Scéna – přílet (obr. 1) Scénář Obsah Kráčmera letí nad K.H., všimne si chrámu sv. Barbory a letí se na ni podívat.
Scénář K.: Páni, to je ale zajímavé město. Co to je, tam v dáli. Vypadá to jako mega ježek. No uvidíme, co to doopravdy je, letím se tam podívat.
Cestou si čte pradědův deník.
Vyhodí závaží.
K.: Sakra, jsem moc nízko, musím vyhodit všechno závaží. Protože jestli ho nevyhodím, tak to bude asi pěkně bolet.
Balon stále klesá. Připraví se na náraz. K.:Doufám, že to bude fungovat.
K.: Tohle nedopadne dobře, už nemám, co vyhodit. Jedině se alespoň trochu připravit. Snad to přežiji. Narazí, praští se a upadá do limbu. Propadá se do doby svého pradědy.
Obraz 2 bezvědomí
Děti najdou Kráčmeru v bezvědomí (tři děti)
Dítě 1: Hele, co je to za bezdomovce? Dítě 2: To není bezdomovec, to je přece vzduchoplavec Kráčmera. Asi nám naboural do Barborky. Dítě 3: Takovejm by řidičák na balón dávat neměli. Dítě 2: Musíme ho nějak přivést k sobě. Pojďte mi pomoct.
Kráčmera se v blouznění ocitá v Kutné Hoře v době svého pradědy
Místní děti: Koukejte, ten má ale krutej vohoz. Tý jo, ten bych chtěl taky. Pekař Středa: Rohlíky! Čerstvé rohlíky! Kráčmera: Promiňte, co je tohle za dobu. Pekař Středa: Vy nevíte?? Dneska byl korunovanej císař Karel 4. Kráčmera: Panebože, to jsem v 15. století? Pekař Středa: To víte že né. Dělám si z vás srandu. Nate. Vemte si jeden rohlík jako pozornost podniku. Kráčmera: Děkuju ( začne jíst rohlík a kousne do něčeho tvrdého) Auu!! Moje zuby! (vytáhne z pusy minci) Pekař Středa: (potichu) Jo, tak tady sem nechal ty peníze.(pak promluví k Františkovi) Ééé to je taková pozornost podniku, v každém rohlíku je nějaké překvapení. Kráčmera: To by mě zajímalo, co je v těch dalších.
Z obchodu vychází starosta Macháček.
Starosta : Dobrý den cizinče. Odkud pocházíte. Kráčmera: Já jsem přiletěl balónem z … Starosta: Balónem? Ó tak to vás vítáme cizinče. (hodiny na kostele Sv. Jakuba odbijí poledne) Už je čas na oběd. Pojďte se mnou, určitě máte hlad.
Číslo
Obraz
Scéna
4
Divadlo s Vrchlickým
Kráčmera přichází k divadelní šatně a snaží se propašovat Žvatlu.
Dialogy
Divadelník: „Ale, ale! Psi do divadla nesmějí mladíku!“ Kráčmera: „Ale vždyť to není skoro vůbec pes“ Divadelník: „Má to čtyři nohy? Má to ocas? Ano! Tak je to pes ne?“ Kráčmera: „No dobře. Tak kde ho můžu uschovat?“ Divadelník: „Tady v šatně se o něj postaráme!“ Kráčmera: „Dobře tak děkuji, ale potřebuje co nejměkčí pelíšek a častý přísun potravy a vody, můžete mu zastříhnout i drápky! Dneska jsem s ním zapomněl dojít k veterináři. A o každé volné chvíli s ním klidně můžete skočit ven. A kdyby se po mě ptal tak mu dejte piškot. To bude asi všechno. Takže dohodnuto?“ Divadelník: „Určitě. Určitě!“ Pomatený divadelník vlípne Žvatlovi na kožich číslo a odkráčí ho pověsit na věšák. Kráčmera se vrátí k Vrchlickému. Žvatlovi je v šatně smutno a hrozně vyje a štěká. Po chvíli přestane, Kráčmerovi to nedá a půjde Žvatlu zkontrolovat. Kráčmera: „Žvatlíku, Ty jsi sežral paní Macháčkové buřtíka! No jooo.. Byl aspoň dobrý? Nemá nosit v kapse do divadla buřtíka vid?“ Kráčmera se vrátí do sálu aby shlédl
Čas
zbytek představení. Po zakončení scény s dřevěnými nohami vyjdou ze sálu. Kráčmera: „Moc pěkná hra a kdopak jí napsal?“ Vrchlický: „No přece Tyl! Josef Kajetán Tyl. Toho neznáte.“ Kráčmera: „Jo to je tenhle chlápek“ M.O – Tyl Kráčmera: „A co ty? Jak ti jde básnění?“ Vrchlický: „Jo celkem to ujde, ale zrovna teď mě nechtějí moc vydávat“ M.O - Vrchlický
5
Vlašský dvůr
Kráčmera se rozhodne, že se pořádně protáhne, a tak se vydává na procházku. Vtom stane před velkou budovou, před kterou jsou krásné květiny. Tento pohled ho zaujme natolik, že se rozhodne si místo prohlédnout zblízka. Je tu ovšem dav, a tak se prodírá.
Obřadní síň
Kráčmera si vezme Žvatlu do náručí a davem s ním projde až do obřadní síně. Tam již probíhá obřad.
Starý Kráčmera zrudne a je oprávněně zaskočený.
No a tak se tancuje i zpívá, laškuje i vzpomíná…a hlavně pivo od Dačického mizí před očima a Středovy koláčky mizí okamžitě v hrdlech i kapsách svatebčanů. Odhánění pradědy?
Kráčmera:Zdo- vo-le-ním! To mě jako nikdo nepustíte?! Proč je vás tu tolik, vy bando? Svatebčan: Což nevidíte, pane? Koná se tu svatba velkolepá, pan Kráčmera se žení a jídlo s pitím je tu v takovém množství, že by vám vydrželo do konce života! Jóó, svatba ve Vlašském dvoře - to je událost! Kráčmera: K-K-K Kráčmera? Jako ten generál? Vždyť to je můj praděda! Svatebčan: No jóó nóó…helejtese já už musim jít, jsem totiž svědkem té krásné nevěsty,víte? Pojďte s námi, takovou slávu si zaslouží vidět každý! Oddávající: Pane Kráčmero, berete si zde přítomnou slečnu…? Kráčmera: Počkat, počkat…to je můj praděda! Prosím vás, co se to tu děje? Pradědo, s kým se ženíš? Starý Kráčmera: Co tady děláš? Kráčmera: Áále, letěl jsem si prohlédnout Kutnou Horu, protože ty tu o ní máš v deníku krásné poznatky. Máš mimochodem moc krásnou nevěstu. Od kdy máš raději ženské než balony? Jak jste se vlastně poznali? Starý Kráčmera: S Viktorií jsme se potkali…no to je dlouhá historie, raději pojď a dej si do nosu!!
Číslo
Obraz
6.
Scéna Kráčmera se vzpamatuje díky chrstnutí vody do jeho obličeje od skupiny teenagerů.
Škola
Barborská ulice
Děti vedou Kráčmeru Barborskou ulicí.Kráčmera se z únavy opře o zeď v Rudhardce,uslyší tísnivý křik.
Dialogy
K:Co to děláte?? T:Vypadal jste bledě a navíc jste v naší třídě,nepotřebujete něco?? K:Zdálo se mi o kostele, kde je uloženo přes 4O OOO lidí. Dokonce i jedna lebka se mnou mluvila. T: Jo to místo známe,j e to kostnice u Sedleckého kláštera. K:Zavedli byste mě tam, prosím? To místo musí vypadat zajímavě! T:Jo, dobře, zavedeme vás tam!
R:Co se opíráš o moji zeď? To je moje zeď!
Rozina = duch vyletí ven ze zdi. K: Kdddooo jsi? R:J á jsem Rozina Rudhartova! Poté se přízrak rozplyne, pak se Kráčmera zeptá dětí, co to bylo? Děti začínají pověst o Rozině.
Kostnice
Po dokončení pověsti pokračují dál ke Kostnici.
MO: Rozina byla dcerou bohatého měšťana, a jelikož byl měšťan lakomý a nechtěl ji dát nikomu, aby se s ním nemusel dělit o svůj majetek Zazdil jí proto do sklepa s většinou svého majetku, kde ona zemřela žízní a hladem! Od té doby se zjevuje pocestným, kteří kráčí tou uličkou .
Čas
Číslo Obraz Scéna Dialog 7. Kostnice Kráčmera si v Kostnici prohlíží kosti a všechny je podrobně zkoumá a pak si všimne lebky, která na něj mluvila ve snu.Kráčmera se zeptá K: Nevíte, komu patří tato lebka? dětí. T: Nevíme, tak se dojdeme zeptat na pokladnu. Děti a Kráčmera jdou k pokladně a zeptají se na lebku. K:Dobrý den,nevíte komu patří tato lebka? P: Tato lebka patřila nějakému nevýznamnému,ale upovídanému vojákovi z KH. K: Moc děkujeme za informaci, ale už musíme jít, nashledanou. M.O.:Kráčmera Kostnice je v podzemí hřbitovní kaple Všech svatých v areálu cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory. Její založení je svázáno s příběhem opata Heidenreicha, který se ve 13. století vypravil do Jeruzaléma, odkud si přivezl hrst posvátné půdy. Při slavnostním obřadu ji rozházel po místním hřbitově a proměnil ho tak v místo naplněné zázrakem.
Kráčmera s dětmi opouští Kostnici a jdou k budově současného Okresního archivu Kutná Hora (bývalá továrna na čokoládu Lidka).
Čas
Scéna – důl Osel (obr. 9) Scénář Obsah
Scénář
Děti vedou Kráčmeru k dolu Osel, dolů s ním D.: Tak tady to je! Jeden z největších však nejdou. středověkých dolů vůbec. K.: Díky moc. Půjdu se tam podívat. D.: Ale dejte pozor, abyste se neztratil! K.: Určitě dám. Navíc se ani nehodlám pouštět moc daleko. Tak děkuju a mějte se. Děti se rozloučily s Kráčmerou a ten se vydal dolů do dolu. Kde potká permoníka, který P.: Co tady chceš? Kráčmeu po šachtách provede mnoha K.: Eeee, chtěl jsem si to tady prohlédnout. chodbami a ukáže mu i tenké kusy stříbra. P.: To bych chtěl vidět, ještě se ztratíš, letče. K.: A ty to tady znáš? P.: Jasně, že znám! Jestli chceš, tak tě tady provedu… K.: Tak jo, díky. A tak ho permoník dolem provede. MO: V těchto dolech se dolovalo od 13. st. do p. 17. st. a je zde poddolováno 20 km2 , hloubka dosahuje 600 metrů. Je zde mj. 7 důlních pásem. Nejbohatší část dolů je přímo pod centrem města. Nejznámější štola – sv. Jiří – je právě součástí dolu Osel a měří okolo 200 metrů.
Obraz 10.
Místo Barbora
Scéna Kráčmera se dozvěděl, že děti ze Základní školy Žižkov dnes pořádají ,,Pohádkovou Barboru“, a tak se přišel podívat. U první pohádky dostal mapu, která se mu moc líbila.
Dialogy
Kráčmera: No to je ale pěkná mapa. Tady to musím pořádně prozkoumat. Vlašský dvůr
A tak se Kráčmera vydává na cestu. Prochází stanovišti, až dojde pod Vlašský dvůr, kde vystupují na pódiu děti. Najednou ho pozdraví neznámý muž. David: Dobrý den, vypadá to, že nejste zdejší, nechcete tuto akci přiblížit? Kráčmera: To byste byl opravdu hodný. Vidím, že na vaší škole jsou moc šikovné děti. A jak se vlastně jmenujete? David: Jmenuji se David. Opravdu jsou tu moc šikovní zpěváci a herci. Nechcete se jít večer podívat na Královské stříbření Kutné Hory? Je to skvělá akce zakončená krásným ohňostrojem. Kráčmera: Tak to si určitě nenechám ujít. Děkuji za pozvání.
Vlašský dvůr
A tak se Kráčmera dívá na dětí, které vystupují, a mezi tím si vzpomene na Stříbření. Večer šel tedy do Vlašského dvora. Po cestě potkal spoustu kejklířů, šašků, a dokonce i krále. U jednoho obchůdku potkal i pana Davida. Kráčmera: Dobrý den, jsem rád, že vás zase vidím. Je to tu opravdu krásné. David: To jsem rád, že se vám tu líbí. Kráčmera tu vydrží až do závěrečného ohňostroje. Rozloučí se s Davidem a jde spát.
Obraz
Místo
Scéna
11
Chrám Kráčmera přichází sv. k balónu, který právě Barbory obsadili zloději. Naštěstí ale nevědí, jak s balónem zacházet. Přemýšlí… Rozhodne se, že si bude hrát na zloděje a vykročí k balónu.
Zloději ustupují a Kráčmera nastupuje do balónu.
Dialogy
Supící Kráčmera: No,co to…!
Kráčmera: Hej, chlapi, jak to jde? Zloději zděšeně: No, docela blbě. Kdo jsi?! Kráčmera: Já jsem jen pouhý “zloděj – amatér“. Ale s balónama to fakt umím. Zloději: Tak se předveď! Ten Kráčmera se za chvíli vrátí.
Kráčmera: Odvažte to! Zloději tedy balón odvazují a znenadání přiběhne dav lidí, mávajících na rozloučenou.
Zloději s pláčem odcházejí v sevření policejních pout. Kráčmera už jen mává na rozloučenou a směje se tomu, jak dokázal chudáky nemožné zloděje převézt.
Dav: Nashledanou, Františku Kráčmero! Zloději: Co?! A my, blbci, mu věřili. Ty mizero, tys nás převez´!
