pokoji sami kvůli většímu prostoru pro ticho a klid. Stejně tak se doporučuje mnoho nemluvit ani při společném jídle. Na první pohled to může připomínat vězeňský či klášterní režim, ale rozhodně to má něco do sebe. V každodenním normálním mumraji se totiž vaše duše horko těžko soustřeďuje na duchovní věci, takže je třeba jí v tom trochu pomoci. Většina exercicií bývá záležitostí několikadenní (obvykle 3–6 dní) – pokud vynecháme specifické ignaciánské měsíční (čtyřtýdenní) exercicie, které lze absolvovat i po jednotlivých týdnech. Jelikož se zájemci sjíždějí ze širokého okolí (často ze všech koutů republiky), nemělo by moc smysl pořádat jednodenní či půldenní exercicie. Od toho existují různé duchovní obnovy, kdy naopak kněz přijede do daného místa a osloví (celé) společenství zájemců najednou během jednoho dne/půldne. Exercicie se obvykle konají v tzv. exercičním domě, často situovaném na známém poutním místě (vzpomeňme např. Velehrad, Sv. Horu, Koclířov…), poblíž působiště nějakého řeholního řádu (Kolín, Český Těšín, Kostelní Vydří... ), ale obecně všude tam, kde jsou k tomu vhodné podmínky. Exerciční dům zajišťuje pro exercitanty také ubytování a stravu ve velmi přijatelných cenových relacích – nejsou to žádné *** hotely, ale pro normálního jedince naprosto dostačující podmínky. Exercicie probíhají po celý rok, třebaže pochopitelně ne nepřetržitě a ne ve všech exercičních místech stejně. Má to tu výhodu, že každý si na ně může vyhradit čas v jinou roční dobu – někdo spíš v létě, jiný zase v zimě. Každé exerciční místo vždy na konci kalendářního roku vydává plán (svých) exercicií na rok příští, takže si už dopředu můžete zjistit, zda vás některé nezaujmou.

5

Tematicky můžeme exercicie (určené pro laiky) rozdělit na stavovské, tj. určené pro konkrétní stav, skupinu, zaměstnání (např. pro pedagogy, podnikatele, lékaře, katechety, manžele, mládež, členy Orla apod.) a na specifické, s konkrétním zaměřením (nehledě na stav či věk účastníků) – např. mariánská tématika, Božské osoby a jejich konkrétní vlastnosti, rozpoznávání povolání, boj s hříchy, vnitřní uzdravení apod. Může se stát, že vás naláká některé poutní místo či oblíbený kněz (exercitátor) a pak už se cíleně pohybujete v zúženém výběru možností. Náplň běžného dne exercicií je zhruba následující. Pomineme-li obligátní jídlo (snídani, oběd a večeři), najdeme zde místo pro mši svatou, společnou ranní i večerní modlitbu (růženec, breviář či vlastní) a dále pro 3–4 (cca půlhodinové) zamyšlení/přednášky exercitátora. Obvykle je dobré mít s sebou zápisník a tužku (či jejich digitální analogii), abyste si mohli dělat poznámky a důležité oslovující myšlenky zachytit. Po přednáškách následuje období klidu a zamyšlení nad rozebíraným textem. Nechybí prostor pro odpočinek, kdy si oddechnete i od toho duchovního – např. vycházkou po okolí nebo šlofíkem na kanapi. Bývá zvykem, že kněz vyhradí část některého dne pro svátost smíření, přičemž není problém domluvit možnost individuálního duchovního pohovoru. Co se týče doprovodu, tedy s kým na exercicie jet, myslím, že to víceméně vyplývá z jejich tématu. Např. na exercicie pro manžele s sebou tito nebudou brát děti (protože by se tam o ně neměl kdo postarat), ale pokud na ně pojedete s kamarádem/přítelem/partnerem, nebývá v tom problém. Měl jsem možnost poznat jak hromadné exercicie (s účastí několika stovek lidí) o. Manjackala i o. Anthonyho v Koclířově, tak i normální exercicie (cca 15–20 účastníků). Osobně mi víc vyhovuje komorní prostředí než davy. Prošel jsem při nich různá témata (pro mládež, mariánské, pro vysokoškoláky, o boji s hříchy, ignaciánské – ty byly opravdu makačka, protože člověk musel dopředu meditovat nad texty a přemýšlet nad nimi a poté je s exercitátorem rozebírat). Každé mi přinesly něco, a pokud bych si na ně nevyhradil čas, tak bych se v normálním běžném prostředí jen těžko donutil věnovat delší dobu duchovním věcem. Co můžete od exercicií čekat a nebylo by lepší uvedené dny strávit raději někde jinde? Na to si musí každý odpovědět sám, ale určitě je dobré si alespoň jednu takovou zkušenost udělat. Mám za to, že vyhrazení si 3–4 dnů během kalendářního roku (které nemusí nutně vyjít všechny mimo víkend) pro vlastní dušičku a dopřání jí trochu relaxace i povzbuzení není vůbec od věci, třebaže jste laici. Hodinová účast na nedělní mši svaté jednou za týden a nějaký čas strávený poslechem Proglasu, sledováním TV Noe či přečtení Katolického týdeníku představuje pouze duchovní minimum. Pamatujte na to, že je třeba alespoň jednou za rok dopřát dovolenou nejen svému tělu, ale i duši. Je třeba vzít v potaz i to, že při exerciciích (stejně jako v manželství) jsou důležité tři osoby/strany (já, exercitátor a Bůh), přičemž míru působení Boha skrze exercitátora na sebe reguluji pouze já sám. Někdy na nich naleznete odpověď/řešení svého problému, nebo naopak potkáte někoho, komu zase pomůžete/poradíte (třeba i nevědomky) vy, někdy se ovoce exercicií ukáže až po čase, když přijde nějaké protivenství a vy se mu budete muset postavit. A i když třeba momentálně nezakoušíte žádný komplikovaný problém, těch několik dní strávených tak nějak mimo normální každodenní ruch vás rozhodně zotaví, třebaže v trochu jiné rovině než např. dovolená v Chorvatsku.

Pavel Dušek

6

Oznámení Misijní most modlitby 2013 Rádi bychom i letos pokračovali v započaté tradici Misijního mostu V předvečer Misijní neděle (pohyblivé datum, vždy třetí neděle v říjnu) tj. 19. října se sejdeme v 19.30 hod. u Malovy lípy a společně vyjdeme s růžence směrem Horákova kaple. Tam krátkou modlitbou díků, chval modlitební putování za misie zakončíme.

modlitby. v sobotu modlitbou a proseb

Zveme všechny děti, mládež a celé rodiny. Malí misionáři si mohou opět připravit lucerničky. Kdo si na tuto cestu netroufne, může si zapálit svíčku a spojit se s námi v modlitbě doma. Kateřina Rýznarová

Okénko z farní knihovny Do farní knihovny přibylo během letních prázdnin několik přírůstků, třebaže ne vždy nutně novinek. Pojďme se na některé z nich podívat. Svědectví, literatura faktu:  Miloš Doležal, Jako bychom dnes zemřít měli. V nedávno vydané knize, která získala 1. cenu v anketě Kniha roku 2012 Katolického týdeníku, se autor věnuje osobnosti českého knězemučedníka z doby padesátých let minulého století, otce Josefa Toufara, číhošťského faráře. Kniha je sestavena ze svědectví pamětníků a doplněna černobílými fotografiemi. Spiritualita:  Kateřina Lachmanová, Dvojí tvář lenosti. Nastavuje zrcadlo nejen těm, kteří mají problémy s klasickou leností, projevující se nezájmem, nečinností či pohodlností, ale i s leností s přesně opačnými příznaky – přemírou činnosti či workoholismem, ke kterým je dotyčný veden vlastní snahou. Staří mniši oba tyto projevy lenosti nazývali (řeckým) slovem acedia.  Kateřina Lachmanová, Vězení s klíčem uvnitř. Autorka zde nastiňuje problémy související s problematikou odpuštění – ať už je člověk v roli poškozeného, zraněného (a nedokáže druhému prominout), či naopak v roli provinilce (a nedokáže prosit o odpuštění), a také rady, jak je překonat.

Pavel Dušek

7

Pořad bohoslužeb v Dolní Dobrouči a okolí ve dnech od 29. 9. – 27. 10. 2013 NEDĚLE 29. září PONDĚLÍ 30. září ÚTERÝ 1. října STŘEDA 2. října

26. neděle v mezidobí sv. Jeronýma

sv. andělů strážných

13.00 Dolní Dobrouč 18.30 18.00 Dolní Dobrouč 18.30

sv. František z Assisi

07.00 Dolní Dobrouč 17.30 Ostrov 18.00 17.30 Dolní Dobrouč 18.30

sv. Terezie z Lisieux

ČTVRTEK 3. října PÁTEK 4. října

07.30 Horní Dobrouč 09.00 Dolní Dobrouč Za farnost 11.00 Hnátnice

07.30 Dolní Dobrouč 17.30 Lanšperk 17.45

SOBOTA 5. října

18.30 Dolní Dobrouč

NEDĚLE 6. října

27. neděle v mezidobí

PONDĚLÍ 7. října ÚTERÝ 8. října STŘEDA 9. října ČTVRTEK 10. října PÁTEK 11. října SOBOTA 12. října

P. Marie Růžencové

NEDĚLE 13. října

28. neděle v mezidobí

Zpovídá P. J. Krajíček Za Rudolfa Nágla a rodiče

Svátost smíření Za Ladislava Pecháčka a oboje rodiče Za manžele Hrdinovy a děti

Svátost smíření Mše svatá Adorace a sv. smíření Ke cti Nejsv. Srdce Ježíšova Mariánské večeřadlo + mše svatá Ke cti Neposkvr. Srdce P. Marie

Mariánská družina Za +Vlastu a Ladislava Šislerovy a živé z rod. Kurešovy

19.30 Příprava na biřmování 07.30 Ostrov 10.00 Dolní Dobrouč Za farnost

Farní den

18.30 19.30 07.30 09.00 11.00 17.30

Dolní Dobrouč

Na úmysl dárce

Příprava na biřmování

Horní Dobrouč Dolní Dobrouč Za farnost Hnátnice Dolní Dobrouč Modlitba sv. růžence

8

PONDĚLÍ 14. října ÚTERÝ 15. října STŘEDA 16. října ČTVRTEK 17. října PÁTEK 18. října SOBOTA 19. října NEDĚLE 20. října Sbírka na misie

sv. Terezie z Avily

18.00 18.30

Dolní Dobrouč

18.00 Dolní Dobrouč 18.30 sv. Ignáce Antiochijského sv. Lukáše

29. neděle v mezidobí

07.00 Dolní Dobrouč

Svátost smíření Za rod. Paličkovu a rod. Maixnerovu

Svátost smíření Na úmysl dárce Za Marii Dvořákovou, manžela, syna a celý rod

17.30 Adorace a sv. smíření Dolní Dobrouč Za živé a zemřelé z rod. Špinlerovy 18.30 18.30 Dolní Dobrouč 19.30 Příprava na biřmování 07.30 Ostrov Dolní Dobrouč – posvícení Za farnost 09.00 dětská + rytmika (farní knihovna) 11.00 Lanšperk 17.30 Dolní Dobrouč Modlitba sv. růžence

PONDĚLÍ 21. října ÚTERÝ 22. října

18.00 bl. Jana Pavla II.

18.00

STŘEDA 23. října

18.30

ČTVRTEK 24. října PÁTEK 25. října

Dolní Dobrouč

Za Františku a Antonína Halbrštátovy

Svátost smíření Za děti a vnoučata Za Františku a Antonína Halbrštátovy a celý rod

17.30

Adorace a sv. smíření

18.30

30. neděle v mezidobí

Dolní Dobrouč

07.00 Dolní Dobrouč

18.30

SOBOTA 26. října NEDĚLE 27. října

18.30

Svátost smíření

19.30 07.30 09.00 11.00 17.30

Dolní Dobrouč Dolní Dobrouč

Za Jiřího Novotného, prarodiče a sourozence Za Ludvíka Stránského a sourozence

Příprava na biřmování

Horní Dobrouč Dolní Dobrouč Za farnost Hnátnice Dolní Dobrouč Modlitba sv. růžence

Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, 561 02, tel. 603 531 356, 605 543 654 Vychází každou první neděli v měsíci. Uzávěrka dalšího čísla 20. 10. 2013. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis ([email protected]), Mgr. Iva Špinlerová ([email protected]), Mgr. Pavel Dušek ([email protected]) http://sweb.cz/farnostdobrouc, email: [email protected]