Pakliže přestupce na místě souhlasil s uložením blokové pokuty za přestupek spočívající v neužití bezpečnostních pásů, pak jeho dodatečná obrana poukazem na fakt, že v době přestupku byl držitelem lékařského potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy, nemůže vést k zahájení přezkumného řízení. Nenamítl-li přestupce tuto zásadní okolnost při samotném projednání přestupku, nelze to klást k tíži policejního orgánu a považovat blokovou pokutu za nezákonnou. Na ochránce se obrátil stěžovatel se stížností na postup krajského ředitelství policie, které nevyhovělo jeho žádosti o zrušení blokové pokuty v přezkumném řízení, kdy důvodem pro její tvrzenou nezákonnost byl vadně zjištěný skutkový stav. Bloková pokuta totiž byla uložena za přestupek spočívající v neužití bezpečnostních pásů osobě, která byla v době přestupku držitelem platného lékařského potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy. Tuto skutečnost ale stěžovatel neuplatnil při projednání přestupku, ale až později a s uložením blokové pokuty na místě souhlasil.
Veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský V Brně dne Sp. zn.: 4603/2012/VOP/MK Vážený pane H., dne 22. července 2012 jsem obdržel Váš podnět, zaslaný prostřednictvím zmocněnce P. J. B. Obracíte se na mne s podnětem k prošetření postupu Ředitelství služby pořádkové policie Policejního prezidia České republiky, které nevyhovělo Vašemu podnětu k zahájení přezkumného řízení ve věci blokové pokuty, která Vám byla uložena za spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů, jehož jste se dopustil porušením povinnosti uložené v § 6 odst. 1 písm. a) tohoto zákona1. V rámci podnětu k přezkumnému řízení jste namítal, že uvedeného přestupku jste se nemohl dopustit, protože jste držitelem lékařského potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy. Současně jste poukázal na rozsudek NSS č.j. 5 As 118/2011 – 103 ze dne 31.2.2012, který se týkal skutkové podobného případu. Po zvážení všech okolností a právních argumentů jsem nicméně dospěl k závěru, že v postupu policie neshledávám pochybení, jež by mne vedlo k zahájení šetření ve věci. Při posuzování správnosti postupu správních orgánů proti sobě stojí v opozici několik argumentů. Na straně Vás, jako účastníka řízení stojí nepochybně skutečnost, že jste se přestupku, pro nějž byla bloková pokuta uložena, dopustit nemohl a tedy je zde situace odporující trestněprávní zásadě nulla poena sine crimen (neboli že každému trestu musí předcházet trestný čin). Ve Váš prospěch dále hovoří i výše zmíněný rozsudek NSS, který mj. říká: 1
Řidič motorového vozidla je kromě povinností uvedených v § 4 a 5 dále povinen být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu.
Z uvedeného je zjevné, že pokud stěžovatel byl již v době silniční kontroly osobou, která byla držitelem příslušného oprávnění o zdravotní indispozici, nemohl se dopustit skutkem spočívajícím v nepřipoutání se bezpečnostními pásy protiprávního jednání, za který by jej bylo lze postihnout, neboť zde zcela absentuje materiální stránka přestupku. Bez ohledu na skutečnost, zda stěžovatel listinu deklarující zdravotní indispozice (příslušné oprávnění) měl u sebe, de iure et de facto naplňoval dikci zákona, tzn. byl objektivně osobou, která nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů, což prokázal dodatečně potvrzením vydaným lékařem. Skutečnost, že stěžovatel nepředložil toto oprávnění policistovi při kontrole, mohla však naplňovat skutkovou podstatu jiného přestupku (např. § 23 odst. 1 písm. f zákona o přestupcích; přitom za spáchání tohoto přestupku se body nezaznamenávají). Přestože v identifikaci přestupku nebyla věc jasná (pokutové bloky, které by identifikaci spáchaného přestupku postavily najisto, si správní orgány nevyžádaly, rozpory, které vyplývaly ze spisového materiálu, správní orgán neodstranil, a bez dalšího přistoupil k provedení záznamu bodů). K těmto argumentům však existují určitá ALE. Výše citovaný rozsudek NSS se sice vztahuje na skutkově stejnou situaci, avšak je vydán v souvislosti s řízením o námitkách proti zápisu bodů do bodového hodnocení. NSS tedy nikterak nehodnotil legalitu uložené blokové pokuty a navíc uvádí: Nejvyšší správní soud nemůže zcela přisvědčit závěru žalovaného i krajského soudu o tom, že námitkami stran samotného hodnocení přestupku po stránce skutkové se žalovanému v řízení o námitkách nepříslušelo zabývat, neboť bylo na stěžovateli, nesouhlasil-li se stavem věci, tak jak ji vyhodnotil orgán Policie, aby nesouhlasil s projednáním přestupku na místě v blokovém řízení a věc řešil ve správním řízení; k odečtu bodů by mohlo dojít potom pouze na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku. Krajský soud však nikterak nereflektoval setrvalou námitku stěžovatele, že souhlasil se zaplacením pokuty za skutek jiný, a to nepředložení příslušného oprávnění. Toto pochybení není postiženo v rámci bodového systému. Bylo tedy povinností žalovaného, a poté i krajského soudu zabývat se námitkami stěžovatele v kontextu všech skutečností, které ze spisového materiálu vyplynuly, a které byly dílem rozporné. Teprve poté by bylo lze dospět k závěru, zda byl proveden záznam bodů v souladu se zákonem, tedy za přestupek spočívající v nepřipoutání se bezpečnostními pásy. a Co se však týče samotného aktu, na jehož základě byl záznam proveden, platí pro něj presumpce správnosti a není na odvolací instanci, resp. soudu, aby se zabývaly jeho zákonností a správností. Z uvedeného dovozuji, že aplikace předmětného rozsudku na Váš případ je možná nikoli při napadání samotné blokové pokuty, ale až v případném řízen o námitkách. S názorem NSS lze v plné míře souhlasit i v té části, která zdánlivě hovoří ve Váš prospěch – tedy že jste objektivně nemohl spáchat přestupek, za který Vám byla uložena bloková pokuta. V tomto bodu skutečně není sporu. Je nicméně otázkou, zda jsou zde jak důvody, tak procesní nástroje pro zrušení blokové pokuty. Důvodem pro zrušení blokové pokuty nepochybně je naplnění zásady nulla poena sine crimen. O existenci procesních nástrojů nicméně pochybuji, resp. jsem přesvědčen, že takové neexistují.
Blokovou pokutu lze dle ustálené judikatury napadat pouze v rámci přezkumného řízení, v němž je zkoumána její zákonnost (resp. to, zda je rozhodnutí vydáno v souladu s právními předpisy) a to dle § 96 odst. 2 správního řádu2. K tomuto ustanovení existuje několik komentářů, na něž si dovolím poukázat. Jedná se o komentář JUDr. Vedrala ke správnímu řádu II. vydání, Polygon 2012, str. 8403 a dále o komentář Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád, 3. vydání, C.H.Beck 2011, str. 4004. Z citovaného obsahu tedy vyplývá, že oba komentáře se v nyní posuzované otázce (zda lze v přezkumném řízení zohlednit důkazní prostředek, který existoval v době vydání rozhodnutí, avšak nebyl v řízení z vůle jeho účastníka uplatněn) rozcházejí. Ustanovení § 96 odst. 2 správního řádu se obsahově poněkud kryje s ustanovením § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní5. Bez zajímavosti dále není ani ustanovení § 109 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.6 Text § 109 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb. je natolik jasný, že o jeho obsahu není třeba polemizovat. Pokud jde o § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. je situace poněkud jiná, avšak existuje k němu poměrně bohatá judikatura. Jako nejzásadnější rozsudek lze uvést rozsudek NSS ze dne 31. 10. 2003 č.j. 4 Azs 21/2003 – 55, byť se vztahuje ke starému správnímu řádu (zákon č. 71/1967 Sb.)7. Tento rozsudek byl mj. publikován ve Sbírce rozhodnutí pod č. 298/2004 a do současné doby nebyl překonán – ba naopak je často odkazován i v řízeních dle nového správního řádu, coby prejudikatura. Jsem přesvědčen, že situace, kdy účastník řízení správnímu orgánu vědomě8 zatají rozhodující důkazní prostředek svědčící v jeho prospěch (sic!), nelze toto klást za vinu správnímu orgánu a jeho následné rozhodnutí považovat za nezákonné, resp., za rozhodnutí vydané v rozporu s právními předpisy. Správní řád sice v § 3 i v § 50 stanoví povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a současně je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu, avšak jedná-li se o důkazní prostředek, jehož existence je známa pouze účastníku řízení, který jej zatají, nelze postup úřadu, který rozhodnutí vystaví na takto „nedokonale“ zjištěném skutkovém stavu, hodnotit jako chybný. Tento závěr považuji 2
Soulad rozhodnutí s právními předpisy se posuzuje podle právního stavu a skutkových okolností v době jeho vydání. 3 Účelem přezkumného řízení je pouze následný přezkum zákonnosti příslušného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumávající správní orgán však tím, že vychází ze skutkových okolností v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí, bere v úvahu i ty skutkové okolnosti, které v době původního řízení existovaly, nebyly však z těch či oněch důvodů správním orgánem zohledněny, popř. účastníky uplatněny. To souvisí zejména se zásadou materiální pravdy podle § 3, resp. s podmínkami pro zjišťování podkladů pro rozhodnutí podle § 50. 4 Správní orgán však nesmí za pomoci vyjádření účastníků, správních orgánů či dokazování vtáhnout do přezkumného řízení skutkové okolnosti, které sice v době vydání přezkoumávaného rozhodnutí existovaly, v řízení však nevyšly najevo, neboť by tak překročil zákonné mantinely přezkumného řízení, když posuzování takových skutkových okolností lze připustit za zákonem splněných podmínek pouze v obnově řízení (podle § 100). 5 Při přezkoumání rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 6 Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud nepřihlíží. 7 Správnímu orgánu nepochybně nelze vytýkat postup odporující ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu, tj. vadu řízení, nepřihlédl-li ke skutečnostem jemu neznámým, které s ohledem na svou povahu mohl uvést jen účastník řízení. 8 Vědomost zatajení dovozuji z toho, že jste byl držitelem sotva měsíc starého lékařského potvrzení a nepovažuji za možné, abyste na něj v kontextu situace zapomněl.
v případě blokových pokut za o to silnější, protože účastník řízení musí aktivně souhlasit s jejím uložením. Opačný závěr by navíc vedl k totální paralýze správního trestání, neboť by se bylo možné snadno vyhnout potrestání. Jak ve správním trestání, tak i v trestání soudním je aplikována určitá míra koncentrace řízení. Jde-li o správní trestání, pak se jako zásadní jeví rozsudky NSS č.j. 1 As 96/2008 – 115 ze dne 22.1.2009 a č.j. 9 As 39/2010 – 68 ze dne 2.9.2012, které uvádí (zejm. první z nich), že obviněný z přestupku není povinen poskytovat správnímu orgánu při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí veškerou potřebnou součinnost, jak to od jiných subjektů správních řízení žádá § 50 odst. 2 správního řádu. […] Z toho je nutno dovodit jak to, že může být procesně i zcela pasivní, tak to, že k procesní aktivitě se může rozhodnout i v pozdější fázi řízení, a správní orgán se musí s touto jeho aktivitou (v podobě uplatňování nových tvrzení a navrhování nových důkazů) vypořádat. Jako klíčové považuji to, že NSS hovoří o tom, že k procesní aktivitě musí dojít v řízení. Toto řízení ale v předmětném případě skončilo podepsáním blokové pokuty. Protiváhou zásady nulla poena sine crimen tedy je sám fakt, že jste se na uložení blokové pokuty výraznou měrou podílel, když jste jednak nenamítal existenci potvrzení o nemožnosti být připoután bezpečnostním pásem, ačkoli toto jste měl čerstvě vydáno, a dále jste s uložením blokové pokuty souhlasil, což jste vyjádřil svým podpisem. Můj předchůdce JUDr. O. Motejl v minulosti řešil obdobnou, avšak skutkově přece jen poněkud jinou situaci (sp. zn. 2819/2002/VOP/VB), kdy se jednalo o uložení blokové pokuty za absenci lapačů nečistot vozidla. V tomto případě se následně za pomoci technického průkazu podařilo zjistit, že vozidlo jimi být vybaveno nemuselo. Závěr ochránce byl ten, že úřad (policie) chyboval při zjišťování skutkového stavu. Ačkoli se tedy jedná o procesně blízkou kauzu, jsem přesvědčen, že nynější případ je přece jen nutno posuzovat odlišně. V dřívějším případě se jedná o skutečnost, které si stěžovatelka nemusela být vědoma – na rozdíl od Vašeho případu a dále se jednalo o běžně vyráběné vozidlo, jehož technické parametry mohly být policistům známy – tedy se jednalo o skutečnost, k níž neměla přístup pouze stěžovatelka. Nad to technický průkaz nebyl ve vozidle, a tedy lze mít za to, že se jednalo o skutečnost, která na místě ze strany stěžovatelky nemohla být uplatněna. Jsem tedy toho názoru, že bloková pokuta byla ve Vašem případě uložena v souladu s požadavky zákona (v širším slova smyslu) a není tedy důvod pro její zrušení v přezkumném řízení. Toto ale automaticky neznamená, že na základě Vašich námitek nemůže dojít k výmazu bodů zaznamenaných do bodového hodnocení řidiče – viz rozhodnutí NSS zmíněné v podnětu k přezkumnému řízení. Takový stav by ostatně odpovídal i požadavkům obecné spravedlnosti – svým jednáním jste se zjevně dopustil přestupku (byť jiného, než za nějž byla uložena bloková pokuta), byl jste potrestán (finančně) avšak bodové hodnocení by mělo zůstat nedotčeno, neboť přestupek, jehož jste se skutečně dopustil, není zařazen do systému bodového hodnocení.
Co se týče uplatněné námitky, že jste s ukládanou pokutou nesouhlasil, pak té taktéž nemohu přisvědčit. Kopie blokové pokuty obsahuje jasné odkazy na příslušná ustanovení zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a navíc i slova PÁSY – ŘIDIČ. V tomto kontextu nevidím prostor pro Vaši možnou úvahu o trestání za jiný přestupek. Možnou výhradou nedostatečné znalosti českého jazyka se pak dostatečně zabýval policejní orgán a jeho závěry považuji za zcela případné. Váš podnět s ohledem na výše uvedené odkládám dle § 12 odst. 2 písm. b) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, jakožto zjevně neopodstatněný. S pozdravem
JUDr. Pavel V a r v a ř o v s k ý veřejný ochránce práv
