SLOVANSKÁ KULTURNÍ DIPLOMACIE návrh projektu do diskuze

SLOVANSKÁ  KULTURNÍ  DIPLOMACIE    

návrh  projektu  do  diskuze   Verze  z  10.  února  2015.   Pracovní  materiál  k  diskuzi  připravil  Vojtěch  Merunka,         http://izviestija.info/projekt.skd/  

  Finální   verze   bude   předložena   zástupcům   všech   Slovanů,   abychom   přijali   společný   postup   s  cílem   implementace   slovanské   kulturní   diplomacie   do   praktické   činnosti   nás   všech   tak,   abychom  různými  cestami  dosáhli  našich  společných  cílů.            

 

1  

MOTIVACE  VYSVĚTLENÁ  NA  PŘÍKLADU  ČESKA     Obecná   situace   v   českých   zemích   je   už   od   středověku   se   vzrůstající   intenzitou   určována   ze   zahraničí   (i   když   to   naše   reprezentace   odsouhlasuje).   Jenže   Česká   republika   dnes   nevyužívá   ani   dostupné   nástroje   a   dokonce   ani   nemá   strategii,   jak   zahraničně   politickou   situaci   ovlivňovat   ve   svůj   prospěch.   Nemá   žádné   zahraniční   spojence,   s   nimiž  by  koordinovaně  pracovala  ku  prospěchu  svých  vlastních  zájmů.   Dnešní   politické   spojence   České   republiky   (např.   členské   státy   NATO)   jsme   naštěstí   zatím   nemuseli   vystavit   zkoušce,  kdyby  se  zkřížily  naše  a  jejich  národní  zájmy.       Procesy  globalizace  a  liberalizace  nemají  dostatečný  respekt  k  identitě  a  kulturní  a  historické   integritě  našich  národů  a  států.  Globalizace  a  liberalizace  také  automaticky  neznamená  vyšší   kvalitu   života   a   vyšší   úroveň   demokracie.   Evropa   i   svět   se   rychle   destabilizuje   a   Česko   se   dostává  do  stále  nebezpečnější  situace.  Potřebujeme  mít   strategii   budování   sympatizujících   spojenců  v  celé  populaci  jiných  zemí,  kteří  by  znali  naši  kulturu,  jazyk,  historii  atp.  Bohužel   mnoho   českých   politiků   takto   neuvažuje.   V   ohnisku   jejich   zájmu   je   jen   jejich   krátkodobý   osobní  prospěch,  kterému  podřizují  svoje  zahraniční  kontakty  a  zahraniční  strategii.       Naše   situace   je   dnes   horší,   než   byla   po   1.   sv.   válce   při   vzniku   ČSR,   kdy   kulturní   diplomacie   pomohla   Masarykovi   a   Štefánikovi   u   vítězných   mocností   obhájit   projekt   Československé   republiky.  Dnes  nám  ale  reálně  hrozí,  že  v  budoucnu  znovu  ztratíme  samostatnost  a  Mnichov   se  bude  opakovat  v  ještě  horších  rozměrech  -­‐  například  jako  se  to  stalo  při  rozpadu  Jugoslávie   a  jak  se  to  možná  děje  právě  teď  na  Ukrajině.       Dlouhodobé  vnitřní  hospodářské  a  politické  poměry  v  Čechách  se  určují  ze  zahraničí.  Většinou   ale   o   nich   rozhodovali   lidé   s   malou   znalostí   o   Česku,   kteří   byli   indiferentní   vůči   jeho   výsostným  zájmům.  Proto  v  destabilizující  se  a  extremizující  se  Evropě  mohou  být  znovu  zcela   pominuty  české  zájmy.  Česká   republika   by   měla   mít   dlouhodobou   a   udržitelnou   strategii   své   kulturní   diplomacie,   aby   si   aspoň   na   jednom   významném   místě   v   západní   Evropě   a   dalších  světových  centrech  např.  financováním  kulturně-­‐jazykových  studií  v  zahraničí   vytvářela  v  místních  populacích  strategické  spojence,  lidi  informované  o  našem  národě   a  kultuře  a  ochotné  v  době  krize  ve  svých  zemích  veřejně  vystoupit  na  obranu  Česka.     Dnes  je  vážným  problémem,  že  Česká  republika  nemá  v  obyvatelstvu  cizích  zemí  téměř  žádné   spojence,   kteří   by   znali   náš   jazyk,   byli   informováni   o   české   společnosti,   historii,   mentalitě,   politice   a   kultuře.   Nastane-­‐li   problém,   kdo   potom   bude   ochoten   v   cizích   zemích   vystoupit   obranu   českých   zájmů?   Česko   potřebuje   v   západních   zemích   i   jinde   v   zahraničí   strategicky   rozmístěné  informované  lidi  znající  náš  jazyk  a  naši  kulturu,  kteří  by  se  v  příští  krizi,  kdy  se   bude  rozhodovat  o  osudu  této  země,  efektivně  zastali  oprávněných  českých  zájmů.       Plánování   slovanské  kulturní  diplomacie   nesmí   opomíjet   velmi   důležitý   směr   ke   slovanským   zemím.  Pokud  naši  politici  rezignovali  na  tuto  formu  měkké  diplomacie,  ptáme  se,  kde  v  jiných   slovanských   zemích   se   této   problematice   možná   více   věnují.   Stmelování   našich   společných   slovanských   zájmů   s   ostatními   slovanskými   zeměmi   může   přinést   ovoce   v   tom,   že   se   podpory   a   zastání   našich   českých   zájmů   nakonec   dočkáme   od   občanů   ostatních   slovanských   zemí   a   jejich   kulturních   spojenců   ve   světě.   Proto   jako   velice   problematickou   v   tomto   kontextu   chápeme  mediálně  šířenou  rusofobii  a  od  ní  se  odvíjející  antislovanismus.          

 

2  

PROČ  JSME  NA  TOM  DNES  TAK  ŠPATNĚ?     1.  vnější  faktor     Slovanské   národy   se   dostaly   po   II.   sv.   válce   do   tábora   socialismu,   který   byl   vzájemně   nepřátelský   s   neslovanským   Západem.   Toto   probudilo   staré   antagonismy   a   šovinismy   a   vzdálilo   Slovany   a   Neslovany.   Např.   čeština,   polština   a   ruština   byly   v   minulosti   (v   Paříži,   Vídni,   ...)   chápány   jako   běžná   součást   evropského   kulturního   prostoru.   Dnes   ale   jsou   slovanské  jazyky  symbolem  exotiky  a  vyvolávají  konotace  primitivismu  a  nekulturnosti.  Např.   v   soudobém   americkém   nebo   francouzském   filmu   se   vyskytuje   arabština,   perština,   ...,   ale   jakákoliv  slovanština  je  nesrozumitelná  a  je  atributem  záporných  postav.         2.  vnitřní  faktor     Po  1989  se  naše  elity  úplně  vykašlaly  na  plánování.  Publicista  Jan  Čulík  k  tomu  ve  vztahu  k  ČR   napsal:     Evidovali   jsme   přes   5   tisíc   osob   z   téměř   60   zemí   světa,   což   je   obrovská   databáze   potenciálních   přátel   Československa.   ...   Když   jsem   se   později,   „po   sametu“,   zeptal   odpovědné  osoby,  kde  je  databáze  studentů,  odpověděl,  že  to  nikdo  neví!       Na   rozdíl   od   chytřejších   zemí,   málokteří   naši   politikové   a   studenti   chápou,   jak   obrovský   ekonomický,   politický   i   kulturní   význam   pro   prospěch   země   má   přítomnost   zahraničních   studentů   na   našich   univerzitách.   Jde   o   proces   kulturní,   tzv.   "měkké"   diplomacie,   v   níž   jsou   obrovskými  experty  především  Britové  a  také  Francouzi  a  Němci.     Věc  je  zcela  jednoduchá:  pokud  jako  mladý  člověk  z  libovolné  země  vystudujete  vysokou  školu   v   jiné   zemi,   po   celý   ostatní   svůj   život   zůstanete   stoupencem   a   příznivcem   země,   v   níž   jste   vystudovali.  Velká  Británie  má  takto  strategicky  rozmístěné  desetitisíce,  možná  statisíce   absolventů  svých  vysokých  škol  v  nejrůznějších  zemích  světa.  Tito  lidé  zůstávají  po  celý   svůj  život  anglofily,  příznivci  Velké  Británie,  jejími  stoupenci  a  sympatizanty  a  země  z  toho  má   obrovský  prospěch.  Absolvent  britské  univerzity,  který  se  za  pár  let  po  absolutoriu  stane  ve   své   zemi   manažerem   podniku   či   poslancem   či   politikem,   dává   při   své   práci   přirozeně   přednost  stykům  se  zemí,  v  níž  vystupoval,  a  poskytuje  jí  mj.  i  podnikatelské  kontrakty.     Velmi  dobře  tohle  znají  například  v  Německu,  a  proto  poskytují  velmi  zvýhodněné  podmínky   všem   zahraničním   studentům,   kteří   jsou   ochotni   studovat   v   Německu   na   vysokých   školách   v  němčině.  Podobně  ve  Francii.  Vědí,  jak  obrovský  prospěch  pro  jejich  zemi  z  toho  plyne.       U  nás  sice  mezinárodní  mobility  studentů  i  pedagogů  (AIESEC,  Erasmus,  ...)  také  fungují,  ale   v  drtivé   většině   se   odehrávají   jen   na   bázi   angličtiny   a   proto   bez   hlubšího   seznámení   s   naší   kulturou  a  historií.  Proto  se  zahraniční  studenti   a  pedagogové  o  naší  zemi  dozvídají  jen  velmi   málo,  i  když  je  máme  ubytované  u  nás  doma.  Obráceně  to  ale  funguje:  Naši  studenti  využívající   stejné   programy   při   cestách   do   zahraničí   se   tam   učí   v   místních   jazycích:   angličtině,   francouzštině,  němčině,  ...          

 

3  

SLOVANSKÁ  KULTURNÍ  DIPLOMACIE  -­‐  TEORIE     Cílem   kulturní   diplomacie   je   snaha   zpřístupnit   zahraničnímu   publiku   danou   zemi   formou   podpory   kulturních   akcí,   výměn   osobností,   univerzitní   spolupráce,   výuky   jazyka,   zahraničního   televizního   a   rozhlasového   vysílání.   Cílovou   skupinou   nejsou   tedy   jen   diplomaté   partnerské   země,   ale   celá   společnost,   případně   její   elity,   které   mohou   více   ovlivňovat   formování   veřejného   mínění.   Kulturní   diplomacie   může   pomáhat   i   tam,   kde  klasická  diplomacie  selhává.     Diplomacii   nemůžeme   redukovat   převážně   jen   na   dvoustranné   zahraničně   politické   styky   a   činnost   velvyslanectví.   Slovo   diplomacie,   jehož   českým   ekvivalentem   býval   výraz   jednání   či   vyjednávání,  se  používá  pro  mnohem  více  mezinárodních  aktivit.  Kulturní   diplomacie   jako   součást  takzvané  měkké  diplomacie  se  opírá  o  znalosti  jazyka  dané  země  a  jeho  využití   v  nejširším  smyslu.     Vzhledem   k   rozmachu   globalizace   a   širokému   rozvoji   nejmodernějších   hromadných   sdělovacích   prostředků   (internet,   satelitní   televize)   dochází   v   posledních   dvou   dekádách   k   nebývalému   růstu   významu   kulturní   diplomacie,   jakožto   nástroje   prosazování   zahraničněpolitických   zájmů.   Lze   ji   definovat   jako   cílenou   prezentaci   státu   prostřednictvím   informování   a   ovlivňování   nejenom   elit,   nýbrž   i   široké   veřejnosti   v   zahraničí.   Vychází   z  předpokladu,  že  veřejné  mínění  může  mít  značný  vliv  na  vládní  politiku.     Ke   komunikaci   mezi   státy   je   rovněž   používaná   neoficiální   diplomacie.   V   rámci   této   diplomacie   druhé   koleje  se  usiluje  o  získání  vlivných  osobností  v  jiných  státech,  které  by  byly   schopny  zprostředkovat  neoficiální  přístup  k  vedení  země.       V  některých  situacích,  jako  zejména  v  minulosti  mezi  USA  a  ČLR,  docházelo  k  velké  části  styků   právě   prostřednictvím   polooficiálních   kanálů   s   použitím   členů   prestižních   odborných   klubů   v  daných  zemích.  Takové  situace  nastávají,  když  si  vlády  přejí  vyjádřit  úmysl  nebo  navrhnout   metody  řešení  diplomatických  situací,  v  níž  se  neoficiální  činitelé  (např.  akademické  osobnosti,   penzionovaní   vysocí   civilní   a   vojenští   představitelé,   veřejně   známé   osoby)   angažují   v   posílení   důvěry  za  účelem  řešení  konfliktů.         Lidová  kulturní  diplomacie  se  vede  se  mezi  obyčejnými  lidmi  na  osobní,  rodinné,  komunitní,   podnikové,  spolkové  apod.  úrovni.  V  této  souvislosti  jde  o  vztahy  mezi  lidmi  různých  národů   na  všech  úrovních.        

 

4  

INSPIRACE  1.     Kulturní   diplomacie   nám   pomáhá   šířit   evropské   hodnoty,   říká   europoslankyně   Marietje  Schaake     Kultura   není   už   dnes   pouze   literaturou   nebo   divadlem.   Jedná   se   také   o   stále   významnější   nástroj   diplomacie.   "Takzvaná   kulturní   diplomacie   se   stále   častěji   používá   jako   způsob   na   prosazování  demokracie  a  svobody  ve  světě,"  říká  v  rozhovoru  nizozemská  liberální  poslankyně   Marietje   Schaake.   Právě   ona   je   autorkou   nové   parlamentní   zprávy   EU   o   evropské   kulturní   diplomacii.  (http://goo.gl/yjdXOe)     Šíření   kultury   a   pořádání   kulturních   akcí   se   využívá   na   podporu   demokratických   myšlenek,   rozvoje,   nebo   vzdělání.   Kultura   je   zkrátka   nástrojem   na   prosazovaní   cílů,   které   jsou   založeny   na   hodnotách.   Dnes   jsou   časté   například   výměny   studentů,   novinářů   nebo   umělců.   Mnoho   z   roz-­‐ vojových   peněz   jde   na   upevňování   partnerství   se   třetími   zeměmi.   ...   Cílem   zprávy,   kterou   jsem   předložila,   je   co   možná   nejefektivnější   využívání   těchto   aktivit   a   koordinace   již   existujících   programů.  Už  Lisabonská  smlouva  i  Úmluva  UNESCO  předpokládá,  že  kultura  se  má  co  nejvíce   prosazovat.     Zmiňujete  také,  že  významnou  úlohu  v  kulturní  diplomacií  mají  takzvaná  nová  média.     Je   to   přirozené,   komunikace   přes   internet   pořád   nedosáhla   svého   vrcholu.   Nová   neboli   internetová  média  nám  mohou  pomoct  šířit  hodnoty  jako  je  svoboda  projevu,  demokracie  nebo   přístup  k  informacím.  Díky  internetu  je  možné  snáze  překonat  cenzuru  nebo  různá  tabu.     Považuji  za  důležité,  aby  si  roli  nových  médií  dostatečně  uvědomovali  i  lidé,  kteří  odpovídají  za   přípravu   a   schvalování   zákonů.   Například   blogery   lze   považovat   za   novináře   dnešní   doby.   Přitom  mnozí  z  nich  jsou  za  provozování  svých  blogů  zatýkáni.  Blogování  je  však  realitou  nového   světa,  kterou  ale  mnoho  politiků  zatím  přehlíží,  což  by  se  mělo  napravit.     Je   nesmírně   důležité,   aby   se   EU   postavila   za   svobodný   a   otevřený   internet.   Případ   Wikileaks   je   důkazem   toho,   že   internet   a   technologie   mění   demokracii.   Měli   bychom   se   po   téhle   zkušenosti   znovu   zamyslet   nad   konceptem   demokracie   a   vládnutí   -­‐   zejména   tím,   jak   tyto   věci   udělat   co   nejotevřenější.  Aféry  jako  Wikileaks  totiž  souvisí  s  existencí  prostředí,  ve  kterém  vládne  nedůvěra   vůči   státní   moci.   Právě   otevřená   vláda   musí   být   standardem   a   utajení   naopak   výjimkou.   Proto   věřím,   že   kauza   Wikileaks   bude   využita   k   zvýšení   otevřenosti,   aby   důvěra   mezi   vládnoucími   politiky  a  občany  byla  znovu  obnovena.     Poznámka:     V  Evropě  existuje  Institut  pro  kulturní  diplomacii  (http://www.culturaldiplomacy.org)   se  sídlem  v  Berlíně.  Jeho  členy  jsou  také  Slované,  především  Poláci,  Chorvati,  Bulhaři  a  Srbové.   Institut  pořádá  světové  konference  a  řadu  dalších  akcí.  Podobných  organizací  je  víc  a  možná   také  ve  slovanských  zemích.        

 

5  

INSPIRACE  2.  (novoslověnsky  h  se  čte  jako  české  ch  a  dj,  tj,  nj,  lj  se  čte  jako  ď,  ť,  ň,  ľ)     PROJEKT  EU  -­‐  MICReLa  =  Mutual  intelligibility  of  closely  related  languages   (vzajemna  razumivost  blizko  vezanih  jezykov,  http://www.micrela.nl)     V   Europě   govorime   mnogimi   jezykami.   Različnost   naših   jezykov   jest   velika   europska   cennost,   no   jezyčna   različnost   može   dělati   komunikačne   problemy.   Po   tutej   pričině   publikirala   vysokourovnjova   grupa   na   mnogojezyčnost   (HLGM   -­‐   High   Level   Group   on   Multilingualism)   pregled   svojih   temat   naučnogo   raziskanija,   da   by   byla   ulepšena   komunikacija   v   Europě   pri   sohranjeniji   mnogojezyčnogo   bogatstva.   Izprva   grupa   HLGM   govori   o   nedostatku   znanija   o   vzajemnoj   razumivosti   blizkih   jezykov   do   komunikacije   osnovanej   na   receptivnoj   mnogojezyčnosti.   To   znači   razuměnije   jezyku,   ktory   govornik   ne   znaje,   no   jest   blizky   jego   rodnemu   jezyku,   že   govorniki   možut   na   sebe   govoriti   v   svojih   jezykah.   Grupa   HLGM   takože   govori   o   potrěbě   ocenjenija   englijskogo   jezyka   kako   univerzalnogo   jezyka   govornikov   imějučih   različne   narodne   jezyky   i   potrěbě   raziskanija   medžunarodnej   komunikacije   v  ramkah   germanskoj,   slověnskoj   i   romanskoj   jezyčnih   familijej,   može   li   napriměr   medžuslověnska   komunikacija   Slověnov   iz   različnih   narodov   byti   alternativoj   jih   komunikacije  v  englijskom  jezyku.       Naša   kolegica   Jelena   Golubović   dělaje   v   ramkah   tutogo   projekta   svoj   naučny   projekt   vzajemnogo   razuměnija   medžu   slověnskimi   jezykami   kako   svoju   doktorsku   disertaciju   na   universitetu  v  Groningen  v  Holandiji.       INSPIRACE  3.       Evropské  projekty  Commenius  -­‐  Grundtvig  (např.  letní  školy)   (http://ec.europa.eu/education/trainingdatabase/)     Národní  agentura  pro  evropské  vzdělávací  programy  (NAEP)  jako  součást  Domu  zahraničních   služeb  koordinuje  vzdělávací  programy  mezinárodní  spolupráce.  Granty  jsou  vzdělávací  kurzy,   mobilita   osob,   celoživotní   vzdělávání.   Můžete   se   rozhodnout   pro   jakoukoliv   vzdělávací   akci,   která   se   pořádá   v   některé   ze   zahraničních   zemí,   které   jsou   zapojené   do   Programu   celoživotního  učení  (tj.  všechny  členské  země  EU  +  Island,  Lichtenštejnsko,  Norsko  a  Turecko)   a  jejíž  zaměření  prokazatelně  souvisí  s  Vaší  činností  v  oblasti  vzdělávání  dospělých.  Z  grantu   můžete  hradit  cestovní  náklady,  pobytové  náklady  a  poplatek  za  kurz.  Pokud  se  Vás  to  bude   týkat  je  možné  hradit  také  náklady  na  jazykovou  přípravu  a  vízové  poplatky.     Program   nese   název   českého   duchovního   a   učitele   národů   Jana   Amose   Komenského   a   dánského   duchovního,   spisovatele,   politika   a   pedagogického   myslitele   Nikolaie   Frederika   Severina   Grundtviga   (1783-­‐1872),   který   je   považován   za   zakladatele   severské   tradice   celoživotního  učení  a  vzdělávání  dospělých.  Jeho  koncept  lidové  vyšší  školy  (folkehojskole)  byl   založen   na   myšlence,   že   vzdělávání   musí   být   dostupné   všem   občanům   po   celý   život   a   že   by   nemělo  zahrnovat  pouze  znalosti,  ale  také  občanskou  odpovědnost  a  osobní  a  kulturní  rozvoj.      

 

6  

SWOT  Analýza,  výběr  strategie      

      Otázky  do  diskuze:  Jakou  strategii  vybrat?     1. Musíme   všechny   čtyři   strategie   podrobně   popsat   a   potom   ohodnotit   jejich   proveditelnost   (priority,   lidské   zdroje,   náklady,   rozsah   změny)     -­‐     vše   dělat   ve   spolupráci  se  zahraničními  experty,  abychom  zajistili  objektivní  pohled.   2. Nemůžeme  dělat  všechno  naráz,  musíme  si  vybrat  a  odsouhlasit  jen  jednu  strategii.   3. Jakou  prioritu  by  mělo  mít  řešení  negativních  názorů  Západu  na  Slovany?     4. Nesmíme   omezovat   naše   Slovanské   aktivity   jen   na   vztah   k   Rusku   (RF).   Musíme   respektovat   a   zapojit   jižní   Slovany   a   využít   existenci   EU   a   dalších   nadnárodních   společenství.   5. Předložit   návrh   strukturovaně:   Co   pro   náš   program   může   kdokoliv   z   nás   udělat,   co   my   v   ČMSS,   co   doma   v   Česku,   co   vláda,   specifické   možnosti   každého   státu,   co   naši   zahraniční  partneři,  ...   6. Inspirace   britským   modelem   (pilíř   =   univerzity,   literatura,   pop.   hudba,   ...)   nebo   francouzským  modelem  (pilíř:  výtvarné  umění,  film,  ...)?   7. Využít  grantové  programy  EU,  RF,  UNESCO,  Rady  Evropy,  V4,  ...   8. Pro   demokratický   způsob   života   moderního   kulturního   národa   je   nutná   existence   integrované  a  motivované  společnosti,  ale  jak  společnost  integrovat  a  motivovat?   9. Bez  podpory  slovanských  jazyků  nelze  dělat  efektivní  kulturní  diplomacii.   10. Jak   seriózně   vysvětlit   mladým   lidem   naši   historii   v   období   1945-­‐1990?   Slovanská   myšlenka   není   ani   levicová   ani   pravicová,   ale   musíme   čelit   osočování   z   nostalgie   po   starém  socialistickém  režimu,  kdykoliv  oceníme  nebo  navážeme  na  práci  předků.      

 

7  

ANALÝZA  K  FORMULACI  STRATEGIE     Interní  analýza  -­‐  naše  silné  stránky     1. Blízkost  kultur  a  jazyků,  kulturní  a  jazyková  sebeinterpretace  Slovanů.   2. Bohatá  lidová  kultura  Slovanů,  folklórní  spolky,  soubory.   3. Velká  motivace  pro  mezislovanskou  spolupráci  u  jižních  Slovanů.   4. Slovanská   tradiční   řemeslná   zručnost,   možnost   spojení   se   vzdělávacími   programy   Institutu  Svazu  průmyslu  ČR  (například  projekty  na  portále    http://ipraxetv.cz/).   5. Můžeme  navázat  na  zkušenosti  z  doby  před  1990,  dodnes  máme  kontakty.  (např.  Kuba,   Vietnam,  Orient,  ...)   6. Máme   historicky   doložené   projekty   vzájemné   pomoci   slovanských   národů.   Například   ruská   pomoc   při   osvobozování   Srbska   a   Bulharska   nebo   česká   pomoc   při   budování   bulharské  průmyslové  infrastruktury.   7. Ve   slovanských   zemích   existují   různé   spolky   a   instituce   hlásící   se   ke   slovanství.   Kulturní  diplomacie  by  se  mohla  stát  jejich  společným  strategickým  zájmem.     8. Máme  spolky  a  organizace  slovanských  rodáků  a  imigrantů  po  celém  světě,  především   v   Kanadě   a   USA.   Jejich   zkušenost   a   kontakty   jsou   skvělou   možností   pro   realizaci   slovanské  kulturní  diplomacie.   9. Máme   společný   pomocný   všeslovanský   dorozumívací   jazyk   (projekt   Interslavic),   kterým  jsme  schopni  nahradit  absurditu  dorozumívání  mladých  Slovanů  angličtinou.     10. ???     Interní  analýza  -­‐  naše  slabiny     1. Jsou  Slované  vůbec  schopni  a  ochotni  spolupracovat  na  jednotném  postupu  ke  kulturní   diplomacii?  Jak  hluboké  jsou  kulturní  rozdíly  mezi  východními  a  západními  Slovany?   2. Máme  co  nabízet  světu  kromě  našeho  folklóru  a  staré  lidové  kultury?     3. Nedostatečné   mezislovanské   vazby   v   oblasti   vědy   a   techniky   ve   srovnání   s   úrovní   mezinárodní  vědecko-­‐technické  spolupráce.  Hlavně  mládež.   4. Nedostatečné   mezislovanské   vazby   v   oblasti   umění.   Pouze   se   vzájemně   předvádíme,   ale  společné  mezislovanské  projekty  nemáme.  Hlavně  mládež.   5. Rozpad   multinárodních   slovanských   států   na   malé   jednonárodní.   (Jugoslávie,   Československo,  Sovětský  svaz)   6. Nepomáháme  Lužickým  Srbům  před  jejich  asimilací  do  německého  etnika.     7. Šovinismus  a  historické  reminiscence  mezi  některými  slovanskými  národy.  Slovanské   státy   mají   různé   výklady   našich   společných   dějin   poplatné   aktuální   ideologii   a   protichůdným  politickým  zájmům,  manipulace  s  fakty.   8. Špatná  historická  zkušenost  s  využíváním  krize  slovanského  souseda  ve  svůj  prospěch.   Například  polská  okupace  československého  pohraničí  v  roce  1938,  vznik  Slovenského   štátu  v  1939,  chorvatsko-­‐srbské  vztahy  a  v  současnosti  i  ukrajinsko-­‐ruské  vztahy.   9. Podpora  slovanství  není  podpora  a  šíření  ruštiny  a  ruské  kultury  na  úkor  ostatních,  ale   bez  obrovského  ruského  potenciálu  kulturní  diplomacii  nevybudujeme.   10. Kulturní   nekomunikace   mezi   slovanským   latinským   západem   a   slovanským   řeckým   východem,   známý   jako   problém   Cyrilice   a   Latinky.   Nebyli   jsme   schopni   se   spolu   domluvit   ani   na   jednotné   transkripci   azbuky   do   latinky,   používá   se   šílená   anglická   transkripce.     11. Hlavně   u   mládeže   chybí   znalost   jakéhokoliv   dalšího   slovanského   jazyka   kromě   svého   rodného,  což  by  hodně  pomáhalo  mezislovanské  komunikaci.  Přitom  je  známo,  že  kdo   zná   dva   a   víc   slovanských   jazyků,   je   lépe   schopen   pasívně   rozumět   všem   ostatním   slovanským   jazykům.   Naše   mládež   tím   ztrácí   slovanskou   identitu   a   dává   přednost   komunikaci  v  angličtině,  protože  blízkému  jazyku  souseda  nechce/nedokáže  rozumět.     12. ???    

8  

Externí  analýza  -­‐  příležitosti  vnějšího  světa     1. Jsme  vnímáni  okolím  jako  celek.   2. Jsme  významná  skupina  v  EU,  dohromady  asi  70  milionů  lidí.  V  Ruské  federaci  asi  90   milionů  a  k  tomu  ještě  Ukrajina,  Srbsko,  Makedonie,  Černá  Hora  a  všichni  další  lidé  na   světě  ovládající  slovanský  jazyk.   3. Slovanské  země  mají  významnou  pozici  v  OBSE  a  Radě  Evropy.     4. Slovanské  země  jsou  členy  V4  -­‐  Visegrádské  organizace.   5. Máme  otevřený  a  volně  dostupný  internet.   6. Můžeme  vytvořit  kulturní  spojenectví  s  Řeckem  přes  jižní  Slovany.     7. Můžeme   se   pokusit   o   kulturní   spojenectví   s   dalšími   národy   satemské   indoevropské   jazykové  větve  (Indové  a  Peršané).   8. Blíží  se  se  výročí  100  let  od  konce  1.  sv.  války,  bude  státní  podpora   různých  programů   (toto  výročí  je  pro  nás  velmi  významné,  protože  to  je  datum  vzniku  mnoha  slovanských   států)   9. Máme   světově   významné   vědce,   osobnosti   z   výzkumu,   kultury,   průmyslu   i   sportu,   které   svět   zná   (např.   Tesla,   Mendělejev,   Ciolkovskij,  Ressel,   Baťa,   ...).   Nejen   v   historii,   ale   některé   i   v   současnosti,   kteří   působí   v   zahraničí   (například   Češi   chirurg   Bohdan   Pomahač,  tenistka  Martina  Navrátilová,  režisér  Miloš  Forman  a  hokejista  Jaromír  Jágr).     10. Historické   události,   kdy   Slované   bránili   a   zachraňovali   Evropskou   civilizaci   před   zničením.   Například   podíl   Polska   (bitva   u   Vídně   11.   září   1683)   a   Ruska   (rusko-­‐turecké   války  v  18.  století)  na  osvobození  Evropy  od  islámské  invaze.     11. ???     Externí    analýza  -­‐  hrozby  vnějšího  světa       1. Špatná  pověst  slovanství  kvůli  bipolárnímu  světu  před  1990,  hlavně  u  mládeže.   (klišé:  Slované  =  sověti,  komunisté  ⟷  Neslované  =  volný  trh,  demokracie)   2. Politické  vztahy  mezi  Západem  a  Ruskou  federací.   3. Svět  neumí  rozlišovat  mezi  obecně  slovanskou  a  specificky  ruskou  kulturou.     4. Obviňování  z  nacionalismu  a  šovinismu  vůči  našim  slovanským  aktivitám.   5. Neznalost   slovanských   jazyků   způsobuje   odcizení   od   jiných   evropských   národů,   předsudky,  zjednodušující  tvrzení,  ...  (jedí  rukama  a  nemají  ani  elektřinu).   6. Po   staletí   budované   vztahy   s   jednotlivými   západními   zeměmi   se   v   realitě   dnešní   EU   mění.   Např.   tradiční   spojenec   Slovanů   (Francie)   a   tradiční   nepřítel   Slovanů   (Německo)   už  nejsou  nepřátelé,  ale  jsou  to  spojenci  s  novými  názory  ke  slovanské  otázce.     7. ???  

 

9