Rozhovor s Janem Švejnarem
Frekvence 1
5. března 2003
Moderátor (Petr Schwarz): Dobrý večer vy všichni, kdo nás právě posloucháte, Press klub začal. Jeho dnešní host je zdaleka i zblízka zároveň. Pochází totiž z Česka, považuje se za světoobčana, žije většinou v Americe, ale do Prahy velice často jezdí. Je jím ekonom, výkonný ředitel Davidsonova institutu při univerzitě v Michiganu, poradce bývalého prezidenta Václava Havla profesor Jan Švejnar, dobrý podvečer. Host (Jan Švejnar): Dobrý večer. Redaktor (Petr Schwarz): Já mám takovou úvodní otázku, s dnešním dnem se pojí dvě rozdílné věci pro západní křesťany začíná Popeleční středou, která dnes připadla právě na dnešek čtyřicetidenní půst před Velikonocemi, to je ta první a dnes je ovšem také padesáté výročí úmrtí Josipa Vissarionoviče Stalina, která z těchto dvou věcí je pro vás důležitější? Host (Jan Švejnar): To je dobrá otázka. Já myslím, že Stalin jako historicky samozřejmě je důležitou osobou a ta první otázka, nebo první aspekt je samozřejmě zajímavější já myslím pro větší procento lidí a z toho důvodu může být zajímavější celosvětově. Já sám nebudu půst držet, ale budu sledovat ty, kteří jej držet budou. Redaktor (Petr Schwarz): Takže vy se ke křesťanům nepočítáte? Host (Jan Švejnar): Počítám se tak jako jemně. Ne jako velice ortodoxně. Redaktor (Petr Schwarz): Ještě dnešek, dnes také slaví padesátiny Jan Ruml, jedna z nejvýraznějších postav Unie svobody, které jste mnohokrát vyjádřil sympatie. Už jste Janu Rumlovi gratuloval? Host (Jan Švejnar): Nevěděl jsem, že dnes má narozeniny, takže mu touto cestou gratuluji. Redaktor (Petr Schwarz): Tak. My dnes budeme mluvit o mnoha věcech, o krizi v sociální demokracii a potažmo vládě, o
tom, co to bude znamenat pro naše hospodářství a jaké má obecně vyhlídky, co znamená zvolení Václava Klause novým českým prezidentem pro náš obraz ve světě, o reformě veřejných financí a zvláště důchodového systému, rekordní nezaměstnanosti a určitě i mnoha dalších věcech, zvláště pak samozřejmě o tom, na co se budete chtít zeptat vy. Stačí jen napsat e-mail na adresu
[email protected] nebo v závěru k nám do studia Frekvence 1 zatelefonovat na číslo 257 400 999. Než se ale dostaneme ke slibovaným tématům, pustíme si kraťoučký profil dnešního hosta. Ukázka: Jan Švejnar se narodil v roce 1952. V roce 70 emigroval do Spojených států a tam také vystudoval ekonomii. Od roku 88 žije v Pittsburghu a na tamější univerzitě je profesorem. V roce 90 se vrátil do tehdejšího Československa jako člen mise Světové banky. Ve stejném roce tu pak založil s Josefem Zieleniecem CERGE, tedy Centrum pro ekonomický výzkum a postgraduální vzdělávání při Univerzitě Karlově. Od roku 92 do roku 99 byl také ředitelem Národohospodářského ústavu Akademie věd. Jan Švejnar je významným představitelem liberální ekonomie, k jeho publikacím patří například Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Redaktor (Petr Schwarz): A Jan Švejnar je hostem Press klubu. Než se dostaneme eště úplně k těm slibovaným tématům, máme tu jednu aktualitu, Sněmovna dnes přijala předlohu, to přišlo před chvílí, která má zabránit zneužívání sociálních dávek. Počítá s tím, že státní sociální dávky s výjimkou porodného a pohřebného si lidé už nebudou moci vybírat zpětně až za dobu jednoho roku, ale nanejvýš s odstupem tří měsíců. Přesto, že ministr práce a sociálních věcí Škromach, který vlastně tento zákon připravil, po přijetí předlohy zdůraznil, že nemíří proti žádné skupině obyvatel, je poměrně známo, že tento zákon má hlavně pomoci zabránit emigraci Rómů. Myslíte si, že je to dostatečné, že je to správný zákon? Host (Jan Švejnar): Já myslím, že všeobecně v této situaci je vždy dobré, aby dávky jakékoliv dotace byly velice účelně zaměřeny a aby samozřejmě nebyly asymetricky mířeny na určitou část obyvatelstva, pokud jsou, tak aby to bylo směrem dopředu tak, aby se na to obyvatelé mohli připravit a ne retrospektivně samozřejmě dozadu. Čili tady nemám úplně všechna data, abych mohl posoudit vážnost této asymetrie a takže bych jako pouze zůstal u toho všeobecného dobrozdání, které jsem dal. Redaktor (Petr Schwarz): Je to represivní zákon, dalo by se říci, myslíte si, že také udělala vláda, Sněmovna dostatek pro to, aby Rómové neodjížděli v tom pozitivním slova smyslu? Host (Jan Švejnar): Já myslím, že snaha zde je, samozřejmě otázka je, zda to je dostatečně dotaženo v praktickém hledisku, z praktického hlediska a zde zase nemám všechny informace, abych to mohl dotáhnout úplně do toho termínu, abych jako se k tomu mohl vyjádřit. Já bych věřil, že vláda to dost prostudovala, že alespoň doposud myslím, že si počíná dosti dostatečně. Redaktor (Petr Schwarz): V této souvislosti se často používá termín pozitivní diskriminace. To znamená vlastně
zvýhodňování nějakých skupin, které to potřebují vůči ostatním. Jste příznivcem pozitivní diskriminace? Host (Jan Švejnar): Já jsem příznivcem toho, aby jako diverzifikace byla velká, aby skupiny, které potřebují pomoc, tuto pomoc dostaly, aby zároveň však byly takové podněty, aby si mohly též samy začít pomáhat, takže například jsem velice pro to, jak vidíme v Americe, kde pomáháme skupinám, které jsou slabší, aby například měli přístup ke vzdělání, což znamená je pomáhá se jim, aby si mohly pomoci.
Redaktor (Petr Schwarz): To znamená v tomto konkrétním případě byl byste například pro to, aby Rómové měli nějaký zlehčený přístup ke vzdělání? Host (Jan Švejnar): Ano, ano, příklad ano, to myslím, že je velmi dobrá podmínka, protože by jim to vlastně pomohlo dlouhodobě si pomoci sobě samým a vytvořit skupinu, která by byla silná, střední, vyšší vrstva, která by dále mohla v této etnické skupině pomáhat. Redaktor (Petr Schwarz): V Americe je taková situace, kde hlavně žijete, teda taková situace vlastně je, ale zrovna nedávno tam byl, dalo by se říci, problém téměř skandál, kdy prezident Bush se postavil na stranu tří bílých studentů, kteří žalovali zrovna vaši Michiganskou univerzitu kvůli tomu, že vlastně nebyli přijati a byli přijati členové minority, nebo prostě ti, nevím nevím jaké minority... Host (Jan Švejnar): Byl to atlanticko, africko, čili černoši, ano. Redaktor (Petr Schwarz): Často jsou zvýhodňovány i ženy a tak dále. Host (Jan Švejnar): Ano, ženy mohou to být islámské, hispánští minorita, členové této minority, můžou to být různé skupiny. Redaktor (Petr Schwarz): Znamená to tedy, že v Americe už se od toho spíše couvá? Host (Jan Švejnar): Já myslím, že to teprv bude rozhodnuto nyní v létě Nejvyšším soudem a necouvá se od toho principu samotného, že je potřeba pomoci lidem, zvláště mladým lidem, ale spíš se jedná o to, do jaké míry v praxi jak to zavést a do jaké míry zjemnit negativní dopady, které by mohly být právě v tomto případě na bílé studenty. Redaktor (Petr Schwarz):
Ano, tady právě nemyslíte, že ti studenti opravdu jsou vlastně, ti bílí, v tomto znevýhodněni, že přesto, že se učí, mají dobré výsledky, tak nakonec je přijat někdo, kdo ty výsledky tak dobré nemá?
Host (Jan Švejnar): Přesně, přesně tak. Ten problém zde je ale širšího rázu, například studenti, jejichž rodiče studovali na daných amerických univerzitách mají zlehčený přístup na tyto univerzity. Studenti, kteří jsou dobrý atleti, sportovci mají zlehčený přístup, jestliže univerzita nemá například žádného Čecha, tak český student, který se přihlásí, bude mít zlehčený přístup, protože diverzita je pozitivní známkou, kterou tyto univerzity mají. Čili je to složitá situace, ve které diverzita se hodnotí pozitivně, tato heterogenita a kde tudíž potom členové té nejpočetnější skupiny, to znamená bílí studenti, jsou v daném systému do určité míry handicapováni, je důležité si však taktéž uvědomit, že v Americe existuje nějakých pět tisíc univerzit, a že když se člověk nedostane na jednu, tak se dostane na druhou nebo na třetí, čili to neznamená, že ten daný student nestuduje, že pouze nestuduje na jedné z univerzit, které si vybral. Redaktor (Petr Schwarz): U nás ovšem je poměrně zásadní problém, že obecně Češi mají poměrně v malém procentu vysokoškolské vzdělání. U nás je to tuším devět procent, přitom i v kandidátských zemích, které nyní s námi chtějí vstoupit do Evropské unie, je to téměř osmnáct. Nemyslíte si, že tady napřed teda by se mělo dělat něco s tím školstvím vůbec? Host (Jan Švejnar): Rozhodně. Já jsem se o tom už několikrát též vyjádřil, že opravdu musíme zvýšit počet vysokoškolských studentů a zvýšit přístup ke vzdělání a zde myslím jak soukromý sektor, tak vláda musí zasáhnout více, rázněji. Redaktor (Petr Schwarz): Jak to udělat, přece když se ale přijmou jenom noví studenti na vysoké školy, tak to neznamená, že také budou vycházet kvalitní absolventi, může se naopak snížit kvalita těch absolventů. Host (Jan Švejnar): Rozhodně. Já myslím, že to chce víc prostředků a bude to potřebovat z mého hlediska bych řekl též zavedení školného s tím, že se musí zlepšit kvalita finančních trhů, to znamená možnost studentů si vypůjčit a potom mnohem vyšších platů, které získají na základě vzdělání po dobu svého života tu půjčku splatit, funguje to velice dobře v některých jiných zemích a není důvodů, proč bychom to nezkusili zde. Redaktor (Petr Schwarz): Vy jste několikrát se vyjádřil poměrně příznivě ke školnému na vysokých školách, to ovšem by spíše omezilo přístup na vysoké školy, jak to jde dohromady? Host (Jan Švejnar): Ne v tom smyslu, že pakliže jak říkám funguje finanční trh dobře v tom smyslu, že si studenti mohou pučit, tak vlastně splácejí potom půjčku ze svých vyšších budoucích platů a tudíž studenti,
kteří by se na školy nedostali a kteří se nyní nedostávají, by se v systému školného spolu s půjčkami na ty školy dostali. Redaktor (Petr Schwarz): Já jsem zažil v Holandsku, kde vlastně když do určité doby po studování ten absolvent nesežene práci, tak vlastně tu půjčku pak platí stát. Zažil jsem tam poměrně dosti lidí, kteří radši byli nezaměstnaní a mezitím třeba studovali další školu a žili z brigád, než aby nastoupili, protože právě tu půjčku za ně potom někdo zaplatil. Host (Jan Švejnar): Jo, ale je to dost extrémní případ, já myslím, že ve většině případů opravdu vidíme, že lidé si vedou mnohem lépe, a že tu půjčku jsou velice dobře schopni splatit, takže ve výjimečných případech s vámi souhlasím, že zvlášť v situaci, kdy jsou vysoké daně, že je nejlepší být na společenských dávkách, ale je to minoritní situace. Redaktor (Petr Schwarz): Tak. Od zákona o sociálních dávkách jsme se dostali až ke školství, ale teď pojďme k dalším tématům. Tak a já jenom dopovím teď se budeme bavit o tom, co vlastně znamená zvolení nového prezidenta pro Českou republiku. Připomínám, že hostem dnešního Press klubu je ekonom, výkonný ředitel Davidsonova institutu při univerzitě v Michiganu profesor Jan Švejnar, vy se stále na vše, co vás zajímá můžete ptát na e-mailové adrese
[email protected]. Tak, jak už jsem říkal, novým prezidentem republiky se stal Václav Klaus, rovněž profesor ekonomie, ovšem je známo, že vaše vzájemné vztahy jsou, řekl bych, mírně řečeno napjaté. Dalo by se to spíše říci, že tam funguje jakási vzájemná averze. Vy se zpochybňujete navzájem, řekl bych, způsobem, který v akademickém světě není až tak úplně běžný. Kdy jste mimochodem naposledy pana profesora Klause viděl? Host (Jan Švejnar): No to už je dost dávno, já bych odhadoval tak možná před rokem, ale nevzpomínám si přesně. Redaktor (Petr Schwarz): Před rokem, no to už vaše vztahy byly velice napjaté. Proběhlo to v klidu? Host (Jan Švejnar): Jo, jo, naše setkání vždy probíhají zcela v klidu, takže tam není žádný problém. Redaktor (Petr Schwarz): Já čtu vaše polemiky, které už delší dobu spíše emotivní, než odborné, tak je to až překvapivé. V čem vlastně vznikl tento, dejme tomu, nesoulad. Host (Jan Švejnar): Nevím, nevím jako kde vznikl, já myslím, že celkem oba máme obdobné názory na mnoho věcí a takže někdy možná emotivní, ale řekl bych více, že jsou profesionální, aspoň z mé strany. Rozbory a hodnocení a myslím, že se vyvinuly během období a nedokážu je dost dobře časovat.
Redaktor (Petr Schwarz): Mimochodem, když jste tu byl naposledy, což bylo na konci září loňského roku, říkal jste tehdy dopředu, že zvolení Václava Klause prezidentem by bylo nešťastné. Domníváte se to pořád? Host (Jan Švejnar): Já myslím, že potom, co proběhlo několik kol voleb a žádný vlastně lepší kandidát se nenašel v tom smyslu, že by dostal dostatečný počet hlasů, tak to zvolení je zcela výsledek demokratického systému a v tom smyslu já myslím, že je to přesně ten správný výsledek. Redaktor (Petr Schwarz): Takže už to není nešťastné? Host (Jan Švejnar): No není to nešťastné v tom smyslu, že já opravdu věřím v demokracii a jestliže daný člověk je demokraticky zvolen, tak je to pro tu zemi to nejlepší řešení a já myslím, že spíš je otázka, jestli si ten daný jedinec bude schopen opravdu vést dobře a reprezentovat zemi během svého mandátu. Redaktor (Petr Schwarz): Když jste tu byl naposledy, tak jste rovněž sliboval, že řeknete, kdo by se příště až přijdete, to znamená dnes, kdo by se podle vás na českého prezidenta hodil nejvíce? Kdo teda byl váš favorit, nebo kdo si dneska po tom rozmyšlení myslíte, že by byl nejlepší? Host (Jan Švejnar): No já opravdu jako dnes trvám na tom, že myslím, že tak jak proběhl ten demokratický systém voleb, je to nejlepší řešení v tom smyslu, že byl zde možnost zvolit jiné kandidáty, kteří z různých důvodů nedostali důvěru Parlamentu a z toho důvodu já myslím, že daný výsledek je ten, který je v demokratickém systému správný. Redaktor (Petr Schwarz): Dobře, takže je dobré, že zvolili Václava Klause z toho důvodu, že nebyl nikdo jiný. Vidíte ještě na Václavu Klausovi vy něco dalšího pozitivního? Host (Jan Švejnar): No ne, já jsem nikdy neviděl věci, které jsou negativní jako ve smyslu, že by nemohl sloužit zemi a nemohl sloužit jako prezident, mé výhrady byly spíš vždy... Redaktor (Petr Schwarz): No když jste říkal, že by to bylo nešťastné, tak asi... Host (Jan Švejnar): Nešťastné v tom smyslu, že jsem v té době očekával, že se najdou jedinci, kteří budou samozřejmě lepší a budou vybráni. Jestliže nebyli vybráni, tak to samo svědčí o tom, že demokratický proces, který proběhl celkem, celkem hladce, vybral člověka, který byl nejschopnější v tom, že přesvědčil většinu poslanců a senátorů, aby pro něj volili.
Redaktor (Petr Schwarz): Jak se dívají na zvolení Václava Klause ve světě, konkrétně například ve Spojených státech, zaznamenali to vůbec? Host (Jan Švejnar): Jo, zaznamenali to, byly například velké články ve Wall Street Journalu a dalších médiích, bylo to bráno samozřejmě tak, jak jsem to naznačoval při posledním rozhovoru, že je to člověk, který je asociován samozřejmě s negativním vývojem ekonomiky v České republice v devadesátých letech, během jeho vlády docházelo k onomu pověstnému tunelování, banky se začaly zadlužovat, dávaly úvěry, které nebyly splatné, nebyly dobré kvality a tak dále, potom nastala bankovní krize. Čili lidé se na to dívají z tohoto pohledu, ale myslím, že též zaujímají ten postoj, který já zde nyní zaujímám, říkají podívejte se, je to demokraticky zvolený prezident, je potřeba mu dát šanci, aby se osvědčil a nebo neosvědčil. Redaktor (Petr Schwarz): Vy naznačujete, že to přijetí nebylo zrovna pozitivní, pan profesor Klaus ale poměrně často v Americe přednášel, byl tam zván, minimálně tedy z té české pozice to vypadalo, že třeba v těch Spojených státech má dobré jméno, to říkáte, že ne? Host (Jan Švejnar): Ne, já myslím, že co je důležité si uvědomit, že Spojené státy jsou obrovská země, kde se dá mluvit na různých fórech a v tom smyslu tu pozici, kterou já jsem vždy zastával je, že on neměl pozici v akademickém ekonomickém světě mezi nejlepšími ekonomy, ale samozřejmě byl zván spoustou organizací, které rádi vyslyšely jeho názory. Redaktor (Petr Schwarz): Takže byl ale přijímán přece jenom jako respektovaná postava? Host (Jan Švejnar): Ano. Vždyť byl premiérem České republiky a potom byl předsedou Sněmovny. Redaktor (Petr Schwarz): Vy jste několikrát brousil kolem toho, že byste vstoupil do české politiky. Trošku jste se, řekl bych, ochomítl kolem Cesty změny, kde jste připravoval ekonomický program, pak jste zase říkal, že zatím ještě do politiky nepůjdete, jak je to dnes? Host (Jan Švejnar): Stále jsem v situaci, kdy zatím do politiky nehodlám vstoupit, jak jsem již řekl před několika měsíci z různých důvodů včetně osobních jsem se rozhodl, že to na určitou dobu odložím, čili jsem stále v té samé situaci. Redaktor (Petr Schwarz): Takže stále odkládáte? Ono mimochodem todlecto je jedna z největších výhrad, nebo jedna z mnoha výhrad Václava Klause vůči vám, že vy stále něco kritizujete z té Ameriky a přitom nejste ochoten převzít jakoukoli zodpovědnost.
Host (Jan Švejnar): No tak to je nesprávné v tom smyslu, že jsem převzal odpovědnost nad mnohými věcmi, založil jsem právě CERGE, Národohospodářský ústav, máme celou generaci nových ekonomů, kteří jsou vychováváni, udělal jsem spoustu věcí ve výzkumné oblasti v České republice, čili čistě je to otázka v jaké oblasti působím a rozhodl jsem se a hodnotím například ekonomickou situace zde i v jiných zemích, takže sehrávám roli, kterou myslím, že v této chvíli je, nebo v tomto období důležitější, než vstoupit do politiky a z toho důvodu říkám zatím, protože dělám něco, co myslím, že je zajímavější a důležitější. Redaktor (Petr Schwarz): Vy jste říkal, že jste vychoval, takže to už vlastně by bylo svým způsobem uzavřené. Není opravdu čas spíše než kritizovat, než přijít a říct takhle by to mělo být a za to beru plnou zodpovědnost já, Jan Švejnar se za to zaručuji a vlastně dávám to jméno všanc v tom, že se to pokusím také prosadit?
Host (Jan Švejnar): Nezapomeňte na to, že nejenom kritizuji, spíš často dávám rady, které jsou pozitivního charakteru, takže v tom smyslu jako poradce jsem působil dlouhou dobu od samého počátku, kdy jsem na konci roku 89 napsal stať o ekonomické transformaci České republiky, kde jsem vlastně navrhnul mnoho způsobů jak co nejlépe přeměnit socialistickou ekonomiku na tržní ekonomiku, čili není to, že bych pouze kritizoval, naopak spíše dávám velice pozitivní podněty, pouze jsem zatím nešel do politické praxe. Redaktor (Petr Schwarz): Pouze k té transformaci poslední otázka před deseti lety vlastně teď v únoru jsme měli výročí skončila první vlna takzvané kupónové privatizace, často obdivované, často velice kritizované. Někde jsem našel, že snad to měl být váš podnět, vaše myšlenka? Host (Jan Švejnar): Právě v oné studii jsem tehdy navrhnul, aby se rozdala část majetku občanům, navrhoval jsem, aby se jim rozdaly minoritní podíl akcií v každém podniku, aby mohli s něčím začít podnikat, protože socialismus vlastně připravil lidi o majetek a bylo potřeba, aby mohli zakládat obchody a další byznysy, z toho se potom vyvinula ta myšlenka právě kupónové privatizace, která ovšem pak byla realizována velice problematicky, já jsem v té studii zcela zásadně říkal i v oblasti fázování, že napřed je potřeba ustanovit velice silný právní systém, který právě nebyl ustanoven, a proto docházelo k oněm právním přehmatům a též bylo důležité, že jsem argumentoval, že je potřeba, aby velká část akcií majoritní byla ponechána v mnohých aspoň případech strategickému partnerovi, který by potom podniky vedl poměrně úspěšně. Redaktor (Petr Schwarz): Tak, necháme teď chvíli Václava Klause a pojďme k otázce vlády. A hostem dnešního Press klubu je ekonom profesor Jan Švejnar, vy se na vše co vás zajímá můžete stále ptát na e-mailové adrese
[email protected], v závěru pořadu bude možné sem do studia Frekvence 1 i zatelefonovat na číslo 257 400 999. Zvolení Václava Klause vyvolalo krizi ve vládní koalici a především v
nejsilnější straně sociální demokracii, vláda požádala o důvěru. Dostane ji? Jaký je váš názor? Host (Jan Švejnar): Samozřejmě je to riskantní krok, sám si nejsem zcela jist proč to vláda udělala, protože to dělat nemusela, ale myslím, že pravděpodobně v sebezájmu většiny poslanců, všech poslanců, kteří jsou při vládě, aby pro ni hlasovali, čili myslím, že je dostatečná šance, že ji dostane, ale není to rozhodně jistota. Redaktor (Petr Schwarz): Co by znamenal pád této vlády? Host (Jan Švejnar): No znamenalo by to nové volby, nebo nové ustanovení nové vlády, byl by to další příliv nejistoty, situace je již nyní dostatečně nejistá, takže by to bylo myslím spíše negativní, ten efekt by byl spíš negativní. Redaktor (Petr Schwarz): Nyní vláda má před sebou poměrně dost úkolů, mimochodem v brzké době nás čeká referendum o Evropské unii, měla by se provést reforma veřejných financí, mluví se o tom, analytici tvrdí, že pád vlády by například znamenal poměrně značné snížení kursu koruny, nebyl tento vládní krok spíše hazardem? Host (Jan Švejnar): Je hazardem, jak jsem již naznačil je zde nejistota a musí tam být samozřejmě určité politické kalkulace, určité počty, které jsou za tím a nevidím do toho, takže to nemohu opravdu dost dobře posoudit. Já myslím správně jak říkáte, že by bylo důležité, aby vláda určitou dobu pokračovala. Redaktor (Petr Schwarz): Ta vláda je poměrně slabá, nebyla by za dané situace lepší spíše nějaká silnější? Koneckonců dnes jsem třeba viděl, že i ministři té vládě moc nedávají, například ministr Ambrozek mluvil o tom, že ta vláda by měla vydržet aspoň do referenda, to není zrovna příliš velký výhled. Host (Jan Švejnar): Rozhodně. Od samého počátku víme, že to je vláda, která vlastně visí na vlásku a silnější vláda by samozřejmě byla lepší, to je nesporné. Ten problém je, jak správně naznačujete, že je potřeba nyní dokončit vstup do Evropské unie aspoň teda tím referendem a myslím, že během tohoto období je důležité, aby vláda pokračovala a samozřejmě pokračovala i v reformách, které jsou opravdu důležité. Redaktor (Petr Schwarz): Může současná situace ty reformy zbrzdit? Host (Jan Švejnar): Může. Já myslím, že nyní již vidíme určité vyčkávání a pakliže by se situace nevyřešila poměrně rychle, tak může dojít k dalšímu odkládání, což situaci jenom zhorší.
Redaktor (Petr Schwarz): Tady jde o reformu veřejných financí jako takovou i ve vládě jsou proti ní, ovšem, nebo proti zatím plánované značné výhrady. Ministr Škromach, o kterém už jsme dnes mluvili, vlastně před tou radikální reformou, kterou nyní připravuje ministr financí Sobotka velice varoval a postavil se proti ní. Domníváte se, že tato vláda vůbec je schopna onu reformu prosadit v dostatečné míře? Host (Jan Švejnar): To je otázka. Já myslím, že ta reforma je potřebná, Česká republika si nemůže dovolit dále otálet a v tom smyslu já myslím je potřeba, aby vláda podpořila ministra Sobotku a jeho tým. Samozřejmě bude v určitých oblastech bolestná a proto chápu ministra práce a sociálních věcí, že má určité (nesrozumitelné). Redaktor (Petr Schwarz): Ano, ale domníváte se, že opravdu současná vláda je schopna tuto reformu se vlastně na ní dohodnout? Už snad ani ne prosadit, ale ona sama se na ní dohodnout? Host (Jan Švejnar): Těžko říct, protože jak jsme již naznačili, jsme v situaci, která je velmi nejistá, vláda sama žádá hlasování o důvěře a tudíž je těžko předvídat, jestli je vláda schopná tuto reformu prosadit. Pro dobro národa bych doufal, že ano. Redaktor (Petr Schwarz): Co by pro naše hospodářství znamenalo, kdyby ta reforma neproběhla? Host (Jan Švejnar): Znamenalo by to, že by dále se situace v oblasti fiskální zhoršila, že by reforma v budoucnosti musela být ještě tvrdší a že by mezi tím mohlo docházet k určitým otřesům, jako i třeba k menšímu přílivu zahraničního kapitálu, ke zvýšení nezaměstnanosti a pomalejšímu růstu životního standardu.
Redaktor (Petr Schwarz): Domníváte se, že ta reforma tak aspoň jak ji navrhuje ministr Sobotka je naopak dostatečná? Protože tam často bývá kritika na to, že i tato reforma je příliš měkká. Host (Jan Švejnar): Přesně tak. Z určitého hlediska by ta reforma měla být ráznější, na druhé straně si myslím, že aby byla politicky přijatelná, co je nejdůležitější je, aby opravdu byla interně konzistentní, aby postupovala takovým tím pevným krokem dopředu, jestli bude o rok rychlejší nebo pomalejší bude nakonec druhotné, co je důležité opravdu je, aby začala, aby bylo vidět první výsledky, aby vláda od ní neustupovala, aby opravdu byla namířena tím správným směrem. Redaktor (Petr Schwarz): Když nová vláda nastoupila, vy jste v nějakém rozhovoru říkal, že vláda má poměrně dobrou pozici, protože roste hospodářství jak v Americe, tak v Evropě a tato reforma že by měla býti první věcí
vlastně kterou udělá, protože čím blíže se budou blížit volby, tím horší se ta reforma bude dělat. Nyní to hospodářství tak dobré není ve světě, ani v Americe, ani v Evropě, Německo naopak zažívá zřejmě nejhorší recesi od druhé světové války, volby se možná blíží, co ta vláda udělala špatně, nebo měla pospíchat víc? Host (Jan Švejnar): Ne, já myslím, že ta vláda mohla teda pokračovat samozřejmě rázněji, ale jsou to spíš vnější šoky, na které poukazujete, vnější vlivy a ta vláda s nimi nemohla zas tak moc dělat a na druhé straně si myslím, že to neznamená reformu odkládat, že vláda musí opravdu obyvatelstvu vysvětlit, že situace není nejrůžovější, ale odklad by znamenal ještě horší výsledek a doufat v to, že vlastně to, co se všeobecně očekává, že ekonomická situace se zlepší příští rok a že ze započetím reformy se potom bude moct úspěšně pokračovat v dalších letech. Redaktor (Petr Schwarz): Vy býváte poměrně často optimista, původně jste také předpokládal třeba, že české hospodářství poroste mnohem rychleji. Není toto také jenom optimistický předpoklad? Předpokládat, že hospodářství ve světě se zlepší a potom všechno bude růžové? Host (Jan Švejnar): Samozřejmě vždycky jednáme v pravděpodobnostech, ne v jistotě. To co jsem říkal kdysi já bych jenom poopravil, já jsem neříkal, že ekonomika poroste velmi rychle, já jsem říkal, že má potenciál růstu velmi rychle a tam samozřejmě to závisí právě na vládní politice, a jak jsem již říkal, během devadesátých let došlo k velkým problematickým řešením, to byl nedostatečný právní rámec a z toho potom to normální okrádání, ať už to bylo krize v bankovním sektoru a tak dále. Čili ten potenciál nebyl využit a myslím, že stále je zde velký potenciál, který je možno dále využít a jak jsme se již bavili například se zvýšením vyškolení lidí, lepšího lidského kapitálu může Česká republika pokračovat velmi úspěšně. Redaktor (Petr Schwarz): Říká ekonom Jan Švejnar. A hostem Press klubu je ekonom, výkonný ředitel Davidsonova institutu při univerzitě v Michiganu profesor Jan Švejnar, vy se stále na vše, co vás zajímá, můžete ptát na emailové adrese
[email protected] a už opravdu za pár minut bude možné sem do studia i zatelefonovat na číslo 257 400 999. Vláda vlastně sociální demokracie přesto, že nyní tedy koaliční, ale stále sociální demokracie je v ní jasně dominující je u moci už pět let a přitom to hospodářství nijak zvláště neroste, naopak nezaměstnanost je letos vlastně už rekordní, překročila deset procent, nikdy taková nebyla. Znamená to tedy, že ta vláda zřejmě špatně vládne. Host (Jan Švejnar): Ne, já myslím, že musíme být zde objektivní a uvědomit si, že za vlády sociální demokracie ekonomie vyšla z recese, z poklesu, do které ji přivedla dřívější vláda, a že... Redaktor (Petr Schwarz): Ovšem tam to také bylo dané i světovou recesí. Host (Jan Švejnar):
Nebylo, protože uvědomte si, že všechny sousední země v devadesátých letech od devadesátého třetího, čtvrtého roku počínaje, všechny sousední země, region střední Evropy rostly a Česká republika byla jedinou zemí, která šla do stagnace a potom do ekonomického poklesu. Čili tam opravdu ta dřívější vláda měla velice důležitý vroubek v tom smyslu, že vlastně nedokázala jako jediná udržet ekonomický rozvoj. Redaktor (Petr Schwarz): Ne, Česká republika ale byla a stále je nejbohatší zemí v regionu, vy sám... Host (Jan Švejnar): Mimo Slovinska. Po Slovinsku. Redaktor (Petr Schwarz): Po Slovensku. Host (Jan Švejnar): Po Slovinsku. Redaktor (Petr Schwarz): Po Slovinsku. Ano, vy jste sám ale několikrát říkal, že právě ty bohaté země samozřejmě to mají mnohem těžší tady. Host (Jan Švejnar): Ano, ale Slovinsko rostlo. Takže právě to je to velice zajímavé, že vlastně Česká republika nebyla tou nejbohatší zemí, byla druhou nejbohatší zemí, nejbohatší země rostla rychleji, než druhá nejbohatší země a ty chudší rostly rychleji taktéž. Čili to bylo velice těžké tam nějak se ospravedlnit, proč vlastně vláda zavedla Českou republiku do ekonomické recese. Redaktor (Petr Schwarz): Když si to ovšem vezmeme tedy zrovna to Slovensko, tak tam to dopadlo ještě mnohem hůře. Host (Jan Švejnar): Slovensko samozřejmě mělo velké problémy po odtržení a tak dále, na druhé straně se jim podařilo udržet poměrně silný ekonomický růst, já myslím, že je to v dalších oblastech, kde samozřejmě mají problémy a bylo to i politicky dané vládou Vladimíra Mečiara a tak dále. Nyní myslím, že mají poměrně velkou šanci, zvláště s tím, že se dostali do první skupiny, která vstupuje do Evropské unie, takže bude zajímavé Slovensko sledovat ve střednědobém horizontu, ano. Redaktor (Petr Schwarz): Ještě než otevřeme naši debatu posluchačům jedno malé téma, i když ono je tedy ohromné. Vypadá to, že hrozí nyní válka. Válka s Irákem. Já jsem se dočetl, že vy v sedmdesátých letech jste se aktivně zapojil do protestu proti válce ve Vietnamu, budete protestovat nebo protestujete i proti této válce? Host (Jan Švejnar):
Tak za prvé ve válce ve Vietnamu se jsem se zapojil do těch protestů úplně ke konci, kdy už bylo jasné většině lidí, že tu válku je potřeba ukončit a na konci byla i ukončena. Já myslím, když válka ve Vietnamu začínala v šedesátých letech, tak ta situace byla mnohem méně jasná. Nyní je situace též složitá v tom smyslu, že existuje velké nebezpečí, podle mě existuje mnohem větší nebezpečí pro svět v Severní Koreji nyní, než v Iráku, čili co se týče otázky časování, myslím, že ten problém hlavní nyní je v Koreji a ten problém já myslím americké zahraniční politiky nynější je, že tolik vojska je již nashromážděno na hranicích Iráku, že bude velice těžké ten tok chod měnit tak, aby se vlastně válce předešlo. Redaktor (Petr Schwarz): Ano, takže říkáte válce téměř nelze předejít, amerických vojáků už je tam příliš, ale to neřeší tu základní otázku, domníváte se, že ta válka je v dané situaci správná, že Irák opravdu, že na Irák je nutno zaútočit? Host (Jan Švejnar): Já myslím, že ta válka není správná v časování, jaké se jí nyní dává, že možná by byla správným řešením v budoucnosti, až bude mnohem jasněji, že možná zásah určitý nebo silná diplomatická akce v Severní Koreji je mnohem důležitější nyní, ke které nedochází v tom samém, aspoň v tom samém rozmezí a že tudíž výsledek, který uvidíme, že znamená zásah, který pravděpodobně nastane v Iráku krátkodobě, je z tohoto hlediska nešťastný. Redaktor (Petr Schwarz): Tak, telefony nám už tady zuřivě zvoní, e-maily se vrší, takže dáme také prostor našim posluchačům. Já jenom připomenu, že hostem Press klubu je ekonom, výkonný ředitel Davidsonova institutu při univerzitě v Michiganu profesor Jan Švejnar, telefon, na který můžete volat, jste slyšeli a máme na lince prvního posluchače či posluchačku, dobrý večer. Dotaz posluchače: Dobrý večer. Já naprosto souhlasím tady s panem profesorem, co tady říká, jak tady velice bych řek trefně odpovídá. Jenom mám takovej trošičku dojem, že v některejch věcech nemluví fér. Já bych se chtěl zeptat, proč hovoří takový profesionál o tunelování v devadesátých letech o panu Klausovi. Proč nemluví o guvernérovi Tošovském, který měl toto na starosti? Vždyť podívejte se dneska přece, když je Union banka, tak to se dává panu Špidlovi? Prosim vásm já tohleto přece, tohleto téma, které tady navodili novináři, neznající tady právní řád naší republiky, a že to ale říká takovýhle ekonom, no to mě trošku zaráží. Redaktor (Petr Schwarz): Ano, moh bych poprosit o otázku? Už nám bohužel posluchač vypadl, každopádně toto je poměrně silný argument. Václav Klaus sice vládu vedl, ale byla to koaliční vláda, legislativu v této vládě měl na starosti vlastně napřed na začátku devadesátých let sociální demokrat nyní Pavel Rychetský, poté vlastně pan Kalvoda z ODA, Sněmovna také byla taková jaká byla, dá se toto dávat za vinu Václavu Klausovi? On přece tady nemohl autokraticky vše prosadit. Host (Jan Švejnar): Samozřejmě, já bych to nedával za vinu jenom Václavu Klausovi, já jsem taky neříkal, že je to jeho
vina, já jsem pouze říkal, že je asociován s, a že předsedal vládě, za jejíhož vládnutí se to stalo a myslím, že samozřejmě do té míry, do jaké selhal například dozor národní banky a tak dále, je ta vina rozložena na všechny činitele, kteří měli v tom či onom oboru zodpovědnost, rozhodně. Redaktor (Petr Schwarz): Takže rozhodně nemá zodpovědnost pouze Václav Klaus? Host (Jan Švejnar): Samozřejmě ne pouze. Redaktor (Petr Schwarz): Máme na lince dalšího posluchače či posluchačku, dobrý večer. Dotaz posluchače: Dobrý večer, tady posluchač Jáchym Stál, pane profesore, prosím vás, já bych se vás chtěl zeptat na názor jakej máte na to, já se domnívám, že v současný době už je naprosto přežitý dělení politiky na levicovou a pravicovou, spíš bych to dělil na rozumnou a nerozumnou, vy určitě najdete lepší pojmenování a pokud se mnou souhlasíte, tak jakým způsobem toho dosáhnout, aby se tato rétorika opustila, protože já se domnívám, že zejména politici, kerý se dneska deklarujou jako pravicoví, tak to spíš používají vůči těm, které označují jako levicové jako pejorativní označení. Děkuju, na shledanou. Host (Jan Švejnar): Já s vámi souhlasím, že je to termín, který už nemá tak přesné vymezení jako kdysi míval, je třeba použitelný v tom smyslu, do jaké míry lidé jsou pro plnou ekonomiku nebo pro podporu chudším lidem a tak dále, ale správně poukazujete na to, že i velice liberálně orientovaný ekonom může být velmi sociálně zaměřený a požadovat, aby z toho velkého koláče ekonomického, který se vytvoří, a který liberální ekonomika pomůže vytvořit, aby se dávala podstatná část právě lidem, kteří to potřebují, ať už jsou handicapovaní, chudí, mladí a tak dále. Redaktor (Petr Schwarz): Hostem dnešního Press klubu je ekonom, výkonný ředitel Davidsonova institutu při univerzitě v Michiganu profesor Jan Švejnar, vy stále můžete telefonovat na linku 257 400 999, ale než se dovolá další posluchač jeden e-mailový dotaz, který se tady poměrně opakuje, protože to je problém veliký obecně české banky. A konkrétně se paní Dana Kocourková ptá, jak se díváte na vyřešení problému Union banky. Host (Jan Švejnar): Já myslím to je dobrá otázka a je to složitá věc, protože v principu by se nemělo pomáhat podnikům, které mají jasné nestátní vlastníky, na druhé straně je potřeba zajistit, aby aspoň drobní střadatelé nepřicházeli o úspory, takže myslím, že dosavadní postup je v pořádku, v konečném řešení myslím, že je potřeba, aby jakékoliv bohatství, které se z této banky nakonec, které vyjde, aby bylo dáno právě drobným spořitelům a ti, kteří samozřejmě nesou zodpovědnost jsou vlastníci a ti by měli pokuď někdo ztratí, tak ti by měli být ti hlavní, kteří ztratí.
Redaktor (Petr Schwarz): Já jsem se dočetl, že americké banky v loňském roce měly rekordní zisk, bylo to opravdu naprosto ohromné číslo, tuším deset miliard dolarů, čím to, že české banky si vedou stále tak špatně a vlastně člověk aby se bál v nich nechat peníze. Sice už taková ta hlavní vlna pádů bank zdá se přešla, ale ono je to i tím, že už málem neexistuje banka, která by mohla zkrachovat, protože už ty banky nejsou. Host (Jan Švejnar): Je to, ano, já myslím, že příznačné právě co říkáte a je to sama odpověď, že vlastně banky jsou nyní již v rukou do velký míry zahraničních bank, které začínají používat velice profesionální přístup a myslím, že nebudeme vidět u těchto bank právě ty potíže, které jsme viděli v devadesátých letech u bank, které nebyly plně privatizovány... Redaktor (Petr Schwarz): No tak u nás ne, my jsme si tady ovšem zažili s Nomurou, což také je velký finanční ústav také, mírně řečeno problém. Host (Jan Švejnar): Ano, jsou problémy a v tomto případě to bylo komplikováno ještě tím, že Nomura měla velice speciální přístup k této bance a měla určité partikulární zájmy a já myslím, že u ostatních bank, které nyní vidíte, ať už privatizované Komerční bance, Československé obchodní bance, GE Capital a další, já myslím, že bysme obdobné problémy již neměli aspoň na čas... Redaktor (Petr Schwarz): Union banka ovšem také byla privatizována zahraničním kapitálem. Host (Jan Švejnar): Souhlasím, ale zase tam byl prvopočáteční problém, který se potom přenášel dál do i už pozdější fáze této banky. Redaktor (Petr Schwarz): Na lince 257 400 999 čeká další posluchač či posluchačka, dobrý večer. Dotaz posluchače: Dobrý večer, tady je Čiháková. Pane profesore, já s vámi vůbec nesouhlasím. Vy jste člověk, který má přehled o bankovnictví a tak dále o celé té soustavě kolem vlády, jak, proč vy spojujete pana Klause s tunelováním bank. Jak on mohl ze své pozice tomuto zamezit? A eště bych se vás ráda zeptala, vy mluvíte velmi nadřazeně a pyšně vo panu Klausovi a já jsem se dočetla, že pan Klaus má šestnáct čestných doktorátů, kolik jich prosim, máte vy? Host (Jan Švejnar): Dobře. Ne, souhlasím s vámi, že člověk nemá jednat nadřazeně a tak dále, když se podíváte, jak Václav Klaus začal psát o mně a mluvit o mně, tak uvidíte, že vlastně kdykoliv jste potom četla moje názory, tak to byla vlastně reakce na něj a na jeho nadřazenost a né naopak, to je jako úvodem. Druhá věc je k těm bankám, což je podstatná otázka, to je myslím důležité, je, že ty problémy
nastávaly v době, kdy vládní zplnomocněnci, úředníci a zplnomocněnci ještě měli majoritu, většinu v dozorčích radách těchto bank. Čili by banky byly teprve částečně privatizovány a vláda ještě měla velkou kontrolu a v tom smyslu má předseda vlády a vláda určitou zodpovědnost a já jsem mimochodem také nikdy neříkal, že to je právě Václav Klaus, já se zmiňuju o vládě, kterou vedl Václav Klaus a tak dále. Redaktor (Petr Schwarz): Tak, telefony stále zvoní, na lince čeká další posluchač, dobrý večer. Dotaz posluchače: Dobrý večer, já vás zdravím z Prahy, nemáte to pane profesore jednoduché, jak vidím, lidi reagují různě. Prosim vás řekněte mi, když se vypaří z banky sto šedesát miliard za pět let, to myslím, že byl taková životnost asi IPS, IPB pardon a člověk, který ji řídil, nebo byl z vyššího managementu dneska dělá na Hradě kancléře, zdá se vám tohle normální? A druhá věc k té dámě, tady si vrabci i v okresních městech švitořili, že je normální si vzít úvěr v bance, zacálovat tam nějakou drobnou láci, to každý věděl, prosim vás, každý, jo? A věděli to i tam nahoře, ale bylo to normální, pak se pořádaly různý transakce, které byly vo tom, že se ty strany sponzorují a jak to dopadlo, nic se nevyšetřilo, takže já si myslim, já se vás chci zeptat takhle: co se stalo tomu člověku v Americe s tou společností, který tam fixoval ty doklady peněžní, děkuji. Host (Jan Švejnar): Zcela s vámi souhlasím. Byla zde situace velmi neobvyklá, ve světě by se něco takového málokdy vidělo, proto se mluvilo o Divokém Východu, protože to připomínalo jeden Divoký Západ, kdy ještě zákony neexistovaly a síla jedince a skupin určovala kdo vyhrává a kdo prohrává a v tom smyslu jako právě jak říkám, že tehdejší vedení, ať už šíře nebo úzce pojato, nese obrovskou zodpovědnost, na kterou nyní doplácejí daňoví poplatníci tím, že vlastně sanujeme velké ztráty v bankovním sektoru, v průmyslu a tak dále. Čili já s vámi zcela souhlasím a sám dobře nechápu, jak mohlo tak dlouho trvat, než se právní systém zlepšil. Redaktor (Petr Schwarz): Buďme ovšem spravedliví. Tehdy asi pokud se mělo hospodářství nějak rozběhnout a bylo nutné, aby se nějak rozběhlo, těžko mohl někdo v bankách ručit větším majetkem. Jediný kdo měl majetek nějaký byli bývalí komunističtí funkcionáři a tak dále. Tady si nemyslíte, že třeba bylo správné, pokud někdo přinesl dobrý projekt, že na něj od banky dostal peníze? Přestože samozřejmě je tam i ta druhá věc, že mnoho lidí toho zneužilo. Host (Jan Švejnar): Ano, já s vámi souhlasím a to bylo to problematické, proto jsem například v o né studii, o níž jsem se zmínil na začátku navrhoval, aby lidem byl dán určité bohatství, protože člověk potřebuje mít něco, čím začít podnikat, za co si vypůjčit a tak dále, určité riziko na sebe banky rozhodně musely vzít, ten problém byl, že se dalo příliš, a že se nedbalo na to, jak daný projekt je splatitelný a jestli je splácený a tak dále a pak tam nebyl postih těch, kteří vlastně toho zneužívali. Nebo ne dostatečný postih. Redaktor (Petr Schwarz):
Ano, na lince čeká další posluchač či posluchačka, dobrý večer. Dotaz posluchače: Dobrý večer, Kubíček Prachatice. Pane profesore, prosim vás, pokud se týká té transformace, tak my jsme všichni jaksi představovali si ji ideálně a zázračně a ona potom probíhala reálně. To, že ten průběh byl reálný, včetně toho tunelování, nám myslím ukázal případ Enronu a případ WorldComu. Ale já bych se chtěl zeptat na jednu věc, prosim vás, domníváte se, že už jsme se všichni naučili natolik se v ekonomice pohybovat, abysme mohli být jak se říká úspěšní a vyvarovat se těch chyb, které byly zpočátku? Děkuju. Host (Jan Švejnar): Děkuji za otázku. Já myslím, že nikdy se nevyvarujeme všech chyb a samozřejmě jak ukazuje se na Enron, Tyco a další problematické podniky ve Spojených státech, i v takové velké a vyspělé ekonomice vidíte tyto problémy. Co je důležité si uvědomit, že tam to bylo několik velkých a velmi důležitých podniků, ale když potom se udělalo důkladné šetření tisíců podniků, tak to nakonec byla jenom velmi malá část, ve které k těmto přehmatům docházelo ve velkých měřítkách, čili je důležité si uvědomit, že nikdy se nevyvarujeme stoprocentně a myslím, že jsme v situaci, kdy bychom již nyní měli velice snížit počet takovýchto skandálů. Redaktor (Petr Schwarz): Tak, poslední otázka velice krátká od pana Češky z Plzně. Pan profesor určitě zná poměry v České republice, dokázal by jako premiér vybrat svůj tým a koho? Host (Jan Švejnar): Ano, dokázal bych vybrat tým, ale napřed bych se nad tím velmi zamyslel, protože jsem tomu nevěnoval velkou pozornost, teď jsem neplánoval vybírat tento tým a tudíž nezodpovím, kdo by v něm byl, protože je to velice zodpovědná věc, napřed bych si potřeboval sednout a opravdu se nad tím dlouho zamyslet. Redaktor (Petr Schwarz): Dobře, konkrétních jmen se nedočkáme, Press klub bohužel už končí, pane profesore děkujeme za návštěvu, doufám, že se zase někdy ve studiu Frekvence 1 potkáme. Host (Jan Švejnar): Děkuji za pozvání. Redaktor (Petr Schwarz): A já ještě připomínám, že zítra přivítá Petr Šimůnek režisérku Alici Nelis.
