sborník přednášek
Dřevostavby pro bydlení Ing. Petr Waldstein
Sborník přednášek
Obsah 1 Teoretická východiska
2
1.1 Výhody výstavby objektů ze dřeva
2
1.2 Nevýhody výstavby objektů ze dřeva
2
2 Základní požadavky na dřevostavby
3
2.1 Nejnižší vnitřní povrchová teplota
3
2.2 Součinitel prostupu tepla
4
2.3 Kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce
4
2.4 Neprůvzdušnost staveb
4
2.5 Vzduchová neprůzvučnost staveb
5
2.6 Požární odolnost dřevěných konstrukcí
5
3 Technická provedení typů konstrukce 3.1 Základní konstrukční systémy dřevostaveb
4 Základní skladby obvodových plášťů
6 7
10
4.1 Difúzně otevřené a uzavřené konstrukce
10
4.2 Difúzně uzavřené konstrukce
10
4.3 Difúzně otevřené konstrukce
11
1
Dřevostavby pro bydlení
1
Teoretická východiska
V současné době se dřevo stalo významným konstrukčním materiálem pro výstavbu obytných i vícepodlažních objektů, zejména z důvodu jeho fyzikálně – statických vlastností a ekologických parametrů. Kombinace moderního pojetí dřevostaveb s poznatky historických stavebních systémů udává trend moderní výstavby. Dřevostavby jsou dnes moderní a úspěšné díky možnosti široké tvárnosti architektonických prvků. Moderní trend dřevostaveb je možný také díky vývoji nových konstrukčních metod a komplexních prvků na bázi dřeva s lepšími vlastnostmi než původní prvky z rostlého dřeva. Moderní dřevostavby řeší odborně a koordinovaně problematiku statiky, akustiky, požární ochrany a stavební fyziky. Stále více se vlastnosti kladené na provedení dřevostaveb dostávají do povědomí potenciálních investorů. Díky tomu jsou vyvíjeny nové technologie výstavby a zkoušeny stále nové materiály na bázi dřeva. Zvýšení cen energií zapříčinilo vznik nových domů v nízkoenergetických standardech. Neustálý posun zaznamenávají i tepelně izolační materiály a technická zařízení staveb jako větrání, rekuperace, solární a fotovoltaické systémy.
1.1 Výhody výstavby objektů ze dřeva • Dřevostavby jsou šetrné k životnímu prostředí. Pro výrobu stavebních částí se spotřebuje méně energie než pro dobývání cihlářské hlíny, pálení cihel a jejich transport. • Na základovou desku založenou v nezámrzné hloubce a na únosné zemině se jednotlivé prvky nainstalují za velmi krátkou dobu. Výstavba domu trvá od objednání zpravidla 3 až 8 týdnů, při větších odchylkách od původní koncepce je vše hotovo do tří měsíců. • Variabilní je zpravidla tloušťka a tedy i účinnost tepelných izolací. • Výstavba formou „suché technologie“ umožňuje stavět po celý rok, takže stavebník není vázán příznivým počasím, teplotami a podobnými faktory. • Většina dřevostaveb je „uživatelsky sympatická“. Nově postavený objekt nepotřebuje vyschnout po mokrém procesu a působí tak příjemně a zatepleně ihned po dokončení. Při použití součástí z rostlého dřeva (obkladové palubky, podlahy) je příjemný i čichový vjem. • Protože dřevo a desky na jeho bázi mají podstatně nižší hmotnost, snižují se výrazně náklady na přepravu materiálu a na zemní práce. • Při suché technologii výstavby se radikálně snižuje množství a zejména hmotnost stavebního odpadu, takže náklady na likvidaci odřezků jsou nízké. • Případná likvidace staveb na bázi dřeva je energeticky nenáročná a nezatěžuje životní prostředí.[1]
1.2 Nevýhody výstavby objektů ze dřeva • Životnost staveb na bázi dřeva je nižší než u kamene nebo cihel. I tak se ale pohybuje v desítkách let. Zděné stavby je možno používat podstatně déle. • Lehké dřevěné konstrukce mají nižší tepelně akumulační schopnosti, takže v zimě bezprostředně po vypnutí topidla začne v domě rychleji klesat teplota. • Domy ze dřeva a desek na bázi dřeva jsou hořlavé. I když je nehořlavost dřeva pomocí velkoplošných materiálů pro opláštění dřevěných nosných konstrukcí výrazně zvýšena, požární odolnosti cihlových konstrukcí nedosahují. • Akustické vlastnosti, zejména z hlediska kročejové neprůzvučnosti stropních konstrukcí dřevostaveb, jsou nízké a vyžadují náročnější řešení této problematiky.
2
Sborník přednášek • Dřevostavby jsou více ohroženy rozšířením plísní. Ty se mohou objevit v místech s vyšší vlhkostí stěn a zejména ve styku neošetřeného dřeva se základem. • Obytné domy ze dřeva a desek na bázi dřeva jsou oproti domům zděným lehké, takže například při povodních jsou méně stabilní. [2]
Obr. 1: Konstrukce dřevostavby, (www.uspornebydleni.cz)
2
Základní požadavky na dřevostavby
Pro dřevostavby platí jako pro ostatní konstrukce základní požadavky, které musí skladba konstrukce splňovat. Jedná se o tepelně technické požadavky dle normy ČSN EN 73 0540 a o akustické požadavky upravující legislativní předpis ČSN 73 0532. Dále se jedná o požární odolnost konstrukce staveb dle normy ČSN 73 0810.
2.1 Nejnižší vnitřní povrchová teplota Lehké dřevěné konstrukce patří k plošně nehomogenním konstrukcím, které zahrnují tzv. tepelné mosty. Tepelný most představuje místo, na němž dochází k výrazně vyššímu tepelnému toku než v okolí, to znamená, že odvádí mnohem větší množství tepla. Tímto dochází jednak k tepelným ztrátám, ale také často k poklesu vnitřní povrchové teploty pod hodnotu teploty rosného bodu a následné kondenzaci vodních par. U dřevostaveb jsou hlavním problém sloupy a krokve mající jiné izolační vlastnosti než okolní materiály a styky dřevěných konstrukcí, které jsou ovlivňovány změnou geometrie konstrukce. Pro obecné podmínky se požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu stanovuje pomocí teplotního faktoru vnitřního povrchu fRsi [-], který musí vyhovovat požadavkům normy. [7]
3
Dřevostavby pro bydlení
2.2 Součinitel prostupu tepla Součinitel prostupu tepla U [W(/m2.K)] udává množství tepelného toku, který se šíří z vnitřního prostředí do venkovního prostředí přes 1 m2 konstrukce při teplotním rozdílu prostředí 1 K. Hodnota součinitele prostupu tepla závisí na součiniteli tepelné vodivosti λ [W/(m•K] při dané tloušťce konstrukce a hodnotě odporu prostupu tepla na vnitřní a vnější straně konstrukce. Pomocí požadované a doporučené hodnoty součinitele tepla jsme schopni určit, jestli se jedná o běžný, nízkoenergetický a pasivní objekt. [7]
Tab. 1: Požadované a doporučené hodnoty součinitele prostupu tepla dle objektů
2.3 Kondenzace vodní páry uvnitř konstrukce Kondenzace vodní páry je v konstrukci nežádoucím jevem, zejména u dřevostaveb by se riziko kondenzace vodních par mělo snížit na minimum, v ideálním případě ho zcela eliminovat. Nejvyšší riziko kondenzace je v zimě a za mrazů, kdy obvodová stěna přenáší velký teplotní rozdíl mezi vnitřkem objektu a venkovní prostředím a kdy je uvnitř vysoký částečný tlak vodní páry a venku velmi nízký. Pokud teploty v konstrukci, zejména teploty ve vrstvě izolace klesají rychleji než teplota rosného bodu, což je v zimě často, může v konstrukci dojít nejprve ke vzniku rosného bodu, později místo, kde se začala srážet pára, se rozšíří do oblasti konečné tloušťky, tzv. zóny kondenzace. Dle požadavků normy ČSN EN 73 0540 nesmí dojít ke kondenzaci vodní páry uvnitř konstrukce Mc v [kg(/m2a)] u objektů, u kterých by kondenzát mohl ohrozit funkci stavby.
2.4 Neprůvzdušnost staveb Základem pasivní výstavby je její naprostá neprůvzdušnost, zejména v konstrukci obálky objektu. Neprůvzdušnost domu je stanovena normou, která stanovuje hodnotu celkové intenzity výměny vzduchu v objektu při tlakovém rozdílu 50 Pa. Neprůvzdušnost konstrukce je množství vzduchu v m3, který projde za jednotku času stavební konstrukcí při daném rozdílu statických tlaků vzduchu působících na jeho vnitřní a vnější straně a při daném atmosférickém tlaku vzduchu, teplotě vzduchu a relativní vlhkosti vzduchu. Vzduchotěsnost staveb, je zpravidla měřena již při výstavbě objektů v pasivním standardu a po dokončení a těsnění obvodového pláště. Problémy se vzduchotěsností se vyskytují především u lehkých montovaných konstrukcí, které obsahují velké množství spár - potenciálních netěsností. U dřevostaveb se týkají celé obálky budovy, u ostatních staveb se týkají šikmých střech a připojovacích
4
Sborník přednášek spár výplní otvorů. Vzduchotěsnost hodnocena jako průvzdušnost obálky budovy, se měří podle ČSN EN 13829 zařízením Blower-Door test.
Obr. 2: Blower-Door test, (www.bautiz.it)
2.5 Vzduchová neprůzvučnost staveb Požadavky na vzduchovou neprůzvučnost mezi místnostmi a obvodových plášťů budov stanovuje ČSN 73 0532. Vážené hodnoty vzduchové neprůzvučnosti nesmí být nižší než požadované hodnoty uvedené v normě. Požadavky na vzduchovou neprůzvučnost mezi místnostmi v budovách jsou stanoveny na základě charakteru oddělovaných místností (chráněné místnosti příjmu a hlučné místnosti zdroje zvuku) a v závislosti na směru přenosu zvuku (horizontální x vertikální). Základní požadovaná hodnota zvukové izolace mezi byty v bytových domech, resp. mezi obytnou místností jednoho bytu a všemi ostatními místnostmi druhého bytu, je stanovena pro stěny i stropy R´w = 53 [dB].
2.6 Požární odolnost dřevěných konstrukcí Požární bezpečnost stavebních objektů je schopnost stavebních objektů bránit v případě požáru ztrátám na životech a zdraví osob, popř. zvířat a ztrátám majetku; dosahuje se jí vhodným urbanistickým začleněním objektu, jeho dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením nebo požárně bezpečnostními zařízeními a opatřeními. Požární bezpečnost staveb je tedy dána souhrnem předpisů, podle kterých se musíme řídit při návrhu a stavbě objektů. Požární odolnost konstrukce se určuje klasifikací podle výsledků zkoušek a výpočtů. Splnění charakteristických vlastností požární odolnosti se označuje písmeny a dobou (t) v minutách, po kterou posuzované konstrukce splňují charakteristické vlastnosti. [8] Nejčastěji jsou používány tyto značky požární odolnosti: • • • • • •
nosnost konstrukce R (t) celistvost konstrukce E (t) tepelná izolace konstrukce I (t) hustota tepelného toku či radiace z povrchu konstrukce W (t) kouřotěsnost konstrukce S (t) samozavírací zařízení požárních uzávěrů C
5
Dřevostavby pro bydlení • mechanická odolnost M Stavební konstrukce se podle požární odolnosti zařazují do této stupnice požární odolnosti:15, 30, 45, 60, 90, 120, 180 minut. Doby jsou dále doplněny identifikačními písmeny a tvoří třídy požární odolnosti. (např. REI 45). Dále je třeba nutné k vlastnostem požární odolnosti stanovit stupeň požární bezpečnosti objektu, který je charakterizován stupněm požární bezpečnosti jednotlivých požárních úseků, na které je stavební objekt rozdělen. Stupeň požární bezpečnosti vyjadřuje souhrn technických požadavků na stavební konstrukce. [8] Požární úseky, mající požárně dělicí nebo nosné konstrukční systémy nehořlavé, nemají být podporovány konstrukčními systémy smíšenými nebo hořlavými jiných požárních úseků; pokud tomu tak není, považuje se i konstrukční systém za smíšený nebo hořlavý. Konstrukční části se podle hořlavosti použitých hmot a jejich vlivu na intenzitu požáru a na stabilitu a únosnost konstrukčních částí třídí na druh DP1, DP2, DP3 dle ČSN 73 0810. Dnes již je běžné, že veškeré výrobky používané na provedení dřevostaveb i skladby obvodových plášťů jsou zatříděny na základě požární odolnosti a hořlavosti a jsou uváděny v katalogu firem.
Obr. 3: Požární zkouška – Veselí nad Lužnicí, (www.cvut.cz)
3
Technická provedení typů konstrukce
Dřevo je využíváno jako základní stavební materiál již od nepaměti a je historicky spojené s výstavbou objektů. Postupem času se začaly vyvíjet jednotlivé konstrukční typy, které se v průběhu let zdokonalovaly a rozšiřovaly se jejich možnosti uplatnění. Hlavním rozdíl u moderních dřevostaveb spočívá ve výplňovém materiálu dřevěného rámu, kdy místo cihel a kamenů je stěžejním prvkem tepelná izolace, která společně s dřevěnými deskami tvoří plášť rámu. Během vývoje dřevostaveb vznikly novodobé konstrukční systémy, které umožňují použití dřeva i u staveb kulturních, sportovních a skladovacích hal. S rozvojem prefabrikace i v oblasti staveb ze dřeva se začínají objevovat první stavby z dílců připravených předem ve výrobních halách. [1]
6
Sborník přednášek
3.1 Základní konstrukční systémy dřevostaveb Konstrukční systémy budov na bázi dřeva se zpravidla odvozují od hlavních svislých a vodorovných nosných konstrukcí, respektive konstrukčních prvků. Vyznačují se zejména různým stupněm prefabrikace a návazně staveništní pracnosti. Současné provedení dřevostaveb vychází zvláště z následujících konstrukčních principů: • Srubové a trámové stavby Tento systém novodobé srubové výstavby, je tvořený z kuláčů, dvoustraně, nebo čtyřstranně hraněných, případně profilovaných trámů, z kterých se vytvářejí masivní stěny. Jednotlivé trámy se kladou na sebe vodorovně a spojují se mezi sebou dřevěnými kolíky, vloženými péry nebo na pero a drážku vyfrézovanou v ložných plochách trámů. Pro tento konstrukční systém je charakteristické provedení nárožní budovy, kde se jednotlivé prvky překládají a spojují se na přeletování. Nosnou konstrukci stropů tvoří převážně viditelné trámy osedlané do příček a obvodových stěn na jednostranné přeplátování s přesahem v šířce římsy. U konstrukcí trámových stěn se nepoužívá přeplátování, ale vodorovné trámy jsou ukončeny kolmým řezem, nebo čepem a vkládají se do drážek svislých sloupků. Konstrukce trámových stěn se skládá z vodorovných a svislých sloupků. V obou případech tloušťka stěny z masivního dřeva nepřesahuje obvykle 200 mm, což je pro celoročně užívané bytové objekty, z hlediska tepelně technických nároků na obálkové konstrukce málo. [3] • Příhradové, hrázděné stavby U tohoto konstrukčního systému tvoří nosnou konstrukci stěn tesařsky vázaná kostra z hraněného řeziva vyplněná různými druhy vyzdívek. Pro tuto nosnou kostru je nutno použít staticky dimenzované profily tloušťky 100/160 – 160/180 mm. Nosná kostra musí být vyztužena úhlopříčně orientovanými vzpěrami a stěnovými rozpěrami. Kostra hrázděných budov zahrnuje i vázaný strop a sedlovou střechu. [3] Klasické řešení tohoto konstrukčního systému již nevyhovuje dnešním stavebně technologickým a tepelně technickým požadavkům. Pokud je dnes stavba objektu řešena pomocí tohoto systému jedná se většinou o výrazový a estetický důvod zakomponování stavby do krajiny či okolní výstavby.
Obr. 4: Provedení moderní hrázděné stavby, (www.drevostavby.cz) • Stavby ze skeletových konstrukčních systémů Jedná se o prostorový nosný systém využívající skelet, vytvářený ze svislých a vodorovných nosných tyčových prvků. Kompletuje se nenosnými obvodovými plášti a dělicími konstrukcemi stropu a příček.
7
Dřevostavby pro bydlení Konstrukce dřevěných skeletů mohou mít několik variant, pokud se jedná o skelet skládající se z jednoduchých nebo zdvojených trámů osazených na sloupech. Další možností je provedení na probíhajících sloupech. Řešení výstavby objektů ze skeletových konstrukcí bylo umožněno novými technologiemi výroby nosných tyčových prvků z lepeného lamelového dřeva a novými způsoby spojování. [3] Skeletové konstrukční systémy se vyznačují půdorysnou dispoziční volností a jsou proto vhodné zejména pro výstavbu občanských staveb. Skeletové systémy jsou také náročnější na zabezpečení prostorové tuhosti a náročnější provedení konstrukčních spojů lepených lamelových prvků. • Konstrukční systém z prostorových buněk Je konstrukčním systémem, který využívá kompletně sestavených prostorových buněk z výroben, které obsahují kompletní provedení stěn včetně opláštění, finálních povrchových úprav a instalací vždy v konkrétní prostorové buňce. Tyto buňky se pak dle předem stanoveného postupu při návrhu řešení skládají na staveništi do finální podoby. Toto konstrukční řešení provedení dřevostaveb je podmíněno ekonomickou analýzou, účelností objektu a dispozičním řešením konkrétní dřevostavby s přihlédnutím k možnosti dopravy a montáže na konkrétním místě.
Obr. 5: Montáž dřevostavby z prostorových buněk, (www.drevostavby.cz) • Sloupkové, žebrové konstrukční systémy Nosná kostra obvodových a vnitřních stěn je zhotovena z hraněných profilů, kde šířka těchto profilů je 2 až 3 násobkem jejich tloušťky. Jedná se o rámový způsob výstavby pomocí sloupků, jejíž rozměry jsou ovlivněny zejména technickými statickými požadavky. Pro vodorovné konstrukce stropu a střechy se pak používají profily, kde výška profilu je 4 až 5 násobkem jeho šířky. Ztužení stěn v rovině stěny zabezpečují konstrukční desky připevněné na nosnou kostru hřebíky nebo sponkami. Tloušťka konstrukčních desek a osové vzdálenosti spojovacích prvků pro připevnění konstrukčních desek k nosné konstrukci jsou voleny tak, aby tyto desky zabezpečovaly i spolupůsobení s dřevěným roštem. Opláštění dřevěné kostry obvodových stěn z vnější strany zabezpečuje ochranu nosné dřevěné konstrukce proti povětrnostním vlivům a je schopno plnit protipožární funkci. Z vnitřní strany obvodové stěny či stropu se umisťuje parozábrana nebo parobrzda. Konstrukce je možné doplnit předstěnou zavěšenou na pomocném roštu, v kterém je možné vést rozvody inženýrských sítí. Horizontální ztužení se provádí v celém půdorysu každého podlaží ze shodného profilu, jako jsou sloupky. Tento profil je do zhlaví obvodové stěny připevněn hřebíky, tak že vytváří v rozích stěn přeplátování jednotlivých konstrukcí.
8
Sborník přednášek Stropní konstrukce je tvořena stropnicemi z rostlého dřeva, nebo viditelnými průvlaky z lepeného lamelového dřeva se stropnicemi, které mají za úkol bezpečně přenést svislé zatížení. [3] Systém je velice flexibilní a umožňuje stavbu objektu prakticky na přání zákazníka se snadnou možností provádění dodatečných změn a snadné a přehledné montáže stavby. Tento systém zažívá v současné době velký rozmach s využitím novodobých moderních konstrukcí, jako jsou lehké lepené nosníky tvaru I se stojinou z desek OSB a další novodobé materiály.
Obr. 6: Schéma sloupkové konstrukce Two by Four, (www.mpo-efekt.cz) • Panelové konstrukční systémy Základním konstrukčním prvkem panelových systémů je nosný panel obvodového pláště a panel vnitřních nosných a dělících stěn. Při vytváření konstrukce budovy může být kombinován s rámovým stropem a všemi známými konstrukčními systémy střech. Panelové konstrukční systémy se vyrábějí v různých velikostech a v různých stupních prefabrikace a kompletace dílců. Hlavním konstrukčním prvkem stěnových panelových systémů je dřevěná nosná kostra. Její provedení zhruba odpovídá provedení sloupkového konstrukčního systému, ale zhotovuje se sbíjením svislých sloupků s vodorovnými prvky ve výrobním závodě s pomocí specializovaných pomůcek a strojů. Tímto je zajištěna jejich pravoúhlost a přesnost stavebních dílců a rozdíl je také v tom, že oproti staveništnímu provedení sloupkové konstrukce není nutné jednotlivé prvky zdvojovat a sdružovat. Nosná konstrukce se ve výrobních halách rovnou oplášťuje vhodnými konstrukčními deskami a z vnitřní strany se do konstrukce již osadí rozvody instalací nebo pouze elastické hadice pro následné protažení kabelů. Do panelů jsou již ve výrobně osazeny okna a dveře, což umožňuje jejich dokonalejší provedení a utěsnění problémových detailů. [3] Z výroby jsou pak panely převezeny pomocí nadměrných nákladů na staveniště, kde jsou jednotlivé prvky postupně skládány na základovou desku do finální podoby. Při použití celostěnových panelů se počet spár minimalizuje pouze na spáry v rozích, které jsou spolehlivě těsněny stažením styku vruty nebo šrouby do těsnění přesahu parozábrany.
9
Dřevostavby pro bydlení
4
Základní skladby obvodových plášťů
Uvedené informace k základním skladbám obvodových plášťů u vybraného sloupkové a panelového konstrukčního systému vychází na základě obecně dostupných materiálů firem, které dodávají v současné době na trh konstrukce a objekty na bázi dřeva. V této kapitole uvádíme základní zástupce co do materiálového provedení na trhu. Řešení obvodových stěn se na našem trhu objevují prakticky ve dvou konstrukčních variantách a materiálových variantách a jejich kombinacích. Používá se označení pro tyto dva základní zástupce jako americká a evropská verze provedení obvodového pláště. Americká verze je odvozená od systému Two by Four, který vychází ze základní dimenze tyčových prvků nosné kostry stěnové konstrukce 2“ x 4“. Jelikož při této dimenzi pro použití v obvodovém plášti nejsme schopni schopná dosáhnout požadovaných hodnot tepelného odporu pro ČSN, používá se pro náš trh dimenze 2“ x 6“. Což odpovídá profilům cca 50 x 150 mm u neopracovaných prvků z rostlého dřeva, nebo z profilů 45 x 140 mm u čtyřstranně hoblovaných prvků. U těchto konstrukcí vycházejících z americké verze se pak obvykle používá ke ztužení konstrukce v rovině stěny konstrukčních desek z velkých orientovaných třísek OSB 3 určených do vlhkého prostředí o tloušťce 12 mm, připevněných ke konstrukci nosného rámu s osovou vzdáleností sloupků 400 mm z vnější strany. [3] Evropská verze vychází z profilu sloupků nosného rámu 60 x 100, 120 x 150 mm. K zajištění stability konstrukce v rovině stěny se obvykle používá cementotřískových desek tl. 12 mm. Konstrukce obvodových stěn je pak podle jednotlivých dodavatelů dokončena z vnější strany zateplovacím systémem z polystyrenu, nebo z desek na bázi minerálních vláken a dřevovláken s příslušnou omítkou. Po provedení instalací a vyplnění prostoru mezi konstrukčními prvky nosného rámu tepelnou izolací z minerálních nebo skelných vláken je z vnitřní strany provedena vrstva parozábrany. Z požárního hlediska je vnitřní povrch obvodových stěn dokončen sádrokartonovými nebo sádrovláknitými deskami tl. 12,5 nebo 15 mm. Případně je konstrukce obvodových stěn z vnější strany obložena tepelně izolačními deskami z minerálních nebo skelných vláken osazených mezi vodorovné latě a zakryta difuzní kontaktní folií. Fasádní obklad z palubek je pak proveden na svislý odvětrávaný rošt. [3]
4.1 Difúzně otevřené a uzavřené konstrukce „Otevřenost“ a „uzavřenost“ konstrukčního systému dřevostaveb spočívá v prostupu vlhkosti. Difúzně uzavřené systémy dřevostaveb využívají parotěsnou vrstvu, která zabraňuje v prostupu vodních par do konstrukce a předchází jejich případné kondenzaci. V difúzně otevřené konstrukci dřevostaveb je skladba stěn tvořena tak, aby páry procházely konstrukcí ven, ale nikde nezkondenzovaly na kapalnou vodu. [9] Nelze jednoznačně říci, která z možností je lepší a má větší budoucnost pro tvorbu dřevostaveb, každá má své výhody a nevýhody. Pro volbu typu systému lze třeba zvážit typ realizované stavby a pak závisí na její bezchybné realizaci.
4.2 Difúzně uzavřené konstrukce Představují klasické dřevostavby. Obvodové stěny dřevostavby jsou ve většině případů tvořeny rámovou konstrukcí z dřevěných sloupků vyplněnou minerální izolací, která je doplněna přídavnou izolací z exteriérové strany. Tato skladba z hlediska stavební fyziky vyžaduje omezení prostupu vodních par z interiéru směrem do konstrukce. Obzvláště pak, je-li přídavná izolace pod fasádou řešena např. fasádním polystyrenem, který vlhkost v konstrukci uzavře.
10
Sborník přednášek Bez vrstvy bránící průniku par do konstrukce vlhkost v rosném bodě zkondenzuje na kapalnou vodu a hromadí se v konstrukci. S rostoucí vlhkostí se zlepšují podmínky pro vznik a růst dřevokazných hub a hmyzu, jejichž působení může narušit samotnou statiku konstrukce celé stavby. Z výše zmíněných důvodů se stěny dřevostavby opatřují z interiérové strany parotěsnou fólií, která zamezuje průniku vodních par do konstrukce. Tato fólie se zpravidla umisťuje mezi dřevěný rám a vnitřní konstrukční OSB desku nebo sádrovláknitou desku. Neporušená a nepropustná folie je podmínkou funkční difúzně uzavřené konstrukce. Nebezpečí tak hrozí i při jednoduchém připevňování poličky, kdy může dojít k porušení folie například vrutem. Proto je vhodné využívat skladbu stěny s tzv. instalační předstěnou, na kterou lze montovat další zařízení interiéru, aniž by hrozilo poničení parozábrany.
4.3 Difúzně otevřené konstrukce Difúzně otevřené konstrukce se v dřevostavbách používají posledních zhruba 15 let, což přirozeně souvisí s novými technologiemi, zejména s konstrukčně-izolačními materiály jako jsou minerální izolace a izolace na bázi dřevěných vláken. Počet difúzně otevřených dřevostaveb se neustále zvyšuje, i když mezi veřejností stále panuje směs neznalosti a nedůvěry v tento konstrukční systém. Difúzně otevřená konstrukce pracuje na principu prostupu plynů molekulárním přenosem, běžně označovaným jako difuze vodní páry. To v praxi znamená, že v konstrukcích nejsou používány parotěsné zábrany, které tento proces znemožňují. Stavba difúzně otevřených konstrukcí, tak oproti jiným systémům vyžaduje absolutní stavebně technologickou kázeň. Tím je zároveň i zaručena kvalita provedení stavby v maximální míře již při sestavování jednotlivých prvků a dílů.
Seznam použité literatury [1]
VAVERKA, Jiří. HAVÍŘOVÁ, Zdeňka. JINDRÁK, Miroslav a kol. Dřevostavby pro bydlení. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 376 s. ISBN 978-80-247-2205-4.
[2]
KOLEKTIV AUTORŮ. Dřevostavby a konstrukce na bázi dřeva. 1. vyd. Ostrava, 2009. 125 s. ISBN 978-80-248-2096-5.
[3]
BUKOVSKÝ, Ladislav a kol. Technické řešení energeticky úsporných dřevostaveb. 1. vyd. Praha, 2002. 311 s.
[4]
KOLB, Josef. Dřevostavby. Systémy nosných konstrukcí, obvodového pláště. 2. vyd. Praha:Grada, 2011. 320 s. ISBN 978-80-247-4071-3.
[5]
www.tzb-info.cz
[6]
www.drevostavitel.cz
[7]
www.drevostavby.cz
[8]
www.pozarniodolnost.cz
[9]
www.avanta.cz
11
Dřevostavby pro bydlení
PODĚKOVÁNÍ Práce byla realizována za finančního přispění Evropské unie v rámci projektu: CZ.1.07/3.2.07/04.0082 Tvorba vzdělávacího programu Dřevěné konstrukce a dřevostavby.
12
Název projektu Tvorba vzdělávacího programu Dřevěné konstrukce a dřevostavby Registrační číslo projektu CZ.1.07/3.2.07/04.0082 Realizátor projektu Moravskoslezský dřevařský klastr, občanské sdružení Moravskoslezský dřevařský klastr, o.s. Studentská 6202 708 33 Ostrava-Poruba IČ: 27003949 www.msdk.cz www.vzdelavaciprogramdrevo.cz
ISBN 978-80-905447-2-7
