S dráčkem do pravěku také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.fragment.cz
Napsal Michal Vaněček Ilustroval Ondřej Zahradníček S dráčkem do pravěku – e-kniha Copyright © Fragment, 2015
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
Obsah Úvod Jak Vojta pouštěl Bronťu a jak se to mamince moc nelíbilo Jak napadl sníh, který v pravěku nebyl Bronťův první vánoční dárek Jak se jelo zase na prázdniny Jak Bronťa chytil zloděje Přijíždí teta Hedvika Tetička začíná úřadovat První výlet do pravěku Teta Hedvika je v šoku a odjíždí Jak Vojta učil prakluky kopanou a jaké to mělo následky Kde se vzaly podivné kresby na skále Vojta představuje babičce a dědečkovi nového kamaráda Prakluk nakupuje v Pramenu Jak se chytají ryby a žížala patří na háček Proč se číča musí krmit a jak se loví mamut Myšouk a další podivná zvířata Nechtěný dárek od Havrana
Úvod Vy, kteří jste četli první knížku o dráčku Bronťovi, už víte, že se vylíhnul o prázdninách. Vyklubal se z vajíčka, které našel malý Vojta ve stodole u babičky a dědečka, kde byl na prázdninách. Dráček byl vlastně malý dinosaurus, který si pamatoval všechno o pravěku, a tak o něm mohl Vojtovi i ostatním dětem vyprávět. Po prázdninách dráček odjel s Vojtou do města a bydlel ve škole. Hlídal děti nebo pomáhal panu školníkovi, s čím bylo potřeba. A taky chodil na pouť za lochneskou, se kterou se skamarádil v létě, když byla na vesnici pouť. Ve škole se lecčemu přiučil, takže uměl číst, a trochu i počítat. Věděl toho víc, než mnohé děti. Teď se podíváme, co nového se Vojtovi s Bronťou přihodilo a jaká dobrodružství zažili o dalších prázdninách.
Jak Vojta pouštěl Bronťu a jak se to mamince moc nelíbilo Začal podzim. Jednou takhle v pátek se děti ve škole o přestávce začaly domlouvat, že půjdou v sobotu pouštět draka. Bronťa to uslyšel a hned zpozorněl. „Vojto, co to znamená, že půjdete pouštět draka?“ „Víš, Bronťo,“ začal vysvětlovat Vojta, „když na podzim fouká hodně vítr, tak si vyrobíme draka z papíru a chodíme ho pouštět za město na kopec.“ „Jak vypadá takový drak z papíru?“ zajímal se dráček.
Děti zaslechly rozmluvu dráčka s Vojtou a někdo hned vykřikl: „Uděláme si draka, který bude vypadat jako tady Bronťa!“ „To je nápad!“ překřikoval jeden přes druhého. Vojta se zamyslel. Přece nebude dělat z papíru něco, co bude vypadat jako jeho dráček!?
8/12
„A jak se pouští takový drak?“ nedal se odbýt Bronťa a šťouchl do zamyšleného Vojty křídlem. „Slepí se z papíru a špejlí, vesele se pomaluje a pak se ve větru pouští na provázku do vzduchu,“ pravil stručně Vojta. „To by se mi líbilo,“ usmál se dráček, „nechceš si pouštět mě? Když si i ostatní děti budou slepovat draky, které budou vypadat jako já.“ Vojta zajásal. To je přece skvělý nápad. Bude mít nejlepšího draka ze všech! Ze školy šli s dráčkem společně. Bronťa chodil na sobotu a neděli s Vojtou domů. Ve škole zůstával jenom přes týden, aby tam hlídal. Večer si Vojta začal chystat provázek a krepový papír. „Na co to bude?“ zajímal se Bronťa. „Musím ti udělat z barevných papírů dlouhý ocas. To je kvůli stabilizaci,“ vysvětloval Vojta. „Já budu stabilní sám o sobě dost,“ skoro se urazil Bronťa, „a ocas mám svůj!“ „Promiň, já zapomněl,“ došlo Vojtovi, že vlastně Bronťa může létat i v bezvětří. Najednou však posmutněl. „No jo, ale všechny děti si namalují draka, který bude vypadat jako ty. Jak to uděláme, abys byl nejlepší?“ Dráček bezradně pokrčil křídly. „Na něco musíme přijít,“ pravil nakonec, „třeba nás do rána něco napadne.“ V sobotu ráno Vojtovi rodiče vstali brzo, protože chtěli jet na nákup. Maminka se před zrcadlem malovala a česala, až se tatínek rozčiloval, že jí to dlouho trvá. Maminka pravila, že přece musí vypadat hezky, i když jde jenom na nákup. Tatínek něco zabručel a prohlásil, že jde tedy napřed a vyjede autem z garáže. Bronťa to celé zamyšleně pozoroval ze svého pelíšku, ale dělal, že spí. Maminka se maluje, aby vypadala hezky? Co kdyby to zkusil taky? Aspoň bude vypadat jinak, než draci ostatních dětí. Myšlenka ho nadchla natolik, že nedbal na to, že chtěl ještě spát, hbitě vylezl z pelíšku a usadil se v ložnici u maminčina stolku s líčidly, rtěnkami, pudry a kdoví čím ještě. „Překvapím Vojtu,“ říkal si v duchu. „Aspoň nebude mít starost, jak mne odlišit od ostatních.“
9/12
Přehraboval se chvíli bezradně ve všech těch maminčiných věcech a nevěděl čím začít. Pak se rozhodl, že by měl vypadat co nejveseleji, a začal si na svůj zelený čumák malovat něco červenou rtěnkou. Pak přidal oční stíny, celý se přepudroval a postupně spotřeboval všechny maminčiny zkrášlovací krémy a spoustu dalších věcí. Zrovna když byl se svým dílem hotov a zálibně se prohlížel v zrcadle, nakoukl do ložnice Vojta.
10/12
„Dobré ráno, mami…,“ začal jako vždycky, ale v tu chvíli se zarazil,
11/12
„mami, jak to vypadáš? Jak to, že máš takový…, Bronťo, to jsi ty!?“ Vojta spráskl ruce. „Budu nejhezčí dráček,“ usmál se bezelstně Bronťa. Vojta si nebyl jist dráčkovou představou o kráse, ale v současné chvíli spíš horečně přemýšlel, co tomu řekne maminka. V zámku zarachotil klíč. „Bronťo, dej si aspoň přes hlavu nějaký šátek, ať tě maminka nepozná!“ S těmito slovy uvázal Vojta dráčkovi přes zmalovanou kebuli maminčin šátek. Maminka s tatínkem vešli do bytu. „Dobrý den, paní, kdo jste a co tu děláte?“ pozdravila maminka roztržitě dráčka. Než stačil cokoli odpovědět, zahleděla se upřeně na Bronťu a vyhrkla: „Ale paní, proč máte takový ocas? Totiž, to přece…, to snad néééé! Bronťo, Vojto!“ Zaúpěla a svezla se do křesla. Vojta zoufale vyhrkl: „Budu Bronťu pouštět a chtěl jsem, aby byl nejhezčí.“ „Kam pouštět, jak pouštět?“ nechápala maminka. „Půjdeme s dětmi pouštět draka,“ vysvětloval dál nešťastně Vojta. Tatínek nakoukl do ložnice a vyprskl smíchy. „Nejhezčí? Vypadá spíš jako nějaká zmalovaná ta…“ „Psst,“ sykla maminka nazlobeně k tatínkovi a po chvilce řekla: „Co se dá dělat, když už se Bronťa takhle zmaloval, tak běžte. Umyje se, až se vrátíte. Ale vraťte mi aspoň ten šátek!“ Vojta vzal provázek, Bronťu a šli. Došli na kopec. Tam už byla fůra dětí! Každé mělo v ruce nějakou šňůru a v silném větru drželo v povětří papírového draka. A všichni draci jako by z oka vypadli Bronťovi! Každý byl trochu jiný, ale děti se předháněly, který z draků se bude víc podobat tomu Vojtovu. Když došel Vojta s dráčkem k dětem, všichni se zarazili. Nejprve nechápali, s kým to kamarád na pouštění draků přišel a kde nechal Bronťu. Ale to už Vojta mrkl na dráčka a ten se se svým zmalovaným čumákem vznesl do oblak. Děti se smály, až jim málem jejich draci uletěli. Dneska už se asi nedozvíme, který z draků byl nejhezčí, ale Bronťa zaručeně ze všech nejlépe létal. A nebyl si ani trochu podobný.
@Created by PDF to ePub
