noviny BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH

farnosti

sv.

Anežky

na

Spořilově,

ročník

prosinec 2009

noviny

XI

Je to takový zvyk: O štědré večeři položit na stůl talíř za ty, kteří od nás odešli. Bude talíř pro Ježíše? Také On je náš tichý, nevtíravý host. Požehnané svátky všem přeje otec Řehoř

BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH 20.12. neděle.........................................7.30................................................. 10.30 24.12. Štědrý den..................................7.30 posled. roráty........ 16.00 dětská mše 25.12. slavnost Narození Páně..............7.30 ............................................... 10.30 26.12. slavnost sv. Štěpána...................7.30................................................ 10.30 27.12. neděle .........................................7.30................................................ 10.30 28.12. pondělí ..................................................................................... u vozíčkářů 29.12. úterý....................................................................................................18.00 30.12. středa..................................................................................................18.00 31.12. čtvrtek, poděkování za uplynulý rok................................................... 17.00 1.1. Nový rok, slav. Matky Boží..........7.30................................................ 10.30 2.1. sobota ................................................................................................ není 3.1. neděle..........................................7.30................................................ 10.30 6.1. Zjevení Páně, sv.Tří králů.................................................................... 18.00 10.1. svátek Křtu Páně.........................7.30..........Tříkrálová dětská mše... 10.30

2. strana

farní noviny – prosinec 2009


VĚČN É

JARO

strana 3

P ŘIJDE

Pouze jednou za rok svět, který máme na očích, zjevuje nám svou skrytou moc. Objeví se květiny, ovocné stromy, květy se rozvijí, tráva a obilí vyráží. Je tu náhlý rozmach a vypuknutí skrytého života, který Bůh vložil do hmotného světa. Na přírodě vidíme, co svět dovede na boží rozkaz. Tato země se rozvine jednoho dne v nový svět světla a slávy, ve kterém spatříme svaté a anděly. Koho by napadlo, kdyby neměl zkušenost dřívějších jar, že příroda zcela mrtvá, se rozvine v takovou nádheru květů. Akvarel Václava Sokola, 1955

Tys přišel. Bůh přišel. Je zde. A tím se všechno změnilo. Jsme povoláni a s námi svět, abychom patřili na boží tvář v celé kráse. Slavit Vánoce znamená, že Bůh skrze své slovo, které se stalo člověkem, vyslovil své poslední, nejhlubší a nejkrásnější slovo a zasadil je do srdce světa. A už nikdy je nemůže vzít zpět, protože je to rozhodující gesto Boha, je to Bůh sám. To slovo nám říká jedinou věc: „Ó světe, jak tě miluji! Člověče, jak tě miluji!“ Je takové slovo od Boha možné? Bůh stejně jako my zná situaci světa a člověka, všechnu tu hrůzu a marnost lidského počínání. A přece vyslovil toto slovo tak, že se narodil jako jeden z nás. A toto slovo lásky, které se stalo tělem, zakládá mezi námi a věčným Bohem opravdové společenství, kde se stýkáme tváří v tvář a od srdce k srdci. jedinou věc, kterou bychom zranili milující srdce je, kdybychom odmítli to políbení lásky. Vánoční poselství nám říká, že Bůh přišel. Přišel jako jeden z nás, a nemůže se vrátit do své slávy bez nás a bez světa. Narození tohoto Dítěte všechno změnilo. Všechno, co existuje, je puzeno láskou k tváři Boha, který se stal člověkem. Věčnost se otevřela nám, smrtelným lidem. Všechny slzy jsou osušeny, protože Bůh sám plakal. Všechny naděje jsou naplněny, protože Bůh je tu s námi. Noc světa je ozářena božím jasem. Karl Rahner

Podobně je tomu s věčným jarem, které my křesťané očekáváme. Očekáváme je, neboť „ono přijde jistě a nebude čekat“. Proto prosíme denně: „Přijď tvé království“. To znamená: Ukaž se, Pane, ty který trůníš uprostřed cherubů, ukaž se, zjev se. Projev svou moc, přijď a vysvoboď nás! Země, kterou vidíme, nás neuspokojuje. Je to pouze začátek. Je to jen příslib onoho světa. I ve své největší radosti, když se pokrývá květy a ukazuje všechny své půvaby, nestačí nám to. Skrývá nám svět svatých a andělů, nebeský Jeruzalém, trůn Boha a Krista, všechny ty vzácné, tajuplné a nepochopitelné věci se skrývají za tím, co vidíme. Co vidíme, je jen kůra věčného království, a na toto království upíráme oči naší bídy. Ukaž se, Pane, jako v době svého narození, ať se tvá přítomnost rozvije jako listí a květy na stromech. Všechny tyto věci pocházejí z tvé dobroty a lásky. Hovoří nám o nebi, ale ony nejsou nebem. Jsou pouze slabým odleskem tvé velebnosti. Jsou to jen drobty ze stolu. kardinál Newman Připravil O. Řehoř

4. strana


Advent Vám dává čas pro zamyšlení – pomoc Ta r t u Advent je čas zklidnění, konec roku nás vyzve k bilancování. Dovolte tedy, abych se v tomto článečku zamyslela, jak probíhala naše pomoc Základní církevní škole v estonském městě Tartu, kterou spravují české řádové sestry Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka, a shrnula co vše se povedlo či nepovedlo. Vše začalo před 8 lety, kdy se v těchto novinách objevil článek paní Zikešové, maminky řádové sestry Vojtěchy ( rozené Miriam Zikešové), která byla v té době na misiích v Tartu a školu měla na starosti. Článek se zmiňoval kromě jiného o tom, že na školu jsou přijímány i děti sirotci či děti z dětského domova, za které nemá kdo zaplatit školné, a že právě pro tyto děti sestra Vojtěcha hledá dárce školného. Škola je církevní, stát přispívá pouze na platy učitelů, a tak školné 6.000 Kč za rok je nezbytné pro provoz školy. Rozhodla jsem se pomoci, ale jak? Kde začít? Jakou bude mít moje pomoc konkrétní formu? Nikdy jsem nic takového nedělala. Ve hře byly peníze. Jak to tedy zařídit, aby mi sestra důvěřovala, že vybírám peníze pro děti a nezneužívám situace pro sebe?

Sehnala jsem si tedy spojení na paní Zikešovou. A jaká „náhoda“! Ačkoliv sestra Vojtěcha jezdila do Prahy tak dvakrát ročně, právě tady byla. Setkaly jsme se, popovídaly a závěr byl, že se pokusíme vytvořit model veřejnosti známý jako „Adopce na dálku“. Samozřejmě v malém rozsahu, pouze pro potřeby dětí školy. Domluveno a osm let činěno. A výsledek? Myslím, že nečekaně dobrý. Po celou dobu mě provázelo vědomí, že je našemu snažení požehnáno. Šťastných „náhod“ bylo více. Na moje články a letáčky reagovalo dostatek dobrodinců, takže jejich dary pokryly školné vždy nejméně 10 dětem ročně. Našli se i tací, kteří dali peníze přímo na potřeby školy a škola se rozvíjela. Sestra Vojtěcha se svými spolusestrami udělala v Estonsku opravdu velký kus práce. Škola se rozšířila na plných 9 tříd, funguje při ní i mateřská školka. Postavena byla zásluhou sestry Vojtěchy i škola umělecká. Když píšu postavena, myslím tím vybudována včetně postavení třípodlažní budovy. Sestra Vojtěcha totiž podstoupila martyrium nazvané Projekt hrazený z peněz Evropské unie. Tyto peníze ale nemohly být použity na provoz školy. A proto bylo dobře, že dárci své děti většinou provázeli a pro-

farní noviny – prosinec 2009 vází finančně po celou dobu jejich studia. Co se nám i přes snahu sestry nedařilo tak, jak bychom chtěly, byl písemný kontakt mezi dárci a estonskými dětmi. Dorozumívacím jazykem byla angličtina, ale vzhledem k tomu, že děti buď neměly rodiče, nebo byly z rodin problematických, neměli jsme nikoho, kdo by o nich dopisy psal. Nakonec se tohoto ujala sama sestra a alespoň na Vánoce posílala dárcům zprávu, co je ve škole nového. Já osobně si cením, že postupně si pomoc škole vzala za svou spořilovská farnost. Děti při náboženství s paní katechetkou Klárou Kudrnovou malovaly pohledy a peníze z jejich prodeje poslaly do Tartu. Uspořádal se benefiční koncert skupiny Geshem a vybrané peníze se poslaly tamtéž. Estonští učitelé přijeli do Prahy na exkurzi do církevních škol a ubytováni byli u spořilovských farníků. A na oplátku někteří ze spořilovských dárců odjeli v srpnu 2007 na návštěvu Tartu. Vše se uskutečnilo díky vlastní aktivitě farníků ze Spořilova. Pokud se zamyslím, co uplynulých osm let dalo přímo mně, musím říct, že jsem byla vrchovatě obdarována – přátelstvím sestry Vojtěchy, více jsem poznala spořilovské farníky, i když na Spořilově nebydlím, začala jsem chodit na setkání terciářů ve zdejším kostele, letos jsem šla na popud jednoho z dárců, Františka Reichla, Cyrilometodějskou pouť a k tomu jsem dostala spoustu ujištění, že lidé jsou nečekaně dobří.

strana 5

Bohužel musím přiznat, že v současné chvíli pro své pracovní vytížení nestihnu pro osvětu o škole dělat tolik jako v začátcích. Proto bych velmi uvítala, kdyby se ze spořilovské farnosti někdo ke mně přidal a znovu bychom nabrali vítr do plachet! A pro ty z Vás, kteří jste náhodou zrovna v této chvíli ve stejné situaci, kde já jsem byla před osmi lety, říkám: Nebojte se vzít na sebe zodpovědnost za rozběhnutí pomoci konkrétní věci. Pokud stanovíte dobře pravidla, hlavně aby byl průhledný tok peněz, vše funguje. Určitě platí: Člověče přičiň se, Pán Bůh Ti pomůže. Nejvíce mi to připomíná situaci, kdy na vrcholu kopce dáte do pohybu jeden jediný kámen, ten rozběhne další, ty zase další a dolů se jich dokutálí spousta. Stejné je to s pomocí. A proto začněte, ostatní se přidají. Určitě je ve vašem okolí něco, co by Vás potřebovalo. Omlouvám se, jestli jsem Vás příliš pobízela k aktivitě. I manžel mi říká: Neraď, ne každý je na to zvědavý.“ Ale mě to nedá. Prostě jsem Vám chtěla říci, že pomáhat je hrozně fajn. Hezký advent. Iva Neumannová, [email protected] 244 910 909 sídlo Kongregace: Hrnčířská 12, Olomouc, 77900 účet sester pro dary škole: 1324029349/0800, variabilní symbol.333


Z

Na internetových stránkách se o vás a vaší tvorbě dozvíme mnohé, ale o dětství a vašich tvůrčích začátcích tam není nic. Prožil jsem krásně dětství ve východních Čechách v Rychnově nad Kněžnou a stále si zvykám v Praze. Táta byl dětský lékař, chodil do kostela, jako obvoďák rozmlouval dorostecům vojenské školy a máma, učitelka, z toho byla

občas trochu nesvá. Ale v zásadě jsme žili normální, klidný život. K muzice mě přivedl táta a hlavně mě ji nechal dělat. Sám hrál v místním orchestru. Začal jsem chodit do LŠU na piano. Asi po roce přišel rodičům dopis, že nemá smysl, abych pokračoval – pro nedostatek talentu. Muzika mě bavila, ale ne hraní z not. Ujala se mě tenkrát paní profesorka Jelínková, kultivovaná dáma, která učila v Rychnově soukromě. Chodil k ní mimo jiné i Rudolf Rokl či Viktor Kalabis. Nechala mi volnost, a když jsem asi v deseti letech začal psát hudbu, trpělivě mi naslouchala a dávala první rady. Všechno ale začalo, když jsem jako amatér získal ocenění v dětských skladatelských soutěžích, a následovala i doporučení, abych pokračoval. Studoval jsem na rychnovském gymnáziu, ale přitom jezdil do Prahy soukromě studovat skladbu. Rodiče i babičky nejprve naléhali, abych vystudoval nějakou „pořádnou“ školu – třeba medicínu, a pak si dělal, co chtěl – viz rychnovský rodák, právník Jiří Šlitr. Tatínek, který měl hlavní slovo, mi nakonec dal svobodu. Po maturitě jsem šel tedy ještě na dva roky na konzervatoř, doplnit si teorii k Jindřichu Feldovi a současně jsem studoval angličtinu a měl v plánu přihlásit se na konstrukce letadel, což mě také velmi zajímalo. Byla to však doba tápání, která skončila až studiem skladby na AMU u Jiřího Pauera.

farní noviny – prosinec 2009 Jak se živí hudební skladatel? Po skončení školy mi nabídli místo aspiranta s podmínkou vstupu do strany, což jsem odmítl. Neměl jsem pak dobrý posudek a nemohl získat práci. Byl jsem na volné noze, posílal své věci do soutěží a zcela náhodou po setkání s Milanem Cieslarem začal psát filmovou hudbu. První byla pro jeho film Dymanit. Dělal jsem pak hudbu pro filmy například Karla Smyczka, Jana Švankmajera, Jiřího Stracha. Nakonec jsem vyhrál konkurz do rádia na hudebního režiséra. Nějakou dobu jsem také vyučoval hudební teorii na Pražské konzervatoři a v letech 1993 – 1994 přednášel na konzervatoři v Tours ve Francii. Bylo obtížné pracovat za totality ve svobodROZHOVOR ném povolání? SE ZBYŇKEM Především jsem se snaM AT Ě J Ů žil mít v občance nějaké razítko zaměstnavatele. Jednou z možností bylo získat stipendium z Hudebního fondu. Byl to dosti symbolický peníz, ale byl. Můžete si dovolit, když pracujete na volné noze, skládat své věci, nebo jen píšete na zakázku? Každý si musí najít svou vlastní cestu a kormidlovat obezřetně. Volná noha je v lecčems nebezpečná. Říká se ironicky: Hudba je posvátná, ale kšefty jsou svaté. Kolikrát se bojím odmítnout věc, která není úplně můj šálek kávy, protože vím, že dotyčný má za sebou výborné věci, důvěřuji mu. Snažím se mít ještě druhý plán, kdy se nepíše pro peníze, ale pro konkrétní lidi, projekty.

    

  

byněk Matějů patří k nejtalentovanějším a nejhranějším skladatelům střední generace. Prosadil se zejména svou baletní, scénickou a filmovou hudbou, za níž dostal mnoho domácích i mezinárodních ocenění. Jeho převažující zájem o hudební divadlo se projevuje velmi úspěšnou a trvalou spoluprací s předními choreografy, režiséry, libretisty, filmovými a televizními scénáristy. Určitým přelomovým bodem bylo v jeho skladatelské dráze vítězství v mezinárodní skladatelské soutěži baletních hudeb ‚Donauballett‘ (1994), což pro autora znamenalo prestižní zakázku světoznámého tanečního festivalu v Nizozemí. V roce 1997 vytvořil na objednávku operního festivalu v Bayreuthu volnou adaptaci barokní opery Ezio J. A. Hasseho. Úspěch jeho celovečerního komorního baletu Komboloi mu přinesl další objednávky na celovečerní balety od renomovaných souborů (Čaroděj z Oz, IBBUR aneb Pražské mystérium, Zahrada, Kevel). Zbyněk Matějů žije se svou ženou Barborou Váchalovou v Praze a mají spolu tři děti. Své ženě, která je harfenistkou, věnoval několik svých komorních skladeb.

      

6. strana

strana 7

Mohl byste popsat svůj proces skládání hudby? Je to specifické nejen pro každého skladatele, ale je to rozdílné i při skládání daného kusu. Některé věci člověk píše, ani neví jak, jsou hned hotové, jakoby proudí samy, jindy se jedná o dlouhodobou práci. Jak říkával Svatopluk Havelka, to vlastně není naše zásluha, jsme pouze nástrojem. Máte své skladateské vzory, kdo je vám blízký? Z českých skladatelů mám moc rád Svatopluka Havelku – také je to tím, že mi po škole hodně pomohl a scházeli jsme se a filozofovali. Moc si vážím M. Kabeláče, Luboše Fišera, Zdeňka Lišky. Ze světových autorů je mi velmi blízký Toru Takemitsu a Johm Adams (oba značně rozdílní). Kde píšete? Doma s rodinou za zády? Momentálně ano. Člověk se naučí pracovat v nejnemožnějších situacích. Postavili jsme sice dům za Prahou, kde jsem měl svou pracovnu, ale velmi obtížně jsme kloubili pracovní povinnosti, vození dětí do škol a kroužků, Bářiny večerní návraty z divadla a z koncertů. Teď jsme prozatímně v menším bytě na sídlišti, než přebudujeme domek na Spořilově, který byl naším letitým snem a v němž budu mít i své místo na práci. Potkal jste se při své práci s řadou zajímavých osobností. Mohl byste někoho zmínit? Už od školy se přátelím s Erikou Bornovou, díky níž jsem se velmi dobře seznámil s jejím otcem, Adolfem Bornem. Doslova nás s mou ženou „adoptoval“ a často jsme se vídali. Připomenu kameramana Svatopluka Malého, který pracuje s Janem Švankmajerem, na jehož

8. strana


filmu Lekce Faust jsem spolupracoval. Důležité bylo i setkání se Svatoplukem Havelkou, skladatelem (napsal hudbu například pro filmy Všichni dobří rodáci, Ucho), evangelíkem, který byl mým lektorem při získání stipendia z Hudebního fondu. První jeho otázkou bylo, zda jsem věřící. Dal jsem neurčitou odpověď a on nepokrytě odkryl karty. Ještě i s manželkou jsme za ním jezdili a rozuměli si. Nezapomenutelný Jaromil Jireš mi kdysi pomáhal shánět bydlení v Praze, atd. Mohl byste představit svou duchovní či liturgickou hudbu? Někdy za studií vznikla Sagrada Familia pro varhany, Podobenství o slepcích, a Malé requiem inspirované F. Muzikou. Pro skladbu Vila mystérií natočil v roce 1984 violu Honza Pěruška. Z roku 1986 jsou Přísloví (podle Kralické bible) a symfonie Okna s anděly, Dona nobis pacem. Jsou to starší věci, jsem rád, že se nehrají. Z novějších, co se udržují na pódiu: Alleluja, Obestírání, Stéla Zapovězení (klarinet s harfou), ta se hraje kupodivu asi nejvíc, předloni mi poslali nahrávku z Nového Zélandu, vloni ji natočili Američani. U nás vyšla na CD také Zahrada nebeského ticha (hlas a orchestr na texty Knihy Kazatel a Thomase Watsona). Ora pro nobis vznikla na text Ave Maria pro soprán, harfu a 3 skupiny bicích. Hudba byla původně pro film Poutní píseň. Nyní vzniká Requiem pro soprán a orchestr, je to zakázka pro Simonu Houdu. Píšete pro děti. To vám je vlastní, nebo to zapříčinilo až narození vašich dětí? Pro děti píšu rád. Příjemnou prací byla před lety opera na motivy Nezvalovy knížky Anička, Skřítek a Slaměný Hubert, pak balet podle Trnkovy Zahrady

či celovečerní balet pro děti Čaroděj ze země Oz. Pozorujete muzikální geny na svých třech dětech? Dcera začala na piano, ale později dala přednost příčné flétně. Hraje výborně, ale po dokončení studia na Křesťanském gymnáziu se jí dál nechce věnovat. Starší syn je nadaný, ale zatím si kráčí po vlastních cestách fantazie a mladší je vyloženě políbený. Hraje na housle a nově na piano, ale v zásadě ho baví všechno a občas doma mudruje, že se bude věnovat matematice, po týdnu zase převažují jazyky. Tak uvidíme. Stojíme na počátku Adventu. Jak ho prožíváte? Chtěli bychom ho prožít v klidu. Máme jasné představy, ale pak je většinou všechno úplně jinak. Před Vánoci má žena v divadle hodně představení, a jak řekly děti, cukroví bude zas od babiček. Mohl byste nás upozornit na svůj poslední hudební projekt? Premiéra animovaného trikového filmu Poutní píseň k Panně Marii bude na Květnou neděli v ČT. Autorem scénáře na motivy Schulzovy Písně k Panně Marii na neděli Květnou je Miloš Zvěřina a Pavel Kubant, na výtvarné stránce se podílel Jaroslav Šerých. Při psaní hudby k tomuto filmu jsem měl volné ruce. Je napsána pro soprán, harfu a bicí a nazpívala ji vynikající Simona Houda-Šaturová. Vaší domovskou farností je Habrovka, jste tam zapojeni do různých aktivit, těšíme se, že po vašem trvalém zakotvení na Spořilově vás budeme vídat i u svaté Anežky. Připravila Michaela Tučková

farní noviny – prosinec 2009 Vážení přátelé, chtěla bych vás informovat, že se provozní zázemí naší charity přesunulo z přízemí do suterénu KCMT. V současné době nás tedy najdete až na konci chodby v suterénu, zvonky jsou u bočního vchodu KCMT. Nové prostory jsou větší než ty, které jsme dosud využívali, a je potřeba koupit nezbytné vybavení. Naše finanční situace také v tomto okamžiku není stabilní. K zajištění provozu na začátku roku 2010 nám v tomto okamžiku chybí asi 250 tisíc Kč. Proto vás prosím, abyste na nás pamatovali. Dar charitě je možné odečíst ze základu daně, potvrzení vám samozřejmě vystavíme. Nejvíc finančních darů se vždy sejde na konci kalendářního roku a pomáhají nám přežít tradičně krizový začátek roku. Blíží se Tříkrálová sbírka, kterou již po mnoho let pro vaši farnost organizuje naše charita. Moc prosím koledníky, aby se mi přihlásili. Vybavení pro koledníky se vždy objednává na ústředí již začátkem prosince. Připojuji text dopisu, který farnostem a charitám zaslal prezident Arcidiecézní charity Praha P. Vojtěch Eliáš. Přeji vám požehnaný advent. Eva Černá Milí spolubratři a spolusestry, rád bych zveřejnil několik bodů ohledně blížící se Tříkrálové sbírky. Je to již deset let, co se koná, a za tu dobu se vyjevily některé skutečnosti, které jsou

strana 9

pro nás samotné překvapením: 1. První cíl sbírky je „zviditelnění“ církve ve společnosti. Je až překvapující, kolik lidí na vesnicích a zapadlých místech naší vlasti oceňuje koledníky „...že jste na mě nezapomněli!“. Koledníci by skutečně měli mít křídu a na přání „domácích“ označit veřeje známým symbolem požehnání. 2. Je to příležitost, jak několik dní za rok mohou ukázat lidé ve farnosti, že to nejsou slova, ale činy, které dokazují jejich ochotu udělat něco ve farnosti. Navíc se ukazuje (a je nutná) ideální spolupráce dospělých a dětí. 3. Finanční efekt není zanedbatelný, ale není rozhodující. Část sbírky se může zpět vrátit do farnosti pro podporu nějakého místního sociálního projektu, nebo se může celá dát k dispozici na podporu projektů celé diecéze. 4. Ukázalo se jako obzvláště vhodné zajít také na oficiální místa, aby se dala i příležitost panu starostovi přispět na společné dobro (v Praze nevynecháme ani pana arcibiskupa a pan generální vikář si „stěžoval“, že již musel přispět aspoň třikrát...). Samozřejmě doporučuji se Tříkrálové sbírky osobně účastnit – kdo to zkusil, ten ví, že to má zajímavý dopad na lidi ve farnosti – zvláště pokud se použijí „hezké kostýmy“. Radost a odvahu k přípravě přeje P. Vojtěch Eliáš, prezident Arcidiecézní charity Praha

10. strana D ĚDEK


ZMK

Zdeněk Marian „Matěj“ Kuděj (1881– 1955), rodák z Hořic, pohřbený v Litomyšli. Romanopisec, překladatel Dickense, Scotta a Burroughsova Tarzana, redaktor, povídkář, ale také houbař, lékárenský praktikant, myč nádobí v New Yorku, farmář v Kanadě, vězeň carské policie v Kyjevě. Tulák a kráčivec, kterému se majetek vešel do batohu. Usedlým a spořádaným občanem nikdy nebyl – ani spisovatelem žijícím ze stipendií. Sám si do svého deníku také napsal: „Tulákův domov – celý svět.“ Kudějova bibliografie čítá přes třicet románů, od cestopisných črt z amerického a ruského putování, přes populární vyprávění o bohémských tazích s Haškem – Ve dvou se to lépe táhne a další dvě pokračování – až po lidové čtivo tipu Tarzanova babička či Král tuláků. K vrcholům jeho tvorby patří pozdní novela – Safiánská zima a soubor posmrtně vydaných povídek Zlý dědek z Vysočiny. A právě ty se staly inspirací a podkladem pro divadelní adaptaci „Zlý dědek a krásná Helena“ Nezávislého podšafranického divadla s hudebním doprovodem kapely Pláče kočka, které můžete vidět v pátek 11. prosince v 19 hodin v sále pod kostelem.

P ě v e c k ý s b o r M e n d y p ř i Z Š M e n d e l o v a v P r a z e 11 Kdo jsme? Pěvecký sbor Mendy vedu v naší škole téměř čtyři roky a za tu dobu se tam vystřídalo kolem 30 dětí, převážně děvčat. Ke změnám členek dochází, bohužel, hodně často, ale jak vím od kolegů – sbormistrů, je to bolest i těch nejprestižnějších sborů. Je škoda, že děti, které nasbíraly pěvecké zkušenosti, seznámily se s hudbou různých žánrů a měly možnost vystupovat při různých příležitostech a dokonce natočit CD, přesto nevydrží a odchází. Ty, které jsou pilné a vydrží i všechny „útrapy“ zkoušek a všeliké týrání ze strany paní sbormistryně a klavíristky v jedné osobě (tedy mne), jsou odměněny dalšími krásnými akcemi, jako jsou letní soustředění, koncerty, výjezdy do jiných měst za spřátelenými sbory, pořízením DVD a CD a hlavně postupným získáním krásných hlásků.

farní noviny – prosinec 2009 Co zpíváme? Různé žánry a v různých jazycích. Tady je pár příkladů: lidové – Kdybys měla má, panenko, sto ovec, Stojí hruška, finská Ievan´s polka. Umělé – Starý příběh, Cum decore, Výlet do bájí, koledy – Les anges (francouzská), Away in a manger (anglická), Štěstí zdraví, Tisíc andělů (Čechomor) aj. Kdo u nás zpívá? Od září máme tři skupiny: Mendy I – děti prvních a druhých tříd, to je přípravný sboreček dvaceti dětí. Mendy II – šest dětí ze třetích až šestých tříd a nejstarší Mendy III – holky, které už opustily Mendelku a s nimi také moje dcera Zuzka. Ta mi pomáhá i při doprovázení, protože zatím nemáme klavíristku (viz výše). Kromě Zuzky jsou to všechno současní a bývalí žáci ZŠ Mendelova na Jižním Městě. Kdy nás můžete slyšet? Právě připravujeme koncert u nás v kostele svaté Anežky a to 21. prosince v 17.30 hodin. Všechny vás srdečně zveme ! Pokud byste chtěli cokoli dalšího vědět o našem konání, podívejte se na webové stránky: www. mendy.estranky.cz. Majka Šulcová

s t r a n a 11

J

aromír Hořec se narodil 18. prosince 1921 v Chustu na Podkarpatská Rusi. Původním jménem Jaromír Halbhuber. Byl známý český básník, spisovatel, novinář a publicista. Stal se jedním ze zakladatelů Mladé fronty v roce 1945 a do roku 1950 byl jejím šéfredaktorem a zároveň ředitelem nakladatelství. V období 1965–1969 působil na Karlově Univerzitě. Z politických důvodů ji však musel po roce 1968 opustit. V roce 1979 založil samizdatovou edici Česká expedice, dva roky poté skončil na půl roku ve vazbě za podvracení republiky a za šíření ineditní literatury. Příležitostně psal texty k jazzové a taneční hudbě. Žil ve vilce na Spořilově a v posledních letech se často účastnil bohoslužeb v kostele svaté Anežky. Anežka se stala i tématem jeho básní ve sbírce Anežka Česká, vydané v roce 1988. Před lety neodmítl naši prosbu o rozhovor pro farní noviny. Zemřel ve věku nedožitých 88 let 22. listopadu.

FARNÍ ÚŘAD P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00

Křty: Eliška Macháčková, Jakub Liba, Klára Libová, Vít Hovorka, Daniela Vávrová Úmrtí: Vladimír Bajgar, Jaromír Hořec

12. strana


21. 12 v 17 hodin KONCERT Od první adventní neděle STANE dětského pěveckého sboru Mense v týdnu v 18.00 a v neděli SE dy pod vedením Majky Šulcové v 7. 30 hodin zpívají staročeské roráty. Poslední na Štědrý den ráno. 22. – 23.12. příležitost ke svátosti smíření od 17 hodin 6.12. mikulášská sbírka na bohoslovce 6. 12. v neděli od 15 hodin MIKULÁŠSKÁ BESÍDKA v sále pod kostelem, všichni jste srdečně zváni. Šnečci vystoupí s nacvičeným programem a každý bude jistě odměněn od Andělů nebo Mikuláše (čerti k nám do kostela nesmí!).

8. 1. se scházejí františkánští terciáři v 16. 30 hodin ve třídě pod kostelem sv. Anežky. Program: františkánské aktuality u nás i ve světě, slovo duchovního asistenta P. Řehoře Marečka OFM, formace – otázky – odpovědi, mše svatá, nešpory. Všichni jsme zváni.

11. 12. od 19 hodin divadlo ZLÝ DĚDEK Z VYSOČINY, z textů Z. M. Kuděje hraje Nezávislé podšafranické divadlo, živá hudba kapely Pláče kočka

Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin. Tentokrát 18.12. a 8. 1. Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán.

15. 12. dopoledne adventní akademie gymnázia v Ohradní, Praha 4

6. 1. a 10. 1. budou po mších svatých vybírat jako každoročně malí koledníci pro TŘÍKRÁLOVOU SBÍRKU ve prospěch farní charity Chodov.

16. 12. od 16 hodin možnost zpovědi pro děti a jejich rodiče

ZPÍVÁNÍ NA ŠTĚDRÝ DEN Srdečně zveme děti i rodiče ke zpívání na kůru při dětské mši sv. na Štědrý den. Ke společnému nácviku se sejdeme v neděli 20. prosince v 9.15 v sále pod kostelem. Na Štědrý den plánujeme sraz v 15.00 (mše sv.tradičně od 16 hod.) Pro všechny, kteří nejsou zvyklí zpívat prima vista, budou připraveny notové party a nahrávky příslušných hlasů. Obojí si můžete vyzvednout od čtvrtka 10.12. v sakristii, nebo požádat o zaslání mailem (noty v PDF, nahrávka ve wma.) na adrese [email protected] nebo na tel. 774190367 Vítáni budou zpěváci všech hlasových skupin, tedy i tatínkové basisté a tenoristé! Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 8 Kč. Číslo vyšlo 6. 12. 2009. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská

noviny BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH

Recommend Documents