sabotáž, pohybová road movie o přátelství a hledání správné cesty

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Divadelní fakulta Ateliér tanečního a pohybového divadla Taneční a pohybové divadlo a výchova

saBOTÁž, pohybová road movie o přátelství a hledání správné cesty

Absolventský projekt

Autor práce: Eva Baláková, DiS. Vedoucí práce: doc. Mgr. Hana Halberstadt Oponent práce: prof. Mgr. Zoja Mikotová

Brno 2016

Bibliografický záznam BALÁKOVÁ, Eva. saBOTÁž, pohybová road movie o přátelství a hledání správné cesty [saBOOTage, motion road movie about friendship and finding the right path]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta, Ateliér tanečního a pohybového divadla a výchovy, Taneční a pohybové divadlo a výchova, rok. 2016. Vedoucí absolventského projektu doc. Mgr. Hana Halberstadt.

Anotace Absolventský projekt podává reflexi na tvorbu a realizaci autorského představení. Inscenace vznikla na alternativní scéně Divadla loutek Ostrava. Spoluautory jsou MgA. Jana Ryšlavá, Tomáš Sukup, Dis. a Tomáš Rossi. Reflexe se zabývá vznikem inscenace od námětu, přes proces zkoušení, premiéru až po vývoj během repríz. Výsledkem je pohybová groteska jako návod, jak nesabotovat vlastní život, plná živé hudby, pantomimy, současného tance, humoru a bot. Dvě rozdílné duše, které se potkají na stejné cestě, přestože každá hledá něco jiného. Postupně najdou cestu k sobě a zároveň do sebe sama.

Annotation The graduation project provides reflection on the creation and implementation of a performance. The staging was set at the alternative scene of the Puppet Theatre Ostrava. Coauthors were MgA. Jana Ryšlavá, Tomáš Sukup, Dis. and Tomáš Rossi. The reflection deals with the process of creating the performance, from its theme through the testing process, premiere to the performance’s development in each reprise. The result is a physical slapstick centred on how not to sabotage one’s own life, full of live music, mime, contemporary dance, humor and shoes. Two different souls meet on the same path, although each one is looking for something else. They gradually find their way to each other and also to themselves.

Klíčová slova autorské představení, pohybové představení, živá hudba, tanec, pantomima.

Keywords author performance, physical performance, life music, pantomime.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně. Současně dávám svolení k tomu, aby tato absolventská práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům. Brně, dne 18. 5. 2016

Eva Baláková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Divadlu loutek Ostrava, konkrétně paní ředitelce JUDr. Jarmile Hájkové, uměleckému šéfovi Mgr. Václavu Klemensovi a dramaturgyni Janě Pithartové za to, že mi umožnili projekt realizovat, poskytli zázemí pro tvorbu inscenace a zasadili ji do repertoáru divadla. Velké dík patří celému inscenačnímu týmu, Janě Ryšlavé, Tomáši Rossimu, Tomáši Sukupovi, Ondřeji Besedovi, Josefu Doležalovi, Adamovi Pěchovi, Stanislavu Pastrňákovi a Lukáši Kociánovi. Při propagaci mi pomáhali Petr Kiška a Lucie Mičková. Děkuji i výtvarníkům a řemeslníkům z DLO, kteří mi byli nápomocni při tvorbě rekvizit

a

všem

dárcům

bot,

ze

kterých

jsme

vytvořili

scénu.

Obsah Obsah ...........................................................................................................................................................5 Idea ..............................................................................................................................................................6 Koncept ........................................................................................................................................................7 Výběr tvůrčího týmu .....................................................................................................................................9 Scéna a kostýmy ......................................................................................................................................... 12 Organizace zkoušek .................................................................................................................................... 13 První fáze tvůrčího procesu – pohybově dramatický materiál ...................................................................... 13 Spolupráce se skladatelem a hudebníky ...................................................................................................... 15 Program, reklamní tiskoviny, P.R., facebook ................................................................................................ 15 Poslední fáze tvůrčího procesu.................................................................................................................... 16 Vývoj představení po premiéře ................................................................................................................... 19 Závěr .......................................................................................................................................................... 21 Přílohy ........................................................................................................................................................ 22 elektronická příloha: ................................................................................................................. 22 Odkazy: ..................................................................................................................................... 22 Pozvánka Moravskoslezského deníku: ....................................................................................... 23 Recenze: ................................................................................................................................... 25 Rozhovory s performery nejen o představení: ........................................................................... 31 Scénář Kamioňáka ..................................................................................................................... 40 Plány zkoušek............................................................................................................................ 42

5

Idea První myšlenka na vytvoření pohybového představení vznikla zajímavým setkáním. Jana Ryšlavá je tanečnice, choreografka a pedagožka tance. V ostravském kulturním centru Cooltour je ředitelkou a dramaturgyní projektu Move, který pořádá pravidelné taneční, pohybové i novo-cirkusové workshopy, letní školy a uvádí představení souborů z celé republiky i zahraničí. Během několika jejích lekcí moderního tance a soukromých rozhovorů jsem pochopila, že taková osobnost je v Ostravě vzácností. Pokud bych si měla vybrat spolutvůrce do projektu, jednoznačně bych si vybrala ji. Jana Ryšlavá je typ moderního performera. Dokáže sama svobodně tvořit, ovládá moderní taneční techniku, nechybí jí vtip. S činoherním divadlem sice nemá zkušenosti, ale vzhledem k otevřenému myšlení jsem se nebála zariskovat a vrhnout se do tanečního divadla. Samotné téma projektu jsem hledala dlouho. Chtěla jsem vytvořit lehké, svižné a pozitivní představení. V Ostravě lidé ještě nejsou zvyklí chodit na moderní tanec a taneční divadlo. Komedie se mi zdála jako nejlepší, nejpřístupnější volba. Rychlé střihy a vývoj situací umožňuje filmový žánr road movie, který se na divadle objevuje čím dál častěji. Představení pro dvě dívky nabízí téma přátelství. A pro iluzivní, vizuální, symbolické divadlo je jednoduché téma výhodou, zvlášť pro choreografický debut. Zhlédla jsem desítky filmů s cestovním tématem a našla společného jmenovatele. Na začátku jsou hlavní postavy nešťastné, něco jim chybí. Absolvují dlouhou cestu, na jejímž konci najdou něco úplně jiného, než o co se pokoušely. Cílem se tak stává zjištění, co jim doopravdy chybělo. Většinou je to něco, co má člověk každý den na očích, ale nevidí to. Postavy v saBOTÁži jsou dvě dívky, každá svým způsobem nespokojená. Vydají se spolu na cestu, aby zjistily, že jejich přátelství je to, co jim může pomoci. Prostor pro realizaci projektu mi poskytla má domovská scéna – Divadlo loutek Ostrava. S otevřením alternativní scény nabídlo vedení divadla hercům a ostatním umělcům zaměstnaným v divadle prostor pro vlastní realizaci. Tento projekt je nazván „Přesčas“ a pomáhá ke vzniku představení mimo dramaturgickou linku divadla. Sice se na představení téměř nepodílí finančně, ale umožňuje zkoušet na alternativní scéně nebo zkušebně, zařadí premiéru i reprízy do programu divadla. Tvůrci dostanou jednorázovou finanční odměnu a potom své představení hrají tak, jako by bylo součástí repertoáru. Pro můj absolventský projekt se mi zdála tato příležitost zajímavá. Tím, že jsem si do svého týmu vybrala i hosty,

6

jsem sice překročila vizi Přesčasu, ale naštěstí mi divadlo vyšlo vstříc. A po úspěšné premiéře mi dokonce proplatilo část nákladů.

Koncept První koncept projektu se od finální verze velmi liší. Jako odrazový můstek však fungoval skvěle. Pracovní název Road movie Postavy: Dvě dívky, muzikanti - kytarista, baskytarista, perkuse+ostatní (scénická hudba, písně, výpomocné herecké akce) Scéna: různě uspořádané hromady bot, mohou viset i ze stropu, zástupná rekvizita Idea: Poetická koláž, obrazy orámované cestou, hledání Něčeho. Jednoduché téma přátelství. Dvě rozdílné duše, které se potkají na stejné cestě, každá hledá něco jiného. Postupně najdou cestu k sobě a zároveň do sebe sama. Žánr: Lehká svěží komedie, pohybové divadlo, groteska, prvky pantomimy, současného tance, nového cirkusu. Nápady: (sice podrobné, ale nezávazné, všechno může být úplně jinak) Scénky postavené na kontrastu charakterů. Dívka X je dobrodružka, dlouhodobě nadšená, rozhodnutá najít svůj cíl za každou cenu, i když ještě neví, co to je. Je trpělivá. Toulavé boty a batoh, slunce v duši a obří aura, dobrosrdečnost, neohroženost. Dívka Y je věčně nespokojená, nestálá, unuděná, toužící po změně za každou cenu, je netrpělivá. Zkratkovité rozhodování, rychle se nadchne, rychle to vzdá. Pokud vidí naději, dokáže být nadšená a radostná. Pokud ne, totální propad a sebevražedné sklony na různé způsoby. Úvodní scénka a vsunuté scénky (uvidí se, kde budou potřeba) – mikropříběhy. Kotouč velikosti dětského loutkového divadélka, na kterém je namalovaná cesta, stromy... před ním prstové divadlo – molitanové botičky na prstech. Prsty jdou na místě, kotouč se točí – iluze. Mikropříběhy vzniknou během zkoušení. První scéna: Dívku X probouzí její vlastní boty, které si ji obují a chtějí jít pryč, a její batoh, který si vyleze na záda. Může to být i útěk z domu... Doma má všechno naklizené (boty pečlivě seřazeny) nejspíš má nalajnovaný, nudný život. Dívka Y se probudí v nepořádném bytě, může být i zavalená pod hromadou bot. Špatné ráno, poslední rozhodnutí – sebevražda. Rituální příprava na smrt – oděv, boty. 7

Scéna setkání: rozhodnutí jít společně. Dívka X zastihne Y těsně před akcí, nepříjemná situace, ironie osudu. (Např. Y má hlavu v oprátce, koukají na sebe, X jí podá nakousnuté jablko, Y jí jablko s hlavou v oprátce, ani jedna neví, co si o tom myslet, můžou se představit, ,,pěkný boty") Zvuk vlaku, X utíká na vlak, Y pohled za X, na jablko, na oprátku, rozhodne se a jde za X na vlak. Scéna jízda vlakem: entuziasmus, hurá jedem!, pohybově taneční scénka Scéna čekání na stopa: dojedou někam do zapomenuté vesničky, ,,jedno auto za hodinu", kontrast k prvotnímu nadšení. Nuda. Y to vzdává – sebevražedná tendence, X ji chce pomoci, hádka nebo bitka, zastaví motorkář (baskytarista/herec). Scéna na motorce: pantomima, rychlost, zběsilost, vítr, strach, adrenalin,… Scéna moře: západ slunce na pláži, v hloubce jeviště světlem vytvořit horizont, siluety, zvuky šplouchání vody, racci, písek v tubě... plynule přejdeme do scény pod vodou. Scéna pod vodou: zavěšené boty na stropě – ryby, můžeme rozhoupávat, plavat mezi nimi, párová akrobacie, poetická scéna v modrém. Scéna na lodi: pantomima, krátký předěl plavba lodičkou z jedné strany jeviště na druhou. Scéna velkoměsto: konstruktivismus, přelidněnost, agorafobie. Výměna rolí – Y je velkoměstem unešená, X vyděšená. Šílená zmatená komplikovaná cesta, příliš mnoho rychle se střídajících podnětů zvenčí. Y zatáhne X do prvního baru, který potkají, chce jí pomoci. Scéna v baru: hraje zde jazzová kapelka, je zakouřeno. Oáza oproti světu venku. Dostaneme drinky od barmana v botách, jedna v baletní špičce, druhá ve stepce. Po druhém drinku máme kompletní páry, krátký tanec. Kapela hraje poslední song, pak odjíždí na turné mikrobusem. Dívky se k nim přidají. Prostor pro leadra kapely (bicí/herec). Scéna v mikrobuse s kapelou, nebo přeskočit vložením mikropříběhu? Scéna před ,,Něco jako budhistický chrám": Dívky jdou po cestě (neutrální prostředí, zatím nevím) a uslyší zvláštní zvuk, jsou jím jakoby okouzleny, musí ho následovat… Scéna ,,Něco jako budhistický chrám": Vejdou do chrámu, obrovský prostor, kyslík, klid, meditační hudba, z minimalistického pohybu vzejde tanec – modlitba, psychedelická hudba. Dostanou se spolu do jejich maličkého společného světa, chvíle přátelství. ,,Kam teď? – Domů." plynulý přechod – změna hudby/zvuků a světla… 8

Scéna stopování, slunce, ptáci: Zastaví nám kamioňák (kytarista/herec), sedneme si do nákladového prostoru (na odposlechy, mezi šňůry, ke kapele). Kamioňák mluví, až moc kontrast k celému představení. Vykládá historky, špatné vtipy, mluví rychle jako šicí stroj, opakuje se. Nejdřív šok, potom smích, potom spíme, kamioňák pořád mluví. Zvukovou a světelnou zkratkou noc-den-noc-den, kamioňák mluví, jsme na cestě. Zastavíme – jsme doma. Kamioňák se loučí a odjíždí (zrušit iluzi kamionu). Scéna domov – skoro dojemná: Kamarádky se loučí, třeba si vymění botu… dvě synchronní akce na scéně, přijdou domů, Y uklízí hromady bot a dělá si pořádek, X naopak hodí batoh na podlahu, z radosti rozhazuje naklizené boty. Zatmívačka? Závěrečný mikropříběh. Je více možností jak skončit, ještě si nejsem jistá. Nechávám to otevřené a uvidíme, co vznikne.

Výběr tvůrčího týmu Podmínkou pro úspěch je podle mého názoru výběr skupiny lidí, kteří jsou pro věc zapálení, ovládají své umění a dokáží spolu komunikovat. I kdybychom projekt nedokončili, nebo by skončil premiérou, lidé, kterými jsem se obklopila, vytvářeli skvělou atmosféru a poskytli mi nejkrásnější pracovní zážitek v mém životě. Mluvím o konkrétním momentě, který se odehrál během jedné z posledních zkoušek. Řešila se scéna, ve které zrovna nejsem a byla to jedna ze zkoušek, na kterých byl přítomen režisér. Seděla jsem v hledišti a dívala se, jak ostatní tvoří. Byl to jeden z mála momentů, kdy jsem mohla chvíli jen sedět, netančit, nikomu nic nevysvětlovat, neorganizovat, nevyrábět rekvizity, nerežírovat. Najednou jsem se dívala na to, jak tým lidí realizuje moje vlastní myšlenky, beze mě, s nadšením a zápalem. To byl pro mne osobně nejdůležitější a nejkrásnější moment celého projektu, za který mi celé to úsilí stálo. Každé taneční a pohybové představení by mělo mít svého choreografa i režiséra. Pokud existuje v jedné osobě, je to výhodou, ale v tu chvíli by neměl být zároveň interpretem. Choreografii jsem vytvářela já a Jana Ryšlavá, o které jsem již psala. Naše společná práce fungovala celkem hladce, protože jsme každá znala své limity. Já jsem stavěla pantomimická čísla, step a občas přihodila své taneční nápady. Jana vytvářela čistě taneční kroky, partneřinu

9

a občas se zapojovala do pantomimických scén. Choreografii jsme si tak vzájemně pohlídali, ale s režií už to bylo těžší. Věděla jsem, že potřebujeme někoho, kdo nám pomůže nastartovat zkoušení, nasměrovat v průběhu a hlavně dotáhnout do konce. To znamená pozvat si ho minimálně na tři víkendy. Kdybych měla možnost zaplatit režiséra na celou dobu zkoušení, bylo by to ideální. Ukázalo se, že sehnat režiséra „na půl úvazku“ není vůbec jednoduché. Oslovila jsem několik režisérů, byli mezi nimi například Petra Tejnorová, Zoja Mikotová, Sergej Sanža a Štěpán Pácl. Nakonec jsem se domluvila se svým hereckým kolegou z divadla Polárka Tomášem Sukupem. Přes mé počáteční obavy to byla šťastná volba. Tomáš Sukup působil v Loutkohře v Českých Budějovicích, v Plzni v divadle Alfa a v Černém divadle Jiřího Srnce. Aktivně se věnuje tanci, bojovému umění, fire show a východní filozofii. I když byla saBOTÁž jeho režijní debut, všechno měl naprosto pod kontrolou. Vzhledem k jeho pohybovým zkušenostem rozuměl našemu pohledu na věc. Má smysl pro vizuální stránku představení, pro iluzi a divadelní zkratku. Dokázal věci přesně pojmenovat, navést nás tak, abychom tomu rozuměli a bylo to pro nás přirozené. Konzultovala jsem s ním námět ještě předtím, než jsem se rozhodla inscenaci uskutečnit. Scéna v chrámu byl jeho nápad a ve finále nám pomohl i s choreografií. Na první schůzku ještě před začátkem zkoušení přišel připravený se spoustou nápadů na papíře. V průběhu jsem mu posílala videa ze zkoušek, volali jsme si a konzultovali. Tolik času a energie by do toho nikdo jiný z oslovených režisérů nemohl investovat. Živou hudbu na jevišti jsem zvolila ze tří důvodů. Za prvé je saBOTÁž autorské představení, proto by mělo obsahovat autorskou hudbu. Hledat vhodný hudební doprovod pro dramatické situace by bylo téměř nemožné a stejně bychom museli hudbu stříhat a upravovat. A posledním důvodem je obsazení. Hra je postavená na dvojici dívek. Kapela složená z mužských hudebníků dodává na jeviště mužský element. Divadlo loutek zaměstnává hudebníky, kteří jsou schopni herecky fungovat a herce, kteří ovládají hudební nástroj. Měla jsem vizi kapely sedící na kraji jeviště, která se občas zapojí do děje, opustí svůj hudební prostor a stane se součástí příběhu. Tomáš Rossi je všestranně nadaný muzikant, ovládá hru na klavír, kytaru, akordeon, perkuse, bicí, kaval a další flétny. Složil hudbu do mnoha představení a v Divadle loutek působí v několika titulech čistě jako herec. Jedinou překážkou byla jeho časová vytíženost, protože kromě angažmá v DLO hraje také v několika kapelách. Naštěstí byl projektem nadšený a tak jsem měla skladatele i performera v jedné osobě. Dalším členem kapely měl být Ivo Marták, výborný herec i kytarista. Na začátku zkoušení bohužel 10

z projektu z časových důvodů ustoupil, ale naštěstí se na jeho místo nabídl Ondřej Beseda, herec hrající na klavír a na bicí. Při zkoušení fungoval i jako pomocný režisér. Sehnat posledního člena kapely – basistu, už nebylo tak jednoduché. Byl zde i materiální problém. Divadlo ve svém repertoáru používá pouze kontrabas a já chtěla kvůli zvuku baskytaru. Hledala jsem tedy baskytaristu s vlastním nástrojem, který by byl schopen herecké akce a ochotný zkoušet zadarmo. Oslovit studenta konzervatoře se mi zdálo jako nejlepší řešení. Marek Pešl studuje herectví a hraje na baskytaru v poprockové kapele. Že je pohybově nadaný jsem věděla z hodin jevištního pohybu, který na konzervatoři učím, a o jeho hudebních schopnostech jsem se přesvědčila na koncertě jeho kapely. Po prvním týdnu zkoušení mu škola zakázala hostování, vzhledem k absencím způsobeným častými koncerty. Během jednoho dne jsem potřebovala sehnat někoho jiného, a tak jsem, téměř naslepo, vzala studenta, který se sám přihlásil. Josef Doležal také studuje herectví a na baskytaru hrával v minulosti. Je spíše typ realistického herce, byla jsem překvapená, že chce pracovat na pohybovém představení. Ale naštěstí se nechal vést. Pantomimickou scénku do představení jsme nejdříve zkoušeli sami a kromě toho jsem ho učila i základy pantomimy a stylizace. Byl otevřený pro vše nové, i když se to zrovna neslučovalo se Stanislavským, kterého právě probírali na hodinách herectví. Navíc se věnuje scénáristice. V té době měl hotový scénář své první hry Chips, kterou letos realizovali v rámci herecké výchovy se svým ročníkem ve Staré aréně. Nedávno měla premiéru jeho další hra Klaudie. Požádala jsem ho, jestli by zkusil napsat monolog pro postavu Kamioňáka. Donesl mi skvělý materiál, raději napsal víc, abychom mohli škrtat. Nechtělo se mi škrtat, text byl vtipný. Ale v představení z něj zůstala jen část. V příloze najdete celé znění. Autorem světelné koncepce představení je Adam Pěcha, osvětlovač našeho divadla, který svítí například Marvina, inscenaci světově uznávaného režiséra a choreografa Dudy Paivy. O hudbu a zvuk kapely se starají Stanislav Pastrňák a Lukáš Kocián. O jejich práci budu mluvit v později.

11

Scéna a kostýmy Jelikož finanční prostředky na výrobu inscenace byly velmi symbolické, musela jsem najít způsob, jak efektně, jednoduše a téměř zadarmo vytvořit scénu. Tématem inscenace je cestování a já přemýšlela o předmětu, který by se dal využít jako zástupná rekvizita v každé situaci. Nakonec jsme udělali veřejnou sbírku obnošených bot a nastřádali pěknou hromadu pestrých kousků. Hlavním scénickým prvkem se tak stala bota. Během představení se boty mění například v konvice, hrníčky, cigaretu, vlakové kupé, vodu, mušle, kamínky, ryby, telefony… Ve scéně, kdy se hlavní postavy dostanou do podvodního světa, jsem několik bot upravila, udělala jsem z nich jednoduché loutky. K baletním špičkám jsem připevnila pruhy hedvábné látky, které za botou vlají a vytváří iluzi plovoucích závojnatek. Tenisce jsem rozpárala špičku, aby se do ní dala vsunout ruka s rukavicí animující pohyb medúzy. Žralok je vytvořen ze dvou dřevěných prkýnek, na kterých jsou přibity boty. Společně tvoří čelisti žraloka. Pouze tato jednoduchá "scénografie" by ale nestačila. Velmi podstatnou roli v inscenaci tak hraje světlo. Celé představení je vlastně sled jednotlivých scének z odlišných prostředí, které na sebe musí velmi rychlými střihy navazovat. Světlo společně s hudbou jsou tak velmi často dominantním prostředkem v posouvání děje. Velmi pyšná jsem na okamžik, kdy nadšené dívky vystoupí z vlaku, s úsměvem se nadechnou a s jediným výdechem jim úsměv ztuhne. Nastoupí ponurá pouštní hudba a světlo vykouzlí z prosvětleného jeviště studenou, žlutomodrou, temnou, prašnou pustinu. Jelikož tu diváci reagují okamžitým smíchem, víme, že to funguje. Není důležité, aby věděli přesnou zeměpisnou polohu, ale každý si dokáže představit opuštěné místo na konci světa. Na tomto principu jsme stavěli a já sledovala, co všechno dokáže vynikající osvětlovač Adam Pěcha. Například ve scéně grotesky, ve které hraje klavír s efektem starého praskajícího gramofonu, nažloutlé světlo poblikává jako starý němý film. Podvodní scéna je klasicky v modré barvě, bar v červené, na pláži je překrásný oranžový západ slunce z jedné strany jeviště, velkoměsto je nepříjemně přesvětleno. Vstup do budhistického chrámu je znázorněn světelným pruhem protínajícím střed jeviště. V modlitbě se rytmicky prolínají barvy kostýmů hlavních postav - zelená a fialová a v dramatickém okamžiku se rozsvítí zadní kontra do diváků, která obkreslí tančící siluety. I když jsem měla představu světelného scénáře, kterou najdete v příloze, to, co s tím udělal mistr světla, mne ohromilo.

12

Chtěla jsem funkční a zároveň stylové kostýmy. Barevné tylové sukýnky drží žánr pantomimy, legíny a tílka jsou pro tanec pohodlné. Sehnala jsem sukně z inscenace, která se již nehraje a přebarvila je. Barvy jsem volila podle charakterů postav. Fialová pro dívku spořádanou, tmavší zelená pro dívku v depresi. Černa není pro jeviště s černým horizontem nejvhodnější. Nejdražší scénický prvek inscenace jsou taneční boty – jazzové sneakers, baletní špičky a stepky. Na kostýmy pro kapelu už mi bohužel peníze nezbyly, ale civilní oblečení kapely působí neformálně a přátelsky.

Organizace zkoušek Organizace zkoušek byla jedna z nejnáročnějších věcí na celém zkoušení. Netušila jsem, co všechno obnáší vygenerování divadelního fermanu. Během dvou měsíců jsem se seznámila s prací tajemníka. Divadlo loutek má dvě scény – hlavní a alternativní scénu a zkušebnu. Každý všední den se hrají dvě představení dopoledne na obou scénách, odpoledne se zkouší. Pondělky večer patří dospělému publiku, neděle rodinám s dětmi. Jana Ryšlavá učí na ostravské konzervatoři, kde má pevnou pracovní dobu. Studentovi konzervatoře povolí hostování, ale nesmí mu zasahovat do hlavního oboru. Tomáš Rossi dodělával hudbu do představení Obušku z pytle ven v Těšínském divadle. Ondřej Beseda zkoušel v připravované pohádce DLO Mráček a Mračoň. Nakonec se mi podařilo skloubit všechny závazky všech performerů dohromady, zajistit prostory ke zkoušení a najít termíny, ve kterých mohou všichni. Dokonce i s termíny, kdy mohl přijet Tomáš Sukup. S Janou Ryšlavou jsme začali zkoušet samy už v prosinci 2014. V lednu 2015 jsme měli začít zkoušet s kapelou, ale ferman, který uvádím v příloze, nebylo možné dodržet. Kapela začala zkoušet v podstatě až v únoru.

První fáze tvůrčího procesu – pohybově dramatický materiál Zkoušet jsem začala sama s Janou Ryšlavou. Hudbu jsme ještě neměli k dispozici a tak jsem vybrala scény, o kterých jsem měla nejjasnější hudební představu. Úvodní scénu jsme sice nějak zpracovali, ale ta se na první zkoušce s režisérem hodně změnila. Pro jízdu vlakem jsem si představovala elektro swing. Rytmus i tempo elektro swingu je v podstatě dané, takže jsme zkoušeli na tento druh hudby a vytvořili rytmický tanec s prvky pantomimy. Je to scéna za začátku představení, nebránila jsem se určité popisnosti, aby pro diváka nebylo těžké rozpoznat situaci. Objeví se zde otevírání okna ve vlaku, pozorování míjející krajiny, procházení uličky ve vagónu s použitím klasického pokládání rukou na stěnu. V tanci se kromě charlestonu a kroků znázorňujících radost z cestování objeví další odkazy na jízdu

13

vlakem. Například moon walk dvou dívek za sebou, most vytvořený opřenými dlaněmi dívek stojícími naproti sobě a podobně. Další scénou byl podvodní svět. Pomalý třídobý rytmus vyvolává pocit něčeho nadpozemského, kouzelného. Některé části jsme zkoušeli pouze se zvuky moře, abychom si navodili správnou atmosféru a pak nebylo těžké přizpůsobit tanec nové hudbě. Měli jsme v plánu více využít prvky akro jógy, ze které nakonec zbylo jen několik pozic, ale každá z nich má své opodstatnění, vytváří iluzi plavání nebo splývání na vodě. Pro tanec závojnatek (baletních špiček s pruhy hedvábné látky) jsme se chtěli inspirovat skutečnými závojnatkami. Ale jejich pozorování nepřineslo téměř nic užitečného, závojnatky se nepohybují nijak specificky. Narazili jsme však na čichavce líbající. Ryby, které se přetlačují čumákem, ale vypadá to, jako by se skutečně líbaly. Takže jsme vycházeli z materiálu, zkoušeli, jak se chová, co vypadá nejlépe, a zakomponovali pár pohybů inspirovaných čichavci. V barové scéně jsem slyšela klasický jazzový standard, blues. Myslela jsem i na živý zpěv, který by oživil představení bez textu. Tomáš Rossi vybral text písně Shady Grove kapely Quicksilver z knihy Wima Wenderse Dech Andělů, kterou měl úplnou náhodou u sebe, ale obsahově se do představení skvěle hodila. Společně s Ondřejem Besedou ji zhudebnili s použitím motivu z představení. Píseň tak zapadá do celkového konceptu. Tato část byla pro nás nejjednodušší na nazkoušení, ale nejtěžší pro interpretaci. Já mám na nohou stepky, Jana špičky. Nejdříve tančíme sóla. Obě jsme přišly s nějakým materiálem a navzájem jsme se usměrnily. Potom následuje společné číslo. V něm kombinujeme prvky klasického tance a stepu. Celá scéna je v duchu podnapilého stavu, takže případné nepřesnosti nejsou na škodu, pokud se herecky dotáhnou. Inspirací pro scénu na motorce mi byl Let čmeláka. Zkoušení předcházel malý workshop pantomimy, o kterém jsem již mluvila. Vzhledem k tomu, že jsme potřebovali na motorce jet tři, zvolili jsme sajdkáru. Stylově je etuda čistě klasická pantomima. Tato scéna a scéna s elektro swingem se hudebně měnily jen minimálně. Všechno ostatní se vyvíjelo dost dynamicky.

14

Spolupráce se skladatelem a hudebníky Moje představa o způsobu skládání hudby do představení se od reality hodně lišila. S Tomášem Rossim jsem se setkala v říjnu. Seděli jsme u námětu a celkem podrobně jsem mu vysvětlila, jakou hudbu si představuji. Myslela jsem, že do začátku zkoušení bude mít připravené nějaké nápady, melodie, noty pro kapelu. Ale to se nestalo. První zkoušky s kapelou probíhaly způsobem, který jsem ještě nezažila. Ukázali jsme scénu naaranžovanou bez hudby, nebo na hudbu provizorní. Tomáš Rossi si během toho zkoušel něco na klavír, pak nasměroval ostatní hudebníky a společně zkoušeli. Zabralo to hodně času. Ale hudebníci ani tanečníci si nemuseli k hudbě hledat cestu, protože se cítili být spoluautory. Ondřej Beseda ani Josef Doležal nejsou profesionální muzikanti a díky tomuto způsobu práce nevznikl problém s obtížností nějakého partu. V průběhu práce začal skladatel vnímat jejich možnosti a limity a dokázal je konstruktivně vést. Postupně se práce zrychlovala. Některé části jsme tvořili společně. Příkladem může být scéna v chrámu. Improvizovali jsme, kapela reagovala na náš pohyb a my jsme se nechali ovlivňovat kapelou. Myslím, že souhra při zkoušení se přenesla i do výsledku. Neoddělitelnou součástí práce s hudbou je práce se zvukařem. V představení je několik reprodukovaných hudebních stop, některé jsou pouze částečné – hudebníci je doplňují naživo. Původně jsem si představovala veškerou hudbu i zvuky živě, na nástroje. Nakonec jsem si nechala poradit. Samozřejmě by to šlo, ale znamenalo by to mnohem více času pro hledání stylizace reálných zvuků. I tak jsme byli ve skluzu a uvítali jsme práci zkušenějšího zvukaře Stanislava Pastrňáka. Vyhledal ze zvukové banky všechny zvuky, o které jsem poprosila, a upravil je podle potřeby. Na počkání stříhal a upravoval hudbu. Dokázal nazvučit kapelu i nastavit reprodukovanou hudbu tak, aby byl zvuk vyrovnaný. Oba dva zvukaři odvedli skvělou práci. Se zvučením tanečního nebo pohybového divadla nemají zkušenosti. V činohře se zvuk pouští většinou na slovní narážku nebo herecké gesto, akci. Teď se museli orientovat v množství pohybu. A během čtyřicetiminutového představení toho nemají málo.

Program, reklamní tiskoviny, P.R., facebook K vizuální inscenaci se většinou očekává výtvarně nápaditý program. Proto jsem oslovila svoji sestru, ilustrátorku dětských knih. Má svůj osobitý jemně naivní styl ilustrace. Kromě nadaných umělců jsou v našem divadle i nadaní jevištní technici. Roman Bílek

15

(BeeSee) je komiksovým scénáristou. Kromě komiksu na zadní straně programu navrhl i stolní hru uprostřed a celkový vzhled. Hra je postavená na principu Člověče nezlob se, figurky prochází cestu, kterou absolvovaly dívky v představení. Podle pozitivních ohlasů mladého i dospělého publika soudím, že toto spojení bylo šťastné. Na představení byly přítomny i mladší děti divadelníků od šesti do desíti let a při hře byly schopny odvyprávět celý příběh. Program je součástí přílohy na konci práce. Vzhledem k charakteru projektu „Přesčas“ jsem si musela veškerou propagaci zajišťovat sama. Do projektu jsem zainteresovala Petra Kišku, produkčního Cooltouru a fotografa. Vytvořil nám všechny plakáty, letáky, je autorem fotografií z představení a vzhledu facebookové stránky. Videoupoutávky k představení jsou také jeho práce. Lucie Mičková pracuje v DLO jako P.R. manažerka, zajistila nám zájem novin, internetových novin, rozhlasu i televize. Česká televize natočila reportáž o saBOTÁži ještě před premiérou. Některé zprávy, recenze a pozvánky na inscenaci najdete v příloze spolu s odkazy na videoupoutávky, reportáž ČT a facebook.

Poslední fáze tvůrčího procesu Během zkoušení se vykrystalizoval nový „scénář“ hry. Z původního konceptu jsme odstranili vsunuté loutkové scénky – mikropříběhy. I když to, co jsme zkoušeli, mělo svůj vtip a poetiku, v celku to narušovalo linku hlavního příběhu a zdržovalo. Místo pantomimické scény na lodičce, která měla sloužit jako předěl mezi mořem a městem, jsme vygradovali podvodní svět útokem žraloka. Dívky se dostanou do vodního víru, který je vyplaví přímo do města. Při psaní konceptu jsem nedokázala odhadnout temporytmus některých scén, proto došlo k několika zásadnějším změnám. Samotný závěr představení byl pro všechny záhadou, bohužel i po premiéře. Chtěla jsem spojit oba dva pokojíčky, ve kterých dívky začínají, ale po celém představení jsou všechny boty smíchány dohromady na jedné hromadě. Během repríz jsme vyzkoušeli asi čtyři různé závěry. To, že jsem nechala otázku konce představení otevřenou už v konceptu, byla pravděpodobně chyba. Nyní pracujeme na poslední verzi konce. Vyzkoušíme ho na repríze 2. 6. 2016. Ale konzultovala jsem ho s Tomášem Sukupem a zatím se zdá být nejlepší.

16

Scénář saBOTÁže 1. scéna Probuzení Ondra budík, zhasíná se v sále, světlo na Janu, zaklapnutí budíku. - hudba téma Jana bez hl. melodie, Janča končí položením konvice. Budík Světlo na Evu, hudba deprese, Eva končí položením popelníku. Jana - hudba téma s melodií, 4 x fráze, pátá fráze stopky, Janča skončí přemetem a stojí vepředu. Eva - hudba deprese, objevení smyčky, kroky - basa, přehození smyčky na forbíně. Jana - "vyšlapávaná hudba" nemění se kila. E+J přetahovačka smyčky 3x, Jana vystřelí nohu a 8 dob stopka(Tom break) a 8 dob bordel, Eva vlny. Zpět hudba, Jana odhazuje smyčku a odchází, zvuk vlaku, Eva odchází. Hudba pokračuje. 2.scéna Nástupiště Holky dojdou na nástupiště (přesvit), Jakmile obě stojí, končí hudba. Eva si lehne na koleje začíná hudba groteska. 3.scéna Vlak Groteska končí zvukem přijíždějícího vlaku. Opět téma vyšlapávané hudby, holky nasednou do vlaku. Tomáš metličkami rozjíždí vlak, (zvuk rozjezd?) Holky si podají ruce - začíná elektro swing. Končí zvukem zastavení a odjezdu. Mávání. 4.scéna Poušť Holky nádech, výdech = hudba poušť, holky se rozejdou, obhlíží, vrátí se k sobě a neví. Zvuk Porsche - běží k silnici. Pauza. Zvuk traktoru. Tomáš - Moucha. Holky facky, mydlí se - Tom breaky. 5. scéna Motorka Kluci v kapele dávají znamení osvětlovači, luskání, vychází Chosé. Chosé sedne na motorku, nakopne - zvuk startu, jízdy, zastavení. Chosé pískne na holky-nic, nakopne - zvuk startu a túrování, holky nasedají, chosé - plyn = hudba jízdy na motorce. Končí letem, dopad a zvuk smyků a crasch. Chosé se sbírá, myslí, že je vrah, bere lopatu - hudba groteska (bez příjezdu vlaku na konci) 6. scéna Pláž Chosé se vrací ke kapele, začíná šplouchání moře, plážové perkuse, Karibik. Holky probuzení, mušle, sundat boty, tanec nohou, krém a trojúhelník, cák, lovení, stavba hradu, cákání a velké gesto šipky - změna na podvodní svět.

7. scéna Moře 17

Hudba - Chosé vodní hudby, Tomáš klavír, Ondra herec. Akce: Holky plavou, rybička, Ondra zezadu přebírá rybičku, rybičky (plavou nahoru, vpravo, vlevo-vpravo, obloukem dolů, sluníčko a zpět, sluníčko a zmizet), holky akroba, Ondra přináší závojnatky (Janča plave ve stojce), holky osmičky - proplouvá medúza, holky impro blbá ryba. Holky vlny dozadu - žralok. Závojnatky odlétají, žralok jde po holkách - vír. Holky samotné ve víru - zatmívačka. (holky berou svoje boty) 8. scéna Velkoměsto hudba víru pokračuje do vyflusnutí- holky vypadnou do zadního plánu.(boty v ruce) Zvuk velkoměsta, rytmus. Kluci vchází - boty v ruce. Hra na boty, prostor. Holky vepředu sprint- kluci zezadu gradují, bubnování o zem - 2x, po 3 holky. Střídačka po čtyřech dobách holky a kluci + dohromady, blížit se k Janě a gradovat, Jana křik do delay a gesto. (boďák) Kluci boty pod paži a anonymní odchod ke kapele. Holky - vychladnutí, rozhodnutí, odběh - do ticha 9. scéna Jazz klub Hudba jazz, barman shakeuje, vchází holky, pijí, obouvání - akce barman, Eva stepuje (natřikrát předvádění), Janča tančí (natřikrát předvádění), společný tanec končí holky na zemi. Kluci smích nebo nějaká reakce. 10. scéna Mikrobus kluci pískají, zvou holky, nasedají do brusle -dlaně + písk, jedou (každý celou dobu jedny boty) na konci fráze vynech písk - Jana fuk, opět jízda, (zvuk cizí řeči, tržiště) holky pustí boty a dají dlaně na brusli = chceme se rozloučit, kluci pískáním přemlouvají "ne, pojeďte s námi", holky písk/fuk = ne, chceme zůstat tady, kluci dlaně na brusli, pískání - ahoj. Holky pryč, kluci posílání brusle zpět, ke kapele 11. scéna Chrám Hudba chrám, sample tibetských mís a podobně. Přesvit, holky stojí vzadu a pomalu přichází. Pozdrav s mnichy - kapelou, turecký sed - hudba - tlukot srdce, choroška thai - chi do čtyř stran, Zběsilost a upjatost, Společná choroš svoboda a řád končí v centru, ruce na břichu, hudba fade out, holky smích, pohled, pozdrav s mnichy, krok dopředu - zvuk dálnice, příjezd kamionu.

12. scéna Kamion Po zvuku příjezdu kamionu začíná Ondra mluvit, bere činel a jde dopředu za holkama, Chosé s baterkama (a rádiem?) za ním. Jakmile položí na zem činel - podkresová hudba. Text: 18

Den: Holky jestli potřebujete někam hodit tak nasedat, já tady nesmím stát. Ty hovada z ministerstva to zakázaly, kreténí! jo pardona za ten slovník. Já jsem kamioňák Karel. Tak kam? Jo takhle! Tak to máme stejnou cestu! Já jezdím vod Kamčatky až pobahamy. To máte štěstí, že ste chytli normálního chlapa, páč by vás moh nabrat nějakej úchyl, Hahaha! Noc: Hajněte si děťátka, pustím vám nějakou ukolébavku. /zapne rádio/ To snad není možný, tyvole! To jsou svařený mašiny! Svařený mašiny! Svařený mašiny! Den: Já sem totiž na Malorce ošetřoval krávy. Já jsem ošetřil 3 miliony krav! Těmahle prackama! Ale pak přišla ta ptačí chřipka a všechny krávy normálně pomřely. A když jsem ztratil i Evu, moji nejlepší krávu, řekl jsem si, jako ano, život je krutý, ale já jdu dál s Evou nebo bez ní. A tak jsem začal rozvážet okurky. Noc: Víte, kterej kamion je nejrychlejší? Mercedes B675! Hahaha! Den: A víte kde byla nakonec ta moje ztracená kráva Eva? Za stodolou! Ale dobrej příběh, ne? Přemýšlím, že to vydám knižně. /začne hrát závěrečný doják/ Jo to je vaše město? Tak já vám tady zastavím, těšilo mě, hezky jsme si pokecali, já musím frčet, vokurky nepočkaj! Ondra s Chosém se vrací do kapely, holky zůstavají na scéně. 13. scéna Závěr Hudba závěrečný doják, světlo - západ slunce Holky staví společný dům, stoupnou si dovnitř naproti sobě a stojí - pomalý fade out světla i hudby. Konec

Vývoj představení po premiéře Největší novinkou je diskuse po představení. Považuji ji za důležitou a smysluplnou hlavně pro dopolední publikum. saBOTÁž hrajeme pro druhý stupeň základních škol a pro střední školy. První pokus o diskuzi nebyl podle mých představ. Tušila jsem, že se děti a dospívající budou stydět, ale netušila jsem, že z nich budu dojmy, postřehy a otázky doslova dolovat. Na další diskusi jsem se připravila lépe. Poprosila jsem o pomoc Hanu Volkmerovou, lektorku umělecko-vzdělávacích programů našeho divadla. První diskusi vedla ona, druhou jsem zkusila sama. Myslím, že způsob vedení debaty je jednoduchý a účinný. Na začátku se představí performeři. Aby děti získaly pocit pohodlí a zjistily, že nejsou ve škole a nikdo po nich nechce správnou odpověď, společně se rozhýbeme. Publikum stále sedí na židlích, zábavným způsobem rozhýbe hlavu a ruce. Celé tělo zapojí pomocí mexické vlny, která zároveň plní úkol elementární kolektivní spolupráce. Spolu s pohybem mohou zapojit i hlas a přidá se i kapela, která vlnu podpoří hudbou. Nakonec perkusista udá rytmus na darbuku a

19

publikum opakuje moje různě variované tleskání. Teprve v tento moment může začít krátká diskuse. Děti ztratily určitý ostych, během rozcvičky začaly akci komentovat, smát se. Nejdříve kladu otázky já. Vyzvu ty, kteří se věnují nějakému sportu, aby se postavili. Potom se postaví ti, kteří navštěvují taneční kroužek, dramatický kroužek, hrají na hudební nástroj. Nyní ti, které představení zaujalo, bylo pro ně něčím zajímavé, bavilo je. V tuto chvíli se mohu ptát, co je zaujalo, nebo proč si nestoupli, co jim na představení vadilo. I když se ze začátku stydí promluvit přede všemi, říkají si postřehy mezi sebou. Snažím se zachytit jednotlivé komentáře a reaguji na ně. Postupně se dostaneme k tomu, čemu nerozuměli. Vysvětlení nechám na těch, kteří to pochopili, případně dovysvětlím já, nebo někdo z účinkujících. Když vyčerpáme otázky a shrneme představení celkově, poděkujeme, a společně si zatleskáme. Zatím mám srovnání pouze dvou diskusí, jednu vedenou Hankou Volkmerovou, druhou vedenou mnou. Myslím, že je snazší pro nás i příjemnější pro publikum, když diskusi vede lektor zvenku. Bohužel nebudu mít lektora k dispozici pro každé představení, ale i tak je diskuse pro děti velmi smysluplná. O tanci a pohybovém divadle se ve škole neučí, je jen málo pedagogů, kteří s dětmi probírají shlédnuté představení. U většiny dětí je toto jejich první zážitek s pohybovým divadlem. Z výchovně-vzdělávacího hlediska je tedy diskuse na místě.

20

Závěr Na tomto projektu jsem se naučila spoustu nových věcí z různých oborů. Dotkla jsem se výroby, produkce, propagace i umělecké tvorby. Nejzásadnější pro mě byla spolupráce s choreografkou Janou Ryšlavou, hudebníkem Tomášem Rossim a režisérem Tomášem Sukupem. Vyjadřovat se k výsledku je pro mne těžké, protože jsem ke své práci kritická. Když si vzpomenu na podmínky a časové možnosti, ve kterých jsme inscenaci uskutečnili, jsem spokojená. Pro další projekty však využiji několik poznatků, které jsem si během práce uvědomila. Zaprvé není vhodné, aby člověk, který účinkuje, zároveň režíroval, byť mu je občas nápomocen jiný režisér. Choreografii i režii je nutné vidět s odstupem. Další zajímavostí je čas, který si vezme tvorba autorského pohybového představení. Pokud se k němu připojí ještě autorská hudba, musí se období zkoušení o dost protáhnout. Tyto věci se nedají uspěchat, a pokud ano, projeví se to na kvalitě. A poslední je organizační, ale neméně důležitá záležitost. Pokud budu ještě někdy pracovat na nezávislém projektu, musí být na něm zainteresováno více lidí. I když mi spousta lidí pomohla, pracovala z vlastní vůle bez honoráře, stále na mě ležela veškerá zodpovědnost. Jakoukoli neočekávanou situaci jsem řešila sama. E-maily jsem psala za chůze, spala jen pár hodin denně. Dokáži si představit, že bez těchto komplikací by bylo zkoušení o dost příjemnější a já měla více energie na samotný tanec.

21

Přílohy elektronická příloha: -

fotky ze zkoušky

-

videa ze zkoušky

-

fotky z představení

-

záznam premiéry 27. 2. 2015

-

záznam reprízy z 20. 4. 2016

-

program

-

plakáty, letáčky, promo-fotka

Odkazy: facebook stránka představení: https://www.facebook.com/sabotazDLO/ Představení v repertoáru Divadla loutek Ostrava: http://www.dlo-ostrava.cz/repertoar-detail/sabotaz/91/ videoupoutávky: https://www.youtube.com/watch?v=VElPErzX6Gw https://www.youtube.com/watch?v=YBxgoS5gPDA https://www.youtube.com/watch?v=MFP8a41EJXU reportáž ČT: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10122978233-udalosti-v-regionechostrava/415231100030216-udalosti-v-regionech/titulky#t=21m36s

22

Pozvánka Moravskoslezského deníku: http://moravskoslezsky.denik.cz/kultura_region/divadlo-loutek-uvede-v-premiere-sabotaz20150225.html

Divadlo loutek uvede v premiéře saBOTÁž Už v pátek uvede Divadlo loutek Ostrava (DLO) v premiéře autorskou inscenaci Evy Balákové a Jany Ryšlavé s názvem saBOTÁž. 25.2.2015

Snímek ze zkoušky inscenace saBOTÁŽ - zleva Jana Ryšlavá a Eva Baláková.Autor: Divadlo loutek Ostrava Ta obohatí sérii inscenací vzniklých v rámci cyklu Přesčas, který poskytuje hercům a tvůrcům DLO možnost tvořit vlastní menší projekty mimo hlavní dramaturgický plán. Je tedy prostorem pro jejich tvůrčí vyjádření. Svůj umělecký „přetlak" se rozhodla vytěžit i herečka Eva Baláková, která kromě své herecké profese studuje i tanec na JAMU v Brně. Pro spolupráci na pohybové roadmovie saBOTÁž 23

přizvala tanečnici a choreografku Janu Ryšlavou. Společně se pokusí beze slov vyjádřit příběh dvou kamarádek, které se octnou na stejné cestě, přestože každá hledá něco jiného. SaBOTÁž je pohybová groteska, koncipovaná jako návod, jak nesabotovat vlastní život. Je plná živé hudby, pantomimy, současného tance, humoru a bot. „Naším záměrem bylo vytvořit pohybové představení, které bude vtipné a svižné, aby diváci pochopili, že tanec vůbec nemusí být nudný a že dokonce dokáže převyprávět celý děj. Do inscenace jsme vnesli i trochu loutkařiny všudypřítomné boty se promění jednou v konvici, podruhé ve žraloka, potřetí třeba v rybku závojnatku," vysvětluje autorka konceptu Eva Baláková. Pro režijní spolupráci si dvojice hlavních protagonistek vybrala Tomáše Sukupa, herce brněnského Divadla Polárka, a domácího Ondřeje Besedu z Divadla loutek Ostrava. Hlavní postavy dvou kamarádek ztvární Eva Baláková a Jana Ryšlavá, se kterými se na scéně objeví i Tomáš Rossi, Ondřej Beseda a Josef Doležal. Autor: Břetislav Uhlář

24

Recenze: http://www.ostravan.cz/19483/sabotaz-je-klauniada-s-botami-bravurni-jako-ze-zlateho-vekunemeho-filmu/ http://www.tanecniaktuality.cz/pohybova-groteska-aneb-zivotni-kotrmelce-provadejtezasadne-ve-vhodne-obuvi/ http://www.loutkar.eu/?id=1325

SaBOTÁž je klauniáda s botami, bravurní jako ze zlatého věku němého filmu 28. 2. 2015 Martin Jiroušek Divadlo Recenze To, že se dá bota chutně povečeřet, ukázal už Charlie Chaplin. Dvě hrdinky SaBOTÁže, nejnovější inscenace ostravského Divadla loutek, vás ale přesvědčí, že boty jsou ideální kulisou i společníky pro výlet pod vodou i na souši. S Chaplinem mají společnou techniku – pantomimu a velkou dávku nadšení, se kterou se vrhají střemhlav na jednu obrovskou roadmovie – tedy vlastně bláznivou klauniádu beze slov.

Divadlo loutek uvedlo další "přesčasovou" inscenaci s názvem SaBOTÁž. Foto: Lucie Mičková

25

SaBOTÁž je vedlejší produkt kypící z energie mladých tvůrců. Divadlo loutek jej tedy uvádí v rámci alternativní scény v sekci zvané Přesčas. Autorka konceptu herečka Eva Baláková si přizvala tanečnici Janu Ryšlavou a inscenaci vytvořila s pomocí režisérů Tomáše Sukupa a Ondřeje Besedy a také hudebníka Tomáše Rossiho a herce Josefa Doležala. Hraje se pro diváky dospělé i ratolesti, fantazii se meze nekladou. Od papučí po lodičky Scéna je strohá, tmavá, vynikají na ní černá prkna alternativní scény a hora rozmanité obuvi, která tvoří symbolický val mezi jevištěm a hledištěm. Dvě rozverné dívky – blondýnka (Eva Baláková) a brunetka (Jana Ryšlavá) si z ní podle potřeby a situace vybírají papuče nebo lodičky. Boty se v jejich dlaních mění v poháry na víno nebo telefony, cokoliv, co si akce momentálně žádá.

Z inscenace SaBOTÁž v Divadle loutek .(Foto: Lucie Mičková) Přestože se důsledně hraje beze slov, povoleny jsou výkřiky, pištění a další hrdelní zvuky. Dynamické akci hodně pomáhá živá hudba vytvářená trojlístkem Tomáš Rossi, Ondřej Beseda a Josef Doležal. Situaci podkreslují ilustrační tóny a melodie, svůj prostor má klavír, ale také kytara nebo jen louskání prsty, ale také spontánní kadence úderů podpatky o podlahu. Samozřejmě v podání dívek v baletních kostýmech a krátkých sukýnkách nechybí osvěžující step. Představení je sice beze slov, která je třeba přetavit do výmluvných gest, ale hudba to v řadě případů velice usnadňuje, ať už naše hrdinky jedou vlakem, na motorce nebo kamionem. Na první poslech je jasné, kde se nacházejí. Podmořský svět 26

Exkluzivní součástí SaBOTÁže je putování podmořským světem, v okamžiku, když havaruje motorka – sajdka, dívky vyletí a bác – šplouch, rovnou pod vodu. Boty v jejich dlaních se promění v plující faunu a diváci se společně ocitají v království, kde platí jiné pohybové zákony. Nakonec ale všechny vyžene obrovitý velkohubý žralok, jak jinak, než poskládaný z bot. Nevadí, můžeme přece putovat opět po souši. Zvláště, pokud mají hrdinky chuť stopovat, a věřit, že nenarazí na úchyláka. Řidič kamiónu Dramatický okamžik protne lidský hlas, řidič kamiónu (Ondřej Beseda) sice není úchylák, ale zato je majitelem šokující pantomimické anomálie, huba mu tak říkajíc jede na špacír. Dívky přesto neoblomí, ty si totiž neustále drží svou mimickou fazónu, a tak si divák může vychutnat kontrastní ozvláštnění.

Divadlo loutek uvádí SaBOTÁž. (Foto: Lucie Mičková) SaBOTÁž pomalu končí. Klauniáda vítězí, královské umění se díky SaBOTÁži vrací na scénu a divák zahlcený divadelním a řečnickým smogem se může díky ní zase jednou svobodně nadechnout. Autor: Martin Jiroušek

27

11.03.2015 21:34 Recenze

Pohybová groteska aneb Životní kotrmelce provádějte zásadně ve vhodné obuvi

V pátek 27. února 2015 se na alternativní scéně ostravského Divadla loutek konala premiéra pohybově-herecké grotesky s názvem SaBOTÁž. Jak už název rafinovaně napovídá, jednu z hlavních úloh v této inscenaci hrají boty – lodičky, staré křusky, tenisky, bačkory i baletní špičky. Ty se v průběhu představení transformují na všelijaké předměty, zvířata nebo kulisy evokující různá místa. A tak pomáhají dotvořit svět, kterým procházejí dvě dívky – každá je jiná, ale přece jsou na stejné lodi. Autorkou koncepce představení SaBOTÁž, vznikajícího v rámci cyklu Přesčas, je herečka Eva Baláková, která ke spolupráci přizvala tanečnici a choreografku Janu Ryšlavou. Tvoří tak ústřední dvojici putovnic, které osud svede dohromady v dost ošemetné situaci – jedna z nich se chystá „sabotovat“ svůj život, tedy spáchat sebevraždu. Její plán ale naštěstí dokáže druhá dívka zhatit a následuje fantastická, skoro snová cesta po souši, pod hladinou moře i ve spirituálních výšinách tibetských chrámů. Co by ale byla jejich cesta bez mužů? Různých menších – avšak zásadních – rolí se v jednotlivých epizodách příběhu zhostili Ondřej Beseda, Josef Doležal a Tomáš Rossi, kteří se rovněž postarali o hudební a rytmický doprovod. Alternativní scéna DLO nabídla pro SaBOTÁž ideální prostor, kde diváci mohou sedět blízko performerů, a nechat se tak vtáhnout do děje. Publikum dělila od jeviště jen tenká hranice tvořená právě ze starých bot, které sloužily také pro ohraničení prostoru, ve kterém se tanečnice pohybovaly. Pomocí polobotek, botasek a střevíčků si nalinkovaly okraje svých postelí, stolů se snídaní, použily je jako konvičku, zapalovač, zrcátko… a tkaničky místo oprátky. Žádné neštěstí se nekonalo, touha po životě a objevování neznámého zvítězila a 28

začala se odvíjet povedená divadelní road movie. V sérii krátkých skečů se objevily prvky párové akrobacie, současného tance, stepu, baletu nebo pantomimy. Mohu zmínit například scénu pod mořem, kde baletní špičky plují v rukou tanečnic jako závojnatky, návštěvu baru, ve kterém se Jana Ryšlavá roztančí na špičkách a Eva Baláková vystřihne stepovou variaci, nebo „meditační“ scénu inspirovanou bojovým uměním a tai-chi.

Komorní představení SaBOTÁž dýchá touhou po poznání, naději, přátelství a lásce, ale hlavně smyslem pro humor a nadsázku – a ten je nejdůležitější pro to, abychom nesabotovali sami sebe ani ostatní.

Psáno z premiéry 27. března 2015, Divadlo loutek Ostrava. SaBOTÁž Koncept: Eva Baláková Choreografie: Jana Ryšlavá a Eva Baláková Režijní spolupráce: Tomáš Soukup a Ondřej Beseda Hudba: Tomáš Rossi Hudebníci: Ondřej Beseda, Tomáš Rossi a Josef Doležal Scéna: Eva Baláková Autor: Tereza Cigánková Studentka anglistiky a taneční publicistka

Boty tvořící lidský svět? Proč ne! Druhou inscenací nastudovanou v rámci cyklu Přesčas se stala autorská pohybová roadmovie SaBOTáž, na jejímž vzniku se vedle Evy Balákové podílela i tanečnice Jana Ryšlavá.

29

Dvě mladé, půvabné dívky. A boty. Hromady bot, papučí, balerínek i střevíčků, jež ovšem v inscenaci pozbývají svého primárního významu. Nejsou pouhým módním doplňkem, ale významotvorným prostředkem formujícím svět, do něhož se dívky naplno noří. Boty jsou nejenom sedmimílové, ale přejímají i symbolický význam, když se z nich stává telefon, číše na víno, mušle (poslouchání šplouchání moře), zuby v tlamě žraloka, šejkr i půda (zasypání zdánlivě mrtvých těl). Boty se však podílejí rovněž na temporytmu inscenace (stupňující se ťukání podpatků o podlahu), což se projevuje především při stepu. SaBOTáž je inscenací nesmírně dynamickou, energickou, ba živelnou, v níž dochází k syntéze prvků baletních s akrobatickými, inscenací, evokující zlatou éru grotesky. Primární vyjadřovací prostředek představuje pantomima, která je v krajních výrazových polohách doplněna o expresivní zvukové projevy (výkřiky, pištění v tunelu, výskání). Dynamičnost je však vedle rychlého sledu jednotlivých obrazů (napomáhá tomu i otevřená scéna) podněcována rovněž živou hudbou. Vedle komponované podoby (ve scéně v baru se navíc stává přímo součástí obrazu) má také formu spontánní, ne-li přímo improvizovanou (louskání prstů). Absence rekvizit usnadňujících recipientovi začlenit obraz do konkrétního prostoru pomyslně vyrovnává právě hudební složka. Divák se tak společně s dívkami ocitá na peróně, ve vlakovém kupé. Cestuje sajdkárou nebo kamiónem, kde dochází ke konfrontaci ženského a mužského světa. Zatímco ženský princip je založen na hlubších emocionálních (poznávání podmořského světa se nese v intencích čiré euforie) i duchovních prožitcích (návštěva chrámu obsahuje prvky stínového divadla), mužský svět je dravý (motorkář mající stereotypně zastrčené palce za opaskem), bezvýhradně dominantní (světla kamiónu drží mladý muž, na něhož se řidič otočí s příkazem – „pojď, světlomet!“). SaBOTáž symbolizuje cestu a zároveň nekonečnou vnitřní energii, jež entusiasticky prýští z každého lidského pohybu i gesta. V tom tkví výjimečnost výsledného divadelního tvaru.

30

Rozhovory s performery nejen o představení: http://www.ostravan.cz/19880/vyjadruji-se-radeji-pohybem-nez-slovem-rika-herecka-evabalakova-z-divadla-loutek/ http://www.ostravan.cz/21403/tomas-rossi-pral-bych-si-aby-i-me-deti-zazily-dobre-loutkovedivadlo/ http://www.ostravan.cz/29686/jana-ryslava-cesi-se-tance-jaksi-zvlastne-boji-schazisebejistota-a-vztah-k-vlastnimu-telu/

Vyjadřuji se raději pohybem než slovem, říká herečka Eva Baláková z Divadla loutek 18. 3. 2015 Martin Jiroušek Divadlo Rozhovor Pantomimická klauniáda SaBOTÁž, která měla nedávno premiéru v Divadle loutek Ostrava, je autorským představením herečky a tanečnice Evy Balákové. V divadle pro nejmenší ji publikum zná z řady inscenací už od roku 2010. V současnosti exceluje například v inscenacích Aika, Marvin nebo v Tučňácích na arše.

Herečka Eva Baláková při zkoušení inscenace SaBOTÁž, ve které hraji důležitou roli boty. Foto: Petr Kiška

31

SaBOTÁž, na které se podílíte jako herečka, spolurežisérka i producentka, je hodně o cestování dopravními prostředky. Připadá mi, že představení muselo vzniknout i díky vašemu častému cestování mezi Tišnovem, Brnem a Ostravou a je tedy převzaté ze života. Je tomu tak? Téma SaBOTÁže mě napadlo, když jsem jela vlakem z Brna do Ostravy. Cestuji pořád, hlavně vlaky a autobusy. Nejdříve jsem chtěla vytvořit pohybové divadlo, které by bylo komické, potřebovala jsem jednoduchý příběh. Road movie je praktické téma, může se stříhat, přeskupovat. Divák ve vašem představení určitě postřehne vliv němého filmu. Jaký máte vztah ke groteskám? Ano, mám velice ráda Charlie Chaplina a pantomimu. Osobně se raději vyjadřuji pohybem než slovem. Mám ráda tanec, studuji taneční a pohybové divadlo na JAMU. Ale samotný tanec, pokud je abstraktní, mi až tolik nevyhovuje, jsem radši, když má vztah ke konkrétním věcem. Jenom pro představu našich čtenářů, co všechno se dá pantomimou vyjádřit? Všechno. Například? Pocity, situace, vztahy. Vše, co se dá vyjádřit divadlem a co člověk k vyjádření potřebuje. A proč dáváte přednost pantomimě před slovy? Protože pantomima je impulzivnější. Je to ale možná jen můj osobní názor. Je pro mne rychlejší vytvořit akci, než hledat slova. Pocházíte z Tišnova, jak jste se dostala do Ostravy? Úplnou náhodou, protože po absolvování konzervatoře v Brně jsem přišla na konkurz do Divadla loutek. Vůbec jsem nevěděla, kam jdu, neznala jsem Ostravu. Velice se mi v ní zalíbilo, lidé v divadle byli velmi příjemní, umělecké prostředí je tady moc milé, lepší než v Praze nebo v Brně, kde je větší rivalita. Tady se to vůbec neřeší. Jsem v Ostravě strašně ráda a baví mě to tady. Vy jste ale kromě hraní ještě začala učit na Janáčkově konzervatoři, a to jevištní pohyb a taneční výchovu. Přitom ještě dálkově studujete JAMU a díky SaBOTÁži jste se i napůl stala režisérkou. Je těžké skloubit všechny tyto profese? Je to dost šílené. Třeba SaBOTÁź je má bakalářská práce. Dva měsíce, po které jsme ji zkoušeli, jsem spala čtyři hodiny denně. Se samotnou živou kapelou jsme ji pak dolaďovali na 32

poslední chvíli, ale Tomáš Rossi je výborný muzikant a hudbu nám skládal téměř na lusknutí prstu a všechno nám vycházelo. Můžete prozradit něco o svých zážitcích při inscenování v Divadle loutek? Vím, že jste spolupracovala s již nežijícím klasikem loutkového divadla Petrem Nosálkem. Jak na něj vzpomínáte? Prvním představením pro mne byla Nevěsta pro hastrmana a pak Tučňáci na arše, které režíroval ještě Petr Nosálek. Bylo to krásné zkoušení, s Janou Zajacovou jsme se alternovali, říkal nám holčičky. Všechno probíhalo hrozně v pohodě, žádný stres. Tuto hru už Petr Nosálek inscenoval v Polsku, když jsme z ní viděly fotky, tak jsme žasly, jak je té ostravské verzi podobná. Jak z nás dostal podobné aranžmá a přitom jsme si myslely, že ji tvoříme sami. Uměl herce dostrkat tam, kam jej chtěl mít, a ještě dokázal, aby si myslel, že on sám to vytvořil. Tučňáci budou mít v dubnu derniéru. Jaké máte další plány? Ráda bych dělala pohybové spolupráce do činoherních nebo muzikálových představení. Menší autorské pohybové věci.

Tomáš Rossi: Přál bych si, aby i mé děti zažily dobré loutkové divadlo 29.4.2015 Martin Jiroušek Divadlo Rozhovor Divadlo loutek Ostrava je hudebně hravé. A je to mimo jiné zásluhou muzikanta a herce Tomáše Rossiho. K řadě inscenací složil hudbu a v jiných se pravidelně objevuje sice v menších, ale výrazných hereckých rolích. Koho by nezaujal jeho sveřepý opeřenec Havran v autorské pohádce Aika, hudebník v němé klauniádě SaBOTÁž či jeden ze zlobivců v novince Hodina Komenského? Na unikátní Divadelní noci v loňském roce se mu navíc podařilo s živelným davem rozpoutat bouřku, aniž by při ní spadla jediná kapka vody - stačilo k tomu jednoduché louskání palci.

33

Tomáš Rossi v inscenaci Aika ze ztracené pohádky (výřez z fotografie). Foto: Roman Polášek Tomáši, ty jsi nastoupil do Divadla loutek už v době, kdy ještě působilo na Masarykově náměstí, tedy v roce 1993. Nakonec ses z osvětlovače pod vedením Antonína Šimely stal hudebníkem a hercem. Která z těchto profesí tě nejvíce obohatila nebo obohacuje? Na práci osvětlovače se určitě dívám přes několik filtrů nostalgie. Stará kabina s analogovým pultem, ranní příděl zvířecího zpěvu Tondy Šimely, poznávání chodu divadla, kolega zvukař Ivo a naše nekonečné debaty… Devadesátky, Nagano… Dnešek je úplně jiný, ale vždycky si budu vážit toho, že jsem to mohl dělat. Ale dnes mě to hraní baví stále víc a jsem za to vděčný. Na Divadelní noci jsi projevil odvahu manipulovat s obrovským davem. To číslo s vyvoláním bouřky tě napadlo bezprostředně na místě, když jsi ten dav uviděl, nebo ses pro jistotu připravoval i na nepředvídatelné mimořádné události? Ptám se i proto, že dle svých slov nemíváš trému a rád improvizuješ na místě. Požadavek zněl jasně: udělat workshop à la rytmické variace. Bouřka mě, myslím, napadla až v ten den odpoledne, a tak jsem to zkusil. Dělat s davem rytmický workshop by byla sebevražda (smích). Snad to pobavilo. Já jsem se bavil dobře. „Hození do vody“ je fajn adrenalin. Když už to nejde zastavit, tak je třeba si to užít! Tvá spolupráce s divadly má zajímavou historii, vystupoval jsi snad na každé ostravské scéně. Diváci tě snad poprvé slyšeli hrát v památé bláznivé satiře Vítr ve větvích

34

Sasafrasu ještě v bývalé budově Komorní scény Aréna. Na které okamžiky z tohoto období nejraději vzpomínáš? Myslím, že poprvé jsem na nějaký nástroj hrál v představení Čert a Káča režiséra Mariana Pecka. I když vlastně to bylo v Půjdem spolu do Betléma někdy v polovině 90 let. Bavilo mě to víc, než mi to šlo. Nejvíc mě z těch „hostovaček” nadchnul Višňový sad Ivana Krejčího v Aréně. Skvělí herci, skvělá hudba a Čechov, kterého miluju. Momentálně je v Divadle loutek hodně zajímavá inscenace SaBOTÁž, kde se skoro vůbec nemluví a na které se podílíš jako herec i člen kapely. Čím ti je tento způsob práce ve stylu pantomimy blízký? Mě zaujal už název SaBOTáž, připomíná mi parádní klip od mých oblíbených Beastie Boys. Šel jsem do toho i proto, že mě o spolupráci požádala Eva Baláková a bylo to něco nového. Při práci na tom představení se potkali fajn lidi a dokázali se nějak smířit s mým nedostatkem času. Je to o tanci a tanec je o rytmu. A já jsem fanoušek rytmů! Moc nás to bavilo. Jako hudebník máš i další aktivity, můžeš prozradit, co se teď chystá? Chystá se několik koncertů kapely Úspěch, kde hraju na bicí. To je nejmocnější parta na zahánění smutku, lepší než dát cihlu k cihle a těsto do díže! S Cimbálovou muzikou Friš právě zkouším tři bulharské skladby na bulharskou flétnu kaval. Jinak, k mé radosti, budu připravovat jednou měsíčně pořad Čajovna na stanici Vltava, kde chci trochu mapovat současnou hudbu v kraji a přidám balkánskou i tureckou muziku. Prý miluješ Wágnera i punk, jak to jde k sobě? Zatím to jde skvěle. Máš nějaké nesplněné touhy, co by sis přál ještě v Ostravě zažít? Přál bych mým dětem, aby i ony zažily dobré loutkové divadlo.

Jana Ryšlavá: Češi se tance jaksi zvláštně bojí. Schází sebejistota a vztah k vlastnímu tělu 3. 3. 2016 Ladislav Vrchovský Atd. Rozhovor Jana Ryšlavá je tanečnice a pedagožka, která vystudovala pedagogiku tance na HAMU a SEAD Salzburg Experimental Academy of Dance a dnes vyučuje současný tanec na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Zároveň je ředitelkou a dramaturgyní festivalu soudobého tance Move Ostrava, úzce spolupracuje s Bílou holubicí a dává lekce veřejnosti zajímající se o tanec v kulturním centru Cooltour. Deník Ostravan.cz si s ní povídal o jejích aktivitách a také o úloze tance v lidském životě.

35

Taneční pedagožka Jana Ryšlavá. Foto: Move Ostrava Jak jste se dostala do Ostravy? Původně jsem přijela do Ostravy jako záskok na Janáčkovu konzervatoř a gymnázium v Ostravě a později po mém návratu ze stáže ve Finsku mě vedoucí tanečního oddělení této konzervatoře oslovil k další spolupráci. Ještě dva roky jsem pendlovala mezi Prahou a Ostravou, kromě konzervatoře mě okouzlilo ještě kulturní centrum Cooltour. Nakonec zvítězila magická atmosféra Ostravy a rozhodla jsem se zůstat. Baví mě pozorovat ten přerod z města industriálního na město kulturní a studentské a cítím to jako čest být toho součástí. Co učíte na Janáčkově konzervatoři? Současný tanec, nově jsme otevřeli tento šestiletý obor vedle osmiletého oboru klasického tance. Unikátem je, že vedle sebe pod jednou střechou existují, aniž by mezi nimi byla nezdravá rivalita, ale naopak se oba obory podporují. Je dobré, pokud tanečníci získávají respekt ke kolegům, kteří pracují s jinými výrazovými prostředky. Dnešní trendem je též propojování žánrů. Tanečníci musí zvládat i herecké pasáže či akrobatické triky. Představení obsahují prvky nového cirkusu, fyzického divadla či nejnovější trendy audiovizuální tvorby, jako například videomapping. Zároveň cítím úctu k tradičnímu baletu, je to velmi pečlivě vystavěná technika, která je jedním z prostředků pro tvorbu. Jen nesmí být povýšena na cíl. Viděl jsem provedení Labutího jezera v New Yorku v žánru break dance a hip hopu …

36

Ano, existuje mnoho nových, překvapivých a inspirativních provedení. Často se dnes používá propojení elementů, které by se jinak nepotkaly – barokní hudba a hip hop nebo třeba opera a nový cirkus. V těchto možnostech je naše doba nádherně svobodná. Vím, že tančíte i v jednom představení Divadla loutek… Ano, jmenuje se Sabotáž a je to pohybová road movie pro dvě slečny, které sabotovaly krásy, které život nabízí. Je to představení pro pět lidí a potom spoustu bot, kterým jsme vdechli nový život a jsou pro nás scénografií i všemi rekvizitami.

Jana Ryšlavá v představení Sabotáž. (Foto: Divadlo loutek Ostrava) Působíte i v kulturním centru Cooltour. Co děláte tam? V roce 2014 jsme pod křídly Cooltouru odstartovali platformu s názvem Move Ostrava, která si klade za cíl podporovat tanec, pohybové divadlo a nový cirkus na co nejširší úrovni. Teď je v nejžhavějších přípravách projekt Etudy těla, kde mohou mladí tanečníci či taneční skupiny prezentovat svou choreografii – uzávěrka přihlášek je právě v tomto týdnu. A nejvíce úsilí teď směřuje k přípravám festivalu Move Ostrava 2016 – festivalu současného tance a nového cirkusu. U představení Walls and Handbags nezůstane ani jeden nervík bez záchvěvu a netradiční zpracování Dantova Pekla zvedne z křesel všechny příznivce souboru 420people a Davida Prachaře. Prostě bude z čeho vybírat a na co se těšit! MOVE motivuje i k aktivnímu pohybu – k výběru je ze spousty lekcí od současného tance přes balet až k józe či taekwondu. Raketový vzestup popularity zažívají tančírny, ať salsa pod vedením MG Dance, nebo folklórní, kterou jsme odstartovali se souborem Hlubina (rádi rozšíříme o soubory a tance z dalších regionů). Já osobně se ještě hodně těším na projet SPAM:SMRT z dílny Vladimíra 37

518- kousek, který se nedá popsat, ale musí se vidět! Na našem webu najdete kromě programu i zajímavé rozhovory a aktuality. Přijďte se podívat, aktivně zapojit nebo přispět novým nápadem. Jak byste vy sama vlastními slovy definovala úlohu a funkci tance v životě dnešního člověka? Tanec je ideální cestou, aby se člověk dostal zpět k svému vlastnímu tělu. Člověk objevuje nejen mechanické funkce, ale skrze tanec se dostává i k vlastním pocitům a citům, k sebevyjádření. Hlavní úlohu tance vidím v sebeuvědomění a získání sebejistoty. Přes uvědomění si sebe pak člověk dokáže mnohem lépe komunikovat se světem. Když dojdeme k lidovému tanci, nebo tango je výborný příklad, pak dokážete svému partnerovi rozumět lépe, aniž byste museli cokoliv říkat. Tanec je nádherný komunikační prostředek a je to cesta k druhému člověku a k druhým lidem. To zní dobře i jako terapeutický prostředek… Zajímám se o taneční terapii. Dokončuji výcvik pod českou asociací tanečních terapeutů a spolupracuji s integrovanou taneční skupinou Bílá holubice. Taneční terapie není u nás příliš rozvinutý obor, většinou se jedná spíše o terapeutický tanec, než taneční terapii. Jaký je v tom rozdíl? Terapeutický tanec je tanec pro radost, ve kterém se propojují lidé s handicapem a lidé bez handicapu, a vede k sounáležitosti, radosti z pohybu. Taneční terapie je více systematická, pracuje se s určitou uzavřenou skupinou a trvá kontinuálně nějakou dobu. Existuje jak ve formě skupinové, tak individuální. Terapeutický tanec zase může například vést ke vzniku choreografie nebo celého představení. V Bílé holubici jsme pracovali na propojení tance a divadelních prvků. Jedno z představení Cirkusu v Divadle loutek viděla žačka základní školy, která vůbec nevěděla, že se jde dívat na představení, ve kterém účinkují pohybově handicapovaní. A doma pak vyprávěla, jak to bylo krásné, a vůbec nezmínila, že tam byli lidé na vozíčku nebo handicapovaní bez vozíčku. Vnímala to jako estetický jevištní tvar. To bylo pro nás jedno z největších ocenění. Vraťme se ještě k tanci jako takovému a jeho vnímání veřejností v České republice. Určitě znáte přístupy lidí k tanečnímu projevu v mnoha zemích světa. Jak je na tom Česká republika? My se tance jaksi zvláštně bojíme. I když vezmu třeba Maďarsko, nebo Slovensko, tak díky jejich tradici lidové kultury a lidového tance mají lidé k tanečnímu projevu mnohem blíže. U nich bychom se měli učit, jak se vrátit ke kořenům. Anebo se učit od dětí radosti z objevování všech možností těla a pohybu. Co se týká statusu profesionálního tanečníka na Západě, tak je někde úplně jinde. Stále ještě bojujeme s tou mezerou ve vývoji, která vznikla v letech 1948 až 1989.

38

Viděl jsem v jiných zemích tančit spontánně před jevištěm s lidovými tanečníky malé děti, ale i dospělé, u nás je to naprostá výjimka … Ano, je to o vztahu k vlastnímu tělu a o chybějící sebejistotě. A vy tady v Cooltouru vracíte lidem vztah k tělu a dodáváte jim sebejistotu? Dokážete zbavit člověka ostychu před jeho vlastním tanečním projevem na veřejnosti? Určitě, přijďte si to vyzkoušet.

39

Scénář Kamioňáka Scénář Kamioňáka: Děvčata stopují, přijíždí mohutný kamion, starší, vydává děsivé zvuky. Kamion zastaví, otevřou se dveře/ Kamioňák Karel: Zdravím! Vítejte! Nasedat děvčátka, nesmím tady stát, ty hovada z ministerstev to zakázali, člověk aby se furt jen rozčiloval, kreténi! Jo pardon, volmouvám se za ten slovník! Chápu, vy jste ta moje křehčí polovička! Haha. Já jsem kamioňák Karel! /podává si s nimi ruce/ Čau, ahoj! Jezdím od Kamčatky až na Bahamy! Haha! Tak kam?! Jo takhle! Máme stejnou cestu! To jsou mi náhody takhle po ránu co? Haha! /V té trapnosti, jak neví co říct./ To máte štěstí, co? Že jste chytli zrovna nějakýho normálního kamioňáka jako jsem já! Žeano! Takovým buchtám by moh zastavit, nějakej úchyl! Jo pardon, ale fakt! Pak pán bůh ví, co by s vámi udělal, Žeano! Jo pardooon, co se tak blbě ksichtíte. Všechny se tak blbě ksichtí! Všechny ženský mají nějakej problém. Doufám, že vy dvě nemáte žádný problém! Co? A to já jsem jich znal! Bílé, černé, tlusté. Všechny! Co se tak tváříte! Víte, já jsem totiž ošetřoval na Malorce krávy, já jsem, ale fakt! Já jsem ošetřil 3 miliony krav! Vidíte tuhle pracku? Tahle to ošetřila! Já za to vydělal! Haha! 2 miliony, za 20 let! Víte kolik to v té době bylo peněz? Matky vašich matek se teprv ženily! Hele, co umím! /Začne dělat ksichty, je slyšet troubení/ Čum na cestu ty krávo! To jsou nejhorší řidiči! Co se tváříte jakoby jste byly před dobou dojení! Hele! Nemračte se! Já vám řeknu vtip! Víte který kamion je nejrychlejší? Mercedes B675 /Propukne v nezastavitelný smích/ To je dobrý, žeano! Mercedes! Prý B, B, B675! Dobrý! Ten vtip mě vždycky postaví! A to už jsem vám říkal, že jsem ošetřoval krávy? -

Střih. Noc-

Klidně. Jo! Hajněte si děťátka, ať vám měsíček pěkně svítí! Hajněte si! Pustím vám rádio, nějakou ukolebavku. /Po chvíle ladění naladí stanici, kde hrají jeho oblíbenou písničku, řve/ To snad není možný, tyvole! To snad není možný! To jsou Svařené Mašiny! Kapela! Svařené Mašiny! Znáte! To ne- /začne falešně zpívat/ „Já tě sním. Já tě sním! Nahý holky to je moje! Po roce už vim! Po roce už vim! Nahý holky na talíři!“ To jsme hráli s kapelou na Madeiře! Refrén! Zpívejte se mnou! „Já skučím! Já skučím! Nůž, vidlička a mýdlo! Ukousnu ti uši! Ukousnu ti uši! /Nahne se, aby kousl slenč do ucha/ -

Střih. Den-

Stejně- Prostě žeano, mohli jste chytit nějakýho uchyla! Takový buchtičky by moh někdo napadnout! Žeano! Hrušku? Ani jsem vám nevyprávěl, jak jsem se dostal k rozvážení hrušek! Víte, jak byla ta ptačí chřipkas, tak všechyn krávy normálně pomřely. /začne vzlykat a brečet/ A jakmile umřela i Eva, moje nejlepší kráva! Řekl jsem si, že „jako ano, život je krutý, ale já jdu dál, s Evou i bez ní!“ postavil jsem se znovu na nohy! Tváří tvář životu, jsem čelil svému osudu! A tak jsem začal rozvážet hrušky. A nemůžu si stěžovat. -

Střih. Noc40

B675 /Hlasitě se směje/ -

Střih. Den-

A já mu říkám: „Hele, kámo, copak se to s tebou stalo a on na to, že celkem nic, ale já jsem věděl, že je něco v nepořádku. A Tak se ptám: -

Střih. Noc-

Nestíhám to, ale přesně nevím čtyřicet pětka možná čtyřicet šestka! Říká mi, ale já prostě věděl, že mi lže, tak jsem z taktického hledistka nepřestal! -

Střih- Den-

„Já vážně nevím! A já už začínal být trošku vztelký! – Vás to moc nebaví, žene děvčátka! Počkejte si na konec! -

Střih. Noc-

Skoncujme to!“ říkám“ A on! Víte co mi řekl? -

Střih. Den-

Jsem snad chodící mamut? -

Střih. Noc-

Opovaž se mi. -

Střih. Den-

A když konečně přestal být tak tvrdohlavý- Já ten konec přeskočím, ten je nudný- No a víte, kde nakonec byla moje ztracená kráva Evea? Za stodolou. /oddechne si/ Za stodolou, no chápete to? Ale dobrý příběh žejo! Přemýslíšm, že to vydým knižně! Hele‘ To je vaše město! Váš domov! Tak děvčátka, vysdat. Ste doma! Vystupovat! /zastavuje/ Ahooooj, já jedu dál! Krásně se mi s vámi jelo! /Udělá ksicht jako nazačátku, děvčata se smejí/ Čau! /Odejde/

41

Plány zkoušek Plán zkoušek saBOTÁž: LEDEN Út 13.1.

18-21

Všichni

zkušebna

St 14.1.

18-21

Kapela

Po 19.1.

9-12

Eva, Jana

Út 20.1.

18-21

Všichni

Čt 22.1.

12-14

Jana, Eva,

Pá 23.1.

16-20

Jana, Eva,

Tomáš Sukup-režie

So 24.1.

9-20

Všichni

Tomáš Sukup

Ne 25.1.

11:30-14:30

Všichni

Tomáš Sukup

Po 26.1.

18-21

Jana, Eva, Chosé

Út 27.1.

18-20

Jana, Eva, Chosé

St 28.1.

18-20

Kapela

Čt 29.1.

11-14:30

Všichni

Pá 30.1.

9-20

Všichni

kde?

Zkuš./alter.

ÚNOR

Po 2.2.

9-12

Eva, Jana

Čt 5.2.

9-12

Eva, Jana

Pá 6.2.

16-20

Všichni bez T.R

Tomáš Sukup

So 7.2.

9-20

Všichni

Tomáš Sukup

Alternativ.scéna

Po 9.2.

18-20

Všichni

Čt 12.2.

9-12

Všichni

Út 17.2.

18-21

Všichni

St 18.2.

18-21

Kapela

Čt 19.2.

18-21

Kapela

Pá 20.2.

16-20

Všichni

Tomáš Sukup

zkušebna

42

20-?

Svícená zkouška

So 21.2.

9-20

Všichni,světlo,zvuk

Po 23.2. možná

18-20

Všichni bez Iva

Út 24.2. možná

18-20

Všichni bez Toma

Čt 26.2.

17světla,18gen.

Pá 27.2. 16:00

Alt. Tomáš Sukup

Alternativ.scéna

Všichni

1.Generálka

Alternativ.scéna

všichni

2.Generálka

Alternativ.scéna

19:00

Premiéra

Plán zkoušek únor:

Datum, čas

Kdo

Režie

Po 9.2. 16:30-19 19 - 20

Jana a Eva J,E a Ondra

Jazz bar,chrám Moře

Út 10.2. 18-21

všichni

Buď projet nebo moře, loď,město,jazz club?

Čt 12.2. 9 – 12

všichni

Jazz club, mikrobus

Po 16.2. 16:30-19

Eva,Jana,Ondra, Chossé?

Chrám, kamion

Út 17.2. 18-21

Všichni

Bus, chrám, kamion, závěr

St 18.2. 18-21

Kapela

hudba

Čt 19.2. 18-21

Kapela

hudba

Pá 20.2. 16-20 20-?

Všichni Svícená

Tomáš Sukup

Zkušebna Alternat.sc.

So 21.2. 9-14 15-20

Všichni (nebo opačně) Všichni bez Toma

Tomáš Sukup

Alternat.sc.

Po 23.2. 18-20

Všichni

Zkušebna

Út 24.2. 18-20

Jana a Eva (rezerva)

Zkušebna

43

Místo

Scény

průjezd

průjezd

Čt 26.2. 17:00 18- ?

Světla,zvuk,příprava 1. Generálka

Alternat.sc.

Pá 27.2. 16:00 19:00

2. Generálka Premiéra

Alternat.sc.

Generálka

Úterý 10.2. – tato zkouška nebyla v původním plánu, je to náhrada za pondělí 9.2. Prosím dejte mi vědět, jestli se Vám to hodí.

V pondělí 16.2. – přidaná zkouška, Janičko, Ondro, můžete? Chtěla bych dělat scénu Kamioňáka – Ondry. Chossé, pokud tam chceš být, je to na Tobě, vím, že tam máš školu, když tak můžeš přijít aspoň na 18.hod.

Sobota 21.2. – podle Tomáše R. bude zkouška s kapelou buďto dopoledne, nebo odpoledne, na přesném čase se domluvíme, napsala jsem to orientačně.

Jestli máte kdekoli problém, prosím, ozvěte se, ať to můžeme přizpůsobit, změnit, přehodit, přepsat, vymyslet… Díky všem!

44

Světelný scénář Návrh světelného scénáře:

Světelné změny:

Během usazování diváků leží dívky na svých hromadách bot, kapela ladí, baví se.

Kapelu nechat celou dobu v mírném jemném světle, jen na některé scény rozsvítit.

Kapela začne hrát zvuk budíku, pomalá zatmívačka sálu, rozsvěcuje se kapela a Levá strana středu, kde leží Jana.

Budík podruhé – zhasne Jana a rozsvítí se Pravá strana středu, kde leží Eva. Prolnout.

Eva Položí popelník – přelnout na Janu (Lev)

Jana stojí ve předu – přelnout na Evu (Pra)

Eva jde do předu – rozsvítit forbínu, asi zhasnout Pravou stranu středu(E)

45

Eva hodí smyčku – forbína

Holky odejdou do portálu, přesvit z forbíny na zadní plán jeviště

Eva se vrhá na koleje – rozsvítit střed jeviště, možná žlutou – starý film, groteska

Přijíždí vlak – jdeme do kupé – rozsvítit Levou stranu středu

Elektroswing, holky couvají od okénka – rozsvítit celé jeviště

Zastavení vlaku, výstup, hudba – poušť – potemnění

Basák se zvedá od kapely – světlo na kapelu,

Nasednutí na motorku – stejné žluté světlo jako na grotesku –střed jeviště

Bouračka – rozsvítit celé jeviště

Basák odchází ze scény – světlo jen na forbínu a lajnu bot (pláž, východ slunce, příjemné světlo)

Šipka do vody – změna na podvodní svět – modrá, celé jeviště

Eva s Janou se točí ve víru, zvuk víru – zatmívačka do tmy

Zvuk velkoměsta – rozsviť celé jeviště, nepříjemné umělé světlo

Vrchol bubnovaní scény- Jana zakřičí, muzikanti odejdou k nástrojům, zatmívačka

Začne jazzová hudba, rozsvítit kapelu jemně barově, nejzadnější plán – bar červeně, celé jeviště příjemně

46

Dva muzikanti odnesou holky, vepředu u lajny bot zůstává Tomáš – zhasnout vše, kromě lajny bot (i kapelu)

Kluci si posílají brusli – celé jeviště světlo

Kluci sedají k nástrojům – světlo na kapelu, tma na jevišti

Začíná meditační hudba, světlo postupně ze zadního plánu do středu

Závěr meditace, zvuk dálnice – rozsvítit kapelu (kamion).

Holky si sednou ke kapele – zhasnout zbytek jeviště

Světelné změny v kamionu – viz. Samostatný scénář

Holky vystoupí z kamionu – světlo na forbínu a lajnu bot

V určitém momentě pomalá zatmívačka, konec.

47