S kraňkou do třetího tisíciletí

Dopisy včelařů

S kraňkou do třetího tisíciletí Současnost je protknuta individualismem, kdy se jedinec snaží vymanit z již zažitých rovin. Snahy po extrémní jedinečnosti můžou vést až k sebe zničujícím závěrům. Tento extrém může vést i k dalekosáhlým následkům, které přerostou až ve ztrátu jistot ostatních lidí. Ve svém článku se zabývám dopadem tohoto trendu na včelařinu, nastiňuji problémy, které vyvstanou před námi včelaři právě díky snaze po individualitě, jedinečnosti a zviditelnění se. Důvodem, proč jsem začal psát toto zamyšlení, byl článek „Za záchranu včely tmavé“ v časopise Moderní včelař (1/2012, str. 9 až 11), která je původním plemenem na našem území. Při čtení článku mě až zamrazilo, neboť se popisovaný včelař snaží zachránit a obnovit včelu tmavou, i když Výzkumný ústav včelařský v čele s Ing. Veselým se o její návrat neúspěšně pokusil už v minulém století. Více jak jedno desetiletí se s tím zabývali na vědecké úrovni a pátrali po ní v celém Československu. Nakonec všechny pokusy ukončili s nevalnými výsledky a závěrem, že se nelze vrátit plnohodnotně ke včele tmavé. Genofond je již natolik pokřížen s mnoha dalšími plemeny, že nedosahuje ani potřebných minimálních 60 % původní tmavé včely. Souhlasíte se mnou, pokud tento závěr napíše po dlouhodobém výzkumu taková kapacita, jakou je Ing. Veselý, nemůže být pochyby o správnosti jeho závěrů. Věřím, že ještě dnes mohou být odlehlá místa v Čechách, kde může být zachován větší podíl včely tmavé, ale stále se jedná o nedostatečný základ pro šlechtitelský chov. To samé platí i o Šumavě, odkud pochází včelař ze zmiňovaného článku. Zde bych byl až skeptický k většímu výskytu původního plemena. Proč? Protože za hranicemi, a to hlavně na německé straně, se nacházejí chovy s matkami tmavé včely s německými geny a jejich roje mohou lehce emigrovat přes hranice k nám. Ale stále se nejedná o původní plemeno, jen o již pokřížené včely. Proč se ale vlastně vracet k včele tmavé? Pokud budeme porovnávat včelu tmavou a kraňskou ze všech úhlů, vyjde nám ze všech aspektů kraňka lépe, a to díky její velké asimilaci na našem území. Kdo by chtěl dnes bodavou a rojivou včelu, která díky úlové sestavě na jaře nedosahovala síly, a tím nevyužívala jarní a květové snůšky, jakou byla právě včela tmavá. 146 l Včelařství

A proč se na našem území již nechová včela tmavá? Přítel Živanský v čele Moravského včelařského spolku se již před více jak sto lety omluvil všem včelařům za zavlečení různých plemen včelích matek, jako byly cyperky, vlašky, kavkazky atd. Pochopil, co díky neuváženému kroku způsobili. Pokřížením včely tmavé s různými plemeny došlo k její bastardizaci a tím k zániku původního genofondu. Chtěl bych připomenout moudrost, která stále platí: Národ, který zapomene na svou minulost, je odsouzen ji znovu prožít. Co by vám dnes na pokusy o návrat k původní včele tmavé, řekl třeba chovatel a šlechtitel matek, dnes již zesnulý přítel Havlín nebo plemenný zákon o chovu matek včely kraňské? Tento článek je také reakcí na článek v časopise Moderní včelař (6/2012, str. 188 až 191) pod názvem „Kraňka ze žlutými proužky“, neboť se v něm píše, jak k nám zmiňovaný včelař dovezl několik matek včely buckfastské, což je včela, která byla vyšlechtěna uměle, hlavně pro britská vřesoviště. Popisuje i chov tohoto plemene na našem území a dovolí si popsat i to, že si na naše území přes zákaz dovozu cizích matek a plemeniva dovezl matky ze Švédska. Zdá se vám včelařům, a to hlavně chovatelům matek, tento postup správný? Nyní znovu dochází k bastardizaci našeho genofondu včely kraňské stejně jako v minulých dvou staletích u včely tmavé různými plemeny. Kdo rozhodl o statutu kraňky jako naší zemské včely, protože je nejvhodnější, a dnes se k tomuto rozhodnutí obrací zády? Je správné křížit plemena včel i přes negativní výsledky v minulých staletích? Podporu pro můj článek můžeme hledat i v tisku v sousedních státech. V roce 2000 byl v časopise Alpenlandische Bienenzeitung (č. 6/2000, str. 20–21) publikován článek pod názvem „Úvahy o hybridizaci buckfastské včely“ (u nás přeložen přítelem Mojmírem Pagačem a otištěn v časopise Odborné včelařské překlady (2/2000, str. 109), kde se autor po dvouletých pokusech s buckfastskou včelou vrací ke včele kraňské. Upozorňuje na nekontrolovatelné spojení těchto dvou plemen, kdy dědičné vlastnosti jsou náhodné, a výsledkem mohou být špičková včelstva nebo také bodavé potvůrky. Dobrou vlastností včely buckfastské je, že nereaguje na špatné počasí jako kraňka, ale má o to více neklidné sezení na plás-

tech. Tato včela má také dobrý čich a odhalí každý zapomenutý plást, který hned vyloupí. To je důvodem, proč by mohla být také označena za loupeživou včelu. Její strategie loupeží je ojedinělá, včely místo přímým útokem se dostávají do včelstva chůzí po úle, až se dostanou do česna. To zapříčiní zmatení strážkyň úlu, které vetřelce vpustí dovnitř. Tato vlastnost se také dostala do lidového humoru, kdy je popisovaná jako včela, která víc než nošením medu ho shání loupením. Jestli je to opravdu pravda, necháme na odbornících. Navazuji zpět na iniciativu o záchranu včely tmavé. Za deset let bychom mohli zachraňovat naši včelu kraňskou před vyhynutím a jejím zbastardizováním plemeny dnes dovezenými. Nedopusťme, aby to, čeho jsme dodnes dosáhli, nezničili individualisté a „druhý Živáňský“ se nemusel omlouvat za historický krok stranou. Braňme, co máme, a nedovolme to zničit. Naše kraňka se již asimilovala do našich podmínek a je tu zdomácnělá. Dalším šlechtěním se dosáhne lepších výsledků díky našim erudovaným chovatelům a šlechtitelům matek. Závěrem se chci jen krátce zmínit i o fenoménu léčení. V posledních letech se objevují větší úhyny včelstev na varroázu. Na vině je nesprávné léčení a údajná rezistence roztočů na česká léčiva. Proč tomu tak je a jak mohla rezistence vzniknout? Sáhněme si všichni, včetně mne, do svědomí, jak léčíme a jak se snažíme vše ulehčit. Náš výzkumný ústav, a jsem o tom přesvědčen, vytvořil léky s vysokou účinností a s co nejjednodušším léčebným postupem. Pokud bychom se těmito postupy všichni řídili, nedocházelo by k této rezistenci. Lék, jako Varidol, se používá na našem území již více jak 30 let a stále je vysoce účinný bez rezistence. Nebudu se ani zmiňovat o všech k nám nepovoleně dovezených léčivech a různých odpařovačích, které si sami včelaři kupují, a tím také více méně způsobují rezistenci na léčiva. Zastavme se a přemýšlejme, co vlastně chceme a zda včelaření dnes zaměřené především na výnos medu je správné a zda se nepřipravujeme o něco, co nám jednou naše děti budou vyčítat a popíšou jako... Jan Jindra

Kalendárium

Květen – měsíc, poskytující první med Teplé jarní dny probudily celou rostlinnou říši do krásy rozkvětu a vše živé, včetně člověka, v té nádheře barev a vůní přímo pookřeje. Ve včelích úlech dochází ke strmému nárůstu nové generace letních včel a svoji roli předávají končící dlouhověké zimní včely. V plodištním prostoru se díky intenzivnímu kladení včelí matky zvětšují zakladené plochy a denně přibývá více než tisíc včel. Na tuto skutečnost musí včelař reagovat zvětšením úlového prostoru.

Nejvýznamnější zdroje pylu a nektaru. Výborným zdrojem nektaru i pylu jsou žluté louky rozkvetlých pampelišek a na polích řepka olejka. V máji kvetou zahrady a sady s nektarodárnými květy ovocných stromů, z nichž nejvýznamnějšími jsou třešně, višně a jabloně. Počátkem měsíce jsou dobrými zdroji nektaru i pylu vrby, keře angreštu a rybízu a hlavně stromy javorů. Pokud nastanou příznivé podmínky pro přemnožení prvních producentů medovice, dočkáváme se již v polovině měsíce jejich prvních přínosů. „Májový roj za fůru sena ….“ takto a podobně si včelaři cenili prvních rojů – zřejmě proto, že to byl a žel pro mnohé je dodnes jediný způsob rozšíření početních stavů včelstev, či náhrady zimních ztrát. Stejně jako má vše, co okolo nás vznikne nebo se stane, svoji příčinu, není ani rojení včelstev výjimkou. Má své zákonitosti a dnes víme, co přispívá ke vzniku rojové nálady. Je logické, že vyrojené včelstvo, které si odnáší část medu a početně se zmenšilo na polovinu, může dát pouze poloviční medný výnos. Většina včelařů si na jedné straně sice nepřeje mnoho rojů, ale současně jen málo z nich provede alespoň některé ze známých protirojových opatření. Zopakujme si hlavní příčiny rojení: Tíseň v úlu – malý prostor. Týká se to hlavně dvouprostorových úlů, jejichž objem nelze zvětšit. Střední a silné včelstvo se po mohutném namnožení (zesílení) tísní a přehřívá natolik, že jinou možnost než rozdělení ani nemá. Řešením je nelpět na dnes nevyhovujících maloobjemových „almárkách“ a nahradit je nástavkovými úly. Stará matka již svým slabým feromonem nezvládne sjednotit a harmonizovat včelstvo a to ji donutí k zakladení matečníků. Následkem je vyrojení, anebo v lepším případě tzv. tichá výměna v podletí. Řešením je dodržovat praxí ověřené doporučení: včelařit s mladými, výkonnými matkami. Omezení matky v kladení při malém plodištním prostoru vlivem nárazové snůšky, kdy dojde k tzv. zalití plodiště. Mateří a krmná kašička, tvořená hlavně v hltanových žlázách mladých včel, není kam ukládat, protože se zmenšila plocha otevřeného plodu. Včely tvoří matečníkové misky a po jejich zakladení v nich odchovávají nové matky a tyto vyživují mateří kašičkou.

Nedostatek trubčích buněk s tímto úzce souvisí. Pokud je v úlu zakladený trubčí plod podle potřeb včelstva, mají včely i při intenzivní snůšce stálý odliv krmné kašičky a podle zkušeností mnoha včelařů (mohu potvrdit také) se včelstva téměř nerojí. Zde si ale musíme odpovědět na zásadní otázku: Kolik má být v úle trubčích buněk a co je ona „potřeba včelstva“? Stačí aplikovat vyzkoumané: pokud je včelstvo v dutině, postaví si cca 10 % trubčích buněk. Chce-li včelař splnit tuto potřebu včelstva, měl by vložit odpovídající počet stavebních rámků. Je-li například v úle 30 až 40 plástů (jak běžně bývá), trubčí plásty by měly být nejméně tři a pokud je chce včelař (např. kvůli roztoči) vyřezávat, pak by to měl dělat až v červenci a ne v máji – jak mnozí bezdůvodně činí. Důležité je také správné umístění stavebních rámků. Ty by měly být součástí plodového tělesa a ne na jeho periférii, opět bezdůvodně vedle studeného okénka. Nevyužití stavebního pudu. V době hojnosti, kterým máj zpravidla je, je i plně rozvinuta schopnost mladých včel vytvářet vosk. Již zmíněné vložení dostatečného množství stavebních rámků a umožnění stavby na mezistěnách vede k přirozenému zaměstnání včel a přispívá k dobré zdravotní kondici. Plod na novém díle je méně ohrožen choroboplodnými zárodky a med z panenského díla je prokazatelně chutnější než ten „z černého“. Přehřívání plodu. Plodové těleso je včelami vyhříváno na optimální teplotu, kterou dokážou včely při ochlazení zvýšit vyzařováním tepla ze svých těl, a naopak snížit zvýšeným pohybem proudícího vzduchu mezi plásty spolu s odpařováním kapiček vody. K tomu však potřebují dostatečně velké česno (nyní minimálně v celé šíři úlu, případně přes zasítění den) i vhodný zdroj vody. S tím souvisí i chybně umístěné stanoviště, kde k přehřívání přispívá i kombinace tenkostěnného úlu a celodenního žáru slunce (ideální je částečné stínění korunou listnatého stromu). Velmi dobrý protirojový účinek má i prosté převěšení plodu, kdy na jeho místo vložíme rámky s mezistěnami. Skvělý efekt má i tzv. zebrování, což je v podstatě úprava plodiště tak, aby se vedle sebe střídal plod různého stáří. Ponechání všeho plodu silným včelstvům. Slabá, málo početná včelstva se prakticky nerojí – mají co dohánět, aby se dostala do síly. Hodně namnožená, tedy silná a střední včelstva mají k rojení, tedy k přirozenému rozdělení, vždy větší sklon. U nich je proto velmi vhodné v době jejich největšího vzestupu odebrat již v květnu část zavíčkovaného plodu (u vyšší rámkové míry stačí jeden) s pylozásobním plástem a mladými včelami. Tyto obsednuté

plásty jsou nutným základem k vytvoření oddělku, ze kterého může být v podletí plnohodnotné nové včelstvo. Zájemcům o chov mohu vřele doporučit skvěle napsanou brožurku „ABC odchovu včelích matek“ autora F. Boháčka. Praktické zkušenosti lze získat u dobrých chovatelů matek i na kurzech, které organizují některé aktivní okresní či základní organizace Českého svazu včelařů, pravidelně potom i náš VÚ včelařský v Dole a SOU včelařské v Nasavrkách.

Medníky se plní a včelstvo sílí. Rozkvetlá příroda a vždy alespoň několik velmi pěkných snůškových dní znamenají, že bohatě namnožená včelstva plní medníky. Včelař by měl reagovat rozšířením prostoru medníku, případně i plodiště. U nástavkových úlů je to velmi jednoduché, stačí sledovat vývoj včelstva a na úlové váze přínos nektaru. Silná včelstva na nejrozšířenější r. m. 39 x 24 cm, která máme na počátku květu řepky v plodišti a medníku, rozšíříme o další nástavek. Pokud jsme je upravili na dvě plodiště a jeden medník, můžeme při trvalejším přínosu podsadit další nástavek. U nízkonástavkového systému jsme na počátku květu řepky umístili spodní, prázdný nástavek až nahoru a s probíhající snůškou vkládáme postupně další medníky nejčastěji pod horní nástavek. Tyto včely rychle plní medem a matka je mednými zásobami přirozeně tlačena do spodních pater úlu. U vyšších nástavků (r. m. 39 x 27,5 cm, 39 x 30 cm apod.) je zpravidla plodiště jednoprostorové a převěšení se provádí buď klasicky nad mřížku do jednoho, anebo postupně i do dvou medníků. V případě zimování ve dvou vysokých nástavcích je metodika obdobná jako u r.m. 39 x 24 cm. V tomto systému však včelaři často kombinují vysoké nástavky s nízkými, zpravidla tak, že plodiště tvoří nízký a vysoký nástavek, na nich je mateří mřížka a jeden vysoký medník, který je v průběhu května při pěkné snůšce a silných včelstvech podsazen nízkým nástavkem. Mluvíme o kombinovaném systému včelaření. Další možností je sestava jednoho vysokého plodištního nástavku, rozšířená zpravidla podsazením, a nízkého nástavku. Medníkovou částí úlu jsou pouze nízké nástavky. Opět jde o velmi funkční systém, známý jako Dadant. Zájemci o tento způsob včelaření najdou veškeré informace v dobře zpracované brožurce Dr. Ing. F. Kamlera: „Metodika ošetřování včelstev v systému Dadant.“ Jiří Sláma e-mail: [email protected]

květen 2013 l 147

Aktuálně

Připravujeme se na monitoring roztoče Varroa destructor Co to je monitoring roztoče Varroa destructor? Je to sledování počtu roztočů ve včelstvech v průběhu roku za použití různých metod. Rozlišujeme je dle metodiky odběru a zpracování vzorku nebo způsobu počítání samiček roztoče: Zimní měl - veškerý spad ze dna úlů z podložek min. 1 měsíc vložených do podmetu před odběrem vzorku, vzorek je nutné přesít přes pletivo s velikostí ok 3-4 mm. Denní letní spad je počet roztočů nalezených za 24 hodin na podložce kryté dvojitou síťovinou nebo ve varroadnech. Často dochází ke zkreslování skutečnosti, a to odnášením spadlých samiček přítomnými mravenci. To je obrovský problém, který degraduje tuto metodu. Kromě jiného přirozený spad má významné zpoždění za skutečnou intenzitou napadení. Vzhledem ke skutečnosti, že v drtivé většině včelstev mají mravenci přístup na podložky, může přinášet falešné výsledky. Abychom vyloučili tuto nejistotu, musíme pro to něco udělat. Úly nebo rámy pod úly je možno postavit na olejové misky nebo kovové stojny rámů nebo palet opatřit lepicími pásy, a pod obojími sekat trávu tak, aby se stébla nedotýkala úlů. Pokud se mravenci usadili v uteplení dvojitých stěn, pak boj s mravenci je velice problematický. Vyšetření zavíčkovaného trubčího plodu v podletí podává velice užitečné informace o stupni napadení včelstva. Využívá se v kombinaci se spadem. Důležité je odvíčkovat trubčí plod aspoň na třech místech. Smyv z usmrcených včel - ke stanovení intenzity napadení se odebírá vzorek asi 300 včel, ten se po usmrcení zpravidla smyje tekoucí vodou a na podložené husté síťovině se spočítají vyplavení roztoči. Tento způsob vzhledem k usmrcení vzorku 300 včel není mezi včelaři příliš oblíbený. Využívá se především pro pokusné účely. Má nejvyšší procento záchytnosti roztočů na včelách. Oklep roztočů z narkotizovaných včel vzorek 300 – 600 včel se narkotizuje pomocí dusičnanu amonného. Ze včel se vyklepou roztoči a včely se vracejí do úlu. Roztoči se snadno spočítají na PE obalu, ve kterém se oklep provádí. Metoda je pracnější, zvládají ji především chovatelé matek, mají zkušenost s narkózou. Účinnost oklepu se pohybuje kolem 50 – 60 % v porovnání se smyvem. Oklep roztočů pomocí extrajemného práškového cukru - vzorek včel se proklepává s extrajemným práškovým cukrem, směs cukru s roztoči se vyklepe přes řídké síto, roztoči zůstanou na dalším jemném sítě, včely se vrátí do včelstva. Smyvy a oklepy zjišťují okamžitý počet foretických roztočů (na včelách), okamžitý stupeň napadení. Včely je mož150 l Včelařství

no odebírat z kteréhokoliv místa v plodišti. Všeobecně můžeme počítat, že na včelách se nachází 20-40 % roztočů, zbytek je na plodu. Tyto hodnoty mohou silně kolísat. Je to odvislé od období a velikosti plodových ploch ve včelstvu. Oklep je možné několikrát opakovat i s většími vzorky včel v počtu 300-600, včelstva se neoslabují. Účinnost této metody se blíží účinnosti smyvu. Spad po 1. fumigaci nám charakterizuje účinnost celého podletního ošetření. Může nám signalizovat např. sníženou účinnost pásků s dlouhodobým účinkem, použití nevhodného

lo zvládnout varroázu v létě a podletí, to nám může ukázat spad po první fumigaci.

systému letního a podletního ošetření. Pokud spad při 1. fumigaci nepřekročí hodnoty 100 – 200 roztočů, máme jistotu, že nákazová situace je dobrá, popřípadě podletní ošetření bylo provedeno kvalitně.

Např. na schůzi okresního výboru Mělník v polovině března jsme se dohodli na základních pravidlech. Máme nějaké zkušenosti z minulého roku a víme o zkušenostech ze sousedního okresu Mladá Boleslav. Za metodu jsme po předvedení a ověření v podletí loňského roku zvolili oklep pomocí extrajemného práškového cukru. Je nejpřesnější a při dobré organizaci není časově příliš náročný. Pro jedno zjištění stačí jedna návštěva na stanovišti. Na schůzi jsme projednali celou akci s následujícími zásadními závěry a to: V každé ZO by měli provádět sledování počtu roztočů dva včelaři, v největší Mělník čtyři včelaři, celkem u 20 včelařů v okrese. Okresní výbor uvolní pro uvedený počet včelařů po 300 Kč, druhou polovinu nákladů na materiál uhradí ZO nebo včelař. Koncem června se všichni dotčení sejdou na společné instruktáži, OV pro ně připraví potřebné pomůcky a extrajemný cukr. I když v průběhu schůze byla vedena poměrně dlouhá diskuse, celý systém byl přijat. Závěrem lze jen konstatovat, že včelaři si monitoring dělají především pro sebe a nikdo ho za ně neudělá. Bylo závěrem konstatováno, že celá akce je dobrovolná a výbor doufá, ze proběhne ke spokojenosti všech.

Využití výsledků monitoringu Výsledky vyšetření zimní měli mohou u jednotlivých včelstev, popřípadě na některých stanovištích, vykazovat určité chyby, ale na větší ploše, katastru, okrese apod. podávají velice užitečné informace o úrovni napadení včelstev, a je především na základě výsledků dost času před sezónou na potřebná opatření. Zanedbatelná není ani skutečnost, že odběr měli je činnost, která také udržuje organizaci na potřebném stupni aktivity. Včelaři věnují větší péči podzimnímu ošetření, mají určitý respekt z výsledků vyšetření měli. V letních a podletních měsících (červenec, srpen) se počet roztočů ve včelstvu mění velice rychle, za 12 dnů periody zavíčkovaného plodu se může zvýšit až čtyřikrát a při vyšším napadení hrozí poškození plodu zimní generace včel, někdy s fatálními důsledky. Pro včelaře je nejdůležitější znát situaci na vlastním stanovišti a v okolí doletu včel, t.j. do cca 5 km od stanoviště. Z této vzdálenosti hrozí, že si včelstva mohou donést z hynoucích včelstev až stovky roztočů denně. Situace se může každých 10-14 dní výrazně měnit. Jak se daři-

Jak zajistit organizovaný monitoring Dle našeho názoru fungující monitoring je za stávající situace možné zajistit nejlépe v rámci okresu, ve spolupráci okresní organizace a odpovědného epizootologa KVS za součinnosti ZO ČSV v okrese. Je možné stanovit základní pravidla a kontakty - potřebnou výměnu informací. Při nutnosti zásahu kontakty spolehlivě zajistí mobilní telefony. Hlavně je nutné se dohodnout na metodě monitoringu.

Dr. Ing. František Kamler, ředitel VÚVč Dol

Aktuálně

Trpí mé včely napadením Nosema ceranae? Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

Různé stupně napadení včelstev Nosema ceranae

Poté, co se o novém původci začalo více psát, si tuto otázku položí nejeden včelař. Odpovědi a především porozumění výsledků vyšetření se věnuje následující příspěvek. Odběr vzorků V zimě je možné odebírat mrtvolky včel z podmetu v počtu 30 ks na jeden vzorek. Během sezóny je nevhodnější odběr létavek přímo na česnu do plastového sáčku velikosti 30 x 40 cm určeného pro mražení potravin. Na tomto sáčku je i plocha pro snadné označení vzorku lihovým fixem. Po odebrání létavek sáček zavážeme a označíme, včely se rychle zadusí. Odběr včel z plástů není vhodný, mohli bychom odebrat mladušky, které se dosud neinfikovaly a dostat falešně negativní výsledek. Mikroskopické vyšetření Vzorky nám vyšetří např. MVDr. Kamler ve Výzkumném ústavu včelařském. Pokud chceme včely vyšetřit sami, lze to i s poměrně levným mikroskopem, protože potřebujeme zvětšení pouze 400x. 30 včel rozmačkáme s destilovanou vodou (cca 0.5 ml/včelu). V mikroskopu hledáme spóry. Spolehlivě odlišit N. ceranae od N. apis umí pouze odborník, proto doporučujeme z pozitivních včelstev udělat druhé vzorky, které zašleme do laboratoře. Interpretace výsledků Pro účely pochopení si popíšeme 5 různých laboratorních nálezů. V praxi se setkáváme s celou škálou možných nálezů, je na pracovníku laboratoře, aby kvantifikoval pozitivní nálezy. Nosema apis – může se vyskytnout spíše u slabších včelstev, spíše v zimě

a na jaře. N. apis je v literatuře popsána dostatečně. V posledních 3 letech v mém chovu silných včelstev tato nákaza nezpůsobila větší škody, i když při posledním vyšetření v únoru 2013 byla nákaza prokázána u dvou včelstev, a to pouze jako lehká infekce na +. N. ceranae + (čti pozitivní na jeden kříž) – na obrázku číslo 1 je příklad takového nálezu. Jedná se o lehkou infekci. Posoudit takový nález musíme s ohledem na roční období a klinický stav včelstva. V létě může být tento nález známkou zalétávání a nemusí znamenat ohrožení včelstva. V létě 2012 stačilo jedno včelstvo pozitivní na ++ a 80 % vzorků z celé včelnice bylo pozitivních na +. V únoru 2013 bylo pozitivních pouze 20 % vzorků z této včelnice (23 včelstev). Vzhledem k tomu, že jedna včela může mít až desítky miliónů spór v těle, již jedna pozitivní včela ve vzorku stačí na tento nález. Závažnější pro včelaře je takový nález v zimě nebo brzy na jaře. Znamená to, že včelstvo je pravděpodobně nemocné. Je nutné ho sledovat, nespojovat se zdravým, v případě klinických příznaků, především pomalého jarního rozvoje až slábnutí zvážit jeho likvidaci. To je ale krajní řešení, v praxi se většina takových včelstev, pokud jinak nestrádá, vyvíjí dobře a dá medný užitek. V roce zjištění bychom ale nedoporučili použít včely a plod z takového včelstva pro oddělky. Pokud se však v dalších letech bude vyrovnávat s nákazou dobře, možná bude vhodné takovým včelstvům věnovat pozornost pro budoucí selekci v případě zhoršování projevů nákazy na našem území. Ze zimních vzorků se tento typ prokázal u 4 včelstev z 26 vyšetřených. N. ceranae ++ (čti pozitivní na dva kříže) – příklad středně silné infekce je na obrázku číslo 2. Při takovém mikro-

skopickém nálezu najdeme zřejmě i klinické příznaky nákazy. Mimo pomalý rozvoj až slábnutí přes zimu, ale i v březnu až červnu, se setkávám s častými výměnami matek, které bývají neúspěšné. Taková včelstva se můžeme pokusit zachránit pěkným oddělkem, pokud jich máme nadbytek, ale podle stavu včelstva spíše doporučuji likvidaci. N. ceranae +++ je na obrázku číslo 3. Taková infekce povede zřejmě ke kolapsu včelstva, typicky v předjaří, protože zimní včely oslabené infekcí hynou předčasně a nedokážou odchovat první jarní krátkověké generace letních včel. Dr. Urík popsal kolaps včelstva s tímto stupněm infekce. Jeho včelstvo zkolabovalo v únoru 2013 náhle během 14 dní, když předtím nepozoroval žádné příznaky možné nákazy. Mix N. ceranae a apis - pozoroval jsem několik včelstev, vždy pozitivních pouze na +. Klinicky jsem na těchto včelstvech nepozoroval nepříznivé důsledky nákazy. Z celkového počtu 26 vzorků vyšetřených letos v únoru šlo o tento typ nákazy ve 3 případech. Doporučená opatření jsou stejná jako u infekce N. ceranae + bod 2. Nosematóza způsobuje celosvětově největší ztráty na medných výnosech. Díky spolupráci s Výzkumným ústavem včelařským mapuji nástup infekce v posledních letech na svých včelnicích. Při znalosti klinických příznaků, vyšetřování včelstev alespoň 2x ročně a tvorbě oddělků pouze z nejlepších zdravých včelstev je možné zatím infekci N. ceranae zvládat. Podmínkou je věnovat zvýšenou pozornost tomu, aby kmenová včelstva ani oddělky během celé sezóny nestrádaly hlady (používat mednou komoru) a dostatečné obměně díla. MUDr. Radek Hubač, Foto: MUDr. Milan Urík

květen 2013 l 151

Včelařská praxe

Příprava včelstev na snůšku z řepky a způsoby řešení rojových nálad Již od 13. století se u nás pěstuje brukev řepka olejka. Je pěstována v mírných a subtropických pásmech téměř celého světa, nejvíce v Evropě, uvádí herbář Wendys. Je to jednoletá až dvouletá, 50 – 120 cm vysoká bylina, kvetoucí v řídkém hroznu v měsících květen až říjen. Pěstuje se buď jako ozimá, nebo jarní plodina hlavně pro její vysoký obsah jedlého oleje. Zbytky po lisování (pokrutiny) se využívají do krmných směsí. Řepka je rostlina, pokud je pěstovaná v nadměrném množství, myslivci a rozumnými hospodáři zatracovaná a jinými, zvláště z politicko-ekologických důvodů, chválená. V poslední době se stalo ekologickým šlágrem přimíchávání řepkového oleje do nafty. Tak jezdíme na jedlý olej a myslíme si, že se chováme kdoví jak ekologicky. Avšak to nic nemění na faktu, že se jedná o jednu z velmi lukrativních včelařských rostlin s velmi dobrou nektarodárností a pylodárností. V naší krajině můžeme narazit na rozlehlé rozkvetlé lány řepky již od třetí dekády dubna. Proto včelstva, která navštěvují řepkové porosty, musí být v této době již dostatečně silná, aby byla schopna tuto snůšku efektivně využít. Tak včelaři vymysleli různé způsoby jejich posilování, aby museli následně vymýšlet další opatření, kterými by bránili rojení. Že by začarovaný kruh? Nu, kdo si hraje, nezlobí. Chov včelstev ve dvouprostorových (klasických) úlech Kvalita vyzimovaných včelstev Všeobecně můžeme říci, že v klasických dvouprostorových úlech, pokud zimujeme včelstvo pouze v jednom prostoru, plodišti, na rámkové míře 390 x 240 mm, bývá síla vyzimovaného včelstva málokdy větší než 1,2 kg (tj. cca 12 000 ks včel), spíše 0,75 – 1 kg. Takovému včelstvu trvá dosažení snůškové síly delší dobu a nezřídka již květ řepky nestihne efektivně využít. Co tedy s tím? Tradovaný zákon čtyřiceti dnů? Ve starší literatuře se doporučovalo jarní podněcování včelstev a tvrdilo se, že s jarním podněcováním se má započít 40 dnů před termínem přepokládané snůšky, aby včelstva vytvořila dostatek létavek pro nastávající snůšku. Podle dnešních poznatků tento názor již neplatí (viz např. publikace „Včelařství“ 2003, Vladimír 152 l Včelařství

Veselý a kolektiv, str. 44, čl. Dělba činnosti ve včelstvu). Musíme si položit otázku, zda tedy včelstva potřebují podněcovat? Řekněme, že důvodem k podněcování v minulosti bylo hlavně doplnění chybějících zásob pro jarní rozvoj. Zásob, kterými včelaři z různých důvodů včelstva nezabezpečili již v podletí. Podněcováním tak dodávali především chybějící glycidové zásoby a pyl nebo jiné bílkovinné náhražky. Zásoby obvykle doplňovali vkládáním zásobních plástů, medocukrovým těstem (obohaceným např. pylem), nebo cukerným teplým roztokem. Včelstvům byly předkládány i různé náhradní bílkoviny, jako sojapyl, kvasnice Tebi… Pokud budeme otázku podněcování posuzovat z tohoto hlediska, tak podněcování bylo nutností. Včelaři však vymýšleli i jiné způsoby, jak včelstvo dostat do snůškové zralosti – síly. Taxace (ohodnocení) včelstev Asi třicet dnů před očekávanou snůškou prováděli taxaci včelstev. Ta spočívá ve zjištění množství plodu a obsazenosti plástů včelami. Rozloha plodu, jeho kvalita a množství obsazených plástů (nástavků) je ukazatelem kondice jednotlivých včelstev pro nastávající snůšku. Na základě tohoto zjištění potom prováděli některé následující úkony. Vyrovnávání síly včelstev Včelstva, která mají velké množství plodu o část tohoto plodu oberou a tento plod přidávají do včelstev, která v plodování zaostávají. Důvodem tohoto počínání je zkušenost, že u včelstev, která mají příliš rychlý rozvoj, hrozí nebezpečí vyrojení a tudíž ztráty medného výnosu. Zatímco včelstvům s vývojem opožděným budou pro snůšku chybět létavky a taková včelstva toho medu také mnoho nedají. Posilování včelstev plodovými plásty Před snůškou a v průběhu snůšky včelstva posilujeme plodovými plásty obsednutými včelami. Přitom dbáme na to, abychom do posilovaného včelstva omylem nevložili matku ze včelstva oslabovaného. Posilování včelstev létavkami Včelstva před kočováním za snůškou můžeme několik dnů předem též posilovat i létavkami. Předtím též provedeme taxaci a vybereme včelstva, která budou vhodná do snůšky. Posílení provedeme tak, že sousední včelstva přemístíme

(přeleták) o několik metrů dále (cca 5 10 m). Létavky z přemístěných včelstev posílí sousední včelstva na původních stanovištích. Tento způsob je doporučovaný, pokud včelař z nějakého důvodu neměl možnost provést posílení produkčních včelstev obsednutými plodovými plásty. Poznámka: Vyrovnávání síly a posilování provádějí zvláště včelaři chovající včelstva ve dvouprostorových úlech (Budečský, Univerzál…). Při chovu včelstev v nástavkových úlech nejsou tyto metody dostatečně efektivní. Posílení včelstev záložními včelstvy – brigáda Zde stojí za zmínku i posílení produkčních včelstev brigádou, záložními včelstvy, která si včelař k tomuto účelu chová. Posílení se provede po odstranění jedné matky, obvykle matky produkčního včelstva, přeložením plástů, nebo nastavením celých nástavků záložního včelstva. Tvoření dvoumatečných včelstev Je značně kontroverzní kategorie chovu včelstev. Je to taková vyšší dívčí, kdy včelař za použití dvou mateřích mřížek umožní dvěma produkčním včelstvům ukládat med do jednoho medníku, umístěného mezi těmito včelstvy. Pokud včelař ta dvě včelstva na jednom stojanu uhlídá, dokáže takové včelstvo přinést med dle okřídleného rčení: „že dvě včely přinesou více medu než včela jedna“. Je to však velmi náročná metoda na zkušenosti, znalosti a štěstí na počasí a zdroje snůšky. Pokud jeden z uvedených faktorů chybí, nebo je zastoupen menší měrou, poletuje včelař po okolních stromech a sbírá roje a medný výnos je menší, než u včelstev „jednomatečných“. To však platí stejně u včelstev nejen dvoumatečných, ale i včelstev posilovaných nebo i včelstev chovaných bez posilování, pokud mají vyšší plodovou aktivitu. A také těch včelstev, která se dostanou z jakékoliv příčiny do rojové nálady, kdy veškerý jejich zájem je podřízen pudu rozmnožování. Otázka zdravotního stavu včelstev Pokud budeme chtít naše předky napodobit a provádět jakýkoli „mix včelstev“, musíme mít na paměti, že naše zásahy do síly jednotlivých včelstev musí být podřízeny znalosti zdravotního stavu všech svých včelstev, abychom si na včelnici nerozšířili některou z nákaz včel a včelího plodu.

Včelařská praxe

Zavíčkované matečníky

Chov včelstev v nástavkových úlech Zimování silných včelstev Jinak je tomu u včelstev, která chováme v nástavkových úlech. Zde dokážeme vyzimovat včelstva o hmotnosti 1,5 – 2,5 kg živých včel. Taková včelstva se již o vlastní růst umí bez problémů postarat sama, pokud mají v dosahu dostatek zásob medu a pylu. V jaké síle naše včelstva přezimovala, jsme zjistili již při jarních prohlídkách a nyní záleží jen na nás, jak včelstva dokážeme pro jarní snůšku připravit. Nejvhodnější způsob přípravy včelstev pro časnou jarní snůšku u chovu včelstev v nástavkových úlech je zimování silných včelstev s dostatkem zimních zásob. Včelstva připravujeme již v podletí po medobraní tak, že nesmíme po medobraní (stahování medníků) vyhnat z úlů „nadbytečné včely“. To jsou ty včely, které se po stažení medníků do úlů již nevejdou a odejdou zemřít. Tyto včely však včelstva mohou při vhodné zootechnice chovu ještě využít při přípravě na zimování a nechat je posléze odejít nenásilnou přirozenou cestou. Včelař si musí vytvořit takovou metodiku chovu, která toto umožňuje. Toho dosáhneme nadstavením (vrácením) medníkových nástavků s vymetenými plásty na včelstvo nebo jejich podstavením pod úlový prostor, kde bude včelstvo zimovat. Nevýhodou způsobu podstavení medníkových nástavků je potřeba nejméně dvou svalnatých pomocníků nebo malé mechanizace k manipulaci s několika spojenými nástavky. V tuto dobu již včelstva neoplývají přílišným nadšením, pokud se jim „šťouráme“ v zařízené ložnici. Při obou způsobech je vhodné doplnit zimní zásoby za použití medné komory (Ing. Dvorský), nebo cukerným roztokem. Takto ošetřená včelstva zimují ve větší síle a nevyžadují žádnou specielní péči při jarním rozvoji. Každá mince má rub a líc Při přípravě na snůšku, nejen z řepky, se snažíme vytvořit silná a snůškově schopná

včelstva, abychom si v případě, že bude příliš sucho, příliš deštivo, nebo přijdou dlouhodobě chladné a pro snůšku nepříznivé dny, vytvořili problém se vznikem rojových nálad, které mohou naše v dobré víře míněné úsilí zhatit. A tak opět vymýšlíme další pracné způsoby, jak včelám to rozmnožování rozmluvit. Jak můžeme předcházet rojení V této souvislosti si musíme položit otázku, zda roje potřebujeme? Ještě na počátku minulého století bylo množství prodaných rojů známkou úspěšného včelaře. Nyní se bez rojení raději obejdeme. Rojení nejen snižuje medný výnos včelaře, ale je nežádoucí z hlediska nebezpečí šíření včelích chorob a šíření nevhodného genetického materiálu. Proto se včelaři od počátku minulého století počali nežádoucímu rojení bránit. Některá jimi používaná protirojová opatření se jako včelařský skanzen užívají dodnes. Je to především doporučované vylamování rojových matečníků. Vyhledávání matečníků musíme opakovat každých devět dnů, a když v tom množství rojových matečníků některý přehlédneme, hledáme žebřík, protože my létat neumíme. Navíc je metoda pracná a časově náročná. Dalším opatřením je záměna zavíčkovaného plodu plodem otevřeným. Důvodem je poznatek, že pokud ve včelstvu nastane nepoměr mezi zavíčkovaným a otevřeným plodem, dojde k situaci, že mateří kašičku konzumují sami kojičky, tuto nabízejí i okolním sestrám, což způsobí vznik fyziologických trubčic. A to je považováno za jednu z hlavních příčin vzniku rojové nálady ve včelstvu. Při tomto způsobu je třeba mít zdroj plástů s otevřeným plodem, tedy dostatek slabších včelstev. Navíc i tato metoda je náročná na čas a práci. Vkládání velkého množství mezistěn je též značně nejisté. Ulizování medu včelař nejméně dvakrát týdně kontroluje medníky a odebírá (vytá-

čí) zavíčkované medné plásty. Účelem je nedopustit omezení prostoru plodiště donesenou potravou. Metoda je pracná, nespolehlivá a je zde nebezpečí odběru nezralého medu o vyšším obsahu vody. Převěšování plástů se zavíčkovaným plodem do medníku je poměrně spolehlivé, i když také pracné. Metoda je využívána k rozšiřování plástové plochy a omezení rojových nálad u dvouprostorových (klasických) úlů. Tvorba smetenců je poměrně spolehlivou metodou omezující rojové nálady včelstev, vyžaduje však zdroj oplozených matek. Tvorba oddělků je poměrně spolehlivá metoda s poměrně malým podílem práce. Tato metoda však vyžaduje, aby sám včelař se aktivně zabýval chovem matek. Pokud však selže vše, co jsme již použili, zbývá nám ještě metoda poslední záchrany, a to je metoda použití přeletáku. Co k tomu dodat? Včelaři vymysleli mnoho stoprocentně spolehlivých metod, jak včely od rojení odradit. Všechny však fungují pouze tak dlouho, pokud se včely nerozhodnou jinak. Můžeme se však snažit, při troše pochopení zákonitostí života včelstva, vytvořit včelstvům takové podmínky, abychom včelstva k rojení neprovokovali. Aby se včelstvo dostalo do rojové nálady, musí dosáhnout pohlavní zralosti. Té dosáhne v malém i velkém úlu, pokud přijde jeho čas a vhodné okolnosti. Proto je naším zájmem nástup této pohlavní zralosti oddálit na dobu, kdy již doba rozmnožování (rojení) pomíjí. K tomu nám slouží některá pravidla, která bychom měli respektovat. Předně bychom měli pro naše včelstva zabezpečit prostorově optimální (variabilní) úl, který umožňuje včasné a přiměřené rozšiřování prostoru plodiště. Včasným vkládáním mezistěn a stavebních rámků v optimálním množství umožníme včelám uspokojit stavební pud. Musíme též umět vybrat optimální stanoviště z hlediska povětrnostních a snůškových podmínek. Jednou z velice důležitých podmínek je pravidelné zušlechťování genetického materiálu mladými hodnotnými matkami, které si pořídíme z vyšších kvalitních chovů. A také by měl zabezpečit ve včelstvu optimální poměr včelích kast. To znamená, odchované množství trubčího plodu a trubců ponechat na vůli včel, metoda známá našim včelařům jako metoda LBW, zveřejněná v časopise Včelařství v roce 2007. Včelař by měl aktivně odchovávat optimální množství mladých včelstev s mladými matkami pro omlazení produkčních včelstev, tvorbou oddělků a smetenců. O tom snad někdy příště. Josef Křapka, učitel včelařství Bečov u Mostu

květen 2013 l 153

Aktuálně

Zdraví a nemoc jsou součástmi přírodních procesů, ale …. V poslední době se občas setkávám s názory jednotlivých chovatelů včelstev, že u nás uplatňovaná protinákazová opatření jsou příliš přísná a radikální. Podle nich včelstvům v podstatě neponecháváme možnost se s onemocněními vyrovnávat tak, jako v dávné minulosti, tedy přírodou a dlouhým vývojem jim daných schopností. Pochopitelně, v oblastech s méně příznivou nákazovou situací se tyto myšlenky objevují častěji než tam, kde je relativní nákazový klid. Není však jednoduché jednoznačně vysvětlit a pochopit problematiku nakažlivých onemocnění včel a včelího plodu. Je třeba brát v úvahu nejen zásady životních procesů, které probíhají ve včelstvech, ale i další vlivy, zejména měnící se přírodní i potravní podmínky a důsledky v současné době zavedené chovatelské praxe. Tlumení nákaz musí být systematické. V České republice se dlouhodobě a obecně proti nákazám zvířat postupovalo systematicky, s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem původců onemocnění a také k uplatňovaným způsobům chovu jednotlivých druhů zvířat. Tyto postupy se historicky osvědčily. Jako příklad z minulosti je možné uvést brucelózu a tuberkulózu skotu. ČR patřila mezi první země v Evropě, v nichž zmíněné nákazy zvířat, přenosné na člověka, byly vymýceny, a to ještě za situace, kdy tehdy docházelo k velkému soustřeďování zvířat z drobnochovů do velkých společných stájí v rámci probíhající kolektivizace zemědělství. Podobně se podařilo od počátku 80. let minulého století úspěšně tlumit varroázu do té míry, že nevyvolala, s výjimkou jednoho roku, hromadné plošné ztráty včelstev. To je jev v evropských poměrech ojedinělý. Ani situace v moru včelího plodu není u nás na většině území státu kritická. Jsou okresy, kde se, nejčastěji z iniciativy chovatelů včelstev, provedlo plošné mikrobiologické vyšetření směsných vzorků měli, aniž byl zachycen původce Paenibacillus larvae. Ale vyskytnul se také okres, ve kterém se při stejném vyšetření zjistilo více než 100 stanovišť s mikrobiologicky pozitivním nálezem. Změnila se příroda i způsoby chovu včelstev. Zdraví a nemoc jsou součástmi přírodních procesů, v podstatě slouží k udržování stavu rovnováhy, ale v souladu s danými podmínkami. Mor včelího plodu není nové onemocnění. Určitě se vyskytovalo i v dávné minulosti. Lidé však, hlavně v poslední době, značně změnili charakter krajiny a přírody. Tím ovlivnili, často nepříznivě, přirozenou pestrost rostlinných a živočišných druhů. Včely člověkem záměrně chované ve velkých počtech převzaly funkci opylovačů hmyzosnubných rostlin náhradou za jiné zástupce 154 l Včelařství

hmyzu, kterých je nyní v přírodě méně, nebo se už vůbec nevyskytují. Včelařství i z těchto důvodů patří mezi přínosné činnosti, které podporují vlády většiny vyspělých zemí. Včelstva v současnosti chováme ve velkoprostorových úlech, volby stanovišť a rozmístění úlů na nich podřizujeme našim lidským hlediskům estetickým a hlavně ekonomickým. Poměrně snadné možnosti přepravy přispěly k více či méně kontrolovanému přemísťování včelstev i včelařského zařízení a vybavení, někdy i na velké vzdálenosti. To se dříve nedělo. Všechny tyto vlivy a mnohé další jsou značně rizikové a umožňují snadný přenos nakažlivých onemocnění včel a včelího plodu. Je možné předpokládat, že silné a jinak zdravé včelstvo se dokáže vyrovnat s menším infekčním tlakem. Ale pokud na něj v průběhu pro včely aktivního období začnou působit některé jiné nepříznivé vlivy, třeba dočasný nedostatek pylu nebo výrazné oslabení v důsledku otravy, přirozené obranné mechanismy selžou. Není možné nebrat v úvahu některé novější poznatky z biologie a chování včel, třeba zjištění, že ve včelstvu žijícím déle než rok s jednou matkou není 30 až 40 % včelích dělnic jejím potomstvem. Takže, čím více včelstev umístíme na jednom stanovišti, čím jsou úly blíže u sebe a v okolí je málo orientačních bodů, tím je zalétávání včel četnější. Tyto poznatky, doložené mnohými vědeckými pracemi, jsou z nákazového hlediska varující a přímo vyzývají k zamyšlení, zda v současnosti máme právo srovnávat podmínky života včel v dávné minulosti se současnou chovatelskou praxí. Mor včelího plodu je onemocnění až záludné. Skutečnost, že Paenibacillus larvae, původce moru včelího plodu, mimo živý včelí plod vytváří velmi odolné spóry, činí tuto nákazu nejen velmi nebezpečnou, ale až záludnou. Některé „léčebné“ postupy,

u nás nepovolené, mohou průběh tohoto onemocnění a klinické příznaky částečně utlumit, většinou však jenom dočasně. Kontaminované včely, včelí dílo, včelí produkty a včelařské zařízení však infekční spóry obsahují dále. Silné včelstvo, s výkonnou matkou, s dobrým čisticím pudem a jinými vhodnými vlastnostmi, za příznivých podmínek a při patřičné chovatelské péči dokáže delší dobu nákaze vzdorovat. Zůstává však jejím zdrojem a možným rozšiřovatelem do okolí někdy i po dlouhé časové období. ČSV před nedávnem inicioval změnu protinákazových předpisů, které se neosvědčily, nyní se zase zmírňují. Před několika roky bylo v souladu s tehdy platnými veterinárními předpisy uplatňováno opatření, že na stanovišti při prokázání klinických příznaků moru včelího plodu u méně než 50 % včelstev se utrácela a následně spálila s úly pouze včelstva takto zjevně nemocná. Je třeba přiznat, že se zároveň přihlíželo i k celkové úrovni včelařského vybavení a chovatelské péče. Výsledně však praktické zkušenosti ukázaly, že na těchto stanovištích se v dalších létech znovu zjišťoval klinický obraz moru včelího plodu u dalších včelstev. Chovatelům v ochranném pásmu to komplikovalo práci, stále se prodlužovala pozorovací doba s mnohými omezeními, která zasahovala do jejich včelařské činnosti. Navíc z původního ohniska se někdy nákaza rozšířila na jiná stanoviště, nejčastěji v blízkém okolí. Proto se tehdy ČSV zasadil o zpřísnění prvotních veterinárních opatření, včetně některých opatření preventivních a diagnostických. Od nich se nyní částečně odstupuje. S některými názory nesouhlasím, ne všechno se podařilo vyjednat. Vyskytly se kritické podněty a výsledně byly zmírněné postupy při zjištění nákazy morem včelího plodu. Už nebudou tak radikální, jako dosud. Kromě sugestivní argumentace, že se tím ušetří státní finanční prostředky, které se dosud vyplácely jako náhrada za uskutečněná nařízená opatření k likvidaci nákazy v ohnisku, se vyskytují i názory, že bychom naše postupy obecně měli více přibližovat těm, které jsou uplatňovány v jiných zemích. V této souvislosti se však už většinou tiše opomíjí skutečnost, že právě v těchto zemích bývají běžné ztráty v průběhu nepříznivých období i vyšší než 25 až 30 % ročně. A za takového stavu

Aktuálně

Proč kraňka? V poslední době se v některých včelařských médiích, zejména v časopise Moderní včelař a na některých internetových stránkách, odvíjí diskuze o plemenu včely tmavé. Některé názory jsou nostalgické k původní včele, jiné by ji doporučovaly k náhradě za plemeno včely kraňské nebo k lokálnímu rozchovu. Tyto snahy jsou buď z neznalosti problematiky plemenné příslušnosti naší včely, která se vyvíjela posledních asi 150 let, nebo záměrné. Chtěl bych proto ve svém článku k bližšímu objasnění celé problematiky podat chronologický vývoj naší včely. V Evropě jsou čtyři významná plemena, z toho tři měla podstatný vliv na utváření naší včely. Včela medonosná tmavá (Apis mellifera mellifera). Také se dříve nazývala středoevropská nebo černá. Její původní rozšíření zahrnovalo celou západní, severní, střední Evropu a severní část bývalého SSSR. Hlavní exteriérové znaky jsou kratší končetiny, délka sosáku 5,8-6,2 mm a loketní index dělnic 1,5-1,9. Udržuje středně silná včelstva. Má pomalý jarní rozvoj, v létě dlouho ploduje. Využívá zejména pozdní snůšky se snadno přístupným nektarem,

např. i vřes. Je poměrně bodavá a neklidná při manipulaci s plásty (Veselý-Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN, 1970). Včela medonosná kraňská (Apis mellifera carnica), kraňka, dříve nazývaná též jako včela norická. Tento název je zřejmě odvozen od oblasti východních Alp, uvádí jej často Rytíř (1934). Název kraňka je podle Goreňska (Kraňska), severozápadní části Slovinska. Dále byla původně rozšířena přes Alpy na severní Balkán, do údolí Dunaje až do Karpat a pronikala do střední Evropy. Má dlouhé končetiny, chitin tmavý, délku sosáku 6,4-6,8 mm, loketní index dělnic 2,3-3. Přezimuje slabší. Mezi její cenné užitkové a doprovodné vlastnosti patří dobrý sběrací a orientační smysl, silná energie letu. Hospodárně využívá zásob. Velmi mírná a klidná při manipulaci s plásty. Ruttner rozlišoval u kraňky typ alpský, karpatský, benátský a makedonský. U rakouské kraňky jsou známé kmeny Troiseck, Sklenár a Peschetz (Veselý-Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN 1970). Včela medonosná vlašská (Apis mellifera ligustica), vlaška. Je to včela polo-

ostrova Apeninského. Je však velice rozšířena v Americe, Austrálii, na Novém Zélandu a pronikla do západní Evropy. Typické je u ní zbarvení - 1 až 3 zadečkové články mají žlutou barvu. Hlavní exteriérové znaky má podobné kraňce. Na jaře se rozvíjí středně rychle, v létě a na podzim udržuje silná včelstva, špatně snáší dlouhé a studené zimy. Je mírná, ale má sklony k loupeži ( Veselý-Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN, 1970). Stav v IX. století V Čechách a částečně na Moravě byla původně rozšířena včela medonosná tmavá. Na jihovýchodní Moravě se jednalo o kraňské plemeno. Protože včelaři nebyli spokojeni s jejími vlastnostmi, hledali vhodnější včelu. S rozvojem technických přepravních možností se začala do střední Evropy živelně importovat cizí plemena. V Čechách převládal zájem o včelu vlašku, na Moravě o kraňku (Nepraš J. : České včelařství. Praha: SZN, 1971) . Včela kraňská pronikla do všech evropských zemí, do Ameriky a do Asie. Na Moravu byly dovezeny první kraňky v r. 1867. Kraňské včely byly u nás velmi

Tabulka č. 1 Exteriér včel oblastních chovů v porovnání ke standartu včely kraňské a včely tmavé a přírodního vzorku včel z Dolního Rakouska (Veselý V. Včelařství s. 74, 1968). Procento včel s obrvenými proužky na 4. a 5. tergitu velmi úzkými

Úzkými

širokými

velmi širokými

5,8-6,2 mm

do 1,9

0%

do 70 %

až 100 %

až 100 %

do 60 %

0%

0%

Standard pro včelu kraňskou (Apis mellifera carnica)

6,4-6,8 mm

nad 2,3

až 100 %

do 30 %

0%

0%

do 70 %

až 100 %

až 100 %

Včela kraňská z Dolního Rakouska

6,43

2,92

94 %

6%

0%

0%

36 %

48 %

16 %

156 l Včelařství

č. úlu

0,35 až 0,45 mm

Standard pro včelu tmavou (Apis mellifera mellifera)

Původ vzorku

do 0,35 mm

Průměrná hodnota loketního indexu

nad 0,45 mm

Procento včel s délkou chloupků na 6. tergitu

Průměrná délka sosáku mm

Obl. stanice Lednice, o. Břeclav

30 31

6,66 6,42

2,61 2,61

71 % 84 %

29 % 16 %

0% 0%

0% 4%

24 % 44 %

57 % 46 %

19 % 6%

Obl. stanice Zubří, o. Vsetín

34 48

6,35 6,65

2,80 2,71

82 % 78 %

18 % 22 %

0% 0%

8% 0%

38 % 26 %

52 % 56 %

2% 18 %

Obl. stanice Kývalka, o. Brno-venkov

37 36

6,35 6,51

2,52 2,65

64 % 82 %

32 % 18 %

4% 0%

20 % 0%

22 % 4%

52 % 58 %

6% 38 %

Obl. stanice Pekařov, o. Šumperk

86 19

6,42 6,34

2,13 2,35

58 % 66 %

40 % 34 %

2% 0%

10 % 8%

42 % 48 %

38 % 42 %

10 % 2%

Obl. stanice Filipov, o. Kutná Hora

99 57

6,45 6,13

2,19 2,04

74 % 92 %

26 % 8%

0% 0%

2% 0%

44 % 50 %

54 % 46 %

0% 4%

VÚVč. Dol, o. Praha-východ

23

6,32

2,45

88 %

12 %

0%

10 %

42 %

46 %

2%

Obl. stanice Liběchov, o. Mělník

144 115

6,24 6,22

2,23 2,37

60 % 78 %

40 % 22 %

0% 0%

10 % 14 %

50 % 54 %

36 % 32 %

4% 0%

Obl. stanice Šipín, o. Tachov

58 13

6,01 6,20

1,98 2,17

4% 32 %

66 % 58 %

30 % 10 %

26 % 32 %

64 % 44 %

10 % 20 %

0% 4%

Obl. stanice Datelov, o. Klatovy

65 42

6,25 6,24

2,28 2,17

38 % 52 %

50 % 38 %

12 % 10 %

4% 6%

18 % 32 %

60 % 62 %

18 % 0%

Aktuálně oblíbené. Jenom chrudimský spolek dovezl v letech 1872-1874 120 „čeledí“ a 50 matek kraňských (Rytíř J. : Včela norická. Včelařské rozhledy, 1934 s. 164). Původní importovaná kraňka byla rojivá. V té době to však byla pro včelaře vlastnost žádaná, poněvadž se včelstva množila jenom pomocí rojů. Po počátečních úspěších na základě heterózního efektu u prvních kříženců došlo v následujících generacích k poklesu výkonnosti a zvýšené bodavosti. První si to uvědomil dr. František Živanský, zakladatel Moravského včelařského spolku. Je dodnes známá jeho památná věta z r. 1872: „Ředitelství spolku jest si vědomo těžkého hříchu, který si samo nikdy neodpustí, že několik let po sobě pro členy spolku objednávalo cizozemská plemena“. Neúspěchy importovaných včelstev vysvětloval tím, že se původní materiál překřížil. V dalších letech převažoval názor, že by bylo lépe se vrátit k původní včele a zajistit její čistokrevný chov. Výběr byl prováděný podle barvy, vylučovala se žlutá barva (vlaška), nepotlačil se však vliv kraňky, protože ta byla zevnějškem podobná včele tmavé. Stav v 1. polovině XX. století Nadále se projevovala snaha potlačovat vliv cizích plemen a snažit se o návrat k původní včele. V Čechách zkoušeli švýcarský kmen Nigra (plemeno tmavé včely). V r. 1925 se už situace vyhrotila a byl vydán zákaz dovozu cizích včelstev i matek. Začíná se používat pojem „Domácí včela“. Morfometrické rozbory se tehdy ještě neprováděly. Až v třicátých letech německý badatel dr. Goetze prováděl morfometrii. U nás s tím začal dr. Rytíř. Tento autor uvádí ve Včelařských rozhledech (1934, s. 98), že německá včela vřesovka (ekotyp včely tmavé) má průměrný loketní index kolem 2,00, zatímco naše včela domácí kolem 2,5. Tato hodnota již odpovídá kraňce. Mezi světovými válkami nadále posilovala kraňka. Rozchovával se její kmen Sklenár 47 (v Čechách jako Eichlerova 47), hlavně někteří chovatelé v okolí Prahy a Hradce Králové, na Moravě vynikající chovatel Emanuel Tocháček v Lančově u Vranova n. Dyjí. Kmen 47 vyniká zvláště mimořádnou aklimatizační schopností (Rytíř, J. Včela norická. Včelařské rozhledy, 1934, s. 164). Postupně se vhodným ošetřováním rojivost původních kraněk silně omezila a navíc lze předpokládat, že kraňka lépe využívala ranou snůšku (Veselý –Lisý: Chov včelích matek. Praha: SZN, 1970). Stav ve 2. polovině XX. století Před koncem šedesátých let se prosadila kraňka v celé střední Evropě.

V r. 1965 Ing. Vladimír Veselý provedl morfometrické měření místní včely v oblastních chovech. Výsledky jsou uvedeny v tabulce č. 1. Hodnoty exteriérových znaků byly porovnány se standardy pro včelu kraňskou a pro včelu tmavou. Ukázalo se, že na Moravě většina znaků vyhovovala nebo se velmi blížila kraňce. Pouze v západních Čechách byl ještě částečný vliv včely tmavé (V. Veselý: Zastoupení kraňské včely v našich oblastních chovech (Včelařství 1968, s. 74-75)). Pro porovnání užitkových a doprovodných vlastností bylo v r. 1967 dovezeno z Dolního Rakouska od známých chovatelů matek v Rakousku 120 matek na ověření v oblastních chovech. V tabulce č. 2 jsou uvedeny výsledky medných výnosů z 1. užitkového roku. V tabulce č. 3 je hodnocení doprovodných vlastností. U včelstev s dovezenými matkami byly zjištěné vedle dobrých užitkových vlastností i vynikající doprovodné vlastnosti jako například mimořádná mírnost a klidné sezení včel na plástech při manipulaci. Od r. 1968 byly navíc provedeny na oblastních chovech srovnávací pokusy včelstev s F1 matkami (odchovanými od originálních dovezených matek a spářenými s místními trubci) a kontroly se včelstvy s matkami místní včely. V dalších letech ještě srovnávací pokusy se včelstvy F2 – F3 matkami a kontrolami s místní včelou. Výsledky s pokusy F1 matek a kontrol jsou v tabulkách č. 4 a 5. V té době jsem již pracoval na pokusném včelíně VÚVč Kývalka a mohu tyto hodnoty plně potvrdit. V tabulce č. 4 vycházely výsledky na Kývalce ve srovnávacích zkouškách pro kříženky matek F1 generace průkazně pro P=0,05 lepší než u kontrol. Ještě u dalších srovnávacích zkoušek u včelstev s matkami F2 a také F3 generace ve srovnání s kontrolami místní včely nedošlo k poklesu užitkovosti pod úroveň místní včely. U doprovodných vlastností vynikala zejména mírnost, klidné sezení při manipulaci a rychlejší jarní rozvoj. Také tyto vlastnosti dominovaly na Kývalce a jsou zahrnuty v sumárním hodnocení. Na základě srovnávacích pokusů byl vyhlášen v r. 1970 program náhrady pokřížené místní včely včelou kraňského plemene. Tento program byl už založený na využití kontroly páření inseminací a přinesl značné oživení v chovu matek i v celé plemenářské práci. Byly rozmnožovány jak kmeny z Rakouska, tak kmeny místní kraňky prověřené v uznávacím řízení. (V. Veselý: Včelařství, Praha: Nakladatelství Brázda, 2003). Byl tehdy mimořádný ohlas na tento plemenný ma-

teriál původem z importovaných kraněk. Dnes si již neuvědomujeme, už je i málo pamětníků, abychom věděli a mohli si porovnat vlastnosti mnohdy překřížené včely ve srovnání s čistou kraňkou. Málokdo si již pamatuje dobu, kdy se včelstva bez kukly nedala ošetřovat. Další ochranné pomůcky – rukavice – dnes již téměř nikdo nepoužívá. Tuto skutečnost bereme jako samozřejmost. Na Kývalce byl zavedený, nadále se šlechtí a rozchovává od r. 1978 plemenný materiál z rakouského chovu Carnica Singer, který patřil a dodnes je uznávaný jako jeden z nejlepších rakouských chovů kraňky. Dokladuje to skutečnost, že vyvážel matky do 46 zemí všech kontinentů. Současný stav Během čtyřiceti let od začátku rozchovu včely kraňského plemene alpského typu byla vybudována a stabilizována síť šlechtitelských a registrovaných chovů. V současné době je činných 51 vyšších šlechtitelských a 71 registrovaných chovů. Schválené chovy splňují podmínky chovatelského řádu, vedou přesnou chovatelskou evidenci, plemennou příslušnost sledují pravidelnou morfometrií, veškeré plemenné matky používají jenom inseminované. V rámci schváleného šlechtitelského programu probíhá šlechtění na vyšší užitkovost a vhodné doprovodné vlastnosti, včetně odolnosti vůči nemocem včel. Tato koncepce je kontinuální a stála nemalé úsilí mnoha chovatelů. Proč uchovat čistou kraňku? • V celé ČR je plně rozšířena. • Osvědčila se v našich podmínkách. • Svým rychlejším jarním rozvojem dovede lépe využívat i rané jarní snůšky. V současné době je třeba mít včelstva brzy v plné síle, poněvadž se rozšiřují osevní plochy řepky ozimé a tato plodina se stává pravidelným zdrojem někdy i hlavní snůšky. • Chov včel se provozuje v hustě zabydlené krajině. Svojí mírností je vhodná i pro včelaření v příměstských oblastech. Má uplatnění u zájmových včelařů i v profesionálních velkochovech. Vzhledem k laické veřejnosti je kladený důraz na mírnost včel. • Pro malou rozlohu ČR a husté zavčelení se nedají prostorově vymezit oblasti čistého chovu více plemen. • Zaváděním dalšího plemene by docházelo k nekontrolovanému páření – bastardizaci, vrátili bychom se o 150 let zpět, viz neblahé poučení z 2. poloviny 19. století. (Tabulky 2,3,4,5 naleznete v příloze č. 5) Ing. Josef Janoušek

květen 2013 l 157

Včelařská praxe ztuženy plastovým nálitkem. Jejich vzdálenost je cca o 2 mm kratší než délka horní loučky (415 mm) a tím rámky bez použití mezerníků drží „samy“ v nástavku. Je to zpočátku nezvyk, že je stěna „elastická“, ale vývoj je přínosem. V čelní stěně je obdélníkové očko, které lze uzavřít neprodyšně vložkou nebo uzavřít otevřenou, ale pro včely neproniknutelnou plastovou uzávěrou. Výhodou tohoto nástavku je jeho nízká hmotnost, odolnost proti poškození a vodě, včely jej nijak nevykusují, což potvrzují i přátelé, kteří nástavky již po dobu 8 let používají v praxi. Použitý materiál umožňuje včelám perfektní hospodaření s teplem. To přináší jistotu přezimování a rychlý jarní rozvoj. Čím dříve je na jaře hodně včel v úlu, tím více můžeme mít medu. Samozřejmě, že má i tato koncepce jisté nevýhody. Jsou tři. Za prvé, úl není ekologický, tak jako veškeré „megatuny“ polystyrenu na našich „ekologických“ fasádách domů, za druhé je třeba jej na zimu chránit na exponovaných stanovištích proti ptákům a za třetí není možné ho dezinfikovat parafínem. K tomuto typu nástavku jsem vyvinul též plastové „stropo-víko-dno“ (Opravdu nevím, jak to jinak nazvat.) Toto víko je lehké, přesně a těsně padne na nástavek. Nemusím už nijak jinak uteplovat hlavu úlu. V lemování dna je vylisováno malé česno, které jednak slouží k odvodu dešťové vody, pokud víko slouží jako víko a jednak jako skutečné česno, neboť toto univerzální víko používám také jako chovné dno pro tvorbu oddělků přímo do nástavku nebo při potřebě přeletáku. Inovace třetí = kombinovaný úl V souladu s trendy moderního včelaření jsem i já začal ověřovat výhody kombinovaného včelaření v případě, kdy spodní nástavek (plodištní) má větší výšku rámku než nástavky další (medníkové). Výhody kombinovaného včelaření se prokázaly. Proto jsem převedl celý svůj včelařský provoz, jak úly Langstroth, tak i ty na 39 x 24 na kombinované včelaření. U Langstrothu to bylo jednoduché. Ten má vysoký nástavek v základní nabídce, tzv. 285 mm tzv. Jumbo. U „39 x“ bylo hledání delší. Kombinace 39 x 24 s 39 x 17 přinesl mnohé zlepšení, jako například lehčí medníkové nástavky, snadnější odvíčkování, snadnější rozšiřování, lepší využití výšky plástu 24 cm při jarním plodování atd., ale není to to pravé, ořechové. Výška plástu 27,5 cm, tzv. Univerzal II, je jen dalším krokem a výška plástu 30 cm tzv. Univerzal III je sice již velmi blízko ideálu, ale chce to 12 plástů (viz.

Brožura: Ošetřování včelstev v systému Dadant od Ing. Františka Kamlera či přednášky Ing. Cimaly). Měnit však půdorys, jak jsem výše napsal, nelze a vymýšlet a vyrábět další výšku nástavku považuji za příliš egoistické. Tedy pořád tomu něco chybělo. To „něco“ byla maximalizace plochy plástu pro plodování a uplatnění principu, že včely žijí spíše na výšku než na šířku (zase to pověstné „hnízdo ve stromě“). Nakonec padlo mé rozhodnutí vyvinout úplně staro-nový úlový systém. Tento systém využívá pro jeden plodištní „nástavek“ rámkovou míru 39 x 34,7 cm (tedy plást přes dva nástavky samozřejmě z tvrzeného plastu 39 x 17 cm + včelí mezera 7 mm) s 10 rámky v nástavku, která má právě onu maximální plochu pro plod. Plocha je o 6% větší než rámek 44,8 x 28,5 cm, ale rámek 39 x 34,7 cm je vyšší a hlavně je zateplený. Tedy podle zatím pouze dvouletého pozorování probíhá na zatepleném plástu 39 x 34,7 cm rychlejší jarní rozvoj než na tenkostěnném nástavku 44,8 x 28,5 cm. Ostatní nástavky (medníkové) mají rámky velikosti 39 x 17 cm, tedy lehké a budu zde používat tenkostěnné nástavky 39 x 17 s méně rámky tzv. větší rozteč plástů pro přestavbu a snadné odvíčkování elektrickým nožem. Prozatím používám „nešťastné“ nástavky 39 x 24 cm jako medníkové. Mám jich moc a nemohu je hned vyřadit či prodat. Přesto však na 39 x 17 cm pomalu přecházím. Technologií ošetřování včelstev v kombinovaných úlech existuje celá řada a uváděná nevýhoda horší výměny plodištních rámků je spíše jen strašákem a nepochopením. Pokud používáte další moderní

přístupy, jako je například přemetání včelstev na mezistěny, tvorba přeletáků, řádná tvorba oddělků atd., jde to velice dobře. Shrnutí Osobně si myslím, že tento systém 39 x 34,7 cm s 39 x 17 cm medníky v mém včelařském provozu postupně převládne, ba dokonce možná i před Langstrothem (kvůli zateplení a rozšířenosti české šířky 39 cm, jež při zateplení může obstát). Výhody kombinovaného včelaření jsou jasné. Od lepšího plodování začínaje, přes umožněnou manipulaci se zásobní komorou v podobě nízkého nástavku, lepší možností nalezení matky, snadnější získávání druhových medů, až po vymetení medu z díla, které nezažilo ošetřování chemickými přípravky. Velký plást je tak po většinu roku zároveň jakousi „mateří mřížkou“, jež matku více drží na velkém plástu než samotná mateří mřížka. Sladina tak lépe proudí nad plodové hnízdo, což má jednak vliv na minimalizaci rojové nálady a zároveň mohu včelařit bez mřížky. Nízké medníkové nástavky jsou lehké i s plásty s medem a včelařit je tak snadné jak pro profesionála, tak i pro staršího hobby včelaře. Na obrovském plodištním plástu krásně poznám, jak dobrá je matka a jak uceleně klade. Myslím si, že tento systém je vysoce vhodný pro naše včelařství od nížin po kopce a vyhovuje zejména těm, kteří nechtějí odejít od míry s šířkou rámku 39 cm. Miroslav Sedláček, učitel včelařství a soudní znalec [email protected]

Zájezd do KYJEVA APIMONDIA 2013 Akce číslo 1305 Na základě rozhodnutí valné hromady cechu zahajujeme přípravu organizace zahraničního zájezdu. Cíl: APIMONDIA KYJEV Cena při naplnění nejméně 30 osob: přibližně 11 000 Kč na osobu Kdy: Třídenní letecký výlet od 29. 9. 2013 (bude upřesněno); Informace: Hlavní organizátor Petr Samek (také na telefonu 606 881 462). Ubytování v Kyjevě na 2 noci převážně v dvoulůžkových pokojích, stravování v podobě polopenze. Účast na výstavě, případně přednáškách podle zájmu. Okružní výlet autobusem po historických památkách Kyjeva. Pokud to bude možné, návštěva farmy poblíž Kyjeva. Program bude upřesněn podle zájmu přihlášených.

Kromě členů cechu je možné přihlásit rodinné příslušníky a je předpoklad, že k naplnění potřebného počtu pro dodržení ceny bude zájezd zpřístupněn ostatním včelařům. Cena by se již výrazně neměla měnit. Pro členy cechu bude z prostředků cechu uvolněna schválená částka, o tu se sníží poplatek na účastníka - člena cechu. Termíny a postup: Závazná přihláška do konce dubna 2013 e-mailem na: [email protected] Specifikovat počet osob Složení zálohy 8 000 Kč do 15. května 2013 na účet cechu: 178014629/0600 Odhlášení bez sankcí do 30. června 2013 telefonicky 602 434 344 Doplatek do 30. srpna 2013 dle stanovené ceny na účet cechu: 178014629/0600

květen 2013 l 159

Co říká věda

S kamerou na včely jsem například pozorovat okraj zimního chomáče nebo občas někde pobíhající včely po plástu. Měl jsem v plánu doslova včelám trochu nabourat soukromí. Proto jsem použil kamery, které tam mám dodnes. Přenáší obraz v HD kvalitě a můj server dovede ukázat více, než bylo kdysi možné.

Instalace tzv. česnové kamery

Je sice učitelem včelařství, ale v oblasti výzkumu tvrdí, že je pouhý amatér. Přesto se ale jeho jméno asi zapíše do dějin českého, možná i světového, včelařství. Jako jednoho z prvních ho napadlo pozorovat včely speciální kamerkou přímo v úlu. Co je na zmíněné situaci ještě paradoxnější, je fakt, že za jeho úsilím nestála žádná bohatá instituce ani grand od všeobjímajícího státu. Po několika letech se mu povedlo to, o čem sní generace včelařů. Nakouknout včelám přímo do života. Do jejich nejchráněnějšího soukromí a pozorovat v přímém přenosu věci, které před ním žádný člověk neviděl. Toho člověka navíc mnozí z nás velice dobře znají. Je to člen městského výboru a učitel včelařství Augustin Uváčik. Jak vás vlastně napadlo sledovat včely za pomoci kamery? Jednou v zimě, v roce 2006, jsem na chalupě četl oblíbenou včelařskou literaturu a zároveň pozoroval, jak za okny padá sníh. V tu chvíli mne napadlo, jak krásné by bylo vidět, co vlastně moje včely právě teď dělají. Spoustě lidí stačí, co si o tom přečtou. Mne ale tento nápad zaujal a také mne hned napadlo, zda by nebylo dobré do úlu instalovat kameru a dění v úlu sledovat přímo. Tři roky mi trvalo, než jsem začal tento svůj sen realizovat. Nejdříve jsem si nechával tento nápad pro sebe, ale časem jsem nevydržel a několika lidem jsem se svěřil. Zároveň mi bylo jasné, že u nás to nejspíše ještě nikdo nezkusil. V té době jsem nedohledal na internetu ani ve světě žádnou jinou kameru mezi včelami, která by běžela on line přenosem. Tehdy mne napadlo, že bych mohl být dokonce první, koho to napadlo. Začal jsem v domácích podmínkách testovat různé druhy kamer, které připadaly v úvahu. Včely se mi před kamerami sice míhaly, ale měl jsem problém je vidět ostře. Jak jsem 160 l Včelařství

zjistil, včely si na elektroniku moc nepotrpí. A já je chtěl pozorovat nejenom ve dne, ale i v noci, v průběhu každého ročního období, prostě po celý rok. Momentálně mám u včel umístěné čtyři kamery, které lze flexibilně přenášet. Dvě kamery jsou přímo v úlu, jednu mám nastavenou na snímání česna a jednou hlídám včelnici. To muselo být hodně nesnadné. Jak dlouho vám trvalo, než jste mohl začít včely pozorovat? Vyřešil jsem to až v roce 2009, kdy už jsem poznal, jaké kamery chci, a také se rozhodnul, co vlastně chci v úlu vidět. Nechtěl

Před montáží

V čem byl váš největší problém při snímání života v úlu? Problém ani tak nebyl v kamerách. Dnes už je jich bohatá nabídka. Používají je bezpečnostní agentury, firmy ke sledování technologií i celých provozů, občané k hlídání majetku a policie je má málem všude, kam se podíváte. V tomto ohledu opravdu není problém si vybrat. I když připouštím, že vybrat kameru, která dovede snímat tzv. makro, tedy zblízka, bylo obtížné. Ani se zázemím IT (postaru počítačovou technikou) nebyly podstatné obtíže. Nejvíce práce mi dalo osvětlení. Než jsem přišel na to pravé, tak mi to trvalo půl roku. Je jasné, že včela i člověk vidí svět kolem sebe rozdílně. Šlo tedy o to, aby člověk viděl dění v úlu v barvách, které vnímá on, a osvětlení zároveň včely nerušilo. Když jsem poprvé nainstaloval osvětlení, tak měly včely tendenci se rojit. Navíc neustále napadaly světlo i kameru. To vše se muselo vychytat. Jak jste si poradil? Naštěstí mi pomohli odborníci z Výzkumného ústavu elektrotechnického v Praze, kteří mi poskytli asi patnáct druhů LED osvětlení s různými typy světla. Jiné tam ani z prostorových důvodů nebylo možné použít. Nakonec, když už jsem málem ztrácel naději, se mi podařilo najít to správné osvětlení s intenzitou a barevným spektrem, na které už včely nereagují. K osvětlení se chovají absolutně neutrálně. Díky tomu se mi během dalších dvou let podařilo vypozorovat velice zajímavé chování včel, o kterém se v odborné literatuře nepíše. Včelař je těžko uvidí, když vytahuje plásty z úlů a ani pozorovací úl není to nejlepší. V obou případech člověk včely přímo ovlivňuje a včely si své zvyky raději nechávají pro sebe. V mém případě se jedná o naprosto přirozené prostředí, takže jsem měl tu čest vidět věci do té doby možná jenom tušené. A co jste tedy viděl? Moc prosím, berte tyto informace jako nepřesné, protože i já si dávám ještě lhůtu minimálně půl roku, než předstoupím před včelařskou veřejnost s věrohodně a jednoznačně doloženými daty. Navíc chci svá pozorování konzultovat s dalšími odborníky a přírodovědci. Ale alespoň drobné

Co říká věda

Co vás při pozorování života včelstva nejvíce zajímá? Vyloženě se těším na dobu, kdy se ve včelstvu něco děje. Například během snůšky, když včely nosí do úlu sladinu a pyl. Matka ploduje přímo do buněk za doprovodu své svity úlových včel. Nebo když začínají zastavovat mezistěny. Prostě vidíme, jak v přirozeném prostředí včelstvo jako celek funguje.

Kam dát kamery i osvětlení, to byl zpočátku velký problém

postřehy. Pracovně jsem například nazval některé dělnice „propolisovými včelami“. Tyto včely se zabývají v průběhu léta a hlavně na podzim potahováním stěn, vrcholků buněk a veškerého zařízení v úlu propolisem. V této věci už se blížím ke konečnému závěru, protože si myslím, že jsem „propolisové včely“ dostatečně prozkoumal, abych z toho mohl udělat závěry. Výsledkem dalšího pozorování byl například podle mne i fakt, že existují, pozor opět pracovní název, „včely ošetřovatelky“. Jsou to dělnice, které vyhledávají v úlu další včely, napadené například

roztočem Varroa, a tohoto roztoče přímo z té napadené včely odstraňují. Sama včela se chová málem jako v kosmetickém salonu. Roztáhne křídla, pokrčí nohy a je „ošetřovatelkám“ k dispozici. Nechá je po sobě lézt a činit, co uznají za vhodné. Mám kamerou zaznamenanou situaci, kdy se včela „ošetřovatelka“ snaží kusadly roztoče uchopit nebo alespoň prvním párem nohou sundat. Samozřejmě z klientky neodstraňují pouze roztoče, ale také zbytky pylu, které jí ulpí na těle, nebo zbytky nečistot v chloupkách.

Celý projekt je vaše soukromá iniciativa, nebo s někým spolupracujete? Zatím jsem především spolupracoval sám se sebou. A to i finančně. V současné době se mi nabízejí i některé výzkumné ústavy z Čech, a protože pracuji v zahraničí, tak i ze zahraničí. Samozřejmě budu se zmíněnými institucemi spolupracovat rád, ale můj současný největší partner je projekt „Bez medu to nejde“ a jeho ředitel J. Cafourek, se kterým pracujeme na vyloženě dobrovolné bázi. Osobně bych byl rád, kdyby moje iniciativa zůstala na nekomerční bázi. Ozývá se mi totiž mnoho lidí i firem, kteří nabízejí pomoc, ale vždy se to nějak zvrhne k penězům. Já bych si přál, aby to zůstalo ve stejné tzv. „panenské rovině“ jako dnes. A také se rád o poznatky podělím. Téměř vše, co já, uvidíte na www. VcelyOnline.cz, kde jsou přímo vstupy do jednotlivých kamer. Na youtube.cz/ VcelyOnline také naleznete záznamy a samozřejmě můžeme přímo diskutovat přes Facebook/VcelyOnline. kaa

Včelařská praxe

Nosemová nákaza – rizika i snadná léčba Nosemová nákaza, vyvolaná parazitem Nosema apis a ceranae, způsobuje úplavici a má i jiné závažné vedlejší účinky, jako je například snížený výnos, zvýšené zimní ztráty, kratší životaschopnost a zvýšený sklon k tiché výměně. Nosemová nákaza (nosemóza) je v angličtině známa také pod názvem “Spring Dwindling disease„ neboli jarní oslabení, protože s příchodem teplejšího počasí včely vylétají z úlu, aby se vyprázdnily, a tak míra onemocnění sice často klesne, ale nakažená včelstva nebudou v tak dobrém stavu jako neinfikované včely. Mnohá včelstva se sice do léta se uzdraví, ale část medné produkce je ztracená. Kromě správného ošetřování, jako zbavování včelstev stresových faktorů a poskytování dostatečných živin, je v současné době jedinou možností léčby antibiotikum

Fumagilin. Krom faktu, že u nás není povolený, mnoho zahraničních včelařů přestalo tento přípravek používat, protože vypozorovali příliš rychlý rozvoj včelstev, který téměř znemožnil jakákoliv protirojová opatření. Přípravek byl také v několika zemích stažený z trhu kvůli přítomnosti antibiotických reziduí ve včelích produktech. V ČR je použití Fumagilinu stejně jako i jiných antibiotik naštěstí zakázáno. Existuje však nová přírodní alternativa pod názvem VitaFeed Gold, což je přírodní biostimulant, který zajišťuje regulovaný rozvoj plodu, stimuluje vývoj včelstva a je zejména účinný, když ho ve správný čas aplikujeme do včelstva infikovaného nosemózou. Vyrábí se na bázi přírodního výtažku z řepy a melasy. Přípravek neobsahuje žádná antibiotika a nezanechává ve vosku ani medu

žádná škodlivá rezidua. V současné době probíhá certifikační řízení pro ČR. Jeho aplikace je velice jednoduchá. Připravte si 10% roztok VitaFeed Gold v cukrovém sirupu (50% vody a 50 % sacharózy). Na jeden litr potřebujete 100 ml přípravku a 900 ml sirupu. Pomocí velké stříkačky aplikujte pomalu roztok přímo na včely do uličky mezi plásty, přičemž použijte 100 ml tohoto roztoku na každé včelstvo. Zmíněnou dávku na včelstvo použijte pětkrát; jedno ošetření každý druhý den po dobu devíti dnů. Nejvhodnější termín aplikace je na podzim po vyjmutí medníků při posledním krmení v roce nebo na jaře po prvních pročistných proletech. Jan Löffelmann, učitel včelařství, [email protected]

květen 2013 l 161

Jak to dělám já

Termosolární úl, metla na varroázu Dosud jsem se spolu s mými váženými spoluautory, prof. RNDr. Vítězslavem Bičíkem, CSc. a doc. RNDr. Jiřím Vagerou CSc., vyjadřoval k problematice rojivosti a moru včelího plodu. Nyní, po dalších letech poctivé výzkumné práce uzrál čas, aby byla učiněna přítrž řádění varroázy. Vytvořil jsem, s výbornými výsledky otestoval a právně ochránil principielně novou metodu hubení roztoče Varroa destructor a také unikátní zařízení k její aplikaci. Toto zařízení jsem nazval Termosolární úl. Je to zřejmě jediný úl na světě, který dokáže během července a srpna sám vyhubit (či dramaticky eliminovat) populaci roztoče Varroa destructor. Bez použití jakékoli chemie a při zachování klasické tvarové i funkční koncepce moderního nástavkového úlu. Výsledky dávají jasně tušit, že tyto úly disponují reálným potenciálem úplného vyhubení varroázy. Očekávám proto, že ji vyhubí všude tam, kde budou zavedeny do praxe. Ale k tomu povede ještě hodně dlouhá a nesnadná cesta. Funkční podstatou metody je dávno známý a přece v praxi nevyužívaný poznatek, že roztoč Varroa vyloženě nesnáší vzestup teploty nad 40 °C. Za této teploty jsou narušeny jeho životní funkce. Nekoordinovaně se pohybuje, padá z plástů i včel a brzy hyne. Potřebnou tepelnou energii v termosolárním úlu získáváme ze slunečního záření na speciálních aktivních površích a tu šíříme sáláním do oblasti plodového tělesa. Termosolární zařízení (které je trvalou součástí úlu) po aktivaci včelařem s jistotou do tří hodin zahubí veškeré roztoče a jejich vývojová stádia pod víčky v zavíčkovaném plodu. I kdekoli jinde v plodovém tělese. V našich zeměpisných šířkách trvá zhruba hodinu dosažení nejnižší účinné teploty 40 °C. Během dalších dvou hodin jejího působení jsou usmrceni všichni roztoči a jejich vývojová stádia v celém prostoru plodiště. Právě na zavíčkovaném plodu se jich drží nejvíce, a proto je již při první aplikaci zahubeno nejméně 80 % všech roztočů ve včelstvu. Účinnost zařízení je mnohem vyšší, než u jakékoli jiné letní metody hubení roztoče. Při opakovaném použití (3x4x ročně) roztoče zcela vyhubí. K aktivaci termosolárního zařízení stačí několik vteřin. Včelař pouze sejme uteplenou střechu úlu a tím aktivní povrch vystaví paprskům. Slunce jeho prostřednictvím plodiště úlu ohřeje. Léčba probíhá za letního slunného dne, většinou od 11. do 14. hodiny. To při okolní teplotě nejméně 28 °C. Tyto údaje jsou platné pro dosud testované tenkostěnné úly. Je vysoce pravděpodobné, že v úlech uteplených postačí i nižší venkovní teplota. Nehrozí možnost poškození včel, či jejich plodu. Zařízení totiž plně respektu166 l Včelařství

je skutečnost, že plod snáší mnohem vyšší teploty než dospělé včely. Protože léčba probíhá za otevřeného česna, mohou se dospělci všech kast vzdálit z dosahu vysokých teplot do chladného podmetu. Mateří mřížku nesmíte v této době používat a léčbu většinou provádíme po vy-

Obrázek č. 1

točení posledního medu v červenci a jejím odstranění. Metoda je velice vhodná pro velkovčelaře, protože je nezávislá na elektrické energii a je až k neuvěření jednoduchá a rychlá. Vyléčit s ní třeba i stovky včelstev denně jednou osobou je maličkost. Včelař totiž může večer předchozího dne své úly obejít a každému sejmout úlovou střechu. Druhý den sluneční svit roztoče zabije. Pak včelař jen nasadí opět střechy. Možnost vzniku rezistence roztočů na takto vysoké a několik hodin působící teploty vůbec nepřipadá v úvahu. U včely indické stačí pouhý rozdíl 3,5 °C mezi teplotou plodu trubců a dělnic k tomu, aby se roztoč držel výhradně na plodu trubců, vychovávaném při 33 °C. Na plodu dělnic o teplotě 36,5 °C již neumí žít. Protože jde o obligátně stenotermní druh, roztoč za statisíce let tento směšně nízký teplotní roz-

díl 3,5 °C nepřekonal. Zde však hovoříme o aplikaci teploty mnohem vyšší. Účinné teplotní rozmezí léčby činí 40-55 °C. Mnozí včelaři učinili nemilou zkušenost, když ponechali matku s doprovodem v klícce v rozpáleném autě. Včely horko zahubilo. Budou proto plni obav namítat, že takto vysoké teploty zákonitě poškodí včely a zejména plod, který se nemůže od zdroje sálavého tepla vzdálit. Nic však nenaznačuje, že by byl plod při termosolární léčbě jakkoliv ohrožen. Této klíčové otázce jsem věnoval mimořádnou pozornost. Ani mladuškám zmíněná teplota nevadí a necítí potřebu se z dosahu horka vzdálit. Líhnou se nepoškozené ještě při teplotě 55 °C a po plástech se normálně pohybují. To proto, že zařízení využívá známého fyzikálního jevu, kdy úměrně vzrůstu absolutní teploty zároveň klesá relativní vlhkost vzduchu. Namísto běžných 60 %, činí v čase léčby v plodišti relativní vzdušná vlhkost asi jen 10 -15 %. Připomínám, že při takto extrémně nízké relativní vlhkosti vzduchu snese i člověk v sauně teplotu vyšší než 100 °C. Tedy asi o 100 % vyšší než jsou vyvinuté maximální teploty v termosolárním úlu. Přitom člověk vykazuje mnohem méně příznivý poměr objemu těla vůči jeho povrchu. Nemůže se tedy odparem vody z povrchu těla chránit před přehřátím zdaleka tak účinně, jako štíhlé včelí larvy či mladušky. Starší včely uzavřené v parotěsném chitinovém krunýři se sice nemohou ochlazovat odparem vody z povrchu těla, ale mohou se od zdroje sálavého tepla libovolně vzdálit. Tím se metoda termosolárního ohřevu stává přísně selektivní a zásadně se liší od jiných metod tepelného ošetření, založených na ohřevu všech včel a jejich plodu stejnou teplotou v uzavřených úlech. Pokud totiž včelstvo v úlu uzavřeme, nelze k hubení roztoče užívat vysoké a přesně neregulované teploty. Důvodem je, že vysoké teploty nesnášejí dospělé včely. Ty nemohou uzavřený úl opustit a ohřev by je zabil. V utěsněném a horkém úlu uzavřené dospělé včely totiž vyvrhováním kapek vody zvlhčují vzduch a snahou o větrání svalovou prací dále ohřívají svá těla. Zvýšená vlhkost vzduchu v kombinaci s horkem vedou v konečném výsledku k jejich zapaření, přehřátí a úhynu. To poznal mnohý včelař i za běž-

Jak to dělám já ných teplotních podmínek, když převážel roj v igelitovém pytli na stanoviště. Včely se cestou zapaří a uhynou. Pro vodu nepropustný tělní pokryv dospělým včelám (na rozdíl od mladušek a plodu) brání v ochlazování výparem z povrchu těla. V termosolárním úlu s otevřenými česny, suchým vzduchem a odstraněnou mateří mřížkou, je usmrcení včel zapařením, udušením i horkem předem vyloučeno! Pochybující včelaři nechť uváží, že obecně známým důkazem pravdivosti mých slov je přežívání kolonií vos, vosíků a sršní v plechových garážích a stavbách s plechovými střechami. Nebo dokonce v plechových skříních elektrických zařízení. Také zde teplota v létě vzrůstá až na skoro 50°C. A tento hmyz a jeho larvy zde přežívají bez obtíží, díky velmi nízké relativní vlhkosti vzduchu a možnosti dospělců vzdálit se ze zóny příliš vysokých teplot. U včely medonosné je tomu

kostěnných úlech, kde výborně funguje. Je jisté, že v úlech uteplených bude fungovat ještě lépe a zřejmě také za nižších teplot. Očka musejí být v čase léčby vždy uzavřena a na drátěné dno pouze položíme durafolovou fólii. Česno zůstává v čase léčby zúženo, ale po celé šíři úlu otevřeno. Protože je česno nejníže položeným bodem v úlu, tepelné úniky jím nejsou velké. Výbornou zprávou je, že dílčí zařízení hubící roztoče (termosolární úlový strop) je snadno aplikovatelné na veškeré shora přístupné úly. Ve vztahu k pracnosti (nikoli účinnosti) za ideální považuji zakoupení originálního termosolárního úlu jako celku. Ten má totiž parametry cíleně uzpůsobené k ideální aplikaci celého komplexu technologií Rašovské metody (protirojový chov trubců, správná dynamika včelího díla ve vztahu k moru, hubení roztočů bez chemie termosolární technologií).

Obrázek č. 2

pod rozpálenými střechami stejně, což jsem u volně žijících včel studoval několik let. Za zmínku stojí, že jsem našel včelstvo, které takto dle místních rodáků žije bez jakékoli chemické léčby varroázy již 17 let! Já sám mohu potvrdit, že přežívá bez jakékoli léčby 7 let. Veškeré jeho roztoče hubí v létě pouze žár plechové střechy nad jeho plodištěm. Právě toto vitální a plodné včelstvo produkující roje, mě přivedlo na myšlenku konstrukce termosolárního úlu. Termosolární úl neobsahuje žádné pohyblivé prvky a interní tepelné zdroje. Nehrozí tedy jejich porucha, či opotřebování. Léčbu zařízení vykonává zdarma. Nehrozí nebezpečí požárů, na rozdíl od zařízení na bázi elektrického ohřevu. Účinnost metody byla testována v ten-

Další dobrou zprávou je, že originální termosolární úl, vytvořený pro podmínky ČR, pracuje s rámkovou mírou 37 x 30 cm, která je tuzemským včelařům důvěrně známa z úlu Čechoslovák. Právě tato míra je pro danou technologii ideální ve všech směrech. Metoda funguje u úlů stojanů i ležanů. V ČR a SR budou brzy tyto výrobky vyrábět autorizovaní výrobci a bude možné si je objednat. To jak originální termosolární úly, tak samostatná zařízení na zabíjení roztočů. K aplikaci na běžné, shora přístupné úly, jakékoli rámkové míry. Fotografie na obr. 1 zachycuje pětidenní spad samiček roztoče Varroa po termosolární léčbě jediného včelstva. Včelstvo bylo v červenci pro potřeby pokusu účelově posíleno o nástavek trubčího plodu

z několika úlů, čímž byl několikanásobně navýšen počet roztočů. Takto masivně zamořené včelstvo by nemělo šanci přežít. Všichni zde zachycení roztoči byli jednorázově zahubení termosolárním ohřevem pod víčky zavíčkovaného plodu. Průběžně vypadávali mrtví z buněk plástů, při líhnutí mladušek a trubců. Celkový spad činil během 16 dnů asi trojnásobek počtu roztočů na této fotografii. Při kontrolní podzimní fumigaci padalo ze včelstev v létě klasicky ošetřených gabony 50-200 samiček. U včelstev pokusných, s uměle navýšeným počtem roztočů a v létě dvakrát léčených termosolární technologií, jich průměrně spadlo jen 9 kusů na včelstvo. U včelstev v létě třikrát ošetřených, byl roztoč zcela vyhuben. Z obr. 2. je patrné, že tepelné ošetření hubí pod víčky plodu jak dospělé samičky s načervenalým tělním pokryvem, tak samičky mladé, dosud slámově žluté. Termosolární ošetření nejen vykazuje rekordní účinnost v hubení roztoče ve srovnání s metodami chemickými, ale také zasahuje populaci roztoče plošně, napříč všemi jeho vývojovými stádii. Mimořádně cenné je, že je to metoda určená k aplikaci v podletí, kdy nelze mnohé chemické přípravky použít. Pokud je aplikována brzy po posledním vytočení medu, vyhubí roztoče dříve, než stihnou jakkoli poškodit zimní generaci včel. Součástí patentované technologie je také modifikace výrobku, umožňující roztoče zabíjet s využitím umělého tepla. To je použitelné například v kočovných vozech. Podmínkou je ale napojení zařízení na zdroj elektrické energie. Tyto úly i metoda sama jsou právně chráněné také na Slovensku a jejich ochranu se snažíme rozšířit i do jiných zemí. Nelicencovaná (i domácí) výroba či užívání této technologie jsou proto nezákonné! Ačkoli mě osobně metoda šokuje svou bezpečností, levností a účinností, trvám na jejím precisním otestování nezávislými významnými včelaři. Pokud také oni potvrdí její účinnost a bezpečnost, rozjede se naplno výroba termosolárních úlů pro veřejnost. O výsledcích tohoto testování budu včelaře včas a pravdivě informovat. Jsem hluboce přesvědčený, že kombinace Rašovské metody s termosolárními úly je včelařením budoucnosti, za ceny současnosti. Termosolární úly také umí ohřát plodiště v předjaří a tím urychlit vývoj včelstev. Pro vážné zájemce o Rašovskou metodu a termosolární úly připravujeme knihu na dané téma. Zájemcům rád odpovím na e-mailu: [email protected] RNDr. Roman Linhart

květen 2013 l 167

Nasavrky informují

Březen v Nasavrkách V Nasavrkách neboli na samém vršku, jak bývá vysvětlován původ názvu obce, která se nachází v nadmořské výšce okolo 500 m, se téměř po celý měsíc březen držel sníh a mráz. Doufáme, že nepříznivé počasí se příliš neodrazilo v hodnocení březnových akcí návštěvníky SOUV-VVC, o. p. s., ale naopak, že ocenili například naši snahu přivolat jaro a teplo třeba i prodejní výstavou „Přišlo jaro do vsi“, kterou jsme uspořádali ve dnech 23. – 26.3. Kromě okolních základních a mateřských škol, obyvatel Nasavrk a přilehlých obcí si

symboly jara a Velikonoc mohli prohlédnout i účastníci zasedání republikového výboru ČSV. Neoficiální závěr výstavy pak ještě mohli zhlédnout i budoucí učitelé včelařství. Ti se navíc plně a s chutí věnovali lekcím prezentačních dovedností. Na našem Včelařském pátku dne 16. 3. přednášeli Jan Kolomý a František Texl. Účast byla vysoká a diskuse velmi dlouhá. Poslední diskutující opouštěli prostory školy až po půlnoci. Studenti 3. ročníku již znají jména všech, kteří prověří jejich znalosti při závěrečných zkouš-

kách v červnu. Složení komise lze zjistit na webu SOUV-VVC, o. p. s.: www.souvnasavrky.cz. V březnu se ve dnech 12. a 13. 3. v Nasavrkách rovněž uskutečnily odložený seminář zástupců Státní veterinární správy a Okresních organizací ČSV a Seminář pro chovatele matek, který celý březnový maraton zdejšího SOUV-VVC, o. p. s. zahájil. Mgr. Bedřich Svoboda, ředitel SOUV-VVC, o. p. s.

Ze života ZO ČSV

VII. Včelařská akademie v Otrokovicích se vydařila Mezinárodním dnem vzdělanosti je vyhlášen 7. duben. Právě na tento den připravili včelaři OO ČSV, o. s., Zlín již po sedmé svůj vzdělávací cyklus odborných včelařských přednášek, který organizují každé dva roky. Včelařské akademie byly již tradičně pořádány v městě Fryštáku. Vzhledem k ekonomickým, technickým i estetickým podmínkám nabídli radní z města Otrokovice včelařům, aby uskutečnili včelařskou akademii v novém kulturním domě Otrokovické Besedy. Vedení OO ČSV Zlín se rozhodlo tuto nabídku i pro dobrou dopravní dostupnost a vybavení kulturního domu přijmout. Nabídka byla pro zkvalitnění celé akce velmi lukrativní. Sál kulturního domu jsme důstojně vyzdobili včelařskou symbolikou a ústředním heslem „Život včel je životem včelaře“, pódium zkrášlili květinovou výzdobou, šerpami OO ČSV Zlín, Krajského koordinačního výboru, vlajkami i reklamními poutači v sále i před vchodem do kulturního domu. V chodbách i po stěnách v sále byla instalována fotogalerie s barevnými obrazy s motivem života včel i krásné přírody. Na velkých panelech jsme vystavili fotodokumentaci z včelařské činnosti OO ČSV Zlín, základních organizací i z činnosti včelařských kroužků mládeže. Součástí VII. Včelařské akademie byla II. Regionální výstava včelařských pomůcek, techniky, potřeb a nabídka včelích produktů. V 9:00 hodin Včelařskou akademii slavnostně zahájil předseda OO ČSV Zlín J. Studeník. Záštitu nad celou akcí převzal hejtman Zlínského kraje MVDr. Stanislav Mišák a starosta města Otrokovice pan Mgr. Jaroslav Budek. Slavnostní zasedání pozdravila i ředitelka Agrární komory Zlínského okresu Ing. Jana Brázdilová. Jmenovaní podě168 l Včelařství

Účastníci cyklu včelařských přednášek

kovali organizátorům za přípravu této náročné vzdělávací včelařské akce nejen krajského, ale i celorepublikového významu. Po vystoupení zmíněných představitelů setkání včelařů zpříjemnily pěkným kulturním vystoupením tanečnice skupiny Anife a Karida pod vedením paní Lenky Navrátilové. Pak již následovaly odborné přednášky. Předseda RV ČSV RNDr. Václav Švamberk nás seznámil se současným stavem v ČSV a perspektivních záměrech českého včelařství. Druhá část jeho přednášky pojednávala o vlivu a významu pylu pro včely, přírodu i pro člověka ve zdravé výživě. Druhou odbornou přednáškou seznámil účastníky doc. RNDr. Vladimír Ptáček CSc. s problematikou ošetřování včelstev v nástavkových úlech. Třetí poutavá přednáška Ing. Dalibora Titěry, CSc., byla o zajímavostech života a chování, mimořádných jevech a dovednostech včelího společenství. Nejsledovanější přednáškou bylo pojednání MUDr. Radka Hubače o vlivu včelích produktů na naše zdraví. Všechny tyto přednášky vzbudily značný zájem, což se promítlo i do zajímavých dotazů v diskusi.

Jaký je celkový dojem z Včelařské akademie? Dokonalá organizace, vysoce kvalitní přednášky, příjemná kultura prostředí i přehledná výstava včelařského vybavení. Za to všechno patří poděkování organizátorům, zejména předsedovi OO ČSV Zlín př. Studeníkovi i obětavým členům výboru i včelařům z okolních ZO, kteří se na přípravě akademie podíleli. Co je však nejdůležitější, to jsou sponzoři, kteří svou morální i finanční přízní naši akci štědře podpořili. Jsou to zejména: E-on, s.r.o. – jako hlavní partner, RV ČSV, o. s., Praha, Zlínský kraj, ekofond Magistrátu města Zlín, města Otrokovice, Fryšták, Plemenářské služby a. s. Otrokovice – Kvítkovice, TOMA, a. s., Otrokovice a Greiner s. r. o., Slušovice. Patří jim naše poděkování. Každý účastník obdržel po vyslechnutí odborných přednášek certifikát o absolvování VII. Včelařské akademie, včelařskou tašku s obsáhlým sborníkem přednášek, akademické satirické noviny a spoustu upomínkových předmětů a zajímavostí o Zlínském kraji. Závěrem otázka: Jaký vývoj našeho včelařství nás v budoucnu čeká, co nám přinesou změny v naší společnosti i v samotném včelařském dění? Budeme se ještě také těšit na VIII. Včelařskou akademii nebo nám vývoj ve společnosti přinese i nové proměny, na které musíme operativně ve prospěch našeho včelařství reagovat? Doufám, že přes všechny trable zůstane naší hlavní cestou snaha – stále bojovat za rozkvět našeho včelařství. Josef Okál, čestný člen OO ČSV Zlín, o. s.

Rostliny očima Mojmíra Pagače

Trnka

Trnku obecnou neboli slivoň trnku popřípadě latinsky Prunus spinosa známe jako jednoho z poslů jara. Má drobné bílé květy a v době, kdy se objevují, vládne zpravidla studené počasí. Včely si tak v málo příznivé době přece překvapivě přijdou na nektar i pyl. Mimochodem, pyl trnek je matně skořicově žlutý. Trnka patří do čeledi růžovitých. Květy jsou pravidelné a tyčinky četné. Trnka roste planě na volných plochách, na krajích lesů, podle řek a cest a na mezích, kterých už je dnes poskrovnu. Vytváří kořenové výhonky, které časem tvoří další keř. Souvislý keřovitý porost mnohých mezí tvoří ve skutečnosti rozrostlý jedinec. Neproniknutelné keře jsou útočištěm mnoha ptáků i drobné zvěře. Trnky chrání svými trny i různé listnaté stromky, které by jinak zničily okusem srnky nebo jiná vysoká zvěř. V minulosti se v některých germánských jazycích používalo pro tento keř jméno Slagthorn. První část tohoto slova můžeme spojovat s termínem schlagen, což německy znamená sloveso tlouci nebo šlehati. Potažmo z toho můžeme vyvodit, že trnité větve keře mohly sloužit jako zbraň. Plody trnek jsou peckovice, které mají až 15 mm v průměru. Jsou modravě ojíněné a mají trpkou chuť. Ta citelně mizí, když plody přemrznou. V historii na severu, kde se nedala pěstovat réva vinná, používali plody trnek k výrobě ceněného vína. To se konečně nevyhnulo ani našim zemím a na Vysočině vyrábějí trnkové víno dodnes. Když už pro nic jiného, tak se z něj prý dá vypálit dobrá slivovice.

Třezalka tečkovaná Latiníci ji označují jako Hypericum perforatum. Český název je odvozen ze staroslovanského slova trezati, což prý znamená něco jako děrovat. Latinské adjektivum perforatum znamená totéž, tečky ale i dírky. Asi předkům tmavé tečky připomínaly dírky. Další možností je i fakt, že tečky jsou vlastně žlázky, které jsou, podíváme-li se na list proti světlu, průsvitné. Lidový název je logičtější. Rostlině říkali bylina sv. Jana nebo 170 l Včelařství

dokonce krevnička. Německy se třezalka jmenuje Tüpfel Johanniskraut, tedy tečkovaná bylina sv. Jana. Asi máme na kytičky stejné názory. Ono totiž stačí rozemnout její listy a pochopíme, odkud se vzala legenda o krvi v dlaních jmenovaného světce. Ty zmíněné tečky obsahují barvivo hypericin (stejně jako květy) a další éterické oleje. Jednu dobu se rostlina dokonce používala jako barvířka k barvení na žluto nebo do oranžova. Třezalka kvete zářivě žlutě od května do září a patří mezi třezalkovité. Plodem jsou tobolky s mnoha semeny, ale rostlina se může množit i vegetativně z oddenku. O jejím přínosu pro včely nepanují jednoznačné názory. Někdo dokonce tvrdí, že se jí včely vyhýbají. V každém případě je to uznávaná léčivka a vědecký výzkum již prokázal mnohé antibakteriální účinky a prý může sloužit jako an-

tidepresivum. V lidovém léčitelství se účinné látky získávají jejím macerováním v oleji, který se po několika dnech zbarví dočervena. Používá se na popáleniny, vřídky, kožní ekzémy a podobně. Bohužel tato léčba má i negativum. Ošetřená pokožka je světlocitlivá, takže pozor na sluníčko!

Vrbovka úzkolistá Bylo to na Vysočině. Vykáceli povolenou plochu lesa a na dřevařskými stroji poškozené půdě se rychle objevila později až metr vysoká růžovo-fialově kvetoucí trvalka. Byla to vrbovka úzkolistá, Epilobium angustifolium. Američané ji nazývají dost nadneseně Rosebay, tedy růžový strom. Italové, věrni staré tradici, Epilobo a mně se zase líbí německé Waldweidenröschen, tedy „růžička na louce u lesa“. Ale jako obyčejně, všechno je jinak. Vrbovka je migrant, který pochází z chladných a drsných zemí na severu. Roste na Svalbardu a na Islandu jí říkají „Dunurt“. Její širokolistá příbuzná je dokonce národní rostlinou Grónska. Vrbovka patří do čeledi špalkovitých, Onagraceae. Lodyha je většinou jednoduchá, zřídka chudě větvená, často červenavě naběhlá, lysá, jen v horní části řídce přitiskle pýřitá, báze lodyhy nedřevnatí. Listy jsou střídavé, poměrně

četné, přisedlé až krátce řapíkaté. Jejich čepele bývají nejčastěji čárkovitě nebo podlouhle kopinaté až podlouhle eliptické. Květy jsou růžové, nachové, fialové, čtyřčetné a mají čtyřlistý kalich umístěný na okraji trubkovité číšky. Mají jedinou čnělku s bliznou. Tyčinek je osm. Plodem vrbovky je čtyřhranná tobolka bohatě zásobená semeny s vlákny, které sebemenší pohyb vzduchu rozptýlí na velké vzdálenosti. Přírodovědec Gjessing v roce 1984 spočítal, že jedna tobolka vydá za jeden rok kolem 80 000 semen. Vrbovka vylučuje nektar chráněný proti dešti, ale přístupný pro včely. Ty svůj sosáček orientují podle pestíku přímo ke zdroji. Nektar je velmi světlé barvy. Má velmi sladkou vůni a obsahuje až 50 % cukrů. Německé pokusy prokázaly, že vrbovka poskytne až 240 kg medu z 1 ha za předpokladu, že ji opylují včelstva dostatečně silná. Nektarem i pylem je vrbovka tříhvězdičková. Vrbovka je také jako většina pupalkovitých oblíbená léčivka. Na severu z ní vařili čaj, a dokonce ji jako náhradu za ten čínský vyváželi z Ruska do Anglie. Také se tam prý jedla jako chřest, kořenové výhonky hospodyně vařily, sušily, mlely na mouku nebo je tam rozvařené servírovaly jako kaši. Inu, jiná země……

Představujeme

Med medovicový z Třeboňska Petr Vok, Jakub Krčín, Rožmberkové, Schwarzenberkové, Zlatá stoka, biosférická rezervace UNESCO, plavba po Lužnici, kapři v síti i na udici, kapří hranolky, pivo Regent, Svět, Rožmberk. Stačí zaslechnout jen jeden z těchto pojmů a okamžitě se vybaví Třeboň nebo Třeboňsko. Kraj rybníků a černého zlata – rašeliny na jihu Čech. Rovinatá krajina je prostoupena rybničními sítěmi s více než 450 rybníky a umělými vodními kanály. Jedná se tak o největší koncentraci rybníků v České republice. Oblast s absencí průmyslu, ale s dominantním rybářstvím, lesnictvím a zemědělstvím je zdrojem přirozeného prostředí pro život včel, a proto poskytuje naprosto přírodní zdroje pro včelí produkty. Rodinná včelí farma Nevěnovat se včelaření v této panensky čisté přírodě by byl naprostý hřích. To si uvědomil i Ing. Petr Sedláček, který zde se včelařením začal v roce 2004. Jeho 90 včelstev je umístěno bezprostředně v blízkosti rozvodí Lužnice, resp. Staré a Nové řeky, v přírodním, civilizací a zemědělstvím nedotčeném území v těsném sousedství národní přírodní rezervace Stará řeka v CHKO Třeboňsko. V této lokalitě lužního lesa převažují duby a borovice přizpůsobené svými kořeny vysoké hladině spodní vody. Ty jsou také nejdůležitějšími stromy z hlediska produkce medovice. Kromě dřevin zde rostou i pro včely atraktivní borůvky, maliny a krušina olšová. Z tohoto výčtu rostlin je zřejmé, že na Třeboňsku jsou větší předpoklady pro produkci medovicového než květového medu, a ten má také zcela nezaměnitelnou chuť. Rozšířené louky rostoucí velmi často na rašelinovém podloží nejsou pro včely příliš atraktivní. Jednak jsou udržovány

Kurz chovu matek Již několikátý kurz chovu matek proběhne dne 17. a 18. a 19. května 2013 na včelí farmě v Bučovicích. Program: - příprava chovatelských pomůcek - několik možných metod (při matce, v osiřelci – startéru, plnění startérů atd.) s názornou ukázkou - přelarvení (ukázka a vyzkoušení několika typů lžiček), přelarvovací systém Nicot, Jenter

pravidelně se opakujícím sečením, jednak díky půdě na nich převažují tvrdé ostřice, kterým tato půdní kyselost vyhovuje. Chov včel na včelí farmě Ing. P. Sedláčka je postavený na maximální míře nových poznatků a moderních systémech chovu. Cílem je dosažení produkce absolutně přírodních včelích produktů – medu, vosku, pylu, propolisu, mateří kašičky a jejich využití pro další zpracování na medovinu, medové pečivo a výrobu svíček.

ní době, snad i díky získanému ocenění (uvádím ho na víčku sklenice), narůstají prodeje přes e-shop a tvoří již cca 10 %. Menší množství medu prodám také při příležitosti konání farmářských trhů v Třeboni. V každém případě preferuji přímý kontakt a komunikaci se zákazníkem. Ten ocení, když mu vše vysvětlím a rád se vrací nebo doporučuje můj med svým spolupracovníkům a známým. Mnoho nových zákazníků jsem získal i díky vítězství v soutěži Regionální potravina,“ dodává Ing. Sedláček. Včelařské poradenství Doplňkem činnosti včelí farmy Ing. Sedláčka je i bezplatné včelařské poradenství. Ing. Sedláček je členem ZO ČSV. Z celkového počtu včelařů (cca 150) včelařů na Třeboňsku pokládá za nejaktivnější skupinu ve věku 30 – 40 let. I zde však chybí včelařský dorost.

Přihláška do soutěže Velké pracovní vytížení a nedostatek času neumožnily Ing. P. Sedláčkovi se přihlásit do soutěže Regionální potravina Jihočeského kraje dříve než v roce 2012. Motivem k tomuto odhodlání bylo, že chtěl zviditelnit zcela mimořádnou a specifickou chuť medovicového medu z Třeboňska. Tu ostatně oceňují i včelaři z jiných lokalit. „Vítězství v soutěži Regionální potravina Jihočeského kraje si velice cením. Při hodnocení posledních pěti ročníků považuji z hlediska kvantity medu za nejlepší ročník 2011. Naopak po kvalitativní stránce byl nejlepší ročník 2010. V každém případě osmdesát procent mého prodeje činí prodej medu ze dvora. Je to dáno i tím, že Třeboňsko je velice atraktivní krajinou pro cykloturisty, kteří přijíždějí v létě. Ti jsou také mými zákazníky a jejich přičiněním si odvážejí med z Třeboňska do celé republiky. V posled-

- tvorba oddělků – zásady, typy používaných úlků – plemenáčů - přidávání oddělků - výměny matek, jakými způsoby apod. Program s výkladem začíná v 08.30 hodin prezence od 8,00 hodin v sídle firmy Mírová 199, Bučovice. Pro hladký průběh prezence prosíme, abyste znali své číslo chovatele. Po všechny dny bude otevřena i naše malovaná prodejna. Prosíme o parkování podle instrukcí, které obdržíte před prodejnou (na parkovišti u polikliniky, v areálu apod. – nikoliv na ulici). Prosíme o dodržení začátku

Obal prodává Na základě vlastních zkušeností prodejce sklenic a dalších obalů pro včelaře se Ing. Sedláček snaží přesvědčit jiné včelaře o důležitosti obalu i jinak výborného medu a k tomu poznamenává: „Stále se mnoho včelařů mylně domnívá, že lze používat jakousi univerzální etiketu doplněnou razítkem příslušného včelaře. Stejně jako i u jiných druhů zboží, zákazník i med nakupuje očima. Je proto nutné používat vlastní originální, nápaditou etiketu. Já sám prodávám med v balení 960, 500 a 250 g. Stejně jako v jiných zemích i v České republice upřednostňují zákazníci stále více menší balení medu. Tomu je třeba přizpůsobit i vlastní etiketu, popř. atraktivní kartonový obal.“ Ing. Michal Vokřál, CSc.

programu. Cena 370,- Kč je včetně DPH, oběda, občerstvení a velmi dobrého perníku. Prosíme Vás o předběžné sdělení Vaší účasti telefonicky, mailem nebo písemně. Maximální kapacita 20 účastníků. Děkujeme za sdělení všem Vašim přátelům a těšíme se na bohatou účast. www.vcelarstvisedlacek.cz e-mail: [email protected] Včelařství Sedláček, Mírová 199, Bučovice, 685 01, Tel. Firma: 603 821 580

květen 2013 l 171

Co říká věda

Včelám svědčí kofein Při opylení platí bezmála stejná pravidla, jakými se řídí trh. Ze strany opylovačů je poptávka po květech s velkým množstvím sladkého nektaru. Ten nabízejí rostliny jako odměnu za opylení. Flóra se chová jako skutečný obchodník a nezapomíná na propagaci. Používá k ní barvy a vůně květů. Rostliny potřebují, aby si opylovači jejich květy dobře zapamatovali. Podobně jako v obchodním marketingu musí být proto i rostlinná reklama výrazná a pokud možno jedinečná. Čím více se vůně květu liší od vůní konkurenčních druhů, tím snáze a trvaleji si ji opylovač uloží v paměti. Zvyšuje to šanci, že se hmyz stane „věrným zákazníkem“ takové rostliny a pohrdne konkurenčními nabídkami jiných rostlinných druhů. Ve světě lidí někdy účel světí prostředky. Nepoctiví obchodníci slibují v reklamě nemožné na počkání a zázraky do tří dnů. Květová reklama rostlin však musí být pravdivá. Opylovač se nesmí při návštěvě květu napálit, protože příště by sháněl nektar a pyl někde jinde. Miliony let evoluce dovedly spolupráci mezi rostlinami a jejich opylovači k vybroušené dokonalosti. Všechny její jemné finesy vědci ještě neprozkoumali. Zcela nedávno s velkým překvapením zjistili, že některé rostliny využívají k nalákání opylovačů psychoaktivní látky. Kofein v nektaru Lákání opylovačů je jen jeden z mnoha životně důležitých úkolů rostlin. Dalším je odhánění škůdců a býložravců. K tomu rostliny využívají celý obranný arzenál. Jednu z účinných zbraní představují alkaloidy. K nejznámějším ochranným alkaloidům patří kofein a nikotin. Obě látky mají hořkou chuť a ve velkých množstvích jsou dokonce jedovaté. Tým vědců pod vedením Geraldiny Wrightové z univerzity v anglickém Newcastlu odhalil přítomnost kofeinu v nektaru, což na první pohled nedává smysl. Hmyzí opylovači včetně včely medonosné se hořké chuti alkaloidů vyhýbají. Proč by měly rostliny odrazovat opylovače kofeinem od svého nektaru? Geraldine Wrightová prokázala kofein v nektaru tří druhů kávovníků, konkrétně kávovníku arabského, kávovníku robusta a kávovníku liberijského. Nejvydatnějším zdrojem kofeinu se ukázal kávovník robusta. Jeho nektar obsahoval bezmála stejně kofeinu jako instantní káva. Nektar 172 l Včelařství

Zdroj fotografií: Wikimedia

Některé rostliny vylučují do nektaru kofein. Včelám sběr takového nektaru posiluje paměť.

Nektar citrusů obsahuje kofein. Hořká chuť tohoto alkaloidu je díky nízké koncentraci přebita sladkou chutí cukru. Efekt kofeinu na paměť včel je i v tomto případě výrazný.

Včely jsou ke květům kávovníku lákány nektarem, který u některých druhů obsahuje jen o málo nižší koncentrace kofeinu než rozpustná káva.

kávovníku liberijského měl ve srovnání s kávou obsah kofeinu asi třetinový a nektar kávovníku arabského asi desetinový. Možná ještě překvapivější je nález kofeinu v nektaru citrusů. Nektar v květech grapefruitu se množstvím kofeinu vyrovná nektaru kávovníku arabského. Nektar květů pomela má ve srovnání s grapefruitem kofeinu asi polovinu. Nektar pomerančovníku nebo mandarínky má hořkého alkaloidu ještě méně, ale rozhodně nejde o množství zanedbatelná. Jak nektar kávovníků, tak i nektar citrusů obsahuje velká množství sacharózy, glukózy a fruktózy, které jsou vydatným zdrojem pohotové energie. Sladká chuť těchto cukrů může hořkost kofeinu do určité míry „přebít“.

kofein byly v zapamatování vůně třikrát úspěšnější. Efekt byl patrný ještě po třech dnech, kdy si vůni spojenou s cukrem a kofeinem zapamatovalo dvakrát více včel než vůni provázenou pouhým cukrem bez kofeinu.

Nektar posiluje paměť Včely se obsahem kofeinu v nektaru kávovníků a citrusů od návštěvy květů odradit nedají. Zdá se, že rostliny dokážou vybalancovat obsah kofeinu a cukrů tak, aby hořká chuť kofeinu včely od nektaru neodpuzovala. Ostatně včelaři vědí, že včely celkem ochotně konzumují zbytky sladkých nápojů s kofeinem. Nabízí se ale otázka, proč rostliny nepotlačí únik kofeinu do nektaru úplně. Odpověď poskytly Geraldině Wrightové a jejím spolupracovníkům zajímavé experimenty. Vědci nejprve nabízeli včelám vůně různých květů, přičemž za volbu jedné vybrané vůně odměnili hmyz porcí cukerného roztoku. Polovina včel měla odměnu ochucenou malým množstvím kofeinu, druhá polovina dostávala čistý cukerný roztok. Druhý den vědci včely přezkoušeli. Včely odměněné roztokem obsahujícím

Duševní doping včel Detailní výzkum nervového systému včel odhalil, že kofein aktivuje Kenyonovy buňky v houbovitých tělíscích včelího mozku. Zároveň dochází k posílení spojů mezi nervovými buňkami centra pro chuť a čich a neuronem, který zajišťuje včele příjemné pocity. Tím vším se u včel významně upevňuje dlouhodobá paměť čichových a chuťových vjemů. Objev týmu Geraldiny Wrightové publikovaný v předním vědeckém časopise Science odhaluje další, dosud neznámý prostředek, kterým rostliny soupeří o přízeň hmyzích opylovačů. Pro rostlinu nepředstavuje „duševní doping“ jejích opylovačů velkou zátěž. Kofein si vyrábí v poměrně velkých množstvích na ochranu před býložravci. Do nektaru jej „přepustí“ jen velmi malé množství, protože v případě kofeinu v nektaru platí, že všeho moc škodí. Včely, které pozřou kofeinem obohacený nektar, si snáze zapamatují charakteristiky květu, jako jsou barvy, jejich vzor nebo vůně. Včely pak takové druhy rostlin při opylení upřednostňují a jiné druhy opomíjejí. Nelze dokonce vyloučit, že si včely mohou na kofein vytvořit návyk a stanou se na nektaru s tímto alkaloidem do určité míry závislé. Jaroslav Petr

Včelaři mezi paragrafy V lednu 2013 jste odpovídala na dotaz ohledně nutnosti zdravotních prohlídek u dohod o provedení práce uzavíraných s funkcionářem svazu. Měla se připravovat novela zákona o specifických zdravotních službách, která měla povinnost zdravotních prohlídek u dohod změnit. Došlo tedy k nějaké změně? J. V. Ano. S účinností od 1. 4. 2013 platí novela č. 47/2013 Sb., kterou se mění zákon č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. Tato novela mění § 59 odst. 1 písmeno b) tak, že zaměstnavatel zajistí vstupní lékařskou prohlídku mimo jiné vždy před uzavřením dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle zákona o ochraně veřejného zdraví prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy; zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též, má-li pochybnosti o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Co je riziková práce a hodnocení zdravotních rizik vymezuje vyhláška č. 432/2003 Sb., která stanovuje podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a další. Posuzuje výskyt a míru působení 13 faktorů pracovních podmínek - chemické látky, hluk, vibrace, neionizující záření a elektromagnetické pole, fyzická zátěž, pracovní poloha, zátěž teplem, zátěž chladem, psychická zátěž, zraková zátěž, biologické činitele, práce ve zvýšeném tlaku vzduchu. Z uvedeného vyplývá, že administrativní práce funkcionářů svazu není prací rizikovou, a tudíž není třeba před uzavřením dohod o provedení práce či pracovní činnosti zajišťovat lékařskou prohlídku. Dozvěděl jsem se, že prý existuje nějaká směrnice, dle které je každý včelař povinen mít udržovaný formulář Registr stanoviště. Bez něho údajně SZIF nemůže vyplatit žádné dotace. Má se jednat o evidenční interní formulář chovatele, který by měl mít včelař na svém stanovišti, kde by si měl zaznamenávat úbytky nebo přírůstky včelstev, druh matek, nákup a prodej včelstev, přemístění včelstev atd. Kde tuto směrnici najdu? L. P. Registr stanoviště včelstev existoval a byl upraven ve Vyhlášce č. 357/2001 Sb. o označování a evidenci koní, prasat, běžců a zvěře ve farmovém chovu a evidenci

drůbeže, plemenných ryb a včel. V tomto registru kromě jména, adresy hospodářství a registračního čísla chovatele a počtu včelstev se evidovala každá změna v počtu včelstev, přírůstky, úbytky, úhyn, přemístění a také příčiny úhynu a důvody přemístění (nákup, prodej). Tato vyhláška však byla zrušena novou vyhláškou č. 136/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti označování zvířat a jejich evidence a evidence hospodářství a osob stanovených plemenářským zákonem. Registr stanoviště včelstev již v nové vyhlášce není, je veden pouze registr chovatelů včel. Začátkem roku se odevzdává a vyšetřuje měl na varroázu. Zajímalo by mne, u jaké organizace musím měl odevzdat, když mám dvě stanoviště, každé na území jiné ZO a tyto ZO jsou každá v jiném kraji. Vloni a letos ji mám nově odevzdávat v ZO, kde mám včelstva umístěna. Můžete mi prosím napsat, kdo vyšetření platí. A ještě prosím o odpověď, jak je to s odběrem měli u nečlena svazu. V. S. S odpovědí jsem požádala o pomoc předsedu komise pro zdraví včel MVDr. Jana Krabce a člena komise MVDr. Bohumila Pantůčka. Povinnost vyšetření vzorku měli na varroázu vyplývá pro každého včelaře i nečlena svazu ze zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči, z platné Metodiky kontroly zdraví zvířat pro daný rok a obvykle i z nařízení o mimořádných veterinárních opatřeních k prevenci a tlumení varroázy, které vydávají jednotlivé KVS. Nesplnění této povinnosti je porušením veterinárního zákona a chovatel může být postižen sankcí vyměřenou příslušnou KVS. Ve výše uvedených obecně závazných právních předpisech však není určen způsob organizace odběru a odeslání vzorků do laboratoře. ZO ČSV to obvykle pro své členy organizují. Není to však jejich povinnost vyplývající z veterinárních předpisů. Organizace odběru probíhá buď tak, že chovatel předá své vzorky té ZO, ve které je členem, bez ohledu na to, že má další stanoviště včelstev někde jinde. Výsledky dostane ta ZO, která je odeslala, a s výsledky vyšetření měli seznámí dotčenou ZO. Nebo vzorky chovatel odevzdá v té ZO, na jejímž území se skutečně včelstva nacházejí, a každá z těchto ZO zajistí odeslání vzorků společně s mělí od svých ostatních členů. Vyšetření směsných vzorků zimní měli po nařízeném ošetření včelstev v rozsahu stanoveném KVS provádějí akreditované laboratoře, což jsou státní veterinární ústavy a Výzkumný ústav včelařský, s. r. o. Odesílání vzorků z jednotli-

vých ZO do VÚVč, s. r. o. je obvykle příslušnou KVS regulováno. Náklady za vyšetření vzorků hradí stát prostřednictvím příslušné KVS. Vzorky musí být odebrány a odevzdány k vyšetření do 15. 2. 2013. Vzhledem k výše uvedenému a také z logiky věci mi vyplývá, že nejjednodušší je vzorek měli předat podle příslušnosti k lokalitě ZO v témže kraji, tj. podle stanoviště včelstev. Pokud chovatel řádně odebraný vzorek odešle se žádankou sám do akreditované laboratoře, což se stává zejména u neorganizovaných včelařů, pak obvykle laboratoř cenu za vyšetření zahrne do celkové faktury pro příslušnou KVS. Pokud se neorganizovaný včelař dohodne s místní ZO, zaslání měli k vyšetření za všechny chovatele na svém území zajistí tato ZO. Alespoň pak nemusí zjišťovat u příslušné KVS, zda a s jakým výsledkem tento neorganizovaný člen splnil svou povinnost chovatele. Případná následná léčba se odvíjí jednak od výsledků laboratorní diagnostiky nebo i dále podle metodiky stanovené pro dané území místně příslušnou KVS. Pokud jsou stanoviště včelstev zmiňovaného chovatele ve dvou krajích, jedná se o dvě mimořádná veterinární opatření. Jestliže má některá ZO podezření, že chovatelem nejsou dodrženy stanovené postupy, např. proto, že jí nebyly dodány vzorky k zaslání k laboratornímu vyšetření, nebo jim je chovatel nepředložil, potom je její povinností svoje podezření písemně doručit místně příslušné KVS, nejlépe se žádostí o sdělení výsledku kontroly. Nejasnosti kolem odběru měli jsou způsobeny i nedostatečným dodržováním povinnosti registrace chovatele u té ZO, ve které není členem, ale kde má stanoviště včelstev. Z toho vyplývá nedostatečný kontakt ZO s tímto chovatelem. Povinnost registrace včelstev v ZO, na jejímž území jsou včelstva umístěna, členem jiné základní organizace, je historicky dána a je upravena ve Stanovách ČSV, o. s. v § 29 odst. 10. Problematice registrace včelstev je věnována též Směrnice ČSV, o. s., o registraci včelstev č. 3/2011. Neplnění této registrační povinnosti v konečném důsledku znamená právě nejasnosti ohledně léčení včelstev, v případě škody na včelařském majetku důvod pro zamítnutí příspěvku ze Svépomocného fondu ČSV a nepředložení potvrzení o umístění a počtu včelstev na území jiné ZO, než která vyplácí dotaci 1.D, nepřiznání dotace na tato včelstva.

Mgr. Jarmila Machová

květen 2013 l 173

Ze života ZO ČSV

Jedenáctá celonárodní pouť včelařů na Sv. Hostýně Na posvátné hoře Sv. Hostýn v malebném prostředí Hostýnských vrchů se bude dne 25. – 26. 5.2013 pořádat 11. celonárodní pouť včelařů. Toto překrásné prostředí mezi lesy má velké kouzlo, které nám dodává duchovní sílu pro náš život i život našich rodin. Do Hostýnských vrchů je vsazena krásná a třpytivá perla v podobě basiliky zasvěcené Panně Marii Vítězné – ochránkyně Moravy. Sv. Hostýn má své velké jméno nejen na Moravě, ale i po celé České republice. Na toto poutní místo putují po staletí nejen věřící s prosbou o pomoc a ochranu v těžkých životních chvílích. Již od 13. století se zde lidé utíkají pod ochranu Panny Marie, ve které spatřují přímluvkyni, oporu a záštitu před nebezpečími všeho druhu. Každý rok se tu také scházejí členové různých zájmových skupin. Od roku 2003 se i včelaři, jejich rodiny a příznivci připojili k mnoha dalším organizacím a spolkům, které organizují na Sv. Hostýně svou vlastní pouť. V letošním roce v neděli 26. 5. v 10.15 hod. budeme při slavnostní mši svaté společně prosit o ochranu a pomoc při každodenní práci a za dar zdraví, abychom mohli dobře pečovat o včely a rozdávali radost z jejich produktů. Poprosíme také za naše rodiny a také za všechny kamarády, kteří nemohou ze zdravotních důvodů být s námi, o jejich podporu a vzpomene na ty, kteří již nejsou mezi námi. Na naši tradiční včelařskou pouť přijíždí každý rok tisíce včelařů se svými rodinami. Přijeďte i Vy, ať vytvoříme společenství se svými rodinami

a přáteli. Zveme všechny včelaře bez rozdílu a náboženského přesvědčení. Je to milé setkání přátel, setkání spřízněných duší, a také prostor pro vznik nových přátelství. Budeme společně prosit o přímluvu u sv. Ambrože, který je patronem všech včelařů a vzorem díky své moudrosti nejen pro nás, ale také pro naše politiky. Pokloníme se i soše sv. Ambrože, kterou jsme nechali za naše včelařské peníze zhotovit, následně posvětit a dnes má své neodmyslitelné místo na tomto poutním místě.

Pro všechny, kdo se chtějí této velké včelařské slavnosti zúčastnit, připomínáme, že cílovou stanicí pro osobní automobily, autobusy a vlak je město Bystřice pod Hostýnem. Na poutní místo Sv. Hostýn jezdí autobusy místní dopravy dle potřeby. Záštitu nad touto krásnou slavností má hejtman Zlínského kraje MVDr. Stanislav Mišák a také předseda ČSV RNDr. Václav Švamberk. Za organizační tým Jan Bajza

Ambrožíci chtějí být připraveni Ve včelařském kroužku proběhla 23. března přednáška, která byla určena také rodičům našich členů, na téma – alergie. Sešli jsme se v salonku bývalého zámečku na statku pana Kotuly, kde mezi nás přišla paní MUDr. Franková, dětská alergoložka. Ta nás velmi srozumitelně seznámila s příznaky alergie na kousnutí hmyzem, jako jsou ovádi, mravenci, komáři a také alergie na bodnutí včelou, vosou, sršněm nebo čmelákem. Dozvěděli jsme se, jak taková alergie probíhá a jaká jsou u ní rizika. Také jak postupovat při výskytu alergické reakce od zarudnutí a svědění v místech vpichu nebo kousnutí, přes bolesti břicha, zvracení, poklesu krevního tlaku až 174 l Včelařství

po život ohrožující příznaky, jako je dušnost, ztráta vědomí a šok. Nyní už víme, jak zabránit alergickým reakcím při výskytu některých druhů pylů, které se začnou s příchodem jara v přírodě vyskytovat, a také jak zabránit alergickým reakcím z některých druhů potravin. Paní doktorka nás seznámila s informacemi, které látky vyvolávají alergie a jak v našem těle působí. Na závěr jsme si nechali zkontrolovat vybavení naší lékárničky. Dostali jsme radu čím ještě lékárničku vybavit pro případ poskytnutí první pomoci při úrazu nebo při projevu alergické reakce. Že chtějí být havířovští Ambrožíci připraveni, svědčí i další akce, kterou byl výlet v rámci přípravy na soutěž oblastního

kola Zlatá včela, a to do včelařského muzea v Chlebovicích. V muzeu se mohli seznámit s historií včelařství při prohlídce včelařských pomůcek, starobylých úlů a v Evropě ojedinělé sbírky medometů. V prodejně si mohli prohlédnout některé včelařské pomůcky, které se běžně nepoužívají. Soutěž včelařských kroužků proběhne letos v obci Rychvald, ve dnech 27. a 28. dubna. Věřím, že tak jako v minulých ročnících budou Ambrožíci vzorně reprezentovat náš včelařský kroužek a také město Havířov. Jiří Vavřík, vedoucí včelařského kroužku Ambrožíci [email protected] , www. ambrozici.unas.cz

Ze života ZO ČSV

Česká královská medaile v kraňské zemi včelařů Již dvě desítky let navštěvuji včelaře a včelařské instituce ve Slovinsku. Tuto zemi považuji za kolébku včelařství. Vždyť naše včelka „kraňka“ pochází právě z této překrásné jižní země. Chov včel zde má dlouholetou tradici a slovinští včelaři dali všemu systém a řád. Vznikaly zde v dávné historii velké chovné včelíny s více jak tisíci včelstvy, určené pro chov a tvorbu oddělků. Ty pak v několika tisícových množstvích putovaly lodí do celé Ameriky, Austrálie ale také Evropy. Vždyť prvním učitelem včelařství ve Vídni díky Marii Terezii se stal Slovinec Anton Janscha. Také tu mistrně zpracovávají všechny včelí produkty, u kterých umí využít i jejich léčebné síly. Na svých cestách po Slovinsku jsem také zavítal do včelařského muzea v Radovlici. Vystavené exponáty ukazují dobu minulou, která nás zavádí až na počátky turecké invaze v této zemi. Figurální úly z té doby nesou podoby Janičárů, pašových vojáků. Tyto úly měly nahradit zakázaný chov psů jako domácích hlídačů. Turečtí pašové totiž zakázali chov psů v domácnostech. Na tradici kočování poukazují krosny na zádech včelařů, kteří nosili ležaté úly v počtu až šesti na zádech do vysokých poloh na první jarní pastvy vřesu. Speciální kočovné dřevěné vozy s plovoucí letmo úložnou plochou zajišťovaly klidný přesun většího množství včelích úlů po kamenitých cestách. Důvtip slovinských včelařů se

projevoval i v konstrukci staveb včelínů, které se přizpůsobovaly daným podmínkám a prostředí. Velkou zajímavostí pro mě jako Čecha bylo objevení sbírky medailí. Skleněná vitrína ukrývala ve svých útrobách velké množství různých medailí. Mezi všemi ale kralovala velká zlatá medaile s českou Svatováclavskou královskou korunou. S údivem jsem pozorně prohlédl překrásný reliéf plakety, který mě nasměroval do východočeského města Hradce Králové. „Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava Hradec Králové v roce 1894“ nesl vyrytý název pod českou korunou. Protože jsem Východočech, okamžitě mě tento objev chytl u srdce. Protože je na plaketě vyrytý také včelařský symbol, pletený úl „Košnice“ s poletujícími včelkami, chtěl jsem zjistit souvislost včelařů s touto výstavou. Po svém návratu jsem se spojil s doktorkou Pavlou Koritanskou z hradeckého muzea, která o výstavě velmi podrobně píše ve své publikaci. S jejím souhlasem jsem použil několik informací. Hradec Králové měl v době konání výstavy 8 000 obyvatel. Malé pevnostní vojenské město se snažilo otevřít se veřejnosti zrušením pevnostních valů a ochranných zdí. Proto uspořádalo velkou výstavu, na které se město i s jeho obyvateli představilo v plné šíři. Od myšlenky nebylo daleko k realizaci. Organizační výbor pod záštitou hraběte Harracha začal připravovat

prostory a architektonické návrhy výstavního areálu. Rozlehlost výstaviště byla tak obrovská, že bylo nutné vydat situační plán jednotlivých pavilónů a vystavovatelů. Koncepce výstavy byla uspořádána do pěti témat: Zemědělství, Průmysl a živnosti, Národopis, Školství, Ženské ruční práce. Celkem se účastnilo přes tisíc vystavovatelů a počet vystavovaných exponátů zahrnoval množství více jak deset tisíc kusů. Poplatky za kryté místo byly za m2 jeden zlatý a za nekryté místo 25 grejcarů. Všichni vystavovatelé považovali účast na výstavě za čestnou povinnost a prestižní záležitost. Součástí výstavy byl také sjezd včelařů. Ti měli svou expozici zahrnutou do zemědělské části. Na výstavu se přišlo podívat přes dvě stě tisíc návštěvníků, které přivážely speciální výstavní vlaky z celé republiky. Nález zlaté medaile s českou korunou ve včelařském muzeu mě ze Slovinska opět zavedl domů do našeho Východočeského města Hradce Králové. Co k tomu říci. Slovinci si velmi váží svých předků a všeho, co dokázali nejen ve včelařství. Umějí se těšit také z úspěchu druhého, což potvrzuje i přítomnost hradecké medaile se včelím úlem uprostřed a královskou korunkou na jejím horním okraji, ukrytou sto devatenáct let v radovlickém muzeu. Evžen Báchor

První perníková vesnička v Čechách

S vybudováním perníkové vesničky se skutečně může pochlubit jen vesnice Křižánky na Vysočině. Do její stavby se pustily nejen místní ženy, ale zapojily se i další generace. Dá se říci, že u nás v České republice snad takové dílo ještě nevzniklo. Iniciátorem byla Jiřina Gregorová, která objevila na internetu vánoční výstavu spolu s perníkovou vesničkou v Norsku. Řekla o tom ostatním a nápad byl na světě. Dohodly se, že by se o něco podobného mohly pokusit a také tak učinily. Když mne oslovily, zda bych jim poradila a pomohla s pečením chaloupek na téma perníkové Křižánky, přiznám se, že mě to zaskočilo.

Jednalo se o vytvoření tak složitých stavbiček, jako je kostel, kaplička, hospoda Za Řekou a pár chaloupek ve starém stylu. Byla to pro mne výzva a snad se mi zdárně podařilo udělat jejich věrné kopie. Mám velikou radost, že jsem na této výstavě mohla ukázat své umění, které mně dodává chuť do života. Mám velké zkušenosti s pečením různých tvarů, stavbiček, betlémů, pohádek atd., ale tady šlo o konkrétní místní stavby. Hned ze začátku se mi to zdálo hodně náročné a také bylo. S pomocí místních žen, které nepolevily, i když se nám někdy práce nedařila a některé části jsme musely péct vícekrát, jsme se nevzdaly a svoje

dílo dotáhly do konce. Padlo zhruba 70 kg mouky, 20 kg medu, 300 vajec, cukr, koření atd. Aranžování bylo také velice časově náročné. Navíc místní hospodyně při zahájení výstavy uspořádaly soutěž o nejchutnější medovou pochoutku. Návštěvníci mohli ochutnat různé medové řezy, perníkový závin, perníčky atd. První místo získala Dana Hermonová za medovník. Při prvním zhlédnutí výstavy se při zahájení každému návštěvníkovi zatajil dech. Chaloupky usazené ve vatelínu se opravdu povedly a malované kulisy od místních dvou malířů tomu daly ráz vesnice. Po odvysílání reportáže v televizi, která sem také dorazila, navštěvovali výstavu nejen místní, ale i návštěvníci z daleka. Protože vstupné bylo dobrovolné, nedá se určit přesný počet návštěvníků. Ale v jeden den za pouhé 3 hodiny jsme napočítaly 300 návštěvníků, což mluví za vše. Nakonec vesničku navštívili i představitelé Muzea kuriozit z Pelhřimova a zapsali naše perníkové Křižánky do Guinnessovy knihy rekordů. Helena Veselá, perníkářka

květen 2013 l 175

Odešli z našich řad Zemřel M. Škrla V polovině února nás zastihla smutná zpráva. Navždy odešel z našich řad Ing. Marek Škrla. Zůstane zapsán jako významná osobnost mezi včelaři našeho okresu. Věnoval se plemenářské práci, pracoval v některých odborných komisích ČSV a také jako včelařský odborník přednášel. V posledních letech například pro studenty SOUVVVC Nasavrky. V letech 1972 až 1979 vybudoval v Jabloňanech s Ing. Josefem Zachovalem včelařskou a plemenářskou stanici a založil zde velkochov plemene včely kraňské s roční produkcí kolem dvou tisíc oplozených a pěti set inseminovaných matek. Ve funkci ředitele Včelpa (1988 až 1993) začal prosazovat výkup medu, a to se zajištěním potřebné kvality včelího produktu na vstupu i výstupu. Dal si za cíl zpracovávat med, mateří kašičku, propolis a pyl do spotřebitelského balení. Po odchodu ze Včelpa založil soukromou firmu, v níž také vytvořil dnes již známou řadu výrobků na bázi včelích produktů v kombinaci s bylinnými extrakty. Jeho životní krédo bylo: „Není důležité, jak dlouho člověk žije, důležité je, jak žije a zda žije užitečně.“ Ing. M. Škrla byl za svoji práci vyznamenán plaketou k 100. výročí Ústřední včelařské organizace (1872 až 1972) a také udělením čestného odznaku s titulem Vzorný včelař. Příteli Marku Škrlo, alespoň touto drobnou vzpomínkou vám děkujeme za vše, co jste pro české včelařství udělal. Předsednictvo OO ČSV Blansko

Omluva: Rádi bychom se omluvili Josefu Levému za omylem zveřejněnou informaci v časopisu Včelařství č. 4/2013 o jeho úmrtí. Tato nedopatření bylo zapříčiněno chybně převzatou informací. Příteli Josefu Levému naopak blahopřejeme k 74. výročí narození, které v březnu tohoto roku oslavil a přejeme mu do dalších let pevné zdraví i radost z každého nového dne. A současně, v souvislosti s jeho ukončením činnosti aktivního včelaře, mu děkujeme za jeho dosavadní péči o včely a přírodu. Za výbor ZO ČSV Plzeň-střed Luděk Kejzlar

176 l Včelařství

Odešel J. Hrdlička Ve věku nedožitých 84 let nás náhle opustil Jaromír Hrdlička, dlouholetý funkcionář a důvěrník ZO ČSV Olomouc. Narodil se 29. 8. 1929 v Bystročicích u Olomouce. Vyučil se kovářem a s rodiči odešel v roce 1946 v rámci osídlování pohraničí na Krnovsko. V roce 1961 se vrátil do rodných Bystročic, kde pro svou rodinu postavil uprostřed velké zahrady dům. Včelařství bylo celý život jeho velkým koníčkem. První včelstva měl již ve svých dvanácti letech a včelařil až do svého posledního vydechnutí. Skonal právě u svých milovaných včeliček přímo před česny úlů. Jeho obrovskou zálibou byla i péče o přírodu. Za svého života vysázel stovky různých stromů a keřů. Jako zpravodaj Státní památkové péče a ochrany přírody zabránil pokácení lipové aleje na návsi v Bystročicích. Dnes

je tato alej chloubou celé obce. Jaromír Hrdlička byl člověk nesmírně pracovitý, přímý a čestný. Nesnášel lež a přetvářku, a proto se ne vždy setkal s pochopením svého okolí. V poslední době s ohledem na věk a zdravotní stav se věnoval už jen rodině a svým včelstvům. Přítel J. Hrdlička sice zemřel, ale výsledky jeho práce hned tak nevymizí. Pavel Matlas, předseda ZO ČSV Olomouc

Vzpomínka na J. Havlína Dne 7. května to bude rok, co tento svět opustil přítel Jaroslav Havlín. Včelaři však na něj nezapomněli. Na semináři vedoucích šlechtitelských chovů v Nasavrkách dne 1. 3. 2013 převzala za něj jeho dcera, Jaroslava Olžbutová, vyznamenání in memoriam za dlouholetou a úspěšnou činnost ve prospěch českého včelařství a včelařské organizace, udělené Republikovým výborem Českého svazu včelařů, o. s., a to čestný odznak „Zasloužilý včelařský pracovník“. Celá rodina si tohoto ocenění nesmírně váží a všem členům RV Českého svazu včelařů za udělení čestného odznaku děkuje. Děkuje také všem včelařům, kteří měli Jaroslava rádi a v jeho činnosti mu drželi palce. Marie Havlínová, manželka a Jaroslava Olžbutová, dcera

Jubilea

96 let Žofie Metličková - ZO Cheb; Anděla Ambrůzová ZO Radiměř 93 let Stanislav Červeňák - ZO Vyškov; Ladislav Holub ZO Velké Březno 92 let Adolf Zouhar - ZO Sloup v Moravském krasu; František Šíma - ZO Odry; František Okénka - ZO Velká nad Veličkou 91 let Vladimír Mávr - ZO Cheb; Ing. Jaroslav Třešňák - ZO Teplice; Josef Václavík - ZO Přelouč; Karel Faitenhanzl - ZO Šťáhlavy; Eduard Wágner - ZO Klecany 90 let Miloslav Černý - ZO Písek; Gustav Závodský - ZO Klecany; Vladimír Klanica - ZO Šternberk; Růžena Pospíšilová - ZO Březová nad Svitavou 85 let Stanislav Kos - ZO Staré Sedliště; Jaroslav Kubeš - ZO Krásná Hora nad Vltavou; Alfréd Szymsza ZO Těrlicko; Emil Fedrsel - ZO Radiměř; Jaroslav Svoboda - ZO Český Krumlov; František Nekuda ZO Náměšť nad Oslavou; Karel Pinkas - ZO Plzeňstřed; MUDr. Miroslav Šimka - ZO Bystřice nad Olší 80 let Josef Šimek - ZO Příkosice; Alois Hlava - ZO Lomnice nad Popelkou; Rostislav Nejedlík ZO Veselí nad Moravou; Jana Kunešová - ZO Kdyně; Vladimír Salfický - ZO Heřmanův Městec; Ing. Jiří Marhan - ZO Pardubice; Jaroslav Kuziv - ZO Kožlany; Jaroslav Šafránek - ZO Kaplice; František Kříž - ZO Drásov; Jaroslav Miřejovský - ZO Přelouč; Karel Svoboda - ZO Březová nad Svitavou; Jan Fröstl - ZO Český Krumlov; Pawel Moržol - ZO Bystřice nad Olší; Zdeňka Ševčíková - ZO Město Albrechtice; Jan Jedlička - ZO Zvole; Josef Handrych - ZO Jeseník nad Odrou; Vladimír Podlipný - ZO Jablonec nad Nisou; Ján Bárány - ZO Bílovec; Jaroslav Kňap - ZO Turnov

75 let Jan Vyskočil - ZO Šumperk; Alois Buchta - ZO Olomučany; Ctibor Kaválek - ZO Hronov; Jiří Lorenc a Vratislav Tlustoš - ZO Jimramov; Josef Dymák – ZO Chrudim; František Černoch - ZO Kladruby; Otto Schenk - ZO Bukovec; Stanislav Moravec - ZO Týn nad Vltavou; Jaroslav Moravec ZO Sedliště; Jan Paterna - ZO Volyně; Ing. Miroslav Diviš a Stanislav Veselý - ZO Třebíč; Vojtěch Bouše - ZO Osečná; Karel Hanzlík - ZO Doksy; Vladimír Ryšánek - ZO Moravské Budějovice; Vladimír Přibáň - ZO Měčín; Josef Šoupal - ZO Bučovice; Miloslav Vrtělka - ZO Velká Kraš; Ing. Ladislav Smejkal - ZO Ořechov; Miloslav Brož a Jaroslav Hrom - ZO Lovosice; Václav Pondělíček - ZO Nové Město na Moravě; Jan Beran - ZO Mníšek pod Brdy; Josef Vala - ZO Teplice nad Metují; Ing. Vlastimil Pokluda - ZO Nová Role; Alois Svoboda - ZO Cheb; Ladislav Šafránek a Jan Zrzavý - ZO Teplice; Ladislav Čerňanský, Kamil Kočí a Lubomír Kořínek - ZO Přelouč; Ludmila Lolková - ZO Šternberk; Ludvík Reif - ZO Český Krumlov; Jan Zýka - ZO Plzeň-střed; Oldřich Kopečný - ZO Město Albrechtice; Tibor Huszár - ZO Jablonec nad Nisou; Václav Novák a Ing. Ladislav Ševčík - ZO Turnov; Vladimír Novák - ZO Pacov; Ing. Pavel Preiszler - ZO Hořice v Podkrkonoší; František Rubick - ZO Dobřany; Pavel Kudrfalec ZO Karlovy Vary; Miroslav Janhuba - ZO Olomouc; Radomír Čáslavka a Zdeněk Javůrek - ZO Litomyšl; Antonín Tomek - ZO Telč; Ing. Milan Fiža - ZO Frýdlant nad Ostravicí; Alena Červíková - ZO Palkovice; František Pavelek - ZO Dětmarovice 70 let Miroslav Kořínek - ZO Hodkovice nad Mohelkou; Antonín Světlík - ZO Plasy; Jan Pospíšil - ZO Prostějov; Jaroslav Novák - ZO Český Dub; Jan Galia a Antonín Oleják - ZO Sedlnice; Bohumil Šperl - ZO Strašín; Jaroslav Valach - ZO Litvínov; Vlastislav Daňhel a Zdeněk Duba - ZO Jindřichův Hradec; Jiří Rejman - ZO Dolní Bousov; František Macek - ZO Libáň; Jaroslav Šír - ZO Nový Bor; Bedřich Jachan - ZO Vranová Lhota; Zdeněk Kouba - ZO Fulnek; Antonín Švejnoha - ZO Dobříš; Vlastimil Hedbávný - ZO Velké Meziříčí; Milan Šamaj - ZO Dětmarovice; Milan Franěk - ZO Rakovník; Pavel

Zuska - ZO Měcholupy; Jiří Janečka - ZO Čeladná; Zdeněk Slováček - ZO Poruba; Miroslav Berka ZO Netvořice; Josef Kratochvíl - ZO Dolní Hbity; Petr Baubín - ZO Praha 5; Miroslav Lohniský - ZO Lomnice nad Lužnicí; Josef Kotrba - ZO Opařany; Jiří Jašíček - ZO Zdounky; Václav Honomichl - ZO Cheb; Stanislav Smejkal a Marie Facková - ZO Vyškov; Radoslav Klevar - ZO Odry; Vojtěch Tuček - ZO Březová nad Svitavou; Dieter Herodek - ZO Město Albrechtice; Ladislav Vykoukal - ZO Jeseník nad Odrou; Petr Stanovský - ZO Bílovec; Jiří Otmar - ZO Turnov; Jan Dušek - ZO Pacov; Josef Dvořák - ZO Dobřany; Jindřich Moudrý - ZO Karlovy Vary; Ladislav Štrumfa - ZO Litomyšl; Jaroslav Ježek - ZO Telč; Petr Kymla - ZO Sedlčany; Václav Sakmar - ZO Šenov u Ostravy; Rostislav Koryčánek a Štěpán Zůbek - ZO Uherské Hradiště

65 let Alena Horáková - ZO Rosice u Brna; Petr Lhotka ZO Kynšperk nad Ohří; Zdeněk Kališ - ZO Břeclav; Ludmila Filipczyková - ZO Český Těšín; Ludovit Ferenc a Rudolf Herzik - ZO Mariánské Lázně; Petr Plaček - ZO Struhařov; Jaroslava Polanská ZO Česká Lípa; Jan Čermák a Ladislav Černý - ZO Varnsdorf; Jaroslav Veselý - ZO Mladá Boleslav; Jiří Vajsar - ZO Červený Kostelec; Mirka Abrlová ZO Traplice; Karel Tvrdík - ZO Zruč nad Sázavou; Vladimír Kornel a Jan Černošek - ZO Holešov; Antonín Hořejší - ZO Stádlec; Ing. Pavel Kubec ZO Lukavec; Jiří Král - ZO Nepomuk; Ing. Břetislav Obšil - ZO Šternberk; Miroslav Michálek - ZO Český Krumlov; Jan Chatrný - ZO Náměšť nad Oslavou; Ladislav Mika - ZO Zvole; Ing. Jiří Pavlín - ZO Jeseník nad Odrou; Jiří Seidler - ZO Bílovec; Ing. Leonid Kruchenko - ZO Turnov; Vladimír Šafka - ZO Hořice v Podkrkonoší; Antonín Mohler a Vojtěch Štýbnar - ZO Olomouc; František Chadima - ZO Litomyšl; Rudolf Pink - ZO Frýdlant nad Ostravicí; František Vlk - ZO Palkovice; Miroslav Patkan - ZO Dětmarovice; Jiří Škabrada - ZO Sedlčany; Oldřich Lupa - ZO Šenov u Ostravy; Antonín Štěrba - ZO Uherské Hradiště

Jubilantům upřímně blahopřejeme! ODEŠLI Z NAŠICH ŘAD Josef Ledvina (70 let) - ZO Kdyně; PharmDr. Jan Černý (35 let) - ZO Osečná; Jaroslav Chudomel (84 let) - ZO Přelouč; Jiří Hóta (91 let) - ZO Oldřichovice; Ladislav Jánský (88 let) - ZO Nové Strašecí; Oldřich Doubrava (88 let) a Jiří Kovanda (64 let) ZO Česká Lípa; Josef Vlk (77 let) - ZO Toužim;

Josef Toman (76 let) - ZO Velké Meziříčí; Josef Kalousek (88 let) - ZO Žamberk; Anitta Knížková (93 let) - ZO Třemešné; Jaromír Hrdlička (83 let) - ZO Olomouc; Jaroslav Bečvář (84 let) - ZO Pocinovice; Ing. Norbert Lang (84 let) - ZO Plzeň-střed; Miloslav Holý (67 let) - ZO Klatovy; Anežka Glacová (85 let)

- ZO Český Těšín; Jiří Psutka (84 let) a Zdeněk Mainzer (81 let) - ZO Trhanov; Jindřich Šimek (90 let) - ZO Poběžovice; Karel Jiroušek (82 let) - ZO Litomyšl; Oldřich Zubr (74 let) - ZO Hořice v Podkrkonoší; Ing. Marek Škrla (73 let) - ZO Boskovice; Jan Šimek (93 let) - ZO Nepomuk

Čest jejich památce! květen 2013 l 177