Seznam příloh Příloha 1: otázky pro informátory ............................................................................................... P1 Příloha 2: rozhovor s Janem Pokorným .................................................................................... P4 Příloha 3: rozhovor s Peterem Duhanem .................................................................................. P7 Příloha 4: rozhovor s Petrem Králem...................................................................................... P10
1
Přílohy Příloha 1: otázky pro informátory 1) Cíle Radiožurnálu a cílová skupina a) Jaké jsou hlavní cíle Radiožurnálu jako veřejnoprávní stanice? b) Jaká je cílová skupina posluchačů Radiožurnálu? c) Proč je cílová skupina Radiožurnálu zvolena jako poměrně široká (30-70 let)? d) Jaký je ideální posluchač Radiožurnálu? 2) Zpravodajská versus hudební stanice a) Jak byste vymezil tzv. rozhlasový formát Radiožurnálu? b) Má vyšší či nižší procento podílu hudby na vysílání stanice ovlivňovat způsob výběru hudby? A proč? c) Máte nějaký zahraniční vzor/inspiraci, k níž byste chtěli vysílání Radiožurnálu přiblížit? d) Jak jsou moderátoři Radiožurnálu obeznámeni s hudební složkou? Jak s ní pracují? 3) Hudební dramaturg a) Jaké je oficiální zadání pracovní náplně hudebního dramaturga na Radiožurnálu? b) Jaké má hudební dramaturg kompetence? c) Komu se zodpovídá? d) S kým konzultuje výběr hudební složky? 4) Podřízení se vkusu posluchačstva a) Jaký je váš osobní názor na poměr poslechovosti a kvality? Čemu dáváte přednost? Co je podle vás důležitější? b) Jak byste definoval kvalitní hudbu? c) Mělo by médium veřejné služby fungovat jako opinion leader/orientátor, který lidi upozorní na novou kvalitní populární hudbu? d) Měla by stanice veřejné služby i vzdělávat nebo jen následovat vkus posluchačů? 5) Práce s výzkumy P1
a) Jakou roli hrají pro výběr hudby na Radiožurnálu výzkumy oblíbenosti skladeb? b) S jakými všemi typy výzkumů pracujete? c) Jak s výsledky těchto výzkumů konkrétně pracujete? d) Myslíte, že máte nějaké rezervy – co by šlo udělat lépe? 6) Selekce ve výzkumech a) Podle jakých kritérií vybírá Radiožurnál skladby do výzkumů posluchačských preferencí? b) Proč nechává Radiožurnál ve výzkumech respondenty vybírat již z předvybraných skladeb? c) Myslíte si, že je výběr skladeb v těchto výzkumech dostatečně pluralitní? d) Jsou do těchto výzkumů řazeny také novinky? V jaké míře? 7) Rotace skladeb a Selector a) Podle jakých kritérií vybíráte skladby do vysílání Radiožurnálu? b) Je pro vás, v porovnání s minulým způsobem tvorby hudební dramaturgie, současný způsob výběru hudby na Radiožurnálu krokem kupředu? Je efektivnější z hlediska počtu skladeb, jejich rotace a obecně-kvalitativně? A proč? c) Dle jakých kritérií se vytvářejí kategorie písní v Selectoru? d) Jaké ty kategorie jsou (resp. kolik jich je?)? 8) Vnější vlivy a) Jaký vliv mají na výběr hudby pro Radiožurnál vnější faktory, například tlak hudebních vydavatelství či manažerských společností? b) Setkal jste se vy osobně s tlakem, aby se na Radiožurnálu hrál konkrétní interpret, skladba nebo produkce z konkrétní hudební „stáje“? c) Jakým způsobem zohledňujete připomínky/ohlasy od posluchačů Radiožurnálu, týkající se jeho hudební složky? d) Jakým způsobem zohledňujete připomínky/ohlasy od hudebních expertů (kritiků, publicistů atp.) týkající se hudební složky Radiožurnálu? 9) Budoucí vývoj P2
a) Kam směřuje Radiožurnál do budoucna ve smyslu poměru hudby a mluveného slova? A proč?
P3
Příloha 2: rozhovor s Janem Pokorným Jan Pokorný – šéfredaktor Radiožurnálu 1) a)
zpravodajská stanice Českého rozhlasu, cíle: poskytovat nezávislé objektivní užitečné zpravodajství a publicistiku b) těžko mluvit o konkrétní cílové skupině, médium veřejné služby poskytuje službu všem, s trochu nadsázky od nuly do 115 let; každá stanice je nějak vyprofilovaná, musí na někoho pomocně zacílit – pro RŽ středoškoláci, vysokoškoláci 30-55 let c) rozpětí je ještě uprogramovatelné, práce s touto věkovou výsečí může uspokojit celou škálu lidí v tomto rozpětí, zájem o zpravodajství je širší; bylo by to jednodušší zacílit, ale poplatky platí všichni a nemůžeme si dovolit zbytek eliminovat d) každý, kdo poslouchá RŽ; čili každý člověk s rozhledem a přehledem, se zájmem o život v ČR, ale i ve světě, je zvědavý; rád bych to definoval demograficky, ale neskamarádilo by se to s realitou - definovat konkrétněji nejde, o zpravodajství se víc zajímají muži – 60 ku 40, ženy čekají jiné obsahy, muži si najdou spíš sport; je to složitý mix – zohledňujeme všechny myslitelné i nemyslitelné aspekty 2) a)
proud zpravodajství, publicistiky a hudby; není to stanice mluveného slova; vysílání typu proud má v ČR i v návaznosti na starší generaci (Československý rozhlas) svoji tradici, svoje publikum, které je na to zvyklé, hodí se do uspěchanější doby, kdy se rádio ze 70% poslouchá jako kulisa; rozhlasu se nedaří získat dostatečné pokrytí na VKV síti (celoplošné – aniž by za to mohl), aby mohl do éteru vypustit plnohodnotnou all news stanici – pokud by se to povedlo, tak by se daly stanice přeprogramovat b) teď je to 50 na 50; kdybychom byli hudební rádio, na programování se to výrazně projeví, víc titulů, vic novinek... záleží, co tvůrce stanice chtěl, a to jsme zpátky u socio-profesní kategorie; těmito úvahami se nezaobíráme – dokud bude formát nastavený takto, my s ním hýbat nebudeme; obecně to samozřejmě má vliv c) nemáme, jinde v Evropě je málokde takový proud jako je RŽ – buď jsou to BBC formáty (all news), nebo rakouské (ORF Hitradio 3) s mnohem silnější hudební složkou a servisními informacemi, zpravodajství je mnohem jednodušší (ne složitější reportáže, montáže), RŽ je tedy unikátní, podobnost s polským rádiem Trojka – ale ne úplně ve všem; RŽ nemá pořady jako takové, míval hudební pořady, ale už nemá (má pár jiných pořadů) - ale snažíme se to formátovat do proudu, abychom byli připraveni do vysílání dostat aktuální informace nebo formát změnit a vysílat třeba hodinu jenom mluvené slovo, pokud si to událost vyžádá d) hudba je pořád doplňkem pro zpravodajství a publicistiku - podle toho s ní pracují; mají vždycky k dispozici playlist se zakladními informacemi k písním – je čistě na úvaze moderátora, kolik toho řekne, záleží to na citu a na vyhodnocení situace - o vikendu je to vhodnější například, nebo nový výrazný titul; cíleně to nepřehání 3) a)
aby vybíral tituly, které odpovídají definovanému formátu stanice, aby v přiměřené míře playlist osvěžoval novinkami, aby se pokusil z entity vkusů a preferencí sestavit playlist, z něhož by posluchač neměl pocit opakování, nudy, ale zároveň aby na něj nebylo příliš novinek a neznámých titulů – to většinový posluchač nechce, nejsme hitové radio; 90% už by mělo byt prověřených, osvědčených, neměly by vadit b) b) neomezené takřka, je na jeho erudici, jak se zadáním vypořádá, jednou za čas (na měsíční bázi) to analyzuje a konzultuje s šéfredaktorem, ale i s hudebním dramaturgem celého Českého rozhlasu, jak playlist vypadá, jak se formát vyvíjí, co funguje a co nefunguje... c) d) primárně s šéfredaktorem, dramaturg má ještě dva kolegy, kteří spolupracuji i na hudební a i zvukové slozce (zvuková grafika), sound stanice musí být na první poslech identifikovatelný a aby k sobě ladil; RŽ hraje mainstream 4) a) idealně, když jdou ruku v ruce, když se nabízí publiku kvalitní obsahy, které posluchače b) zmnožují a nevyhánějí, výrazný rozdíl: přizpůsobit se vkusu publika x vyhovět přání publika, přizpůsobit se je velice snadné, ale snažíme se řídit „vyšším vkusem“; tituly si necháváme testovat – nabídneme některé tituly jen tak z legrace a ony fungují, ale ta hudba na RŽ nepatří, je to tenký led (líbí-nelíbí je individuální), obsloužit je všechny je náročné; hudba je pořád ale jenom doplňkem
P4
c)
neumím definovat kvalitní hudbu; médium veřejné služby – kvalita ve zpravodajství, kvalita i v zábavě, což hudba je; nechci do toho promítat osobní preference, což by byla základní manažerská chyba; duležité je mířit na střed (ABBA, Queen – pro někoho kvalita, pro někoho ne); většinové ohlasy diváků za poslední dobu jsou převážně kladné - ale to jsem opatrný jakkoli to hodnotit, každopádně se nezavděčíme všem nikdy d) zpravodajsky by mělo fungovat jako opinion leader v obsazích, ale není naším cílem to dělat v hudbě – být nositelem toho, co je kvalita v hudbě, to ani v případě RŽ být nemá, když si sedne třicet lidí do hospody, nikdy se neshodnou, která písnička je kvalitní a která nekvalitní; něco jiného je hudba jako součást informačního segmentu – dlouho očekávané album, novinka, tak ano, má cenu to zdůraznit (když je pod tím story) a odvysílat, ale není to důvod zařadit to do playlistu e) přání posluchačů je naším zadáním – ať už ve zpravodajství nebo v hudbě, neměli bychom klesnout pod obecnou laťku vkusu (třeba jednoduchý song s plytkým textem na tři akordy, pokud to není rocková pecka, sem nepatří) 5) a)
výzkum je zajímavým pomocníkem, všechno se dělá na základě zkušenosti, vzdělání, zadání a intuice – a je dobré si občas zkontrolovat, jestli se v těchto parametrech trefujeme podle měřitelných metod; je důležité si část titulů v playlistu otestovat a pak se rozhodnout – záležitost dramaturga, k čemu se přikloní; je důležité při nasazování novinky, u které není jistota, ze je obecně přijatelná, tak je dobře si zjistit (prostřednictvím call-outů), jak to působí, spíš pomocník, není to samospásné; žádný dramaturg si nedovolí projektovat svoje osobní preference do playlistu; měření nám dává zpětnou informaci a my se podle toho buď zařídíme, nebo nezařídíme b) jednou za čas (když jsou peníze) si necháváme otestovat baterii několika desítek nebo stovek titulů (posluchači se pouští ukázky do půl minuty a oni nějak reagují, líbí-nelíbí, zajímánezajímá, obehrané-neobehrané) - auditoria, operativně používáme call-outy (desítky lidí); závisí to na ceně a my nemůžeme moc rozhazovat c) buď to utvrdí v tom, že jsme na správné cestě; pokud je tam výrazný negativní ohlas, není problém titul nahradit jiným; nechceme si na něčem, co je doplňkem, zbytečně vyhánět posluchače od rádia; lidé si stěžují někdy na zkrácení písniček před jejich koncem d) metodika je v pořádku, zvažujeme, jestli by se průzkumy neměly dělat přes internet, což má svoje úskalí (ne všichni jsou počítačově gramotní) 6) a) je to čistě v kompetenci hudebního dramaturga b) jinak to nejde, nekonečný vejíř titulů by asi nešel, každá metoda má svoje limity – z technických a časových důvodů, hudební dramaturg má tu hlavní zodpovědnost a taky zodpovídá za tento předvýběr c) v rámci definovanovaneho formátu je dostatečně pluralitní d) v 10% jsou, ale ne vždy se na trhu dojde k souběhu výrazných novinek s termínem šetření 7) a) a) odpoveď viz výše b) je krokem, jsem v tomto opatrný v hodnocení; pokud se mění vnímání hudební složky RŽ k pozitivnímu, tak opatrně bych řekl, že je to krok dopředu; obecně kvalitativně nevím, ale rotuje víc titulů (kolem tisícovky) než loni touto dobou; nové je to, že jsme si víc prozkoumali, že je 60% mužů a 40% žen, čili jsme v některých aspektech malinko přitvrdili c) je to na hudebním dramaturgovi – co je v A, B, C... částečné restrikce jsou tam taky – něco jenom na večer a na noc, některé jen ráno d) kategorie co do četnosti rotací – pracujeme s A, B, C, D (žádné další kategorie - to dělá selektor sám) 8) a)
žádný; ustoupilo to naprosto, ale vždycky je tam lidský prvek, který to do selektoru dá; dříve byli živí dramaturgové, kteří chodili do práce s deskama – ale to už je pryč; dal se vysledovat spíš jenom příklon (k vydavatelství, k interpretovi), selektor toto ale eliminuje b) ne moc často, ale občas do teď – ale není to tlak, jsou to spis nabídky, pošlu to dramaturgovi a pak se shodneme, jestli se to hodí do formátu; nikdy se nesetkal s tlakem od bossů c) změna, ke které došlo loni touto dobou, je výsledkem většího negativního ohlasu (virtualního nebo reálného); každý den v průměru odpovídám na 2-3 maily tohoto typu d) nevytváříme hudební představení, je to proud muziky a zpravodajstvi a pohled odborné veřejnosti bude vždy příliš odborný; je vůbec možné napsat kritiku na proud (není to koncert, představení)?, její funkce je dána tím, že je to jenom doplněk, aby si posluchač na chvíli
P5
odpočinul od informací; mě zajímá zkušenost hudebních dramaturgů, kteří se už dost let na tomto poli úspěšně pohybují 9) a)
nemáme v úmyslu poměr slova a hudby výrazně měnit; výtka od posluchačů: vysílání je příliš komplikované, protože převládá kulisový poslech a u nás se střídá jedno téma rychle s druhým, takže ta rekreaktivni funkce rádia může být potlačena; poměr hudby se zvýšil od ledna (z každé hodiny jsme vyndali jeden příspěvek zpravodajský), ale vždycky se něco děje, takže zpravodajství stejně vždycky převáží, stejně to extra nedodržujeme, čili reálný poměr hudby bude 50 na 50
P6
Příloha 3: rozhovor s Peterem Duhanem
Peter Duhan – ředitel Českého rozhlasu 1) a)
poskytovat stoprocentní veřejnou službu, v podmínkách RŽ to znamená akceptovat formát, který je nastaven jako roll news (každou chvíli nové zprávy, čerstvé, z celého území ČR a včetně regionů, zprávy ze světa, ze sportu, z kultury a z ekonomiky); zpravodajsko-informační stanice, informační= informace bezprostředně se dotýkající posluchačů RŽ, máme hodně posluchačů v autech = dobrý info servis o cestách a dálnicích, přehled a časté informace, zpravodajství o počasí - není stejné počasí na celém území ČR, čili ze všech koutů ČR, chceme, aby servis byl komplexní pro celou ČR; spotřebitelské chování – chceme učit, aby se nenechali napálit, aby se orientovali, upozorňovat na chyby, které lze očekávat; chceme pěstovat u posluchačů zdravé gastronomické návyky, poskytnout osvětu, jak se zdravě a levně najíst – to je programové zaměření; RŽ se vyvíjel, navázal na vysílání Hvězdy, vyvíjel se jako stanice zpravodajsko-publicistická s velkým podílem hudby, což je složité – ambice je, aby pokrýval co největší věkové spektrum (30-60-70 let), hudební vkus se láme po deseti letech, takže je strašně složité uspokojit tak široké věkové spektrum našich posluchačů, pokoušíme se najít rozumný kompromis, do budoucna je ambicí RŽ více a více omlazovat, přesněji zacílit na 25-50 let, protože pro starší by měla posloužit Dvojka, je to běh na dlouhou trat, maximálně musíme využívat potenciálu lidí b) nemůžeme vynechat období před rokem 1989 (Hvězda), protože z té stanice se rekrutují dnešní posluchači, v tom čase to byla jediná stanice tohoto typu (bez konkurence), takže se to vyvinulo tak, ze je pro širší spektrum posluchačů, je to dáno historickým vývojem, nedá se udělat násilná změna, musí se pracovat velice obezřetně, cílem je neztratit posluchače, zároveň omlazovat a zároveň starší posluchači by měli přejít na tu druhou stranici Dvojku, je to transfer jisté cílovky na jinou stanici, bije se tam vkus a je těžké to sladit; široké rozkročení způsobuje programové problémy c) mimořádně aktivní muž nebo žena, ke svému životu potřebují zpravodajství a informace všeho druhu, aby se mohli v každodenním životě (soukromém i profesním) podle těchto informací a zpravodajství orientovat 2) a)
zpravodajsko-informační hudební stanice nebo zpravodajsko-informační stanice s výrazným podílem hudby; odkaz na historický vývoj, oslovit všechny posluchače Hvězdy, tehdy byla „progresivní hudební“ stanice na tu dobu (hudba byla tehdy, jaká byla - socialistická) b) dlouhodobý problém s hudební dramaturgií kvůli málo živým písním, navýšili jsme radikálním způsobem množství písniček, soustředili jsme se na estetickou stránku hudebního výběru, prolomili jsme odér 70.-80. let, výrazně hrajeme i novinky, podíl mezi českou hudební tvorbou a anglosaskou je ve prospěch anglosaské, aktivní posluchač ji totiž preferuje, je velice náročný pokud jde o kvalitu české tvorby; zvýšil se i podíl české hudby i novinek, ovlivňujeme hudební vkus, hudbou neurazit je špatná premisa, protože ani nikoho nepotěšíte - nám se povedlo tu tezi prolomit a dnes je větší část posluchačů alespoň mírně potěšena c) je to ošidné, nedá se to automaticky aplikovat (kvůli historickému vývoji...); zpravodajská stanice jako je RŽ je standardem i v jiných rozhlasech veřejné služby, zpravodajsko-hudební je standard v ČR – o čemž svědčí 700 tisíc denních posluchačů, stále je poptávka po tomto typu stanice; kdyby se to mělo postavit na zelené louce, tato stanice by měla být bez hudby, ale musí se respektovat vývoj, protože stanice bez hudby (all news nebo all talk) mají podíl na trzích na západě, ale nejsou to stanice masové, ale spíš menšinové d) je to v kompetenci šéfredaktora, hudebního dramaturga a vedoucího programu Ondráčka (zástupce šéfredaktora – pozn. autora); přestalo platit, že playlist je posvátný, více se akceptuje osobní vhled moderátora, konzultuje své představy s hudebním dramaturgem, aby se zachovala dynamika a proudovost, tak to střídání písně-obsah musí byt v nějakých proporcích; na Dvojce moderátoři přímo zasahují do vysílání a playlistu 3) a) nevystavuji popisy práce, ode mě dostal jedno zadání: změnit výrazně hudbu a získat nové posluchače b) dramaturg není papežem populární hudby, zaleží vždy na osobnosti, na jeho zkušenostech, na jeho citu pro to zásadní – pro obsahy, zpravodajsko-informační složku; musí stanici cítit - i její formát, hudba není jenom doplňkem (jak to bylo donedávna), ale součástí celku c) šéfredaktorovi stanice RŽ, protože je zodpovědný za vysílání stanice jako celek
P7
d) šéfredaktor, ale oni to budou vědět lépe (Král - dramaturg), také s jedním z poradců ředitele 4) a)
ideální stav je vysoká kvalita=vysoká poslechovost, nemůžeme a nebudeme slevovat z kvality obsahu za žádných okolností, ale musí se respektovat, že společnost se výrazně změnila, takže se musíme (formálně) přizpůsobovat novým požadavkům těch posluchačů, kteří poslouchají RŽ – tomuto typu stanice (zatím) více vyhovuje proudové vysílání, dynamika, kratší obsahy, ne dlouhé, hudba, forma musí být v jednotě s obsahem, forma nesmí vyčnívat nad obsahem, obsah by neměl zabít formu, mělo by to být v rovnováze - formální postupy a obsah (příklad: reportáž více svědčí Radiožurnálu než dokument v porovnání s jinými stanicemi) b) 20 různých názorů od 20 lidí; umění zaujmout spočívá ve vytvoření společného jmenovatele, který je přibližně stejný pro všech 20 lidí; je to složité u takového proměnlivého fenoménu jako je populární hudba (různé druhy, styly, vývoj za posledních 20 let...); pro mě osobně jsou to Beatles – dokážou oslovit i mladší ročníky; je to strašně subjektivní c) ano, mělo. Už zvýšením počtu hraných novinek se stáváme normotvorným médiem, troufáme si na novinky, ne jen na osvědčenou kvalitu = to je také smyslem veřejné služby; protimluv stará hudba x nové informace, proto celé vysílání vrže; rolí stanice je uvádět i novinky d) jednou ze zásadních rolí rozhlasu veřejné služby je kvalitativně posunovat i hranice poznání; podstata je v tom, ze bychom neměli spoléhat na pouhou poptávku spíš pasivních posluchačů, cíl je oslovit co nejvíc aktivních (kteří chtějí poznání) 5) a)
bez testování nebo průzkumů kvality hudby se neobejdeme, potřebujeme se orientovat v rozmanitém posluchačském vkusu, najít společného jmenovatele je důležité; metodiky výzkumu znáte-neznáte, což je ošidné (donedávna znáte=dobré, teď nově znáte-líbí/nelíbí, neznáte-líbi/nelíbí – což je obrovský posun, především o novinkách; neznáte-líbí znamená automatický přesun do playlistu) b) pravidelné focusy, pozice na trhu, musíme se naučit pracovat i s lepšími analýzami konkurence; zintenzivnili jsme výzkumnou činnost, aby byl výsledek co nejodpovědnější (=výstupem je playlist); věnujeme tomu velkou pozornost; výzkumy nejsou levné, čímž se musíme řídit; RŽ má prioritu ve vedení Českého rozhlasu, na což je brán zřetel při testování c) musí se analyzovat, na základě výsledku se musí zpracovat série doporučení a na stanici je, jak s doporučeními bude dále pracovat; doporučení jsou víceméně realizována a závazná, zejména, když se pod to podepíše vedení (náměstek pro program a vysílání nebo ředitel pro vysílání) d) vždycky jsou rezervy, jediným limitem jsou finance; záleží na míře správně provedené analýzy, čísla se můžou číst různě; interpret výzkumů musí být zdatný profesionál – v této oblasti tolik odborníků nemáme 6) a) vlivy byly, ale je to smrtící a nevede to k dobrým koncům b) jednou - s Vondráčkovou, jinak vůbec ne; je to dáno i tím, že jsem znám tím, že nevyhovím c) jednoduše jsme dospěli k názoru, že vlna negativních ohlasů je tak masivní a intenzivní, že posluchači v tomto případě mají jednoznačně pravdu, museli jsme s tím něco udělat, společný jmenovatel: „změna musí nastat, protože jinak přijdeme o posluchače“; jednotlivý názor posluchače na hudbu je strašně subjektivní a tak těžko se nachází společný jmenovatel, je to často odsudek, který vychází z osobniho vkusu individualistických posluchačů, posluchači mají vyhraněný vkus; kdybychom toto brali v potaz, tak se dotkneme většiny nepříznivě; platí, že spokojení nenapíšou, píšou nespokojení – kde se to také musí rozlišovat, část jich je velmi vzdělaná a poučená, takže se s nimi dá diskutovat, ale také jde o přísné osobní soudy, kde argumentace není argumentací – takoví posluchaci u nás nenajdou oporu a nepokoušíme se jim nic vysvětlovat; s posluchači je nutné vést dialog, je na posluchači, jestli mé argumenty přijme, neznáte další zpětnou vazbu (po vlastní argumentaci, málokdo odepíše zpět); doba nesouhlasu 2011/2012 už je dávno pryč, nedostal jsem pět měsíců záporný mail na RŽ (ale ani kladný) d) to už je vážnější - zabýváme se tím, ale ta vlna kritiky od těchto lidí už spíš pominula, minimálně si uvědomují, že k té změně došlo
P8
7) a)
výrazně poměr hudby měnit nebudeme, 50 na 50; model se nám zdá optimální, ale nevylučuju, ze do budoucna (když bude jinak vyprofilovaná Dvojka a když se Plus dostane na VKV a zabydlí, bude mít silnou posluchačskou základnu) můžeme opatrně alespoň přes den trochu podíl hudby zvýšit – ale nikdy nepřekročí 60% - což ale v tuto chvíli není aktuální, je to podmíněno výše zmíněným
P9
Příloha 4: rozhovor s Petrem Králem
Petr Král – hudební dramaturg Radiožurnálu 1) a)
spíš bych se soustředil na hudbu, nicméně RŽ má být nejmasověji poslouchaným okruhem Českého rozhlasu, informuje a připomíná minulost; cílovka musí být (priorita 30-50 let, přesahy do plusu tam ale jsou, což je dobře), 30-60 je těžce saturovatelná, prirority jdou často proti sobě, snažíme se nejít proti vkusu lidi nad 50 let, zohledňujeme i jejich názor, abychom je neodpudili, protože pořád tam máme dost posluchačů; 60% muži, 40% ženy, muži mají větší hlad po informacích, i při hudebním testování tedy klademe důraz na mužskou část posluchačů b) lidi s vyšším vzděláním (je jich podle testů skoro 40%), úspěšnější, což je zjevný ze skladby programu; lidi, kteří se chtějí něco dozvídat, rádio není postavený na hudebních emocích a posluchače nedržíme 60 minut v 70. letech a 80. letech, kdy jim bylo dobře, ačkoli tato muzika musí být hrána - ale nestojí to jenom na ní c) cílová skupina není až tak široká, cílovky jsou po dekádách, přičemž 5 let je přesah, navíc je to v zadání (nejmasovější); potřeba najít silnou cílovou skupinu a i v návaznosti na další okruhy – RŽ vyčistil hudební formát o některé interprety, něco nechal ostatním okruhům Českého rozhlasu, patří to jiným, prostě se nám to do toho hudebního klastru nehodí; musí se stanici vetknout zvukovost, která je složena z několika žánrů, který k sobě ještě jdou, což je daný zvukovostí muziky a taky filozofií celé stanice, řeší se další aspekty do vhodnosti hudebního formátu d) neexistuje; někdo mezi 30-50 lety, pracující, zajima se o dění ve společnosti, o dění všeobecně, není fixovaný nutně jenom na minulost, ve který mu bylo dobře 2) a)
zpravodajská stanice s hudební složkou; když se snažíme uchopit veřejnoprávno z pohledu hudební dramaturgie – primárně chceme k lidem dostat informace (zprávy, povědomí o všeobecným dění) a to prokládáme hudbou, snažíme se o hudbu takovou, která se líbí cílové skupině (ne nám); ambice mít masovou poslechovost, ale nutně nejdeme po tom, co je masově nejoblíbenější, přestože u komerčních stanic to funguje; poměr 50 na 50, nemůžete posluchače vychovávat i slovem i hudbou, protože by to posluchač nevydržel; testujeme a hrajeme hudbu, kterou posluchači chtějí slyšet, ale ořezáváme to o spotřební zboží pofidérní kvality, ačkoli víme, že by spousta z dob reálnýho socialismu titulů testama prošla, ale ty hrát nechceme a nebudeme b) nemyslím si; posluchač je pořád stejný a snažíme se ho zaujmout a udržet; ideální je mít stanici jako je ORF 3 (veřejnoprávní, mluví, atraktivně hraje, mluví jasně, stručně a výstižně – informace ve stravitelných dávkách) a k tomu mít stanici mluvenýho slova, kde si posluchač vysvětlení najde; je to o tom, co od toho čekáte c) to dost dobře nejde, český trh je odlišný, ale koncepční inspirace jsou veřejnoprávní okruhy ve světě, ORF 3 (spíše hudební stanice na rozdíl od RŽ) a to stejné německý VDR2 nebo BBC4 (muzika a info v rozumných dávkách); naši posluchači si stěžují, že hrajeme pořád to samý dokola, ale my máme 1200-1300 aktivních skladeb, což máme víc nez ostatní srovnatelný veřejnoprávní okruhy ve světě (o několik set, 200-400) d) nově dostávají informace o všech novinkách, mají za povinnost (neděje se to vždy) muziku uvádět hlavně, když je nová; do práce s muzikou zasahuje technik, který dělá stopáže a hudbu zkracuje (což aktuální telefonát může celé zbourat) a okolnosti nejde předvídat; o tom je rádio – živý organismus 3) a)
připravuje a fakticky programuje playlist hudební stanice, ve spolupráci s výzkumným oddělením pravidelně připravuje zadání hudebních testů, výsledky testů zapracovává do hudebního programu stanice, průběžně monitoruje hudební složky vysílání konkurečních stanic, udržuje a rozvíjí vlastní všeobecný přehled v hudební oblasti, udržuje a navazuje kontakty s umělci a jejich zástupci, představiteli hudebních institucí za účelem případné budoucí spolupráce; řídí obsah hudební složky vysílání dané stanice b) zařadit tu či onu píseň do vysílání nebo do hudebního testu, test zapracovat do vysílání tak, jak vyšel – v mým zájmu je, aby stanice měla co nejvíc posluchačů c) šéfredaktor, ale i externí poradce doktor Dvořák, právo veta mám já (já dělám playlist takovej, jakej je) d) s externím konzultantem (doktor Dvořák) a výsledkama testů
P10
4) a)
nechtějte po mně osobní názor, tohle nejde, takhle ne; můj vkus musí aspoň částečně ovlivnit výběr věcí do testu, můj vkus se projevuje spíš stopově, musí být vize a pocit, ale hlavně se musí respektovat názor posluchače; ze sociologickýho pohledu je potřeba si uvědomit, ze když se někdo ozve, přísluší k 20% menšině aktivní (to potvrdí každý sociolog), ostatních se musí zpětně dotázat (najmout si na to agenturu a nechat si udělat studii), nárůst je 56 tisíc posluchačů od doby, co jsem tady – takže to není asi úplně blbě, většina dá kostru, co v tom hudebním formátu má být, jestli se občas uchýlíte k tomu, že máte pocit, ze ostatní rádia jsou na tom líp – tak do té pevné kostry jde něco vložit, ale opatrně; je to o testec b) neptejme se mě na to, já nejsem hudební kritik, na to vám neodpovím, nemám mandát ani ambici toto říkat, mně se líbí jak srágory, tak věci těžký; co je kvalitní, posoudit nejde c) co to je vlastně kvalita? Od RŽ nikdo nečeká, že bude něco objevovat; pokud máte zadání nejmasovější médium a primárně šířit zprávy, tak ten okruh musíme dělat tak, aby byl pro konzumenta atraktivní a nosnej; nemáme ambice objevovat; v zadání je taky nahrání absolutního odpadu, priorita vždycky budou informace, cílem je šířit informace a vzdělání, ale v rámci hudby nevzdělávat anebo to dělat opatrně a posluchače nepřehltit (výjimky: Lenka Nová...) - dělat to opatrně a posluchače nenaštvat, priorita jsou vždy informace d) musí se to dělat tak, aby lidi nebyli otrávení 5) a)
zásadní, jestliže nad tím někdo ohrnuje nos, tak neví, co mluví; musíme se zeptat, abychom věděli 2 druhy: starší základ – hall-testy neboli auditoria (1-2x ročně, několik set respondentů a hudebních ukázek, líbivost, znalost, ohranost) a další testy - call-outy (spíš přes internet, najme se na to agentura – Median, IPSOS, SCAC – hlavně jsou to novinky, kdy se hodnotí jejich vhodnost a stravitelnost pro posluchače, zjišťujeme, jestli je píseň vhodná do hudebního klastru, co hraje RŽ); mě zajímá, jestli jsou tam vyložený negace proti skladbě od posluchačů, jestli ji cílovka neodmítá; jsou to spojené nádoby – lidi kladně hodnotí to, co znají, ale někde to musí poznat; to, co poslouchá, se prodává samo; měly by se hrát kapely, co vyprodají stadiony a ne kluby; když je hodně plusů, ale i hodně mínusů, znamená to, že ve většinovým médiu hrát určitě nemáte b) výsledky testů (hall-testů) do zapracování je dělí do skupin A-H podle výzkumů (A dopadlo ve výzkumech nejlíp, ale je jich jenom 340 – z těch se celý playlist sestavit nedá, 200 písní, který bychom hrát neměli – ty jsou víceméně vymazaný, ale úplně ne, hrajeme je někdy v nočním formátu), testy neposkytnu (mám jenom jeden z loňského roku – otestovali jsme dohromady 1200 skladeb), je to interní záležitost; otázka je – co je škodlivější (nadprůměrná znalost nebo ohranost); ne jenom kopírování denního playlistu na noc (tak to dělal předchozí dramaturg) – já mám na noc vytvořenej systém druhých levelů (od každý kategorie je subkategorie slabších, který se dávají na večer – ty slabší jsou většinou ty, po kterých řve aktivní menšina posluchačů, „kvalita“); ptáme se lidí z přímých konkurenčních stanic (Frekvence 1, Impuls) call-outy - novinky (dělají se na základních posluchačích Radiožurnálu), neptáme se v nich jenom na to, jestli se jim to líbí nebo to znají, ale jestli si myslí, že to patří do celkové zvukovosti Radiožurnálu; hodnotí se znalost, jak se líbí (jak moc, vadí/nevadí), vhodnost, tedy všech (i těch, co píseň neznají) se ptáme na hodnocení- toto se dělá zhruba každý měsíc; separuju si, co zrovna potřebuju (věk cílové skupiny apod.); občas zkoušíme několikrát, co u posluchačů neobstojí c) nevím, co na to mám říct - dělám, co můžu, maximum, co umím, dělám to 23 let; na Rádiu City jsme sami vyvíjeli systém testování a dělali si databázi posluchačů a vlastní callouty; rezervy asi mám, ale asi o nich nevím 6) a)
jestliže jste 22 v tomhle oboru a máte najetou konkurenci, tak o základu není sporu; v červenci loni byla rychlá změna formátu, která proběhla trochu svépomocí, ale já vím, co za dlouhou dobu vysíláním prošlo a mohlo zanechat nějakou stopu, pak přišly testy, který to ještě mírně upravily; jde nám o to mít co nejvíc posluchačů, ale nejdeme za tím těma prostředkama, jakýma za tím jdou komerční rádia (ale považujeme je za konkurenci, protože hrajeme taky pro lidi), veřejnoprávní neznamená, že lidi musím zprudit tím, že do nich budu tlačit to, co vlastně nechtějí (měli bychom menšině vymezit zvláštní, menšinový okruh); snažíme se přiblížit co nejvíce posluchačům, adekvatníma prostředkama dosáhnout toho, aby byli spokojení; nechceme dělat Michala Davida (protože jsme veřejnoprávní), ale nemůžeme stát na Radůze, na Nerezu, na Zrní a podobně; hranice je jasně definovatelná – když mi dáte
P11
seznam, tak vám to vyškrtám; výjimky potvrzují pravidlo - máme-li hosty, který jsou v rámci formátu a nejlíp i vytestovanýho základu, můžeme je pustit, ačkoli nejsou v playlistu (ačkoli nejsou rozhlasový produkt – jako třeba Pražský výběr) – pokud je to s vysvětlením, ale host si nemůže říct, co ho zajímá, to je na dramaturgovi b) lidem se líbí pořád to samý a někdy vás překvapí; vždycky se musí předvybrat, nejde nabídnout nekonečné množství písniček; vycházím z cílové skupiny a z toho odvodím, co člověk ve svým životě slyšel a může chtít slyšet; na desce jsou 2-3 silný věci, vydavatel a producent a kapela se shodnou na vybraných hitech (silný písničky), tak to je, není to tak, že bychom chtěli něco hrát do omrzení; člověk chce poslouchat hudbu, kterou má rád a která ho neodpuzuje; pokud chcete vzdělávat, uděláte si na to okruh - posluchač to od našeho okruhu nečeká a ani nemůže (ačkoli aktivní menšina by to tak chtěla) c) v rámci snesitelnosti hudebního klastru ano, musíte si stanovit zvukovost většinovýmu posluchači (neexistuje?) a na to existují výzkumy, který ten hudební klastr naznačí (klastr je to, co je snesitelný a svázatelný k sobě) d) ano, do call-outů; 7) a) to jsme si řekli už b) bezpochyby ano; nejsme ve výrobě zemědělských zařízení, ale generálně ano; systém je univerzální, nastaví se pak konkrétně podle potřeb danýho rádia c) vezmou se z testu a s ohledem na cílovou skupinu zařadit (je to po dekádách), dávkovat víc toho a míň toho Selector je prostředek, kterýmu musíte vdechnout život; nejdřív nastavíte kategorie a těm vdechnete život; novinky (kategorie C1 Current – zhruba 15 písní - a C2 Re-current, což je novinka, která už tu nějakou dobu je, má nějakou ohranost, posluchači to pořád nějak chtějí slyšet, C3 čekají nebo jsou v call-outu, nejsou aktivní kategorie) – novinky jdou jednou denně, ale výjimečně i můžou jít dvakrát – nejvyšší rotace, tak, aby se to nepotkávalo ve stejných pásmech časových (u silně vytestovaných věcí jenom) plus základ – kategorie 7, 8, 9, 2... podle dekád (70. léta, 80, léta, 90. léta, od roku 2000 a pak teda kategorie C, jde maximálně dvakrát denně); každá kategorie se dělí na dva levely (druhý level hraje v čase 19:00-05:00, aby ulehčil vytestovaným skladbám); pak se míchá finální podoba – jestli to sedí v devadesátkách, pak by se měly hrát devadesátky dvakrát-třikrát za hodinu, vyplnit to třeba kategorií 2, vykompenzovat kategorií 8 a tak dál – balancovat základ každou píseň je třeba okódovat, dát jí sound kód (pop, rock...energie, rychlost, jestli je „otvírák“ hodiny – ty nepoužívám pro noční programování, abych s nimi šetřil), pak se nastaví, jakou chci, aby měla celá hodina rychlost, aby se střídaly tyto žánry a tak – v tom se hodně projevuje subjektivní pohled dramaturga; já někdy kategorie manuálně přerovnávám, když mám ten pocit (konkurence nedokáže odhalit systém), je potřeba prostřídat i různý časový pásma (aby se nehrál interpret vždycky ve stejnou dobu) a hlídat čas písničky (aby to korespondovalo s předpokládanýma vstupama – to sladí editor); jednou za půl hodiny je nutno zahrát českou nebo slovenskou věc, což je problém (spousta věcí už je starých a není z čeho brát); já udělám playlist, editor to pak upraví, moderátor to musí na místě doladit playlist měníme i operativně, předem jenom vím, kdo bude host d) řečeno dříve 8) a)
prakticky žádný, tlak někdy je, ale jsem nezlomný, když se mi ta věc nelíbí nebo jsem přesvědčen, že se nehodí – nebo se nelíbí posluchačům; chraním svůj formát i proti kamarádům z těchto firem (Universal, CMI...), protože vím, jak to chodí; jsem osoba na svém místě, páky nejsou, maximálně mi někdo něco cpe a ja to dokážu zhodnotit; trh je malej, takže se snaží; mám zadání, že máme dělat rádio, který je úspěšný – vím, co je blbě, pak si to třeba otestuju, jinak to nejde; já jsem strážce formátu a nejde mi o to, aby se mělo dobře vydavatelství, ale o to, aby posluchač to chtěl b) setkal, bylo to spíš smutný a z neznalosti věci – ten člověk něco přines a chtěl mi za to zaplatit a já jsem řekl, že opravdu ne; na soukromých rádiích to ale prý chodí jinak c) viz výše, dvacetiprocentní menšina, která může něco naznačit; k přímým ohlasům se chováme adekvátně – že jde o menšinu; odpovídám hlavně na ohlasy, který jsou negativní, spíš to řeším po telefonu (než po mailu), když ten člověk není demagog; blbých reakci zase moc není, volám těm lidem a zpětnou vazbu mám dobrou (pokud cítím, že to má smysl) – můžeme skončit na patu, ale většinou ty lidi aspoň něco uznají; nemám unifikovaný mailový odpovědi pro posluchače
P12
d) já se s nima nebavím; zajímá mě, jak fungují renomovaní hudební dramaturgové v této zemi; kritikům se líbí to, co obvykle není pro masy; ať si Kománková říká, co chce a dál si vysílá na Radiu 1, který je pro minoritu; hudební kritikové vychválí Buriana a ocení to pár lidí, co mají vytříbenej vkus; já ale dělám hudbu pro většinu lidí v týto zemi, aniž bych jim dával úplný sračky; v něčem se určitě shodnem, ale já to nečtu; tudíž to není směrodatné, občas komunikuju s Josefem Vlčkem – je unikátní (hudebně vzdělanej člověk, hudební publicista a zároveň programuje rádia), je schopen semknout tyhle tři pohledy na hudbu – ačkoli oficiálně to jakoby nejde, protože je konkurence; s ostatníma nevím, moc ne 9) a)
pokud chceme být atraktivní v obsahu kvalitních informací, tak 60% (hudba) ku 40% je správně; veřejnoprávní stanice VDR a Osterreich – to dělají stejně, snaží se pokrýt všechny posluchačský potřeby a každej si musí vybrat; rádio musí hrát dohromady jako celek (nové znělky – hudební grafika, forma projevu, obsahy – důležitý je pocit z celku); testují se i reportáže; je to složitý, protože prioritou jsou zprávy, což je průšvih i pro hudebního dramaturga, protože u soukromých rádií je to tak, že si vyberete cílovou skupinu-vytestujete muziku-určíte zvukovost a pak to do posluchačů pálíte pořád, jelikož jdete na jistotu s hudbou a pak je na vás, jestli naplníte jejich potřeby... je to jednodušší než u rádia, který má jako prioritu zprávy a informace a cílová skupina přitom poslouchá všechno možný - je potřeba najít nějaké průsečíky (protože posluchači jsou vyznavači různých hudebních stylů), všem se nikdy nezavděčíte, ale musí jim to minimálně nevadit, vychovávat ušlechtilou hudbou – to už nefunguje vůbec
P13
