S NADŠENÍM OPĚT DO PRÁCE
-___________________________________________________________________________________________________________________________________________
Milí farníci, skončily nám prázdniny. Máme za sebou dva měsíce, kdy jsme všichni měli možnost trochu si odpočinout, vyrazit na nová místa a trávit společný čas se svými nejbližšími. I v naší farnosti jsme měli několik příležitostí, jak strávit společné chvíle a vytvořit něco dobrého. Jen si připomeňte – dětský tábor, pouť našich babiček a dědečků s otcem Ondřejem, táboráky, AnnaFest a pouť ke svaté Anně, společné setkávání při nedělních bohoslužbách i mimo ně apod. Jistě máme všichni spoustu nových zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Začal nám ale další školní rok a pro všechny naše farníčata to znamená návrat do kolotoče učení, úkolů a povinností. Spousta rodičů si s úlevou oddechne, že jejich ratolesti budou mít opět nějaký řád. Ale nenechte se mýlit, i na vás, milí rodičové a prarodičové, leží velký díl zodpovědnoti. S novým školním rokem začíná také výuka náboženství a pravidelné mše svaté pro děti. Jak často slýcháme z úst rodičů: „Víte, ona ta naše holka (náš kluk) má spoustu kroužků, tak ať si vybere, jestli chce chodit i do náboženství.“ Nezapomeňme prosím, že náboženství, naše víra, není jen kroužek, který skončí spolu s povinnou školní docházkou, možná i dřív. Bůh tu bude i po základní škole, bude s námi celý život. A je na zodpovědnosti rodičů, jestli budou děti na svou cestu s Bohem dobře vybaveni. Proto celé toto vydání bude zaměřeno na výchovu dětí a jejich vedení k Pánu Bohu. Přejeme příjemné a poučné počtení!
P. S.: VŠEM VAŠKŮM A VÁCLAVŮM GRATULUJEME K JEJICH SVÁTKU!!! :-) 1
CO SE DĚJE ROZVRH VÝUKY NÁBOŽENSTVÍ
Od 20. září začala v naší farnosti pravidelná výuka náboženství pod vedením paní Marie Kuchyňkové. Většina rodičů už řádně vyplnila a odevzdala přihlášku, ale možná se mezi vámi přece jen najdou tací, kteří své dítko přihlásit zapomněli. Pro ty z vás jsou na stolku uprostřed kostela stále připraveny předtištěné přihlášky, které můžete odevzdat ve škole, v sakristii, nebo přímo paní Kuchyňkové. Výuka bude probíhat každou středu v základní škole, v těchto hodinách: 1. třída: 12.30–13.00, 2. třída: 13.00–13.30, 3. třída: 13.30–14.15 a 4. a 5. třída: 14.15–15.00. Zároveň nám dovolte, abychom vám všem představili naše třeťáčky, kteří v letošním školním roce přistoupí k prvnímu svatému přijímání. Jsou to: Eliška Škrancová, Ondra Popovský, Stanik Herzán, Katka Vomáčková, Anička Marčeva a Tomášek Fridrich. Modleme se za všechny naše děti: Dobrý Bože, děkujeme Ti za tyto děti, které jsi nám svěřil do výchovy, abychom jim mohli ukazovat cestu k Tobě. Děkujeme Ti, že jsi je při křtu přijal do velké rodiny Božích dětí a s láskou se o ně staráš. V tomto roce se pečlivě připravují na to, že Tě poprvé přijmou do svého srdce. Děkujeme Ti, že chceš tyto naše děti stále provázet a učinit je šťastnými. Prosíme, ať skrze přijímání této svátosti přichází Tvé požehnání a milost do celé naší farní rodiny. Panno Maria, Ty znáš naši starost o tyto děti; prosíme, přijmi je pod svou zvláštní ochranu a doprovoď je k setkání s Tvým synem. Amen.
OPĚT STARTUJE SPOLČO DĚTÍ A DĚTSKÉ MŠE SVATÉ
V neděli 5. 9. jsme při nedělní mši svaté společnou modlitbou zahájili další školní rok. Naše děti doprovodily tuto mši svatou svým zpěvem a přímluvami. Na závěr dostali všichni naši školáčci od otce Ondřeje speciální rozvrh hodin s krásnými fotografiemi z dění ve farnosti a s důležitými událostmi každého týdne. :-) Po mši svaté jsme se sešli na faře, kde byla po prázdninách poprvé otevřena naše farní kavárna Agapé. Pro naše farníčata jsme servírovali samé laskominy – ovocný salát, šunkové toasty, zmrzlinový pohár nebo čokoládový puding rozzářily dětem oči a zaplnily žaludky. Takto příjemně jsme zahájili další společné setkávání dětí. Od této neděle každé úterý v 16.00 zveme všechnu drobotinu na faru na spolčo dětí a hned po něm v 18.00 na dětskou mši svatou do kostelíka. Prosíme rodiče, aby svým dětem upravili program tak, aby děti mohly na tyto spolča a dětské mše chodit. Děkujeme. Na všechny se moc těšíme! :-)
ŘÍJEN – MĚSÍC PANNY MARIE A MODLITBY RŮŽENCE
Umíte se modlit růženec? A modlíte se ho někdy? Modlitba růžence bývá často mylně považována za modlitbu babiček. Je škoda, že spousta lidí si pod pojmem „růženec“ 2
vybaví nudné a zdlouhavé odříkávání stále stejných slov pořád dokola – velmi mechanická „modlitba mnoha slov“, která si vlastně již nezaslouží název modlitba. Budete překvapeni, ale růženec je meditativní modlitba. Ve skutečnosti se totiž odříkává jen docela málo slov, která se neustále opakují, tak jako i Ježíš na Olivové hoře opakoval stejnou prosbu. Opakování je řečí milujících – a zápasících. Těmi málo slovy, které se stále opakují, jsou kromě Otčenáše andělský pozdrav Marii a chvalozpěv Alžběty. Avšak myšlenky se nezaměřují na tato slova, nýbrž na události z Ježíšova života, do kterých modlící se člověk v myšlenkách stále hlouběji proniká. Růženec je tedy modlitba zaměřená na Krista. Ale proč potom tolik slov, proč ta šňůra? Zbožná slova jsou jako řečiště, ve kterém se myšlenky pohybují vpřed, ale zároveň jsou drženy pohromadě. Absolutní ticho může někdy rozptylovat víc než stejnoměrný zvuk. Růženec je tedy formou meditace vhodnou pro lidi, pro něž je těžké zklidnit a soustředit se. Předem by však mělo být vyloučeno jedno nedorozumění: kdo si myslí, že po padesátém opakování modlitby podal před Bohem padesátinásobný výkon, tedy jakoby se vychloubá množstvím modliteb, toho modlení je od začátku bezcenné. Ne všechno se hodí pro všechny. Tento způsob modlení je nabídkou. A nebudeme vědět, jestli nám tato nabídka vyhovuje, dokud ho nevyzkoušíme. Jak jistě víte, v naší farnosti se modlíme modlitbu růžence půl hodinu před každou mší svatou. V měsíci říjnu se navíc připojí další možnosti, jak se společně tuto modlitbu pomodlit; vše bude včas ohlášeno v ohláškách. Co takhle si to jednou vyzkoušet a zapojit se?
PŘIPRAVUJEME NOVÉ POHLEDNICE A LETÁČKY NAŠÍ FARNOSTI
Milí farníci, možná se vám už stalo, že jste chtěli někomu představit naši farnost a dění v ní. Chtěli jste mu možná ukázat nějaké letáčky, aby si mohl udělat představu o našem farním společenství, nebo jste prostě jen chtěli někomu poslat pohlednici s obrázky našeho krásně opraveného kostela. Jediným materiálem, který jsme měli doposud k dispozici, jsou staré pohledy z roku 1999. Proto jsme se rozhodli, že necháme vytisknout nové pohlednice a letáčky. Máme připraveny grafické návrhy čtyř druhů pohlednic a letáčku. Nechali jsme si udělat kalkulaci od několika tiskařských firem a potřebujeme sehnat dostatek financí, abychom již připravené materiály mohli nechat vytisknout. Částka, kterou potřebujeme sehnat, je 8 000 Kč. Proto prosíme vás všechny, abyste nám pomohli potřebné penízky získat. Na stolku uprostřed kostela je kasička s nápisem „NA POHLEDY“, kam můžete vhazovat své příspěvky. Kdo by chtěl přispět větším finančním obnosem, může kontaktovat paní Marii Michalovou a ona ráda připraví darovací smlouvu. Doufáme, že se nám společnými silami podaří vybrat potřebnou sumu. Za každý váš dar děkujeme. 3
OHLÉDNUTÍ TÁBORÁK S KOUZELNÍKEM
Koncem června se naše děti loučily se starým školním rokem. A loučení to bylo opravdu kouzelné. :-) Po dětské mši svaté se děti, rodiče i babičky sešli před farou, kde si pochutnali na špekáčcích a očekávali vzácného hosta. Až z daleké matičky Prahy k nám zavítal mistr všech triků Petr Kasnar, aby naší drobotině ukázal pár svých kousků a něčemu je přiučil. A tak jsme byli svědky neuvěřitelných hrátek s provázky, kruhy, se zmizelými a znovu objevenými kuřátky, s neobvyklými citrony, ve kterých se ukrývaly stokoruny apod. Dětem padaly čelisti až k zemi a oči měli vykulené jako tenisáky, když viděli, jak obratně si mistr kouzelník počíná. Všichni se chtěli alespoň na chvíli stát jeho pomocníky, aby mohli asistovat při všech těch úžasných tricích. Ještě že jsme si předtím při mši svaté vysvětlili rozdíl mezi triky kouzelníků a opravdovým zázrakem, který může způsobit jenom Bůh. A věřte, že zázraky se dějí každý den...
POUŤ SENIORŮ
V úterý 6. července se svého výletu s otcem Ondřejem dočkali i naši senioři – babičky a dědečkové, kteří se přihlásili na pouť do Sloupu, Křtin, Vranova u Brna a Žebětína. S využitím ověřených služeb našeho dvorního dopravce, pana Otáhala z Kobylí, jsme vyrazili i přes nepříliš lákavě vypadající počasí na daleké cesty. Na každém z těchto krásných míst na nás čekal nějaký šikovný průvodce, který si pro nás připravil krátké povídání a prohlídku. Ve Sloupu se nás ujal otec Karel Chylík, spolužák ze semináře našeho rodáka P. Josefa Maincla. Ve Křtinách na nás čekal P. Tomáš Prnka, ve Vranově u Brna to byl bratr Adam, jehož pohublost svědčila o přísném půstu, který ve vranovském klášteře dodržují. No, a v Žebětíně nás netrpělivě vyhlížel otec Pavel Haluza, náš bývalý pan farář, který v naší farnosti působil v letech 1996–2006. Otec Pavel, který tento rok oslavil krásných 50 let, si pro naše babičky připravil nečekaný program. Po prohlídce žebětínského kostela si nás zavedl do místní restaurace, kde pro nás byla připravena narozeninová oslava. Připili jsme si na otcovo zdraví, zazpívali si „živijó“ a pustili se do švédského stolu, který se prohýbal pod mísami s nejrůznějšími dobrotami. Na příští pouti seniorů musíme opět navštívit nějakého oslavence... :-)
PRIMIČNÍ MŠE SVATÁ P. PETRA KOŠULIČE
Petra Košuliče známe v naší farnosti poměrně dobře. Několikrát už nás poctil svojí návštěvou. Spolu s bratry bohoslovci a otcem biskupem Vojtěchem přijeli na naši faru na víkendové soustředění v srpnu 2008 a na Silvestra 2009 byl na naší faře ubytován spolu se svou mládeží z Letovic. Dodnes tam na ně máme památku – na dveřích záchoda máme 4
nalepených několik opravdu dobrých vtipů; kdo jste tuto místnost v poslední době navštívili, jistě nám dáte za pravdu. :-) Proto když jsme se dozvěděli, že Petr bude 26. 6. 2010 vysvěcen na kněze a 10. července bude sloužit primiční mši svatou v Hustopečích, neváhali jsme vypravit autobus, abychom u této významné události nechyběli. Hustopečský kostel sv. Václava i sál pod kostelem praskaly ve švech a spousta dalších věřících musela stát před kostelem. Primiční mši koncelebrovala řada kněží z celého našeho děkanátu a bylo poznat, že hustopečští farníci si s přípravou této slavnosti dali hodně práce. Aby taky ne, vždyť primiční mše jsou velice vzácné stejně jako noví kněží. Jen si vzpomeňte – v naší farnosti byla poslední primiční mše svatá sloužena před deseti lety! Proto i primiční mše P. Petra Košuliče byla dobrou připomínkou toho, jak moc je potřeba modliteb za nová kněžská povolání.
ANNAFEST A ANENSKÁ POUŤ 2010
Letos už počtvrté jsme v naší farnosti prožili Anenské Dny Mladých – AnnaFest 2010. Musíme říct, že i když nám letos počasí hodně nepřálo a odradilo nám mladé poutníky, přesto jsme si tento víkend parádně užili. Zajistit akci tohoto formátu není vůbec jednoduché a v letošním roce jsme se potýkali s obrovskou spoustou problémů. O to víc si vážíme pomoci všech, kteří do nás vložili svou důvěru a pomohli letošnímu AnnaFestu vzniknout. Děkujeme našemu otci Ondřejovi. Obrovské díky patří našim sponzorům a především našemu panu starostovi Václavu Surmanovi, který se za nás postavil a opět nám dokázal, že se na něj můžeme ve všem spolehnout. Děkujeme všem pořadatelům, kteří už počtvrté obětovali svůj čas i pohodlí a zajistili přátelské a pohostinné prostředí pro mládež z celé republiky a pro poutníky, kteří k nám letos putovali i přes nepřízeň počasí. Díky patří hlavnímu celebrantovi P. Prokopu Siostrzonkovi, doprovodné kapele Sch:o)k ze Šitbořic a všem ostatním hostům, kteří nás letos doprovázeli a kteří dokázali na pódiu i mimo něj vytvořit neuvěřitelně přátelskou atmosféru. A obrovské díky našim babičkám, které opět pro poutníky napekly koláče a buchty – jenom se po nich zaprášilo! A na konec především velké DÍKY za všechny mladé, kteří přijeli a za všechny, kteří se zapojili k větší slávě našeho Pána. Pán Bůh zaplať všem!
ZLATÁ SOBOTA V ŽAROŠICÍCH
V sobotu 11. září jsme byli pozváni do Žarošic na hlavní pouť – Zlatou sobotu. I když se letos nepodařilo zajistit autobus z naší farnosti, přesto jsme mohli v davu žarošských poutníků najít několik našich farníků. Hlavní mši svatou celebroval otec biskup Vojtěch a koncelebrovalo několik desítek kněží z blízkého i dalekého okolí, {mezi kterými jsme mohli zahlédnout i našeho otce Ondřeje. :-)} Někoho možná trochu zamrzelo, že v tradičním průvodu mariánských soch nejsou zastoupeni i naši krojovaní, ale kdo ví, možná se příští rok zadaří... 5
CO DĚLAT, KDYŽ CHCI SVÁTOST OLTÁŘNÍ – EUCHARISTIE
Dnes budeme mluvit o nejvznešenější svátosti, kterou je SVÁTOST OLTÁŘNÍ – Eucharistie, Tělo Kristovo. Mezi všemi svátostmi zaujímá nejčestnější místo, protože je to živé tělo a krev Ježíše Krista. Je tak snadné a přitom tak těžké vysvětlit, proč je tato svátost tak důležitá. Kristus pod způsobami chleba a vína je zde skutečně přítomen svým tělem a svou krví, aby se nekrvavým způsobem obětoval nebeskému Otci a dal se věřícím za duchovní pokrm. Slovo eucharistie je původu řeckého a znamená díkůvzdání. Je převzato z liturgické praxe. Svátost oltářní byla ustanovena Ježíšem Kristem při poslední večeři. Máme o tom přímý důkaz v Písmu svatém: Mt 26, Mk 14, Lk 22, 1 Kor 11. I tato svátost má materii a formu. Materií je chléb a víno, formou jsou slova Kristova, která pronáší kněz při konsekraci – proměňování. Nositelem konsekrační moci je pouze platně vysvěcený kněz. Mimořádný nositel této moci neexistuje. Řádným rozdělovatelem Eucharistie je kněz a jáhen, mimořádným je laik s dovolením ordináře. Akolyta (v naší farnosti pan František Mrázek, který přijal svěcení akolyty před půl rokem) může také podávat svaté přijímání a donášet Eucharistii nemocným. Příjemcem Eucharistie může být každý pokřtěný člověk. K hodnému přijetí Eucharistie se vyžaduje stav posvěcující milosti, pravý a zbožný úmysl. Požadavek stavu milosti je biblicky zdůvodněn ve vážném napomenutí svatého Pavla v 1. Kor 11. Přijímat svátost oltářní ve stavu těžkého hříchu je svatokrádeží a těžkým hříchem. Kristus je přítomen celý pod každou způsobou, protože je to vždy živý Kristus. I když přijímáme pouze tělo nebo pouze krev, vždy přijímáme celého Krista. Pokud dítě neužívá plně rozumu, není pro jeho spásu nutné přijímat Eucharistii. Takové dítě není schopno hřešit, žije stále v milosti posvěcující. U nás přistupují děti k prvnímu svatému přijímání poprvé okolo 7-8 let. Pro dospělé je přijímání Eucharistie nutné ke spáse, jak vyplývá z Janova evangelia kap. 6,53. Zda je ve svatostánku přítomen pod způsobou chleba Kristus, poznáme tak, že v blízkosti oltáře svítí obvykle červené světlo. I když se chléb nebo víno rozdělí na menší části, vždy je přítomen celý Kristus. Přítomnost Kristova trvá, pokud trvají způsoby chleba nebo vína. Když zaniknou třeba zkažením, způsoby mizí. V římském ritu používáme k eucharistii nekvašený chléb a čisté, přírodní víno bez jakékoli příměsi, nemusí být bílé. II. vatikánský koncil povolil věřícím, pokud jsou přítomni na celé mši svaté, přistoupit podruhé ke svatému přijímání. Před přijímáním je nutné dodržet Eucharistický půst, který trvá jednu hodinu. Voda a léky tento půst neporušují. Tento půst neplatí pro vážně nemocné. Přijetím Eucharistie se odpouštějí lehké hříchy. Pokud můžeme, máme ke svatému přijímání přistupovat při každé mši svaté. Přijímat pouze jednou za rok, jak to přikazuje církevní přikázání, svědčí jednak o velmi malé snaze o hlubší duchovní život a o malé lásce ke Kristu. Na cestě k věčnosti je nám třeba posily a tu nám může dát pouze Kristovo tělo. 6
UČÍCÍ SE CÍRKEV BOHOSLUŽBA OBĚTI Bohoslužba oběti (eucharistická bohoslužba) má svůj základ v liturgii poslední večeře. Ježíšova gesta učiněná při hostině na rozloučenou dala základní strukturu této části mše. Ježíš vzal chléb a kalich s vínem, požehnal a dával svým učedníkům. My po jeho příkladu a na jeho památku také přinášíme dary (obětování), které jsou mocí Kristova slova požehnány (proměňování) a dostáváme je zpět ve svatém přijímání. Po přímluvách během vhodného zpěvu je nejprve připraven oltář. Do středu oltáře se rozprostře bílý korporál, na něj se postaví kalich a na druhou stranu se položí misál. Na oltář jsou přineseny chléb a víno k nejsvětější oběti. V Písmu se poprvé s takovou obětí setkáváme u tajemné postavy kněze Melchizedecha, který je charakterizován jako kněz Boha nejvyššího. Ten jde vstříc Abrahámovi a na poděkování za vítězství nad domorodými králi přináší oběť chleba a vína. Církev má na tyto „suroviny“ ke mši svaté poměrně náročná kritéria. Chléb k slavení mše svaté musí být pouze pšeniční, čerstvý a podle starobylé tradice latinské církve nekvašený. Víno musí být přírodní a nesmíšené z žádnými cizími látkami, církevně schválené. Je jedno, zdali se používá víno bílé nebo červené, i když z praktických důvodů se spíše užívá víno bílé. Je vhodné, aby dary k oltáři přinášeli zástupci věřících, neboť všichni máme k těmto hmotným darům přidat to, co jsme na bohoslužbu přinesli ve svých srdcích. Už od nejstarších dob bylo zvykem, že věřící na bohoslužbu s sebou kromě vlastních úmyslů, proseb a poděkování, přinášeli dary pro chudé a na potřeby místní církve, zprvu ve formě naturálií. Později převážila praxe darovat finanční dar. Dodneška se tak děje při sbírce, která probíhá v našich kostelích během obětování. Kněz klade chléb a víno na oltář a přitom se modlí děkovnou modlitbu, v níž Boha chválí za tyto dary země a plody lidské práce, které se stanou chlebem věčného života a nápojem duchovním. Dřív než pozvedne kalich, přimísí do vína trochu vody. To proto, že jednak je to poukaz na krev a vodu, které vytryskly z Ježíšova probodeného srdce na kříži, což je okamžik zrodu svátostí. Jednak je to symbol tělesného spojení božské a lidské přirozenosti v Kristu. Kněz se při tomto obřadu potichu modlí: „Jako se tato voda spojuje s vínem, tak ať jsme spojeni s božstvím věčného Slova, které je spojeno s našim lidstvím.“ Pak kněz skloněný nad oltářem obětuje sebe sama: „ať se dnes před tebou staneme obětí, která se ti zalíbí.“ Pokud se užívá kadidla, jsou dary, oltář, kříž, kněz i lid okouřeni. Následuje omývání rukou celebranta. Vzniklo z ryze praktických důvodů. Při přebírání věcných darů pro chudé si kněz ušpinil ruce, a proto si je na počátku eucharistické slavnosti potřeboval očistit. Dnes má čistě duchovní význam. Vyjadřuje touhu člověka a prosbu k Bohu o očištění z vin. Příprava darů je završena modlitbou nad dary, v níž prosíme Boha, aby laskavě přijal, co mu církev přináší. 7
Eucharistická modlitba, která vyplňuje část mše běžně nazývanou proměňování, je natolik posvátná, že se v raném středověku začala modlit potichu, aby věřící neslyšeli její obsah. Na to si vzpomenou dříve narození, kteří ještě zažili tridentskou bohoslužbu. U nás jako výklad děje u oltáře posloužily mešní písně, které se během recitace eucharistické modlitby zpívaly. I když bude znít hlas celebrujícího kněze, jedná se o modlitbu celého Božího lidu. To naznačuje hned úvodní dialog mezi knězem a věřícími: „Vzhůru srdce. – Máme je u Pána.“ Následující prefací církev vzdává dík a velebí Boha za všechno, co od něho dostává. Modlitba preface může být inspirací pro naši osobní modlitbu, za co všechno můžeme a máme Boha chválit a oslavovat. Poněvadž je důstojné a spravedlivé, abychom bez přestání Boha chválili, on má na to plné právo. V závěru preface je připomenuto, že my zde na zemi oslavujeme Boha s celou církví (tedy s anděly a svatými v nebi). Chvalozpěv Sanktus (Svatý, svatý), do něhož ústí preface, je převzat z Písma a složen ze dvou částí. První polovina (oslava 3x Svatého Boha) pochází z vidění proroka Izaiáše, při jeho povolání (Iz 6). V druhé části se připojujeme k zástupu, který vítal Pána Ježíše při vjezdu do Jeruzaléma. Měl by to být náš radostný hold Spasiteli, který přináší tvorstvu záchranu, a při zpěvu by měl znít celý chrám.
ROZHOVOR SVATÝ OTEC A JEHO PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ Když se svatý otec Benedikt XVI. v roce 2005 setkal v Římě s prvokomunikanty, nechal je, aby mu položili několik otázek. Možná i vás by zajímalo, na co všechno se děti svatého otce ptaly a jak jim odpovídal. Jak prožíval nástupce svatého Petra své první svaté přijímání a všechny události s tím spojené? Drahý Otče, jak si vzpomínáte na den Vašeho 1. přijímání? Samozřejmě si den svého 1. sv. př. pamatuji velmi dobře. Bylo to jedné nádherné neděle v březnu 1936, před 69 lety. Byl slunný den, kostel vypadal moc hezky, hrála hudba… Pamatuji si moc krásných věcí toho dne. Bylo nás asi 30 chlapců a děvčat z mé malé vesničky se sotva 500 obyvateli. Ale „srdcem“ mých radostných a krásných vzpomínek je jediná věc: Chápal jsem, že Ježíš vešel do mého srdce, že mě opravdu navštívil. A s Ježíšem byl se mnou Bůh sám. A poznal jsem, že to je dar lásky, cennější než vše ostatní, co může život dát. Toho dne jsem byl tedy opravdu naplněn úžasnou radostí, protože ke mně přišel Ježíš a já jsem poznal, že začalo nové období mého života. Bylo mi 9 let a bylo důležité této události, tomuto přijímání zůstat věrný. Slíbil jsem Pánu, jak jsem nejlépe dovedl: „Chci zůstat pořád s Tebou“ a modlil jsem se: „Ale především zůstaň Ty se mnou“. A tohle jsem žil i dál. Díky Bohu, Pán mě vždycky vzal za ruku a provedl mě i těžkými situacemi. Svatý otče před 1. přijímáním jsem přistoupila ke sv. zpovědi. Byla jsem u zpovědi i při jiných příležitostech. Chtěla bych se vás zeptat: musím ke zpovědi před každým přijímáním, i když pořád dělám ty samé hříchy? Všimla jsem si, že jsou pořád stejné. 8
Řeknu dvě věci. Ta první – samozřejmě nemusíš ke zpovědi před každým přijímáním, pokud ses nedopustila tak těžkých hříchů, které musí být vyznány. Proto není nutné zpovídat se před každým přijímáním. Je to nutné jen tehdy, když ses dopustila opravdu vážného hříchu, když jsi těžce urazila Ježíše, takže vaše přátelství je zničeno a musíš začít znova. Jen v tomto případě, když jsi ve stavu „smrtelného“ hříchu, jinými slovy těžkého hříchu, je nutné jít před přijímáním ke zpovědi. To je to první co jsem chtěl říct. Druhá moje poznámka: i když, jak jsem řekl, není nutné ke zpovědi chodit před každým přijímáním, je velmi užitečné zpovídat se s jistou pravidelností. Je to pravda: naše hříchy jsou pořád ty samé. Ale i naše domovy, naše pokoje přinejmenším jednou týdně uklízíme, i když špína je pořád ta samá. Abychom žili v čistotě, abychom začínali znova. Jinak špína možná není vidět, ale přibývá jí. Něco podobného lze říci o duši, i o té mojí: když nikdy nejdu ke zpovědi, je moje duše zanedbaná a nakonec jsem vždycky se sebou spokojen a už nechápu, proč bych na sobě měl pracovat, abych se vylepšil, že mám dělat nějaký pokrok. A tento „úklid duše“, který nám Ježíš Kristus dává ve svátosti smíření, nám pomáhá udržet naše svědomí bystřejší, otevřenější a to nám umožňuje zrát duchovně i po lidské stránce. Proto dvě věci: zpověď je nutná pouze v případě vážného hříchu, ale je velmi užitečné zpovídat se pravidelně, aby člověk udržel čistotu a krásu svojí duše a aby den za dnem životně uzrával. Když mě katecheta připravoval na 1. přijímání, říkal, že v Eucharistii je přítomný Ježíš. Ale jak? Nevidím ho! Ano, nevidíme ho, ale existuje spousta důležitých věcí, které nevidíme. Např. nevidíme náš rozum a přesto ho máme. Nevidíme naši inteligenci, a přesto ji máme. Zkrátka: nevidíme svou duši, a přece existuje, a my vidíme její účinky, protože mluvíme, myslíme a děláme rozhodnutí atd. Ani třeba elektrický proud nevidíme, a přece vidíme, že existuje; vidíme, že tento mikrofon funguje, vidíme rozsvícená světla. Ty úplně nejdůležitější věci, na kterých stojí život a svět, nevidíme, ale vidíme a cítíme jejich důsledky. Je to jako s elektrikou – nevidíme elektrický proud, ale vidíme rozsvícená světla. Tak je to se vzkříšeným Pánem: nevidíme ho svýma očima, ale vidíme, že kde Ježíš je, lidi se mění, zlepšují. Jsou vytvořeny podmínky pro pokoj, smíření atd. Čili – nevidíme Pána samého, ale vidíme jeho působení. Můžeme poznat, že Ježíš je přítomný. A jak jsem už řekl, jsou to právě ty neviditelné věci, které jsou nejhlubší, nejdůležitější. Tak se pojďme setkat s tímto neviditelným, ale mocným Pánem, který nám pomáhá dobře žít. Vaše svatosti, každý nám říká, jak je důležité chodit v neděli do kostela. Rádi bychom chodili, ale naši rodiče často v neděli spí a do kostela nás nevezmou. Rodiče jednoho mého kamaráda pracují v obchodě a my často jezdíme na návštěvu k prarodičům. Mohl byste jim něco říct, aby pochopili, že je důležité společně chodit na nedělní mši sv.? Řekl bych, samozřejmě s velkou láskou a respektem k tvým rodičům, protože určitě mají hodně práce. Možná bys jim, s láskou a respektem dcery vůči rodičům, mohla říct: 9
„Maminko a tatínku, pro nás všechny, i pro vás, je moc důležité setkat se s Ježíšem. Taková setkání nás obohacují. Je to pro naše životy moc důležité. Pojďme zkusit společně vymyslet, jak by to šlo. Třeba by šlo jít do kostela i u babičky.“ Zkrátka s velkou láskou a respektem k tvým rodičům, bych jim řekl: „Prosím, pochopte, že to není důležité jen pro mě, že to není jen katecheta, kdo to říká, že je to důležité pro nás všechny. A bude to nedělní světlo pro celou naši rodinu.“ K čemu je pro každodenní život dobré chodit na mši a ke přijímání? Umožňuje to dostat život do rovnováhy. Obklopuje nás spousta věcí. A lidé, kteří nechodí do kostela, nevědí, že je to právě Ježíš, co jim chybí. Ale cítí, že jim v životě něco chybí. Jestliže v mém životě není Bůh, jestliže v mém životě není Ježíš, chybí velmi důležitý přítel, důležitá radost pro život, síla růst po lidské stránce, překonat slabosti a zrát jako lidská bytost. Výsledky života s Ježíšem a sv. přijímáním také neuvidíme hned. Ale jak jdou týdny a roky, nepřítomnost Boha, nepřítomnost Ježíše začíná být citelná. Je to jakási podstatná a zničující neúplnost. Mohl bych povídat o zemích, kde dlouhá léta panoval ateizmus: jsou tam zničené duše lidí, ale i země. Z toho můžeme vidět, jak je důležité, a řekl bych nejpodstatnější, být řízen Ježíšem v přijímání. Je to On, kdo nás osvěcuje, kdo nám nabízí životní doprovázení, doprovázení, které potřebujeme. Drazí chlapci a děvčata, bratři a sestry, na závěr tohoto krásného setkání mě napadá jediné slovo: Děkuji. Děkuji za tuto slavnost víry. Děkuji za toto setkání nás navzájem i s Ježíšem. A díky vám všem, kteří jste tuto slavnost umožnili: katechetům, kněžím, sestrám – vám všem. Na závěr zopakuji slova ze začátku každé liturgie: „Pokoj vám“, to znamená: ať je s vámi radost, a tedy – ať máte dobrý život. Přeji vám pěknou neděli, dobrou noc a nashledanou s vámi se všemi u Pána. Moc vám děkuji!
K ZAMYŠLENÍ HLEDÁM VÁS, MÁMO, TÁTO!
Jestlipak víte, co všechno musí podstoupit ten, kdo uvažuje o přijetí dítěte do rodiny? Cesta rodiny k opuštěnému dítěti se někdy zájemcům o náhradní rodinnou péči zdá příliš dlouhá a složitá. Zapomínají však, že i narození dítěte je provázeno devítiměsíčním čekáním a řadou nesnází. Toto oddálení příchodu nového člena rodiny může posloužit k přípravě na život s dítětem. Pokud si zájemci vyjasní, co by pro jejich život znamenalo přijetí opuštěného dítěte a byli pevně rozhodnuti, mohou se obrátit na příslušný obecní úřad s rozšířenou působností, konkrétně na oddělení péče o rodinu. Sociální pracovnice s nimi provede úvodní rozhovor o jejich motivacích a představách o dítěti. V žádosti musí žadatelé zvolit, o jaký typ náhradní rodinné péče mají zájem. Mohou se rozhodnout pro osvojení nebo pro pěstounskou péči nebo obojí. V současné době je méně těch dětí, které mohou být osvojeny, a více těch, které jsou vhodné pro pěstounskou péči. Na dítě do pěstounské 10
péče se v Jihomoravském kraji čeká do dvou let. Čím jsou nároky žadatelů vyšší, tím se doba čekání prodlužuje. Také Sdružení pro pěstounskou péči má v evidenci děti, které touží po domově, lásce a péči rodičů. Jsou to děti, pro které nebyla zatím nalezena vhodná rodina z mnoha důvodů, mezi něž patří odlišná etnická příslušnost, zdravotní nebo psychické znevýhodnění, zátěž ze strany biologické rodiny nebo vývojové opoždění. Více o konkrétních dětech se můžete dozvědět na internetových stránkách www.pestouni.cz nebo v časopise Průvodce náhradní rodinnou péčí. Sdružení pěstounských rodin má v Brně na Anenské ulici poradnu, kde se zájemci o náhradní rodinnou péči dozví, jak postupovat a kterým úskalím se vyhnout, provází ho od prvních úvah až po přijetí do rodiny. Poradna také zprostředkuje případný kontakt s jinými pěstounskými rodinami a rádi uvidí zájemce na akcích, které pořádá pro pěstounské rodiny během celého roku.
POZVÁNKY
________________________________________
MODLITBA RŮŽENCE
Půl hodiny před každou mší svatou v kostele 11
OBSAH S nadšením opět do práce …. 1 CO SE DĚJE: Rozvrh výuky náboženství ..... 2 Opět startuje spolčo dětí a dětské mše svaté …............. 2 Říjen – měsíc Panny Marie …. 2 Připravujeme nové pohlednice a letáčky farnosti …................ 3 OHLÉDNUTÍ: Táborák s kouzelníkem …...... 4 Pouť seniorů …...................... 4 Primice Petra Košuliče …....... 4 Annafest a Anenská pouť .…. 5 Zlatá sobota v Žarošicích …... 5 CO DĚLAT, KDYŽ CHCI: Eucharistie ….......................... 6 UČÍCÍ SE CÍRKEV: Bohoslužba oběti …............... 7 ROZHOVOR Svatý otec a jeho první svaté přijímání ….............................. 8 K ZAMYŠLENÍ: Hledám vás, mámo, táto! …. 10 POZVÁNKY …........................ 11 TÉMA MĚSÍCE: Jak vést dítě k víře …............ 12
TÉMA MĚSÍCE: JAK VÉST DĚTI K VÍŘE?
podle Jaro Křivohlavého Zdeněk Matějček jednou prohlásil, že rodiče nemají své děti náboženství vyučovat, ale mají před nimi víru žít. S námi děti chodily do kostela odmalička docela přirozeně. Náš syn Jára začal díky pokladníkovi sboru bratru Huličkovi počítat už ve čtyřech letech vybrané mince ze sbírky. Sečetl peníze, řekl, kolik toho bylo a pokladník to po něm ani nepřepočítával! Tak mu věřil! Příští neděli Jára chraptěl a maminka řekla, že do kostela raději nepůjde. Bránil se: „Já musím počítat korunky.“ Když byl Jára maličký, bratr farář Timoteus Pokorný se smál, že je nejpoctivější posluchač evangelia: dokud ostatní zpívají, zpívá s nimi, často i do pauz. Jakmile začne farář kázat, Jára okamžitě usne, nic nepředstírá. S dětmi je třeba chodit do kostela minimálně rok předtím, než se narodí, a nikdy s tím nepřestat. Pravdou je, že jsme s dětmi vždycky o víře mluvili. Večer, než šly spát, bylo mým úkolem, říci jim něco z Bible. Pojal jsem to jako dramatizaci. Kolikrát byla manželka překvapena, když vešla do ložnice a viděla mě, jak stojím na stole, ruce nahoře a něco křičím. Já ovšem potřeboval dětem ukázat, jak byl veliký Goliáš! Došlo samozřejmě i na pohádky. Nebyly to ovšem jen pohádky převyprávěné, ale i původní. Rád jsem si je vymýšlel. Hodně jsem cestoval a chtěl jsem z toho dětem předat nějaké poznání a zkušenost. Většina pohádek se točila kolem džina. Ten cestoval s chlapečkem po světě. Ten chlapeček byl ukrytý v džinově čepici, v níž byla díra, kterou všechno viděl. Když chodila dcera Martička do první třídy a učili se číst písmeno „m“, zeptala se paní učitelka, jaké slovo začíná na „m“. Očekávala odpověď typu „máma, maso, máslo“ atp. Martička se přihlásila a povídá: „Madagaskar.“ Dovedl ji tam džin. K čemu by byl tatínek, kdyby nevyprávěl pohádky? Farní Listy – abychom se v tom všem vyznali :-) e-mail:
[email protected] mobil.: 776 234 202 www.boretice-farnost.cz
Redakční tým: farníci a farníčata z Bořetic Jazykové korektury: dobrá duše K.M. Duchovní podpora: náš otec Ondřej občasník, první ročník, čtvrté číslo, vydáno nákladem 120 ks
12
