Skupinový rozvoj. sociálních a emočních dovedností dětí s ADHD ve školním prostředí. Tereza Vlčková

Skupinový rozvoj sociálních a emočních dovedností dětí s ADHD ve školním prostředí

Tereza Vlčková


Tereza Vlčková

Skupinový rozvoj sociálních a emočních dovedností dětí s ADHD ve školním prostředí Mgr. Tereza Vlčková

Tato publikace byla vytvořena v rámci projektu „Centrum poradenských služeb pro žáky s ADHD a lehkou mentální retardací“ s registračním číslem CZ.1.07/1.2.09/04.0029, jehož příjemcem je Základní škola, Brno, Palackého 68. Projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Skupinový rozvoj sociálních a emočních dovedností dětí s ADHD ve školním prostředí Mgr. Tereza Vlčková Vydala Základní škola, Brno, Palackého 68 Palackého tř. 68, 612 00 Brno Sazba, obálka a tisk - Legraf s.r.o. www.legraf.cz 2013

Publikace je určena pedagogickým a poradenským pracovníkům škol, kteří se setkávají s žáky a studenty s hyperkinetickou poruchou (ADHD). Měla by sloužit jako inspirace pro hlubší a systematickou skupinovou práci s těmito dětmi. Následující podněty vycházejí z mnohaletých zkušeností s vedením skupin dětí s ADHD v prostředí základní školy orientované na péči o žáky se specifickými poruchami chování.


Hyperkinetická porucha (ADHD)

Hyperkinetická porucha (ADHD)

Hyperkinetická porucha (také ADHD – attention deficit hyperaktivity di-sorder) je charakteristická třemi základními symptomy – poruchou pozornosti, impulzivitou a nadměrnou aktivitou. Příznaky se objevují již v raném dětství, přetrvávají v různých situacích (škola, domov, volnočasové aktivity apod.) a vyskytují se častěji u chlapců. Děti s ADHD jsou méně sociálně zdatné, z čehož plyne opakovaný neúspěch v dětském kolektivu. Bývají hodnocené jako paličaté, zbrklé, emočně labilní, výbušné, nezodpovědné, s nízkým sebehodnocením apod. Eliminace potíží vyžaduje systematickou práci rodičů, pedagogů, lékařů a poradenských pracovníků. Nejúspěšnější pak bývá spolupráce všech výše zmíněných subjektů a především přímá práce s dítětem v „terénu“ (domácí prostředí, škola). Jako jedna z nejužitečnějších forem terapie je práce ve skupině vrstevníků, mezi kterými dítě přímo pocítí, zda jeho aplikované vzorce chování přinášení sociální odměnu a je schopno je průběžně měnit a upevňovat.

9


Organizace dětské skupiny


Stanovení cílů Před započetím výběru vhodných žáků do skupiny a vytvořením plánu činností je vhodné stanovit obecné i konkrétní cíle, ke kterým má daná skupinová práce směřovat. ■■ Obecný cíl: Vytvoření rozvojové skupiny dětí s ADHD v prostřední školy, nikoliv skupiny psychoterapeutické. ■■ Konkrétní cíl: Zaměření na konkrétní potíže, které se u žáků vyskytují (pozornost, agresivita, impulzivita, konflikty v kolektivu, přístup k autoritám, vztah mezi Petrem a Michalem apod.).

Výběr dětí Výběr dětí do skupiny je důležité pečlivě zvážit tak, aby její struktura kopírovala naše cíle. Pokud jsou žáci ve škole integrovaní skupinově, je vhodné zařadit do skupiny všechny děti jednoho třídního kolektivu a využít tato setkání mimo jiné i pro tmelení kolektivu a řešení aktuálních potíží v něm. Jsou-li žáci ve škole integrovaní individuálně, vybíráme do skupiny děti na 11


základě jejich problému (ADHD). Je třeba dbát principu věkové blízkosti - stmelovat žáky ve stejné věkové kategorii (maximálně 2 roky rozdíl). Někdy bývá velmi užitečné vytvořit heterogenní skupinu dětí s ADHD – v jedné skupině se setkají děti s různými deficity (jedinec s převládající poruchou pozornosti, impulzivní typ apod.). Děti pro sebe navzájem představují vzor a mohou si pomoci a poradit, jak řešit dílčí problémy. Homogenní skupina naopak umožňuje intenzivnější zaměření na menší počet potíží (trénink pozornosti, organizace práce a času apod.). Ve všech případech je nutné zařazované děti dobře znát, respektovat dobrovolnost a investovat čas do jejich počáteční motivace. Skupinová setkání musí získat punc výjimečnosti a pozitivního zisku. Nezbytností je vyžádání písemného souhlasu rodičů.

Velikost skupiny Počet dětí ve skupině opět závisí na předem stanoveních cílech, míře postižení dítěte a počtu vedoucích. Pro kvalitní práci je vhodné nepřekračovat počet 4-5 osob na jednoho dospělého.

Častost setkání Děti s hyperkinetickou poruchou dobře reagují na pravidelně se opakující aktivity, se kterými mohou předem počítat a mají jasnou strukturu. Aby byl vedoucí ve svém snažení úspěšný, je užitečné se s mladšími dětmi setkávat co nejčastěji a jednotlivá sezení koncipovat maximálně na 45 minut. U starších žáků je možné omezit setkání na jedno za 2 týdny a případně je prodloužit.

12


Osobnost a role vedoucího skupiny V ideálním případě by se měl vedoucí skupiny rekrutovat z řad poradenských pracovníků školy či speciálních pedagogů. V případě skupinové integrace (tzn. práce s celou třídou dětí s ADHD) lze skupinu vést v tandemu vytvořeném z poradenského pracovníka školy a třídního učitele. Některé aktivity je možné zahrnout do výuky občanské nauky nebo do třídnických hodin. Důležitá je zkušenost vedoucího s prací s těmito dětmi, vysoká frustrační tolerance, schopnost uplatnit princip „laskavé důslednosti“ a pravidelný kontakt se supervizorem. Role vedoucího v jednotlivých aktivitách musí být velmi flexibilní, málokdy se však dostává do ryze autoritativní pozice. Kontroluje dodržování skupinových pravidel a dodržování pravidel aktivit, přiděluje výhody a odměny (málokdy sankce), podporuje a řídí diskuzi, působí jako komentátor dění, intenzivně motivuje jednotlivé účastníky při monotónnějších aktivitách.

Volba prostoru a pomůcek Vhodnost prostoru a využívaných pomůcek může výrazně ovlivnit průběh samotných aktivit. Skupina by se měla setkávat vždy ve stejném prostoru, který je pro děti ve všech směrech bezpečný. Vhodná je neprůchozí zavřená místnost s menším množstvím nábytku a zbytečných předmětů, které by mohly odpoutávat pozornost dítěte od skupinových aktivit. Pomůcky musí být uschované a děti k nim mají přístup jen v případě, že s nimi aktuálně pracují. Zasedací pořádek (v kruhu na zemi, na židlích, u stolu) by měl být předem naplánovaný a vedoucí by měl trvat na jeho dodržení. Vzhledem k motorickému neklidu dětí je dobré z místnosti odstranit všechny předměty, kterými by si mohly ublížit a které by mohly poškodit.

13


Struktura setkání, plánování aktivit a témat


V prvních sezeních děti vytvoří seznam pravidel skupiny, která budou na setkáních dodržovat. Vhodné je zavedení transparentního bodového systému, který bude odrážet schopnost dodržovat tato pravidla. Jelikož body jsou pro děti příliš abstraktní odměnou, je možné nastavit krátkodobé cíle (bodové limity), kdy dítě získává menší odměnu např. zvýhodnění v konkrétní aktivitě či malý dárek. Vedoucí zdůrazní pravidlo mlčenlivosti (nevynášení informací ze skupiny), které také sám dodržuje. Pozitivně je hodnocena i schopnost nezúčastnit se aktivity, ale vydržet v klidu nebo dostavit se na skupinu a vydržet do konce. Nadstandardně je hodnocena schopnost spolupráce a pozitivní komunikace. Starší žáci či studenti často nevyžadují odměnový systém, setkání je pro ně samo o sobě odměnou. Pak by měl vedoucí respektovat přání skupiny a vyzkoušet, zda nový systém bude fungovat. Konkrétní aktivity se vždy odvíjí od cílů, potřeb skupiny a jednotlivých účastníků. Je dobré respektovat aktuální naladění skupiny a maximálně využít klidových momentů k diskuzi. Obecně však děti s ADHD lépe reagují na dynamičtější strukturu hodiny. Děti se předem mohou od vedoucího dozvědět, jakou schopnost konkrétní hra rozvíjí a po každé aktivitě by mělo následovat alespoň stručné zhodnocení a uzavření tématu. Většina činností by měla obsahovat aspekt spolupráce, nikoliv soutěže. Vzhledem k pozornostnímu deficitu je třeba instrukce před činností několikrát zopakovat a předem jasně určit časový limit a bodové ohodnocení. 15


Orientačně lze aktivity rozdělit do těchto kategorií: ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■ ■■

16

trénink pozornosti a pracovní paměti rozvoj týmové spolupráce sebeovládání podpora sebevědomí; sebepoznání rozvoj emočních dovedností; empatie organizace času a plánování činnosti komunikace relaxační techniky, rozvoj smyslového vnímání aktivity a témata vázaná na roční dobu či důležité mezníky školního roku další důležitá témata: přátelství, láska, životní cesta atd.


17


Inspirace pro konkrétní aktivity a témata


Následující aktivity mají představovat pouze inspiraci pro vedení skupiny. Ostatní hry naleznete v literatuře uvedené v zadní části této publikace a především vytvoříte či upravíte sami na míru své skupině v souladu s jejími potřebami.

Trénink pozornosti a pracovní paměti Klidové úkoly podporující rozvoj jednotlivých složek pozornosti je vhodné zařazovat na začátek sezení. Skupina se tak zklidní a naladí na skupinovou spolupráci. Vhodné jsou jednoduché monotónní úkoly, které vyžadují volní úsilí a motivaci dítěte.

Písmenka Pomůcky: těstovinová písmenka do polévky Instrukce: „Vyberte z této hromádky písmenek co největší počet N; sestavte během 3 minut všechna vaše křestní jména; sestavte co nejvíce zvířat, která nemají nohy“ atd. Poznámka: Mladší děti je nutné povzbuzovat, podporovat společné hledání písmenek a rozdělovat role jednotlivých účastníků (hledač, vymýšleč, skládač, počítač apod.) 19


Vyfoť si předmět Pomůcky: složitý předmět nebo hračka Instrukce: „Dostanete do rukou tuto věc na 1 minutu, pozorně si ji prohlédněte.“ Po 1 minutě je předmět uschován, následují 3 otázky, které se týkají drobných detailů předmětu. Poznámka: V závěrečném zhodnocení je dobré vyzdvihnout klidnější a soustředěnější účastníky, kteří v této aktivitě vynikali.

Rozvoj týmové spolupráce Většina skupinových činností by měla být založena na principu spolupráce a komunikace mezi jednotlivými účastníky. Lze zařadit i aktivity, jejichž úspěch je podmíněn pouze spoluprací celé skupiny. V těchto případech je velmi podstatné závěrečné zhodnocení, které reflektuje skupinovou dynamiku.

Postav věž Pomůcky: několik stavebnic smíchaných v jedné krabici Instrukce: „V časovém limitu společně postavíte co nejvyšší věž, která musí sama stát alespoň 10 vteřin. Za každých 10 cm získáte 1 bod. Můžete pracovat i samostatně, v tom případě však získáte pouze 1 bod za 20 cm.“ Poznámka: Vedoucí skupiny v průběhu hry koriguje spolupráci, navrhuje možné role jednotlivých účastníků (vyhledávač vhodných kostek, přidržovač apod.). Následuje diskuze, proč a kdy je výhodnější s ostatními spolupracovat, jakou roli jednotliví účastníci přirozeně zaujímají a zda je pro ně a pro skupinu užitečná.

20


Sebeovládání Projevy zvýšené impulzivity bývají často nejhůře přijímány ze strany většinové společnosti. Aby se děti s ADHD úspěšně socializovali, musí se průběžně učit zpomalovat a zastavovat své reakce, společensky přijatelným způsobem je ventilovat nebo nahrazovat jinými.

Když zuřím Pomůcky: papíry, pastelky, barvy Instrukce: „Co tě dokáže rozzuřit?“ „Jak reaguješ?“ „Je to výhodné?“ „Co ti pomáhá, abys tak nereagoval?“ „Vyrob si návod, kde budou všechny tyto možnosti napsané nebo nakreslené.“ „Vyrobte všichni dohromady plakát, kde budou všechny rady společně.“ „Vyrobte plakát pro paní učitelku/mámu/sestru/kamaráda, aby věděl/a, co má dělat, když začínáte zuřit.“ Poznámka: Následuje diskuze o tom, co to s ostatními dělá, když vidí kamaráda zuřit. Děti společně rozebírají, jak někdy zuří dospělí, jak tuto situaci ne/zvládají a jak by s touto emocí měli zacházet. Mladší děti kreslí svůj vztek, případně ho kresebně umístí do schématu svého těla (hlava, břicho, pěsti apod.)

Podpora sebevědomí; sebepoznání Opakovaný neúspěch dítěte s ADHD vede k jeho sebepodceňování a dítě se postupně učí vynikat spíše v negativních projevech. Důležité je, aby poznalo i svoje pozitivní vlastnosti a schopnosti a pokusilo se je častěji využít v sociální interakci.

21


Jaký jsem Pomůcky: papíry, tužky Instrukce: „Každý se podepište na spodním okraji papíru. Nyní předejte papír kamarádovi po své pravici. Zleva k vám doputoval cizí papír. Napište na něj jeho majiteli, co se vám na něm líbí, v čem je dobrý, co umí. Svoji zprávu nepodepisujte a zamotejte papír tak, aby nebyla vidět. Pošlete papír dál.“ Poznámka: Na závěr aktivity ke každému doputuje jeho seznam pozitivních vlastností a schopností, které na něm ostatní oceňují. Svá pozitiva přečte majitel nahlas. Následuje živá diskuze. Tuto aktivitu děti s ADHD velmi prožívají a je třeba zpětné vazbě věnovat dostatek času.

Rozvoj emočních dovedností; empatie Děti s ADHD mívají větší potíže v rozpoznávání a pojmenování emocí vlastních i cizích, schopnosti vcítit se do pocitů druhého a vhodně reagovat na emoční projevy druhých lidí. U mladších dětí začínáme pracovat pouze se základními emocemi (strach, smutek, radost, vztek), u starších přidáváme složitější a diferencovanější stavy (překvapení, lítost, soucit apod.).

Rozpoznávání emocí Pomůcky: karty s obličeji osob v různém emočním rozpoložení; obrázky situací a předmětů, které mohou emoce vyvolat (rozbitý hrnek, dárek, zlý pes, pohřeb apod.) Instrukce: Účastníci diskutují o tom, jaké znají emoce, kdy je naposledy ovládl takový silný stav, jak to na sobě a na ostatních poznají, jak se cítí v této chvíli. „Nyní si každý z vás vylosujte kartičku s obličejem člověka, který se nějak cítí. Pokuste se nám emoci zahrát. Můžete hrát celým tělem.“ Ostatní hádají. Poté ke kartě obličeje hledají vhodné situace, které mohly stav vyvolat. Následuje 22


vymýšlení vhodných reakcí, vět, které bychom mohli dané osobě říct. „Přišli jsme na to, že Honza představuje smutek. Možná se mu rozbila hračka. Co byste mu v této situaci řekli?“ Poznámka: Cílem aktivity je také zjištění, že v každém z nás vyvolávají různé situace různé emoce.

Organizace času a plánování činnosti Plánování a organizace obecně přestavují pro dítě s ADHD velkou neznámou. Děti se pak svému okolí jeví jako nedůsledné, nespolehlivé, líné apod. Potíž však bývá v tom, že dítě většinou nemá schopnosti pro strukturované plánování, vytváření systému a řádu a potřebuje v tomto směru intenzivní vedení a trénink. Tyto potíže často přetrvávají v menší míře do dospělosti.

Proč chodím pozdě Pomůcky: stopky Instrukce: „Dokážete dobře odhadovat čas? Vyzkoušíme to. Tento časový úsek představuje minutu.“ Vedoucí upozorní, až uplyne minuta. „Nyní si každý zkuste odhadnout, kdy minuta skončí. Až budete mít pocit, že uplynula, řekněte teď.“ Vedoucí zaznamená individuální odhad každého účastníka. Následuje diskuze o tom, jak se odhad odráží v běžném životě a jaké jsou možnosti řešení. Vnímání času je subjektivní a záleží na činnosti, kterou jedinec vykonává (monotónní, zábavná apod.) a na schopnosti odpoutat se od ní. Poznámka: Lze odhadovat 3, 5 nebo 10 minut a snažit se odpoutat pozornost dětí jinou hrou.

23


Komunikace Do nácviku komunikačních dovedností zahrnujeme techniky asertivity trénované na modelových situacích a řízené řešení aktuálních problémů v kolektivu. Trénink se prolíná všemi situacemi a je-li třeba, zastavujeme hru a věnujeme se pouze nácviku, dokud situace není vyřešena a pochopena všemi zúčastněnými. Nacvičené techniky si děti následně mohou vyzkoušet v reálně situaci a na dalším sezení diskutují o svých úspěších.

Reakce na pochvalu a kritiku Instrukce: 1. Diskuze o pochvalách a kritice, děti popisují svoje zkušenosti. 2. První kolečko pochval: „Pochvalte osobu po své levici, osoba může reagovat, jak bude chtít.“ 3. Diskuze o tom, co v nás chválení ostatními vyvolává a jak na to reagujeme (stydíme se, vymlouváme, degradujeme chválené apod.). Shoda na vhodném způsobu reakce, což je jednoduché poděkování. 4. Druhé kolečko pochval: „Pochvalte osobu po své pravici, osoba pouze poděkuje.“ 5. První kolečko kritiky: „Řekněte osobě po své levici, co se vám na ní nelíbí. Osoba musí mlčet.“ 6. Diskuze o tom, jak se kritizovaní cítili, když nemohli reagovat. Vysvětlení techniky otevřených dveří. 7. Druhé kolečko kritiky: „Řekněte osobě po své pravici, co se vám na ní nelíbí. Osoba může použít techniku otevřených dveří“ (př. „Ty máš ale dnes hnusné vlasy!“ „Ano, máš pravdu, dnes jsem se moc nečesal.“) 8. Závěrečná diskuze. Domácí úkol – účastníci si vyzkouší techniku v reálné situaci mimo skupinu. Poznámka: Aktivity se musí zúčastnit i vedoucí skupiny!

24


Relaxační techniky; rozvoj smyslového vnímání Pravidelně aplikované relaxační techniky a aktuální zaměření na smyslové vnímání vede u snadno vzrušivých dětí k celkovému zklidnění, méně častým projevům agresivity a lepšímu soustředění. Dítě se naučí uvolňovat tělo v situacích, kdy je napjaté, především různými variacemi progresivní relaxace.

Smysly Pomůcky: předměty, které lze rozpoznávat různými smysly (chuť, čich, sluch, hmat), šátek na zavázání očí Instrukce: Aktivitě předchází diskuze, kterými smysly můžeme vnímat svět, co rádi a neradi vnímáme, které vjemy nás zklidní a naopak rozruší. Jednomu ze zúčastněných jsou zavázány oči a dostane do rukou neznámý předmět. Skupina radí, jakými smysly je možné předmět rozpoznávat. V absolutním klidu dítě odhaluje, co drží v rukou. Každé dítě si na závěr vytvoří seznam předmětů, které je uklidňují. Vedoucí nabízí jako možnost relaxační míček, plyšového maskota, vonnou mast, žvýkačku apod. Může následovat výroba relaxačního míčku (nafukovací balónek naplněný rýží nebo čočkou).

Aktivity a témata vázaná na roční dobu či důležité mezníky školního roku Svátky a důležité akce školy lze velmi dobře využít jako téma pro dětskou skupinu. Děti si mohou psát novoroční předsevzetí a předsevzetí do nového školního roku, vyrábět a předávat valentýnky, psát dopis nemocnému kamarádovi, vykonávat dobré skutky určené tomu, kdo má narozeniny nebo svátek; ti menší vytváří seznam svých dobrých skutků i prohřešků pro Mikuláše nebo Ježíška.

25


Další důležitá témata Především starší žáci a studenti vyžadují rozbor osobních nebo existenciálních témat, jako je přátelství (vytváření inzerátu na nejlepšího kamaráda), láska (3 nejdůležitější lidé v mém životě), životní cesta a budoucnost (kresba plánované životní dráhy), rodinné vztahy apod. K těmto tématům je třeba přistupovat velmi citlivě. Pokud je téma na konci sezení pro některé z dětí neuzavřené, věnuje vedoucí dítěti individuální čas nebo pokračuje v tématu na dalším sezení.

26

Literatura, kterou je možné využít pro přípravu na skupinová setkání Erkert, A.: Hry pro usměrňování agresivity. Praha: Portál, 2011. Kolařík, M.: Interakční psychologický výcvik. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. Liebmann, Martian.: Skupinová arteterapie. Praha: Portál, 2005. Nadeau, Micheline.: Relaxační hry s dětmi. Praha: Portál, 2003. Neuman, J.: Dobrodružné hry a cvičení v přírodě. Praha: Portál, 2011. Oaklander, V.: Třinácté komnaty dětské duše. Dobříš: Drvoštěp, 2010. Portmannová, R.: Jak zacházet s agresivitou. Praha: Portál, 1996. Šimanovský, Z.: Hry pro zvládání agresivity a neklidu. Praha: Portál, 2002. Vecheta, V.: Indoor aktivity. Brno: Computer Press, 2009. Vecheta, V.: Outdoor aktivity. Brno: Computer Press, 2009. Zemánková, M., Vyskotová, J.: Cvičení pro hyperaktivní děti. Praha: Grada, 2010.

27

Tato publikace byla vytvořena v rámci projektu „Centrum poradenských služeb pro žáky s ADHD a lehkou mentální retardací“ s registračním číslem CZ.1.07/1.2.09/04.0029, jehož příjemcem je Základní škola, Brno, Palackého 68. Projekt je financován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Skupinový rozvoj. sociálních a emočních dovedností dětí s ADHD ve školním prostředí. Tereza Vlčková

Recommend Documents