Schoř Karel * 10. 10. 1914 + 17. 3. 1986 Moravské Bránice č. 5 Rodiče Karel a Anastazie roz. Němcová z č. 44 vychovávali společně s Karlem ještě o rok staršího syna Bedřicha. Tatínek však jako voják Rakouska – Uherska padl na frontě 1. světové války. Maminka se 29. 3. 1921 provdala za Jaroslava Krutiše a rodina se rozrostla o Drahoslava (1920), Boleslava (1921), Jaroslava (1923) a Svatopluka (1926). Když Karel Schoř v roce 1929 vychodil měšťanku v Dolních Kounicích, bylo jeho přáním stát se automechanikem. To se mu však nepodařilo, nakonec se začal učit zámečníkem. A již v té době se rozhodl, jakmile to bude možné, jít dobrovolně na vojnu k letectvu. Žádost o přijetí do pilotní školy podal na jaře r. 1934 a již 1. října se stává posluchačem Školy pro odborný dorost letectva ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Po jeho úspěšném ukončení 31. 7. 1936 absolvoval několik odborných kurzů létání a v listopadu 1937 získal poslední předválečnou
hodnost – četař. Svůj první 22 minutový let absolvoval Karel Schoř 6. května 1935 na dvoumístném letounu Praga E-39 s instruktorem rotmistrem Vilémem Murcekem. V prostějovské pilotní škole nalétal na různých strojích celkem 58 hodin a 19 minut. Po příchodu k leteckému pluku Karel Schoř i nadále pokračuje v praktickém nácviku různých leteckých činností. V listopadu r. 1938 se ve Vyškově poprvé setkal se svojí budoucí manželkou, tehdy ještě osmnáctiletou studentkou vyškovského gymnázia Marií Misákovou (1920). Přichází 15. březen 1939 – okupace Čech a Moravy, čs. letci musí opustit své stroje. Karel Schoř provedl za období 1935 – 1939 celkem 1124 letů, což představuje 411 hodin a 43 minut. Již v té době začíná uvažovat o možnosti odejít za hranice. To se mu podařilo koncem června a 8. července 1939 podepisuje společně s dalšími pětiletý závazek služby ve francouzské Cizinecké legii (s dodatkem propuštění v případě vstupu Francie do války). Od září je zařazen do výcviku bombardovacích letců. 10. května 1940 vpadli
Němci do Francie a čs. letci dostali příležitost zúčastnit se několika letů. Francouzské letectvo však přestávalo být bojeschopné a kapitulace na sebe nenechala dlouho čekat. Na letišti v Agen dostalo 9 Čechoslováků k dispozici dva letouny i s pohonnými hmotami a potřebnou výstrojí k přeletu do Anglie. Letoun řízení K. Schořem přistál po vysazení motoru nouzově na poli u Dartmouthu 18. června 1940 v 17 hodin. Pasažéři vyvázli jen s oděrky, pouze jeden z nich měl zlomenou ruku a naražená žebra. Druhý letoun se díky špatným povětrnostním podmínkám ocitl na opačné straně Evropy – v Jugoslávii. Do Velké Británie se dostali až v květnu 1941. 28. července 1940 byl po složení přísahy britskému panovníkovi Jiřímu VI. přijat do řad Dobrovolnické zálohy Královského letectva RAF VR a 29. 7. je oficiálně zřízena 311. Československá bombardovací peruť. Následující tři měsíce prodělávají piloti přeškolení na nový typ letounu, kterým byl dvoumotorový bombardér Vickers Wellington Mk.IC. Během měsíce února absolvoval
K. Schoř několik krátkých cvičných letů a poté se stal operačním pilotem. Jeho úkolem bylo podnikat nálety na Německo a některé okupované evropské země a napadat zde strategicky významné cíle. První bojový let podnikl K. Schoř jako druhý pilot 3. března 1941 na francouzský přístav Boulogne sur Mer. Akce trvala 2 hodiny a 40 min. Od 15. května 1941, kdy odstartovalo osm strojů 311. perutě na Hannover, začal K. Schoř, již v československé hodnosti rotmistra letectva v záloze, létat jako první pilot a velitel letounu. Se svou posádkou absolvoval např. nálety na Kiel, Düsseldorf, na těžký německý křižník Prinz Eugen, který kotvil ve francouzském Brestu, na železniční uzel Hamm, Kolín nad Rýnem, Brémy, Emdem. Ne vždy byl návrat na základnu bez problému. Karel Schoř vzpomínal po letech na jeden z těch dramatických. V noci z 5. na 6. července 1941 letělo deset osádek 311. perutě spolu s britskými bombardéry na Münster. Letadlo K. Schoře zachytil německý světlomet, takže jim dalo dost práce se z jeho světelného kuželu dostat. Nakonec svůj úkol splnili, ale na zpáteční cestě je napadl noční stíhač
Messerschnitt Bf 110, který jejich stroj značně poničil. Přitom byl ošklivě zraněn zadní střelec Ladislav Kadlec. Na základnu se vrátili se třičtvrtěhodinovým předstihem a s poškozeným podvozkem. Přesto poměrně bezpečně přistáli. Na ploše již čekali hasiči pro případ požáru a sanitka, která zraněného odvezla do nemocnice. Poslední nálet provedla posádka Karla Schoře 1. září 1941. Celkem absolvoval 41 bojových letů, což představovalo 204 hodin a 53 minut a podle předpisů musel odejít na povinný odpočinek. Velitelství 311. perutě se rozhodlo využít velkých zkušeností K. Schoře a poslalo jej do kurzu pro letecké instruktory. Za svoji činnost u výcvikové jednotky obdržel od inspektora čs. letectva ve Velké Británii AMV Karla Janouška písemnou pochvalu. Zkušeného letce čekalo opět přemístění k bojové jednotce. Až do 5. května 1943 podnikal lety na letounu typu Wellington. 311. peruť byla vybrána k přezbrojení na nový typ letounu, kterým byl čtyrmotorový americký bombardér Consolideted B-24 Liberator GRMk.V. První let na novém stroji podnikl K. Schoř jako druhý pilot 25.
května 1943 a trval 2 hodiny a 35 minut. Celkem absolvoval 41 bojových akcí, z toho jako první pilot a velitel osádky 37 bojových letů, což představuje 411 hodin a 8 minut. Prezident Edvard Beneš ocenil činnost 311. perutě Československým válečným křížem 1939, který jim propůjčil 24. října 1944. Po skončení operačního létání je K. Schoř převelen k Čs. náhradní a výcvikové jednotce v St. Athan a po několika dalších přesunech končí v březnu 1945 na bahamském letišti Windsor Field. Do bojových akcí již nezasahuje. Před kapitulací Německa ještě absolvoval zajímavý „výlet“. 30. dubna odletěl ještě s několika druhy jako první pilot letounu Liberator GR BZ813 MD na letiště Boca Chica v USA a odtud potom na základnu Corpus Christi do Texasu. Na stroji byla měněna střelecká věž. Po dokončení opravy se vracejí 7. května 1945 zpět na Bahamy, kde po letu trvajícím 7 hodin a 30 minut oslavují první mírové dny. Za celou dobu nasazení u RAF v letech 1941 – 1944 absolvoval Karel Schoř 83 operačních letů v celkové délce 612 hodin a 31 minut. Není
pochyb, že svým podílem tak přispěl k porážce nacistického Německa. Nadporučík čs. letectva v záloze Karel Schoř byl spolu se svými druhy z Velké Británie nadšeně vítán 21. srpna 1945 obyvateli osvobozené Prahy. Jejich odvahu a bojové nasazení ocenil ve svém projevu i prezident dr. Edvard Beneš. Ale nejvíc se těšil na své blízké doma. Celá obec i s kapelou jej přišla přivítat na nádraží. Chyběl mezi nimi jen jeho starší bratr Bedřich, který v roce 1940 zemřel. 14. září 1945 byl K. Schoř jmenován čestným občanem. Od poloviny září 1945 začal nadporučík Karel Schoř opět působit jako pilot na letišti v PrazeRuzyni. Od 1. ledna 1946 se stal na vlastní žádost vojákem z povolání a byl povýšen do hodnosti kapitán letectva. U dopravního pluku létal po celé Evropě. K 1. prosinci 1947 odešel v hodnosti štábního kapitána letectva z armády k Čsl. aeroliniím, kde začal létat na vnitrostátních linkách. 23. listopad 1946 se ve Vyškově oženil se svojí dávnou láskou Marií Misákovou, která již pracovala v Praze. 6. září 1948 se jim potom narodil syn Ivo. Rodinu asi 3 týdny před jeho narozením postihla
tragédie. Sestry jeho manželky, Eliška a Miloslava, byly sportovní gymnastky, které letěly spolu s dalšími reprezentanty na XIV. olympijské hry do Londýna. Krátce po příletu Eliška (nar. 1926) onemocněla a lékaři diagnostikovali dětskou obrnu. A právě v době, kdy družstvo čs. gymnastek bojovalo o zlatou olympijskou medaili, Eliška 14. srpna 1948 umírá. Medaile jí byla udělena in memoriam. Návrat domů byl proto pro všechny velmi bolestný. Na pohřbu ve Vyškově se s Eliškou kromě rodiny a Sokolů přišly rozloučit stovky lidí. Začátkem r. 1950 začalo celé rodině Karla Schoře velice těžké období. On sám je sledován StB. Nejdřív mu byl odebrán cestovní pas, takže nemohl létat na zahraničních linkách. Nakonec byl zatčen a několikrát vyslýchán. Asi po třech týdnech se vrátil domů s tím, že mu nebyla žádná špionážní činnost prokázána. Nakonec musel odevzdat pilotní dekrety a byl 31. 7. na hodinu propuštěn, prý pro ztrátu důvěry. 21. srpna 1950 nastoupil na montáž turbín v ČKD Praha Vysočany. Od tohoto okamžiku začal uvažovat o emigraci (samozřejmě s celou rodinou) do Rakouska a potom do Velké Británie.
V prosinci t. r. byl K. Schoř při pokusu o útěk v Břeclavi zadržen a uvězněn. Rodina však o tom nevěděla a paní Schořová jej měla i se synem koncem prosince 1950 následovat. Když k tomu mělo dojít, jela i se dvěma dalšími rodinami do Brna a odtud do M. Bránic k rodičům Schořovým, aby je informovala, že je jejich syn za hranicemi a ona se synem jede také. Druhé dvě nic netušící rodiny byly v Břeclavi zatčeny. Nakonec se i p. Schořová dověděla, že je její muž zatčen. A tím nastaly i pro ni velice krušné dny. Byla donucena vyměnit byt, přišla o nábytek a syna Iva raději odvezla k babičce a dědečkovi do Mor. Bránic. Absolvovala několik výslechů. Soud s Karlem Schořem se konal v Karlových Varech a trest zněl odnětí svobody v trvání 11 let, peněžitý trest Kčs 2.000,-, ztráta občanských práv na dobu 10 let a propadnutí jmění. V odvolacím řízení mu byl trest zvýšen na 16 let. Také nad ženou „velezrádce“ se začala stahovat mračna. Paní Schořová byla za velezradu odsouzena 4. dubna 1951 ke ztrátě svobody na 6 let. Karel Schoř se ocitl v uranových dolech v Jáchymově a jeho žena se dostala na vězeňské pracoviště v Rakovníku, kde vykonávala těžkou
mužskou práci u vodního lisu. Po roce a půl 15. září 1952 byla propuštěna. Její první cesta vedla do Bránic za synem. Maminku si však vůbec nepamatoval. Do tří dnů po propuštění se paní Schořová musela hlásit na ústředním národním výboru ohledně zaměstnání. Měla štěstí, že uměla psát na stroji, takže byla přijata do oddělení práce a mezd jednoho kovodělného podniku. A teprve nyní si mohla do Prahy vzít i syna Iva. Ke dni 9. května 1960 vyhlásil prezident republiky Antonín Novotný amnestii, která se týkala i Karla Schoře. Zbytek trestu mu byl promítnut a občanská práva vrácena. Následující den se již po více jak devíti a půl letech pobytu v kriminále mohl obejmout se svými blízkými. Opět nastoupil jako dělník v ČKD Praha a požádal o rehabilitaci, na kterou si však musel ještě počkat. 4. ledna 1968 bylo trestní stíhání proti K. Schořovi pouze pro nedostatek důkazů zastaveno. Také Marii Schořové byl trest z roku 1951 zrušen. Karel Schoř se ještě asi na rok a půl vrátil k létání. Ale pouze na dvoumotorové letouny Iljušin II-14P. 1. ledna 1975 odešel od aerolinek do
důchodu, ale stále chodil na různé brigády. Ještě jednu těžkou ránu zasadil celé rodině Karla Schoře nemilosrdný Osud. Nejmladší nevlastní bratr Svatoš byl také pilot, ale v roce 1949 jej z armády vyhodili. Psychicky se z tohoto otřesu nikdy nevzpamatoval, takže skončil v psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích a v roce 1981 spáchal sebevraždu. Karel Schoř se úplné satisfakce nedočkal. Zemřel v Praze 17. března 1986. V roce 1991 byl sice rozkazem ministra národní obrany in memoriam mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka letectva a také Čs. aerolinie se mu za vyhazov omluvily. Ale bylo to příliš pozdě pro člověka, který za svobodu pro svou vlast mnohokrát riskoval vlastní život. Od 6. května 1935, kdy v Prostějově poprvé vzlétl, strávil Karel Schoř ve vzduchu celkem 9 816 hodin a 55 minut, z toho 7 269 hodin a 10 minut ve dne a 2 547 hodin a 45 minut v noci. Infomace čerpány z knihy Jiřího Mikulky, Václava Kolesy a Jaroslava Popelky
KAREL SCHOŘ - Od „beranů“ Wellingtonu do jáchymovského koncentráku.
