Unáhlený člověk hlouposti tropí, kdo je prozíravý, hodně vydrží.
(Z Přísloví krále Šalomouna)
SENOŽATSKÉ NOVINY Ročník XII., číslo 8
Cena: 10,- Kč
Senožaty Nečice Tukleky Otavožaty Jaký je srpen na počátku, takový bude až do konce. Ať si kdo chce co chce říká – v srpnu ještě do rybníka. Bartoloměj svatý léto nenavrátí. (24. 8.) Je blankyt hluboký a oblaka jsou nízko jak lodí pokojné a bílé plachtoví; vzduch zvolna zhasíná, je večer zcela blízko, na stráních poslední den zmírá srpnový. Klid hledá babočka a rozbitá má křídla – i cesta za květy a sluncem poraní – předtucha žlutí jest už v zeleni, jež stydla, se šerem vystoupí mlh smutné dýmání. S. K. Neumann
V tomto čísle si přečtete:
Odpoledne v Senožatech
Turisté v horách Krušných
www.senozaty.cz
srpen 2010
Zprávy ze 46. zasedání zastupitelstva obce Ve středu 28. července 2010 se konalo 46. zasedání Zastupitelstva obce Senožaty. Zastupitelé se seznámili s geometrickými plány skutečného zhotovení obou úseků nových chodníků. Ty byly vybudovány nejen na obecních pozemcích, ale též na pozemcích, o které se stará Krajská správa a údržba silnic Pelhřimov a jsou ve vlastnictví kraje Vysočina. Ke kolaudačnímu řízení je potřeba mít všechny pozemky, které se nachází pod chodníky, ve vlastnictví obce Senožaty. Již dříve dala Rada kraje Vysočina písemný příslib naší obci, že po zrealizování výstavby chodníků a skutečném geometrickém zaměření budou tyto pozemky bezplatně převedeny do majetku naší obce. Jedná se celkem o devět parcelních čísel o souhrnné výměře 1.100 m2. Zastupitelstvo vyslovilo s bezplatným převodem jednoznačný souhlas. Byla projednána a následně schválena druhá rozpočtová změna letošního kalendářního roku. Obecní byt v nemovitosti č. p. 33 (záložna) byl přidělen Natalii Konstantinové. Velká diskuze nastala při projednávání možností likvidace iner tních odpadů (stavební s u t ě,
zemina, hlušina). Po uzavření skládky na konci Senožat ve směru na Syrov bude zastupitelstvo hledat možnosti, jak tento odpad likvidovat. V průběhu srpna dojde k výměně halogenů, které slouží k osvětlení kostela. Současné osvětlení je velmi poruchové a bohužel je také předmětem vandalů. Začátkem letošních prázdnin došlo k úmyslnému zničení dvou těchto světel. Příští zasedání zastupitelstva obce se uskuteční ve středu 25. srpna 2010 od 19:00 hodin v zasedací místnosti Obecního úřadu v Senožatech. Zdeněk Vaněk
Stárnout a přitom zůstat mladým... srpen 2010
strana 1
SENOŽATSKÉ NOVINY
Otazky azky zky a odpovědi Otázka: Obec Senožaty koupila nový traktor. Není to zbytečné vyhazování peněz, když už jeden traktor vlastní? Odpověď: V jarních měsících letošního roku obec Senožaty požádala o poskytnutí dotace ze Státního zemědělského intervenčního fondu ČR na pořízení techniky pro údržbu lesů. Žádosti bylo vyhověno a byla přiznána dotace ve výši 554.850,- Kč na pořízení traktoru a křovinořezu. Nový traktor je modernější, má čelní nakladač, který pro práce v obci nutně potřebujeme, má různá přídavná zařízení, která byla součástí ceny (násypka na zimní posyp), případně, která jdou postupně dokupovat. Nehospodárné by bylo ponechat si „starý“ traktor. Zastupitelstvo obce rozhodlo tento stroj nabídnout k prodeji. Zdeněk Vaněk, starosta obce
Na otázky týkající se veřejného a soukromého života odpovídá místostarosta obce Senožaty pan Vladimír Šiman. Co bych zlepšil v Senožatech Samozřejmě vždy je co zlepšovat. Osobně si myslím, že za posledních několik let se vzhled obce a především centra podstatně změnil. Podle mého názoru k lepšímu. Věřím, že se podaří úspěšně dokončit i výsadbu zeleně v centru obce. Osobně mě mrzí, že se stále nedaří najít využití budovy bývalých kasáren. Oblíbené zákoutí Senožatska Od mládí mám rád přírodu a trávím v ní každou volnou chvíli. Okolí Senožat mám velice rád, a to především údolí Martinického potoka a řeky Želivky. Nejoblíbenějším místem mého mládí byl Lhotecký jez – tato místa jsou bohužel v současné době nenavštěvovaná a zpustlá. Jak jsem spokojen s kulturním a sportovním životem v Senožatech Přilákat mládež ke sportu nebo jakýmkoli koníčkům je v dnešní době velmi obtížné. Velmi si cením lidí, kteří se ve svém volném čase věnují práci s dět-
Na slovíčko mi, ať už je to volejbal, fotbal, rybářský kroužek, nebo příprava mladých hasičů. Díky těmto kroužkům se daří udržet i kulturní život v obci formou plesů a tanečních zábav. Proto si myslím, že kulturní a sportovní život je zde celkem uspokojivý. Využití volného času Svůj volný čas, kterého mám bohužel velmi málo, se snažím trávit s rodinou a prací okolo domu. Velkým koníčkem je myslivost a chov loveckých psů. Také se věnuji chovu včel. Nejlépe strávená dovolená V porovnání dovolené u moře či v termálech je pro mě nejlépe strávená dovolená v krásné české přírodě. Líbilo se mi na Šumavě či v Prachovských skalách. V posledních letech pro pracovní vytížení jezdíme pouze na víkendové výlety a po kulturních památkách. Oblíbená kniha Má oblíbená kniha je Želivka, rád čtu literaturu faktu, především 2. světovou válku a odbornou mysliveckou literaturu.
Ze Senožat do Senožat první ročník cyklojízdy 4. - 5. 7. 2010
Vážení čtenáři! Doba prázdnin je možná ne neprávem nazývána „okurkovou sezónou“, hlavně pak novináři. A my jsme se snažili o popis jedné sportovní akce, která se dokonale vydařila. Dále nechme popsat dění jednoho z přímých účastníků: S myšlenkou absolvovat cestu pěšky nebo na kole z našich Senožat do Senožat u Bechyně v okrese Tábor jsme koketovali již asi 12 let. Nejvíce tento nápad propagoval p. Vráťa Gabriss. Nedokázali jsme se však stále rozhodnout kdy, kdo a jak, až letos nás nakopl senožatský rodák Jožan Razima. Přípravy proběhly poměrně rychle, trasa byla stanovena po vzájemné dohodě tak,že start byl v Senožatech u Bechyně dne 4. 7. 2010 v 9.00. Byli osloveni i občané ze Senožat u Bechyně. Na startu, který odmávl místostarosta dosti netradičně kosou (vyjížděli jsme přece ze Senožat), vyjížděli do prvé etapy za naše Senožaty
srpen 2010
manželé Horynovi, Boučkovi, Pohanovi, Matějkovi a Jožan Razima. Trasa první etapy vedla ze Senožat přes Bechyni do Soběslavi. Zde po krátkém odpočinku a sjetí se jezdců jsme pokračovali do Tučap, kde byl oběd. Po obědě jsme se vydali přes Černovice, Lidmaň do Moravče, kde etapa končila v místním kempu p. Miloše Válka. Tento úsek etapy byl nejnáročnější a prověřil připravenost jezdců, zde se okamžitě ukázalo, že najeté kilometry v letošním roce manželi Pohanovými přinesli své ovoce. Zatímco „Včelař“ s manželkou ujížděli bez problému k Moravci, ostatní se za nimi trápili a mnozí bojovali sami se sebou. Takže v cíli této etepy jsme se scházeli, jak se říká, „jako švábi na pivo“. Přesto reprezentanti naší obce při večerním hodnocení mimo trikot nejlepšího vrchaře, který Jirkovi Pohanovi unikl o pouhý bodík, si odnesli všechny další předávané trikoty. Žlutý trikot nejlepšího jezdce Jirka Pohan, modrý trikot za akti-
vitu Jožan Razima, světle modrý trikot za aktivitu a obdivuhodný mnohakilometrový osamocený boj na trati Soňa Matějková, šedý trikot za statečnost a dojetí této náročné etapy Saša Boučková. Zelený trikot nejlepšího vrchaře získal náš nový kamarád Roman, který nestartoval za naši stáj. Po vyhodnocení etapy bylo tedy co slavit, kapela hrála, zpívalo se... Čas utíkal tak, že když jsme se v půl třetí ráno rozcházeli, zdálo se, že do další etapy bude nástup krutý. Nestalo se, Miloš Válek nám ještě v noci uvařil dršťkovou polévku, která mnohé postavila na nohy tak, že jsme se v dohodnutou dobu sešli na startu. Vyjíždělo se v 10 hodin směrem domů. Jelo se přes Leskovice do Hořepníka, kde jsme chtěli poobědvat, ale protože měli zavřeno, pozměnili jsme trochu plán trasy. Jelo se do Košetic, kde jsme byli v hospodě „U Dufků“ ke spokojenosti všech jezdců a doprovodného personálu obslouženi. Poté všichni jezdci vyrazili
strana 2
SENOŽATSKÉ NOVINY
k domovu. U značky oznamující začátek naší obce se do 13,20 hodin sjelo 15 cyklistů a 3 řidiči doprovodných vozidel (pí Michaela Razimová, Vratislav Gabriss a Miloš Rašín). Jako první se značky obce zcela pochopitelně dotkl náš držitel žlutého trikotu Jirka Pohan, kterému se tak tachometr na jeho kole zastavil na 59 km 700 m, početný peleton uzavíral Jožan Razima. Všichni zúčastnění byli s akcí spokojeni, odnesli si mimo namožená těla a otlaky na místech, kde je běžně nemívají, také krásné zážitky, suvenýry v podobě vlajky a malého batohu s logem jízdy. Byla navázána nová přátelství a lze oče-
kávat, že v příštím roce se bude cyklojízda opakovat. Doufáme, že se mnozí z Vás přidají. Je plánováno rozdělení do tří etap, což by mohl zvládnou každý – i netrénovaný jezdec. Je pochopitelné, že po dojetí naší cyklojízdy jsme se sešli v restauraci „U Zastávky“ na skvělém guláši. Po součtu všech bodů byla vyhodnocena nejlepší žena na trati, kterou se stala Jaruška Pohanová,které předal cenu – cyklistickou přilbu – Radek Matějka. Poté se individuálně vše hodnotilo, probíraly se zážitky, hrálo a zpívalo se. Doplňovaly se tekutiny atd. Ale to je již jiná kapitola. Tímto nově vzniklý spolek cyklistů Foffi Senožaty
oznamuje, že příští rok rád uvítá zájemce o start na 2. ročníku této cyklojízdy. Loučíme se naším pozdravem Kolahoj a věříme, že se naše řady rozrostou.
Odpoledne v Senožatech
vých oknech ztrouchnivělé rozpadající se záclony. Naopak autobusová čekárna vedle kapličky je přes dvě naprasklá skla v mnohem lepším stavu než ta naše. Starší paní, která sedí před nedalekým domem, mi vysvětluje, že čekárnu nemá kdo zdevastovat. Ti starší už jsou natolik odrostlí, že vandalské sklony již nemají, a ti mladší, co se narodili v posledních letech, jsou ještě příliš malí. Ptám se na původ názvu obce, ale paní není místní. Vlastně jsem v Senožatech žádného Senožáka nepotkal, bylo zde úplné mrtvo. Kromě zmíněné ženy jsem potkal jen jednoho muže, ale i ten byl odjinud. Pochválil mi sice moji starou Jawu, ale o Senožatech jsem se nedozvěděl celkem nic. Jdu prozkoumat i okolí. Krajina mírně zvlněná, v dálce jsou vidět chladicí věže Temelína. Na okolních polích roste řepka a kukuřice. K Lužnici je to jen kousek, asi 10 minut chůze. Cestou narážím na malý rybník. Celkem hezký, ale je hodně zanesený. Ve stráni nad řekou je roztroušena řada chat, což mi v první chvíli připadá neobvyklé, ale uvědomuji si, že zde není žádné ochranné pásmo. Lesů zde tolik není, nejvíc jich je okolo Lužnice. Teď už znám i druhé Senožaty. Nasedám na motorku a vracím se zpět do Senožat. Bundu dávám do batohu a jedu jen v košili. Projížďka v tropickém podvečeru je velmi příjemná. M. Šimek
Koncem února v devět hodin večer Některé senožatské domy mají hisjsem si uvědomil, že jako Senožák jsem torické štíty, jeden z nich se dokonce ještě nikdy nebyl v Senožatech a že je trochu podobá štítu u Skálů v naší obci. vůbec neznám, přestože vím o jejich Zajímavě zdobenou fasádu, jakou jsem existenci už dlouhá léta. Rozhodl jsem se tento nedostatek v létě napravit. Mám samozřejmě na mysli ty druhé Senožaty, které jsou dnes částí Bechyně. Tak jsem se do nich jednoho červencového odpoledne vypravil. Horko je i na motorce, silnice je pěkně rozpálená, cesta však zdárně ubíhá. Pacov, Tábor, v Opařanech odbočit na Bechyni a asi po hodině jízdy se objevuje známá cedule s nápisem SENOŽATY, proti ní nově opravená boží muka a Penzion Mlýn Na Prádle za ní neznámá osada. Vjíždím do ní, ani nikdy neviděl, má jeden dům na kraji se nestačím rozhlédnout a jsem na dru- obce (mrzuté zjištění – zapomněl jsem hém konci. Vracím se, zastavuji za hezky vzít fotoaparát), zato velice ponurým malovanou hasičskou zbrojnicí a jdu si dojmem působí dům na kraji návsi – eviSenožaty prohlédnout. Je to malá ves- dentně zpustlý, zarostlý, v malých špinanice asi s padesáti domy a stovkou obyvatel. Většina domů je rozmístěna okolo silnice, uprostřed je náves, na ní mezi dvěma kaštany (vlastně jírovci) kaplička, vedle ní křížek se jmény osmi občanů padlých v 1. světové válce: Chmel, Benda (2x), Kocourek, Kníže (2x), Viteka, Haškovec. Nejsou to příjmení typická pro naše Senožaty, zato autoservis je tu stejně jako u nás, majitelem je p. Honsa. Je zde i pneuservis a dále zámečnictví p. Haškovce. Na konci obce je ještě pila firmy Dvořák a Kníže. Obchod žádný, hospoda také ne, ale asi kilometr od osady se nachází penzion Mlýn Na Prádle. Jak název napovídá, stojí na místě starého mlýna.
srpen 2010
A tak, jak je vidět, nemusí vždy sportovní dění ve světě být pouze ukryté pod názvem „Mistrovství světa ve fotbale“, či slavný etapový závod „Tour de France“. Vždyť mnozí z dnešních cyklistů asi začínali ve stejně neznámých závodech tohoto typu v různých částech světa. Tak ať žije I. ročník a můžeme se plně věnovat přípravě toho dalšího, II. ročníku. Honza a Miloš
Pozn. red.: Autor nám sdělil při zaslání článku tuto zajímavou informaci: „Jak jsem zjistil, nebyl jsem jediný, kdo měl nápad navštívit letos tuto osadu, dokonce jsem měl původně i stejný název (Ze Senožat do Senožat); je to zvláštní souhra náhod.“
strana 3
SENOŽATSKÉ NOVINY
Vrchol Klínovce – 1244 m n. m.
Již posedmé vyjela naše senožatská parta turistů, doplněná zájemci především z Pelhřimovska, na čtyřdenní prázdninovou akci. Termín – 2. 7. - 5. 7., náš cíl – Nové Město u Jáchymova, Krušné hory. (Těžba stříbra, cínu, smolince – uran, uhlí.) V pátek kolem 6:00 se v Pelhřimově „nalodila“ první část posádky – V. Hodačová, M. Paťhová, K. Paťhová, V. Kovářová, B. Kovářová, J. Stejskalová, N. Stejskalová a M. Navrkalová, v Želivě přistoupily tři manželské dvojice – Uzlovi, Koktovi a Virtovi. U prodejny Orient zastavil bus něco před 7:45. Zde nastoupila paní Davidová A., Durasová M., Pohanová L., Rendlová E. a my = manželé Strnadovi. A snad by nebylo ani normální, aby se do každého našeho výjezdu nevloudil nějaký ten „čertík.“ Ten první přišel právě v době nastupování. E. R. nám oznámila, že to určitě už nebude kvůli rannímu probouzení se, ale na ty brýle opravdu nevidí dobře – v překladu to znamená, že si omylem vzala mé brýle na sledování televize a její zůstaly u nás. I vystartovali tedy s mým mužem zpět domů a těsně před sedmou v pohodovém kroku dokráčeli k busu, jenž zatím popojel před bývalou prodejnu
Svatošské skály – řeka Ohře
srpen 2010
textilu. A zdrželi se prý kvůli mně, neboť brýle byly po „prolítání“ všech možných míst nalezeny v mém pouzdře. Holt – chybička se vloudila. (To jsem ještě netušila, že nejde o chybičku poslední…) U školy již vyčkávala další část naší výpravy – manželé Davidovi, paní Marešová L., Josková L., Josková Z., Kelíšková J. a Kulovaná A. V Jiřicích přistoupil pan Jiřík, v Humpolci u pošty poslední účastníci – paní Adamová L., Beránková M., Blažková M., Drvotová M., Dvořáková M., Dvořáková M. (shoda jmen), Janoušková H., Ježová K., pánové Duba P. a Kleiner J., tříčlenná rodina Krejcarových, paní Matějů J., tříčlenná rodina Prokopcova, paní Topičová M., Vejvodová M.,Vilímová A. a Záběhlíková J. I s řidičem – panem Zdeňkem Kačerem – 50 pasažérů. Čas byl dobrý, vyjíždělo se podle harmonogramu. Plán prvního dne – projet co nejrychleji Prahou a dostat se na Chomutovsko, kde čekají tři zastávky. Všechna tři zastavení „kočírovala“ paní Rendlová, která bydlí v Jirkově u Chomutova. A také jsme „se prali“ s vedrem, neboť už ráno bylo jasné, že nás nemine opět parný den. Okénka otevřena, občas se otevře-
la střešní, průvan ano – průvan ne – kompromis se našel. Na kraji Prahy „kropenková“, pak Chomutov. Již několik km před ním se E. R. chopila role průvodkyně a zaznívalo její „Napravo vidíte, nalevo vidíte“ ... což bohužel zaznamenala pouze přední polovina busu. Stávkoval mikrofon. První plánovaná zastávka. Vysoká Pec, kousek za Ch. Zastavili jsme nedaleko obrovského povrchového uhelného dolu – Důl Čs. armády – kam nás zavedla lesní cesta. Schováni pod korunami stromů před slunečními paprsky jsme si vyslechli výklad. Fotoaparáty cvakaly, sem tam padla zvídavá otázka. V dálce jsme viděli i zámek Jezeří, kam se z časových důvodů již nezajíždělo. Vzhledem k vedru jsme se vydali ke Kamencovému jezeru – zastávka č. 2. (Plocha jezera – 15, 95 ha; obvod 1, 8 km. Jako přírodní útvar je jezero v Česku jedinečné a ve světovém měřítku ojedinělé. Více na www. kamencovejezero.cz). Strávili jsme zde dvě hodiny (12:30 – 14:30) – ve vodě, na loďce, ve stínu či na sluníčku. (V. Kovářová se sestrou Barunkou se vydaly do nedalekého zooparku. (Jde o největší ZOO v Čechách. Plocha 120 ha, vznik – 1975, 1 000 ks zvířat, 190 druhů.) Třetí a poslední zastávkou na trase bylo Bezručovo údolí (14:45 – 15:45= cesta, odjezd v 16: 20.) Hlavy na přímém slunci, ale i ve stínu lesa. Příchod k prvnímu mlýnu na cestě byl přijat s potěšením. Plánovaná konečná = venkovní i vnitřní posezení, pivečko, limo, něco pojíst... Mlýn slouží jako restaurace, příjemné prostředí. Jen Z. Josková se vydala ještě dál k druhému mlýnu, ten je ale uzavřen. Z naučné stezky jsme prošli část, časově bychom víc nestihli. (Bezručovo údolí – nejdelší a nejhlubší údolí Krušných hor. Přírodním parkem od r. 2002. Řeka Chomutovka, rašeliniště. Rozloha parku 6 500 ha. Nadmořská výška – 380 – 850 m n. m.) A nyní – k Novému Městu. Dojet do Jáchymova nebyl problém, pak raději mobil – jasná informace, jen těsně nad Novým Městem jsme kousíček přejeli. Hotel M+M (960 m n. m; kontakt – www. ceskehory.cz/hotelmm) stojí hned u silnice. Dvě sousedící budovy. Přivítání s majiteli – manželi Míčovými, ubytování a v 18:00 večeře. To nás již bylo padesát tři, neboť za námi
Boží Dar
strana 4
SENOŽATSKÉ NOVINY
přijela autem tříčlenná rodina Vejvodova. Pension nás mile překvapil, i když mnozí z nás znali několik fotografií z internetu. Pro naši partu ideální – mnoho pokojů, všichni měli dost soukromí, každý pokoj sociální zařízení. Soukromá zahrada s vyhřívaným bazénem, možnost posedět venku. Saunu nevyužíval nikdo. (Saunovali jsme se každý den v busu, kde bylo 33 °C.) Po večeři vlastní program – vycházky do nejbližšího okolí, posezení na zahradě nebo na baru, někteří dali přednost brzkému spánku. Druhý den – sobota. Po snídani vyrážíme do Jáchymova. ( 2 800 obyv., v 1. pol. 16. st. – 18 000 obyv. – těžba stříbra, později smolince – uran. Ražba jáchymovského tolaru. Královská mincovna, lázně.) Jedna parta – s průvodkyní do muzeum – královské mincovny, druhá s průvodcem Martinem Slezárikem na prohlídku štoly č. 1. Depresivní prostředí a ještě smutnější vyprávění... Asi po 50 minutách se střídáme. Strávili jsme zde čas mezi 8:15 a 10: 45. Někteří na obou místech kupovali upomínkové předměty, knihu s výpověďmi přeživších politických vězňů, keramiku, bižuterii. Manželé Davidovi se dopoledního programu nezúčastnili (byli zde vloni), toulali se raději po Jáchymově a vzpomínali na pobyt v lázních. Bus nás zavezl k dolní stanici lanovky, kousek se ještě muselo jít. Jelikož lanovka byla pouze jednosedačková, poslední se dostal na vrchol Klínovce v pravé poledne. (Lanovka v provozu od r. 1965, dlouhá 1630 m, převýšení 428 m.) Na vrcholu se většina pustila do likvidace zásob, mnozí využili nabídky horské restaurace. Zastavení zde ale nebylo dlouhé, již kolem čtvrt na jednu naše kroky mířily k červené tur. značce směr Boží Dar. Samozřejmě jsme se z nejvyššího vrcholu Krušných hor (1244 m n. m.) porozhlédli, ale raději jsme mazali dál. Hlavní důvod? Vosy. Stovky, snad tisíce vos. Byly opravdu všude. Několik obrovských hnízd nás přinutilo zrychlit krok. K tomu blázniví motorkáři – nejspíš toužili po žihadlech. Já jsem si Klínovec přejmenovala na Vosí horu. (Na vrcholu stojí 80 m vysoká radiokomunikační věž, 24 m vysoká rozhledna a Horský hotel.) K Božímu Daru jsme se dostali přes známé lyžařské středisko Neklid zhruba po čtyřkilometrovém klesání ani ne za hodinu. Nevelká obec s krásným okolím. (Nejvýše položená obec v Čechách – 1028 m n. m., 185 obyvatel Hornickou osadu založili v r. 1533 páni z Tetova po objevení ložisek stříbra. Dnes známé letní i zimní turistické středisko. Lyžařské tratě cca 70 km, dalších 50 km na německé straně. U obce leží největší národní přírodní rezervace v Krušných horách – Božidarské rašeliniště, naučná stezka stejného názvu a Blatenský příkop. Zajímavost – Ježíškovská pošta, kde je možné vhodit kdykoli pohled a před Vánocemi s prosincovým razítkem je poslán. Zároveň je v okolí malý (6 km) a velký (12 km) okruh, – Ježíškova cesta – určený hlavně dětem.) V Božím Daru jsme strávili asi hodinu. Navštívit infocentrum, projít se ulicemi, trochu nasát atmosféru tohoto městečka a samo-
srpen 2010
zřejmě najít místečko k občerstvení. Jeden z nás měl štěstí – pan Kleiner měl to potěšení potřást si rukou s Lukášem Bauerem a popřát mu mnoho dalších sportovních úspěchů. Byl v pravou chvíli na pravém místě. Škoda jen, že nepořídil fotografii. Ve 14:00 jsme jeli směrem k Horní Blatné. (Založena r. 1532 při bohatých nalezištích cínu na Blatenském vrchu.) Cestou se krátce zastavilo u salaše Rýžovna, kde byla možnost nakoupit ovčí, kozí i kravský sýr, ale i koupit pivečko či něco na zub. Původně plánovaný okruh kolem Horní Blatné – 6 km – jsme si zkrátili asi na polovinu, panovalo opět vedro. Bus nás zavezl z obce kousek zpět na odbočku k Blatenskému vrchu, šlo se lesem. (Blatenský vrch – 1043 m n. m., rozhledna od r. 1913, výška 21 m.) Zájemci na vrcholu vystoupali na rozhlednu, jiní sáhli po občerstvení. O něco později nás červená TZ zavedla k Ledové jámě. (Je to pozůstatek dolu Jiří, úzký, 15 m hluboký zálom, vyplněný v dolní části tzv. jeskynním ledem. Led se tady dokonce těžil, např. v r. 1813 bylo šest fůr ledu zapotřebí pro ošetřování vojáků zraněných v bitvě u Lipska.) O něco dál se rozkládá Vlčí jáma. (Vznikla propadnutím stropu dolu Wolfgang. Je dlouhá 120 m, až 4 m široká a 25 m dlouhá.) Odtud jsme zamířili do Horní Blatné, kde čekal bus. Zkrácením okruhu jsme neprošli přímo kolem Blatenského příkopu. (Umělý kanál, který byl vybudován v letech 1540 – 54. Začínal 2 km od Božího Daru, byl dlouhý 20 km, široký 2 m a ohraničený 2 m vysokými valy. Sváděl vodu z rašelinišť a od potoka Čermná k hutím a důlním zařízením a ústil do Blatenského potoka. Dnes je technickou památkou.)
si mohli vychutnat osvícené objekty až v době našeho odjezdu, tj. ve 22:00. Nejlépe byl vidět Grandhotel Pupp, Imperial a rozhledna Diana. Imperial jsme viděli při vyjíždění z Varů z různých úhlů několikrát. Nedělní plán – Karlovy Vary – Doubí, odtud v 9:00 pěšo na 13km naučnou stezku Svatošské skály. (Vzniklé v žulovém masivu působením řeky Ohře s množstvím skalních pilířů, hranolů a jehlanů. Bizardní tvary žuly byly r. 1933 vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem, dnes národní přírodní památka. Rozloha 2 ha, 380 – 440 m n. m.), Loket, Bečov. Naučná stezka vedla téměř celou dobu kolem Ohře (mnoho vodáků), a tak schováni v milosrdném stínu lesa jsme byli schopni celkem svižným tempem dorazit do obce Loket skoro o hodinu dříve oproti plánu. Cestou se zastavilo jen jednou – u penzionu Jan Svatoš, naproti Svatošským skalám, kde samozřejmě probíhalo tradiční občerstvování se. V Lokti – volný program. Tři humpolecké turistky sem odjely už ráno s naším řidičem, navštívily i hrad a byly doslova nadšené. Na náměstí bylo možné si prohlédnout historické vozy. V Bečově nad Teplou se šlo hned k zámku, zájemci si koupili lístky na 1. okruh = relikviář svatého Maura. Vešli jsme se do dvou prohlídek – ve 14:30 a ve 14:45. Kdo prohlídku viděl v dřívějších letech, nebo neměl zájem, trávil čas většinou v pěkně udržované přilehlé zahradě, nebo v některé restauraci, cukrárně či v obchůdku. Z prohlídky relikviáře sv. Maura se všichni vraceli okouzleni. (Po korunovačních klenotech je to zřejmě nejcennější památka. Délka relikviáře 140 cm, výška 65 cm, šířka 42 cm.
Společné foto před odjezdem
Přes Pernink a Abertamy nás bus odvážel „domů“ – do pensionu. Hlavně děti hned chvátaly do bazénu, neodolali i někteří dospěláci. Ve 20:00 se skupina třiceti lidí vypravila na procházku Karlovými Vary. Lákal hlavně pohled na rozsvícené město, osvícené výstavní domy a kolonády. Provázeli nás Virtovi, karlovarští rodáci. Město žilo zrovna filmovým festivalem, ale nepotkali jsme žádnou celebritu. Nebo se ke mně informace o ní nedostala. Čas běžel, stmívalo se pomalu, a tak jsme
Sloužil na uschování ostatků sv. Maura – kněze. Pochází z Belgie, byl přemístěn pány z rodu Beaufortů na panství v Bečově. Historie velmi pohnutá. Po nálezu památky r. 1985 následovalo 12leté restaurování. Ořechové dřevo, pozlacení, drahé kameny. Náboženské motivy. Návštěvníkům zpřístupněn od r. 2002.) V 16:00 jsme vyjížděli směrem k Novému Městu. Bazén na zahradě nezůstal dlouho prázdný, po večeři se někteří zastavili v penzionu Petr, ale nakonec do 22:00 seděla většina v našem penzionu. Zážitky, historky, vtípky... Pokračování na str. 8
strana 5
SENOŽATSKÉ NOVINY
Ve čtvrtek 22. 7. 2010 měli místní hasiči kuriózní výjezd. Zachraňovala se kočka Micka paní Krejčířové, která strávila tři dni uvězněná v koruně modřínu v areálu bývalých kasáren. Po dohodě s operačním důstojníkem Hasičského záchranné-
ho sboru prijeli kolegové SDH z Onšova s výškovou technikou. Plošiny se ovšem kočka zalekla a dobrovolně slezla dolů. Dík za záchranu zvířete patří především Josefu Šimanovi, který se den předem pokoušel sundat Micku vlastními silami,
což se ale nepodařilo. Po záchranné akci jsem udělal několik fotografií Senožat z výšky cca 26 metrů. V případě zájmu mohu tyto fotky zaslat. J. Strachota
Očima dětí
Autoři: děvčata z 5. rod. skupiny s tetou Boháčkovou, DD Senožaty.
Děkujeme čtenářům, kteří přispěli svými zážitky z prázdninových cest! Nechte se povzbudit i vy další, pošlete fotografii, napište nám o svých zážitcích, či pošlete alespoň pohlednici a zúčastněte se losování o předplatné SN na rok 2011!
srpen 2010
strana 6
SENOŽATSKÉ NOVINY
Blahopřejeme k uzavření sňatku: ♥ 24. 7. 2010
Jaroslava Červenková, Senožaty 249 Petr Svoboda, Senožaty 27
Blahopřejeme k narození dítěte: 7. 2010 Ondřej Kůrka * 21. rodiče: Iveta a Jiří Kůrkovi sourozenci: Vojtěch
Blahopřejeme k životnímu jubileu: 65 let Davidová Anna, Senožaty 261 27. 8. 1945
*
55 let Strnad Václav, Senožaty 259 26. 8. 1955
*
50 let Marková Stanislava, Senožaty 33 14. 8. 1960
*
DŘEVOPRODEJ SENOŽATY JIŘÍ POHAN nabízí
Masiv – DB, BU, BO, SM, MO. Překližky, OSB, Durelis. Palubky a podlahy SM a BO. Pan Ladislav Pendl s manželkou a manželi Kulovanými při oslavě svých 80. narozenin.
Měl rád všechny kolem sebe, pro ně žil a chtěl žít. Srdce se však zastavilo a musel bez rozloučení odejít.
Lazury Remmers. Dveřní lepené hranoly a spárovky. Dveře, zámky, panty, lišty, spojovací a kotevní materiál, ...
Dne 30. srpna 2010 uplyne pět smutných let, kdy nás navždy opustil pan Rudolf Bokůvka ze Senožat. Stále vzpomínají manželka, syn a dcera s rodinami.
Dřevěné plovoucí podlahy od 390 Kč/m
Jménem rodiny děkuji všem rodákům obce Tukleky, kteří se přišli dne 19. června t. r. v Humpolci rozloučit s paní Marií Pajerovou (Hrobskou), býv. učitelkou, která zemřela dne 14. června v nedožitých 89 letech. Hana Khollová (neteř)
SLEVY a aktuální ceny na: www.truhlarstvipohan.cz
srpen 2010
KLIKY HOPPE – široký výběr i bezpečnostní…
Kontakt: e-mail:
[email protected] tel. 606 168 299, 721 327 254, 606 433 483
strana 7
SENOŽATSKÉ NOVINY
Pokračování ze str. 5 ... a uvolňující smích. O kolik že jsme to omládli? Měla bych psát vlastně omládly, neboť ve finále zůstaly ve společenské místnosti – a baru zároveň – jen ženy. Třetí a poslední noc... Ráno se balí vše, co se nestihlo v předešlý večer, v 6:30 se nakládají zavazadla, v 6: 45 snídaně. Rozloučení s Míčovými, společné foto a před půl osmou jedeme na Karlovy Vary. Vejvodovi za námi v autě. „Ježíšmarjá“ – vypadlo ze mě, když jsem zjistila – asi po ujetí 1 km – že jsem si před focením odložila na kapotu terénního vozu stojícího u našeho penzionu desky s veškerou dokumentací o pobytu, doklady a pouzdro s brýlemi. V batohu je nemám. Bus zastavuje, vrhám se k autu Vejvodových, měním místo s jejich synem Lubošem, otáčíme... První budovy Nového Města, ono auto na dohled – kámen mi padá ze srdce. Vše na místě. Tak to je ta druhá „chybička,“ které jsem se dopustila – a o které vím. Naštěstí konec dobrý. Bus čekal, Luboš se vrátil k rodičům a já s poznámkou – „To si čtenáři smlsnou“ raději zalezla na své místo za řidičem. Můj muž taktně mlčí, ale koutky úst se mu pobaveně poškubávají... Karlovy Vary. (Byly založeny r. 1350 Karlem IV. Přírodní rarita – léčivé termální prameny, 370 m n. m., řeky – Teplá, Ohře, Rolava. Sklo – Moser, porcelán, bylinný likér Becherovka, minerální vody Mattoni a vřídelní sůl, lázeňské oplatky, léčebná kosmetika, suvenýry
z vřídlovce. Pozn.: Pouze na jediném místě na světě – v K. V. – můžete být svědky fenomenálního úkazu, kdy horké vývěry podzemních vod v této oblasti s sebou vynášejí na povrch velké množství minerálních látek. Rychlým odpařováním těchto vod dochází k usazování minerálních složek na vše, přes co přetékají – tak vzniká kámen – vřídlovec. Pokamenělé papírové růže a další předměty jsou nejorginálnějšími suvenýry z Karlových Varů.) Takže Karlovy Vary a opět čas pro paní Virtovou. Letem světem – Masarykova třída, hotel Thermál (bazén), Dvořákovy sady, kolonády Sadová, Mlýnská, Tržní, Dřevěná, Vřídelní. (Zde ve dvou skupinách exkurze do podzemí – vřídlovec. Zajímavé, ale 80 Kč za dvacet minut prohlídky je předražené.) Divadlo, Lázně 1, Grandhotel Pupp. Následuje cesta k lanovce, tou nahoru k rozhledně Dianě – krásné výhledy na město a okolí. Lázeňskými lesy se dostáváme i k známé soše kamzíka, lesními serpentinkami scházíme níž a níž a jsme zas na ulici. Čekáme na ostatní, následuje Zámecký vrch, krásný Ruský kostel, třída Krále Jiřího a nakonec zastávka v Muzeu Jan Becher. Na 13:30 máme objednanou exkurzi. Prohlídka sklípků, film o historii, tři ochutnávky. Končíme v prodejně, snad nikdo neodchází s prázdnou. Další chvíle trávíme nákupem karlovarských oplatků, přesouváme se k busu a asi v 15:30 míříme na východ – k domovu. Doplňujeme naftu, využíváme pauzy na nákup posledního jídla a pitiva, zastávka není dlouhá. Postupně vysazujeme účastníky
zájezdu. Chomutov, Hořice, Senožaty u hřbitova a u obchodu, Želiv, Jiřice, Humpolec, Pelhřimov. Rekapitulace. Celý náš pobyt provázelo slunečné horké počasí, ani jednou jsme nezmokli, což se nám přihodilo snad jen za pobytu v Beskydech v roce 2005. Až cestou domů – teď myslím z Krušných hor – se přibližně na 64. km dálnice spustil ze zatažené oblohy liják. V SE pršelo už jen málo. Hotel M+M – příjemní a vstřícní Míčovi, výhled na Klínovec, pěkné ubytování, dobré jídlo, zahrada, pohoda. Zážitky si každý účastník nese v sobě, stejně jako vzpomínky na místa, kterými jsme během čtyř dnů prošli. Příhody – nyní hlavně pro budoucí vzpomínání jen několik „hesel“, kterým zainteresovaní budou rozumět – večerní procházka Karlovými Vary – Maruš hodnotí momentální zdravotní stav: „píp“, Imperial, Imperial, bodyguardky v nočních košilích, bolavá záda, rozbité koleno na cestě z Diany, brýle, špatný klíč, výstavní puchýř – jedna botka č. 36, druhá č. 37, pro nepozorné zákusek za 90 Kč, kapota terénního vozu. Mohla bych i pokračovat, ale ne všechny příhody se dostaly k mému uchu – jako bych slyšela někoho z našich podotknout: „Zaplať pánbu?“ Těšíme se na fotografie, CD, na další setkávání. A za rok? Český ráj, možná Domažlicko, možná úplně jiný kout. Zatím není rozhodnuto. Irena Strnadová
Stárnout a přitom zůstat mladým je největší poklad Tato slova plně naplňuje Mgr. Stanislav Příhoda, výtvarník, hudebník, literát, sportovec. Narodil se 19. 11. 1936 v Humpolci, dětství prožil v Senožatech, kde absolvoval základní školu. Paradoxní pro malíře je, že v poslední třídě před odchodem na gymnázium měl na vysvědčení pouze jedinou dvojku, a to z kreslení! Od čtyř let kreslil, maloval, zúčastňoval se výtvarných soutěží podporován svým otcem, po kterém zřejmě zdědil výtvarné, hudební i literární nadání. V Senožatech se také setkal s prvním „živým“ malířem – Karlem Drdlem, osobností podobně renesančně zaměřenou. Stanislav od malička hezky zpíval, v Senožatech se už v pěti letech naučil hrát na foukací harmoniku, později na okarínu, od devíti let začal chodit do houslí k paní učitelce Jarmile Sukové, ve čtrnácti hrál na otcovu heligonku a později přidal klavír, kytaru a akordeon. Vystudoval učitelství a 46 let se povolání pedagoga věnoval na všech typech škol
– od jednotřídky v Pravěticích až po gymnázium ve Vlašimi. Při nelehkém povolání celý život maloval, hrál, skládal písně, psal autorská představení, režíroval, hrál volejbal, organizoval estrády, soutěže, výstavy. Ruce do klína nesložil ani v důchodu. Stále maluje, vystavuje svá půvabná díla inspirovaná hlavně Vysočinou a Podblanickem. Výtvarným založením je krajinář s osobitým rukopisem, jeho díla se vyznačují kultivovanou barevností a vyvážeností kompozice. Má na svém kontě více než 120 výstav. Věnuje se také grafice, v poslední době hodně olejovému monotypu. Ve Vlašimi inicioval vznik Podblanické galerie, založil Klub přátel výtvarného umění, je členem Sdružení výtvarníků ČR a mluvčím regionu Vlašim. Kromě rozsáhlé výtvarné činnosti píše básně, povídky, vzpomínkové almanachy,věnuje se kronikářské činnosti, vydává internetový časopis Standokan, organizuje kulturní setkání, spolupracuje s Ekocentrem ve Vlašimi, hraje a zpívá
v domovech pro seniory, zúčastňuje se autogramiád ... vše bez nároku na honorář. Stanislav Příhoda je všestranně tvořivá osobnost. Mezi malíři má své jméno, jeho obrazy zdobí naše příbytky, školy, instituce. Je také básník, umělec, který má rád život a ukazuje nám, jak je žití krásné! Dokáže být věčným klukem od Želivky, solidární s mládím, mající smysl pro krásu i pro humor. Díky obětavému pochopení své manželky Aleny se může věnovat s plným nasazením svým celoživotním aktivitám. Jednou z nich je i připravovaný zábavný pořad „Příhoda vzpomíná a hraje“, který připravuje na říjen jako dárek pro rodné Senožaty. V unikátním programu vystoupí 3 generace rodu Příhodů! Senožaty mohou být hrdé na svého rodáka! Anglický malíř a spisovatel Ruskin kdysi řekl: „Zaslouží-li člověk pochvaly, dbejte, abyste mu ji neodepřeli.“ Standa Příhoda si pochvalu zaslouží! Mgr. Vlasta Kubalová, Čechtice
Vydává 12x ročně OÚ v Senožatech. Redakce, korektury: Mgr. Irena Strnadová, grafické zpracování: Lucie Skálová. Povoleno OkÚ Pelhřimov pod označením: MK ČR E 11396, tisk: OÚ Senožaty, nákladem 160 ks, cena 10,- Kč. Datum uzávěrky je vždy 25. předcházejícího měsíce. Své příspěvky zasílejte e-mailem na adresu:
[email protected]
srpen 2010
strana 8
