Rozhovor Zhodnocení nemocného
= záměrný slovní postup, který vede k poznání N = větší pravděpodobnost proniknutí do nitra pacienta, poznání a porozumění
Typy rozhovoru
Kdy navázat rozhovor ? 1
Dle počtu zúčastněných :
• Individuální • Skupinový
• Hygiena N na lůžku • Úprava lůžka s N • Mytí vlasů
Dle standardizace : • Volný • Výběrový ( nestandardizovaný) • Řízený (standardizovaný)
Kdy navázat rozhovor? 2
Individuální jednání s N mimo pokoj • • • •
Vysvětlování podstaty výkonu Doprovod N na vyšetření Výkon mimo pokoj N Chce-li nám N sdělit něco důvěrného
Výkon na pokoji N • Stlaní lůžek • Úprava lůžka pro nového N
Volný rozhovor 1
Zaměstnání dítěte hrou, kreslením a jinou činností Beseda s N • Zdr.osvěta • O knize • O ruční práci, kterou provádí
Déletrvající výkon
Nemá přesně daný cíl (např.první rozhovor s N je vždy tohoto typu), ale má daná svá pravidla Musí probíhat v takovém prostředí a atmosféře, aby se N cítil volně a byl přesvědčen o upřímném lidském zájmu o svou osobu S musí během celého rozhovoru prokázat schopnost citlivě naslouchat
1
Výběrový rozhovor 1 Volný rozhovor 2
Průběh rozhovoru : • S se představí a nabídne ruku k pozdravu • N oslovuje plným jménem • Po vzájemném seznámení naznačí zájem o N, jeho zdr.stav, rodinu … • Nezasahuje do řeči N, neusměrňuje sdělení • S je přívětivá, vlídná, nespěchá • S musí prokázat schopnost citlivě naslouchat • Konec rozhovoru → rozloučení se s N
= nestandardizovaný → má jasně stanovený cíl – získat informace o určitém stavu nebo události Předmět je vždy dán dopředu S Otázky a postup vedoucí k cíli jsou proměnlivé S má průběh vždy připravený, promyšlený a má připravené volně formulované otázky
Výběrový rozhovor 2
Řízený rozhovor
Improvizovat může jen u vedlejších nebo nedůležitých informací Výsledkem je konkrétní představa S o sledovaném jevu 4 fáze:
• Úvod • Vzestup • Vrchol • závěr
= standardizovaný → přesně stanovený cíl a podmínky Zjištění nebo objasnění dílčí části většího problému Otázky jsou přesné, stručné, výstižné, S je klade jasně a srozumitelně N nesmí prožívat rozhovor jako výslech, proto vhodné, aby mu předcházel rozhovor volný nebo výběrový
Obecné pokyny pro vedení rozhovoru 1
Obecné pokyny pro vedení rozhovoru 2
Stanovení cíle Předcházet má ochota k vytvoření důvěry a spolupráce N musí být přesvědčen, že jeho důvěra nebude nikdy zneužita S se musí připravit – ujasnit si smysl rozhovoru, zvolí vhodný typ, promyslí průběh a zajistí podmínky
Rozhovor má probíhat v optimálním prostředí Nutné zajistit si dostatek času S mluví pomalu, jasně vyslovuje Rozhovor začíná nenuceně nějakou indiferentní otázkou (např.počasí, květina na stolku N…) Správné oslovení N + správná výslovnost jména N
2
Obecné pokyny pro vedení rozhovoru 3 Nezasahuje do projevu N, neovlivňuje svými názory S je trpělivá Svým vystupováním přesvědčuje N o svém zájmu o něho Řečový a jazykový projev S
Obecné pokyny pro vedení rozhovoru 4 • Rychlost řeči • Zabarvení hlasu – působit příjemně • Rozvaha, kdy a jak přicházet s přestávkami • Pečlivá výslovnost, slova známá N !!!
• Síla hlasu – přiměřená prostoru, sluch ovým schopnostem N
Obecná slušnost – prosím, děkuji, dovolte … Haptika – vhodně volená Délka jedné „promluvy“ je přímo úměrná počtu osob ve skupině
Typy otázek 1
Typy otázek 2
Uzavřené = v direktivním rozhovoru, jsou omezované, vyžadují krátkou odpověď. Začínají výrazy „kdy, kde, kdo, co, kolik …“
Otevřené = při nedirektivním rozhovoru, otázky s otevřeným zakončením. Vyzývají N k doplnění pocitů, jsou široké. Očekávaná odpověď je delší než 1-2 slova. Nevýhodou je možnost, že se N rozpovídá o nepodstatných věcech
• Např. jaký lék jste si vzal , kde Vás to bolí, kolik máte let, kde jste spadla ….
• Např. jak se cítíte v poslední době, co Vás přivedlo do nemocnice, co jste mi chtěl dnes říci …..
Typy otázek 3
Empatická odpověď
Neutrální
• Např. co si o tom myslíte, proč si myslíte, že Vás operovali …
Sugestivní • Např. bojíte se zítřejší operace, že? Vezmete si ten lék nebo ne? ….
Často v kombinaci s neverbálním projevem empatie = nabídnutí kapesníku, položení ruky a ruku N … • Např. to pro Vás muselo být těžké, to Vás muselo ranit ….
3
Metody jak vést N bez přílišného vyrušování 1
Metody jak vést N bez přílišného vyrušování 2
Facilitace
Objasnění
• Usnadnění, ulehčení, podpora, pomoc • Např. ano, rozumím, pokračujte. A co pak?
• Vyjasnění odpovědi. N používá slova, která jsou nejasná, dvojsmyslná • Např. N- „cítím se jako simulant“ S – „co tím myslíte jako simulant?“ N – „myslím tím…“
Reflexe • Odraz, vzpomínání, uvažování, rozmýšlení, úvaha. • Opakování určitých frází a slov, které N použil a které ho podporují, aby pokračoval • Např. N – „obvodní S to používala při převazu.“ S – “při převazu?“ N – „ano denně s rivanolovým roztokem“
Otevřené otázky + a -
Uzavřené otázky + a -
Výhody
Výhody Otázky a odpovědi snadno kontrolovatelné Méně náročné pro N Méně zastrašující Odpovědi lehce dokumentovatelné
Dovolí N vyprávět S může vstupovat s poznámkami Lehká odpověď, nepůsobí zastrašujícím dojmem Odhalují to, co dotazovaný pokládá za důl. Mohou odhalit nedostatek informací, neporozumění Mohou odhalit pocity a myšlenky N
Nevýhody
Zaberou více času Navozují jen neúplné odpovědi N může zamlčet cenné informace Mohou navodit povídání o nepotřebných věcech Horší dokumentace odpovědí Nutná zručnost při zaznamenávání
Závěr rozhovoru 1
Naznačit N, že se blíží konec (např. máte ještě nějaké otázky?) Oznámit splnění účelu (např.tak, to by bylo zatím všechno, co jsem potřebovala vědět) Vyjádření ocenění x spokojenost s dosaženým cílem (např.mám radost z našeho rozhovoru, mnoho jsme vyřešili …)
Nevýhody Poskytují omezené informace Nemusí odhalovat, co si N myslí, co cítí Osoba vedoucí rozhovor může N ovládat svými otázkami
Závěr rozhovoru 2
Vyjádřit zájem o blaho N do budoucna (např.dávejte na sebe dobrý pozor, uvidíme se zase zítra…) Plánovat další setkání (např. uvidíme zase v pátek v 6.30, chc i vidět, jak se Vám daří) Signalizace, že daný čas uplynul (např. čas se naplnil, lituji, musím končit, mám povinnosti…)
4
Naslouchání 1
Naslouchání 2
= první a nejdůležitější fáze osobního rozhovoru Slyšení – fyziologická záležitost, zachycení zvuku Naslouchání - psychologická záležitost, pochopení, interpretace toho, co slyším
Rizika a obtíže s nasloucháním: Slyšené slovo má sugestivní moc (přemlouvání) Posluchač je zranitelnější – slovo může zasáhnout Naslouchající je pasivní, rozhovor usměrňuje hovořící Interpretace toho, co slyšíme je obtížná
Překážka v komunikaci 1
Překážka v komunikaci 2
Pacient nechce komunikovat:
Pacient nemůže komunikovat:
• Komunikace je pro N traumatizující • Má strach • Je v časovém stresu • Reaguje maladaptivně (negativismus, netouží po kontaktu)
Pacient nemůže komunikovat: • Cizinec, nerozumí nám • Má nízkou úroveň komunikačních dovedností
• Závažné onemocnění (afázie, porucha vědomí …) • Neslyšící • Trpí bolestí • Demence • Psychiatrická diagnóza
5
