MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV SLAVISTIKY
RUSKÝ JAZYK A LITERATURA
MACIEJ KUBACZYŃSKI
SLOŽENÝ PŘÍSUDEK V RUŠTINĚ A JEHO VYJÁDŘENÍ V ČEŠTINĚ BAKALÁŘSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE
VEDOUCÍ PRÁCE: DOC. PHDR. ALEŠ BRANDNER, CSC.
BRNO 2013
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Složený přísudek v ruštině a jeho vyjádření v češtině pod vedením doc. PhDr. Aleše Brandnera, CSc., vypracoval samostatně, pouze s využitím uvedených zdrojů a literatury.
……………………………. Maciej Kubaczyński
Zde bych chtěl poděkovat doc. PhDr. Aleši Brandnerovi, CSc., za odborné vedení práce, za ochotu, za podnětné rady a cenné připomínky. Dále bych chtěl poděkovat studentům filologie Masarykovy univerzity, Bc. Veronice Pirklové a Mgr. Andreji Krupenkovi, kteří jako rodilí mluvčí českého a ruského jazyka provedli jazykovou korekturu.
АННОТАЦИЯ И КЛЮЧЕВЫЕ СЛОВА
Аннотация Тема данной бакалаврской работы – "Сложное сказуемое в русском языке и его выражение в чешском". Ее целью является изучение сказуемого в обоих языках на основании сделанных выписок из русской художественной литературы 20-го века и их переводов на чешский язык. Работа делится на две части – теоретическую и практическую. Первая часть дает короткую характеристику по теме, вторая классифицирует языковой материал в соответствующие группы. Результаты анализа и добытые сведения отображены в заключении. Ключевые слова Предикат, сложное сказуемое, синтаксис, члены предложения, русский язык, чешский язык, сравнительный анализ, перевод.
ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA
Anotace Téma této bakalářské práce zní „Složený přísudek v ruštině a jeho vyjádření v češtině“. Jejím cílem je prozkoumat tento přísudek v obou jazycích na základě excerpované ruské umělecké literatury 20. století a jejích překladů do češtiny. Celá práce je rozdělena do dvou základních částí. První je část teoretická, která stručně charakterizuje dané téma, a druhá je praktická, která třídí jazykový materiál do příslušných skupin. Výsledek analýzy a získané poznatky jsou pak uvedeny v závěru. Klíčová slova Predikát, složený přísudek, syntax, větné členy, ruština, čeština, porovnávací analýza, překlad.
OBSAH
I. ÚVOD ............................................................................................................................................3 II. TEORETICKÁ ČÁST .............................................................................................................4 1. PŘÍSUDEK V RUŠTINĚ ...........................................................................................................5 1.1. Definice přísudku ..................................................................................................................5 1.2. Přísudek slovesný..................................................................................................................6 1.3. Přísudek slovesně-jmenný ...................................................................................................6 1.4. Přísudek analytický...............................................................................................................9 1.5. Přísudek rozložený slovesný .............................................................................................10 2. PŘÍSUDEK V ČEŠTINĚ ..........................................................................................................12 2.1. Definice přísudku ................................................................................................................12 2.2. Přísudek slovesný................................................................................................................13 2.3. Přísudek slovesně-jmenný .................................................................................................13 2.4. Přísudek jmenný ..................................................................................................................16 2.5. Přísudek analytický.............................................................................................................17 2.5.1. Analytické predikáty se slovesem být .......................................................................17 2.5.2. Analytické predikáty se slovesy kategoriálními ......................................................17 3. SLOŽENÝ PŘÍSUDEK V RUŠTINĚ A V ČEŠTINĚ .........................................................19 3.1. Definice složeného přísudku .............................................................................................19 3.2. Fázovost složeného přísudku.............................................................................................20 3.3. Modálnost složeného přísudku ..........................................................................................22 III. PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................25 1. SLOŽENÝ PŘÍSUDEK ............................................................................................................26 1.1. Složený přísudek slovesný .................................................................................................26
1.1.1. Přisuzovaný znak z hlediska fázového .....................................................................26 1.1.2. Přisuzovaný znak z hlediska modálního...................................................................31 1.1.3. Přisuzovaný znak – emocionální posudek děje .......................................................42 1.2. Složený přísudek slovesně-jmenný ..................................................................................43 1.2.1. Přisuzovaný znak z hlediska fázového .....................................................................43 1.2.2. Přisuzovaný znak z hlediska modálního...................................................................43 1.2.3. Přisuzovaný znak – emocionální posudek děje .......................................................47 IV. ZÁVĚR ....................................................................................................................................50 V. РЕЗЮМЕ .................................................................................................................................63 VI. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..............................................................................69
I. ÚVOD Jako téma pro naši bakalářskou práci jsme si vybrali „Složený přísudek v ruštině a jeho vyjádření v češtině“. Jak název napovídá, v celé naší práci se budeme zabývat tímto základním větným členem, který existuje jak v ruštině, tak i v češtině. Tento jev můžeme vysvětlit jednoduše – ruský jazyk, podobně jako český jazyk, jsou součástí slovanských jazyků a dosvědčují o tom mnohé společné prvky obou jazyků. Cílem této práce je prozkoumání složeného přísudku v ruštině na základě excerpovaných děl a podání možnosti jejich ekvivalentů v českých překladech. Budeme zjišťovat, zda se příklady vyjadřují podobným způsobem v obou jazycích. Předkládaná bakalářská práce je psána česky a je rozdělena do dvou částí, z nichž první je teoretická. V této části budeme definovat přísudek a podáme jeho charakteristiku jako základního větného členu. Dále přísudek rozdělíme do několika kategorií, které jsou nedílnou součástí probíraného tématu. Tyto skupiny nám dají podklady pro zkoumání poslední z nich – složeného přísudku, který je zároveň předmětem naší práce. Nejdříve se budeme zabývat přísudkem v ruštině, poté v češtině. Ve druhé, praktické části budeme pracovat se shromážděnými příklady pomocí excerpce. Pro analýzu jazykového materiálu jsme si vybrali umělecká díla ruských autorů 20. Století a jejich české překlady. Jedná se o tato díla: Валерий Брюсов – Огненный ангел, Константин Вагинов – Гарпагониада, Максим Горький – Мать, Сергей Есенин – Анна Снегина, Евгений Замятин – Мы, Александр Куприн – Молох, Булат Окуджава – Похождения Шипова или старинный водевиль, Борис Пастернак – Воздушные пути, Михаил Шолохов – Судьба человека. Dále materiál rozdělíme do jim odpovídajících příslušných skupin. V závěru práce uvedeme zjištěné syntaktické specifičnosti, zda se jedná o shodná schémata, nebo naopak. Na základě našeho výzkumu doplníme příklady patřičnými komentáři a shrneme poznatky dosažené studiem dané problematiky.
-3-
II. TEORETICKÁ ČÁST Teoretická část je koncipována jako báze pro část praktickou a úvod do problematiky, jíž se budeme zabývat.
Naším cílem v této části je podat stručnou
charakteristiku přísudku včetně přísudku složeného, definovat jeho základní druhy a poukázat na odlišné užití v obou jazycích. Poznatky jsme získali studiem uvedené literatury v rámci bohemistické a rusistické literatury.
-4-
1.
PŘÍSUDEK V RUŠTINĚ
1.1.
Definice přísudku Přísudek, který je nazýván v ruštině buď предикатом nebo сказуемым, je základní
větný člen, který je závislý na podmětu (подлежащее). Encyklopedie ruského jazyka přísudek definuje takto: „В языкознании термин «предикат» использован для обозначения состава предложения, соответствующего сообщаему, а также «ядерного» компонента этого состава. В слав. языкознании этот термин был заменен калькой (рус. сказуемое)“ (srov.: Караулов, 2003, 366). Dále čteme, že zmíněné сказуемое – „главный член предложения, обозначающий действие или состояние предмета, выраженого подлежащим” (srov.: Галаванова – Сороколетов 1962, 877). Na základě přečtených teorií pak můžeme tvrdit a doplnit, že termínem přísudek je označován větný člen, kterým se přisuzuje někomu (něčemu) nějaká vlastnost (srov.: Павел был молодым), stav (srov.: Павел стоит), změna (srov.: Повел похудел) nebo činnost (srov.: Павел работает), popř. se zároveň signalizuje vztah někoho (něčeho) k někomu (něčemu) (srov.: Этот дом принадлежит Павлу). Od něj vychází syntaktická závislost větných členů rozvíjejících. Přísudek se vyjadřuje predikátory slovesnými a predikátory slovesnějmennými. Ruský přísudek rozdělujeme na dva hlavní typy – přísudek slovesný (глагольное сказуемое) a přísudek slovesně-jmenný (связочно-именное сказуемое). H. Flídrová a S. Žaža pak ve svých skriptech poukazují na to (srov.: Flídrová – Žaža, 2005, 39), že predikátem může být:
Přísudek věty dvojčlenné (srov.: Солнце светит; Липа цветет; Мой отец был учителем; Я могу приехать; Данные подвергаются обработке).
Jediný hlavní člen věty jednočlenné (srov.: Вечереет; На дороге моросит; В комнате было уютно; Тебе бы отдохнуть; Вот ваша комната).
-5-
1.2.
Přísudek slovesný Přísudek slovesný se v ruštině vyskytuje pod pojmem глагольное сказуемое. Jeho
role spočívá v tom, že přisuzuje děj, stav nebo vlastnost podmětu, který je vyjádřený určitým tvarem slovesa. Srov.: Кошка бежит по улице; Дети играют в футбол; Мальчик лежит на столе. Přísudek vyjádřený infinitivem (srov.: Он бежать) nebo citoslovcem (srov.: Тут мальчик прыг в седло), jenž má dějový význam, lze rovněž přiřadit ke slovesnému přísudku (srov.: Mrázek, 1966, 214). Nejobvyklejší formou tohoto přísudku je určitý tvar plnovýznamového slovesa. Přísudek slovesný se převážně shoduje s podmětem v osobě a čísle. Pokud má tvar jednotného čísla času minulého, způsobu podmiňovacího nebo opsaného pasíva, tak se shoduje i ve jmenném rodě. Takový přísudek pak můžeme hodnotit jako shodný (согласованное сказуемое). Srov.: Неужели Филипп не будет браться? Она кушает обед; Ты почему не ходищь на занятия? Pokud se přísudek s podmětem v uvedených mluvnických významech neshoduje, mluvíme o přísudku neshodném (несогласованное сказуемое). Tento typ přísudku není používaný příliš často, avšak v hovorové ruštině je velmi rozšířen. Srov.: Видишь, подожгли город, а сами бежать!1
1.3.
Přísudek slovesně-jmenný Tento základní druh přísudku je ve starších gramatikách označován jako přísudek
jmenný (именное сказуемое) (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža 1966, 222-223; Kubík 1982, 41-42), který se dále dělí na:
Přísudek beze spony (простое именное сказуемое).
Přísudek se sponou (составное именное сказуемое)
Avšak H. Flídrová a S. Žaža ve svých skriptech z roku 2005 uvádí jen jeden název pro tyto dva typy přísudku – предикат связочно-именной, který bychom mohli přeložit českým ekvivalentem přísudek slovesně-jmenný (srov.: Flídrová – Žaža, 2005, 41). Tento jev bychom mohli vysvětlit tím, že sponové sloveso v ruštině je vyjádřeno „nulovým“ výrazovým způsobem. To znamená, že tvary oznamovacího způsobu přítomného času slovesa быть (popř. jiného sponového slovesa) nejsou vyjádřeny, přitom toto sloveso 1
Příklad převzat z Příruční mluvnice pro Čechy II. Skladba (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža, 1966, 216).
-6-
existuje v nulové podobě. Tento jev je v ruštině zcela běžný. Srov.: Отец Ø болен; Молодость – Ø радость. Proto také zastáváme názor, že by tento přísudek měl být nazýván jako přísudek slovesně-jmenný. Jak už bylo řečeno, přísudek slovesně-jmenný je v ruštině vyjadřován formou slovesa sponového (быть, бывать, являться), které nevyžaduje žádný věcný význam, a formou jmenné části predikátu (přídavné jméno / прилагательное, podstatné jméno / существи-тельное, příslovce / наречие, číslovka / числительное, zájmeno / местоимение, ustálené spojení / устойчивое сочетание). Sponové sloveso může být rovněž zastoupeno slovesem polosponovým (служить, состоять, числиться, доводиться, приходиться, получаться, представлять собой, стать, становиться, делаться, оставаться, казаться, показаться, представляться выглядеть, оказываться, зваться, называться, именоваться, слыть, считаться, полагаться).2 V ruštině má největší důležitost při vyjádření jmenné části přísudku volba nominativu nebo instrumentálu. Dále výběr mezi jmenným a složeným tvarem přídavného jména a správné využití tvaru 2. a 3. stupně přídavného jména (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža, 1966, 227). Srov.: Все мальчики были студентами; Девушки будут здоровыми.
Jmenná část – adjektivum Jmenná část přísudku ve formě přídavného jména může být vyjádřena buď „krátkým“ (jmenným) tvarem, který se zpravidla používá v knižním stylu jazyka, nebo tvarem „dlouhým“ (složeným). Jmenný tvar přídavného jména se v ruštině vyskytuje častěji než v češtině. Srov.: V ruštině – Мир полон чудес. V češtině – Svět je plný zázraků. Ve skriptech H. Flídrové a S. Žaži se můžeme dočíst (srov.: Flídrová – Žaža 2005, 97), že volba jmenné části přídavného jména záleží na pravidlech, která se vztahují k sémantické stránce konstrukce, k syntaktické charakteristice konstrukce a k morfologické a slovotvorné charakteristice adjektiva:
2
Příklad převzat z Příruční mluvnice pro Čechy II. Skladba (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža, 1966, 223-227).
-7-
A) Sémantická stránka konstrukce
Jmenná forma označuje dočasný příznak a forma složená – příznak stálý. Srov.: Марии сегодня нет на работе, она больна. / Мария больная, Она не может ездить в горы.
Jmenná a složená forma mají různé významy. Srov.: Мой отец еще жив. / Мой отец очень живой.
Jmenná část poukazuje na nadměrný, přehnaný příznak. Srov.: Стол широк, нам не удасться его перенести.
Užití jmenného tvaru v ustáleném spojení. Srov.: Дело плохо.
B) Syntaktická charakteristika konstrukce
Pokud je přídavné jméno řízeno jiným slovem, srov.: Дочка похожана маму.
Pokud přídavné jméno stojí na začátku věty, srov.: Глубока вода Байкала.
Pokud je podmět vyjádřený zájmenem это, все, что, то, srov.: Это спорно.
Jmenná část u predikativních adjektiv, srov.: Ты уже готов поехать в город?
C) Morfologická a slovotvorná charakteristika adjektiva
Jmennou část netvoří přídavná jména vztahová (железный, морской, стеклянный), některá přídavná jména kvalitativní (голубой, отсталый) a přídavná jména na -щий, -вщий (блестящий, пострадавший). Přídavná jména na -имый se ve funkci přísudku používají pouze ve jmenné formě. Srov.: Ваша помощь необходима.
Jmenná část – substantivum Podstatné jméno se ve funkci jmenné části přísudku používá v nominativu, pokud se tvar sponového slovesa vyskytuje v „nulové“ formě. Srov.: Поляки – Ø славяне; Брат – Ø инженер. Instrumentál jmenné části je možný pouze v omezených situacích. Srov.: Дружба дружбой. V příkladech, kde se sponové sloveso nachází ve tvaru budoucího času, imperativu nebo kondicionálu vystupuje přídavné jméno jmenné části v instrumentálu. Srov.: Галина -8-
будет учительницей; Не будь неряхой! Он был бы президентом. V minulém čase zaznamenáváme rozdíl v užití nominativu a instrumentálu. V prvním případě jde o stálý významový příznak (srov.: Моя тетя была русская) a ve druhém o příznak přechodný (srov.: Дедушка 30 лет был водителем).
Jmenná část - adverbium Jmennou část přísudku může také tvořit příslovce, pokud se vyjadřuje vlastnost podmětu. Srov.: Я был настороже; Его дочь замужем. U větného rozboru v ruštině je třeba si všímat rozdílu mezi příslovci a přídavnými jmény středního rodu ve jmenném tvaru. Oba dva příklady mohou být zakončeny stejnou koncovkou -o. Srov.: На море спокойно – jmenná část adverbium. Море спокойно – jmenná část adjektivum.
Jmenná část – numerale Tento přísudek, jehož jmenná část je vyjádřena číslovkou nebo podstatným jménem s kvantitativním významem, můžeme najít ve větách typu: Их изба – третья с краю; дважды два – четыре.
Jmenná část – jiný slovní druh Podobně jak v češtině mohou i v ruštině tvořit jmennou část slovesně-jmenného přísudku různé slovní druhy, a to zájmena (srov.: Эта тетрадь моя) nebo citoslovce (srov.: Она теперь ай-ай-ай). Za jmennou část přísudku lze považovat také slovesná příčestí (srov.: Стекла разбиты; Окна были разбитыми).
1.4.
Přísudek analytický Ve skriptech H. Flídrové a S. Žaži se můžeme dočíst, že „Аналитическим
называется предикат, выраженный устойчивым глагольно-именным словосочетанием, образующим целостную семантическую единицу“ (srov.: Flídrová – Žáža 2005, 42). Srov.: Студенты принимают участие в решении педагогических вопро-9-
сов; Данные подвергаются обработке в компьютере. Takže analytický přísudek není nic jiného než přísudek, který svým ustáleným spojením slovesa a větného členu se jmennou povahou tvoří ucelenou sémantickou jednotku. V
ruštině
existuje
celá
řada
sloves,
jež
mají
svá
ustálená
spojení.
Nejfrekventovanějšími jsou slovesa брать, давать, делать, иметь, вести, нести, проводить, производить, ставить, оказывать, совершать, придавать, подвергать, причинять, вводить, приводить, наводить, приходить, наносить, возлагать, доставлять, поднимать, принимать, испытывать.3 Každé z uvedených sloves se spojuje s úzkou skupinou podstatných jmen, jež mají abstraktní význam. Srov.: вводить в заблуждение, вести борьбу, давать оценку, делать выбор, наносить вред, нести наказание подвергать критике apod. Taková spojení se v ruštině vyskytují mnohem častěji než v češtině. Dokonce najdeme i taková, která svým významem odpovídají sobě navzájem (srov.: Flídrová – Žaža, 2005, 42). Srov.: V ruštině – вести переговоры, оказывать помощь; v češtině – vést jednání, poskytovat pomoc
1.5.
Rozložený slovesný přísudek Tento druh přísudku je v ruštině nazýván осложненным а zpravidla vystupuje
nejčastěji v živé hovorové řeči, kde je široce rozšířen. Jeho součástí je sloveso ve spojení s různými částicemi, které s sebou nesou modální nebo expresivní příznak (srov.: Flídrová – Žaža, 2005, 42). Srov.: Она всегда что-нибудь да выдумывает; А собака как зарычит! V češtině jsou modálnost a expresivní příznak u tohoto přísudku překládány různými jazykovými prostředky a jejich výběr často záleží na kontextu nebo situaci. Srov.: V ruštině – Это что-нибудь да значит. V češtině – To přece už něco znamená (emocionálnost je vyjádřena pomocí částice přece). Podle svého významu rozdělil tyto částice М. Kubík do několika skupin (srov.: Kubík, 1982, 43):
Částice как svým významem vyjadřuje intenzitu, neočekávanou událost. Srov.: Я хотел ее кое-что сказать, а она как закричит!
3
Příklady převzaty z vysokoškolské učebnice Русский синтаксис в сопоставлении с чешским (srov.: Kubík 1982, 44-45).
- 10 -
Částice да zesiluje děj. Srov.: Он всегда что-нибудь да выдумывает.
Částice знай, знай себе se užívají tehdy, odehrává-li se děj za nepříznivých okolností. Srov.: Около него шук и крик, он знай себе читает.
Částice дай, ну-ка svým významem vyjadřuje povzbuzení. Srov.: А ну-ка пойду к нему в гости.
Částice давай, давайте, дай, дайте se užívají v přísudku, který svým významem vyjadřuje povzbuzení. Srov.: Давайте покушаем!
Přísudek, jenž je tvořen pomocí lexikálně oslabeným slovesem взять, vyjadřuje neočekávaný děj. Srov.: Говорили, что он дома лежит, а он возьми да приди.
Částice бывало poukazuje na pravidelnost děje v minulosti. Srov.: Ходила бывало моя жена по этим паркам.
Částice чуть (было) не, едва (было) не, чуть-чуть не poukazují na děj, který se téměř uskutečnil. Srov.: Чуть было я не упал.
Částice было poukazuje na děj, který měl proběhnout, ale neuskutečnil se. Srov.: Он купил было новую лампу, но передумал и ее не купил.
Za rozložený slovesný přísudek se v ruštině považuje i takový, který se skládá ze dvou stejných opakovaných sloves. Srov.: Пошла, пошла, Галина! Opakováním slovesa se děj zdůrazňuje.
- 11 -
2.
PŘÍSUDEK V ČEŠTINĚ
2.1.
Definice přísudku „Větný člen tvořící základní větnou dvojici s podmětem; větný člen vyjádřený
určitým tvarem slovesným“ (srov.: Kraus – Petráčková 1995, 614). Takto je přísudek definován podle Akademického slovníku cizích slov, který uvádí základní sémantickou charakteristiku. Přísudek pochází od slova přisouditi, vlastně „co se přisuzuje podmětu“ (srov.: Český etymologický slovník 2001, 515). Při čtení gramatik či učebnic je možné se setkat s různými termíny jako predikát, hlavní větný člen nebo základní člen věty. V Historické mluvnici jazyka českého pro pojmenování přísudku je také zmíněn pojem výrok, který není úplně přesný. Podle autora by pojem výrok mohl znamenat celou větu, nikoli přísudek samotný (srov.: Gebauer 1929, 15). Ze všech slovních druhů jen slovesa vyjadřují svými tvary přesně to, co označují. Tyto tvary, jež signalizují kategorie času a módu, jsou označovány jako tvary finitní.4 Takto vyjádřený přísudek se nazývá slovesný. Pokud ale má být vyjádřen adjektivem, nebo substantivem, je třeba tyto výrazy verbalizovat (srov.: Grepl – Karlík 1986, 240-241). Děje se to nejčastěji pomocí přidaného sponového slovesa být. Srov.: Být mechanikem; být spokojený apod. Skladba spisovné češtiny z roku 1986 poukazuje na tvoření nových infinitivů tímto způsobem. Srov.: být žárlivý / žárlit; být kuřák / kouřit; být školitelem / školit.5 Z hlediska syntaktického se oba tyto tvary slovesa chovají stejně: ve větě mohou plnit funkci jak podmětu, tak předmětu, přívlastku apod. (srov.: Grepl – Karlík 1986, 241). Příznaky, které specifikují tato slovesa, jsou charakterizovány modálně a časově určitým tvarem formálního slovesa, proto se jim v této fází říká sponové sloveso nebo jednoduše spona. Srov.: Michal je mechanikem; Budu přesný; Venku je teplo. Takto vyjádřený predikát se nazývá slovesně-jmenný nebo sponově-jmenný.
4 5
Finitní tvar – tvar určitý Příklady převzaty ze Skladby spisové češtiny (srov.: Grepl – Karlík 1986, 241).
- 12 -
2.2.
Přísudek slovesný Tento přísudek vypovídá o tom, co dělá, dělal nebo dělat bude podmět ve větě, anebo
co se s ním děje. Slovesný se nazývá přísudek, který je vyjádřený slovesem v určitém tvaru. Srov.: Máma spí; Auto se náhle zastavilo; Pošli mu ten dopis až zítra; Sněží; Tančil jsem až do rána; Sousedka bude opravovat celou zahradu; Petr nebyl odsouzen protiprávně; Marie by mi to neodpustila. Přísudek slovesný je základním typem přísudku vůbec. Sloveso v určitém tvaru je ve větě vždy přísudkem. Těmito tvary jsou tvary jednoduché (srov.: Marie spí; Dítě hraje na piano; Čti pomalu!) a tvary složené 1. a 2. osoby minulého času (srov.: Včera jsi vařil polévku; Minulý týden jsem byl v Praze), všechny osoby budoucího času (srov.: Zítra budeme odpočívat; Máma bude uklízet; Budeš tu knihu ještě číst?) a podmiňovacího způsobu jak času přítomného (srov.: Nejraději bych jel do Moskvy; Katka by to vyhodila, kdyby se jí chtělo), tak i minulého (srov.: Nejraději bych byl jel do Moskvy; Katka by byla to vyhodila). V trpném rodě přísudkem jsou jeho všechny tvary (srov.: Teorie je // byla // bude prozkoumána; Teorie by byla prozkoumána) (srov.: Grepl – Karlík 1999, 10). Přísudkové plnovýznamové sloveso je někdy zastupováno slovesem být, srov.: Otec byl dlouho v nemocnici. Takové vyjádření slovesného přísudku je méně určité než vyjádření slovesem plnovýznamovým, protože být zpravidla v jedné větě zastupuje několik různých sloves s různými významy. Srov.: Otec se dlouho léčil v nemocnici; Otec dlouho ležel v nemocnici; Otec se dlouho zdržel v nemocnici apod.
2.3.
Přísudek slovesně-jmenný Přísudek, který vypovídá o tom, jakou vlastnost má, měl nebo bude mít podmět
ve větě, a je vyjádřený predikátory tvořenými pomocí určitých tvarů slovesa být a jména, se nazývá přísudek slovesně-jmenný. Jmennou část takového přísudku tvoří nejčastěji tyto slovní druhy: přídavné jméno, podstatné jméno, příslovce, číslovka (srov.: Karel je smutný, Kočka je savec, V Německu je ošklivo, Je vás jedenáct), zcela zřídka i jiné slovní druhy: citoslovce (srov.: Už je vám hej), zájmeno (srov.: Jak dlouho už jste svoji?). Jmenná část přísudku může být vyjádřena také vedlejší větou, které se říká věta přísudková (srov.: Nejsem ten, kdo se uráží).
- 13 -
Jmenná část – adjektivum U přídavných jmen, která nejsou odvozena od sloves, se v predikátu užívá „dlouhá“ forma, tzv. složená (srov.: Babička je hodná), i „krátká“, tzv. jmenná (srov.: Otec je zdráv), pokud se tento tvar samozřejmě zachoval. Rozdíl mezi oběma formami je pouze stylistický. Jmenné tvary jsou v dnešní době na ústupu, mají charakter spíše knižní nebo i archaický. Přídavné jméno je při sponě slovesa být a slovesa bývat vždy v nominativu. V přísudku můžeme použít většinu adjektiv, jež se užívají v přívlastku, a to jak adjektiv kvalitativních (srov.: Michal je smutný), tak adjektiv odvozených (srov.: Matka je ještě mladá), neodvozených (srov.: To řešení je nepřijatelné) i široce vztahových (srov.: Ta sklenice byla skleněná).6
Jmenná část – substantivum Podstatné jméno se nejčastěji vyjadřuje v nominativu nebo v instrumentálu. Jiné vyjádření se vyskytuje jen zřídka (v genitivu nebo v předložkovém pádě). Základní rozdíl mezi nominativem a instrumentálem spočívá v tom, že nominativ zařazuje někoho (něco) do určité skupiny, třídy, druhu, kategorie (srov.: Grepl – Karlík 1986, 256). Srov.: Pes je savec; Tomáš byl doktor; Tento člověk je Maďar; To není pravda. Instrumentál se v těchto případech prosazuje zejména při postpozici podmětu nebo při infinitivním podmětu (srov.: To je první podmínka neúspěchu / První podmínkou neúspěchu je netrpělivost; Milovat je důkazem lásky). Nominativ se podle vysokoškolské učebnice Skladba češtiny používá „tehdy, jde-li o v širokém smyslu ztotožnění toho, co je označeno podmětovým výrazem, s tím, co označuje substantivum v přísudku. Instrumentál slouží naopak k vyjádření funkce toho, co je označeno podmětovým výrazem“ (Grepl – Karlík 1998, 215).
6
Kvalitativní adjektiva vyjadřují vlastnost v užším smyslu. Mají charakter subjektivního hodnocení. Odvozená adjektiva mají různou míru subjektivnosti v závislosti na kontextu. Neodvozená adjektiva jsou útvary převážně původní. Adjektiva vztahová projevují vztahy k nějaké substanci, ději, stavu nebo okolnosti (srov.: Vejvodová).
- 14 -
Jmenná část - adverbium Adverbia, která tvoří jmennou část přísudku slovesně-jmenného, pochází z adjektiv primárních (srov.: Včera bylo hnusně; Je mi dobře; V Olomouci je mokro; Zítra bude pěkně), z adjektiv desubstantivních (srov.: Tomášovi je chladno; Bylo jasno; Na horách bylo větrno; Ve Skotsku bývá mlhavo) a z adjektiv deverbálních (srov.: Včera bylo zataženo; Doma je přetopeno). V češtině můžeme z gramatického hlediska rozlišovat dva druhy adverbií – zakončených na -o a zakončených na -e/ě. Do první skupiny můžeme zařadit ta příslovce, která vyjadřují atmosférický stav (srov.: Dnes je ošklivo), k druhé skupině patří příslovce označující stav hodnocený z hlediska proživatele (srov.: Včera mi bylo ošklivě). Neadjektivní adverbia se ve funkci přísudku tvarově nemění. Srov.: Už je pozdě; Voda je dnes zadarmo; Jsem úplně vedle; Už je s tebou veta.
Jmenná část – numerale Tento přísudek, jehož jmenná část je vyjádřena číslovkou nebo podstatným jménem s kvantitativním významem, můžeme najít ve větách typu: Kalhot bylo patero; Dívek bylo šest; Dnes je patnáctého; Hokejistů bylo mnoho apod.
Jmenná část – jiný slovní druh Jmennou část přísudku mohou tvořit i ostatní slovní druhy, a to jak zájmena (srov.: Karel byl bez sebe; Eva je v tom; Jsi z toho nesvůj; Už jsou konečně svoji), tak citoslovce (srov.: Tobě je to očividně fuk! Byl jsem z toho paf; Mami, to je mňam). Povaha přísudku slovesně-jmenného, kde zájmena nebo citoslovce tvoří jeho jmennou část, je většinou hovorová. Za jmennou část přísudku lze považovat také slovesná příčestí (srov.: Auto bylo koupeno).
Jmenná část – infinitiv Ve Skladbě češtiny se můžeme dočíst (srov.: Grepl – Karlík 1998, 221), že predikátory s formou být + infinitiv neexistují, protože infinitiv je neurčitý tvar slovesa. Avšak infinitiv se může vyskytnout se sponovým slovesem být při infinitivním podmětu. - 15 -
Loupiti není koupiti je příklad uváděný snad v každé gramatice. Zde ale nastává problém, který z těchto infinitivů můžeme pokládat za součást přísudku. V této situaci bychom se shodli, že částí přísudku může být kterýkoli z nich. Kromě toho se konstrukce být + infinitiv živě používá u sloves smyslového vnímání (vidět, slyšet, cítit, znát, poznat, rozumět). Srov.: Z balkónu bylo vidět panoramu města; Ten hluk je slyšet už zdaleka; Ve třídě byla cítit káva; Moniku je poznat jen po ránu; Mámě nebylo rozumět). Tyto konstrukce mají vždy význam možnosti, přičemž vnímající je všeobecný, proto je tvar slovesa být neosobní.
Jmenná část – vedlejší věta Ve funkci predikátové se můžeme setkat s konstrukcí být + vedlejší věta relativní nebo spojková. Relativní přísudkové věty jsou ekvivalentem pro jmennou část vyjádřenou podstatným nebo přídavným jménem (srov.: Grepl – Karlík 1986, 258-259). Srov.: Nejsem ten, kdo žárlí / Nejsem žárlivec; Nová lampa není taková, jakou jsem si představoval. Spojkové věty mají podobu a význam vedlejších vět účinkových a srovnávacích. Srov.: Ona je taková, že nerada chodí domů po dvanácté; Exkurze musí být taková, aby nikomu neškodila.
2.4. Přísudek jmenný Neslovesné věty typu Domov; Nemocnice; Výborně! Zajímavé! charakterizují svou povahou příznaky něčeho bezprostředně vnímaného nebo představovaného. Jejich modální a časové zařazení vyplývá z projevené situace. Proto je také můžeme charakterizovat jako přísudek jmenný (srov.: Grepl – Karlík 1986, 259). V jiné časové a modální platnosti se spona ve tvaru přítomného času může někdy vynechat, takže přísudek je vyjádřen pouze podstatným nebo přídavným jménem, příčestím trpným nebo příslovcem. Srov.: Mladost radost; Otec nemocný; Vrah dopaden; Okna dokořán.7 Forma jmenného přísudku je sporadická, proto se také vyskytuje pouze v specifických případech (srov.: Trávníček 1949, 148). Přísudek s vynechanou sponou se
7
Příklady převzaty ze Skladby češtiny: cvičení a výklad (srov.: Grepl – Karlík, 1999, 14).
- 16 -
užívá obzvlášť v příslovích, heslech, telegramech, nadpisech a novinových titulcích. Ty se pak někdy určují jako přísudek jmenný.
2.5.
Přísudek analytický Z hlediska sémantiky je třeba rozlišovat případy, kdy k predikátu patří nejen význam
slovesa, ale i význam nějakého dalšího členu věty, jenž má jmennou povahu. Takhle bychom mohli definovat přísudek analytický. Je třeba si povšimnout, že se tento přísudek rozděluje na dva rozdílné typy – predikát se slovesem být a predikát se slovesy kategoriálními (srov.: Petr 1987, 22).
2.5.1. Analytické predikáty se slovesem být Predikát se slovesem být (bývat, začít být, chtít být a jeho další fázové nebo modální modifikace) odpovídá přísudku slovesně-jmennému. Tato spona mezi slovesem a jmennou částí vyjadřuje význam vztahu mezi subjektem a predikativem8 jen velmi obecně.
2.5.2. Analytické predikáty se slovesy kategoriálními Tento druh přísudku odpovídá přísudku rozloženému, který je rozdělen na dvě složky. První složka je vyjádřená slovesem s významem kategoriálním (nebo mu blízkým), druhá pak podstatným jménem abstraktním, jež nese dějový nebo stavový význam. Do kategoriálních sloves patří především tato slovesa: provést, konat, dělat, činit, uskutečnit, realizovat, podnikat; podávat (informace někomu), dodat (odvahu někomu); uvádět, přivádět (někoho do rozpaků), způsobit (zármutek někomu), vzbudit (v někom zájem), naplňovat (někoho radostí); zbavit (někoho starostí), připravit (někoho o radost); začít (s jednáním), dát (se do práce), pouštět se (do všeho), přistoupit (k hlasování), chopit se (vlády); dalo se (do deště), došlo (k nehodě); končit (s prací), překonat (strach), zříci se (veškeré činnosti); přijít, upadnout, dostat se (do rozpaků), octnout se (v rozpacích), dostat (hlad), propuknout (v pláč), nabývat, pozbývat (odvahy), přijít (o život); pěstovat (sporty),
8
Predikativum je jmenný výraz, který tvoří významové jádro sponově-jmenného predikátu.
- 17 -
zabývat se (včelařením), věnovat se (bádání), dělat (muziku); být (v rozpacích), tonout (v pochybnostech), hořet (nenávistí).9 Predikát analytický se slovesem kategoriálním v sobě často zahrnuje více nebo méně výrazně některou z fází děje. Spojení, v němž je podstatné jméno abstraktní v pozici podmětu u aktivního tvaru kategoriálního slovesa, vystihuje nejlépe fázové vyjádření:
Fáze počáteční (srov.: Nastalo rozdávání dárků; Boj o titul mistra Evropy začíná; Rozhostilo se mlčení; Spustil se liják; Popadl ho vztek; Posedla ho touha podívat se do světa; Zmocňoval se ho nepokoj; Přemohla ho únava; Dolehla na mne tíseň).
Fáze trvání (srov.: Nepokoje trvají; Jednání dosud probíhá; Práce pokračují; V pecích probíhá rovnotlaké spalování). Stává se, že tyto predikáty vyjadřují pouze konstatování realizace události, nikoli její přesné trvání. Srov.: Nastal výbuch; Jednání proběhla za zavřenými dveřmi.
Fáze koncová (srov.: Střílení ustalo; Střelba umlká; Zápas končí; Epidemie dosud nepominula; Déšť ustává; Došla mu trpělivost; Zlost ho přechází; Lhůta dobíhá).10
(Srov.: Petr 1987, 24)
9
Příklady převzaty z Mluvnice češtiny 3. Skladba (srov.: Petr 1987, 24). Příklady převzaty z Mluvnice češtiny 3. Skladba (srov.: Petr 1987, 24).
10
- 18 -
3.
SLOŽENÝ PŘÍSUDEK V RUŠTINĚ A V ČEŠTINĚ
3.1.
Definice složeného přísudku Ruština a čeština jazyk patří do stejné skupiny slovanských jazyků, proto také mnoho
jevů jak sémantických, tak i syntaktických je podobných, ne-li stejných. Stejné je to i se složeným přísudkem, který patří mezi základní typy tohoto větného členu a můžeme ho najít při rozboru u obou jazyků. Ve skriptech H. Flídrové a S. Žaži je složený přísudek definován takto: „Предикат сложный (собственно глагольный или связочно-именной), содержащий т. наз. модификатор, т. е. глагол или предикативное наречие с модальным или фазовым значением, и Инф полнознаменательного глагола” (srov.: Flídrová – Žaža 2005, 41). Dále v Příruční mluvnici ruštiny pro Čechy II čteme, že „složený přísudek (сложное сказуемое) vzniká tak, že se přisuzovaný znak vyjádří z hlediska fázového (tj. začátku, trvání a ukončení) nebo modálního v užším smyslu. Obě hlediska se mohou i spojovat (srov.: хочу перестать курить). Podle povahy významového jádra může jít buď o složený přísudek slovesný (srov.: хочу работать) nebo jmenný (srov.: хочу быть искренним)“ (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža 1966, 239-240). M. Grepl a P. Karlík ve své práci uvádějí, že „holý slovesný přísudek i přísudek jmenný se sponou může být složený. Jeho součástí je pak určitý tvar způsobového slovesa (…), nebo slovesa fázového (…) a infinitiv plnovýznamového slovesa (…), nebo infinitiv sponového slovesa být a přísudkové podstatné jméno“ (srov.: Grepl – Karlík, 1999, 14). Těmito příklady jsme chtěli poukázat na existenci mnoha teorií, které se týkají tohoto typu predikátu. Zde bychom mohli uvést i spoustu dalších definicí složeného přísudku z různých učebnic a gramatik, ale většina z nich zpravidla vypovídá o tom samém. Jak v českých, tak i v ruských odborných textech se můžeme dočíst, že složený přísudek je tvořen pomocnými modifikátory, které přísudku přidávají buď fázový, nebo modální charakter. Proto jsme také tuto kapitolu rozdělili podle vyjádření přisuzovaného znaku predikátu (fázový nebo modální znak) a nikoli podle významového jádra (složený přísudek slovesný nebo složený přísudek jmenný).
- 19 -
3.2.
Fázovost složeného přísudku Abychom mohli hodnotit složený přísudek z hlediska fázového, je třeba si nejdříve
zmíněnou fázovost nějak vysvětlit. Jak už bylo řečeno, složený přísudek tvoří slovo autosémantické11 a modifikátor, jenž je zastoupený slovesem ve tvaru určitém (popřípadě predikativním adjektivem nebo adverbiem) a tvoří tak samostatnou jednotku syntaktickou. Musíme si také povšimnout, že slovesa uvnitř takto složeného skladebního členu mají význam i sama o sobě (srov.: Petr 1987, 13). Syntaktický celek fázového slovesa a infinitivního predikátoru vyjadřuje určitou fázi děje nebo stavu, které jsou podle skript H. Flídrové a S. Žaži (srov.: Flídrová – Žaža, 2005 98) rozděleny do tří kategorií – начало, продолжение или перерыв и конец действия. Stejným způsobem můžeme rozdělit i složený přísudek v češtině – počátek, průběh a konec děje. (srov.: Karlík – Nekula – Rusínová 1995, 511-512). Tohoto dělení se zde budeme držet i my. A) Fáze počáteční Tato fáze se v ruštině vyjadřuje slovesy начать a стать. Dále k tomuto vyjádření slouží hovorové sloveso пуститься, a sloveso lidové пойти (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža, 1966, 240). K vyjádření fázovosti k tomu slouží i sloveso приняться, který vystupuje s částicí за nebo s infinitivem (srov.: Horková 1978, 24). V češtině k tomu slouží slovesa začít, začínat. Začátek děje můžeme také vyjádřit slovesem, jež vystupuje jen v minulém čase, a to slovesem jmout se. Jeho vyjádření je archaické a v současné češtině se již nepoužívá (srov. Hausenblas 1963). V češtině však můžeme narazit na případ, kdy se fázovost vyjadřuje určitou větnou konstrukcí (srov.: Grepl – Karlík 1998, 352): Konstrukce typu Dát se do čeho. Srov.: Dalo se do deště. Konstrukce typu Začít s čím. Srov.: Začal s četbou. Konstrukce typu Přistoupit, přikročit k čemu. Srov.: Přistoupili jsme k volbě. Konstrukce typu Zahájit co. Srov.: Zahájila expanzi. 11
Slova autosémantická – slova, jež se vyznačují samostatným lexikálním významem. Zde infinitiv významového slovesa.
- 20 -
Konstrukce s partikulemi typu už. Srov.: Pavla do školy už nechodí.
B) Fáze pokračování Pokračování se v ruštině vyjadřuje slovesy продолжать, a остаться. V češtině k tomu slouží slovesa pokračovat, nepřestat a zůstat. I v této fázi se v češtině setkáváme s různými konstrukcemi vyjadřujícími pokračování (srov.: Grepl – Karlík 1998, 352): Konstrukce typu Pokračovat v čem. Srov.: Matka pokračuje v léčbě. Konstrukce typu Nepřestat s čím. Srov.: On ještě nepřestal s kouřením. Konstrukce s příslovci typu stále, dosud, ještě dál, furt.12 Srov.: On zpívá dál. C) Fáze závěrečná Konec děje se v ruštině vyjadřuje slovesy перестать, кончить, прекратить. V češtině je závěrečná fáze vyjádřená slovesy přestat, přestávat a končit. Takže se v této fázi setkáváme s konstrukcemi, jež vyjadřují konec děje (srov.: Grepl – Karlík 1998, 352): Konstrukce typu Skončit s, Skončit co. Srov.: Táta skončil hru. Konstrukce typu Nechat co. Srov.: Nechal plávání. Konstrukce se slovotvornými prostředky, zvl. prefixem do-.: Mirek už domluvil. Konstrukce s partikulemi typu už ne. Srov.: Už nefouká.
Podle povahy významového jádra můžeme rozdělit složený přísudek, jehož modifikátor tvoří fázový modifikátor, na složený přísudek slovesný a složený přísudek jmenný. První z nich je tvořen pomocí infinitivu významového slovesa a modifikátoru s fázovým významem. Srov.: V ruštině – Галина начала читать. V češtině – Petr začal jíst v pět hodin. 12
Slovní druhy tohoto typu ve fázových konstrukcích jsou považovány ve Skladbě češtiny za partikule (srov.: Grepl – Karlík 1998, 352). My jsme toho názoru, že by se uvedené slovní druhy měly považovat za příslovce podle vysokoškolské učebnice Русская грамматика 2 (srov.: Horálek 1979, 807).
- 21 -
M. Fučíková ve své diplomové práci uvádí, že součástí složeného přísudku jmenného je modifikátor s fázovým významem (srov.: Fučíková 1964, 37), avšak Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy II specifikuje, že přísudek jmenný lze hodnotit jako složený pouze v případě, že ve funkci modifikátoru vystupuje sloveso перестать быть. Ostatní slovesa s fázovým významem, jež mu plně odpovídají, mají povahu spony (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža 1966, 240). V českých mluvnicích se definice složeného přísudku slovesnějmenného často ani nedočkáme, avšak ve Skladbě češtiny čteme, že složeným přísudkem může být i přísudek jmenný se sponou. Jeho součástí je pak způsobové sloveso (nebo sloveso fázové) a infinitiv plnovýznamového slovesa (srov.: Grepl – Karlík 1999, 24). Poté složený přísudek slovesně-jmenný v češtině odpovídá složenému přísudku slovesnějmennému v ruštině. Srov.: V ruštině – Петр перестал быть молодым. V češtině – Karel přestal být naštvaný.
3.3.
Modálnost složeného přísudku Složený přísudek můžeme charakterizovat nejen z hlediska fázového, ale
i z hlediska modálního. Tento celek se pak tvoří pomocí způsobového modifikátoru a infinitivu plnovýznamového slovesa (nebo infinitivu přísudku slovesně-jmenného) (srov.: Grepl – Karlík 1998, 351). Modálnost lze rozdělit podle různých kritérií. Například podle modifikátorů, jež vyjadřují buď modálnost v užším smyslu, nebo ve smyslu širším (srov.: Bauer – Mrázek – Žaža 1966, 52; Grepl – Karlík 1998, 153; Horálek 1979, 822-823):
Modálnost v užším smyslu Sem bychom mohli zařadit modifikátory, jež mají pouze modální význam. V ruštině jsou to slovesa должен, мочь, можно, надо aj., v češtině pak slovesa muset, mít, moci, smět, chtít a hodlat apod.
Modálnost v širším smyslu Sem patří modifikátory, jež kromě modálního významu mají větší nebo menší věcný význam. V ruštině bychom sem mohli zařadit modifikátory намерен, готов, склонен, стоить, предстоить, стремлиться aj. V češtině jim odpovídají výrazy umět, dokázat odmítat, bránit se apod.
- 22 -
Modálnost slovesného přísudku se vyjadřuje několika výrazy, které z hlediska významu vyjadřují hlavně možnost, nutnost, schopnost nebo přání (srov.: Шведова 1982, 123). Modifikátor složeného přísudku může být vyjádřený různými prostředky (srov.: Bauer – Mrázek Žáža 1966, 52-60; Grepl – Karlík 1998, 153-155):
Sloveso osobní Sem bychom mohli zařadit celou řadu sloves v určitém tvaru (уметь, желать, мечтать, пытаться, стараться, ухитриться, привыкнуть, спешить, решать, собираться, сметь, успеть apod.) Na rozdíl od ruštiny je tento způsob vyjádření módu v češtině poměrně frekventovaný. Stává se, že osobní slovesa v ruštině neodpovídají těm českým (např. musit, mít, smět).
Sloveso neosobní K neosobním slovesům ve funkci modifikátoru patří v ruštině slovesa прийтись, следовать, ale i
poněkud knižní
slovesa полагаться, предстоить,
надлежать a подобать. Čeština však v těchto případech využívá slovesa osobní.
Predikativní adjektiva Tyto prostředky jsou v ruštině důležité a dost často používaná. Sem bychom mohli zařadit tato predikativní adjektiva: должен, обязан, вынужден, намерен. Čeština pak používá modální predikátory typu být nucen, být povinen apod.
Predikativní adverbia Tato příslovce jsou v ruštině používané poměrně často a jsou to příslovce надо, надобно, нужно, необходимо, должно, можно, нельзя, возможно. Českým ekvivalentem jsou modální predikátory typu patří se, je třeba, je možné apod.
Jiný modifikátor Roli modifikátorů mohou rovněž plnit modální ustálená předložková slovní spojení (srov.: быть не в силах), analytický přísudek (srov.: иметь право / mít právo) nebo podstatné jméno жаль, мастер, a любитель (srov.: Савко 2005, 273) v ruštině.
Dále bychom mohli roztřídit modálnost podle významu (možnost, nutnost, povinnost, schopnost, přání apod.), jenž nese modifikátor složeného přísudku. - 23 -
Slovesný i slovesně-jmenný přísudek vyjádřený pomocí modálních predikátorů tvoří jeden sémantický celek, proto jej podle povahy významového jádra můžeme rozdělit také na složený přísudek slovesný a složený přísudek slovesně-jmenný jak ruštině, tak i v češtině. Podobně jak u fázovosti je složený přísudek slovesný tvořen modifikátorem a infinitivem plnovýznamového slovesa. Srov.: V ruštině – Сосед хочет идти на работу. V češtině – Otec může pracovat v neděli. Pokud se modální modifikátor vztahuje ke slovesně-jmennému přísudku, tvoří tak ucelenou významovou jednotku. Poté můžeme tento celek charakterizovat jako složený. Srov.: V ruštině – Антон может быть сотрудником. V češtině – On musí být nemocný.
Ke zvláštnímu typu složeného přísudku patří také predikáty, jejichž modifikátory obsahují tzv. emocionální posudek děje (srov. Савко 2005, 273). Takovýto posudek děje vyjadřuje podiv, údiv, překvapení, strach a další lidské emoce (srov.: Grepl – Karlík 1998, 491). Sem bychom mohli zařadit ruské verbální modifikátory jako стесняться, терпеть, любить, ненавидеть, бояться, страшиться, трусить, стыдиться aj., a jejich české ekvivalenty – bát se trpět, milovat, nenávidět, stydět se apod. Tato slovesa předávají predikátu svůj význam a z hlediska syntaktického tak tvoří samostatný celek. Srov.: V ruštině – Андрей ненавидит водить. V češtině – On miluje chodit do knihovny.
- 24 -
III. PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části se budeme zabývat shromážděným jazykovým materiálem, jenž jsme získali excerpcí ruské umělecké literatury autorů 20. století a jejích překladů do češtiny. Jedná se o tato díla:
Валерий Брюсов – Огненный ангел (Брюс)
Константин Вагинов – Гарпагониада (Ваг)
Максим Горький – Мать (Гор)
Сергей Есенин – Анна Снегина (Ес)
Евгений Замятин – Мы (Зам)
Алехандр Куприн – Молох (Куп)
Булат Окуджава – Похождения Шипова или старинный водевиль (Оку)
Борис Пастернак – Воздушные трати (Пас)
Михаил Шолохов – Судьба человека (Шол)
Analyzovaný materiál jsme rozdělili do několika skupin na základě vyjádření složeného přísudku v ruštině a jeho způsoby vyjádření v českých překladech.
- 25 -
SLOŽENÝ PŘÍSUDEK
1.
Podle povahy významového jádra jsme excerpovaný materiál rozdělili do dvou základních skupin:
Složený přísudek slovesný
Složený přísudek jmenný
Dále jsme jej roztřídili podle přisuzovaného znaku, zda se příklad vyjadřuje z hlediska fázového nebo modálního.
Složený přísudek slovesný
1.1.
1.1.1. Přisuzovaný znak z hlediska fázového Z hlediska fázového může přisuzovaný znak vyjadřovat začátek, průběh nebo konec děje. A)
Znak vyjadřující začátek děje Excerpované příklady jsme rozdělili do několika skupin podle modifikátorů,
které se v literatuře vyskytovaly nejčastěji.
Sloveso начать ve funkci modifikátoru – 14 případů:
Когда же он приблизится, то угадавшая Když se pak přiblíží, ta která hádala начнет подпрыгивать [...]. (Куп 15)
správně, začne poskakovat [...]. (Kup 35)
Настоящий врач начинает лечить еще Dobrý lékař začne s léčbou u zdravého здорового человека [...]. (Зам)
člověka [...]. (Zam 94)
[...] как чуть заметно начинает дро- [...] jak se má ruka s logaritmickým жать моя рука с циферблатом. (Зам)
číselníkem trochu zachvívá. (Zam 144)
Тут он начал прижимать. (Оку 42)
V tom koukám, že hrabě přibrzďuje. (Oku 39)
[...] начал плясать на месте [...]. (Куп [...] začal tančit na místě [...]. (Kup 31)
- 26 -
12) [...] он и головой и руками начал делать [...] Svěžeskij hned začal hlavou i rukama протестующие жесты. (Куп 63) [...]
но
заметно
начал
dělat gesta protestu. (Kup 101)
уклоняться [...]ale zřejmě počal odbočovat s vyšlapané
с торной дороги всех [...]. (Гор 201)
cesty všech ostatních [...]. (Gor 12)
Он начал приносить книги и старался Začal si přinášet domů knihy, snažil se je читать их незаметно [...]. (Гор 201)
nepozorovaně číst [...]. (Gor 13)
Было слышно, как хохол медленно встал Bylo slyšet, jak se Chochol pomalu zvedl и начал ходить. (Гор 226)
a začal přecházet po světnici. (Gor 32)
[...] должно быть, Павел снова начал [...] to se asi Pavel dal znovu do čtení. (Gor читать. (Гор 227)
32)
[...] забросила косу за плечо и начала чи- [...]přehodila cop za záda a jala se číst тать
книгу
в
желтой
обложке, z ilustrované knihy v žluté obálce. (Gor 22)
с картинками. (Гор 213) [...] скорее начинаете ощупывать кру- [...] honem začnete kolem sebe hmatat [...]. гом [...]. (Зам)
(Zam 115)
Нужно посмотреть, как они начали Musíme se podívat, jak počali žít... (Gor 21) жить... (Гор 212) [...] начали бить часы и передние ряды [...] začaly odbíjet hodiny a první řady už уже двинулись [...]. (Зам)
se pohnuly [...]. (Zam 155)
Sloveso стать ve funkci modifikátoru – 16 případů:
С детства всех боялся, стал подрас- Od malička jsem se všech bál, a když jsem тать [...]. (Гор 206)
začal dorůstat [...]. (Gor 17)
[...] я стал торопливо сбрасывать с себя [...] rychle jsem ze sebe strhával unifu. юнифу. (Зам)
(Zam 45)
[...] и я стал искать. (Зам)
Dál jsem se do hledání. (Zam 93)
- 27 -
Борбов замолчал и стал [...] следить за Borbov mlčel a jal se [...] sledovat činnost действиями парового крана. (Куп 8)
parního jeřábu. (Kup 27)
Он не купил себе ружья и не стал удить Pušku si nekoupil a na ryby chodit také рыбу [...]. (Гор 201)
nezačal [...]. (Gor 12)
Он стал шевелить руками и бросаться Začal pohybovat rukama a poskakovat ve воздухом [...]. (Пас 46)
vzduchu [...]. (Pas 33)
[...] сел в угол и стал читать [...]. (Гор [...] posadil se do kouta, [...] a dal se do čtení. (Gor 14)
202)
[...] стал подбирать с пола растре- [...] панные книги...(Гор 233) С
чувством
začal sbírat s podlahy rozházené
knihy... (Gor 37)
искреннего
восхищения S upřímným nadšením jsem se rozhovořil
я стал говорить о том [...]. (Зам)
o tom [...]. (Zam 48)
[...] и стал умываться. (Гор 230)
A počal se umývat. (Gor 35)
В
помощь
им
она
стала
думать Aby jim pomohla, začala myslet na matku.
о матери. (Пас 101) А
потом
страшное
(Pas 83) слово
стало Ale pak se to strašné slovo počalo opakovat
повторяться все чаще [...]. (Гор 220)
sále častěji [...]. (Gor 28)
Пока писались эти строки, стали со- Zatímco byly psány tyto řádky, začali ставлять смешанный елецкий. (Пас 44)
sestavovat smíšený vlak na Jelec. (Pas 30)
Было уже за полночь, когда они стали Bylo již po půlnoci, když se začali расходиться. (Гор 215)
rozcházet. (Gor 24)
Пальцы его еще быстрее стали пере- Jeho prsty se jaly ještě rychleji převracet брасывать страницы книг. (Гор 233)
stránky knih. (Gor 37)
Когда из-под Колокола стали выка- Když začali ze Zvonu odčerpávat vzduch чивать воздух [...]. (Зам)
[...]. (Zam 180)
- 28 -
Slovesа пуститься, приняться, пойти ve funkci modifikátorů První dvě slovesa se zpravidla používají jen v hovorové řeči a sloveso пойти
v řeči lidové, proto se tato slovesa v umělecké literatuře nacházejí jen zřídka. V excerpovaných dílech jsme našli pouze jediný případ: [...] и он принялся успокаивать Боброва. Jal se Bobrova uklidňovat. (Kup 54) (Куп 30)
B)
Znak vyjadřující průběh děje Průběh děje se ve složeném přísudku slovesném vyjadřuje pomocí sloves
продолжать, остаться – 12 případů: [...] но все-таки продолжал бывать [...] у Зиненок. (Куп 14)
nicméně
nepřestával
Ziněnkovy
navštěvovat. (Kup 34)
Бобров продолжал стоять на том Bobrov však stále ještě stál tam [...]. (Kup самом месте [...]. (Куп 66)
98)
Но он продолжал карабкаться наверх Přesto lezl vzhůru dál [...]. (Kup 110) [...]. (Куп 76) [...] но и там продолжал что-то гово- [...] ale ani tam nepřestal cosi vykládat. рить. (Гор 261)
(Gor 60)
Он залпом выпил стакан чаю и продол- Vypil жал рассказывать. (Гор 264)
jedním
douškem
sklenici
čaje
a vyprávěl dál. (Gor 62)
Но все-таки продолжал бормотать Přesto však mumlal dál skrz šátek. (Gor сквозь платок. (Гор 410)
176)
[...] и только продолжала выказывать [...] мне преувеличенную нежность. (Брюс)
jenom
mi
nadále
projevovala
přehnanou něhu. (Brjus 69)
Большинство замолкло, только продол- Ženy většinou umlkly, jen utírajíce si oči жало всхлипывать и слегка подвывать, i nosy špinavými podolky sukní, vzlykaly утирая
глаза
и
носы
грязными a tiše kvílely dál... (Kup 86)
- 29 -
подолами... (Куп 56) [...] все продолжают сидеть непод- [...]všichni zůstávají nehybně sedět [...]. вижно [...]. (Зам)
(Zam 111)
[...] и если бы продолжали настаивать [...] a kdyby mi někdo tvrdil [...]. (Brjus [...]. (Брюс) продолжали
[...]
138) без
отдыха [...] bez chvilky oddechu stále do ní
забрасывать в нее руду и каменный уголь shazovali rudu a kamenné uhlí [...]. (Kup [...]. (Куп 41) [...]
68)
что небольшая часть их все же [...] že pár lidí přece jen uniklo a zůstalo
уцелела и осталась жить там [...]. (Зам)
C)
tam za stěnami. (Zam 126)
Znak vyjadřující konec děje Konec děje vyjádřený slovesy кончить, перестать – 16 případů:
Он только что кончил играть. (Куп 64)
Právě nechal hry. (Kup 96)
Николай кончил говорить [...]. (Гор 467)
Nikolaj přestal mluvit [...]. (Gor 221)
Едва рыцарь кончил говорить [...]. Sotva rytíř skončil [...]. (Brjus 215) (Брюс) Кончили обедать [...]. (Гор 296)
Bylo již po obědě [...]. (Gor 87)
[...] когда кончили пить чай, было уже [...] a když dopili čaj, bylo skoro poledne. около полудня. (Гор 506)
(Gor 251)
[...] понял ее стыдливость и перестал [...] pochopil její ostych a už jí nenabízel, že предлагать ей читать с ним. (Гор 280)
budou číst společně. (Gor 75)
Игнатий перестал петь [...]. (Гор 366)
Ignat přestal zpívat [...]. (Gor 142)
Я уж давно перестал понимать. (Зам)
Dávno už jsem přestal chápat. (Zam 127)
[...] камень перестал падать. (Зам)
[...] kámen přestal padat. (Zam 154)
Это успокоило, сердце перестало коло- To mě uklidnilo, srdce mi přestalo bušit. титься. (Зам)
(Zam 26) - 30 -
[...] когда музыка переставала играть. [...] jakmile hudba přestala hrát [...]. (Kup (Куп 62)
93)
[...] переставала понимать связь слов. [...] (Гор 383)
a
přestávala
chápat
spojitost
jednotlivých slov. (Gor 156)
Все в трактире тотчас перестали есть- Lidé
v krčmě
přestali
v tu
chvíli
пить, разговаривать. (Оку 87)
i rozprávět. (Oku 80)
[...] они перестали являться. (Гор 201)
[...] přestali ho navštěvovat. (Gor 13)
pít
Вы бы перестали балакать, господин! Kdybyste nežvanil, pane! (Gor 91) (Гор 301) [...] если мы теперь перестанем дос- [...]jestli přestaneme teď posílat do továrny тавлять на фабрику наши книжечки naši literaturu [...]. (Gor 55) [...]. (Гор 254)
1.1.2. Přisuzovaný znak z hlediska modálního Modálnost slovesného přísudku se vyjadřuje několika modálními výrazy, které z hlediska významu vyjadřují hlavně možnost, nutnost, schopnost nebo přání.
Modálnost vyjádřená slovesem мочь – 14 případů:
[...] только не могу теперь вспомнить. [...] jenže teď si nemohu vzpomenout. (Kup (Куп 9)
28-29)
Не могу понять, но сердце стало мягче Nemohu to pochopit – ale srdce mi změklo [...]. (Гор 206)
[...]. (Gor 17)
Очнулся, а встать на ноги не могу [...]. Přišel jsem k sobě, ale na nohy se nemůžu (Шол 17)
postavit [...]. (Šol 286)
[...] и я никак не могу его поймать [...]. [...] a ja je nemohu a nemohu pochopit [...]. (Зам)
(Zam 6)
[...] я не могу себе представить город [...] ja si nedovedu představit město [...].
- 31 -
[...]. (Зам)
(Zam 10)
Ну что я мог ей сказать? (Зам)
Co jsem jí měl na to říci? (Zam 8)
[...] я мог пойти туда [...]. (Зам)
Mohl jsem tam jít [...]. (Zam 31)
[...] я никак не мог сосредоточиться [...] jsem se [...] vůbec nemohl soustředit [...]. (Зам)
[...]. (Zam 40)
Можешь ты рожать? (Пас 102)
Můžeš rodit? (Pas 84)
[...] что лучше всех можешь объяс- [...] že ty ze všech nejlíp to můžeš vysvětlit. нить. (Гор 245)
(Gor 47)
У них ничего нет, кроме показаний Исая, Nemají proti nim nic než Isajovu výpověď, а он что же мог сказать? (Гор 296)
a co ten mohl říci? (Gor 87)
[...] а мысль стояла неподвижно перед [...] ale její rozum zůstal nehybně stát před фактом и не могла обнять его. (Гор 236) touto skutečností a nedovedl jí porozumět. (Gor 40) Заметив в чужом необычное, слобо- Když lidé z kolonie zpozorovali na některém жане долго не могли забыть ему это cizinci něco neobyčejného, dlouho mu to [...]. (Гор 195)
nemohli zapomenout [...]. (Gor 8)
[...] которые не знали их и не могли [...] kteří je neznali a nemohli rozumět понять их языка [...]. (Гор 221)
jejich řeči [...]. (Gor 28)
Modálnost vyjádřená slovesem хотеть – 17 případů:
[...] что я просто хочу поиздеваться над [...] že se vám chci prostě vysmívat [...]. вами [...]. (Зам)
(Zam 11)
Не могу, не хочу его видеть. (Зам)
Nemohu, nechci ho vidět. (Zam 50)
[...] И молча я хотел помочь. (Ес 33)
[...] chtěl jsem jí v žálu ulehčit. (Jes 54)
Я присел на него, хотел закурить [...]. Sedl jsem si na něj a chtěl si zapálit [...]. (Шол 6)
(Šol 276)
Что же ты хочешь делать? (Гор 204)
A co tedy chceš dělat? (Gor 15)
- 32 -
Может,
поесть
хочешь,
Михайло Nechceš něco pojíst, Michale Ivanoviči?
Иванович? (Гор 239)
(Gor 42)
«Этот хочет тебя выдать?» (Шол 23)
„Tenhle tě chce udat?“ (Šol 290)
[...] что Василий Терентьевич захочет [...] že se Vasiliji Těrenťjevičovi zachce nás сделать нам визит. (Кур 20)
navštívit. (Kup 41)
[...] или не захотел понять [...]. (Зам)
[...] nebo nechtěl pochopit [...]. (Zam 52)
[...] носила пенсне и, как говорили, хо- [...] nosila skřipec a kdysi prý se dokonce тела даже когда-то поступить на chtěla dát zapsat do vyšší školy pro ženy. курсы. (Куп 12)
(Kup 33)
Она хотела повернуть назад [...]. (Гор Chtěla se vrátit [...]. (Gor 122) 340) [...] хотела сказать она, но, взглянув в [...] chtěla říct matka, ale když mu pohlédla его лицо, промолчала. (Гор 397)
do očí, mlčela. (Gor 167)
Непонятно: что она хотела этим Nemohu pochopit, co tím chtěla říci. (Zam сказать? (Зам)
129)
И сколько за этот труд рабочий A chcete zvědět, co za tu dřinu dělník получает, хотите вы знать? (Куп 27)
dostává? (Kup 51)
Вы не хотели никогда меня понять [...]. Vy jste se nikdy nesnažil porozumět mi [...]. (Куп 34)
(Kup 59)
Вы что-то хотели сказать мне? (Гор Chtěl jste mi něco říci? (Gor 145) 369) [...] многие захотят бежать... (Гор 469)
[...] mnozí dostanou chuť utéci... (Gor 222)
Modálnost vyjádřená dalšími slovesy: уметь, желать, мечтать, пытаться, стараться, ухитриться, привыкнуть, спешить, решать, собираться, сметь, успеть – 39 případů:
[...] что я на вас не умею сердиться! [...] že se na vás neumím zlobit... (Kup 40) (Куп 19)
- 33 -
[...] и действительно, умеет поесть. [...] a opravdu umí pojíst. (Kup 28) (Куп 9) [...] не умеем брать просто от жизни ее [...] neumíme prostě přijímat od života jeho радостей [...]. (Куп 19)
radosti [...] (Kup 41)
[...] он сумел установить [...]. (Зам)
[...] přišel na to [...]. (Zam 14)
[...] он сумел сделать первый шаг на том [...]udělal první krok na skvělé cestě [...]. великом пути [...]. (Зам)
Zam 14)
Эта... тоже сумеет себя продать! (Куп Ta se – taky dokáže prodat! (Kup 43) 21) [...] смысла которых она никогда понять [...] jejichž smyslu nikdy neporozuměla не умела. (Оку 111)
a neporozumí. (Oku 101)
Желаю тебе отдохнуть там. (Гор 454)
Přeji ti, aby sis tam odpočinul. (Gor 210)
Я желаю понять! (Гор 492)
To bych rád věděl! (Gor 240)
Ежели вы желаете выпотрошить его Kdybyste jej chtěla vykuchat [...]. (Gor 198) [...]. (Гор 438) [...] что в свои дни желаете пользо- [...]že chcete ve svých dnech používat toho ваться нумером таким-то [...]. (Зам)
a toho čísla [...]. (Zam 18)
Простите, я мечтаю все же услышать Promiňte, přece jen doufám, že uslyším vaše ваше имя. (Пас 26)
jméno. (Pas 13)
[...] я пытаюсь объяснить им... (Зам)
[...] snažím se jim vysvětlit... (Zam 98)
[...] я пытаюсь рассказать ей [...]. (Зам)
[...] se jí snažím vypovědět [...]. (Zam 102)
Гейне пытается вздремнуть. (Пас 23)
Heine se pokouší zdřímnout (Pas 10).
И пока его компаньон клевал носом да A zatímco jeho kumpán kloval nosem do вроде пытался что-то сказать [...]. (Оку stolu, jako by se snažil něco říct [...]. (Oku 15)
14)
Пытался свернуть папиросу [...]. (Шол Pokoušel se ukroutit si cigaretu [...]. (Šol 14)
282)
[...] как в разных странах народ пытался [...] jak se v různých zemích pokoušel lid
- 34 -
облегчить свою жизнь. (Гор 298)
o ulehčení svého osudu. (Gor 89)
Он шел и пытался осознать, что Šel a přemítal, co se to vlastně stalo. (Oku произошло. (Оку 35)
32)
Двое попытались бегать [...]. (Шол 20)
Dva se pokusili o útěk [...]. (Šol 288)
[...] пытались все осветить [...]. (Гор [...] pokoušely se vše osvětlit [...]. (Gor 155) 382) [...] сейчас я стараюсь передать тог- Teď se ovšem snažím vylíčit své [...]. (Zam дашние свои [...]. (Зам)
44)
Он старался развлечь ее. (Пас 100)
Snažil se ji rozptýlit. (Pas 82)
Он начал приносить книги и старался Začal si přinášet domů knihy, snažil se je читать их незаметно [...]. (Гор 201)
nepozorovaně číst [...]. (Gor 13)
Мать старалась не двигаться [...]. (Гор Matka se snažila ani se nepohnout [...]. 279)
(Gor 74)
[...] люди старались спугнуть [...]. (Гор [...] lidé se pokoušeli vyzvědět [...]. (Gor 224)
30)
А если мы ухитримся испортить им эту A podaří-li se nám trochu jim tu hru обедню [...]. (Гор 254) Их
почему-то
все
zamíchat [...]. (Gor 55) давно
привыкли Všichni si je z nejasné příčiny už dávno
считать неотъемлемой принадлежнос- zvykli pokládat za nepostradatelné příтью заводской жизни. (Куп 31)
slušenství života závodu. (Kup 56)
[...] спешите подвергнуться Великой [...] rychle se podrobte Velké operaci. (Zam Операции. (Зам)
138)
[...] Решил лишь в стихах воевать. (Ес [...] a jenom veršem válčit chci. (Jes14) 10) [...]они решили поужинать [...]. (Оку 46)
[...] a že tedy se mohou jít v klidu navečeřet [...]. (Oku 42)
[...] что ее старый партнер собирается [...] že se její dosavadní partner hodlá жениться [...]. (Куп 13)
oženit [...]. (Kup 33)
- 35 -
[...] я не смел посмотреть... (Зам)
[...] neodvážil jsem se podívat... (Zam 111)
Я успел только схватить пачку листов Stačil jsem jen popadnout balík listů [...]. (Зам)
(Zam 127)
Он изогнулся и, прежде чем Павел успел Sehnul se, a dříve než ho Pavel mohl остановить его [...]. (Гор 329)
zadržet [...]. (Gor 114)
Записаться она, к счастью, не успеет. Přihlásit se na tebe, to naštěstí nestihne. (Зам)
(Zam 124)
[...] если жена не успевала вовремя [...]jestliže se ženě nepodařilo včas je sklidit убрать ее [...]. (Гор 197)
[...]. (Gor 10)
[...] все, что успела пережить [...]. (Gor [...]vše, co prožila [...]. (Gor 254) 510) А ты, я гляжу, и подавать-то не Koukám, brachu, že ani to servírování ti успеешь [...]. (Оку 22)
nejde [...]. (Oku 20)
Modálnost vyjádřená slovesy neosobními приходиться, следовать – 17 případů. K těmto neosobním slovesům patří také poněkud knižní slovesa полагаться, предстоить, надлежить, подобать. Příklady obsahující knižní modifikátory se nám v umělecké literatuře nepodařilo najít.
И приходится на людей смотреть раз- Nesmíme se tedy dívat na lidi stejně, но, приходится держать сердце строго musíme pevně držet své srdce [...]. (Gor 74) [...]. (Гор 279) Приходится ненавидеть человека [...]. Stává se, že musíme někoho nenávidět [...]. (Гор 308)
(Gor 97)
Порой мне приходится брать в руки их Přijde čas, kdy bude třeba, abych se chopil палку [...]. (Гор 308)
jejich hole [...]. (Gor 97)
[...] ему слов с десяток и зря сказать [...] nesejde mu na nějakém tom slově приходится... (Гор 238)
a stává se, že říká i zbytečnosti. (Gor 42)
[...] но приходилось соглашаться [...]. [...] ale musel jsem přisvědčovat [...]. (Zam - 36 -
(Зам)
22)
[...] и городовому пришлось его ото- [...] a strážník ho musel odstrčit [...]. (Oku двинуть [...]. (Оку 16)
15)
В эту недобрую пору бездорожья мне A v tom špatném čase, kdy se nedalo nikam пришлось ехать в станицу Букановскую. jet, měl jsem cestu do stanice Bukanovské. (Шол 5)
(Šol 275)
[...] потом ей пришлось провожать Ни- Potom колая на окраину города. (Гор 395)
jí
připadla
úloha
doprovodit
Nikolaje za město. (Gor 165)
Вам пришлось бы жить за городом [...]. Musila byste žít z městem [...]. (Gor 179) (Гор 414) [...] 20-го века в своем романе пришлось [...] z dvacátého století měl ve svém románu объяснять [...]. (Зам)
vysvětlovat [...]. (Zam 9)
[...] мне не придется ходить далеко за [...] nebudu ani musit pro námitky chodit возражениями [...]. (Куп 24)
daleko [...]. (Kup 47)
Только ради бога следует всем этим Jen proboha postupujte tak, aby v žádném распоряжаться так, чтобы ни в коей případě nic neznervóznilo, dokud nebude мере до окончательного установления celá pravda odhalena, Hraběte Tolstého истины не обеспокоить Графа Толстого [...]. (Oku 12) [...]. (Оку 12) [...] а эти следует отправить куда- [...] tyhle se musí dopravit někam jinam. нибудь. (Гор 506)
(Gor 251)
И ведь, кажется, следовало бы Шипову Zdálo by se, že před ním takový Šipov musí заорать [...]. (Оку 32)
jen vzkřiknout [...]. (Oku 29)
Будто это была вещь, которую след- Jako by to byla nějaká věc, které jsme si овало взять дорожа ей, и которую měli vážit a vzít si ji, a na kterou jsme забыли, ею пренебрегнув. (Пас 101)
zapomněli, poněvadž jsme jí pohrdli. (Pas 3)
Следовало бы выждать время... (Гор Mělo by se trochu počkat... (Gor 184) 420) [...] это уж действительно следовало [...] to bych měl doopravdy vyškrtnout. - 37 -
бы зачеркнуть [...]. (Зам)
(Zam 19)
Modálnost vyjádřená predikativními příslovci надо, нужно, нельзя, можно, возможно, необходимо, должно – 35 případů:
Я слишком слаба и, надо правду сказать [...] jsem příliš slabá, a mám-li říci pravdu [...]. (Куп 34)
[...]. (Kup 60)
Их надо вынести на ночь. (Пас 35)
Na noc se musejí vynést ven. (Pas 22)
Там, где мне надо раз шагнуть [...]. Kde mi stačí jen krok [...]. (Šol 277) (Шол 9) Нам, рабочим, надо учиться. (Гор 204)
My, dělníci, musíme se učit. (Gor 15)
Опасаться надо людей [...]. (Гор 206)
Před lidmi se musíš mít na pozoru [...]. (Gor 16)
Мне не надо знать, как люди жили [...]. Nepotřebuju vědět, jak lidé žili [...]. (Gor (Гор 214)
23)
Переправляться надо было на утлой Muselo se převážet na chatrné pramičce jen плоскодоске, поднимавшей не больше pro tři osoby. (Šol 275) трех человек. (Шол 275) Какие же это плечи нашим женщинам Jaká ramena to musely naše ženy a děti mít и детишкам надо было иметь [...]. (Шол [...]. (Šol 285) 15) Для этого нужно мне приехать в Пе- K tomu je třeba, abych zajel do Petrohradu тербург [...]. (Куп 28)
[...]. (Kup 52)
[...] и больного нужно сегодня же везти [...] a že nemocný musí být ještě téhož dne в больницу. (Гор 198)
odvezen do nemocnice. (Gor 10)
Не зная, чего нужно беречься, она Nevěděla však, před čím by se měl mít na тоскливо прибавила. (Гор 206)
pozoru, a proto smutně dodala. (Gor 16)
Нужно посмотреть, как они начали Musíme se podívat, jak počali žít... (Gor 21) жить... (Гор 212)
- 38 -
Нам нужно зажечь себя самих светом Musíme sami sebe osvítit světlem rozumu разума [...]. (Гор 214)
[...]. (Gor 23)
[...] ведь нужно же было додуматься! [...] že si to neuvědomovali! (Zam 16) (Зам) Нужно же было показать ей [...]. (Зам)
Musím jí přece ukázat [...]. (Zam 56)
Нельзя прощать! [...]. (Гор 279)
To se nesmí odpustit! (Gor 74)
Со мной нельзя спорить, я не умею! (Гор Se mnou se nedá hádat, já to nedovedu! 287)
(Gor 80)
Ему нельзя читать! (Гор 396)
Nesmí číst! (Gor 166)
[...] нельзя о нем забыть ни на секунду... [...] ne a ne na to zapomenout... (Zam 26) (Зам) [...] его нельзя было осмыслить [...]. [...] nebylo možno ji pochopit [...]. (Zam (Зам)
31)
А что еще можно было написать? (Шол Co se dalo víc psát? (Šol 285) 15) Все это можно было снести. (Пас 22)
To vše se dalo snést. (Pas 9)
Завтра можно будет иметь ее для Zítra bude hotova pro město i pro kolonii... города и слободы... (Гор 505)
(Gor 251)
Теперь у меня можно собираться... (Гор Teď se můžeme scházet u mne... (Gor 29) 223) Можно поцеловать вас? (Гор 263)
Mohu vás políbit? (Gor 61)
Вот до чего можно испортить чело- Podívejte se, co mohou z člověka udělat! века! (Гор 271)
(Gor 68)
[...] и возможно скорее уйти от меня [...] musí [...] co možná nejdřív ode mne [...]. (Гор 394)
odejít. (Gor 164)
Вашему знакомому необходимо пере- Váš známý se musí přestrojit [...]. (Gor одеться [...]. (Гор 394)
164)
Необходимо работать энергичнее... (Гор Musíme pracovat energičtěji... (Gor 180)
- 39 -
414) [...] и необходимо убедить Павла и [...] a je třeba přesvědčit Pavla a Andreje Андрея [...]. (Гор 414)
[...]. (Gor 180)
Ей необходимо было уравновесить чем- Musila něčím jarým a moudrým vyvážit to либо ярким и разумным то мрачное [...]. temné [...]. (Gor 199) (Гор 440) [...] должно будет по мере возмож- [...] bude nutno v rámci možností pokládat ностей считать полученное известие získanou informaci za hodnou maximální заслуживающим всяческого внимания. pozornosti. (Oku 11) (Оку 12) [...] с его сердцем это должно было [...] s jeho srdcem k tomu mohlo dojít už случиться полгода назад... (Гор 400)
před půl rokem... (Gor 168)
[...] должно еще пройти через Бюро [...] musí ještě projít Úřadem Strážců [...]. Хранителей [...]. (Зам)
(Zam 40)
[...] что-нибудь вам должно было поме- Něco vám v tom muselo zabránit [...]. (Zam шать [...]. (Зам)
42)
Modálnost vyjádřená predikativními adjektivy v krátké formě должен, обязан, готов, рад – 20 případů:
Однако должен вам сказать [...]. (Оку Musím ovšem přiznat [...]. (Oku 20) 21) Я должен проскочить, и баста! (Шол Musím projet, a hotovo! (Šol 286) 16) Лошадь должна их проскакать с наи- Kůň je musí proběhnout s největší rychlostí большей скоростью [...]. (Куп 27)
[...]. (Kup 51)
Так или иначе, она должна будет Ať tak či onak – bude mi musit odpovědět. ответить. (Куп 60)
(Kup 90)
Нет, я должна идти! (Гор 262)
Ne, musím jít! (Gor 60) - 40 -
Если видали, то вы должны знать [...]. Jestliže jste to viděl, tedy musíte vědět [...]. (Куп 27)
(Kup 51)
Мы должны узнать [...]. (Гор 204)
Musíme se dovědět [...]. (Gor 15)
[...] мы должны все знать.(Гор 214)
[...] že musíme všechno vědět. (Gor 23)
Мы должны построить мостик через Musíme postavit můstek přes močál tohoto болото этой гниючей жизни [...]. (Gor hnilobného života [...]. (Gor 24) 215) Должны понять! (Гор 251)
Musí porozumět! (Gor 52)
[...] и все должны вступиться за него [...] a všichni se musejí za něho postavit [...]. (Гор 251)
[...]. (Gor 52)
Тебе все должны помочь [...]. (Гор 257)
Všichni ti musejí pomáhat [...]. (Gor 57)
Мы должны идти нашей дорогой [...]. Musíme jít svou cestou [...]. (Gor 87) (Гор 296) Вы, Егор, должны были послать за мной Jegore, měl jste pro mne poslat hned, jak тотчас же, как только к вам пришли! k vám přišli. (Gor 163) (Гор 393) [...] мы должны попытаться! (Гор 403)
[...] musíme se o to pokusit! (Gor 171)
Через десять минут я обязан быть Za deset minut musím být v posluchárně... в аудиториуме... (Зам) [...]
которую
мы
(Zam 24) обязаны
с народа... (Гор 485)
сорвать [...] který ze všech nejdřív musíme lidu strhnout... (Gor 235)
[...] как будто ему было невыносимо [...] jako by trpěl nesnesitelnou bolestí больно и он готов крикнуть громким a chtěl vyrazit hlasitý výkřik [...]. (Gor 37) криком [...]. (Гор 232) [...] когда глухой занавес окончательно [...] kdy mě temná opona měla navždy готов был отделить от меня весь этот oddělit od celého tohoto krásného světa прекрасный мир [...]. (Зам)
[...]. (Zam 99)
И я был рад остаться хоть ненадолго A byl jsem rád, že zůstanu aspoň na chvilku вдвоем с милой О. (Зам)
sám s milou O. (Zam 8) - 41 -
1.1.3. Přisuzovaný znak – emocionální posudek děje Do této skupiny jsme zařadili složený přísudek, jenž se zpravidla vyjadřuje těmito slovesy: стесняться, терпеть, любить, ненавидеть, бояться, страшиться, трусить, стыдиться – 11 případů. Я, знаете, после гимнастики люблю Ale já se po gymnastice rád projdu, víme... пройтись... (Оку 45)
(Oku 45)
Я не люблю говорить о них [...]. (Зам)
Nerad o nich mluvím [...]. (Zam 18-19)
Любит баба плакать [...]. (Гор 303)
Žena ráda pláče [...]. (Gor 93)
[...] любил поесть и питал слабость [...] rád dobře pojedl a byl fanouškem к хоровому малорусскому пению [...]. ukrajinského sborového zpěvu [...]. (Kup (Куп 12)
32)
Бобров танцевал плохо, да и не любил Bobrov tančil špatně a kromě toho nerad. танцевать. (Куп 60)
(Kup 91)
Мать любила слушать его речи [...]. (Гор Matka ráda poslouchala jeho řeči [...]. 298)
(Gor 89)
Как я любила играть ему. (Гор 358-359)
Jak ráda jsem mu hrávala! (Gor 137)
Она особенно любила рассматривать Zvláště ráda si prohlížela velké svazky фолианты зоологического атласа [...]. atlasu živočišstva [...]. (Gor 156) (Гор 383) Когда-то я очень любила
Kdysi jsem sedávala tak ráda
Сидеть у калитки вдвоем. (Ес 25)
pospolu s vámi u vrátek. (Jes 44)
Вы не боитесь ехать, Ниловна? (Гор Vy se přece nebojíte jet, Nilovno? (Gor 184) 420) Он
чуткий,
нежный,
но
только Je jemnocitný a něžný, ale stydí se to dát
стыдится открыть себя. (Гор 496)
najevo. (Gor 244)
- 42 -
Složený přísudek slovesně-jmenný
1.2.
1.2.1. Přisuzovaný znak z hlediska fázového Z hlediska fázového může přisuzovaný znak vyjadřovat začátek, průběh nebo konec děje. U jmenného přísudku k tomu patří slovesa стать, (становиться), сделаться, остаться, перестать быть, avšak jako složený můžeme považovat pouze přísudek obsahující slovesné spojení перестать быть. Ostatní slovesa se považují za sponu, která složený přísudek nevytváří (srov. Bauer – Mrázek – Žaža, 1966, str. 240). 4 Případy: [...] я перестал быть слагаемым [...]. [...] přestal jsem být součástí [...]. (Zam (Зам)
121)
Написано тут – «крестьянин перестал Tady stojí psáno: „Mužik přestal být быть человеком» [...]. (Гор 372)
člověkem,“ [...]. (Gor 147)
Человек перестал быть диким живот- Zvířetem přestal být člověk teprve tehdy ным только тогда [...]. (Зам)
[...]. (Zam 73)
Человек перестал быть диким человеком Divochem přestal být [...]. (Zam 73) только тогда [...]. (Зам)
1.2.2. Přisuzovaný znak z hlediska modálního Modálnost slovesného přísudku se vyjadřuje několika modálními výrazy, které z hlediska významu vyjadřují hlavně možnost, nutnost, schopnost nebo přání. Významové jádro mívá nejčastěji tvar instrumentálu.
Modálnost vyjádřená slovesem мочь – 12 případů:
[...] что я не могу же быть иной в той [...] že v prostředí, ve kterém žiji, ani nemoсреде, где я живу. (Kup 34)
hu být jiná. (Kup 59)
[...] что я вам могу быть полезен. (Ваг)
[...] že bych vám mohl být užitečný. (Vag 72)
[...] что мало чем могу я быть полезен [...] že jí mohu být při hledání hraběte - 43 -
в розысках графа Генриха [...]. (Брюс)
Heinricha jen málo užitečný [...]. (Brjus 51)
[...] что может быть бессмысленней? Co může být nesmyslnějšího [...]. (Zam 106) (Зам) [...] потому что белое не может быть [...] protože bílé nemůže být zároveň černé одновременно черным [...]. (Зам)
[...]. (Zam 145)
[...] ибо только оно одно могло быть мне [...] neboť jen ono mi mohlo být průvodcem проводником и защитником в чудесном a ochráncem na té fantastické pouti [...]. путешествии [...]. (Брюс)
(Brjus 75)
Хотя цифры могут быть и не совсем Ačkoli vaše cifry také nemusejí být zcela точными... (Куп 26)
přesné... (Kup 50)
Ей казалось, что старший судья и все его Zdálo se jí, že předseda a všichni jeho товарищи не могут быть злыми [...]. pomocníci nemohou být zlí [...].(Gor 227) (Gor 475) [...]
не могут не быть подчинены [...] nemohou nebýt podrobeni přírodním
естественным законам. (Брюс)
zákonům. (Brjus 87)
[...] как только могут быть близки люди. [...] jak se jenom mohou sblížit dva lidé [...]. (Брюс)
(Brjus 182)
[...] могут ли эти записки быть полез- [...] mohou-li tyto zápisky posloužít jako ным предостережением для слабых душ užitečná výstraha slabým duším [...]. (Brjus [...].
297)
[...] могли быть нами поставлены [...]. [...] které bychom mohli právem položit [...]. (Брюс)
(Brjus 92)
Modálnost vyjádřená slovesem хотеть – 4 případy:
Я не хочу быть чужими шторами [...]. Nechci hrát úlohu cizích záclon [...]. (Zam (Зам)
86)
Kаждый хочет быть сытым сегодня Každý se chce nasytit dnes [...]. (Gor 83-84) [...]. (Гор 291)
- 44 -
Разве мы хотим быть только сытыми? Copak se chceme jen nasytit? (Gor 23) (Гор 215) Отчего же вы не хотите всегда быть Proč nechcete být taková jako nyní? (Kup такой, как теперь? (Куп 34)
59)
Modálnost vyjádřená dalšími slovesy: уметь, желать, успеть – 5 případů:
Умей бояться, умей и смелым быть! Bát se, i být odvážný! (Gor 202) (Гор 444) [...] что желаю быть поселенной в той [...] že chci být vypovězena tam, kde bude местности, где будет он. (Гор 497) [...]
потому
что
не
желаю
on. (Gor 244) быть [...] protože nechci být pomocnicí Nepřítele
пособницей Врага человеческого! (Брюс)
lidského rodu! (Brjus 30)
[...] и он непременно пожелал быть фа- [...] a on si velmi přál být faraónem. (Brjus раоном. (Брюс)
201)
[...] и порою в одну неделю успевали мы [...] někdy jsme v jediném týdnu byli krutými быть и лютыми врагами [...]. (Брюс)
nepřáteli [...]. (Brjus 182)
Modálnost vyjádřená slovesy neosobními приходиться, следовать – k těmto neosobním slovesům patří také poněkud knižní slovesa полагаться, предстоить,
надлежить,
подобать.
Příklady
obsahující
knižní
modifikátory se nám v umělecké literatuře nepodařilo najít. 1 případ: Приходилось и за то быть благодарным Museli jsme být vděčni [...]. (Brjus 208) [...]. (Брюс)
- 45 -
Modálnost vyjádřená predikativními příslovci надо,
должно, можно –
8 případů: [...] надо быть осторожнее. (Гор 420)
[...] musíme být opatrnější. (Gor 184)
[...] потому что не надо было [...] быть [...] protože jsem nemusel [...] být ve střehu внимательным [...]. (Брюс)
[...]. (Brjus 179)
Я только про то, что очень уж Povídám jen, že kdo by ti ublížil, musil by совестно должно быть человеку после se hodně stydět. (Gor 81) того, как он обидит тебя. (Гор 288) [...] а должно быть Прасковьей. (Ваг)
[...] je to Praskovja. (Vag 99)
У любящих должно быть все общее. Zamilovaní musejí mít všechno společné. (Ваг)
(Vag 99)
Если должно быть правдивым [...]. Mám-li být upřímný [...]. (Brjus 155) (Брюс) Нельзя же быть таким бесстыжим! Není (Ваг)
přece
možné,
abys
byl
takhle
nestydatý! (Vag 17)
Можно ли быть легкомысленной в во- Jak jen můžeš být tak lehkomyslná, když se просах о жизни и смерти? (Брюс)
rozhoduje o životě a smrti? (Brjus 151)
Modálnost vyjádřená predikativními adjektivy v krátké formě должен, обязан – 14 případů:
Человек невольно должен быть жесто- Člověk chtě nechtě musí být krutým! (Gor ким! (Гор 389)
160)
[...] что должен быть счастлив [...]. [...] že bych měl být šťasten [...]. (Zam 96) (Зам) Но
"Интеграл"
должен
быть
на- Ale „Integrál“ musí patřit nám. (Zam 121)
шим. (Зам) [...] а жена должна быть вывеской [...] ale žena má být vývěsním štítem в делах мужа. (Куп 20)
záležitostí svého muže. (Kup 42) - 46 -
[...] секундная скорость языка должна [...] vteřinová rychlost jazyka má být быть всегда немного меньше секундной vždycky o trochu menší než vteřinová скорости мысли [...]. (Зам)
rychlost myšlení [...]. (Zam 7)
[...] которая должна быть алмазно- [...] který má být diamantově tvrdý [...]. тверда [...]. (Зам)
(Zam 84)
[...] должна быть равна нулю. (Зам)
[...]musí se [...] rovnat nule. (Zam 177)
Обладательница такой руки должна Žena, jíž patří takováto ruka, musí být быть счастливой [...]. (Ваг)
šťastná [...]. (Vag 97)
Не должна ли любовь быть выше всего Není snad láska nade vše [...]. (Brjus 72) [...]. (Брюс) [...] что эта поездка должна быть [...] že se tato cesta stane pro mne tak роковой [...]. (Брюс)
osudnou [...]. (Brjus 234)
Свято место не должно быть пусто. Svatyně nesmí zůstat prázdná. (Gor 44) (Гор 241) [...] что это число должно быть очень [...] že toto číslo je zajisté velmi vysoké [...]. велико [...]. (Брюс)
(Brjus 93)
Мы все должны быть довольны [...]. Všichni můžeme být spokojeni [...]. (Brjus (Брюс)
224)
[...] вы обязаны быть счастливыми, [...] máte povinnost být šťastni a nebudete и уже недолго вам ждать. (Зам)
už muset dlouho čekat. (Zam 65)
1.2.3. Přisuzovaný znak – emocionální posudek děje Do této skupiny jsme zařadili složený přísudek, jenž se zpravidla vyjadřuje těmito slovesy: стесняться, терпеть, любить, ненавидеть, бояться, страшиться, трусить, стыдиться. V excerpované literatuře jsme nenašli jediný příklad, který by svým významem vyjadřoval emocionální příznak složeného přísudku jmenného. Proto jsme se také rozhodli tuto kapitolu doplnit o příklady, jež jsme získali pomocí bezprostředných dialogů - 47 -
s rodilými mluvčími. V další části najdeme ekvivalenty těchto vět v českém jazyce, které mají pouze informaivní charakter a ukazují možné responze. Srov.:
- Привет Андрей, мы уже не виделись полгода. Как дела? - Привет, дружище, отлично как обычно! - На прошлой неделе я встретил Игора. Он сказал, что уволился с работы. Ты не знаешь, почему? - Да-да, знаю. Он уволился с работы, потому что он боялся быть пожарным. Это очень ответсвенное дело. - А что будет с ним дальше? - Сказал, что станет писателем. Он любит быть независимым. - А как дела у Марка? Он тоже поменял профессию? - Да, это правда. Марек работал 5 лет официантом, но он ненавидел быть милым для людей, поэтому он уже за рубежом. - Ведь он всегда боялся быть путешественником... - Да, это факт, но люди меняются. - Мне надо уже идти на занятия. Я рад был тебя видеть. До следующей встречи. - Пока и береги себя! (osobní rozhovor, Andrii Krupenko, Brno 10.4. 2013)
„Ahoj Verčo, neviděli jsme se už asi půl roku. Jak se daří?” „Ahoj kamaráde, jako vdžy dobře!” „Minulý týden jsem potkal Igora a ten mi řekl, že dal výpověď v práci. Nevíš proč?” „Ano, vím. Dal výpověď, protože se bál být hasič. Je to velmi zodpovědná práce.” „A co s ním těď bude?” „Řekl, že se stane spisovatelem. Je rád nezávislý.” „A jak se má Marek? On taky změnil zaměstnání?” - 48 -
„Ano, je to pravda. Marek pracoval 5 let jako číšník, ale nenáviděl, když musel být milý na lidi, proto je teď v zahraničí.” „Ale on se přece vždycky bál být cestovatel...” „Ano, je to tak, ale lidé se mění.” „Já už musím jít na hodinu. Rád jsem tě viděl. Tak zase někdy příště” „Měj se a opatruj se!” (osobní rozhovor, Veronika Pirklová, Brno 10.4. 2013)
- 49 -
IV. ZÁVĚR Přísudek neboli predikát je základním větným členem, jenž závisí na podmětu a vyjadřuje činnost, stav, vlastnost a okolnosti, jejichž držitelem je podmět. Z hlediska jeho formálního vyjádření se rozděluje na slovesný a slovesně-jmenný. Složený přísudek je pak druh predikátu, který se skládá z modifikátoru a přísudku (slovesného nebo slovesnějmenného) ve formě infinitivu. Tuto bakalářskou práci jsme rozdělili do části teoretické a do části praktické. V teoretické části jsme se zabývali charakteristikou a významem přísudku v češtině a jeho ekvivalenty v ruštině. Na základě prostudované literatury jsme předložili příklady zajímavé z hlediska morfologie, sémantiky a syntaxe, jež se staly fundamentem pro téma naší závěrečné práce. V průběhu jsme analyzovali základní rozdíly a shody ve vyjádření v obou jazycích. V části praktické jsme pracovali s uměleckou literaturou 20. století. Příklady byly získány pomocí excerpce děl v ruském originále a jejich českých překladů. Získaný jazykový materiál jsme roztřídili do dvou hlavních tematických skupin – složený přísudek slovesný (SPS), složený přísudek jmenný (SPJ). Jedná se o základní rozdělení přísudku jak v ruštině, tak v češtině. Tyto dvě základní skupiny jsme dále rozdělili do podskupin podle přisuzovaného znaku daných příkladů, zda se vyjadřují z hlediska fázového nebo modálního v užším smyslu. Níže uvádíme naše poznatky získané analýzou daného tématu. Ze shromážděného materiálu jsme k tomu použili pouze několik příkladů, které, podle našeho názoru, nejlépe pojednávájí o probírané problematice. Shodné a neshodné konstrukce jsme v každé skupině vyjádřili percentuálně.
Složený přísudek slovesný Přisuzovaný znak z hlediska fázového A)
Znak vyjadřující začátek děje Nejfrekventovanějšími slovesy ve funkci modifikátorů byla slovesa начать
a стать.
- 50 -
Sloveso начать ve funkci modifikátoru. Podoba složeného přísudku mezi nalezenými příklady v českých ekvivalentech zůstává zpravidla nenarušena. Avšak najdeme varianty, kde je základní větný člen zastoupen jiným. Shodné konstrukce (71,4 %): SPS v ruštině → SPS v češtině
Когда же он приблизится, то угадавшая Když se pak přiblíží, ta která hádala начнет подпрыгивать [...]. (Куп 15)
správně, začne poskakovat [...] (Kup 35)
Neshodné konstrukce (28,6 %):: SPS v ruštině → Přísudek analytický (PA) v češtině: Настоящий врач начинает лечить еще Dobrý lékař začne s léčbou u zdravého здорового человека [...]. (Зам)
člověka [...]. (Zam 94)
SPS v ruštině → Přísudek jednoduchý (PJ) v češtině: [...]
как
чуть
заметно
начинает [...] jak se má ruka s logaritmickým
дрожатьмоя рука с циферблатом. (Зам)
číselníkem trochu zachvívá. (Zam 144)
Sloveso стать ve funkci modifikátoru. Taktéž u slovesa стать forma složeného přísudku slovesného v českých překladech většinou zůstává. Shodné konstrukce (75 %): SPS v ruštině → SPS v češtině
С детства всех боялся, стал под- Od malička jsem se všech bál, a když jsem растать [...]. (Гор 206)
začal dorůstat [...]. (Gor 17)
Neshodné konstrukce (25 %): SPS v ruštině → PA v češtině [...] и я стал искать. (Зам)
Dal jsem se do hledání. (Zam 93)
- 51 -
Slovesа пуститься, приняться, пойти ve funkci modifikátorů. Tato slovesa se zpravidla používají jen v hovorové a lidové řeči, proto se v umělecké literatuře nacházejí jen zřídka. Pravděpodobně z toho důvodu jsme v excerpovaných dílech našli pouze jediný příklad. Shodná konstrukce (100 %): SPS v ruštině → SPS v češtině
[...] и он принялся успокаивать Боброва. Jal se Bobrova uklidňovat. (Kup 54) (Куп 30)
B)
Znak vyjadřující průběh děje U překladu sloves si můžeme povšimnout, že čeština spíše k vyjádření průběhu
děje používá přísudek jednoduchý, který je ještě doplněný o příslovečné určení, místo složeného přísudku slovesného.
Shodné konstrukce (25 %): SPS v ruštině → SPS v češtině [...] но все-таки продолжал бывать у [...] Зиненок. (Куп 14)
nicméně
nepřestával
Ziněnkovy
navštěvovat. (Kup 34)
Neshodné konstrukce (75 %): SPS v ruštině → PJ + příslovečné určení Бобров продолжал стоять на том Bobrov však stále ještě stál tam [...]. (Kup самом месте [...]. (Куп 66)
98)
- 52 -
C)
Znak vyjadřující konec děje Téměř každý složený přísudek slovesný vyjadřující konec děje v příkladech byl
přeložen „slovesem za sloveso“. V shromážděném jazykovém materiálu najdeme také několik příkladů konstrukcí neshodných.
Shodné konstrukce (62,5%): SPS v ruštině → SPS v češtině Николай кончил говорить [...]. (Гор 467)
Nikolaj přestal mluvit [...]. (Gor 221)
Neshodné konstrukce (37,5 %): SPS v ruštině → PJ v češtině [...] когда кончили пить чай, было уже [...]a když dopili čaj, bylo skoro poledne. около полудня. (Гор 506)
(Gor 251)
SPS v ruštině → PA v češtině Он только что кончил играть. (Куп 64)
Právě nechal hry. (Kup 96)
Přisuzovaný znak z hlediska modálního K nejpočetnějším slovesům této podskupiny patří slovesa мочь a хотеть.
Modálnost vyjádřená slovesem мочь. Pomocí tohoto slovesa se modálnost vyjadřuje poměrně často. Všechny příklady ruského SPS jsou přeloženy českým ekvivalentem SPS.
Shodné konstrukce (100 %): SPS v ruštině → SPS v češtině Ты знаешь, я ведь только тебе могу Ale ty víš, že o tom mohu mluvit jen s tebou - 53 -
говорить об этом. (Фад 34)
(Fad 12)
Našli jsme několik variant modifikátorů, kde je modální sloveso мочь zastoupeno jiným modálně synonymním slovesem: [...] я не могу себе представить город [...] já si nedovedu představit město [...]. [...]. (Зам)
(Zam 10)
Modálnost vyjádřená slovesem хотеть. Na základě excerpované literatury si můžeme povšimnout, že přítomnost tohoto slovesa mezi příklady je rovněž poměrně vysoká, proto jsme jej zařadili do vlastní podskupiny. Zjistili jsme, že většina příkladů je přeložena českým SPS, nicméně našli jsme jeden příklad, kde je modifikátor zastoupen synonymním ekvivalentem.
Shodné konstrukce (94,1 %): SPS v ruštině → SPS v češtině [...] что я просто хочу поиздеваться [...]že se vám chci prostě vysmívat [...]. надвами [...]. (Зам)
(Zam 11)
SPS v ruštině → SPS kde je jiný synonymní modifikátor v češtině Вы не хотели никогда меня понять [...]. Vy jste se nikdy nesnažil porozumět mi [...]. (Куп 34)
(Kup 59)
Modálnost vyjádřená dalšími slovesy. Do této podskupiny jsme zařadili slovesa, jež mají charakter modální, ale nenacházejí se v umělecké literatuře v takovém počtu jak dvě předešlá slovesa. V shromážděném materiálu jsme objevili, že se typ záměny SPS → SPS vyskytuje poměrně často.
- 54 -
Shodná konstrukce (66,7 %): SPS v ruštině → SPS v češtině [...] что я на вас не умею сердиться! [...] že se na vás neumím zlobit... (Kup 40) (Куп 19)
Neshodné konstrukce (33,3 %): SPS v ruštině → PJ v češtině [...] он сумел сделать первый шаг на том [...] udělal první krok na skvělé cestě [...]. великом пути [...]. (Зам)
Zam 14)
SPS v ruštině → PA v češtině [...] как в разных странах народ пытался [...] jak se v různých zemích pokoušel lid облегчить свою жизнь. (Гор 298)
o ulehčení svého osudu. (Gor 89)
SPS v ruštině → souvětí s PJ v češtině Простите, я мечтаю все же услышать Promiňte, přece jen doufám, že uslyším vaše ваше имя. (Пас 26)
jméno. (Pas 13)
Modálnost vyjádřená slovesy neosobními приходиться, следовать. Věty v ruštině, jež obsahují tato neosobní slovesa, se do češtiny překládají zpravidla pomocí sloves muset, smět ve tvaru určitém. Ze syntaktického hlediska potom pozorujeme záměnu typu SPS → SPS.
Shodné konstrukce (70,5 %): SPS v ruštině → SPS v češtině Приходится ненавидеть человека [...]. Stává se, že musíme někoho nenávidět [...]. (Гор 308)
(Gor 97)
- 55 -
Avšak našli jsme příklady, kde byl SPS zastoupen českým ekvivalentem neosobního slovního spojení: Следовало бы выждать время... (Гор Mělo by se trochu počkat... (Gor 184) 420)
Neshodné konstrukce (29,5 %): SPS v ruštině → PJ v češtině Только ради бога следует всем этим Jen proboha postupujte tak, aby v žádném распоряжаться так, чтобы ни в коей případě nic neznervóznilo, dokud nebude мере до окончательного установления celá pravda odhalena, Hraběte Tolstého истины не обеспокоить Графа Толстого [...]. (Oku 12) [...]. (Оку 12)
K těmto neosobním slovesům patří také poněkud knižní slovesa полагаться, предстоить, надлежить, подобать. Příklady obsahující knižní modifikátory se nám v umělecké literatuře nepodařilo najít.
Modálnost vyjádřená predikativními příslovci надо, нужно, нельзя, можно, возможно, необходимо, должно. Podobně jako v předchozí podskupině se tato příslovce do češtiny překládají většinou pomocí sloves muset, smět ve tvaru určitém.
Shodné konstrukce (82,9 %): SPS v ruštině → SPS v češtině Их надо вынести на ночь. (Пас 35)
Na noc se musejí vynést ven. (Pas 22)
Neshodné konstrukce (17,1 %): SPS v ruštině → ustálené slovní spojení v češtině Там, где мне надо раз шагнуть [...]. Kde mi stačí jen krok [...]. (Šol 277) (Шол 9) - 56 -
SPS v ruštině → souvětí s PJ v češtině Для
этого
нужно
мне
приехать K tomu je třeba, abych zajel do Petrohradu
в Петербург [...]. (Куп 28)
[...]. (Kup 52)
Modálnost vyjádřená predikativními adjektivy v krátké formě должен, обязан, готов, вынужден, способен, рад, намерен, склонен. Rovněž v této podskupině jsou predikativní adjektiva zastoupena slovesy v určitém tvaru.
Shodné konstrukce (95 %): SPS v ruštině → SPS v češtině Я должен был уехать еще три дня тому Měl jsem odjet už před třemi dny. (Fad 67) назад. (Фад 85)
Neshodná konstrukce (5 %): SPS v ruštině → souvětí s PJ v češtině И я был рад остаться хоть ненадолго A byl jsem rád, že zůstanu aspoň na chvilku вдвоем с милой О. (Зам)
sám s milou O. (Zam 8)
Přisuzovaný znak – emocionální posudek děje Z jedenácti příkladů by se jen dva mohly považovat za náhradu SPS českým SPS. Shodné konstrukce (18,2 %): SPS v ruštině → SPS v češtině Вы не боитесь ехать, Ниловна? (Гор Vy se přece nebojíte jet, Nilovno? (Gor 184) 420)
- 57 -
Ostatní příklady jsou do češtiny přeloženy pomocí slovesa v určitém tvaru + přídavné jméno rád, tedy ze syntaktického hlediska se jedná o větu s přísudkem jednoduchým + doplněk. Neshodné konstrukce (81,8 %): SPS v ruštině → PJ + doplněk v češtině Я, знаете, после гимнастики люблю Ale já se po gymnastice rád projdu, víme... пройтись... (Оку 45)
(Oku 45)
Složený přísudek jmenný Přisuzovaný znak z hlediska fázového U všech čtyř příkladů si můžeme povšimnout záměny složeného přísudku jmenného (SPJ) v ruštině na SPJ v češtině. Shodné konstrukce (100 %): SPJ v ruštině → SPJ v češtině [...] я перестал быть слагаемым [...]. [...] přestal jsem být součástí [...]. (Zam (Зам)
121)
Přisuzovaný znak z hlediska modálního
Modálnost vyjádřená slovesy мочь. Příklady ruského SPJ jsou zpravidla přeloženy českým ekvivalentem SPJ.
Shodné konstrukce (83,3 %): SPJ v ruštině → SPJ v češtině [...] что я немогу же бытьиной в той- [...] - 58 -
že v prostředí, ve kterém žiji, ani
среде, где я живу. (Kup 34)
nemohu být jiná. (Kup 59)
Neshodné konstrukce (16,7 %): SPJ v ruštině → SPS v češtině [...] как только могут быть близки люди. [...] jak se jenom mohou sblížit dva lidé [...]. (Брюс)
(Brjus 182)
Modálnost vyjádřená slovesem хотеть. Do této skupiny jsme zařadili 4 příklady, z nichž jen jeden bychom mohli považovat za výměnu typu SPJ → SPJ.
Shodné konstrukce (25 %): SPJ v ruštině → SPJ v češtině Отчего же вы не хотите всегда быть Proč nechcete být taková jako nyní? (Kup такой, как теперь? (Куп 34)
59)
Neshodné konstrukce (75 %): SPJ v ruštině → SPS v češtině Kаждый хочет быть сытым сегодня Každý se chce nasytit dnes [...]. (Gor 83-84) [...]. (Гор 291)
Modálnost vyjádřená slovesy уметь, желать, успеть.
Shodné konstrukce (60 %): SPJ v ruštině → SPJ v češtině [...] что желаю быть поселенной в той [...] že chci být vypovězena tam, kde bude
- 59 -
местности, где будет он. (Гор 497)
on. (Gor 244)
Neshodné konstrukce (40 %): SPJ v ruštině → Přísudek slovesně-jmenný se sponou (PSS) v češtině [...] и порою в одну неделю успевали мы [...] někdy jsme v jediném týdnu byli быть и лютыми врагами [...]. (Брюс)
krutými nepřáteli [...]. (Brjus 182)
Modálnost vyjádřená slovesy neosobními приходиться, следовать. Podařilo se nám najít jediný příklad, který odpovídá výměně SPJ → SPJ.
Shodná konstrukce (100 %): SPJ v ruštině → SPJ v češtině Приходилось и за то быть благодарным Museli jsme být vděčni [...]. (Brjus 208) [...]. (Брюс)
Modálnost vyjádřená predikativními příslovci надо, нужно, нельзя, можно, возможно, необходимо, должно. Na těchto příkladech si můžeme povšimnout, že se ruský SPJ v češtině málo kdy překládá rovněž SPJ.
Shodné konstrukce (50 %): SPJ v ruštině → SPJ v češtině [...] надо быть осторожнее. (Гор 420)
[...] musíme být opatrnější. (Gor 184)
- 60 -
Neshodné konstrukce (50 %): SPJ v ruštině → souvětí s PSS v češtině Нельзя же быть таким бесстыжим! Není (Ваг)
přece
možné,
abys
byl
takhle
nestydatý! (Vag 17)
Modálnost vyjádřená predikativními adjektivy v krátké formě должен, обязан. Mezi 14 příklady, kde je složený přísudek jmenný vyjádřený adjektivy v krátké formě, nalézáme zpravidla záměnu SPJ → SPJ.
Shodné konstrukce (64,3 %): SPJ v ruštině → SPJ v češtině Человек невольно должен быть жесто- Člověk chtě nechtě musí být krutým! (Gor ким! (Гор 389)
160)
Neshodné konstrukce (35,7 %): SPJ v ruštině → SPS v češtině. Но
"Интеграл"
должен
быть
на- Ale „Integrál“ musí patřit nám. (Zam 121)
шим. (Зам)
Přisuzovaný znak – emocionální posudek děje V umělecké literatuře se nám nepodařilo najít jediný příklad, proto jsme zvolili mezi rodilými mluvčími doplňující dialog, ve kterém jsou ukázány možné případy výskytu tohoto přísudku. Charakter příkladů je čistě informativní, proto jsme je také neanalyzovali podle shodných a neshodných konstrukcí.
Shromážděný materiál jsme získali pomocí excerpce devíti uměleckých děl ruské umělecké literatury 20. století a jejích překladů do češtiny. Pracovali jsme s dvěma sty šedesáti příklady, které obsahovaly složený přísudek. Nejpočetnější skupinou byly příklady - 61 -
vyjadřující složený přísudek slovesný. Složený přísudek slovesně-jmenný se v excerpované literatuře nenacházel příliš často, přesto jsme našli čtyřicet osm příkladů, jež jsou zahrnuty do této skupiny. Zjistili jsme, že český překlad jazykového materiálu se zpravidla ponechává nedotknutelný. Složený přísudek v ruštině je mnohdy do češtiny překládán stejným způsobem, tzn. také složeným přísudkem. Tento jev můžeme vysvětlit na základě příbuznosti obou dvou jazyků. Jak ruština, tak i čeština patří do slovanských jazyků a mají společné historické kořeny.
- 62 -
V. РЕЗЮМЕ Сказуемое или предикат – это наиболее важный член предложения, зависимый от подлежащего. Предикат определяет действие, состояние, качество или обстоятельство, которые несет подлежащее. По формальному выражению его можно разделить на глагольный предикат и предикат связочно-именной. Одним из видов сказуемого является сложное сказуемое, которое состоит из модификатора и глагола в инфинитивной форме. Такой предикат можно далее разделить по семантике на сложный глагольный предикат и сложный связочно-именной предикат. Данную бакалаврскую работу мы разделили на две части – теоретическую и практическую. В теоретической части изучалась характеристика и семантика сказуемого в русском языке и их эквиваленты в чешском. В ходе исследования мы определили основные различия и сходства по выражению предмета исследования в обоих языках. В практической части мы работали с художественной литературой 20-го века. Выписки из русского и чешского языков были нами соединены в две основные тематические группы – сложное глагольное сказуемое а сложное свазочно-именное сказуемое. Далее эти две группы разделились в подгруппы по значению – либо по фазовому, либо по модальному. Сложное глагольное сказуемое представляет одну из двух основных групп нашего исследования. Мы собрали 212 выписок, которые относятся к данному предикату. Нашей первой задачей было проанализировать собранный материал по фазовому признаку. Как уже было отмечено в теоретической части, фазовый признак выражает начало, продолжение или конец действия. По этому способу мы также разделили примеры в следующие подгруппы, включающих в себя согласованные и несогласованные конструкции: А)
Начало действия – в эту группу мы выписали 31 пример. Далее собранный языковой материал мы разделили по наиболее употребленным глаголам:
- 63 -
Глагол начать – 14 примеров Согласованные конструкции – 10 примеров (srov.: Когда же он приблизится, то угадавшая начнет подпрыгивать / Když se pak přiblíží, ta která hádala správně, začne poskakovat); Несогласованные конструкции – 4 примера (srov.: Настоящий врач начинает лечить еще здорового человека / Dobrý lékař začne s léčbou u zdravého člověka);
Глагол стать – 16 примеров Согласованные конструкции – 12 примеров (srov.: Он стал шевелить руками и бросаться воздухом / Začal pohybovat rukama a poskakovat ve vzduchu); Несогласованные конструкции – 4 примера (srov.: С чувством искреннего восхищения я стал говорить о том / S upřímným nadšením jsem se rozhovořil o tom);
Глагол пуститься, приняться, пойти – 1 пример Согласованные конструкции – 1 пример (srov.: и он принялся успокаивать Боброва / Jal se Bobrova uklidňovat);
Б)
Продолжение действия – в эту группу мы выписали 12 примеров Согласованные конструкции – 3 примера (srov.: все продолжают сидеть неподвижно / všichni zůstávají nehybně sedět); Несогласованные конструкции – 9 примеров (srov.: Но он продолжал карабкаться наверх / Přesto lezl vzhůru dál);
В)
Конец действия – в эту группу мы выписали 16 примеров Согласованные конструкции – 10 примеров (srov.: они перестали являться. / přestali ho navštěvovat); Несогласованные конструкции – 6 примеров (srov.: Вы бы перестали балакать, господин! / Kdybyste nežvanil, pane!);
- 64 -
Сложный глагольный предикат был далее рассмотрен по модальности его выражения. Собранный материал мы разделили по наиболее употребленным модификаторам:
Глагол мочь – 14 примеров Согласованные конструкции – 14 примеров (srov.: я мог пойти туда / Mohl jsem tam jít); Несогласованные конструкции – 0 примеров
Глагол хотеть – 17 примеров Согласованные конструкции – 16 примеров (srov.: Вы что-то хотели сказать мне? / Chtěl jste mi něco říci?); Несогласованные конструкции – 1 пример (srov.: многие захотят бежать / mnozí dostanou chuť utéci);
Другие глаголы – 38 примеров Согласованные конструкции – 22 примера (srov.: и действительно, умеет поесть / a opravdu umí pojíst); Несогласованные конструкции – 16 примеров (srov.: он сумел установить / přišel na to);
Безличные глаголы – 17 примеров Согласованные конструкции – 12 примеров (srov.: Следовало бы выждать время / to bych měl doopravdy vyškrtnout); Несогласованные конструкции – 5 примеров (srov.: потом ей пришлось провожать Николая на окраину города / Potom jí připadla úloha doprovodit Nikolaje za město);
Предикативные наречия – 35 примеров Согласованные конструкции – 29 примеров (srov.: что-нибудь вам должно было помешать / Něco vám v tom muselo zabránit); Несогласованные конструкции – 6 примеров (srov.: нельзя о нем забыть ни на секунду / ne a ne na to zapomenout);
- 65 -
Предикативные прилагательные – 20 примеров Согласованные конструкции – 19 примеров (srov.: мы должны попытаться! / musíme se o to pokusit!);
Следующей подгруппой, которую мы рассматривали, была подгруппа, включающая в себя примеры с эмоциональным признаком. Было найдено 11 соответствующих примеров. Согласованные конструкции – 2 примера (srov.: Вы не боитесь ехать, Ниловна? / Vy se přece nebojíte jet, Nilovno?); несогласованные конструкции – 9 примеров (srov.: Как я любила играть ему / Jak ráda jsem mu hrávala!).
Сложное связочно-именное сказуемое являлось второй большой группой, которую мы исследовали. К этому предикату среди материала обнаружилось 48 соответствующих примеров. Как и в случае со сложным глагольным предикатом, мы соединили их в общие подгруппы по фазовому и модальному значениям. Фазовая группа была разделена только по глаголу перестать быть, и было найдено 4 примера. Согласованные конструкции – 4 примера (srov.: я перестал быть слагаемым / přestal jsem být součástí); несогласованные конструкции – 0 примеров. По модальности собранный материал мы разделили в подгруппы по разным модификаторам:
Глагол мочь – 12 примеров Согласованные конструкции – 10 примеров (srov.: что я вам могу быть полезен / že bych vám mohl být užitečný); Несогласованные конструкции – 2 примера (srov.: как только могут быть близки люди / jak se jenom mohou sblížit dva lidé);
Глагол хотеть – 4 примеров Согласованные конструкции – 1 пример (srov.: Отчего же вы не хотите всегда быть такой, как теперь? / Proč nechcete být taková jako nyní?);
- 66 -
Другие глаголы – 5 примеров Согласованные конструкции – 3 примера (srov.: и он непременно пожелал быть фараоном / a on si velmi přál být faraónem); Несогласованные конструкции – 2 примера (srov.: Умей бояться, умей и смелым быть! / Bát se, i být odvážný!)
Безличные глаголы – 1 пример Согласованные конструкции – 1 пример (srov.: Приходилось и за то быть благодарным / Museli jsme být vděčni); Несогласованные конструкции – 0 примеров
Предикативные наречия – 8 примеров Согласованные конструкции – 4 примера (srov.: Если должно быть правдивым / Mám-li být upřímný); Несогласованные конструкции – 4 примера (srov.: Нельзя же быть таким бесстыжим! / Není přece možné, abys byl takhle nestydatý!);
Предикативные прилагательные – 14 примеров Согласованные конструкции – 9 примеров (srov.: что должен быть счастлив / že bych měl být šťasten). Несогласованные конструкции – 5 примеров (srov.: Но "Интеграл" должен быть нашим / Ale „Integrál“ musí patřit nám);
Примеров, относящихся к эмоциональному признаку, в художественной литературе найдено не было, поэтому мы привели несколько возможностей их выражения при помощи диалогов с носителями языка.
Массив языкового материала был собран с помощью выписок из девяти художественных сочинений русской литературы 20-го века – Валерий Брюсов – Огненный ангел, Константин Вагинов – Гарпагониада, Максим Горький – Мать, Сергей Есенин – Анна Снегина, Евгений Замятин – Мы, Александр Куприн – Молох, - 67 -
Булат Окуджава – Похождения Шипова или старинный водевиль, Борис Пастернак – Воздушные пути, Михаил Шолохов – Судьба человека, их переводов на чешский язык. Мы получили 260 примеров, относящихся к сложному предикату. Наибольшее количество примеров получено среди сложного глагольного сказуемого. Сложное связочно-именное сказуемое среди выбранной литературы появлялось нечасто. Мы узнали, что русский перевод на чешский остается, как правило, нетронутым. Сложный предикат в большинстве своем переводится одинаковым способом, так называемым сложным сказуемым. Это явление можно объяснить тем, что и русский, и чешский языки принадлежат к одной языковой группе – славянским языкам, которые имеют общие исторические корни.
- 68 -
VI. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Excerpované prameny: БРЮСОВ, В.: Огненный ангел. AZ.LIB.RU. [online]. [cit. 11. 4. 2013]. Dostupné z: < http://az.lib.ru/b/brjusow_w_j/text_0108.shtml>. BRJUSOV, V.: Ohnivý anděl. Přeložila T. Hašková. Odeon, Praha 1978.
ВАГИНОВ, К.: Гарпагониада. AZ.LIB.RU. [online]. [cit. 10. 4. 2013]. Dostupné z:
. VAGINOV, K.: Harpagoniáda. Přeložili M. Hnilo a V. Svatoň. Brody, Praha 1998.
ГОРЬКИЙ, М.: Мать. Москва, «Государственное издательство художественной литературы», 1950. GORKIJ, M.: Matka. Přeložil V. Borek. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1955.
ЕСЕНИН, С.: Анна Снегина. Москва, «Детская литература», 1974. JESENIN, C.: Anna Sněginová. Přeložil L. Kubišta. Odeon, Praha 1986.
ЗАМЯТИН,
Е.:
Мы.
AZ.LIB.RU.
[online].
[cit.
2.
4.
2013].
Dostupné
z: . ZAMJATIN, J.: My. Přeložili V. a J. Tafelovi. Euromedia Group k.s., Praha 2006.
КУПРИН, А.: Молох. Москва, «Государственное издательство художественной литературы», 1953. KUPRIN, A.: Moloch. Přeložil J. E. Dlouhý. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1955.
- 69 -
ОКУДЖАВА, Б.: Похождения Шипова или старинный водевиль. Москва, «Советский писатель», 1975. OKUDŽAVA, B.: Šipovova dobrodružství aneb Starodávná fraška. Přeložila L. Dušková. Lidové nakladatelství, Praha 1977.
ПАСТЕРНАК, Б.: Воздушные пути. Москва, «Советский писатель», 1982. PASTERNAK, B.: Vzdušné tratě. Přeložili T. Hašková, J. Honzík, J. Hulák, B. Johnová, J. Traufer a J. Zábrana. Odeon, Praha 1986.
ШОЛОХОВ, М.: Судьба человека. Москва, «Русский язык», 1979. ŠOLOCHOV, M.: Osud člověka. Přeložila V. Š. Vendová. Lidové nakladatelství, Praha 1984.
Odborná literatura: BAUER, J. - MRÁZEK, R. - ŽAŽA S.: Příruční mluvnice ruštiny pro Čechy II. Skladba. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1966. DOLEŽELOVÁ, E.: Лекции по морфологии русского языка. Skriptum. Masarykova univerzita, Brno 2002. FLÍDROVÁ, H. – ŽAŽA, S.: Синтксис русского языка в сопоставлении с чешским. Skriptum. Univerzita Palackého, Olomouc 2005. GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka českého Díl IV. Skladba. Upravil František Trávníček. Česká akademie věd a umění, Praha 1929. GREPL, M. – KARLÍK, P.: Skladba češtiny. Votobia, Olomouc 1998. GREPL, M. – KARLÍK, P.: Skladba češtiny: cvičení a výklad. ISV, Praha 1999. GREPL, M. – KARLÍK, P.: Skladba spisovné češtiny. Vyd. 2. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1986. HORÁLEK, K. (red.): Русская грамматика 2. Academia, Praha 1979.
- 70 -
KARLÍK, P. – NEKULA, M. – RUSÍNOVÁ, Z. (red.): Příruční mluvnice češtiny. Vyd 1. Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1995. KUBÍK, M. (red.): Русский синтаксис в сопоставлении с чешским. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1982. PETR, J. (red.): Mluvnice češtiny 3. Skladba. Academia, Praha 1987. TRÁVNÍČEK, F.: Mluvnice spisovné češtiny. Část II. Skladba. Melantrich, Praha 1949. САВКО, И. Э.: Русский язык : от фонетики до текста. Минск, «Харвест», 2005. ШВЕДОВА, Н. Ю. (ред.): Русская грамматика. Том II. Синтаксис. Москва, «Наука», 1982.
Slovníky a encyklopedie: KRAUS, J. - PETRÁČKOVÁ, V. (red.): Akademický slovník cizích slov. II. díl. L-Ž. Academia, Praha 1995. REJZEK, J. (red.): Český etymologický slovník. Vyd. 1. Leda, Voznice 2001. ГАЛАВАНОВА, Г. А. – СОРОКОЛЕТОВ, Ф. П. (ред.): Словарь совремменного русского литературного языка. Том XIII. Москва – Ленинград, «Академия наук СССР», 1962. КАРАУЛОВ, Ю. Н. (ред.): Русский язык: энциклопедия. Москва, «Большая Российская Энциклопедия», 2003.
Diplomové práce: FUČÍKOVÁ, M.: Именное сложное сказуемое. Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Filozofická fakulta, Brno 1964. HORKOVÁ, M.: Fázovost predikátu v současné ruštině. Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Filozofická fakulta, Brno 1978.
- 71 -
Internetové zdroje: HAUSENBLAS, K.: Slovesná kategorie výsledného stavu v dnešní češtině. Naše řeč 1, ročník
46/1963.
[online].
[cit.
10.
4.
2013].
Dostupné
z:
rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2721>. INTERNETOVÁ JAZYKOVÁ PŘÍRUČKA. [online]. [cit. 1. 4. 2013]. Dostupné z: . VEJVODOVÁ,
J.:
Adjektiva.
[online].
[cit.
30.
3.
2013].
z: < http://fpe.zcu.cz/kcj/studium/studijni_materialy/Vejvodova_A-djektiva.pdf >. ГРАМОТА.РУ. [online]. [cit. 2. 4. 2013]. Dostupné z: .
- 72 -
Dostupné
