SLOVANSKÁ KULTURNÍ DIPLOMACIE
návrh projektu ČMSS do diskuze Verze z 23.7.2014. Pracovní materiál k diskuzi na Facebooku a VKontaktě připravil Vojtěch Merunka, člen předsednictva ČMSS. http://www.facebook.com/groups/slavic.cultural.diplomacy/ http://vk.com/slavic.cultural.diplomacy
Finální verze bude předložena na schůzi ČMSS dne 27. září 2014 a po odsouhlasení se stane oficiálním strategickým dokumentem ČMSS, který bude předložen mezinárodnímu slovanskému hnutí v říjnu 24.-‐26. na všeslovanském sjezdu v Nitře.
1
MOTIVACE VYSVĚTLENÁ NA PŘÍKLADU ČESKA Česká republika se ztrácí z politické a kulturní mapy světa. Obecná situace v českých zemích je už od středověku se vzrůstající intenzitou určována ze zahraničí. Jenže Česká republika dnes nevyužívá ani dostupné nástroje a dokonce ani nemá strategii, jak zahraničně politickou situaci ovlivňovat ve svůj prospěch. Nemá žádné zahraniční spojence, s nimiž by koordinovaně pracovala ku prospěchu svých vlastních zájmů. Dnešní politické spojence České republiky (např. členské státy NATO) jsme naštěstí zatím nemuseli vystavit zkoušce, kdy by se zkřížily naše a jejich národní zájmy. Procesy globalizace a liberalizace nemají dostatečný respekt k identitě a kulturní a historické integritě našich národů a států. Globalizace a liberalizace také automaticky neznamená vyšší kvalitu života a vyšší úroveň demokracie. Evropa i svět se rychle destabilizuje a Česko se dostává do stále nebezpečnější situace. Musíme mít strategii budování sympatizujících spojenců v celé populaci jiných zemí, kteří by znali naši kulturu, jazyk, historii atp. Bohužel čeští politikové takto o budoucnosti neuvažují. V ohnisku jejich zájmu je jen jejich krátkodobý osobní prospěch, kterému podřizují svoje zahraniční kontakty a zahraniční strategii. Naše situace je dnes horší, než byla po 1. sv. válce při vzniku ČSR, kdy kulturní diplomacie pomohla Masarykovi a Štefánikovi obhájit projekt Československé republiky. Dnes nám ale reálně hrozí, že v budoucnu znovu ztratíme samostatnost a Mnichov se bude opakovat v ještě horších rozměrech -‐ například jako se to stalo při rozpadu Jugoslávie. Dlouhodobé vnitřní hospodářské a politické poměry v Čechách se určují ze zahraničí. Většinou ale o nich rozhodovali lidé s malou znalostí o Česku, kteří byli indiferentní vůči jeho výsostným zájmům. Proto v destabilizující se a extremizující se Evropě mohou být znovu zcela pominuty české zájmy. Česká republika by měla mít dlouhodobou a udržitelnou strategii své kulturní diplomacie, aby si aspoň na jednom významném místě v západní Evropě např. financováním kulturně-‐jazykových studií v zahraničí vytvářela v místních populacích strategické spojence, lidi informované o našem národě a kultuře a ochotné v době krize ve svých zemích veřejně vystoupit na obranu Česka. Dnes je vážným problémem, že Česká republika nemá v obyvatelstvu západních zemí téměř žádné spojence, kteří by znali náš jazyk, byli informováni o české historii, politice a kultuře. Kdo potom bude ochoten v cizích zemích vystoupit obranu českých zájmů? Česko potřebuje v západních zemích strategicky rozmístěné informované lidi znající náš jazyk, kteří se v příští krizi, kdy se bude rozhodovat o osudu této země, efektivně zastali českých zájmů.
2
PROČ JSME NA TOM DNES TAK ŠPATNĚ? 1. vnější faktor Slovanské národy se dostaly po II. sv. válce do tábora socialismu, který byl vzájemně nepřátelský s neslovanským Západem. Toto probudilo staré antagonismy a šovinismy a vzdálilo Slovany a Neslovany. Např. čeština, polština a ruština byly v minulosti (v Paříži, Vídni, ...) chápány jako běžná součást evropského kulturního prostoru. Dnes ale jsou slovanské jazyky symbolem exotiky a vyvolávají konotace primitivismu a nekulturnosti. Např. v soudobém americkém nebo francouzském filmu se vyskytuje arabština, perština, ..., ale jakákoliv slovanština je nesrozumitelná a je atributem záporných postav. 2. vnitřní faktor Po 1989 se naše elity úplně vykašlaly na plánování. Publicista Jan Čulík k tomu ve vztahu k ČR napsal: Vyšetřili jsme přes 5 tisíc osob z téměř 60 zemí světa, což je obrovská databáze potenciálních přátel Československa. ... Když jsem se později, „po sametu“, zeptal odpovědné osoby, kde je databáze studentů, odpověděl, že to nikdo neví! Na rozdíl od chytřejších zemí, zdá se, nemají ani naši politikové, ani studenti ponětí, jak obrovský ekonomický, politický i kulturní význam pro prospěch země má přítomnost zahraničních studentů na našich univerzitách. Jde o proces kulturní, tzv. "měkké" diplomacie, v níž jsou obrovskými experty především Britové a také Francouzi a Němci. Věc je zcela jednoduchá: pokud jako mladý člověk z libovolné země vystudujete vysokou školu v jiné zemi, po celý ostatní svůj život zůstanete stoupencem a příznivcem země, v níž jste vystudovali. Velká Británie má takto strategicky rozmístěné desetitisíce, možná statisíce absolventů svých vysokých škol v nejrůznějších zemích světa. Tito lidé zůstávají po celý svůj život anglofily, příznivci Velké Británie, jejími stoupenci a sympatizanty a země z toho má obrovský prospěch. Absolvent britské univerzity, který se za pár let po absolutoriu stane ve své zemi manažerem podniku či poslancem či politikem, dává při své práci přirozeně přednost stykům se zemí, v níž vystupoval, a poskytuje jí mj. i podnikatelské kontrakty. Velmi dobře tohle znají například také v Německu, a proto poskytují velmi zvýhodněné podmínky všem zahraničním studentům, kteří jsou ochotni studovat v Německu na vysokých školách v němčině. Podobně ve Francii. Vědí, jak obrovský prospěch pro zemi z toho plyne. U nás sice mezinárodní mobility studentů i pedagogů (AIESEC, Erasmus, ...) také fungují, ale v drtivé většině se odehrávají jen na bázi angličtiny a proto bez hlubšího seznámení s naší kulturou a historií. Proto se zahraniční studenti a pedagogové o naší zemi dozvídají jen velmi málo, i když je máme ubytované u nás doma. Obráceně to ale funguje: Naši studenti využívající stejné programy při cestách do zahraničí se tam učí v místních jazycích: angličtině, francouzštině, němčině, ...
3
SLOVANSKÁ KULTURNÍ DIPLOMACIE -‐ TEORIE Cílem kulturní diplomacie je snaha zpřístupnit zahraničnímu publiku danou zemi formou podpory kulturních akcí, výměn osobností, univerzitní spolupráce, výuky jazyka, zahraničního televizního a rozhlasového vysílání. Cílovou skupinou nejsou tedy jen diplomaté partnerské země, ale celá společnost, případně její elity, které mohou více ovlivňovat formování veřejného mínění. Kulturní diplomacie může pomáhat i tam, kde klasická diplomacie selhává. Někdejší představy redukující diplomacii převážně jen na dvoustranné zahraničně politické styky a činnost velvyslanectví byly intenzivním rozvojem zejména v posledních dvou dekádách překonány. Slovo diplomacie, jehož českým ekvivalentem býval výraz jednání či vyjednávání, se nyní používá pro mnohem více vnějších aktivit. Kulturní diplomacie se opírá o znalosti jazyka dané země a jeho využití v nejširším smyslu. Vzhledem k rozmachu globalizace a širokému rozvoji nejmodernějších hromadných sdělovacích prostředků (internet, satelitní televize) dochází v posledních dvou dekádách k nebývalému růstu významu veřejné diplomacie, jakožto nástroje prosazování zahraničněpolitických zájmů. Lze ji definovat jako cílenou prezentaci státu prostřednictvím informování a ovlivňování nejenom elit, nýbrž i široké veřejnosti v zahraničí. Vychází z předpokladu, že veřejné mínění může mít značný vliv na vládní politiku. Ke komunikaci mezi státy je rovněž používaná neoficiální diplomacie. V rámci této diplomacie druhé koleje se usiluje o získání vlivných osobností v jiných státech, které by byly schopny zprostředkovat neoficiální přístup k vedení země. V některých situacích, jako zejména v minulosti mezi USA a ČLR, docházelo k velké části styků právě prostřednictvím polooficiálních kanálů s použitím členů prestižních odborných klubů v daných zemích. Takové situace nastávají, když si vlády přejí vyjádřit úmysl nebo navrhnout metody řešení diplomatických situací, v níž se neoficiální činitelé (např. akademické osobnosti, penzionovaní vysocí civilní a vojenští představitelé, veřejně známé osoby) angažují ve výměnách názorů za účelem řešení konfliktů a posílení důvěry. Lidová diplomacie se vede se mezi obyčejnými lidmi na osobní, rodinné, komunitní, podnikové, spolkové apod. úrovni. V této souvislosti jde o vztahy mezi lidmi různých národů na všech úrovních.
4
INSPIRACE 1. Kulturní diplomacie nám pomáhá šířit evropské hodnoty, říká europoslankyně Marietje Schaake Kultura není už dnes pouze literaturou nebo divadlem. Jedná se také o stále významnější nástroj diplomacie. "Takzvaná kulturní diplomacie se stále častěji používá jako způsob na prosazování demokracie a svobody ve světě," říká v rozhovoru nizozemská liberální poslankyně Marietje Schaake. Právě ona je autorkou nové parlamentní zprávy EU o evropské kulturní diplomacii. Šíření kultury a pořádání kulturních akcí se využívá na podporu demokratických myšlenek, rozvoje, nebo vzdělání. Kultura je zkrátka nástrojem na prosazovaní cílů, které jsou založeny na hodnotách. Dnes jsou časté například výměny studentů, novinářů nebo umělců. Mnoho z rozvojových peněz jde na upevňování partnerství se třetími zeměmi. Cílem zprávy, kterou jsem předložila, je co možná nejefektivnější využívání těchto aktivit a koordinace již existujících programů. Už Lisabonská smlouva i Úmluva UNESCO předpokládá, že kultura se má co nejvíce prosazovat. Zmiňujete také, že významnou úlohu v kulturní diplomacií mají takzvaná nová média. Je to přirozené, komunikace přes internet pořád nedosáhla svého vrcholu. Nová neboli internetová média nám mohou pomoct šířit hodnoty jako je svoboda projevu, demokracie nebo přístup k informacím. Díky internetu je možné snáze překonat cenzuru nebo různá tabu. Považuji za důležité, aby si roli nových médií dostatečně uvědomovali i lidé, kteří odpovídají za přípravu a schvalování zákonů. Například blogery lze považovat za novináře dnešní doby. Přitom mnozí z nich jsou za provozování svých blogů zatýkáni. Blogování je však realitou nového světa, kterou ale mnoho politiků zatím přehlíží, což by se mělo napravit. Je nesmírně důležité, aby se EU postavila za svobodný a otevřený internet. Případ Wikileaks je důkazem toho, že internet a technologie mění demokracii. Měli bychom se po téhle zkušenosti znovu zamyslet nad konceptem demokracie a vládnutí -‐ zejména tím, jak tyto věci udělat co nejotevřenější. Aféry jako Wikileaks totiž souvisí s existencí prostředí, ve kterém vládne nedůvěra vůči státní moci. Právě otevřená vláda musí být standardem a utajení naopak výjimkou. Proto věřím, že kauza Wikileaks bude využita k zvýšení otevřenosti, aby důvěra mezi vládnoucími politiky a občany byla znovu obnovena. Poznámka: V EU existuje Institut pro kulturní diplomacii (http://www.culturaldiplomacy.org) se sídlem v Berlíně. Jeho členy jsou také Slované, především Poláci, Chorvati, Bulhaři a Srbové. Institut pořádá světové konference a řadu dalších akcí.
5
INSPIRACE 2. (novoslověnsky h čteme jako české ch a dj, tj, nj, lj čteme jako ď, ť, ň, ľ) PROJEKT EU -‐ MICReLa = Mutual intelligibility of closely related languages (vzajemna razumivost blizko vezanih jezykov, http://www.micrela.nl) V Europě govorime mnogimi jezykami. Različnost naših jezykov jest velika europska cennost, no jezyčna različnost može dělati komunikačne problemy. Po tutej pričině publikirala vysokourovnjova grupa na mnogojezyčnost (HLGM -‐ High Level Group on Multilingualism) pregled svojih temat naučnego raziskanija, da by byla ulepšena komunikacija v Europě pri sohranjeniji mnogojezyčnego bogatstva. Izprva grupa HLGM govori o nedostatku znanija o vzajemnej razumivosti blizkih jezykov do komunikacije osnovanej na receptivnej mnogojezyčnosti. To znači razuměnije jezyku, ktory govornik ne znaje, no jest blizky jego rodnemu jezyku, že govorniki možut na sebe govoriti v svojih jezykah. Grupa HLGM takože govori o potrěbě ocenjenija englijskego jezyka kako univerzalnego jezyka govornikov imějučih različne narodne jezyky i potrěbě raziskanija medžunarodnej komunikacije v ramkah germanskej, slověnskej i romanskej jezyčnih familijej, može li napriměr medžuslověnska komunikacija Slověnov iz različnih narodov byti alternativoj jih komunikacije v englijskem jezyku. Naša kolegica Jelena Golubović dělaje v ramkah tutogo projekta svoj naučny projekt vzajemnego razuměnija medžu slověnskimi jezykami kako svoju doktorsku disertaciju na universitetu v Groningen v Holandiji. INSPIRACE 3. Evropské projekty Commenius -‐ Grundtvig (např. letní školy) (http://ec.europa.eu/education/trainingdatabase/) Národní agentura pro evropské vzdělávací programy (NAEP) jako součást Domu zahraničních služeb koordinuje vzdělávací programy mezinárodní spolupráce. Granty jsou vzdělávací kurzy, mobilita osob, celoživotní vzdělávání. Můžete se rozhodnout pro jakoukoliv vzdělávací akci, která se pořádá v některé ze zahraničních zemí, které jsou zapojené do Programu celoživotního učení (tj. všechny členské země EU + Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Turecko) a jejíž zaměření prokazatelně souvisí s Vaší činností v oblasti vzdělávání dospělých. Z grantu můžete hradit cestovní náklady, pobytové náklady a poplatek za kurz. Pokud se Vás to bude týkat je možné hradit také náklady na jazykovou přípravu a vízové poplatky. Program nese název českého duchovního a učitele národů Jana Amose Komenského a dánského duchovního, spisovatele, politika a pedagogického myslitele Nikolaie Frederika Severina Grundtviga (1783-‐1872), který je považován za zakladatele severské tradice celoživotního učení a vzdělávání dospělých. Jeho koncept lidové vyšší školy (folkehojskole) byl založen na myšlence, že vzdělávání musí být dostupné všem občanům po celý život a že by nemělo zahrnovat pouze znalosti, ale také občanskou odpovědnost a osobní a kulturní rozvoj.
6
SWOT Analýza, výběr strategie
Otázky do diskuze: Jakou strategii vybrat? 1. Musíme všechny čtyři strategie podrobně popsat a potom ohodnotit jejich proveditelnost (priority, lidské zdroje, náklady, rozsah změny) -‐ vše dělat ve spolupráci se zahraničními experty, abychom zajistili objektivní pohled. 2. Nemůžeme dělat všechno naráz, musíme si vybrat a odsouhlasit jen jednu strategii. 3. Jakou prioritu by mělo mít řešení negativních názorů Západu na Slovany? 4. Nesmíme omezovat naše Slovanské aktivity jen na vztah k Rusku (RF). Musíme respektovat a zapojit jižní Slovany a využít existenci EU a dalších nadnárodních společenství. 5. Předložit návrh strukturovaně: Co pro náš program může kdokoliv z nás udělat, co my v ČMSS, co doma v Česku, co vláda, specifické možnosti každého státu, co naši zahraniční partneři, ... 6. Inspirace britským modelem (pilíř = univerzity, literatura, pop. hudba, ...) nebo francouzským modelem (pilíř: výtvarné umění, film, ...)? 7. Využít grantové programy EU, RF, UNESCO, Rady Evropy, V4, ... 8. Pro demokratický způsob života moderního kulturního národa je nutná existence integrované a motivované společnosti, ale jak společnost integrovat a motivovat? 9. Bez podpory slovanských jazyků nelze dělat efektivní kulturní diplomacii.
7
ANALÝZA K FORMULACI STRATEGIE Interní analýza -‐ naše silné stránky 1. Blízkost kultur a blízkost jazyků, kulturní a jazyková sebeinterpretace. 2. Bohatá lidová kultura Slovanů, folklórní spolky, soubory. 3. Velká motivace pro mezislovanskou spolupráci u jižních Slovanů. 4. Slovanská tradiční řemeslná zručnost, možnost spojení se vzdělávacími programy Institutu Svazu průmyslu ČR (například projekty na portále http://ipraxetv.cz/). 5. Můžeme navázat na zkušenosti z doby před 1990, dodnes máme kontakty. (např. Kuba, Vietnam, Orient, ...) 6. ??? Interní analýza -‐ naše slabiny 1. Jsou Slované vůbec schopni a ochotni spolupracovat na jednotném postupu ke kulturní diplomacii? 2. Máme co nabízet světu kromě našeho folklóru a staré lidové kultury? 3. Nedostatečné mezislovanské vazby v oblasti vědy a techniky ve srovnání s úrovní mezinárodní vědecko-‐technické spolupráce. Hlavně mládež. 4. Nedostatečné mezislovanské vazby v oblasti umění. Pouze se vzájemně předvádíme, ale společné mezislovanské projekty nemáme. Hlavně mládež. 5. Rozpad multinárodních slovanských států na malé jednonárodní. (Jugoslávie, Československo, Sovětský svaz) 6. Šovinismus a historické reminiscence mezi některými slovanskými národy. Slovanské státy mají různé výklady našich společných dějin poplatné aktuální ideologii a protichůdným politickým zájmům, manipulace s fakty. 7. Podpora slovanství není jen podpora a šíření ruštiny a ruské kultury. Ale jak se máme postavit k obrovskému ruskému potenciálu? 8. Kulturní nekomunikace mezi slovanským latinským západem a slovanským řeckým východem, známý jako problém Cyrilice a Latinky. Nebyli jsme schopni se spolu domluvit ani na jednotné transkripci azbuky do latinky, používá se šílená anglická transkripce. 9. Slovanská mládež ztrácí slovanskou identitu. Mládež ze sousedních zemí dábá přednost komunikaci v angličtině, protože blízkému jazyku souseda nechce/nedokáže rozumět. 10. ???
8
Externí analýza -‐ příležitosti vnějšího světa 1. Jako jsme celek vnímáni okolím. 2. Jsme významná skupina v EU, dohromady asi 60 milionů lidí. Dohromady je díky ruštině na světě asi 400 milionů slovansky mluvících lidí. 3. Máme významnou pozici v OBSE a Radě Evropy. 4. Máme V4 -‐ Visegrádskou organizaci. 5. Máme otevřený a volně dostupný internet. 6. Můžeme a chceme vytvořit kulturní spojenectví s Řeckem přes jižní Slovany? 7. Blíží se se výročí 100 let od konce 1. sv. války, bude státní podpora různých programů (toto výročí je pro nás velmi významné, protože to je datum vzniku mnoha slovanských států) 8. ??? Externí analýza -‐ hrozby vnějšího světa 1. Špatná pověst slovanství kvůli bipolárnímu světu před 1990, hlavně u mládeže. (Slované = sověti = komunisté <> Neslované = volný trh, demokracie) 2. Politické vztahy mezi Západem a Ruskou federací. 3. Vnímají nás všechny jako Rusy. Také my sami druhé Slovany (kromě svého) považujeme za Rusům podobné. 4. Obviňování z nacionalismu a šovinismu vůči všeslovanským aktivitám. 5. Neznalost slovanských jazyků způsobuje odcizení od jiných evropských národů, předsudky, zjednodušující tvrzení, ... (jedí rukama a nemají ani elektřinu). 6. ???
9