Setkání členů MK Brno s iráckou delegací

Časopis Mladých konzervativců Brno Vážení čtenáři, čas volna nám opět skončil a začíná nám nová sezóna. Zahájili jsme ji srpnovým výjezdním zasedáním ve vesničce Bukovinka. Výjezdní zasedání jsme spojili s uctěním památky obětí srpnových událostí roků 1968 a 1969 v bývalém Československu. Další akce, která již proběhla, bylo neformální setkání členů našeho klubu se zástupci irácké politické sféry. Dále jsme odstartovali ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR dlouhodobější projekt s názvem „Čtyřicet let totality – přímá svědectví“. Na začátek října připravujeme den na podporu běloruské opozice. Bude následovat mnoho dalších a zajímavých akcí. Proto sledujte naše www stránky, získáte tím aktuální informace o našich aktivitách. My, brněnští Mladí konzervativci, jsme rádi, že Vám oblasti jako politika, ekonomie a kultura nejsou lhostejné a že se zajímáte o svět kolem sebe. Právě držíte v rukou první číslo Pohledu zprava v akademickém roce 2005/2006. Doufám, že Vás příspěvky našich členů zaujmou a budou pro Vás zdrojem nových informací. Za celý redakční tým Vám přeji příjemné čtení.

Číslo 12, rok 2005

Setkání členů MK Brno s iráckou delegací Dne 14. září 2005 proběhlo setkání členů Mladých konzervativců Brno se zástupci irácké delegace, kteří se v Brně účastnili několikadenního studijního pobytu pod záštitou Centra pro studium demokracie a kultury a International Republican Institute. Na začátku předseda našeho klubu Jan Strelička systematicky představil irácké delegaci aktivity a obsah činnosti Mladých konzervativců Brno. Posléze hovořil zástupce irácké strany o současné situaci v Iráku, o vnitřních problémech a otázkách demokratizace. Následovala večeře a volná diskuse členů Mladých konzervativců Brno se členy irácké delegace.

Květoslav Rušar

Citát Nemůžeme bojovat s chudobou tak, že budeme ničit bohaté.

Margaret Thatcherová

Internet Stránka konzervativního think-tanku Center for Policy Studies založeného r. 1974 Margaret Tchatcherovou ve Velké Británii. Zaměřuje se na otázky tržního hospodářství a osobní svobody, teorii konservatismu, ale také otázky rodiny a právního státu. Naleznete zde množství článků a studií.

www.cps.org.uk

Národní zájmy ROBERT KOTZIAN Existují národní zájmy? Jestliže ano, jaké jsou? Hledat odpovědi na tyto otázky je stále aktuální. Zvláště v době, kdy jsme součástí nadstátního celku, Evropské unie, a členskou zemí řady mezinárodních organizací. Národ je společenství lidí tradičně sdílejících totéž jazykové a kulturní prostředí, totéž území a historii. V běžné debatě se často zaměňuje národ a stát. Ptáme-li se proto po zájmech českého národa, jsme velmi blízko hledání zájmů ČR. Stát by především měl svým občanům umožňovat naplnění jejich základních práv. Tedy práva na život a práva svobodně usilovat o své vlastní štěstí, aniž by byla dotčena tatáž práva jiných. Vedle takových národních zájmů, jako je udržení územní celistvosti, je tak zásadním národním zájmem ČR usilovat o co největší možnost každého z nás se svobodně vlastní pílí domoci možnosti uspokojovat co nejvíce svých přání. Jinak řečeno, národním zájmem je, aby u nás píle, vynalézavost, um a vzdělání znamenaly vyšší výdělek. Ještě jinými slovy, národním zájmem ČR je svobodný kapitalismus. Je to jediný ekonomický systém, který odměňuje racionální chování a píli a trestá neodpovědné chování a lenost. Pokračování na straně 4

2

POHLED ZPRAVA 2005

Optimální daňový systém ČR roku 2007 SAVINA FINARDI Českou republiku čekají v červnu příštího roku volby do Poslanecké sněmovny. V případě, že bude triumfovat pravice, můžeme se těšit na radikální změny v naší daňové soustavě. Jako první přijdou na řadu změny v oblasti důchodových daní, tj. u daně z příjmu fyzických a právnických osob. Současnou daň z příjmu fyzických osob by měla nahradit rovná daň osobní (RDO). RDO má přitom 2 základní parametry: a) nezdanitelné minimum na poplatníka ve výši 72 000 Kč/rok, resp. nezdanitelnou částku na dítě ve výši 24 000 Kč/rok a b) jednotnou sazbu na úrovni 15 %. Princip tedy spočívá v tom, že nízkopříjmové skupiny obyvatel nebudou v systému RDO platit žádnou důchodovou daň. Ze svého hrubého měsíčního příjmu budou odvádět pouze pojistné na sociálním a zdravotním pojištění, které odvádějí již dnes. Modelové výpočty míry zdanění ukazují, že RDO je pouze mírně progresivní daní. Progresivitu RDO přirozeně nelze úplně odstranit, protože poplatník se základem daně 10 000 Kč bude platit 1 500 Kč, zatímco poplatník se základem daně 100 000 Kč už 15 000 Kč, což je jednoznačně více než 1 500 Kč. Jedinou skutečně neprogresivní daní je tzv. daň z hlavy (Poll Tax), která je pro všechny příjmové skupiny stejně vysoká-nízká. I přes tuto skutečnost zůstává RDO daní velmi přehlednou a v komparaci se současnou DPFO daní velmi nízkou. Daň z příjmu právnických osob nahrazuje rovná daň z podnikání (RDP). RDP je založena na principu jednoduchého stanovení základu daně a nízké nominální sazbě daně ve výši 15 %. Kopíruje tak trend v současné daňové politice, který je založen na širším základu daně a nižší sazbě daně. Důvod, proč tomu tak je, je jednoduchý. Pro podnikatele nejsou, k překvapení mnohých, nejhorší daně vysoké, nýbrž daně nepřehledné a složité. Makroekonom se povětšinou zmůže na pouhé srovnání nominálních, příp. efektivních sazeb daně z příjmu korporací, ale podnikatel uvažuje v úplně jiné rovině. Jenom náklady na stanovení daňové povinnosti přijdou daňového poplatníka každoročně na desítky tisíc korun. Málokterý podnikatel si dnes troufne vypočítat daň sám bez asistence daňového poradce. Ale tím to nekončí. Podkladem pro stanovení daňové povinnosti je v ČR účetnictví, tzn. musíte si zaplatit velmi kvalitního účetního, jež se perfektně orientuje nejenom v oblasti

účetní, ale taky v oblasti daňové. Proto je RDP tak výjimečnou daní a podnikatelé již dnes hovoří o jejich pozitivech. Sekundárně RDP samozřejmě snižuje daňové zatížení firem. Ani majetkové daně nezůstanou nedotčeny. Vzhledem k tristním daňovým příjmům z tzv. „trojdaně“ (daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí) a zároveň jejím vysokým přímým administrativním nákladům (= náklady státu na výběr daní), dojde k jejímu zrušení. Tolik diskutovanou daň z nemovitostí je vhodné ponechat, protože se jedná o 100 % svěřenou daň obecním rozpočtům, což posiluje jejich fiskální autonomii. V době, kdy centrum (vláda) totálně ignoruje omezenost veřejných prostředků nebo chcete-li zdrojů, je fiskální decentralizace jedním z nejúčinnějších nástrojů efektivnějšího řízení veřejných financí. U nepřímých daní dojde k jedné zásadní systémové změně, a to ke sjednocení sazeb DPH na 15 %. Tento krok povede ke zjednodušení celého zákona o DPH a především se zmenší prostor pro potenciální daňové úniky, ke kterým dvě sazby DPH motivují. Celkový dopad této daňové reformy na veřejné rozpočty by činil cca 46 mld. (jedná se propočet se vstupními údaji roku 2005, který nezahrnuje pozitivní efekty daňové reformy – růst ekonomiky, vyšší inkaso daní). Zajímavá jsou ale tato čísla. Pokud bychom chtěli provést daňově neutrální reformu, pak by RDO a RDP poklesla na 13 %, resp. rovná daň z přidané hodnoty by se zvýšila o celé 4 procentní body na 19 %. Ani tato cesta není zapovězená. Pouze politiky nepřinutí reformovat výdajovou stránku veřejných rozpočtů, která to však velmi naléhavě potřebuje. Touto reformou však život nekončí, ba naopak začíná! Můžeme dále uvažovat o ještě radikálnějším snížení důchodových daní třeba na hranici 10 %. Můžeme také zvažovat diferenciaci mezi jednotlivými sazbami RDO a RDP. Proč? Posuďte, co je rizikovější? Podnikání nebo zaměstnání? Neměli bychom podnikatelům za to, že nesou podnikatelské riziko oproti zaměstnancům, ještě více snížit daně? Dokážu si představit, že by tento model fungoval. Otázkou zůstává, zda je politicky průchozí... Celý text studie „Optimální daňový systém ČR roku 2007“ najdete na http://finardi.wz.cz/estudie.htm.

Pojďte si také zahrát na ministra, přátelé... JIŘÍ NĚMEC Není tomu dlouho, co nás navždy opustil pan ministr kultury Pavel Dostál. Vznikla velká otázka okolo toho, kdo ho na posledních pár měsíců v levicové vládě vystřídá. A premiér Paroubek při výběru opět nezklamal... Znovu zneužil situaci a udělal z nástupu nového ministra kultury velkou mediální zajímavost, aby sebe a svoji domovskou stranu zviditelnil. Mnohdy jsem měl pocit, že výběr tak dramatizuje a medializuje, jako by se jednalo o výběr osoby na daleko významnější post. Velká mediální akce výběru nového ministra měla navíc třešinku na dortu, která bude zdobit ministerstvo kultury několik měsíců. Tou třešinkou je sám novopečený ministr a dlouholetý herec pan Vítězslav Jandák. Tento pán již v současné době zdárně sedí v křesle ministra kultury ČR za ČSSD. Málokdo však ale ví, že v historii byl členem již mnoha parlamentních stran napříč celého politického spektra. Tento fakt ve mne vyvolává pocit, že pan herec a ministr v jedné osobě buď hraje celý svůj život nebo je tak nerozhodný, že neví kudy kam. To jsou však bohužel víceméně informace, které se k veřejnosti až tak nedostaly. Musím však konstatovat, že z hlediska marketingu se panu Paroubkovi v tomto výběru ani nedivím. Kdo jiný, než „nekonfliktní“, „sympatický“ a známý pan Jandák by byl lepší. Navíc je povoláním herec, a proto v něm Paroubek vidí příležitost, jak svoji stranu přiblížit lidem. Horší však je fakt, že jsem si jist tím, že pan ministr Jandák není až tak ministrem, ale spíše osobou, která bude mít za úkol tuto roli co nejlépe hrát. A pokud se podíváme na popularitu politiků, Paroubkova reklamní „klička“ na české voliče se mu zjevně podařila.

3

POHLED ZPRAVA 2005

Akce Mladých konzervativců o prázdninách Parlamentní simulace ve Velehradě Měli jsme možnost zkusit si nanečisto vysokou politiku díky parlamentní simulaci, která se konala 17. až 19. června 2005 ve Velehradě na Moravě. Akce se zúčastnili členové Mladých konzervativců a členové Mladých křesťanských demokratů.

Letní kemp Mladých konzervativců 2005 Jako každý rok, opět jsme přijeli z celé České republiky na jedno místo, abychom se pobavili o tom, co je nového, setkali se s několika významnými osobnostmi a vyměnili si nové zkušenosti ze své práce v Mladých konzervativcích. Letos letní kemp Mladých konzervativců probíhal u krásného Máchova Jezera nedaleko České Lípy. Akce se konala poslední červnový týden.

Výjezdní zasedání Mladých konzervativců Brno 2005 V předposlední srpnový víkend 2005 se setkali brněnští Mladí konzervativci na svém, letos již oficiálním Výjezdním zasedání. Zasedání se konalo v obci Bukovinka nedaleko Brna. Byla tak neformálně zahájena nastávající sezóna akcí Mladých konzervativců Brno.

Uctění památky obětí srpnových událostí '68 a '69 Mladí konzervativci Brno uctili dne 21. srpna 2005 památku lidí, kteří byli během srpnových událostí let 1968 a 1969 zavražděni okupačními vojsky a příslušníky Lidových milicí. Položením kytic k pamětním deskám Danuše Muzikářové a Stanislava Valehracha si brněnští Mladí konzervativci připomněli odkaz mladých lidí, kteří nesklonili hlavu a odvážně se postavili komunistické zvůli.

WWW.KONZERVATIVCI.CZ/BRNO

4

POHLED ZPRAVA 2005

OSN, mezinárodní smlouvy a terorismus JAN STRELIČKA V polovině září proběhl třídenní Světový summit Organizace spojených národů. Americký prezident George W. Bush vynaložil velké úsilí pro to, aby OSN při této příležitosti přispěla k boji s mezinárodním terorismem, a to v co největší možné míře. Za výsledek Bushovy snahy lze považovat přijetí Smlouvy o zabránění jaderného terorismu, ke které mimo jiné přistoupila i Česká republika. Dalším výstupem z dílny OSN je rezoluce mimořádně svolané Rady bezpečnosti, která vyzývá vlády všech členských zemí, aby přijaly zákony zakazující podněcování kohokoli k páchání teroristických činů a neposkytovaly útočiště nikomu, kdo je podezřelý z takového jednání. Stranou nechávám problematiku toho, že se státníci 191 zemí světa opět nechtěli a nedokázali dohodnout na znění definice terorismu, která by byla základem pro komplexní mezinárodní úmluvu o boji proti terorismu (i když i to zcela jistě něco o tzv. mezinárodním společenství vypovídá). V tomto článku se chci spíše zabývat významem a praktickým dopadem mezinárodních protiteroristických smluv a rolí OSN v boji proti terorismu. První mezinárodní protiteroristická úmluva byla podepsána v roce 1963. Týkala se ochrany palub letadel před nejrůznějšími kriminálními akty. V dalších letech státy přijímaly na půdě OSN další a další úmluvy s protiteroristickým zaměřením. Jejich počet ke dnešnímu dni dosáhl počtu třinácti. K těmto smlouvám přistupovaly státy v hojných počtech. To může nebo mohlo navozovat dojem, že tyto smlouvy slouží jako efektivní nástroj k potlačování terorismu. Nelze však například opomenout skutečnost, že ke každé z těchto protiteroristických smluv přistoupil vždy alespoň jeden ze sedmi států, které byly USA označeny jako státy podporující terorismus. Dalším

možná paradoxním, ale jistě neblahým faktem je, že se téměř přímo úměrně s počtem přijímaných mezinárodních protiteroristických smluv zvyšoval i počet mezinárodních teroristických útoků. Vyvrcholením narůstajícího počtu „menších“ mezinárodně-teroristických ataků byl brutální úder na americké civilní cíle 11. září 2001. Od té doby islamističtí teroristé i nadále přesvědčují zbytek světa o bezmeznosti svého barbarství a schopnosti a odhodlanosti páchat obrovské násilí a škody. OSN ani přijaté mezinárodní úmluvy nebyly schopny významně snížit riziko masivních teroristických ataků. Na půdě OSN totiž mohou představitelé různých států volit různou rétoriku, mohou podepisovat různé úmluvy, mohou se zavazovat téměř k čemukoliv. OSN však nedisponuje mechanismem, který by přinutil dotyčné subjekty k bezvýhradnému dodržování svých závazků. Proto je OSN kolikrát zneužívána ze strany těch režimů, které jsou vůči teroristickým skupinám fakticky tolerantní. Skutečný boj proti terorismu mohou v dnešním světě vést pouze samostatné státy a jejich koalice. Pouze mezi spojenci lze vytvořit rozhodnou politickou vůli a prosadit nutná opatření, v krajních případech i použití vojenské síly. Role OSN a mezinárodních smluv by neměla být přeceňována. Státy se musí snažit, aby se pomocí OSN a úmluv vytvořil maximální tlak na státy, které s teroristy kolaborují. OSN by měla být především nahlížena jako prostředek nebo nástroj k boji proti terorismu, ne jako vrcholný rozhodce sporů a konfliktů, které s mezinárodním terorismem souvisejí. Boj s terorismem je a bude zdlouhavým, komplikovaným a bolestivým procesem. Státy západní civilizace v něm budou muset hrát klíčovou úlohu, i když si to mnoho jejich příslušníků nepřeje. OSN a mezinárodní smlouvy totiž teroristy neporazí.

Národní … pokračování ze strany 1 Po sedmi letech vlády ČSSD se však ČR nachází daleko od tohoto ideálu. V mnoha případech je výhodnější poflakování a neodpovědné chování je omlouváno. Příkladů sladkého života na nejrůznějších sociálních dávkách a podporách kolem sebe vidíváme dostatek. Řada profesí je svazována státními zásahy do té míry, že píle a vzdělání se téměř neodráží ve výdělku. Jsme-li členskou zemí jakékoliv mezinárodní organizace, měla by vláda dbát, aby přínosy z tohoto členství vždy co nejvíce převažovaly nad ztrátami. A to bez ohledu na to, zda členství posuzujeme z finančního, bezpečnostního nebo jiného hlediska. Například členství v NATO je pro nás určitě přínosné. Poskytuje naší zemi bezpečnostní záruky jako žádná jiná organizace v historii. Před více než rokem jsme se vzdali části naší suverenity ve prospěch EU. Vzdali jsme se části naší schopnosti naplňovat národní zájmy sami. Je proto velmi důležité stále zkoumat, zda nám členství v EU poskytuje dostatek výhod, které tuto újmu na naší suverenitě kompenzují. Bezpochyby řadu výhod členství v EU přináší. Bohužel ale, v běžném životě se poměrně často setkáváme s případy, kdy nám právní předpisy přicházející z Bruselu nepříjemně a zbytečně komplikují život. Co více, znamenají vyšší náklady jednotlivců, firem i veřejné správy. Pro příklady není třeba chodit daleko, extrémně nízká, a proto likvidační kvóta pro české výrobce cukru, předepsané reflexní dopravní značky, nesmyslné předpisy pro dětská hřiště, ... Na konci řetězce důsledků všech těchto předpisů jsou vždy vyšší ceny a nižší schopnost investovat. Tedy nižší schopnost použít vydělané peníze na uspokojení vlastních přání či rozvoj podniku, to v soukromé sféře, a nižší schopnost veřejných investic a oprav, to v případě státu, krajů, měst a obcí. Cílem této polemiky není definitivně rozseknout spor o výhodnosti či nevýhodnosti našeho vstupu do EU, ale nabídnout hledisko pro posuzování konání státu na mezinárodním poli. Zvýšilo členství v EU Vaši možnost svobodně vlastní pílí usilovat o uspokojení co nejvíce Vašich přání? Či zvýšilo členství v EU možnost ČR takové podmínky svým občanům zajišťovat? Začátkem září došlo k nemalému navýšení cen pohonných hmot. Tato nemilá událost nám všem připomněla fakt, že předpisy EU určují také minimální hodnotu spotřební daně. Ano, minimální, nikoliv maximální hodnotu! Kdo by snad byl na pochybách, mohu ho odkázat na směrnici č. 96/2003. Přitom zvýšené ceny pohonných hmot se promítnou do cen každého zboží i služeb a ze všech soukromých i veřejných rozpočtů ukrojí další část pro státní pokladnu.

5

POHLED ZPRAVA 2005

Jak dál v EU ROMAN SLÁDEK Nizozemské a Francouzské NE vystavily nynější podobě Evropské ústavy stopku a zabránily tak jejímu přijetí. Přes některé značné snahy o její záchranu již není možné, aby vstoupila v platnost. Místo hledání různých záchranných manévrů je v současné době třeba spíše uvažovat o tom, kam by se měla Evropská unie ubírat v budoucnu a popřípadě zrevidovat předchozí kroky. Proces evropské integrace byl od počátku pojat jako integrace ekonomická (už od roku 1952, kdy bylo založeno Evropské sdružení uhlí a oceli) a nějaké federalistické snahy se musejí potýkat s různorodostí národů, které v Unii jsou. Dnes, v době, kdy je institut sociálního státu v krizi vyvolané potřebou rozsáhlých změn v oblasti sociální, důchodové, daňové a zdravotnictví, není na místě centralizovat rozhodovací pravomoci na evropskou úroveň a omezovat tak suverenitu jednotlivých členských států. Při řešení těchto problémů to totiž znamená omezovat jednotlivé státy v jejich přístupech k řešení a umožňovat postup jen jednou (potenciálně nesprávnou) cestou, což by mohlo způsobit úpadek celé Unie. Lepší a efektivnější je nechat na jednotlivých členských státech, aby situaci řešily samostatně a svobodně a dobrovolně mezi sebou kooperovaly. Poté, až budou viditelné výsledky jednotlivých strategií (metodou porovnávání situací v jednotlivých zemích, tj. trendu hospodářského růstu příliv investic, vývoj zaměstnanosti atd.), mohly by se i země, kde postup nebyl tak úspěšný, přiklonit k lepší strategii. Jak již bylo řečeno, EU je založena na ekonomickém principu, a to by mělo znamenat na principu tržním a konkurenčním, který potáhne všechny členské země k hospodářskému růstu a celkovému rozvoji. Všemožné zbytečné regulace by měly být zrušeny a trhu by měl být

ponechán prostor, aby se mohly projevit jeho samoregulující účinky. Jednotlivé sektory by tak našly rovnováhu samy, bez nutnosti existence kvót. Pouze v případech, kde je nadnárodní aktivita zcela nesporně výhodnější, je možné unijní regulaci připustit. Je třeba se také zamyslet nad dalším rozšiřováním Unie v případě, že budeme uvažovat i o prohlubování integrace (nad čistě ekonomický rámec). Není možné v něm, dle mého názoru, vidět jen další odbytiště pro statky vytvářené ve „starých“ členských zemích a donekonečna přijímat nové země, které jsou na nižší úrovni po stránce ekonomické, co se týče rozvoje a stavu společnosti, korupce atd. Někde musí existovat hranice (geografická, kulturní, či ekonomická). Teprve v době, kdy budou všechna přechodná opatření s novými členskými zeměmi ukončena a ty se tak stanou „skutečně“ plnohodnotnými členy, je možné uvažovat nad dalšími zeměmi. Je jasné, že některé státy, jako např. Chorvatsko (z hlediska geografického, ekonomického a kulturního - tím mám na mysli příslušnost ke křesťanské civilizaci a mentalitu národa), do Unie patří, a proto by měl být podporován jejich ekonomický růst a přibližování k EU tak, aby se nakonec mohly včlenit. I ostatní je třeba podporovat, ale ne s vidinou vstupu do EU, jen s výhledem otevření se západu. Evropská unie by měla být společenstvím suverénních států, v němž by svobodný vnitřní trh napomáhal k hospodářskému růstu celé oblasti. V budoucnu by se dalo uvažovat o ústavě, která by byla krátkým, přehledným dokumentem, v němž by se EU přihlásila k základním lidským právům a svobodám, tradici evropské civilizace a demokracii. Jednalo by se tedy spíš o dokument deklarující ideové základy Evropské unie a ne o všezahrnující moloch, který právě padl.

Svatý Paroubek DAVID TRLLO Tedy změny v aktuálním dění politické scény na sebe nenechaly dlouho čekat. Rozhodný a dobrý obchodník v růžovém trikotu přináší první zisky v podobě procentních bodů. Dalo by se říct, že je ztělesněním krásy a intelektu, neboť jeho duchovní vlastnosti a schopnosti konat dobro, pravděpodobně uspíší jeho blahořečení. Z následujících momentů jsem usoudil, že pan premiér je jakýmsi ztělesněním toho „vyššího“, co normálnímu smrtelníku nebude nikdy dopřáno. 1) Šiřitel vzdělání – jako jeden z mála opakuje do médií, že ratifikační proces pokračovat bude, tudíž se můžeme těšit na krásné brožurky, které nám konečně ukážou, jak to s tou „euroústavou“ vlastně je. Spíše ale pravděpodobně jak bylo. Alespoň že papír je recyklovatelný. 2) Nad věcmi pozemskými – „Já s tím nemám problém“ „Nemohu rozhodovat o tom, kde bude kdo dělat vrátného“ „Nejsem ideově zaujatý“. Jsem rád, že máme konečně premiéra, který vidí věci ze všech úhlů a otvorů. 3) Rozdavač božské many a šiřitel víry – ve svém nedávném projevu premiér řekl „Nikdy nebylo lépe“, „Růst HDP bude zanedlouho na 8% a na úrovni západních zemí Evropy jsme již tak tak.”, nadále ovšem bude udržovat štědrý sociální stát. 4) Pomůže nám poznat svět – vyslovená přání pana Paroubka o možné spolupráci s KSČM na vládní úrovni jistě pomůže mnoha lidem v jejich rozhodnutí, zda zůstat či nikoliv. 5) Cukr a bič – Tytyty, jestli budeš Vašku říkat něco, co se mi nelíbí, nepojedeš nikam. 6) Získává další ovce pro svou víru – panu exprezidentu Havlovi tak zamotal hlavu u jejich společného oběda, že se chudák ani nestačil přeptat na poměry v Číně nebo na spolupráci ČSSD s KSČM. 7) Nesesmilníš – Podle svých slov nebyl asi nikdy nevěrný. Proto, prosím, podepište mou výzvu, kterou hodlám zaslat co nejdříve do Vatikánu, aby se konečně počal proces blahořečení našeho dalšího velikána. Jirko, držíme ti všichni palce!

6

POHLED ZPRAVA 2005

40 let totality – přímá svědectví

Bohatí lidé RICHARD DUŘPEKT

Mladí konzervativci Brno ve spolupráci s Konfederací politických vězňů ČR, Pobočkou Brno zahajují v tomto školním roce projekt „Čtyřicet let totality – přímá svědectví“. Jedná se o dlouhodobější sérii přednášek zástupců Konfederace politických vězňů ČR na brněnských, případně jihomoravských středních školách. Cílem projektu je podání svědectví ze strany bývalých politických vězňů o hrůzách a zločinech komunismu, a tím přimět středoškolskou mládež ke kritickému zamyšlení nad problematikou zločinnosti komunismu. V rámci projektu již proběhly první přednášky, a to ve dnech 20. a 22. září 2005 na Gymnáziu Slovanské náměstí Brno. O svých zkušenostech s komunistickým režimem velmi poutavě přednášel bývalý politický vězeň Dr. Zdeněk Křivka. Po obou přednáškách následovala živá diskuse přednášejícího se studenty. V budoucnu budou probíhat přednášky i na dalších středních školách. Pokud byste měl/a zájem o uspořádání akce i na střední škole, kde studujete nebo jste studoval/a, neváhejte a napište nám email.

V našem časopise jsme se již několikrát zabývali problematikou vzniku bohatství. Dnes bych se rád pokusil podívat se dále a zaměřit se na zodpovězení otázky, kdo je bohatý člověk a jak se takový člověk pozná. Především je třeba si vyjasnit, že nelze zaměňovat úroveň bohatství s objemem finančních prostředků, které daný člověk vlastní. Bohatství je subjektivní pocit každého jedince, a proto také nemůže existovat jednotné měřítko bohatství. Bohatým se totiž může cítit člověk bez koruny v kapse, ale naopak jako chudák si může připadat někdo, kdo má miliony v bance. Přesto si nyní dovolím nastínit několik konkrétních situací a na jejich základech se pokusit stanovit některé obecné předpoklady toho, kdo může a kdo nemůže být považován za bohatého. Představme si velmi movitého člověka, který způsobil smrtelnou autonehodu a dostal se za to do vězení. Během výkonu trestu však není takovýto člověk fakticky bohatý, neboť svůj majetek nemůže volně užívat a luxusní vila a tučné konto jsou mu k ničemu. Naproti tomu chudá uklízečka, která nemá skoro žádný majetek, ale chodí jednou týdně do kina, má ze svého skromného majetku užitek daleko větší. Tedy osobní svoboda je jednou z nutných podmínek bohatství člověka. Dále si můžeme představit člověka, který provozuje obchodní činnost a odebírá zboží s dlouhou lhůtou splatnosti. Toto zboží pak obratem prodá a obdrží za něj peníze dříve, než je musí odvést svému dodavateli. Tím získá jednorázově velké množství peněz. Jejich udržení je však podmíněno stálým vykonáváním této obchodní činnosti, neboť v opačném případě by o tyto peníze přišel tak, že by musel zaplatit svému dodavateli a nové peníze z nového prodeje dalšího zboží by už znovu nezískal. Jedná se tedy o jakési virtuální bohatství, které je podmíněno neustálým vykonáváním nějaké činnosti, v čemž je přirozeně zakódován značný prvek nejistoty. Pokračování na následující straně

Přidej se k nám! Také si myslíš, že svoboda jednotlivce je nejdůležitější hodnotou? Také neuznáváš revoluci jako prostředek pro dosažení politických cílů? Také jsi přesvědčen(a), že svobodný kapitalismus je nejlepším společensko-ekonomickým uspořádáním?
Chceš se s námi podílet na propagaci pravicového myšlení a je Ti 15 až 35 let?




Přidej se k nám - staň se členem či členkou Mladých konzervativců!

w w w . k o n z e r v a t i v c i . c z / b r n o

7

POHLED ZPRAVA 2005

Policejní stát?

Bohatí …

KVĚTOSLAV RUŠAR Česká republika je již téměř 16 let svobodnou a demokratickou zemí. Toto je nepopíratelný fakt. Myslím si, že svobodu, kterou v naši zemi máme, by nám mohli závidět i lidé z některých vyspělých demokratických států. Ale pravda je taková, že nic není naprosto ideální. I já vidím v naší svobodné a demokratické zemi pár nedemokratických prvků, které nejsou až tak úplně banální. Rád bych se k jednomu z nich vyjádřil. Na konci července se v Česku konala, již pro všechny Čechy známá, technoparty Czechtek 2005. Každý racionálně smýšlející člověk ví, co taková technoparty je a co s sebou přináší. Teď nechci hodnotit lidi, kteří se takovéto akce účastní. Žijeme ve svobodné a demokratické zemi a jestli někteří lidé přijíždějí za kulturou právě na tento typ akce, je to pouze jejich rozhodnutí. Druhá věc je ta, zda akci pořadatelé organizačně zvládli tak, aby nebyla v rozporu se zákonem – například pronajaté pozemky, příjezdové cesty, dostatečná vzdálenost od obydlené oblasti, úklid po akci atd. Pokud zde nastalo porušení zákona, je správné, že policie zasáhla. Rád bych se jen zmínil o tom, co je úkolem policie v demokracii. Jejím úkolem je chránit zákonná práva lidí či subjektů před lidmi či subjekty, kteří zákony porušují. K ochraně zákonných práv lidí či subjektů má mnoho nástrojů. Chování policistů a nástroje, které využívají, musejí taktéž odpovídat našim demokratickým zákonům. A teď se konečně dostávám k jádru věci. Na Czechteku 2005 byly porušeny některé zákony. Proto byl, dle mého názoru, důležitý zásah policie. Avšak co se stalo? Zákrok policie, jež jsem měl tu čest zhlížet v médiích, byl naprosto brutální a se zákrokem policie, jež je v souladu s demokratickými principy, neměl nic moc společného. Připomínalo mi to policejní zásahy v totalitních zemích, kterou Česko ještě před 16 lety bylo a takových brutálních represivních zásahů zapsalo víc než dost! Bohužel vláda v čele s premiérem Paroubkem tento zásah objednala a zásah proto též patřičně obhajovala. Byla to perfektní ukázka síly v tom nejryzejším slova smyslu. Pan premiér ukázal, co dělá a bude dělat s lidmi, kteří porušují zákon! Tímto případem jsem se snažil naznačit, jaký je dnes stav policie, kterou řídí naše socialistická vláda. Toto byl jeden z mála případů – i když jeden z nejbrutálnějších – se kterými se dnes a denně člověk naší země setkává. Vláda vůbec neřeší komplexní problém policie, ba naopak ji dává větší pravomoci a tvoří si z ní represivní složku, která často místo toho, aby práva chránila, tak je potlačuje. Místo toho, abychom se z minulosti poučili, tak se k ní vracíme. Nerad bych se dočkal okamžiku, kdy se budu policie neoprávněně bát místo toho, abych z ní měl respekt.

Pokračování z předchozí strany A bohatství, je-li s ním dobře nakládáno, by mělo především poskytovat velkou míru životní jistoty. Nezbytným předpokladem bohatství je podle mého názoru i možnost své bohatství zvýšit dodatečnou vlastní činností. Pokud se totiž člověk bez práce rozhodne pracovat, aby měl více peněz, ale zároveň žádnou práci nesežene, těžko ho lze označit za bohatého, byť by se za něj předtím sám považoval. Bohatství zde spočívá v dostatku příležitostí a v možnosti svobodně si vybírat. Samozřejmě nikoliv neomezeně, ale na základě vlastních, v danou chvíli nezměnitelných zdrojích a schopnostech. Neposlední předpoklad je dostatek času a prostoru na užití svého majetku. Dejme tomu, že nějaký člověk má dobře placenou práci, která jej však časově naprosto vytěžuje. A tak přestože má dostatek prostředků na spotřebu, kterou by rád prováděl, je omezován svou prací, o kterou kdyby přišel, tak by nesehnal stejným způsobem ohodnocenou práci jinde. A tak nespotřebovává majetek ke svému užitku, ale pouze se mu hromadí finanční prostředky, jež nemůže prakticky užít. Obdobných případů by se jistě dalo najít více. Všechny mají společné snad jen poselství, že bohatství opravdu není pouze o penězích. Nyní se stručně podívejme, jak se pozná bohatý člověk či zda-li se dá vůbec poznat. V historii se bohatství či určité postavení projevovalo různě. Například bohatý člověk si nechal stavět drahé paláce, nebo si kupoval drahé luxusní věci. Známkou bohatství bylo také např. vlastnictví většího počtu žen či koní. Bohatí lidé s oblibou nosili velké množství zlatých šperků na svém těle. Tyto projevy bohatství se však postupně vytrácejí a v moderním světě je stále obtížnější na někom poznat, že je bohatý. Ke šťastnému a tedy bohatému životu totiž stačí minimum majetku pro osobní spotřebu. A co vy, milí čtenáři? Cítíte se sami jako bohatí lidé?

Setkání členů MK Brno s primátorem města Brna Richardem Svobodou Dne 6. června 2005 proběhlo setkání členů našeho klubu s primátorem města Brna PhDr. Richardem Svobodou. Celé setkání se neslo v duchu přátelské debaty. Hovořilo se zejména na obecné úrovni o komunální politice a dále konkrétněji o současném a budoucím rozvoji města Brna.

Státní dluh = 643 600 000 000 Kč

8

POHLED ZPRAVA 2005

Ptáme se ředitele Občanského institutu Dr. Romana Jocha Islamističtí teroristé už stačili v 21. století napáchat neuvěřitelné škody a zločiny. Dokázali, že jsou schopni provést vražedné operace obrovského rozsahu, a to v podstatě ve kterémkoli státě, městě a místě, které si pro své údery vyberou. Je, podle Vašeho názoru, islamistický nebo mezinárodní terorismus životní hrozbou pro západní civilizaci? Terorismus může zabít naše těla, ale nemusí otrávit naše mysli, pokud se otrávit sami nenecháme. Není takovou životní hrozbou západní civilizaci, jakými byly nacismus a komunismus. Ty kromě své vražednosti a brutality byly nakažlivé; byly schopny si z našich řad získat své stoupence. Byly něco jako infekce; islamistický terorismus je něco jako úraz. Bolestivý, krutý, ale jen úraz. Nemyslím, že je schopen zničit západní civilizaci, pokud samotná západní civilizace nespáchá sebevraždu. Pokud bude mít vůli vytrvat, bude mít i sílu nad terorismem zvítězit. Pokud však ztratí víru v sebe samu, pak ano, vskutku, může islamistům podlehnout. Ale to by primárně byla kapitulace a sebevražda civilizace, nikoli vítězství teroristů. Jakým způsobem a jakými prostředky se má západní civilizace proti mezinárodnímu terorismu bránit? Je možné mezinárodní terorismus porazit? Je to náročné, ale je to možné, i když to určitý čas trvat bude. Především, kromě zpravodajského a policejního ničení samotných teroristických organizací bylo a je nutné vojensky zničit či od podpory terorismu odstrašit ty režimy, které teroristy podporovaly. Teroristé neoperovali ve vakuu, vždy jim poskytovaly zázemí tajné služby několika režimů na Blízkém východě. Svržení některých a zastrašení ostatních z těchto režimů bylo a je pro porážku terorismu zásadní. A pak, je nutné teroristy porazit totálně – je nutné porazit Zarkávího v Iráku zdrcujícím způsobem. Nic tak neodrazuje potenciální stoupence, jako zdrcující porážka; a nic tak nepřitahuje spojence, jako vítězství a úspěch. Nakonec, když arabští muslimové uvidí příklad svých úspěšných vůdců, kteří pro ně skutečně něco udělají – jak je pro to šance nyní v Iráku - sami pak zapomenou na Zarkávího a bin Ládina. Jaké politické a ideologické přístupy k mezinárodnímu terorismu jsou naprosto nevhodné a pro samotnou západní civilizaci třeba i vnitřně nebezpečné? Především snaha některých tvářit se, že válka proti terorismu je omyl, že žádná válka neexistuje. Jako kdyby ani terorismus neexistoval. Ale on existuje. Kdyby jedna strana útočila a druhá se ani nebránila, výsledek by byl předem daný. Dále mylná snaha tvrdit, že terorismus je způsoben chudobou. To je nesmysl. Nejchudší lidé nejsou teroristé – mají totiž jiné problémy na práci. Nejchudší země světa, např. v rovníkové Africe, neprodukují terorismus. Navíc říci, že chudí lidé jsou zvláště náchylní k terorismu, znamená urážet je. Ve skutečnosti je to přesně opačně: teroristé jsou lidé z dobrých materiálních poměrů. To, co je činí teroristy, není chudoba či útisk ze strany někoho jiného, nýbrž jejich maniakální ideologie – stejně jako to bylo v případě nacistů a komunistů. Proto je nutné zarazit šíření islamistické ideologie. Další chybou by bylo říkat, že za teroristické útoky si může Západ sám – že si za ně můžeme my sami. To je vinit oběť ze zločinu, který na ní byl spáchán. Za zločiny mohou vždy jen zločinci, neboť měli svobodnou možnost nevraždit. Oni se však rozhodli vraždit. Proto adekvátní a spravedlivé je potrestat je – uštědřit jim akt spravedlivé retribuce. A posledním omylem je tvrdit, že terorismus byl vyvolán tím, co Západ činil – například vstoupil do Iráku či podporoval Izrael. Ale přece terorismus tady byl dávno před invazí do Iráku, a navíc, terorismus se zaměřil i proti obyvatelům těch západních zemí, které se na Blízkém východě či ve prospěch Izraele neaktivizovali – např. proti Australanům. Z toho plyne, že islamisté nenávidí Západ nikoli kvůli tomu, co dělá, nýbrž kvůli tomu, jaký je: svobodný a tolerantní. Proto Západ má jen jednu možnost, jak „vyjít“ s islamisty: zničit je. Rozhovor proběhl elektronicky dne 14. září 2005. Otázky položil Jan Strelička. Časopis Pohled zprava je vydáván občanským sdružením Mladí konzervativci, Regionálním klubem Brno. Naše adresa je Mladí konzervativci Brno, Česká 11, Brno, 602 00. Chcete-li nám poslat e-mail, pak na adresu [email protected]. Šéfredaktorem Pohledu zprava je Jiří Šilhánek. Jakékoliv dotazy ohledně vydávání a distribuce zasílejte, prosím, na adresu [email protected].

www.konzervativci.cz/brno

Knižní tip Nejznámější a dnes již klasická kniha nositele Nobelovy ceny za ekonomii Friedricha A. Hayeka, který je právem považován za jednoho z největších myslitelů 20. století. Vznikla během druhé světové války v Anglii pro široké publikum a autor ji věnoval „socialistům všech stran“. Snažil se v ní svobodný západní svět varovat před snahami socialistů nejrůznějšího ražení uvědoměle řídit společnost a zavést centrální řízení veškeré ekonomické činnosti. Pozornému čtenáři by však také měla ukázat, že i v dnešním politickém soupeření mezi pravicí a levicí, mezi liberálními zastánci svobody a socialisty a plánovači nejrůznějších odstínů, ať již na národní či nadnárodní úrovni, stále běží o jedno a totéž – o naši budoucí svobodu a prosperitu.

VYDÁVÁNÍ POHLEDU ZPRAVA JE DOTOVÁNO Z ROZPOČTU STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA