ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ VE VĚDĚ A VÝZKUMU

Rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu

Liberec, 11. – 12. května 2010

Sborník příspěvků z odborného sympozia

ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ VE VĚDĚ A VÝZKUMU 11. – 12. května 2010 Liberec, Česká republika

Workshop proceedings

DEVELOPMENT OF HUMAN RESOURCES IN SCIENCE AND RESEARCH 11th – 12th May 2010 Liberec, Czech Republic

1



2



Tato publikace neprošla jazykovou ani redakční úpravou. Za obsah a formu příspěvků odpovídají jejich autoři.

ISBN 978-80-87184-10-3

3



4



Organizátoři sympozia: Technická univerzita v Liberci, Ekonomická fakulta Inovační a technologické centrum při VÚTS, a.s.

5



6



OBSAH VZDĚLÁVACÍ PLATFORMA PRO TRANSFER VAV Ing. Radka Pittnerová, Ing. Petra Rydvalová, Ph.D. ............................................................................... 9 BUDOVÁNÍ VÝZKUMNÝCH TÝMŮ A ROZVOJ UNIVERZITNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VÝZKUMNÝCH ODBORNÍKŮ PRO MIKRO - A NANOTECHNOLOGIE Jana H. Církvová, Jaromír Hubálek ...................................................................................................... 14 ROLE ZPROSTŘEDKOVATELE VE VÝZKUMNÝCH A INOVAČNÍCH AKTIVITÁCH Adolf Filáček ......................................................................................................................................... 20 PROJEKT "ROZVOJ PEDAGOGICKÝCH A MANAŢERSKÝCH KOMPETENCÍ ZAMĚSTNANCŮ UNIVERZITY PARDUBICE" Ing. Jitka Genserová .............................................................................................................................. 27 ZEFEKTIVNĚNÍ PROCESU VZDĚLÁVÁNÍ = KVALITNÍ LIDSKÉ ZDROJE - JEDEN ZE ZÁSADNÍCH NÁSTROJŮ ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚ PaedDr. Marcela Göttlichová ................................................................................................................ 30 ROMODIS Mgr. Hana Jiříčková, Ing. Zuzana Šitavancová .................................................................................... 37 KURZY IMUNOANALÝZYA ENDOKRINOLOGIE - DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ VAV V BIOMEDICÍNSKÉM VÝZKUMU RNDr. Marie Karlíková, PhD., MUDr. Ondřej Topolčan, CSc. ........................................................... 42 NOVÝ KURZ "VĚDECKÉ METODY PRO DOKTORANDY" NA ČVUT V PRAZE Prof. h. c., Dr., Ing. Václav Liška, Dr. h. c. ........................................................................................... 46 KOMUNIKACE MEZI EXPERTEM, VEŘEJNOSTÍ A POLITIKOU Petr Machleidt ....................................................................................................................................... 50 PUBLIC FUNDING FOR RESEARCH IN HEIS IN SELECTED EUROPEAN COUNTRIES Kateřina Maršíková ............................................................................................................................... 56 APLIKACE DIVERSITY MANAGEMENTU V PROJEKTU FRVŠ Č. 207/2009 Karina Muţáková1, Jana Přívratská2 ..................................................................................................... 61 ZKUŠENOSTI S FUNGOVÁNÍM TRANSFERU KNOW-HOW NA ZÁPADOČESKÉ UNIVERZITĚ V PLZNI Jan Podola, Jaroslav Šíp ........................................................................................................................ 65 "KLÍČ" K IDENTIFIKACI VZDĚLÁVACÍCH POTŘEB PRACOVNÍKŮ VE VĚDĚ A VÝZKUMU - VÝSTUP PROJEKTU "APLIKOVATELNÝ SYSTÉM DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VE VAV" Dana Pokorná, Vladimíra Sedláčková, Hana Šůstková ......................................................................... 70 PŘIZPŮSOBENÍ PEDAGOGICKÉ KOMUNIKACE CÍLOVÉ SKUPINĚ STUDENTŮ (PŘÍPADOVÁ STUDIE Z ČVUT V PRAZE) Monika Schmidtová .............................................................................................................................. 77 ROLE VÝZKUMNÝCH PRACOVNÍKŮ V OBLASTI SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE Jaroslava Syrovátková ........................................................................................................................... 82 WEBOVÁ APLIKACE PRO SDÍLENÍ DAT A PODPORU KOMUNIKACE V PROJEKTU TE-ERA Ing. Petra Šeflová .................................................................................................................................. 89 VÝZKUM NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH: CESTA K 3G UNIVERZITÁM Václav Urbánek ..................................................................................................................................... 96

7



PŘÍRUČKA INOVACÍ INNOSKILLS A PODPORA RYCHLE ROSTOUCÍCH ZNALOSTÍ FIREM A FASTER Jiří Vacek, Dana Egerová, Milan Edl .................................................................................................. 102 ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ V PODMÍNKÁCH UNIVERZITNÍHO VĚDECKOVÝZKUMNÉHO CENTRA Ing. Monika Vejchodová ..................................................................................................................... 110 SCICOM - ROZVOJ KOMPETENCÍ PRO KOMUNIKACI VĚDY Irena Vlachynská ................................................................................................................................. 115

8



Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

VZDĚLÁVACÍ PLATFORMA PRO TRANSFER VaV Ing. Radka Pittnerová VÚTS, a. s. Liberec (Inovační a technologické centrum) [email protected] Ing. Petra Rydvalová, Ph.D. Technická univerzita v Liberci (Ekonomická Fakulta, katedra podnikové ekonomiky) [email protected] Abstrakt Procesy, které zajišťují efektivní učení a spolupráci v rámci projektů VaV patří mezi nejdůleţitější dynamické schopnosti inovačních organizací. Cílem článku je představit novou společnou vzdělávací platformu sedmi českých organizací zaměřenou na vzdělávání v oblasti transferu výsledků vědecké činnosti. V tomto příspěvku se soustředíme na čtyři oblasti, které jsou pro úspěšný transfer výsledků V a V v rámci Evropského výzkumného prostoru (ERA) podstatné: technologické a ekonomické znalosti pro ERA; řízení financí a auditing VaV projektů v mezinárodních souvislostech; rozvoj komunikačních dovedností ve vědě; zapojení pracovníků VaV do projektů mezinárodní vědecko-výzkumné spolupráce. Tato témata jsou řešena v rámci projektů Operačního programu Vzdělávaní pro konkurenceschopnost. Klíčová slova: vzdělávací platforma, věda, výzkum a vývoj, transfer výsledků VaV, Evropský výzkumný prostor. Abstract Most important dynamic skills of the innovative organisations are the processes that provide effective learning and cooperation intra-project R & D. The aim of the paper is to present the new educational platform with the intention to transfer of the science findings among seven Czech organisations. Here we would like concentrate on four areas which are major for the successful transfer of the results R & D in the ERA: Technology and economic knowledge for European Research Area; Financial management and auditing of the R & D projects in the international environment; Development of communication skills in science; Researchers integration to the projects of the R & D international co-operation. These subjects 9



are solved in the projects of the “OP VK” (Operational program – Education for the competitive). Key words: Educational platform, science, research and development, transfer of the R & D results, European research area. 1 Úvod Cílem článku je představit vzdělávací platformu vytvořenou propojením čtyř inovačních projektů. Tyto projekty jsou realizovány díky finanční podpoře z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Vznik společné platformy vzdělávání uceleného procesu transferu výsledků VaV byl iniciován na základě zjištěné potřeby z dotazníkového průzkumu pracovníků inovačních oragnizací. Ten byl realizován v roce 2008, a to v rámci inovačního projektu OP RLZ „Regionální centrum vzdělávání v oblasti znalostního a technologického transferu“ pod akronymem TRANSCEN. [5] Z výsledků průzkumu vyplynulo, ţe „Největší důraz respondentů byl kladen na rozvoj komunikačních a prezentačních dovedností včetně jazykové vybavenosti, dále na souhrn aktivit spojených s projektovou činností (příprava projektů, projektový management, finanční řízení projektů,…) a v neposlední řadě také na rozvoj mezioborové spolupráce, komercializace a vyuţití výsledků VaV v praxi a práci s informacemi.“ [4, s. 25, citace] Koncepci vzdělávací platformy lze chápat jako jádro znalostního klastru pro efektivní transfer výsledků výzkumu a vývoje. Rozhodující roli (z ekonomického hlediska) v úspěšnosti výstupů výzkumu a vývoje hraje zavedení jeho výsledků na trh. Úspěšnost výsledků vědy a výzkumu měříme vznikem inovace na daném trhu produktu. Aby byla inovace na trhu úspěšná, nelze řešit výzkum, vývoj a realizaci produktu či technologie atd. odděleně od trhu jeho uplatnění. Cestou je: - Vytvoření kvalitního technicky, technologicky, znalostně a administrativně vybaveného prostředí, které bude podporovat tvorbu nápadů a nových projektů s minimálním mnoţstvím bariér. - Motivace soustavného vzdělávání a podpora vzniku tacitních znalostí v organizaci. - Zabezpečení celého procesu transferu výsledků V a V vhodným systémem ochrany duševního vlastnictví, a to jiţ od počátku projektového návrhu na výzkum či vývoj. - Zapojení původců řešení do procesu transferu (komercializace). 2 Rámcové představení jednotlivých projektů Představovaná vzdělávací platforma spojuje projekty, jejichţ aktivity jsou zaměřeny na jednotlivé kompetence procesu transferu poznatků VaV do praxe, viz obr. 1.

10



Obr. 1 Vzdělávací platforma pro transfer VaV

Zdroj: Vlastní zpracování 2.1 Technologické a ekonomické kompetence pro Evropský výzkumný prostor (TE-ERA) Předloţený projekt vychází z myšlenky tzv. Evropského výzkumného prostoru. Koncept projektu je postaven na vzájemné spolupráci akademického prostředí s „praxí“ a interdisciplinárním přístupu ke vzdělávání propojujícím znalosti nových technologií, ekonomie a evropské politiky. Akronym projektu TE-ERA byl proto sestaven z počátečních písmen nosných znalostních disciplín Technologie (Technology), Ekonomie (Economy) a European Research Area (Evropský výzkumný prostor; v českých dokumentech se častěji pouţívá zkratky anglického termínu). Strategicky zvolený akronym projektu TE-ERA evokuje latinské pojmenování „země“ (terra). Akronym má v cílové skupině vyvolat v mysli představu „objevování nové země“. Cílem projektu je podpořit vzájemnou spolupráci mezi institucemi terciárního vzdělávání a sektorem výroby a sluţeb tak, aby kompetence absolventů i akademických pracovníků byly v souladu s potřebami firemní sféry a byl podpořen zájem studentů o práci v technologicky orientovaných oborech. Partnery projektu jsou Technická univerzita v Liberci (dále jen TUL), Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (dále jen UTB), Ostravská univerzita v Ostravě (dále jen OSU), VÚTS, a.s. a Elmarco s.r.o. z Liberce. [6] 2.2 Řízení financí a auditing VaV projektů v mezinárodních souvislostech (PROFIN) Cílem projektu s akronymem PROFIN je zvýšit prostřednictvím systému vzdělávání znalosti, schopnosti a dovednosti pracovníků V a V v oblasti financí. Základní otázkou projektu je: Jak efektivně a v souladu se zákonnými normami připravovat a řídit rozpočet vědeckovýzkumných projektů v mezinárodním prostředí EU? Jedním z předpokladů úspěchu V a V aktivit financovaných z veřejných zdrojů je kvalitní finanční řízení projektů završené úspěšným auditem. Projekt PROFIN proto prostřednictvím specifických vzdělávacích aktivit usiluje o zvýšení takových manaţerských dovedností 11



a znalostí pracovníků ve V a V, které jim při úspěšně realizovaném výzkumném, vývojovém či inovačním projektu přinesou kýţený efekt ať uţ „jen“ ve formě pozitivní auditorské zprávy daného projektu či dokonce dobře připravené komercializaci výsledků projektu na trhu. Vzdělávací aktivity, které vědecko-výzkumným pracovníkům nabízí projekt PROFIN, jsou rozděleny do tří modulů zaměřených na finanční řízení, auditing a manaţerské kompetence ve dvou základních úrovních – manaţer VaV a expert. Partnery projektu jsou TUL, OSU, VÚTS, a. s., Vysoké učení technické v Brně (dále jen VUT) a Interexpert Bohemia, spol. s r. o. [2] 2.3 Podpora zapojení pracovníků VaV do projektů mezinárodní vědecko-výzkumné spolupráce (PROMOTE) Cílem projektu s akronymem PROMOTE je podpořit mezinárodní spolupráci ve vědě a výzkumu prostřednictvím rozvoje specifických kompetencí regionálních pracovníků VaV. Realizace projektu je rozdělena do tří základních oblastí: SPECIFICKÉ VZDĚLÁVÁNÍ pracovníků VaV; podpora MEZINÁRODNÍHO NETWORKINGU; PŘÍMÉ AKCE na podporu a propagaci vědy a výzkumu v regionu. Projekt PROMOTE navazuje na činnosti sítě regionálních kontaktních organizací pro Rámcové programy EU (RKO), které jsou součástí národní sítě NINET (více viz www.ninet.cz). PROMOTE doplňuje standardní nabídku sluţeb sítě NINET o specifické vzdělávací a podpůrné aktivity, které mají za cíl umoţnit pracovníkům VaV získat takové kompetence a podporu, které maximálně eliminují moţné bariéry jejich zapojení do mezinárodních VaV projektů. Partnery projektu jsou VÚTS, a. s., OSU, VUT v Brně a Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, v.v.i. [3] 2.4 Rozvoj komunikačních dovedností ve vědě s vyuţitím modelového pilotního projektu NANO (MUNRO) Cílem projektu je zvýšit úroveň a kvalitu komunikačních dovedností lidských zdrojů ve vědě a výzkumu tak, aby pracovníci VaV byli schopni zvýšit efektivitu komunikačního sdělení ve vazbě na různé cílové skupiny. Akronym projektu MUNRO má v cílové skupině evokovat jednak snahu o rozvoj komunikace v oblasti vědy a výzkumu. Označení „munro“ rovněţ charakterizuje skotské hory s výškou nad 914,4 m. Poprvé na přelomu 19. a 20. století je klasifikoval Sir Hugh Munro, kdy výsledkem jeho výzkumu bylo vypracování tzv. Tabulky MUNRO. Zvolený akronym tak vyjadřuje rovněţ snahu o výstup k vrcholům vědecké práce ve vazbě na kvalitní popularizaci výsledků vědy a výzkumu. Partnery projektu jsou TUL, UTB ve Zlíně, OSU, VÚTS, a.s. a Elmarco s.r.o. z Liberce. [1] Závěr - shrnutí Jak vyplývá z textu druhé kapitoly článku, společná vzdělávací platforma zahrnuje regiony od severu k jihozápadu České republiky spojující jak organizace vzdělávání, tak i výzkumné a inovační. Výstupem je trénink kompetencí pro úspěšný transfer výsledků V a V, viz obr. 2. Jiţ z podstaty teorie týmových rolí je zřejmé, ţe vědec jako jedinec nemůţe zastat všechny potřebné dovednosti a znalosti pro úspěšný transfer výsledků VaV. Je však důleţité, aby v organizacích zabývajících se vzděláváním, výzkumem, vývojem a realizací inovací byly vytvořené týmy, které společně vytvoří kvalitní základnu pro daný proces transferu výsledků V a V.

12



Obr. 2 Charakteristika osobností úspěšného transferu výsledků VaV

Zdroj: Vlastní zpracování O společné vzdělávací platformě partnerských projektů pro transfer výsledků VaV byla připravena reportáţ, ve které byly všechny uvedené projekty rámcově představeny. Odborná veřejnost se s touto skutečností mohla poprvé seznámit na konci roku 2009 na R1 v „Minutách regionu“ TV Genus. Seznam pouţité literatury [1] [2] [3] [4]

[5] [6]

MUNRO [online]. 2009 [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: . PROFIN [online]. 2009 [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: . PROMOTE [online]. 2009 [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: . RYDVALOVÁ, P., PITNNEROVÁ R. Technologické a ekonomické kompetence pro Evropský výzkumný prostor. In Sborník z odborného sympozia „Rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu“, 2. ročník, 5. – 6. 5. 2009, Sychrov, s. 22 – 27. Liberec: VÚTS, 2009. ISBN 978-80-87184-07-3. TRANSCEN [online]. 2006 – 2008 [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: . TE-ERA [online]. 2009 [cit. 2010-03-12]. Dostupný z WWW: .

13



BUDOVÁNÍ VÝZKUMNÝCH TÝMŮ A ROZVOJ UNIVERZITNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ VÝZKUMNÝCH ODBORNÍKŮ PRO MIKRO- A NANOTECHNOLOGIE (NANOTEAM) Jana H. Církvová, Jaromír Hubálek Vysoké učení technické v Brně Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií Ústav mikroelektroniky Údolní 53, 602 00 Brno [email protected] Abstrakt Projekt je zaměřen na vzdělávání budoucích pracovníků výzkumu a vývoje Ústavem mikroelektroniky ve spolupráci s dalšími ústavy VUT a partnerskými institucemi. Bude vytvořen tým ze zkušených vědeckých pracovníků pro kvalitní vzdělávání, který zajistí výchovu nových vědecko-pedagogických pracovníků z řad postgraduálních studentů a dalších zájemců o moderní mikro- a nanotechnologie. Přístup a skladba kurzů bude vysoce multidisciplinární, coţ nemá v ČR obdoby. Cílem projektu je vyškolené pracovníky formovat do týmů, jeţ se budou podílet na excelentní vědě v připravovaném Středoevropském technologickém institutu (CEITEC) a regionálním centru s názvem Centrum pro senzorické, informační a komunikační systémy (SIX) budovaných z programů OP VaVpI. Klíčová slova: mikro- a nanotechnologie, multidisciplinární přístup, vědecko-výzkumná činnost, odborné vzdělávání, budování vědeckého týmu.

Abstract In our project we want to educate future researchers for the branches of micro- and nanotechnologies region, with the help of targeted lectures at the Department of Microelectronics and other BUT departments plus partner institutions. There is a team of experienced research workers to be built up to provide quality education of new advanced research workers among PhD students, post-doctoral workers and other potential interested persons in the region of these advanced technologies. The approach and lecture syllabus will be multidisciplinary which is unique in Czech Republic. The aim of our project is to build up teams of trained workers that will participate in excellent science in the future Central European Technology Institute (CEITEC) and regional Center of sensoric, information and communication systems (SIX) supported by OP VaVpI programmes. Key words: micro- and nanotechnologies, multidisciplinary approach, scientific research, targeted education, targeted lectures, building-up research team.

1 Úvod V příštích několika letech bude v Jihomoravském regionu vybudováno několik vědeckovýzkumných center v rámci Operačních programů VaVpI. Tím největším je Středovevropský technologický institut (CEITEC), který bude vybudován v Brně za cca 6 miliard Kč a bude slouţit k rozvoji exceletní vědy v ČR. Zároveň se na Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií připravuje projekt názvem Centrum pro senzorické, informační a komunikační systémy (SIX). V obou projektech se část výzkumu 14



zaměřuje na vyuţití mikro- a nanotechnologií s velmi širokou aplikační sférou od elektroniky aţ po medicínu za vyuţití nejmodernějších metod a zařízení. To obnáší potřebu poměrně velkého počtu odborníků s multidisciplinárním přehledem vzhledem k širokému aplikačnímu potenciálu těchto technologií. Bohuţel v rámci zmiňovaného operačního programu nelze financovat vybudování a školení těchto odborníků. Z tohoto důvodu byl vyuţit operační program OP VK prioritní osy 3, ve které jsou tyto aktivity podporovány. Byl vypracován projekt NANOTEAM, který byl přijat k financování. Partnerem projektu je Mendelova univerzita, především tým doc. Kizeka z Ústavu chemie a biochemie, který vnese do projektu disciplíny zaměřené na oblast biologických materiálů a heteromateriálů, jeţ umoţní spojení mikro- a nanotechnologií a biochemie, které má vysoký potenciál v oblasti ekologie, medicíny a farmacie. To jsou taky cílové oblasti projektu CEITEC a částečně i projektu SIX.

Obr.1 Předpokládaná participace institucí na vzdělávání a budování týmů. Z VUT se podílí dva ústavy FEKT a jeden ústav FSI, partnerem projeketu je Mendelova univerzita, Ústav chemie a biochemie a dále předpokládáme osobní participaci některých pracovníků Masarykovy univerzity, Ústavu přístrojové techniky AVČR a zahraničních lektorů.

Cílem projektu je maximálně podpořit získávání nových perspektivních vědců pro obory v oblasti mikro- a nanotechnologií uspořádáním workshopu, prostřednictvím novin, rádia či televize a cílenými přednáškami na různých vědeckých institucích. Budou osloveni studenti doktorského studia, postdoktorští pracovníci i zkušení vědečtí pracovníci jako potenciální zájemci o vědeckou práci a záměrem projektu je vyškolit je pro vysoce odbornou práci v těchto pokročilých technologiích na špičkovou úroveň za pomocí expertů z VUT, MENDELU a dalších institucí z ČR a ze zahraničí (Obr.1). Na realizaci projektu se budou podílet vědecko-pedagogičtí pracovníci z následujících ústavů VUT v Brně: Ústav mikroelektroniky a Ústav fyziky Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií, a Ústav fyzikálního inţenýrství Fakulty strojního inţenýrství. Dále partnerská instituce Ústav chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně, se kterou byla jiţ v minulosti navázána úspěšná spolupráce právě na úrovni aplikací nanosenzorů v biomedicíně a farmacii. Vedle této činnosti budou formovány týmy odborníků různých specializací pro vědeckou činnost v oblasti těchto technologií pro projekt OP VaVpI „Středoevropský technologický institut (CEITEC)“. Výsledky budou popularizovány nejenom pro zatraktivnění tohoto projektu, ale i získávání zájmu podniků a firem o výsledku projektu a získání informací o stavu vědy v daných oblastech, převádění výzkumu do praxe a transferu technologií.

15



V oblasti mikro- a nanotechnologií byl v posledních letech zaznamenán velký pokrok nejen z hlediska miniaturizace systémů, ale rovněţ v moţných aplikacích v různých průmyslových odvětvích, jako optika či biomedicína a farmacie. Nové atraktivní materiály, od uhlíkových nanotrubek aţ po kvantové tečky pro výrobu mikro- a nanosenzorů, se zpracovávají stále dokonalejšími technikami. Vzdělávání ve výše zmíněných oborech se zaměřením na mikro- a nanotechnologie v takto ucelené podobě s vysokou multidisciplinaritou v ČR nemá obdoby a zatím ţádná fakulta ho nezajišťuje pro jeho náročnost po stránce velkého počtu odborníků a také finanční. Rovněţ odborníků s takto širokým záběrem je málo a noví odborníci se častěji zaměřují úzce. Proto je nutné vytvořit podmínky pro vzdělávání v takto široce otevřené oblasti pokročilých technologií a zaměřit se na mladé perspektivní vědce a další zájemce o vědu, kteří budou moci na svých institucích výrazně zvýšit přidanou hodnotu své práce, popřípadě se stát členem týmu pro nově vznikající technologická centra, jeţ by měla přinést našemu průmyslu řadu nových aplikací. V podstatě se jedná o nadstandardní aktivitu vysoké školy, jejíţ inovativnost spočívá v zavedení školícího týmu skládajícího se z odborníků z různých ústavů a institucí, sdruţených s cílem vzdělávat vědecké pracovníky v mnoha směrech v oblasti mikro- a nanotechnologií a posílit tak jejich pozici v ČR a přinést silný potenciál pro rozvoj průmyslu. 2 Klíčové aktivity Projekt je koncipován do 3 klíčových aktivit časově na sebe navazujících: přípravná, vzdělávání dvou skupin vědeckých pracovníků a budování týmů pro oba zmíněné projekty (Obr. 2).

Obr. 2. Jednotlivé fáze projektu. Ve třetí fázi vzdělávání 2. skupiny bude souběţně pokračovat praktické vzdělávání 1. skupiny, její podíl na vzdělávání 2. skupiny a budování týmů.

2.1 Příprava vzdělávacího týmu a podmínek pro vzdělávání V této aktivitě bude vytvořen vzdělávací tým z vědecko-pedagogických pracovníků v počtu asi 30 ze všech na projektu se účastnících pracovišť a pracovníků, kteří budou mít na starosti vytvořit sylaby, přednášky, materiály a praktická cvičení ke vzdělávacím předmětům, na nichţ se budou podílet jako vyučující v druhé aktivitě. Jedná se o následující oblasti vzdělávání: mikroelektronické technologie a mikroelektronika, vytváření nanosoučástek a nanosystémů, mikro- a nanosenzory, fyzika a metody diagnostiky nanomateriálů, kvantová fyzika, molekulární polovodiče a nanoelektronika, vyuţití a vlastnosti heteronanomateriálů, nanomedicína a vyuţití nanotechnologií ve farmacii pro diagnostiku. Na této aktivitě se budou podílet všichni vědecko-pedagogičtí členové realizačního týmu. Dále očekáváme přínos min. dvou zahraničních lektorů v oblastech nanotechnologií, jako jsou nanostruktury vytvářené metodou „bottom-up“, spintronika apod., které nejsou u nás zatím výrazně rozšířeny.

16



2.2 Vzdělávání vědeckých pracovníků v oblasti moderních mikro- a nanotechnologií V této aktivitě bude cílová skupina studentů a vědeckých pracovníků školena v oblasti moderních mikro- a nanotechnologií. Školení bude probíhat ve dvou 10 měsíčních cyklech. Tím bude moţné vyškolit dvě skupiny vědeckých pracovníků. Školení bude vycházet z připravených sylabů z první aktivity. Z časového hlediska se jedná o aktivitu, která bude mít průběţný charakter. První cyklus je spíše přípravný a více teoretický, druhý naopak více praktický. Po skončení prvního cyklu jedné skupiny započne cyklus druhé skupiny. Ve druhém cyklu se předpokládá rozdělení cílové skupiny na nezkušené a zkušené vědecké pracovníky. Kaţdá skupina bude mít odlišný vzdělávací přístup. Budou vytvořeny heterogenní skupiny pro praktickou výuku, kde se vyuţije toho, ţe nezkušení vědečtí pracovníci se budou moci učit také od zkušenějších. Většina předmětů bude mít vedle teoretické části i praktickou. Budou se vyuţívat programové prostředky pro simulace a návrhy systémů (CADENCE, COVENTOR, MATLAB a další) pro praktické procvičení, dále budou vyuţívány čisté prostory pro nácvik práce s technologickými zařízeními, kde se budou realizovat či pozorovat zajímavé struktury. Učitelé budou mít za úkol vyhodnotit, pro kterou oblast pokročilých technik a technologií má kaţdý vědecký pracovník předpoklady, aby je bylo moţné později profilovat do budoucích týmů vytvářených v rámci aktivity č. 3. Vyškolení pracovníci první skupiny se budou po skončení druhého cyklu podílet na školení druhé skupiny jiţ v rámci týmů. 2.3 Budování týmů V této aktivitě se budou profilovat vybraní školení studenti v různých oblastech tak, aby mohly být vytvořeny multidisciplinární týmy. Ke konci druhého cyklu bude první skupina rozdělena na jednotlivé týmy dle jejich profilace a potřeb navazujících projektů. V této aktivitě budou řešit výukové vědecké úkoly v rámci týmů, aby se naučili týmové práci, tzn., ţe povaha školení bude výhradně praktická. Členové nových týmů se budou podílet na školení pracovníků druhé skupiny, z nichţ někteří se stanou součástí těchto týmů a jejich školení bude tak spontánně urychleno, aby dosáhli úrovně blízké první skupině a tým mohl být vyrovnaný. Z časového hlediska je výběr a profilace jednotlivých pracovníků opět aktivitou s průběţným charakterem. 3 Zapojení a motivace cílové skupiny, očekávaný přínos První motivací pro vstup cílové skupiny budou prezentace projektu a moţností pokročilých technologií v oblasti mikro a nano. Ta bude provedena na jejich domovských institucích a následným workshopem. Domníváme se, ţe vhodnou motivací pro participující studenty a pracovníky je samotná atraktivnost oboru nanotechnologie a přístup k inovativním informacím, které sledují jejich vlastní zájmy a poţadavky. Dalším motivačním prvkem cílové skupiny bude bezesporu moţnost uplatnění v některém z týmů, které budou pracovat ve špičkových technologických centrech nebo vyšší kvalifikace pro práci v domovských institucích. Z důvodu náročnosti práce je vhodné projekt rozdělit do několika dílčích etap, od nichţ se bude odvíjet zapojení jednotlivých pracovníků cílové skupiny. Úspěšnou realizací a ve fázi dokončení projektu získá cílová skupina multidisciplinární přístup k řešení problémů při vytváření nanotechnologií. Přímou účastí na projektu si tak mladí proškolení vědci zajistí lepší pozici při výběru budoucího povolání ve vědeckých institucích, jako je v blízké budoucnosti vznikající špičkové technologické centrum CEITEC. Tento úspěch vědeckých pracovníků či absolventů terciálních vzdělávacích zařízení na trhu práce rovněţ zajistí zpětnou vazbu pro participující pracoviště v tomto projektu tím, ţe

17



prokáţe atraktivitu vědního oboru nanotechnologie pro potenciální zájemce z řad dalších studentů. 4 Očekávané výstupy projektu 4.1 Výstup klíčové aktivity Příprava vzdělávacího týmu a podmínek pro vzdělávání Budou vytvořeny materiály, sylaby, přednášky a praktická cvičení k asi 15 kurzům pro školení cílové skupiny. Některé kurzy budou zcela nové, některé jsou v rámci ústavů jiţ zajišťovány, ale budou inovovány pro potřeby tohoto projektu. Kurzy budou zahrnovat vzdělávání v oblasti teoretické fyziky nanomateriálů, kvantové fyziky, mikroelektronické technologie a mikroelektroniky, nanotechnologie, nanostruktury vytvářené metodou „bottomup“, nanoelektroniky a spintroniky, moderních metod diagnostiky nanosvěta, molekulárních polovodičů, vyuţití a vlastností heteromateriálů, nanomedicíny, nanotechnologie ve farmacii pro diagnostiku, mikro- a nanosenzory. Vytvořené kurzy budou rozděleny do dvou 10 měsíčních cyklů a týmové ukázkové příklady do třetí aktivity. V této skladbě půjde o jedinečný materiál a přípravu pro multioborové vzdělávání, která nemá v ČR obdoby, a posun v oblasti mikro- a nanotechnologií tak bude významný pro jejich rozvoj u nás. Dalším výstupem bude elektronický portál jako interaktivní webové stránky pro účastníky kurzu a dále pro zájemce o vědeckou práci v oblastech pokročilých mikro- a nanotechnologií, pro zvýšení informovanosti odborné veřejnosti o moţnostech a uplatnění v oblasti nanotechnologií a prezentace informací o projektu. Výstupem bude i laboratoř pro praktickou výuku vybavená počítači a software pro cílovou skupinu. 4.2 Výstup klíčové aktivity Vzdělávání vědeckých pracovníků v oblasti moderních mikro- a nanotechnologií Výstupem této aktivity budou hlavně pracovníci vyškolení pro vědeckou práci v oblasti mikro- a nanotechnologií. Z hlediska budování týmů plánujeme, ţe jeden odborný tým by se měl skládat z přibliţně 7-10 členů, a předpokládáme sestavení 4-5 týmů. To znamená vyškolit minimálně 28 pracovníků. Našim plánem je však vyškolit 35 pracovníků v prvním cyklu a 35 pracovníků ve druhém cyklu. 4.3 Výstup klíčové aktivity Budování týmů Výstupem této klíčové aktivity bude sestavení 4-5 multidisciplinárních týmů pro navazující projekty. Z hlediska budování týmů plánujeme, ţe jeden odborný tým by měl být tvořen přibliţně 7-10 členy. Cílové týmy se tedy budou skládat dohromady z 28 pracovníků. Předpokládáme dosáhnout 35 plně vyškolených pracovníků z prvního cyklu, kteří budou dle potřeby doplněni školenými pracovníky z druhého cyklu. 5. Závěr VUT je veřejná vysoká škola, která získává kaţdoročně celou řadu projektů, jeţ podávají vědecko-pedagogičtí pracovníci. Tyto projekty jsou s úspěchem řešeny. Mnohé z těchto projektů jsou zaměřeny nebo se dotýkají oblasti lidských zdrojů. Projekt NANOTEAM si klade za cíl vzdělávání budoucích pracovníků výzkumu a vývoje v rámci vysoce multidisciplinárních kurzů v oblasti moderní mikro- a nanotechnologie s výstupem vybudování týmů sloţených ze špičkových odborníků. V této rozvinuté a ucelené formě nemá toto vzdělávání v ČR obdoby. V tomto projektu chceme přiblíţit všechny disciplíny dotýkající se nanotechnologií široké cílové skupině, čímţ všem zainteresovaným umoţníme

18



dostat se na takovou úroveň, aby byli schopni dynamicky řešit vědeckou problematiku včetně aplikací s širokým oborovým uplatněním. Seznam pouţité literatury Vypracováno podle Návrhu projektu NANOTEAM reg.č. CZ.1.07/2.3.00/09.0224. Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost, Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, MŠMT, Praha: 25.11.2002 [cit. 2002/12/5] Dostupné na WWW:.

19



Role zprostředkovatele ve výzkumných a inovačních aktivitách Adolf Filáček Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti při Filosofickém ústavu AV ČR, v.v.i. [email protected] , [email protected] Abstrakt V příspěvku analyzovaná role zprostředkovatele vychází z výsledků řešení evropského projektu SUPER-SME [1] - Supporting Potential and Existing Research Intensive SMEs. Klíčová slova: Inovační procesy, zprostředkovatel ve výzkumu a vývoji.

Abstract In the contribution is described the role of intermediator based on results of SUPER-SME Project of FP6 [1] - Supporting Potential and Existing Research Intensive SMEs. Key words: Innovation processes, intermediator in research and development.

1 Koncept zprostředkovatele (intermediátora) ve výzkumu a inovačních procesech Produkce, distribuce, transfer, přijetí, porozumění, osvojení, a efektivní pouţití znalostí je jednou z podstatných výzev, se kterou se setkává integrující se Evropa nacházející se v globální světové soutěţi. Hladký a efektivní průběh sociálních a ekonomických procesů, osvojení si a zvládnutí všech souvisejících znalostních procesů, budou rozhodující pro potřebnou kulturní, sociální expanzi a navazující ekonomický růst, bez čehoţ si lze evropskou cestu k překonání krize a k tzv. znalostní společnosti jen stěţí představit. Navíc, ovládnutí znalostních procesů a osvojení si shromáţděných znalostí představuje ve svých důsledcích významné mocenské postavení v globální ekonomice. V obecném slova smyslu je zprostředkovatel (intermediátor) takový vyjednávač (agent, činitel, angl. negotiator), který vytváří vztahy a propojení mezi jednotlivými subjekty, a poskytuje sluţby pro tuto vzájemnou provázanost. Zprostředkování (angl. intermediation) výzkumných, vývojových a inovačních aktivit má za cíl zdokonalení a optimalizaci (v ideálním případě také harmonizaci) nabídky vědeckých, výzkumných a technologických sluţeb s poptávkou po těchto sluţbách ze strany výzkumných, vývojových a inovačních organizací a firem, příp. dalších aktérů zainteresovaných nebo angaţovaných na vyuţívání těchto sluţeb, jako např. veřejných činitelů a administrátorů na regionálních i národní úrovni. Je zřejmé, ţe efektivní a úspěšná komunikace je nezbytnou součástí všech aktivit zprostředkovatelů v tomto pojetí. Definice zprostředkovatele ve výzkumu a vývoji (tak jak byla zformulována při řešení výše zmíněného evropského projektu SUPER-SME [1]) je následující:  Zprostředkovatel ve výzkumu a vývoji je definován jako veřejná nebo soukromá resp. nezisková instituce s posláním optimalizace vztahů (rozhraní) mezi nabídkou vědeckých, výzkumných a technologických sluţeb a poptávkou po těchto sluţbách ze strany výzkumných, vývojových a inovačních organizací a firem, skupin průmyslových podniků, nebo dalších institucí vyuţívajících tyto sluţby;  Zprostředkovatelé komunikují, podporují a napomáhají realizovat společné projekty uskutečňované ve spolupráci malých a středních podniků a výzkumných institucí, přičemţ působí jako katalyzátor těchto vztahů a aktivit. Univerzity, výzkumné ústavy a centra, soukromé podnikatelské subjekty nebo technologická centra pro transfer 20



technologií (technologické parky, inkubátory, apod.) uskutečňují tuto úlohu zprostředkovatele ve výzkumu, vývoji a inovacích. Právě tyto subjekty hrají rozhodující roli v národních i regionálních inovačních systémech svojí podporou spolupráce a „prosíťování“ (networking) mezi výzkumným a podnikatelským sektorem. 2 SUPER-SME Projekt Hlavním cílem projektu SUPER-SME bylo nalézt a popsat nástroje a mechanismy jak povzbudit investice do výzkumu a inovačních procesů ze strany podnikatelské sféry na regionální úrovni a jak zdokonalit „know-how“ regionálních zprostředkovatelů (intermediátorů) v této oblasti. V průběhu řešení projektu byly v zúčastněných regionech realizovány průzkumy a uskutečněny aktivity, které těmto regionům umoţnily lépe zformulovat svoje potřeby a moţnosti zdokonalení zprostředkovatelských sluţeb v regionálním výzkumu a inovačních procesech. Došlo ke zmapování fungování, předností i nedostatků podnikatelského prostředí v těchto regionech, především pokud jde o informační a zprostředkovatelské sluţby vztahující se k vyuţívání výsledků výzkumu, vývoje a nových technologií[2]. Získané poznatky byly přeneseny do regionů partnerů projektu; např. dobré příklady z úspěšných regionů byly předány do podnikatelské sféry i přímo při osobních návštěvách. K tomuto účelu byl v rámci projektu vytvářen Panel vybraných malých a středních podniků (Panel MSP), který byl sestaven ze skupiny vybraných MSP vyuţívajících výstupy z oblasti výzkumu a vývoje, a dále ze zástupců zprostředkovatelských subjektů. Tento panel sestavený pro praţský region se kaţdoročně sešel a vyjadřoval k analýze zprostředkovatelských sluţeb v praţském regionu a k pilotnímu projektu na síťové propojení zprostředkovatelských subjektů. Pro jednotlivé regiony byly podle jednotné metodiky vypracovány případové studie [2], které byly prezentovány při studijních návštěvách v partnerských regionech. Těchto návštěv se zúčastnili vybraní představitelé malých a středních podniků zařazených do panelů MSP. Malé a střední podniky (MSP) jsou přitom v současnosti definovány jako „kategorie malých a středně velkých podniků, které zaměstnávají méně neţ 250 zaměstnanců a jejichţ roční obrat nepřesahuje 50 mil Kč, a / nebo jejich roční bilance nepřesahuje 43 mil. EUR“. Typologie malých a středních podniků pouţitá v projektu SUPER-SME byla zaloţena na následující technologickém rozčlenění [4]: o MSP zabývající se výzkumem (Research performer SME) Malý nebo střední podnik zabývající se výzkumem je takový podnik (firma), která provozuje výzkumné aktivity jako nedílnou součást svého fungování a produkce. Takový podnik provádí výzkum provázaný na inovace technologií i výrobních produktů, a to většinou na základě kontraktů. Obvykle firmy tohoto druhu mají výzkumná oddělení a vytvořily si vlastní výzkumnou a inovační strategii. Při formulaci této strategie, která má většinou dlouhodobější charakter, bývají vyuţívány metodiky prognózování, předvídání a vytváření scénářů. Podniky tohoto druhu vyuţívají podpůrné programy a grantové systémy na regionální a národní úrovni, některé z nich i na mezinárodní úrovni. Část příjmů malých a středních podniků zabývajících se výzkumem je často tvořena příjmy z patentů a poskytnutých licencí.

21



o Technologicky kompetentní MSP (Technological competent SME) Technologicky kompetentní malý nebo střední podnik je taková firma, která zaměstnává více neţ jednoho inţenýra, její rozpočet zahrnuje prostředky vydávané na výzkum a vývoj, a je schopna se podílet na technologické spolupráci a technologických sítích (technology networks). Tyto firmy představují hlavní potenciál pro navyšování výdajů na výzkum a vývoj ze strany regionálních podnikatelských subjektů. To však zároveň vyţaduje, aby tyto společnosti všeho druhu byly efektivně vedeny a podporovány zprostředkovateli (intermediátory) ve výzkumu a vývoji, hlavně pokud jde o poskytování informací o zdrojích expertíz, know-how, dostupných technologií a o finančních zdrojích. o Zaváděcí (technologicky svépomocný) MSP (Bootstrap SME) Zaváděcí (technologicky svépomocný) malý nebo střední podnik je taková firma, která zaměstnává alespoň jednoho inţenýra a je schopna zavést a osvojit si připravená zpracovaná řešení. Taková firma obvykle potřebuje pomoc při implementaci tohoto zvoleného technologického řešení. o MSP pouţívající technologie niţšího řádu (Low technology SME) Mezi malé a střední podniky pouţívající technologie niţšího řádu patří takové firmy, které nemají technologický potenciál pro náročnější technologie vyšších řádů a z tohoto důvodu je další výzkum a vývoj vedoucí ke špičkovým technologiím nezajímá. Pokud jde o typy regionů vybraných pro projekt SUPER-SME, byly konkrétní regiony zvoleny tak, aby umoţňovaly získání zkušeností a „učení se“ z dobré praxe v regionech nacházejících se v různých etapách rozvoje zprostředkovatelských sluţeb ve výzkumu a vývoji na regionální úrovni. Koncepce projektu vycházela z toho, ţe regiony zúčastněné v projektu patřily do dvou principiálních kategorií:  tři z regionů patřily mezi „rozvinuté“, tzv. „mentory“. V těchto regionech jiţ jsou implementována různá opatření podporující malé a střední podniky zabývající se výzkumem a vývojem, a existuje zde také síť regionálních zprostředkovatelů sluţeb ve výzkumu a vývoji. Tyto tři „mentorské“ regiony poskytly poznatky o fungování různých modelů zprostředkovatelských aktivit;  ostatní čtyři méně „rozvinuté“ regiony, tzv. „mentorované“ regiony, nacházející se v různých stadiích rozvoje systému podpory regionálního výzkumu a vývoje a zprostředkovatelských sluţeb. Dva z těchto regionů byly v té době v nových členských zemích EU, jeden v kandidátské zemi a jeden ve státě s uvaţovaným kandidátstvím (Turecko). Projekt SUPER-SME dále vycházel z předpokladu, ţe jak malé a střední podniky zabývající se výzkumem, tak technologicky kompetentní MSP, mají potenciál a vyuţívají sluţby zprostředkovatelů ve výzkumu a vývoji, takţe se projektové aktivity změřily na tyto subjekty jak v „mentorských“ regionech, tak i v „mentorovaných“ regionech. V kaţdém regionu byla vybrána skupina 10 – 15 malých a středních podniků, ze kterých byl vytvořen Panel MSP vyuţívajících sluţby zprostředkovatelů ve výzkumu a vývoji. Hlavním úkolem tohoto panelu podnikatelských subjektů bylo identifikovat potřeby a poţadavky kladené na zprostředkovatelské aktivity v regionu jejich působnosti a navrhnout řešení s cílem zdokonalení zprostředkovatelského systému. Účastníci Panelu MSP také aktivně

22



spolupracovali při zmapování konkrétních sluţeb poskytovaných regionálními zprostředkovateli ve výzkumu a vývoji; za tímto účelem byl proveden s kaţdým subjektem řízený rozhovor na základě formalizovaného dotazníku. Navíc, za českou stranu tři účastníci reprezentující podnikatelské subjekty z Panelu MSP vyjeli (za finanční prostředky projektu) na studijní cesty do mentorských regionů a seznámili se tam s příklady dobré a vyzkoušené praxe na regionální úrovni. 3 Typy zprostředkovatelů ve výzkumu a inovačních procesech Analýza intermediátorského systému v zúčastněných regionech ukázala [3], ţe v kaţdém regionu existuje více typů regionálních zprostředkovatelů výzkumných, vývojových a inovačních aktivit. Poslání těchto subjektů a struktura poskytovaných sluţeb se liší v závislosti na poptávce ze strany malých a středních podniků a stupni ekonomického rozvoje regionu. Mezi významné typy zprostředkovatelů patří [3]:  Specializovaní zprostředkovatelé ve výzkumu a vývoji s posláním šířit a přenášet výsledky výzkumu a technologického rozvoje do podnikatelské sféry;  Univerzitní instituce pro technologický transfer (specializované jednotky při univerzitách a dalších vysokých školách, jejichţ úkolem je šířit výsledky výzkumu získané na těchto školách a nabízet je v podnikatelské sféře);  Specializované jednotky pro technologický transfer (organizace se specializovaným posláním přenášet technologie do malých a středních podniků, např. technologická centra, technologické parky, inkubátory, apod.);  Zprostředkovatelé zaměření nikoliv na transfer technologií, ale na podporu ostatních aktivit spojených s inovačními procesy, Jde např. o řízení projektů a marketing (školení koordinátorů a manaţerů), poradenství při vyuţívání informačních databází (školení MSP a výzkumných organizací o moţnostech národních i evropských programů), posuzování uskutečnitelnosti projektových záměrů (školení o způsobech financování), apod.;  Obchodní komory, podnikatelské asociace (organizace a instituce podporující vytváření spolupracujících sítí, vyhledávání partnerů, získávání finanční podpory pro projekty, apod.). 4 Zprostředkovatelé informací ve výzkumu a vývoji v Praţském regionu Následující tabulka přehledně ilustruje různost ve struktuře a rolích u vybraných subjektů zprostředkovatelského systému ve výzkumu a vývoji v Praţském regionu [3].

23



Tab. 1 Různost ve struktuře a rolích u vybraných subjektů zprostředkovatelského systému ve výzkumu a vývoji v Praţském regionu

Druh organizace

Název

Univerzity

České vysoké učení technické Univerzita Karlova

Veřejné a soukromé výzkumné ústavy Zprostředkovatelé mezi výzkumem a podnikatelskou sférou

Ústav chemických procesů AV ČR, v.v.i. Technologické a inovační centrum ČVUT Technologické centrum AV ČR Ústav leteckého výzkumu

Sítě organizací aktivních ve výzkumu, technologickém rozvoji a inovacích Obchodní a průmyslové komory

Asociace výzkumných organizací (AVO) Asociace inovačního podnikání (AIP) Praţská obchodní a průmyslová komora

5 Mapování zprostředkovatelského systému Zprostředkovatelské subjekty ve výzkumu a vývoji na regionální úrovni se mohou různit svým zacílením na různé typy malých a středních podniků a z toho se odvíjející povahou svých sluţeb. V této souvislosti je moţné rozlišit dvě hlavní osy typologie [4], a to podle jejich sektorového a technologického zaměření. Tzv. „generické“ zprostředkovatelské subjekty poskytují sluţby širokému spektru podniků nezávisle na jejich sektorové resp. oborové orientaci, naproti tomu „sektorově“ orientované subjekty se specializují na vybraný podnikatelský sektor. Ve druhé typologii zprostředkovatelů jsou „technologicky“ orientované subjekty zaměřené na podporu vývoje, komercionalizaci a transfer technologií, zatímco „netechnologické“ zaměřené subjekty se soustřeďují na poradenství, management, školení pracovníků, licenční a autorská práva, apod. Je zapotřebí poznamenat, ţe však řada zprostředkovatelských subjektů poskytuje jak technologické, tak i netechnologické sluţby; tyto subjekty se nazývají „hybridní“. Regionální intermediární systém v Praţském regionu není dostatečně diverzifikovaný. Jeho orientace je převáţně jednak generická, jednak hybridní; hlavním důvodem je omezená poptávka ze strany malých a středních podniků. Určitou změnu této situace můţe přinést asistence podnikům při realizaci projektů spolufinancovaných ze Strukturálních fondů EU.

24



Společné informační akce

Pomoc při financování z veřejných zdrojů

Vznik a vytváření produkčních sítí a shluků

5 4 3 2 1 0

Podpora technologické a výzkumné spolupráce

Podpora vývoje nových produktů a služeb

Mobilita pracovních sil

Komercionalizace a právní ochrana

Podpora inovativních start-up a spin-off

Základní aktivity

Licenční a patentové služby

Odvozené aktivity

Obr. 1 Základní a odvozené aktivity zprostředkovatelských subjektů v Praţském regionu

Obrázek 1 podává základní informaci o fungování, přednostech i nedostatcích poskytovaných základních i odvozených zprostředkovatelských sluţeb ve vzorku dotazovaných zprostředkovatelských subjektů v Praţském regionu. Z dotazníku vyplynulo, ţe systém sluţeb umoţňuje dostatečné šíření a přístup k datům týkajícím se financování ze Strukturálních fondů a podpory výzkumu a technologického rozvoje. Na druhou stranu se ale ukázalo, ţe zprostředkovatelé nejsou dostatečně připraveni pro praktické konzultační sluţby [3], které vyţadují specifické znalosti a dovednosti (licenční sluţby, ochrana autorských práv, právní podpora start-up a spin-off firem. Také podpora vývoje nových produktů a sluţeb (podnikatelský plán, komerční vyústění, apod.) není dostatečně rozvinuta. Chybí hlavně kvalifikovaní experti schopní s dostatečným přehledem konzultovat poţadavky a potřeby malých a středních podniků. Sluţby související s vyuţíváním Strukturálních fondů jsou hlavní současnou výzvou a zároveň příleţitostí pro všechny zprostředkovatele ve výzkumu a vývoji. Vznikají podmínky pro to, aby byly rychle vybudovány regionální vědecké parky, inkubátory, univerzitní jednotky pro transfer technologií, apod. Čerpání ze strukturálních fondů vyţaduje konkrétní dovednosti a znalosti specializovaných manaţerů a povede k prohloubení jejich schopností spolupracovat ve výrobních a zprostředkovatelských sítích. Vzájemná spolupráce mezi zprostředkovatelskými subjekty v Praţském regionu je ovlivněna především rolí Prahy jako hlavního města země. Proto konkrétní zprostředkovatelské sluţby jsou součástí sluţeb na celonárodní úrovni a ve většině případů nemají nezávislé specifické určení jen pro Praţský region. Na jedné straně to představuje určitou výhodu pro malé a střední podniky, protoţe mají přímý přístup k informacím o evropských a světových inovačních trendech; na druhé straně to vede k tomu, ţe lokální 25



specifické potřeby místních podniků jsou těmito trendy do značné míry zastíněny a praţští zprostředkovatelé je dostatečně neberou ve svých aktivitách v úvahu. Následující Obrázek 2 ukazuje, ţe regionální zprostředkovatelé spolupracují intenzivně s veřejnými a soukromými výzkumnými organizacemi (průměrná známka intenzity je 4,5 z celkově moţných 5ti bodů), dále s univerzitami (UK a ČVUT) a dalšími vysokoškolskými institucemi (3,5), a s obchodními a průmyslovými komorami a asociacemi (3,3). Kaţdý ze zprostředkovatelů navíc spolupracuje s nejméně jedním pracovištěm Akademie věd ČR. Je zajímavé, ţe při průzkumu nebyl dotazovanými organizacemi zmíněn další výzkumný ústav nebo soukromá výzkumná firma kromě výše uvedených. Uváděná intenzita spolupráce s vysokými školami je celkově niţší neţ s ústavy AV ČR.

A. Univerzity a další vysokoškolské instituce

H. Ostatní organizace působící ve výzkumu a vývoji

G. Regionální politikové a administrátoři výzkumu,

5 4 3 2 1 0

B. Veřejné a soukromé výzkumné Instituce a laboratoře

C. Soukromé společnosti a konsorcia

vývoje a inovačních procesů

F. Obchodní a průmyslové komory

D. Zprostředkovatelé ve výzkumu

a asociace

a vývoji

E. Sítě organizací a společností působících ve výzkumu, technologiích a inovacích

Obr. 2 Spolupráce zprostředkovatelů ve výzkumu a vývoji s ostatními regionálními subjekty (měřeno průměrnou intenzitou této spolupráce ve škále 0 – 5 bodů)

Odkazy [1] Dostupné na http://www.e-innovation.org/supersme/index.html [2] Podrobný popis lze nalézt na http://www.e-innovation.org/supersme/overview.html [3] Dostupné na http://www.e-innovation.org/supersme/files/D3_D4_D5_SummaryReports [4] Science and technology intermediary services for SMEs: A guide via practices. SUPERSME Project, Regional Council of Lorraine, Metz 2008, 50 s.; ke staţení na http://www.e-innovation.org/supersme/guidebook.html

26



PROJEKT „ROZVOJ PEDAGOGICKÝCH A MANAŢERSKÝCH KOMPETENCÍ ZAMĚSTNANCŮ UNIVERZITY PARDUBICE“ Ing. Jitka Genserová Univerzita Pardubice Oddělení pro rozvoj a mezinárodní vztahy [email protected] Abstrakt Zaměření projektu je patrné jiţ z jeho názvu. Projekt svými aktivitami vede k posílení pedagogických kompetencí začínajících akademických pracovníků a manaţerských dovedností všech akademiků i podpůrné administrativy. Tím přispívá ke zkvalitnění procesu výuky a řízení vysoké školy i k celkovému zatraktivnění podmínek pro výzkum v akademickém prostředí. Jeho hlavním cílem je zvýšení konkurenceschopnosti Univerzity Pardubice a posílení jejího začlenění do Evropského vzdělávacího a výzkumného prostoru (EHEA, ERA). Klíčová slova: akademický pracovník, vzdělávání, manaţerské dovednosti, pedagogické vzdělávání.

Abstract The scope of project suggests the title itself : Development of Pedagogical and Managerial Skills of the University Pardubice Staff. The project activities (courses, seminars, lectures and workshops) support the improvement of teaching skills of signing academics and development of managerial and soft skills of both academical and supporting employees. The project contributes to improvement of all processes inside the university. Its main aim is to enhance the competitiveness of the University of Pardubice and strengthen its integration into EHEA and ERA. Key words: academical staff, training, managerial skills, teaching education.

1 Úvod Návrh projektu byl podán v první výzvě Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost, oblast podpory 2.2 - Vysokoškolské vzdělávání. Rozhodnutím řídícího orgánu MŠMT byl zahájen 1. června 2009. Na jeho implementaci spolupracuje Univerzita Pardubice s partnerem – firmou Centrum andragogiky, s.r.o. z Hradce Králové, která má se vzděláváním dospělých rozsáhlé zkušenosti. Projekt je koncipován jako dvouletý, plánovaný rozpočet činí 8,4 miliónů Kč a je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. V době publikace sborníku (květen 2010) je projekt téměř v polovině; proto bychom se rádi podělili o dosaţené výsledky a zkušenosti při jeho realizaci. 2 Kurz Pedagogika pro vysokoškolské učitele Prvním klíčovou aktivitou projektu je vytvoření a realizace kurzu „Pedagogika pro VŠ učitele“, který je určen všem začínajícím vysokoškolským učitelům Univerzity Pardubice. Většina z nastupujících akademiků neprošla pedagogickou průpravou, zkušenosti získávají intuitivně aţ při vlastním působení ve výuce. Absolvování tohoto kurzu jim přinese základní dovednosti z oblasti pedagogické komunikace. Naučí se přesněji formulovat vzdělávací cíle, analyzovat a metodicky připravovat učivo, sestavovat zadání testů a zejména psát srozumitelnější a názorné výukové texty. 27



Kurz je koncipován jako dvousemestrální, v kaţdém semestru (ve zkouškovém období) je pořádán jeden výukový tutoriál o délce 40 hodin. Na závěr kurzu kaţdý účastník přednese krátký pedagogický výstup, který bude vyhodnocen komisí sloţenou z lektorů a zkušených pedagogů univerzity. Studijní materiály byly vytvořeny ve formě interaktivních skript na CD. Výukové texty (pedagogika, didaktika, psychologie učení, tvorba srozumitelných textů atd.) dodali přednášející kurzu, grafické a SW zpracování bylo zadáno externímu dodavateli. Výukové CD je určeno především pro samostudium v mezidobí mezi tutoriály. V lednu 2010 proběhl první tutoriál, účastnilo se ho celkem 32 akademiků ze všech fakult Univerzity Pardubice. Druhý tutoriál proběhne v září 2010, závěrečná zkouška v říjnu 2010. Předpokládáme, ţe kurz úspěšně dokončí 30 osob, coţ je naplánovaná hodnota indikátoru.

3 Manaţerské vzdělávání Druhou klíčovou aktivitou projektu je vytvoření modulárního programu manaţerského vzdělávání pro všechny zaměstnance univerzity. Poptávku po tomto typu školení potvrdily výsledky průzkumu vzdělávacích potřeb zaměstnanců z března 2008 i facilitované setkání vedení univerzity a fakult se zástupci Centra andragogiky před podáním projektové ţádosti. Manaţerské vzdělávání je rozčleněno do 3 modulů: Osobní rozvoj (komunikace, prezentační dovednosti, řízení času), Vedení lidí (týmová práce a spolupráce, vyjednávání, koučování, vedení porad aj.) a Právní povědomí (Zákoník práce, zákony o VŠ a VaV, ochrana duševního vlastnictví a další). Seznam aktuálně nabízených kurzů, jejich přesné zaměření, doba trvání, termíny konání jsou zveřejňovány na zaměstnaneckém intranetu a na webových stránkách projektu. Kurzy byly zahájeny v říjnu 2009 a budou probíhat průběţně do března 2011. Jsou určeny všem zaměstnancům, kteří projeví zájem či potřebu rozvíjet své měkké dovedností k doplnění dosaţené odborné způsobilosti. V rámci projektu je moţné absolvovat jen jednotlivé kurzy, celé moduly, nebo si navolit libovolnou kombinaci kurzů z nabídky. K 28. únoru 2010 se alespoň jednoho kurzu v této aktivitě zúčastnilo 134 osob, z toho 57% byli akademici. Do konce projektu se má do vzdělávání zapojit celkem 220 osob. Po kaţdém kurzu odevzdávají jeho účastníci hodnotící formulář. Převaţuje kladné hodnocení, protoţe právě měkké dovednosti, zejména otevřená komunikace, působení na lidi a uplatňování vlivu, jakoţ i týmová práce a spolupráce jsou často tím, co odlišuje úspěšného pracovníka od těch ostatních. Několik zúčastněných ovšem povaţuje manaţerské vzdělávání akademiků za nepatřičné aktivity na půdě univerzity, neboť v akademickém prostředí je tradičně kladen důraz na odbornou a vědeckou způsobilost. Úplné prolomení tohoto stereotypu bude dlouhodobější záleţitostí, většina hodnocení se však přiklání k tomu, ţe v kurzech získané znalosti a dovednosti příznivě ovlivní pedagogické, řídcí a komunikační procesy v rámci celé univerzity.

4 Sdílení dobré praxe Třetí klíčová aktivita je zaměřena na posílení kompetencí k vedení lidí. Sestává ze dvou dílčích aktivit, nazvaných incoming a outgoing. Incoming obsahuje soubor přednášek, seminářů a workshopů hostujících odborníků z ČR i ze zahraničí na téma přístup rozvoji lidských zdrojů v akademickém prostředí. Akce jsou určeny zájemcům za řad vedoucích kateder, ústavů, vědeckých týmů ale i podpůrných útvarů rektorátu a fakult. S velkým ohlasem mezi zaměstnanci se setkal seminář zkušené personalistky PhDr. Zdenky Brázdové s tématikou systémového přístupu k rozvoji zaměstnanců v prostředí vysoké školy. Outgoing spočívá v uskutečnění několika krátkodobých stáţí akademiků na zahraničních univerzitách za účelem sdílení dobré praxe v práci s lidskými zdroji v akademickém prostředí. Stáţisté budou sbírat zkušenosti o personální práci s kolegy na obdobné pozici na zahraniční

28



univerzitě a se svými zkušenostmi pak vystoupí na informačním semináři pro zájemce z řad vedoucích zaměstnanců univerzity. Stáţe proběhnou na podzim roku 2010, souhrnný seminář v lednu 2011. Ve spolupráci s Oddělením lidských zdrojů absolventi stáţí sestaví stručnou příručku dobré praxe ze zahraničních univerzit, kterou by se rozvoj lidských zdrojů na UPa měl v období po projektu řídit. 5 Shrnutí Vzdělávání není nikdy otázkou jen zaměstnavatele nebo jen zaměstnance. Dobře nastavený systém vzdělávání nese oboustrannou spokojenost a moţnost rozvoje – a o to se i projekt snaţí. Vzdělávaný pracovník přispívá lépe k dosahování strategických cílů celé univerzity. Na druhé straně rozvoj přináší zaměstnanci osobně trvalou hodnotu, o kterou uţ nikdy nepřijde. Vzdělávání vede ke zvyšování jeho vlastní ceny na trhu práce a v tomto smyslu je také výrazem, ţe si ho univerzita jako jeho zaměstnavatel cení, důvěřuje mu a poskytuje mu prostor pro jeho osobní růst, na kterém také sama profituje.

29



ZEFEKTIVNĚNÍ PROCESU VZDĚLÁVÁNÍ = KVALITNÍ LIDSKÉ ZDROJE – JEDEN ZE ZÁSADNÍCH NÁSTROJŮ ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚ PaedDr. Marcela Göttlichová Univerzita Tomáše Bati Zlín (Fakulta multimediálních komunikací, ÚMK) [email protected] Abstrakt Jedním z principiálních nástrojů zvyšování konkurenceschopnosti země je orientace na rozvoj kvalitních lidských zdrojů. Nezbytnou podmínkou k dosaţení daného cíle je zefektivnění procesu vzdělávání. Je to pak zejména vysoké školství, bez jehoţ rozvoje nebude moţno výrazně pozvednout úroveň ţádných dalších skupin lidských zdrojů. Rozšiřování, diverzifikace, zkvalitňování a úzké spojení vysokého školství s vědeckým výzkumem a hospodářskou praxí (ziskové i neziskové sféry) se dnes stávají jednou z nejvýznamnějších cest k celonárodní prosperitě. Prioritním úkolem se tak stává poskytnout absolventům takové znalosti a dovednosti, aby se stali zaměstnatelnými a byli schopni uplatnit se i při rychle se měnících poţadavcích trhu práce. Významným příkladem propojení teorie a praxe v rámci studijního programu je i FMK Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Klíčová slova: Rozvoj lidských zdrojů, terciární školství, zaměstnatelnost a zaměstnanost, „e-

learning“ (elektronické učení), teorie a praxe. Abstract One of the principal instruments for increasing the competitiveness of the country is to focus on developing quality human resources. The necessary condition to achieve the target is to streamline the process of learning. It is then particularly higher education, without which development won’t be possible to significantly raise the level of any other group of human resources. Expansion, diversification, improvement and close connection of higher education with scientific research and economic practices (of profit and nonprofit sector) is nowadays becoming one of the most important ways to national prosperity. Priority task then becomes to provide graduates such knowledge and skills to become employable and capable of asserting themselves even in rapidly changing labor market requirements. An important example of linking theory with practice within the study program is also the FMC of UTB in Zlin. Key words: Human resource development, tertiary education, employability and employment,

"e-learning” (electronic learning), theory and practice. 1 Rozvoj lidských zdrojů Obsahovou náplň pojmu rozvoj lidských zdrojů koncipuje Strategie rozvoje lidských zdrojů (RLZ) pro Českou republiku v souladu s převládající současnou mezinárodní praxí. Ta daný termín postihuje jako celoţivotní vzdělávání a učení (formální i neformální), včetně učení z praxe (informální), orientované zejména na lepší pracovní uplatnění, zvýšení kompetencí a výkonnosti jednotlivců i týmů. Pod daný pojem tak zařazuje širokou škálu aktivit, příležitostí a stimulů ve vzdělávací soustavě, v hospodářské praxi, veřejné správě i jiných sektorech. Hned v úvodu se tak setkáváme vedle vzdělávání neformálního, jeţ míří k určitým cílovým skupinám a je realizováno mimo formální vzdělávací systém různými typy 30



institucí, a vzdělávání informálního (institucionálně nekoordinovaného), které představuje proces nabývání poznatků, získávání dovedností a formování postojů v rámci kaţdodenního ţivota, prioritně se vzděláváním formálním. To je realizováno ve vzdělávacích institucích, přičemţ jasně definovány a legislativně vymezeny musí být jejich funkce, cíl, obsah, prostředky a způsoby hodnocení. Charakteristickým reprezentantem se tak stává škola. [www.nvf.cz] Právě způsobilost dostatečně disponovat tvůrčím potenciálem všech členů společnosti, jak ve vztahu k ekonomickému růstu, společenské i individuální prosperitě, tak k zvyšování zaměstnanosti představuje důleţitou podmínku formování současné demokratické společnosti. Nezbytností se stává potřeba občanů schopných převzít zodpovědnost sami za sebe i za společné rozhodování, coţ se neobejde bez náleţitého vzdělávání, jelikoţ právě to predeterminuje nové eventuality společenského vzestupu. Moţnost poskytnutí rozvoje kvalifikace kaţdému členu společnosti je v současnosti principiálním společenským, etickým i politickým poţadavkem. Vzdělání a kvalifikace tak prezentují pro lidstvo jediný bezmezný zdroj a lidský kapitál se tak stává tím nejcennějším bohatstvím. 2 Terciární vzdělávání Je to pak zejména vysoké školství, bez jehoţ rozvoje nebude moţno výrazně pozvednout úroveň ţádných dalších skupin lidských zdrojů. Posílení významu celého terciárního vzdělávání (tzn. veškerého standardního vzdělávání následujícího po maturitní zkoušce), především pak vysokoškolského sektoru vzdělávání v kontinuitě s výzkumem a vývojem, sehrává prioritní roli v cestě k celonárodní prosperitě. Jak uvádí Strategie RLZ, rozvoj vysokého školství, to znamená jeho rozšiřování, diverzifikace, zkvalitňování a úzké spojení jak s vědeckým výzkumem, tak s hospodářskou praxí, je jádrem a základem jakékoliv národní strategie RLZ. Nezvolíme-li právě tuto strategii a neučiníme-li ji nikoli jen jednou z mnoha priorit, ale klíčovou prioritou rozvoje lidských zdrojů v ČR, rozdíl mezi námi a nejvyspělejšími zeměmi se bude jen zvětšovat. [www.nvf.cz] 2.1 Rozšiřování vysokého školství Pokud bychom vycházeli z uvedených tří základních indikátorů, které sehrávají významnou roli v rozvoji lidských zdrojů v oblasti terciárního vzdělávání, na prvním místě je zmiňováno rozšiřování vysokého školství. Daný ukazatel patří k těm, jeţ jsou naplňovány od tzv. sametové revoluce, která znamenala pro naši výchovně-vzdělávací soustavu celou řadu závaţných změn, v plné míře. Za významný aspekt zde můţeme povaţovat zejména otevření prostoru pro rozvoj soukromého sektoru vysokého školství. Jak uvádí Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok 2008, v daném roce uskutečňovalo svoji vzdělávací činnost 74 vysokých škol, z toho 26 veřejných, 2 státní a 46 soukromých. Obě státní, 2 soukromé vysoké školy (Univerzita Jana Amose Komenského a Metropolitní univerzita Praha) a 24 veřejných vysokých škol bylo univerzitního typu. 44 SVŠ a 2 VVŠ (Vysoká škola polytechnická Jihlava a Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích) bylo neuniverzitního typu. [www.mšmt.cz] Prudký rozvoj počtu VŠ se samozřejmě odrazil i ve stejně prudkém nárůstu počtu posluchačů. V roce 2008 na veřejných a soukromých vysokých školách studovalo 369 619 studentů, coţ představuje oproti roku 2007zvýšení o 6,9 %. Na veřejných vysokých školách studovalo 319 615 studentů (86, 5 %) a na soukromých 50 659 studentů (13,5 %). (Výroční zpráva o činnosti vysokých škol za rok 2008).

31



2.2 Diverzifikace vysokého školství Za druhý významný ukazatel je pokládána diverzifikace vysokého školství. Charakteristickým znakem současnosti je odraz ekonomického rozvoje jdoucího ruku v ruce se zvyšující se ţivotní úrovni ve vyšší, sloţitější a diferencovanější spotřebě, coţ se projevuje v mnohostranné a rozmanité poptávce; v nutnosti širší a sloţitější nabídky a ve větší diferenciaci trhu na trhy dílčí. [Komárková, Rymeš, Vysekalová, 1998, s. 19] Daný stav se pak úměrně odráţí i vzhledem k trhu vzdělávacích potřeb, coţ následně vyúsťuje v nezbytnost rychlé reakce ze strany vzdělávacích institucí, tzn. schopnosti flexibilně reagovat nabídkou nových produktů, coţ můţe představovat např. realizaci nových vzdělávacích programů nebo různých dalších sluţeb, jeţ tak mohou zaplnit doposud nepokryté mezery trhu. Významnou roli zde sehrála také postupná implementace modelu strukturovaného studia v rámci tzv. Boloňského procesu, který představoval oddělení bakalářských, magisterských a doktorských studií, coţ se následně odrazilo v zásadním růstu nabídky vysokoškolského vzdělávání. 2.3 Zkvalitňování vysokého školství V pořadí na třetím (avšak zásadním) místě ve Strategii RLZ stojí zkvalitňování vysokého školství. Dynamika kvantitativního rozvoje vysokého školství v České republice v posledních letech, jak jsme mohli vidět, je vnímána díky svému prudkému vzestupu jako nejvyšší ze všech rozvinutých zemí světa. V současnosti je však nezbytným úkolem zaměřit pozornost české vysokoškolské politiky nikoli jiţ na narůstající kvantitu postupně se odráţející v masovosti vysokoškolského vzdělávání (v kontrastu s výběrovostí), ale především na zvyšování kvality vysokého školství. Ve spojitosti s budováním společného evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání (v rámci jiţ zmíněného Boloňského procesu) je pro zajištění kvality nezbytností realizace uceleného systému vnitřního hodnocení na jednotlivých vysokých školách, a to v provázanosti na systém vnějšího hodnocení. V rámci Strukturovaného vypořádání připomínek k Bílé knize terciárního vzdělávání jsou uvedeny základní priority z pohledu zkvalitňování vysokoškolského vzdělávání, které zahrnují jednak podporu rozvoje vlastního pracoviště (vysoké školy) s cílem hledat a odstraňovat slabiny na straně jedné a rozvíjet silné stránky na straně druhé. V konfrontaci s ostatními vysokými školami se pak do popředí dostává podpora úspěšných postupů v akademické soutěţi; v kontextu celé ČR úsilí obstát jak z hlediska specifičnosti akademického prostředí a mnohaleté tradice, tak i z pohledu řady aspektů, jeţ jsou klíčovými pro jiné instituce, neţ jsou vysoké školy a konečně v mezinárodním měřítku je nezbytností usilovat o to, aby české VŠ nejen jako jednotlivé instituce, ale i české vysoké školství jako celek obstály v tvrdé mezinárodní soutěţi podle jejích měřítek a zároveň, aby české vysoké školství dokázalo prosadit a obhájit své specifické rysy jako svoji výhodu, nikoli slabinu, na mezinárodním fóru. [www.reformy-msmt.cz] Zvyšování kvality je jednoznačně úzce spojeno jak s oblastí vědeckého výzkumu, tak s hospodářskou praxí. Příklady bychom mohli čerpat z modelů, jeţ jsou úspěšně realizovány v zemích, které se umisťují na nejvyšších stupních konkurenceschopnosti. Ať jiţ se jedná o „akademické vědy“ představující německý model spojení univerzitní výuky s výzkumem, postakademický model „průmyslové vědy“, neboli anglo-saský model spojení průmyslu s vědou) či vytváření trilaterální spolupráce mezi vysokými školami, průmyslem a vládou ve výzkumu a vývoji (tzv. triple helix). Právě poslední jmenovaný model, přestoţe je relativně jednoduchý, představuje vysoce efektivní princip spočívající v poskytování vědeckého, odborného a částečně i materiálně-technického kapitálu univerzitami, přičemţ průmysl se stává jednak hlavním garantem finančního kapitálu a současně také „zákazníkem“ univerzit, zatímco vláda vytváří potřebné podmínky (zejména legislativní) pro tento druh spolupráce, coţ znamená, ţe odstraňuje moţné překáţky ve spolupráci vysokých škol s podniky. Česká 32



republika je však doposud povětšině v systému produkce a transferu znalostí zaloţena na zastaralém industriálním modelu, ve kterém stále přetrvává relativně vysoká míra oddělenosti jednotlivých partnerů, coţ se odráţí v neschopnosti intenzivního propojení výzkumu na VŠ s potřebami praxe průmyslových firem. Neschopnost konstruktivní komunikace má negativní dopad na efektivitu celého systému výzkumu a vývoje. [www.reformy-msmt.cz] 3 Spojení teorie a praxe Stávající oddělitelnost jednotlivých partnerů (vysoká škola x podnik) se kontinuálně odráţí i v současném vztahu teorie x praxe na řadě vysokých škol. Stále si plně neuvědomujeme, ţe právě kooperace s ekonomickou sférou, vycházející z konstruktivní komunikace obou zúčastněných stran, patří k primárním faktorům, jeţ výrazně ovlivňují konkurenční způsobilost vzdělávací instituce, a umoţňuje tak získat vysokým školám principiální konkurenční reference. Jedná se o prvek tzv. kapitálu vzdělávací instituce, významně se odráţejícího v kvalitnější tvorbě kurikula, jeţ vychází z poţadavků praxe, čímţ dává moţnost posluchačům získávat potřebné mnoţství informací a podkladů vyuţitelných v rámci vzdělávacího procesu. Významným přínosem je následný odraz do inovace výuky a obohacení vzdělávacího programu směřujícího ke zvyšování kvality odborného vzdělávání, ať jiţ jde o formu řízené odborné praxe či stáţe přímo v podnicích (veřejných institucích), nebo formu účasti odborníků z praxe přímo ve výuce. Stále významnější pozici si rovněţ vydobývající moţnost přímé účasti studentů na reálných projektech při komplexním zvládnutí znalosti metod projektového řízení. Cílem realizace odborných praxí je na jedné straně umoţnit posluchačům proniknout do reálných podmínek zaměstnání, které v budoucnu mohou představovat základ jejich profesní orientace, tzn. poskytnout jim komplexní soubor teoretických i praktických znalostí a dovedností. Na straně druhé pak ekonomickým subjektům komerčního i nekomerčního charakteru poskytnout moţnost konkrétně si ověřit úroveň znalostí, schopností a dovedností studentů a získat povědomí o jejich vztahu k práci. Na základě získaných informací pak mohou předloţit absolventům VŠ nabídku pracovního uplatnění, coţ představuje důleţité pozitivum pro obě strany. Vzájemná součinnost nevede k podřízení vysokých škol sféře politiky a zaměstnavatelským zájmům, ale představuje velmi přínosné otevření se institucí terciárního vzdělávání zájmům zaměstnavatelů, široké občanské společnosti i regionům. Podstatným faktorem se stává propojení potřeb a přání zákazníků s potřebami a zájmy společnosti, s jejími dlouhodobými ekonomickými, sociálními i etickými zájmy, coţ vede k vytváření nezbytných podmínek ke stále naléhavější spolupráci odborníků školy a praxe. Zachována však musí zůstat rovnováha tří důleţitých faktorů, a to jsou cíle školy, uspokojení přání a potřeb zákazníků a veřejný zájem. [Světlík, 2006] 4 Zaměstnatelnost a zaměstnanost Na nevyhnutelnost propojení školy a praxe, jako formy zefektivnění vzdělávacího procesu odráţejícího se v RLZ, odkazují i výsledky řady šetření, ať jiţ realizovaných VŠ – či ekonomickými subjekty. Právě ty poukazují zejména na nezbytnost dostatečné praktické připravenosti studentů VŠ na vstup do zaměstnání a rozvoj schopností vedoucích k dostatečné orientaci v podnikových procesech. Důleţitým aspektem se pak stává potřeba souladu nabídky struktury absolventů s poptávkou na trhu práce, s čímţ jednoznačně souvisí diverzifikace studijní nabídky směřující mimo jiné k rozvoji profesního studia na VŠ a k rozvoji praktické výuky. Příprava na zaměstnání však musí počítat se zvyšujícími se nároky zaměstnatelnosti a vzdělávání fungovat jako nástroj k její udrţitelnosti a obnově, tzn. podílet se na rozvoji kompetencí v konkrétních oblastech, vědomostí a dovedností dávajících šanci uspět na trhu práce. Právě zaměstnatelnost a zaměstnanost, tzn. aktivní účast práceschopného obyvatelstva na společenské a hospodářské činnosti, se tak řadí mezi hlavní 33



cíle rozvoje lidských zdrojů. Cílem politiky zaměstnanosti je směřovat k dosaţení rovnováhy mezi nabídkou pracovních sil a poptávkou po nich, k produktivnímu vyuţití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Kaţdý student by si však měl uvědomovat zodpovědnost k zajištění své budoucí zaměstnatelnosti, neboť to, co představuje klad v moţnosti volné volby oboru studia, můţe znamenat zápor v přesycení některých oborů a vést v konečném efektu k nezaměstnatelnosti zapříčiněné převisem nabídky. Neoddiskutovatelným faktem je, ţe mnohem výhodněji budou zaměstnatelní ti, kteří budou schopni prokázat vyšší kvalifikaci, tzn. rozvoj schopností, vědomostí, dovedností, návyků a zkušeností potřebných k získání oficiálně potvrzené způsobilosti k výkonu určité činnosti (povolání, funkce), nejen na základě osvědčení (diplomů), ale zejména tím, co umí. 5 Efektivita vzdělávacího procesu Jak jiţ bylo zmíněno, jedním z významných faktorů vedoucích k zefektivnění procesu vzdělávání, tzn. zkvalitnění vzdělávacího procesu, je diverzifikace studia, jeţ se (se zřetelem ke konkrétním podmínkám jak vysoké školy, tak regionu i praxe) promítá do programů VŠ (od obecnějšího zaměření aţ k úzce specializované orientaci), do jejich inovace i obsahové skladby. Kdyţ se podíváme na současnou orientaci vysokých škol v procesu inovace, je naprosto evidentní, ţe bezprostředně koresponduje s poţadavky zaměstnavatelů na kvalitu absolventů VŠ. Jedná se zejména o zvyšování jazykových kompetencí, počítačové a informační gramotnosti (rozvoj informačních technologií, vyuţívání pozitiv „e-learningu“ dostupnost, masová pouţitelnost, překonávání vzdáleností, flexibilita, rychlost, zpětná vazba, kontrola tempa učení jednotlivcem) a dále o upevňování komunikačních a manaţerských dovedností, coţ koresponduje se současným neuspokojivým „projektovým myšlením“ absolventů vysokých škol, ať jiţ jde o nedostatečné komunikační dovednosti, nezpůsobilost řešit problémové situace nebo konflikty v ţivém pracovním prostředí apod. VŠ by tak měly směřovat svou pozornost na kvalitu absolventů (tzn. rozvoj jejich znalostí, dovedností a schopností odpovídajících poţadavkům zaměstnavatelů). Ke zvýšení atraktivnosti VŠ pak přispívá jejich efektivní spolupráce s regionálními institucemi, potenciálními zaměstnavateli a odběrateli výsledků výzkumu a vývoje, která umoţní studentům snazší přechod z akademického do profesně-praktického prostředí a na otevřenost profilu absolventa v souladu s potřebami společnosti, rozvojem regionu a s trhem práce. 6 Fakulta multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati Zlín Fakulta multimediálních komunikací (FMK) se řadí k těm vzdělávacím institucím, kterým se daří standardy RLZ dobře naplňovat. Je jednou z šesti fakult Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně (UTB), vrcholné vzdělávací a vědecko-výzkumné instituce charakteristické rychlým rozvojem, otevřeností světu, důrazem na vědu a výzkum a na spolupráci s praxí. Ta v současnosti nabízí zájemcům o studium 54 studijních oborů v 30 akreditovaných studijních programech. Jedním z nich je i „mladý“ studijní program Mediální a komunikační studia, obor Marketingové komunikace realizovaný na Ústavu marketingových komunikací (ÚMK) FMK UTB. Zlín. [www.fmk.cz] 6.1 Ústav marketingových komunikací FMK UTB Zlín Zefektivnění procesu vzdělávání je prioritou i Ústavu marketingových komunikací FMK UTB ve Zlíně. Zvyšování kvality vzdělávání přímo koresponduje s inovací výuky, jejímţ cílem je vzdělávat studenty v souladu s poţadavky trhu, novými trendy v oboru, posílit jejich kompetence, naučit je pracovat podle zásad projektového řízení a umoţnit jim získat během studia praxi při řešení konkrétních zadání, kampaní a komunikačních strategií. Konkrétně to znamená umoţnit studentům doplnit si získané teoretické znalosti praktickými zkušenostmi 34



z workshopů, vedenými odborníky z praxe z oblastí marketingu, marketingových komunikací i dalších souvisejících oborů; moţnost vybírat si z nabídky odborných školení, seminářů, konferencí, výstav a veletrhů a získávat tak cenné informace a zkušenosti. Aktivní účasti při řešení případových studií v rámci workshopů jsou studenti pro praxi lépe vybaveni, chápou obor v širších souvislostech, získávají přehled v multidisciplinárních oborech. Multimediální výukové materiály z workshopů a seminářů zabezpečují kontinuitu předávaných informací a zkušeností. Studenti se tak mohou interaktivním způsobem vzdělávat v souladu s aktuálními trendy v oblasti marketingových komunikací a projektového řízení; interaktivní web pak umoţňuje nabídku kreativního potenciálu studentů směrem k budoucím zaměstnavatelům a naopak poptávku firem a agentur po kvalitních absolventech. [www.fmk.cz] 6.1.1 Komunikační agentura a Projekty neziskových organizací Marketing a marketingové komunikace jako dynamicky se rozvíjející obor vyţaduje aktivního odborníka s rozvinutými klíčovými kompetencemi, schopného řídit projekt, pracovat v týmu, coţ vyúsťuje ve vzdělávání studentů v oblasti projektového řízení aplikací zásad projektového managementu do projektů realizovaných v rámci výuky. Jednu z moţností získání potřebných kompetencí předkládá předmět Komunikační agentura (KOMAG), jehoţ cílem je realizace studentských projektů formou nekontaktní výuky pod vedením pedagogů od myšlenkového záměru aţ po veřejnou prezentaci. Cíle projektů se shodují s podnikatelskými cíli, tzn. umět se prosadit na trhu a být schopen konkurence. Podstatou je naučit studenty komunikovat s vnějšími subjekty, pracovat v týmu, plánovat, zvládat ekonomiku projektu, delegovat a plnit úkoly, přistupovat k úkolům kreativně, umět vyhodnotit a prezentovat vlastní práci a podílet se na vytváření image univerzity a fakulty. K významným projektům se řadí např.: Multimediální festival MIXER, Cena SALVATOR, TOP 10 firem Zlínského kraje, Televizní studio, MISS ACADEMIA ČR a řada dalších. [www.agentura.utb.cz] Předmět Projekty neziskových organizací naopak přibliţuje moţnosti uplatnění týmové práce při řešení sociálních projektů neziskové povahy. Obsahem kurzu je rozšíření reciproční kooperace s organizacemi neziskového sektoru se zaměřením na zpracování projektů neziskových organizací v aktuálním sociálním kontextu partnerského prostředí. Při zpracování projektů je kladen důraz na systémové teoretické řešení všech fází marketingového procesu, stejně jako na jejich praktickou realizaci. Jedná se tedy o předmět ryze praktického charakteru, ve kterém na základě navázání trvalé spolupráce posluchačů s neziskovými organizacemi zlínského regionu (soukromými i veřejnými) aplikují studenti získané teoretické poznatky při realizaci vlastních i předloţených projektů. Přínosem je nejenom prohloubení jejich zájmu o dění v regionu a moţná i vymezení budoucí profilace na nekomerční marketingové komunikace, ale zejména moţnost vyzkoušet si realizaci projektu se vším, co projektové řízení obnáší. Z celé řady projektů uveďme alespoň některé: např. Výstava neziskových organizací, Konference OS Českého červeného kříţe ve Zlíně pod názvem Cesty krve,PARAPARÁDA – aneb Spolu jedem světem a další. [Göttlichová, 2008] FMK UTB Zlín můţe jednoznačně konstatovat, ţe zefektivněním vysokoškolského vzdělávání - procesu vzdělávání (aplikací nových vzdělávacích metod) dosahuje zvyšování kvality studentů - kvalitních lidských zdrojů, coţ je jedním ze zásadních nástrojů zvyšování konkurenceschopnosti VŠ - země. Je potřeba, aby se tento fakt týkal celého terciárního školství – a nejen jeho.

35



Seznam pouţité literatury [1] GÖTTLICHOVÁ, M. Projekty neziskových organizací. Zlín: UTB. 2008. ISBN 978-607318-766-8 [2] KOMÁRKOVÁ, R., RYMEŠ, M., VYSEKALOVÁ, J.: Psychologie trhu. Praha: Grada, 1998. ISBN 80-7169-632-3 [3] SVĚTLÍK, J. Marketingové řízení školy. Praha: ASPI, 2006. ISBN 80-7357-176-5 [4] Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy: Bílá kniha, Národní program rozvoje vzdělávání v České republice. Praha: Tauris, 2001. ISBN 80-211- 0372-8 Elektronické zdroje [1] www.nvf.cz [2] www.msmt.cz [3] www.reformy-msmt.cz [4] www.fmk.cz [5] www.agentura.utb.cz

36


I N V E S T I C E


D O

R O Z V O J E

V Z D Ě L Á V Á N Í


ROMODIS Mgr. Hana Jiříčková, Ing. Zuzana Šitavancová Centrum dopravního výzkumu, v.v.i. [email protected], [email protected] Abstrakt ROMODIS (Rozvoj moderních dopravních inteligentních systémů) je projekt financovaný z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK). Jeho cílem je vzdělávání výzkumných pracovníků a studentů VŠ v oblasti inteligentních dopravních systémů. Nejnovější poznatky z oboru podepřené zkušenostmi získanými na zahraničních stáţích a vzájemnou spoluprací všech zainteresovaných subjektů (CDV, VUT, VŠB) budou zpracovány do ucelených témat v podobě jednotlivých vzdělávacích modulů, které budou obsahem e-learningového portálu. Nezbytnou součástí projektu je aktivní práce s cílovou skupinou zaměřená na motivaci cílové skupiny zúčastnit se e-learningového vzdělávání. Klíčová slova: dopravní telematika, vzdělávání pro konkurenceschopnost, transfer informací, vzdělávání výzkumných pracovníků

Abstract ROMODIS (Development of modern intelligent transport systems) project is funded by the Operational Programme Education for Competitiveness (VK OP). Its objective is education of researchers and university students in the field of intelligent transport systems (ITS). Recent findings from ITS field supported by experience in international internships and collaboration of all project partners (CDV, VUT, VŠB) will be processed into coherent themes in the form of particular training modules that will be the content of e-learning portal. Essential part of the project is active working with the target group aimed at motivating the target group to participate in e-learning. Key words: transport telematics, education for competitiveness, transfer of informations, education of researchers

1 Úvod V současné době prudce roste poptávka lidí po mobilitě. Neustále stoupá počet dopravních prostředků, ale kapacita prostoru dopravní sítě je omezena. Vzniká tím rozpor mezi nabídkou a poptávkou, který ústí ve ztráty celé společnosti z důvodu nedostatečné moţnosti uspokojení lidských potřeb spojených s mobilitou. 37



Inteligentními dopravními systémy (dopravní telematika) se rozumí systémy, u nichţ je moţno zprostředkováním informací a jejich vyhodnocením ovlivnit jednání účastníků dopravy nebo technických sloţek v oblasti dopravních prostředků nebo dopravních cest. Díky prudkému rozvoji technologií v posledních letech se z dopravní telematiky stává velmi dynamicky se rozvíjející obor. Rapidně roste počet praktických aplikací těchto systémů ve světě i v ČR. Z těchto důvodů je nezbytné danou problematiku rozšiřovat mezi potenciální vědecké pracovníky, kteří mohou v budoucnu tvořit vědeckou platformu dané oblasti. Díky kontinuálnímu vzdělávání vědeckých pracovníků bude docházet ke zvyšování konkurenceschopnosti v oblasti výzkumu a vývoje inteligentních dopravních systémů. Projekt s názvem Rozvoj moderních dopravních inteligentních systémů (ROMODIS) si klade za cíl kvalitativní posun v informovanosti odborné veřejnosti v oblasti inteligentních systémů. Poznatky a vědomosti nabyté díky projektu budou slouţit jako základ dalšího výzkumu a vývoje inteligentních dopravních systémů. Projekt „Rozvoj moderních inteligentních dopravních systémů“ je financován v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK), coţ je víceletý tematický program v gesci Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy ČR (MŠMT), jehoţ prostřednictvím lze v programovacím období 2007-2013 čerpat finanční prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF) a Evropského regionálního rozvojového fondu (ERDF). Projekt ROMODIS je financován z prioritní osy č. 2: Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj, oblast podpory 2.3 Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji. Realizátorem projektu a příjemcem podpory je Centrum dopravního výzkumu, v.v.i. (CDV). Jedná se o veřejnou výzkumnou instituci působící v oblasti dopravy, která má mimo jiné také zkušenosti v oblasti vzdělávání, je akreditovanou vzdělávací institucí. Někteří výzkumní pracovníci CDV jsou zapojeni do výuky na vysokých školách. Projekt si klade za cíl zvyšování úrovně vzdělání výzkumných, vědeckých pracovníků a zájemců z řad studentů VŠ v problematice výzkumu a vývoje dopravních inteligentních telematických systémů se zaměřením na kvalitu a objem získávaných dat pro potřeby plánování a strategie rozvoje silniční dopravy. 2 Základní informace o projektu Projekt ROMODIS je plánován na 3 roky. Datum zahájení bylo 1. 9. 2009, předpokládané datum ukončení je 31. 8. 2012. Udrţitelnost projektu je 5 let po ukončení. Celkový rozpočet projektu je cca 10 mil. Projekt je realizován za spoluúčasti dvou partnerů s finančním příspěvkem. Jedním z partnerů je Vysoké učení technické v Brně (VUT), konkrétně Fakulta strojní a její součást Ústav automatizace a informatiky a Fakulta stavební a její součásti Ústav automatizace inţenýrských úloh a informatiky a Ústav pozemních komunikací. Dalším partnerem je Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (VŠB-TU), Fakulta stavební. Cílovou skupinou projektu jsou vědečtí pracovníci v oblasti výzkumu a vývoje moderních dopravních inteligentních systémů z řad příjemce dotace a jeho partnerů, dále pak studenti magisterských oborů a doktorandi partnerských univerzit. 3 Cíle projektu a jejich dosaţení Cílem projektu ROMODIS je kvalitní kontinuální vzdělávání současných odborníků a budoucích vědeckých pracovníků v oblasti výzkumu a vývoje nových inteligentních přístupů pro efektivní plánování a strategii rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury v dlouhodobém 38



horizontu, transfer nejnovějších poznatků v oblasti inteligentních dopravních systémů směrem k cílové skupině. Cíle bude dosaţeno systematickou kooperací všech zainteresovaných subjektů. V první fázi projektu byly stanoveny cíle pro získání poznatků ze zahraničních stáţí, na jejichţ financování je v rámci rozpočtu projektu vyčleněna rozpočtová kapitola „přímá podpora“. Instituce (CDV, VUT) si stanovila v souladu s cíli projektu své vzdělávací priority a s ohledem na ně zvolila pro stáţe významné zahraniční instituce, které se orientují na poţadovanou problematiku. Zatím proběhly dvě zahraniční stáţe. Skupina tří odborníků z řad partnera VUT se během měsíce října 2009 zúčastnila školení v sídle společnosti TSS Transport Simulation Systems v Barceloně (Španělsko). V rámci školení byla pořízena řada výukových multimediálních materiálů, dotyčné osoby získaly certifikáty potvrzující jejich proškolení a v současné době existuje intenzivní komunikace mezi institucí partnera a uvedenou firmou. Došlo k poloţení základů předpokládané dlouhotrvající spolupráce a tím i transferu nejnovějších poznatků z této oblasti do prostředí českého vysokého školství. V průběhu měsíce března 2010 proběhla zahraniční stáţ pracovníků CDV. Sedm podpořených osob navštívilo mezinárodní veletrh INTERTRAFFIC 2010 v Amsterdamu. Tento veletrh je jednou z nejvýznamnějších událostí v oblasti telematiky a inteligentních dopravních systémů na světě. Prezentovalo zde přes 700 vystavovatelů z více neţ 40 zemí, včetně prakticky celé světové špičky tvořené 50 globálními koncerny. Veletrh poskytuje vyčerpávající přehled nejnovějších trendů a výsledků vývoje v oboru. Celá výstava je doprovázena kongresy, semináři a mnoha dalšími doprovodnými akcemi. Na měsíc duben je plánována další stáţ pracovníků VUT do Velké Británie, konkrétně na univerzitu Greenwich v Londýně. Poznatky a zkušenosti nabyté v průběhu zahraničních stáţí budou nejprve zpracovány jako samostatné téma pro vyškolení dalších výzkumných pracovníků z cílové skupiny a následně budou poznatky vyuţity při zpracování jednotlivých výukových modulů. Vzdělávací obsah jednotlivých modulů pak bude syntézou poznatků v oblasti dopravních inteligentních systémů a nově nabytých znalostí a zkušeností, které vědečtí pracovníci získají na zahraničních stáţích ve světově významných institucích z oboru. Paralelně s přípravou zahraničních stáţí dochází od října 2009 k důkladné rešeršní činnosti, k postupné formulaci a naplňování vzdělávacích témat, které budou tvořit obsah e-learningu. Tato témata byla rozdělena podle profesního zaměření partnerů projektu a společně dojde k vytvoření 11 vzdělávacích okruhů, tzv. vzdělávacích modulů. Dojde k vytvoření celkem 11 vzdělávacích modulů: fyzikální vlastnosti detektorů; moţný transfer technologií a technik z jiných oblastí do dopravy; laboratorní postupy, stanovování veličin, vyhodnocování, vývoj nových technologií; obsah a forma dopravních dat; přenosy dopravních dat – radiokomunikace; výstup čidel – data; vyuţitelnost dopravních dat – řízení, plánování, strategie; rozvoj ITS pro plánování dopravy; věda a výzkum – Evropa vs. ČR; vyuţití simulačních modelů v dopravě; modelovací mikroskopické a makroskopické SW. Na tvorbě obsahu modulů se podílí CDV, VUT a částečně VŠB-TU. V rámci tvorby vzdělávacích modulů budou vytvořeny instruktáţní animace týkajících se problematiky inteligentních dopravních systémů. Animacemi bude detailně a přehledně představena a vysvětlena vybraná problematika. Cílové skupině budou tímto způsobem objasněny i velmi sloţité problémy a celá oblast inteligentních dopravních systémů se tak stane pro cílovou skupinu přístupnější a srozumitelnější. 39



V červnu 2010 proběhne série několika workshopů, kde dojde k transferu nejnovějších informací z oboru mezi výzkumné pracovníky. Workshopy budou zaměřeny převáţně na výsledky zahraničních cest se zohledněním specializace jednotlivých výzkumníků. Výzkumníci budou takto školeni i v modulech, které primárně nespadají do ohniska jejich odborného zájmu, čímţ získají širší přehled v celé oblasti inteligentních dopravních systémů. Workshopů se zúčastní výzkumní pracovníci všech partnerů (CDV, VUT, VŠB-TU). Touto cestou docílíme proškolení části cílové skupiny (výzkumní pracovníci). Projekt je nastaven tak, ţe všichni odborní řešitelé projektu jsou zároveň cílovou skupinou. Před pořádáním samotného workshopu se v zahraničí vyškolení výzkumní pracovníci připraví na tento workshop formou zpracování podkladových materiálů k předání informací ostatním zainteresovaným výzkumným pracovníkům. Souběţně s procesem vzdělávání cílové skupiny vědeckých pracovníků bude docházet k tvorbě webových stránek projektu (www.romodis.cz), k vytváření e-learningového prostředí a postupně k jeho naplňování vzdělávacími obsahy v podobě jednotlivých modulů. Konečná podoba e-learningu bude hotova v září 2010, provoz e-learningového portálu bude zahájen v říjnu 2010 spolu se začátkem zimního semestru. Na obou partnerských univerzitách VUT a VŠB-TU dojde k aktivní práci se studenty magisterských oborů, jejímţ cílem bude motivovat studenty k zapojení do e-learningového kurzu. E-learningový kurz bude probíhat vţdy jeden semestr, k přihlašování do systému bude kaţdému studentovi přiděleno unikátní přihlašovací jméno a heslo. Díky přihlašování studentů pod jménem a heslem budeme moci mimo jiné sledovat plnění monitorovacích indikátorů. Kaţdý týden bude studentům zpřístupněn jeden vzdělávací modul, kaţdý modul pak bude zakončen testem. Výsledek kaţdého testu bude bodově ohodnocen a body za kaţdý další splněný test se budou studentům sčítat. První tři studenti s nejvyšším počtem bodů získají na závěr propagační materiály projektu dle pravidel publicity. E-learningový portál nebude fungovat pouze jednostranně směrem ke studentům, ale bude rovněţ umoţňovat komunikaci studentů s výzkumníky - tvůrci modulů. Ti budou v tomto prostředí schopni odpovídat na otázky studentů a poskytovat jim tak zpětnou vazbu. Celý kurz se bude v rámci projektu opakovat celkem 4 krát (4 semestry, v kaţdém jeden kurz). Po ukončení kaţdého kurzu bude provedena evaluace celé vzdělávací akce z hlediska její organizace i obsahu. Bude realizováno dotazníkové šetření (na straně studentů jako účastníků vzdělávací akce i na straně výzkumných pracovníků jako realizátorů akce). Výsledky evaluace budou zapracovány do podoby dalšího kurzu, budou provedeny případné korekce obsahu i formy vzdělávací akce s cílem zkvalitnit celý proces vzdělávání. V červnu 2012, po ukončení posledního čtvrtého vzdělávacího kurzu, bude v prostorách VŠB-TU FAST uspořádána závěrečná konference, kde budou shrnuty výsledky a poznatky nabyté v průběhu řešení projektu, proběhne zhodnocení celého projektu, budou vyhlášeni vítězové studentské soutěţe, kterým budou předány ocenění. Jako součást závěrečné konference bude pro zájemce připravena exkurze do NDIC (Národní dopravní informační centrum). NDIC je centrálním operačním pracovištěm pro sběr, zpracování, sdílení, publikování a distribuci dopravních informací a dopravních dat o provozu na pozemních komunikacích v celé České republice. Po ukončení realizace projektu dojde v rámci udrţitelnosti projektu k zachování webové stránky projektu, jakoţto i e-learningového portálu. Dojde ke změně prezenční týdenní formy odpovídající semestrální výuce do podoby umoţňující zájemcům informace vstřebávat v libovolném tempu a pořadí. Informace na těchto stránkách budou pravidelně aktualizovány a

40



budou zpřístupněny všem zájemcům o problematiku telematických systémů z řad široké veřejnosti. 4 Popis cílové skupiny, práce s cílovou skupinou, motivace Cílovou skupinu projektu je moţno analyticky rozdělit do dvou dalších podskupin. Jde jednak o vědecké pracovníky působící v oblasti výzkumu a vývoje nových inteligentních přístupů pro efektivní plánování a strategii rozvoje dopravy a dopravní infrastruktury dopravních systémů – cílem projektu je podpora výzkumných pracovníků z řad CDV i obou partnerských univerzit VŠB-TU a VUT. Druhou cílovou podskupinou jsou studenti magisterských oborů a studenti doktorandských programů partnerských univerzit VUT a VŠB-TU. Co se týče počtu úspěšně podpořených osob cílové skupiny, jsou stanoveny dva kvantifikované cíle projektu, tzv. monitorovací indikátory, kdy dosaţení (nedosaţení) jejich hodnoty určuje, zda byl projekt úspěšný (neúspěšný). Počet podpořených osob v dalším vzdělávání – vědeckých a výzkumných pracovníků byl stanoven na 55 osob, počet úspěšně podpořených osob – studentů VŠ byl stanoven na 440 osob. Od května 2010 bude zahájena spolupráce všech subjektů (CDV, VUT, VŠB-TU) na motivačních aktivitách cílové skupiny studentů. Bude vypracován manuál na téma „Jak postupovat při propagaci projektu ROMODIS“ Tento manuál bude slouţit jako vodítko při práci se studenty pro vyučující v předem vytipovaných studijních oborech. Spolu se začátkem zimního semestru (říjen 2010) bude pro studenty v prostorách VŠB-TU FAST i na VUT uspořádán motivační seminář. Na tyto semináře budou pozváni studenti oborů a ročníků, které si vytipuje na svých školách kaţdý z partnerů. K této aktivitě bude vytvořen materiál „Moţnosti dalšího zahrnutí studentů VŠB-TU (VUT) do projektu ROMODIS“. Na kaţdé fakultě budou vybrány obory a předměty, kde se dá předpokládat zájem studentů o problematiku a tudíţ i zapojení do projektu. Na motivačním semináři i mimo něj budou mezi studenty distribuovány informační letáky o projektu ROMODIS. Motivační aktivity budou dále v průběhu semestru směřovány také ke studentům, kteří se motivačního semináře nezúčastní. I tento postup bude upraven v manuálu „Jak postupovat při propagaci projektu ROMODIS“. Motivační aktivity a obsahy manuálů budou po ukončení kaţdého vzdělávacího kurzu aktualizovány a zkušenosti získané z jiţ proběhlých kurzů budou zapracovány do dalších vzdělávacích kol. 5 Závěr Cílová skupina získá díky projektu nejnovější informace o vědě a výzkumu v oblasti dopravních inteligentních systémů, které se stávají stěţejním nástrojem k udrţitelnosti dopravy v Evropě i ve světě. Následně bude schopna nabyté poznatky vyuţít pro další vědeckou práci. Ve svém oboru se tak zdokonalí a zároveň dojde k rozšíření a upevnění personální základny v oblastech dopravní telematiky, sběru dopravních informací, modelování dopravy a dopravním inţenýrství, čímţ bude zároveň podpořen rozvoj tohoto odvětví v budoucích letech. Studenti budou motivováni k další vědecké práci a zároveň bude do budoucna posílena konkurenceschopnost České republiky v oblasti výzkumu a vývoje inteligentních dopravních systémů.

41



Kurzy imunoanalýzy a endokrinologie – další vzdělávání pracovníků VaV v biomedicínském výzkumu RNDr. Marie Karlíková, PhD., MUDr. Ondřej Topolčan, CSc. Univerzita Karlova v Praze - Lékařská fakulta v Plzni [email protected] [email protected] Abstrakt Odborné kurzy pro pracovníky VaV, připravované v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, jsou zaměřeny na dvě důleţité problematiky: imunoanalytické metody a endokrinologii, a jejich optimální vyuţití v biomedicínském výzkumu. Následující text přiblíţí význam a charakteristiku kurzů a diskutuje téţ zkušenosti z probíhajícího pilotního kurzu. Klíčová slova: imunoanalýza – endokrinologie – biomedicínský výzkum.

Abstract Two specialised courses for R&D workers which are prepared in the frame of EU fading, are focused on two important issues: immunoanalysis and endocrinology, and thein optimal use in biomedical research. Following text will summarize the signifikance and feature sof teh courses and will discuss the experiences form the pilot course. Key words: immunoanalysis – endocrinology – biomedical research.

1 Úvod Na pracovišti Centrální radioizotopové laboratoře Univerzity Karlovy v Praze - Lékařské fakulty v Plzni odstartovaly v září 2009 dva vzdělávací projekty zaměřené na pracovníky ve výzkumu a vývoji: 1/„Imunoanalýza v klinické praxi - cyklus kurzů pro lékaře a odborné pracovníky ve výzkumu“ (CZ 1.07/2.3.00/09.0142), a 2/ „Endokrinologie - multidisciplinární kurz pro lékaře a VŠ pracovníky ve výzkumu“ (CZ 1.07/2.3.00/09.0182). Jedná se o projekty v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, oblast podpory 2.3, a jsou spolufinancovány Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Projekty trvají od 1.9.2009 do 31.8.2012 a dostaly dotaci 5 240.914 Kč, respektive 3 900 000 Kč. 2 Cíle a charakteristika projektů Cílem obou projektů je připravit a realizovat prezenční kurzy pro vyškolení v daných specializacích. Inovativnost projektů spočívá v komplexním, multidisciplinárním a interaktivním přístupu k problematice a v úzkém spojení teoretických přednášek špičkových odborníků s praktickými laboratorními cvičeními. Absolventi kurzu by měli být schopni lépe připravovat a řešit výzkumné projekty a ovládat vzájemnou komunikaci a interakci s odborníky z jiných oborů, a to na národní i mezinárodní úrovni.

42



2.2 Proč se vzdělávat v imunoanalýze? Imunoanalytické metody (metody diagnostiky in vitro) umoţňují stanovit v ţivém organizmu aţ desítku tisíc látek, včetně látek ve stopových koncentracích v řádu 10- 21 g/L, coţ je přibliţně jedna molekula proteinu v litru. Příkladem stanovovaných látek jsou hormony, enzymy, solubilní receptory, proteiny, protilátky, virové a bakteriální antigeny. V současné době dochází k rychlému rozvoji imunoanalytických metod nejen po stránce metodické, ale především aplikační. Imunoanalytické metody jsou vyţívány jak v základním výzkumu pro objasnění etiopathogeneze chorob (tzn. změn, které vedou ke vzniku a rozvoji chorob), tak i v aplikovaném klinickém výzkumu pro postupy v prevenci, diagnostice a optimalizaci a monitoraci léčby. Tyto metody jsou tedy především součástí multidisciplinárně prováděného výzkumu. V zemích EU jsou pracoviště základního i aplikovaného výzkumu aktivními iniciátory zavádění nejnovějších laboratorních metod a postupů a laboratorní pracovníci jsou nedílnou součástí výzkumného týmu Naproti stav výzkumu v ČR je bohuţel zcela opačný. Imunoanalytické laboratoře disponují optimální přístrojovou technikou a mají zavedeny nejnovější analytické metody a s tím vším se přímo „vnucují“ výzkumným pracovištím a doţadují se spolupráce. V nejlepším existujícím případě většinou jen servisně dodávají výsledky s minimální nebo ţádnou moţnosti ovlivnit vlastní výzkum. Na Lékařské fakultě Plzeň existuje jiţ řadu let optimální situace - řešitelské pracoviště úzce spolupracuje jak s teoretickými ústavy (fyziologie, farmakologie) tak i klinickými pracovišti (interními klinikami, chirurgickou klinikou, klinikou tuberkulosy a respiračních chorob a onkologickým oddělením) a podílí se na přípravě, provádění i prezentaci výsledků grantových projektů a výzkumných záměrů. O tyto dosaţené zkušenosti se chceme podělit s frekventanty kurzů a konečným cílem kurzů by mělo být docílit stav výzkumu, jaký je samozřejmostí v zemích EU. Jinými slovy, připravované kurzy mají umoţnit výzkumným pracovníkům dokonale poznat moţnosti analytických metod a kriticky je zhodnotit a tím účelně začleňovat a vyţívat ve výzkumném programu. 2.3 Portfolio kurzů Forma kurzů je prezenční. Výuka je komplexní, multidisciplinární a interaktivní (náplň kurzů je přizpůsobována profesním potřebám účastníků), nedílnou součástí výuky jsou laboratorní praktika. Kurz připravuje tým zkušených lektorů z LF Plzeň, část přednášek je zajištěna externími lektory z akademického (Fakulta zdravotnických studií Ostravské univerzity) i soukromého (SEKK s.r.o., Omega Mediation GmBH.) sektoru. První kurz „Imunoanalytické metody a jejich vyuţití ve výzkumných projektech“ právě probíhá a je zaměřen na principy imunoanalytických metod. Je určen zejména pro vědecké pracovníky z teoretických ústavů LF Plzeň a dalších fakult/univerzit a pracovníky z laboratoří. Následující tři specializované kurzy budou klinického zaměření. Bude se jednat o „Klinické vyuţití imunoanalýzy v interním lékařství“, „Klinické vyuţití imunoanalýzy v onkologii“, „Klinické vyuţití imunoanalýzy v gynekologii“. Tyto kurzy jsou určeny zejména pro klinické pracovníky zabývající se výzkumem ve vybraných specializacích. Jejich obsah je zaměřen na aplikace imunoanalytických metod a na případové studie. 2.4 Pilotní kurz „Imunoanalytické metody a jejich vyuţití ve výzkumných projektech“ Úvodní kurz „Imunoanalytické metody a jejich vyuţití ve výzkumných projektech“ probíhá v letním semestru akademického roku 2009/2010. Je sloţen ze 7 teoretických lekcí a 4 praktických cvičení v laboratoři, s frekvencí 1 lekce týdně po dobu 11 týdnů.

43



Na kurz se přihlásil 21 zájemců, coţ organizátoři hodnotí velice pozitivně vzhledem k časové i odborné náročnosti kurzu. Zde je několik údajů o účastnících: Pracoviště (v závorce počet účastníků): Univerzita Karlova v Praze – Lékařská fakulta v Plzni (10), Fakultní nemocnice Plzeň (9), soukromá laboratoř z Plzeňského kraje (2). Zastoupení odborností (v závorce počet účastníků): Gynekologicko-porodnická klinika (4), Ústav lékařské chemie a biochemie (3), Ústav mikrobiologie (2), Ústav fyziologie (2), Interní klinika (2), Dětská klinika (2), Soukromá laboratoř (2), Ústav klinické biochemie a hematologie (1), Ústav imunologie a alergologie (1), Transfúzní oddělení (1), Oddělení nukleární medicíny (1). Vzdělání (v závorce počet účastníků): VŠ lékaři (10) (z toho lékaři-klinici (4)), VŠ nelékaři (7), středně zdravotničtí pracovníci laboranti (4). Jednotlivé lekce kurzu se podobali spíše seminářům, sloţených z 2 aţ 4 přednášek různých lektorů. Kromě odborných přednášek byly do harmonogramu včleněny doplňkové přednášky s tématy úzce souvisejícími s prací výzkumníků (Jak přednášet a hlavně jak nepřednášet, Příprava výzkumné studie z pohledu statistika, Vyhledávání a třídění odborných publikací). Kaţdou přednášku navíc obdrţeli účastníci jako prezentaci v tištěné podobě. Účastníci měli moţnost hodnotit kvalitu jednotlivých přednášek a přednášejících. V dotazníku známkovali následující kriteria: obsah přednášky, zda přednáška byla dostatečně detailní, srozumitelnost přednášky, úroveň dokumentace, projev přednášejícího, a jaký má téma přednášky pro kaţdého účastníka kurzu význam. Celkové hodnocení dopadlo výborně, nepřekvapilo, ţe jediné a největší rozdíly byly v hodnocení významu tématu přednášky. Kurz se blíţí k závěru, poslední lekce proběhne 3. května 2010 a bude věnována především diskuzi s účastníky o tom, co jim kurz dal a co naopak postrádali. Během celého semestru měli účastníci moţnost samostatné práce na téma vyuţití imunoanalytických metod ve vlastní specializaci, např. ve formě návrhu experimentu nebo projektu. Bude vyhodnocena účast jednotlivců na kurzu a úspěšní absolventi obdrţí certifikát. Dva nejpilnější účastníci, kteří zároveň zpracují samostatnou práci, získají navíc odměnu: pozvánku na konferenci XXXI. Imunoanalytické dny v Mikulově s kompletní úhradou nákladů, zároveň tam absolventi budou moci přednést krátký příspěvek. 2.5 Proč kurzy endokrinologie? Endokrinologie zkoumá endokrinní systém, coţ je systém ţláz s vnitřní sekrecí. Mezi tyto ţlázy patří například nadledviny, pohlavní ţlázy, podvěsek mozkový (hypofýza), štítná ţláza, příštítná tělíska a slinivka břišní. V současném pojetí se do endokrinního systému zahrnují i další orgány, např. mozek a ukazuje se, ţe je výrazně svázán i s dalšími systémy – zejména nervovým a imunitním. Tyto ţlázy tvoří hormony, kterých v důsledku poruchy mohou tvořit buď málo, nebo naopak nadbytek. V kurzu endokrinologie jde o multidisciplinární a komplexní výuku zabývající se uplatněním hormonálních regulací v patofyziologii závaţných civilizačních onemocnění, jako např. kardiovaskulárních, nádorových a reprodukční endokrinologie. Výuka bude interaktivní a bude zahrnovat jak laboratorní metodiky (včetně molekulární biologie a histologických a 44



imunohistologických metod), zobrazovací techniky, klinický a především patofyziologický pohled na probírané chorobné stavy. 3 A co bude dál? Pozvolna začíná příprava dalšího z kurzů imunoanalýzy, který se věnuje aplikacím imunoanalytických metod v interní medicíně. Náplň kurzu bude více zaměřená na klinické aplikace, principy imunoanalytických metod budou předneseny ve zkrácené formě. Forma kurzu bude rozdílná, kurz pravděpodobně proběhne jako několik (2-3) celodenních či vícedenních seminářů tak, aby se kurzu mohli účastnit i zájemci z jiných krajů. Do týmu lektorů přibydou kliničtí lékaři se zkušenostmi s imunoanalytickými metodami. Připravované kurzy imunoanalýzy a endokrinologie by neměly zůstat pouze specifikem Lékařské fakulty v Plzni či Plzeňského kraje, naopak organizátoři je aktivně nabízejí i dalším akademickým institucím, zdravotnickým zařízením či firmám v České republice. Jiţ několik institucí projevilo o kurzy zájem. Probíhá jednání o formě a délce kurzů, o jejich případném propojení, optimalizaci a individualizace náplně podle cílové skupině účastníků apod.

45



NOVÝ KURZ „VĚDECKÉ METODY PRO DOKTORANDY“ NA ČVUT V PRAZE Prof. h. c., Dr., Ing. Václav Liška, Dr. h. c. České vysoké učení technické v Praze Fakulta stavební, Katedra společenských věd [email protected]

Abstrakt Katedra společenských věd FS ČVUT připravila nový kurz „Vědecké metody pro doktorandy“, který si klade za cíl připravit doktorandy na odpovídající vyuţívání vědeckých metod při zpracování doktorské práce, v jejich pedagogickém působení a následně i v profesním uplatnění. Probíhá od listopadu 2010. Kurz je primárně zaměřen na perspektivní studenty doktorských programů ČVUT, kteří mají technické vzdělání a chtějí dále rozvíjet svou vědeckou, výzkumnou i pedagogickou činnost. Hlavním cílem kurzu je zvýšení jejich teoretických i praktických kompetencí, neboť úroveň jejich znalostí vědeckých metod není dostatečná. Vědecké metody dosud nebyly součástí výuky doktorského studia ani studia předcházejícího a jejich znalost doktorandům chybí. Projekt chce přispět k rozvoji vědecké metodologie následně k rozvoji schopnosti analýzy a logického myšlení. Abstract Department of social sciences prepared a new course „The scientific methods for graduants“, aiming to make the graduants ready to use appropriate scientific methods when working out their theses, in their pedagogic activities and consequently in their further professional careers. It started since November 2009. The course is primarily directed for the prospective students of doctor’s program of Czech Technical University with technical education and willing to develop their scientific, research and pedagogic activities. The main target of this course is increasing of theoretical and practical competences, because the recent level of their knowledge of the scientific methods is not satisfactory. These scientific methods were not yet a part either of graduants education or the fore coming studies. The project desires to contribute to the development of scientific methodology and consequently to the development of analytical and logical thinking. 1 Zájem ze strany doktorandů a průběh výuky Zájem absolvovat tento kurz byl nad očekávání velký, počet zájemců převyšoval kapacitu učebny. Doktorandi, kteří se do kurzu nedostali, mají příleţitost navštěvovat jej v letním semestru. Výuka je rozvrţena do šesti odpoledních 4-hodinových bloků, kaţdý blok pak rozdělen na 2 části – teoretickou a praktickou. Teoretická část je věnována vědeckým metodám, praktická část navrţena tak, aby byla pro doktorandy po náročnější teoretické části určitým odreagováním, nicméně jednotlivá témata byla vybírána jak v návaznosti na vědecké metody, tak z hlediska co moţná největšího přínosu pro doktorandy. Úvodní část výuky se týkala metodologie, metodických postupů a hypotéz, doktorandi se seznámili s pojmy a terminologií pouţívanými ve vědeckých metodách, dozvěděli se, jak prakticky vědecké metody pouţívat při psaní disertační práce, jaké cíle si klást.

46



Vědecké metody nejsou jen úzce specializované laboratorní či experimentální postupy, stejně jako vědci nejsou izolovaní jedinci v uzavřeném prostoru (jak tomu často bývalo v minulosti). Vzdělávání, věda, výzkum jsou dnes globalizované. Prostřednictvím internetu má vědecký pracovník v USA i v Česku prakticky stejný přístup k nejnovějším poznatkům. Doktorandi, jako budoucí vědci, se musí naučit komunikovat mezi jednotlivými vědecko výzkumnými pracovišti univerzit, mezi univerzitami v České republice a v zahraničí stejně jako mezi univerzitami a jinými výzkumnými či průmyslovými subjekty. Účel je zřejmý spontánní společná realizace vědecko výzkumných úkolů, projektů, atd. Cílem našeho projektu pro jeho účastníky – doktorandy má být zvýšení jejich kompetencí pro vědeckou práci, coţ předpokládá i dovednost komunikace s vyuţitím inteligentních technologií. Takovou je i videokonferenční zařízení. Videokonference jsou ideálním a stále ţádanějším řešením pro vědecké instituce, právě proto, ţe umoţňují sdílet data s ostatními výzkumníky a společně plánovat postupy. Zvládnutí práce s touto technologií (alespoň na určité elementární úrovni) v rámci realizace projektu by mělo být součástí profesionální kompetence vědeckého pracovníka. To byl důvod, proč jsme se rozhodli zahrnout tuto problematiku do výuky Vědeckých metod pro doktorandy, neboť lze předpokládat, ţe i naši doktorandi se jako budoucí vědci zapojí z různě vzdálených pracovišť prostřednictvím inteligentních technologií do přímé diskuze v obraze a zvuku v reálném čase. 2 Fáze kurzu První hodina výuky tedy zahrnovala prezentaci k videokonferenčnímu zařízení se snahou ukázat našim doktorandům jaké moţnosti tato nová technologie nabízí a naučit je s ní pracovat s ohledem k další přidané hodnotě, kterou toto zařízení pro účely výuky přináší – moţnosti nahrávání, správy k dalšímu vyuţití dat pro tréninky, školení, semináře či vlastní prezentace vědeckých výsledků. Z původně plánovaných 45 minut věnovaných této problematice se stala 1hod 30min a to díky velmi ţivé a zajímavé diskusi, které toto téma vyvolalo. Druhé setkání s doktorandy proběhlo ve speciální počítačové učebně K105, neboť první praktická - část čtyřhodinového vyučování byla věnována tvorbě vědecké fotodokumentace v digitálním prostředí. Zde se doktorandi seznámili se základními cestami, které vedou k maximální věrnosti fotografického zobrazení, ke shodě zobrazovaného subjektu a jeho zobrazení. V prvé řadě byly popsány oblasti, v kterých dochází k odchylkám fotografického zobrazení od reality a potom také způsoby jak tyto odchylky regulovat. Pozornost byla věnována sféře snímkové i editační. Na část teoretickou se doktorandi po krátké přestávce přemístili do učebny slouţící k výuce prezentačních a komunikačních dovedností, učebny vhodnější k další části výuky, neboť ta nyní probíhala formou konzultace a diskuse mezi dvěma našimi odborníky a doktorandy, kteří si s sebou přinesli teze svých disertačních prací a vyuţili moţnosti konzultovat své návrhy a představy budoucí vědecké práce nejen s odborníky, ale i mezi sebou navzájem. Atmosféra byla aţ překvapivě tvůrčí a inspirativní a jak potvrdili někteří doktorandi - díky diskusi získali cenné a uţitečné postřehy a podněty, které by si sami ani neuvědomili. Třetí – poslední setkání v roce 2009 – bylo věnováno problematice Jak prezentovat vědecké informace aneb rétorika, komunikace na konferencích, workshopech a seminářích, kde v rámci praktické části doktorandi zábavnou formou pronikli do „tajů“ komunikace a prezentace. Tento blok byl veden formou interaktivního výcviku, doktorandi se na řadě zajímavých ukázek dozvěděli jaká jsou základní pravidla verbálního i neverbálního projevu, prakticky se seznámili s technikami, jak před veřejným vystoupením působit na sebe samé, 47



aby se uvedli do optimálního duševního i fyzického stavu a technikami vedoucími k zaujetí posluchačů a udrţení jejich pozornosti. K velmi důleţitým vědeckým metodám patří sběr a analýza dat při vědecké činnosti. Rozhodli jsme se v rámci dalšího praktického bloku připravit výuku, která by seznámila doktorandy s jedním nejrozšířenějších statistických softwarů pro komplexní práci s daty, pouţívaným ve vědě a výzkumu - systémem SPSS. Přípravná fáze spočívala ve výběru témat, zajištění dat, s kterými doktorandi v rámci svého oboru pracují, v předjednání spolupráce s odborníky přímo z SPSS, kteří nabídli praktickou ukázku práce se softwarem (testování statistických hypotéz). 3 Součásti přípravy výuky Vědeckých metod pro doktorandy Během přípravné fáze jsme se dohodli v kaţdé části vyučování vyčlenit prostor pro diskusi, která by výuku jednak oţivila, ale hlavně by měli doktorandi příleţitost diskutovat probíranou látku i moţnost konzultovat své disertační práce s vyučujícími i doktorandy navzájem (jak potvrdily jiţ realizované bloky – tuto část výuky povaţují doktorandi za velmi přínosnou). Na závěr kurzu jsme se rozhodli dát doktorandům moţnost zkusit si před komisí obhájit teze svých disertačních prací. Z hlediska větší atraktivity kurzu Vědecké metody pro doktorandy i motivace doktorandů zpracovat teze své disertační práce co nejdůkladněji, byl jednohlasně schválen návrh člena realizačního týmu spojit tuto obhajobu se soutěţí o nejlepší teze disertační práce. Přípravná fáze pak zahrnovala výběr členů komise, výběr učebny vhodné k těmto účelům, realizaci soutěţe, návrh cen, jejich nakoupení, atd. Přípravná fáze se dále týkala propagace chystaného kurzu mezi doktorandy. Společné schůzky členů realizačního týmu byly věnovány přípravě a tvorbě informačních plakátů, jejich obsahu a grafické podobě, tisku, distribuci,…, reklamě na webových stránkách ČVUT, vytvoření registrace na webové stránce doctorandus.info. K větší propagaci mezi doktorandy, ale i širší veřejností, byly vytvořeny reklamní kapesní kalendáře na rok 2010 s logem Vědeckých metod pro doktorandy a reklamou na www.doctorandus.info. 4 Konkrétní výstup přípravné fáze Tím bylo jednak vytvoření interaktivní webové stránky doctorandus.info, kde jsou kromě základních informací o projektu umístěny informace o výuce, odkazy na literaturu, je zde k dispozici prostor pro komentáře a dotazy a hlavně zpracování 7 pracovních sešitů, které slouţí jako podklady k výuce a jsou na této webové stránce umístěny. Sešity představují komprimované (v rozsahu několika stránek) verze odborných textů, základní uplatňované ideje, postupy a metody výkladu pro usnadnění navigace v rozsáhlejších elektronických textech i jejich pochopení, obsahují stručný výtah k jednotlivým vědeckým metodám a otázkám týkajících se dané problematiky probírané na cvičeních, které jsou postaveny na vzájemné interakci a diskuzi s doktorandy. Jedná se o tyto pracovní sešity: „ Poznání do středověku a od středověku do konce 19. století“ seznamující studenty s historii vědeckého myšlení, „Vědecké metody ve společenských vědách“ a „Vědecké metody v přírodních vědách“ obsahující vysvětlení základních pojmů se stručným popisem jednotlivých vědeckých metod, „Informační báze vědeckého výzkumu“ s kapitolami jak získávat informace k vědeckým účelům, jak tyto informace třídit, o etice vědecké práce, pracovní sešit „Vědecké prezentace“, v němţ jsou uvedeny základní ţánry a formy předávání a šíření informací spolu s normami, jimiţ se řídí. Pozornost je zde věnována zvláště anglofonním zásadám pro strukturování textu mluveného i psaného a poslední pracovní sešit „Významné české vědecké osobnosti“ obsahující nejdůleţitější objevy a vynálezy českých vědců s jejich 48



stručnými ţivotopisy, tedy informace, které by měly být součástí všeobecného rozhledu vysokoškolsky vzdělaného člověka. Tyto pracovní sešity slouţí jako základní učební materiály ve druhé ověřovací fázi projektu, v níţ je výuka vědeckých metod postupně pilotována s menší skupinou doktorandů. Problematika vědeckých metod v přírodních a společenských vědách spolu s významnými českými vědeckými osobnostmi bude navíc zpracována ve třech e- learningových kapitolách, jejichţ znalosti si budou moci doktorandi po prostudování ověřit v závěrečném testu, který bude součástí kaţdé kapitoly. 5 Otázky kvality pracovních materiálů po odborné stránce Po červnovém workshopu věnovaném pracovním sešitům byli osloveni dva nezávislí odborníci na problematiku vědeckých metod (jeden je dokonce autorem publikace o vědeckých metodách) a poţádáni, zda by se vyjádřili ke kvalitě zpracovaných sešitů. Oba souhlasili, takţe jakmile byly pracovní sešity vytištěny, oba oponenti je dostali k dispozici. V reakci na připomínky účastníků workshopu k pracovním sešitům byla započata práce na rozšíření tématu pracovního sešitu č. 3 Významné české vědecké osobnosti, byli vybráni další vědci a vynálezci, kteří se také zapsali do historie ČR a rozšířili by stávající seznam nejvýznamnějších osobností. Jak vyplynulo z červnového kolokvia, toto téma se ukázalo být natolik zajímavým, ţe bylo rozhodnuto zpracovat jej jako E-learningovou kapitolu a zároveň nabídnout doktorandům moţnost zapojit se do tvorby pracovního sešitu č. 3 v E-learningové podobě. Toto období bylo proto věnováno také přípravě a tvorbě e-learningu. Jako vhodné se nám zdálo dát pracovní sešity doktorandům kromě tištěné verze i na CD jako ţivý materiál, s kterým budou moci pracovat. Tvorba CD s jednotlivými tématy obsaţenými v pracovních sešitech byla tedy také zahrnuta do přípravné fáze. Ačkoli byly pracovní sešity jako takové připravené k výuce, práce na nich neskončila, ale naopak, spočívala v rozšiřování, doplňování či ujednocování si souvislostí u některých pojmů vyskytujících se v pracovních sešitech zmiňovaných v oponentských posudcích, které by se zároveň mohly objevit během výuky s doktorandy a bylo tudíţ nutné na ně odpovědět fundovaným způsobem. To si vyţádalo další studium k jednotlivým tématům pracovních sešitů. 6 Hlavní výstup celého projektu Primárním výstupem bude publikace Vědecké metody pro doktorandy, která bude syntetizovat a završovat klíčové realizační aktivity projektu. Měla by obsahovat přístupy, které se osvědčily při práci s pracovními sešity během výuky a zároveň by zde mělo být provedeno určité znalostní i metodické shrnutí. Publikace by také měla splňovat poţadavky na ni kladené, ať uţ ze strany obou nezávislých oponentů, tak názorů a připomínek samotných doktorandů v průběhu jednotlivých cvičení.

49



KOMUNIKACE MEZI EXPERTEM, VEŘEJNOSTÍ A POLITIKOU Petr Machleidt Kabinet pro studium vědy, techniky a společnosti při Filosofickém ústavu AV ČR, v.v.i. [email protected], [email protected]

Abstrakt Příspěvek hodnotí výsledky projektu „TAMI – Hodnocení technologií v Evropě - mezi metodou a dopadem“, který byl realizován v rámci programu STRATA (Strategic Analysis of Specific Political Issues). Projekt vytvářel prostor pro strukturovaný dialog mezi experty v oblasti sociálního hodnocení techniky (TA - Technology Assessment) a mezi decizní sférou v oblasti vědní a technologické politiky. Klíčová slova: Sociální hodnocení techniky, komunikace, veřejnost, politika, dopady technologií.

Abstract The paper evaluates results obtained by realisation of TAMI project (Technology Assessment in Europe: between Method and Impact), in the framework of STRATA programme (Strategic Analysis of Specific Political Issues). The project provided space for a structured dialog between experts in the field of Technology Assessment and those in decision-making sphere in the domain of science and technology policy. Key words: Technology assessment, communication, public, policy, technology impacts.

1. Význam komunikace v praxi sociálního hodnocení techniky Projekt „TAMI - Hodnocení technologií v Evropě - mezi metodou a dopadem“ byl podporován Evropskou komisí v 5. Rámcovém programu EU v letech 2002-2003. Projekt koordinoval Dr. Michael Decker (ITAS Karlsruhe) a Dr. Miltos Ladikas (Europäische Akademie GmbH, Bad Neuenahr-Ahrweiler). Profesor Dr. Armin Grunwald (ITAS Karlsruhe) a Dr. Leonard Hennen (TAB Berlin) byli členové koordinačního týmu. Hlavním cílem projektu bylo zvýšit úroveň poradenství směrem k politické sféře a maximalizovat efekty evropské vědní a technologické politiky. Projektu se zúčastnilo 10 výzkumných pracovišť z celé Evropy. Českou republiku v projektu zastupoval Dr. Petr Machleidt (FLÚ AV ČR.) Zvláštní důraz byl kladen na zlepšení komunikace mezi experty a rozhodovací sférou, mezi poskytovateli a uţivateli výsledků TA. Přitom bylo nutno respektovat podstatný rozměr politického dopadu těchto aktivit. Zvolený referenční systém vedl k identifikaci osvědčených postupů (“best practices”) ve vztahu k sociálně politickému kontextu. Konečným cílem TAMI bylo pomoci při zvyšování úrovně vědní a technologické politiky v oblasti prognózování a poradenství při strategickém plánování evropské politiky. Přípravě projektu TAMI předcházely obecnější úvahy, které bilancovaly zkušenosti z více neţ dvě desítky let provozované praxe sociálního hodnocení techniky – tzv. Technology Assessment (TA) - nejprve v USA, později také v některých rozvinutých evropských zemích. Ukazuje se, ţe nejvýznamnější přínos TA je v oblasti „participativní“ - tj. v účasti občanů, expertů a laické veřejnosti, zástupců decizní sféry, sféry politiky a také zástupců z oblasti vědy a techniky – tedy všech, které angličtina označuje jako „stakeholder“ – tj. ten, který uplatňuje v určité společenské oblasti svůj legitimní zájem, v tomto případě v segmentu 50



rozvoje vědy a nových technologií. S tím souvisí pro projekt klíčový význam komunikace. Projekt TAMI byl ojedinělý také v to, ţe vytvořil bázi pro komunikaci mezi různými národními institucemi s různými přístupy k TA, kde hrají významnou roli rozdílné kulturní, společenské a politické kontexty. Jako tzv. „doprovodné opatření“ měl projekt TAMI za cíl iniciovat dialog mezi etablovanými evropskými institucemi k těmto tématům:     

kategorizace a evaluace „state of the art“ ve vztahu k pouţívaným metodám TA, kategorizace různých forem dopadů TA a vývoj kriterií k jejich hodnocení, zkoumání vztahu „metoda – dopad“ ze systematických a strategických hledisek, identifikace relevantních faktorů, které ovlivňují TA – např. institucionální a politický kontext, shrnutí výsledků do referenčního systému s dimenzemi: metoda, dopad a politika.

V projektu TAMI sehráli důleţitou roli experti – jako externí posuzovatelé z oblasti politiky a komunikací se vyjadřovali k těmto čtyřem aspektům:

1. 2. 3. 4.

cíle TA jako společenského hodnocení technologií, kriteria kvality TA, od vědeckého ke komunikativnímu procesu TA, flexibilita.

S aspektem č. 1 je spojena základní otázka po reálných moţnostech sociálního hodnocení techniky (TA) utvářet rozvoj vědy a techniky s ohledem na celospolečenské cíle. Je to zároveň otázka po roli, kterou TA sehrává v oblasti politického poradenství. Zde se ukázalo jako nezbytné analyzovat vztah mezi pouţívanými metodami TA a společenskými (politickými, ekonomickými, ekologickými) dopady aktivit TA, které tyto metody vyvolávají. K aspektu č. 2 - zde platí, ţe vysoká kvalita výsledků projektů TA je nutným předpokladem pro účinné politické poradenství. Problémem je často cílový konflikt mezi snahou o vysokou kvalitu výzkumu a přáním adresátů po „rychlých výsledcích“. Plyne z toho nutnost stanovení spolehlivých kritérií pro určování kvality výsledků aktivit TA. Pod aspektem č. 3 je nutno rozumět fakt, ţe kaţdý výstup projektu předpokládá vyvinout racionální komunikační strategii, aby bylo moţno zajistit adekvátní přijetí jeho výsledků. Co se týče komunikace, ukazuje se, ţe pro řadu institucí TA je kromě zajištění vysoké vědecké úrovně jejich výstupů přinejmenším stejně důleţitá odezva ve veřejnosti. Tato odezva můţe nabývat různých forem - od iniciace odborné debaty aţ k prvkům popularizace vědy a vědecké osvěty ve veřejnosti. Také např. u problematiky flexibility - (aspekt č. 4) - je významný prvek komunikace. Projekty TA startují obvykle s analýzou výchozí společenské, politické a technické situace. Ta se můţe v průběhu projektu změnit – proto je zde důleţitá komunikace, aby se udrţel kontakt se společenskou, politickou a technickou realitou. Vţdy je nutno se ptát - jsou projekty TA dostatečně flexibilní na to, aby mohly adekvátně reagovat na probíhající změny ve společnosti a politice?

51



2 Praxe TA – věda, interakce a komunikace: shrnutí výsledků expertní skupiny, která se zabývala problematikou metod Jedením z jiţ zmíněných cílů projektu TAMI bylo iniciovat dialog mezi různými evropskými institucemi TA. Mezi účastníky projektu byly jak parlamentní instituce, spojené se sférou legislativy, tak také z univerzitní sféry a nezávislé výzkumné organizace. Některé z nich jsou specializované na určité metody – např. na expertní TA nebo na participativní přístupy. Tento institucionální rámec ovlivňuje výrazně celkový proces TA, přičemţ je nutno zohlednit jeho různé adresáty, cílové skupiny a formy expertízy. Z toho vyplývá nutnost sjednotit definici TA – pro účely projektu TAMI byla formulována tato definice: „Sociální hodnocení techniky (TA) je vědecký, interaktivní a komunikativní proces, který má za cíl přispívat k utváření veřejného a politického názoru na společenské aspekty vědy a techniky“. Projekt TAMI potřeboval nejen společnou definici sociálního hodnocení techniky (TA), nýbrţ také společnou strukturu, na základě které by bylo moţno posuzovat vztah mezi metodikou na jedné straně a dopady, impakty na straně druhé. Tato struktura byla konstruována „zpětně“, tzn. vycházela z faktu, ţe se výstup z nějakého konkrétního projektu TA realizoval. Tento projektový design závisí na konkrétní situaci, ve které je projekt realizován. Na základě situační analýzy jsou pak definovány cíle, kterých má projekt dosáhnout. Z toho vyplývá prostor pro výběr metod, který je moţno povaţovat za výběr z nástrojové sady (Method – Toolbox). Musí být adekvátní konkrétní situaci a pro definované cíle. S ohledem na definici jsou jak metody, tak také kriteria kvality děleny do vědeckých, interaktivních a komunikativních metod/kriterií. Dále by měl projektový design udrţovat kontakt s veřejnou či politickou diskusí. 3. Shrnutí výsledků skupiny, která se zabývala dopady TA: Pro účely TAMI byla pouţita širší definice impaktů – nejedná se zde pouze o zlepšení politických rozhodovacích procesů ve vztahu k racionalitě či legitimitě rozhodování. Mají být zohledněny všechny moţné efekty, kterých můţe TA v politice a ve veřejné diskusi docílit. Impakt je pak definován jako „kaţdá (nově vyvolaná) změna s ohledem na stav vědění, na názory veřejnosti a na jednání vybraných aktérů v procesu společenské diskuse o technice“. V typologii dopadů sociálního hodnocení techniky jsou nejprve zohledněny tři rozměry dopadů, které můţe obecně TA v politickém poradenství dosáhnout. Jsou to dopady do oblasti vědění, které ústí do politického rozhodovacího procesu a do společenské debaty, dále dopady do oblasti názorů či způsobu jednání aktérů a konečně dopady ve smyslu konkrétních jednání politiků nebo jiných aktérů, které jsou vyvolány procesem TA. Napříč k těmto dimenzím byly nastaveny tři typické perspektivy, které TA zohledňuje při zpracování svých témat. Je to: 1) vědecko-technická perspektiva, která zahrnuje technickou realizovatelnost, analýzu rizik, analýzu nákladů a uţitku, bilanci ekologických dopadů apod. 2) společenská perspektiva, ve které jsou identifikovány relevantní aktéři a moţné společenské konflikty. 3) perspektiva politická, ve které jsou hodnoceny konkrétní postupy řešení. Zde jsou zohledněny jak moţné způsoby legislativní regulace, tak podpora výzkumu, daňové stimuly atd. a také jejich důsledky.

52



Tab. 1 Typologie dopadů sociálního hodnocení techniky (TA) IMPACT DIMENSION

I.

II.

III.

RAISING

FORMING

INITIALISING ACTIONS

KNOWLEDGE

ATTITUDES/OPINIONS

SCIENTIFIC ASSESSMENT

AGENDA SETTING

ISSUE DIMENSION

TECHNOLOGICAL/ SCIENTIFIC ASPECTS

f) Setting the agenda in the

a) Technical options assessed

political debate

and made visible

g) Stimulating public debate

b) Comprehensive overview

h) Introducing visions or scenarios

REFRAMING OF DEBATE o) New action plan or initiative to further scrutinisethe problem decided p) New orientation in policies established

of consequences given

SOCIETAL ASPECTS

POLICY ASPECTS

SOCIAL MAPPING

MEDIATION

NEW DECISION MAKING

c) Structure of conflicts

i) Self-reflecting among

PROCESSES

made transparent

actors

q) New ways of governance

j) Blockade running

introduced

k) Bridge building

r) Initiative to intensify public debate taken

POLICY ANALYSIS

RE-STRUCTURING THE

DECISION TAKEN

d) Policy objectives explored

POLICY DEBATE

s) Policy alternatives filtered

l) Comprehensiveness of

t) Innovations implemented

policies increased

u) New legislation is passed

e)Existing policies assessed

m) Policies evaluated through debate n) Democratic legitimisation perceived

Typologie dopadů TA (Tab.1) představuje matici 3x3 ze 6 kategorií. Těmto kategoriím bylo přiřazeno celkem 23 „rolí“, které můţe TA sehrát ve společenském kontextu: I. Nárůst znalostí Tři druhy dopadů v prvním sloupci jsou pro TA paradigmatické. Výsledky projektů TA doplňují existující poznatkovou základnu pro politické rozhodování o rizicích, šancích, očekávaných i neočekávaných důsledcích technického rozvoje (scientific assessment), o zájmech a perspektivách příslušných aktérů (social mapping) a o problémech popř. o moţnostech politického rozhodování (policy analysis).

53



II. Utváření názorů a forem jednání Nově produkované vědění je nutným předpokladem pro proces učení, který můţe vést ke změnám v jednání, popř. k přehodnocení postojů příslušných aktérů k vědě a technice. Tyto změny ovlivňují přímo politické diskuse nebo obecněji společenskou debatu (agenda setting). Prezentace výsledků TA můţe navíc ovlivňovat způsob, jak se aktéři diskuse vzájemně posuzují (mediace) a zohledňuje nové moţnosti v politických diskusích (restructuring the policy debate). III. Iniciace jednání V posledním sloupci matice jsou vyjmenovány dopady, které je moţno rozpoznat v politickém rozhodovacím procesu. S ohledem na vědeckotechnickou perspektivu to můţe být nový výzkumný program (reframing of debate). Ze společenského hlediska to můţe být program, ve kterém má být iniciována veřejná diskuse, nebo který má umoţnit účast veřejnosti či dalších „stakeholderů“ do rozhodovacího procesu (new decision making processes). Zatímco první dvě políčka tohoto sloupce mohou být povaţována za reorientaci v řešení problému, představuje poslední kolonka definitivní rozhodnutí (decision taken). V praxi to znamená, ţe proces TA. vedl např. ke schválení nového zákona, který upravuje a reguluje zacházení s určitou technologií Na základě typologie impaktů TA a s nimi spojenými rolemi, které můţe TA sehrát, je moţno ukázat, ţe dopady TA představují více neţ jen přímý vliv na politické rozhodování. TA - nezávisle na tom, zda je spíše „vědecké“ či „participativní“ - přispívá nejrůznějším způsobem ke společenskému komunikačnímu a rozhodovacímu procesu. Pomocí vyváţené poznatkové základny, přes iniciování nových diskusí, přes hledání společenského konsensu při řešení problémů vědy a techniky. Skutečnost, ţe v Evropě v posledních letech posilují participativní metody TA, můţe být interpretována také tak, ţe se mění společensko politické prostředí – občanská společnost chce být součástí politického rozhodovacího procesu, z čehoţ plyne zvýšená potřeba zvládání společenských konfliktů vyvolaných novými technologiemi. 4. Hlavní výstup projektu TAMI Nejdůleţitějším výsledkem projektu byla publikace DECKER, M., LADIKAS, M. (Eds.): Bridges between Science, Society and Policy. Technology Assesssment - Methods and Impacts. Springer Verlag Berlin Heidelberg New York, 2004. ISBN 3-540-21283-3 Kniha je strukturována do tří částí – část 1. shrnuje hlavní výsledky celého projektu – jak teoretické analýzy hlavních pojmů z oblasti TA, rozboru pouţívaných a osvědčených metod TA, tak také zkoumání předpokladů a důsledků rozvoje technologií z hlediska institucionálního zakotvení. Zvláštní pozornost je v knize věnována perspektivám evropské dimenze TA. V souladu se záměry projektu TAMI je zde hlavní dialog veden mezi rovinou metodologickou a rovinou analýzy konkrétních dopadů rozvoje nových technologií - jejich rozpoznání a uvedení do reálných komunikačních společenských struktur, zde zejména do roviny dialogu mezi tvůrci a uţivateli nových technologií, mezi experty a veřejností. Cílem pak je nikoli jen analýza konkrétních podob vztahu technologií a společností, nýbrţ kultivace dialogu jako nezbytné součásti rozvoje demokratické společnosti. Část 2. obsahuje komplementární analýzy dílčích problémů TA, které zde slouţí jako doprovodný a explikativní text k hlavní argumentaci, uvedené v části 1. Zajímavé je zde zejména srovnání kulturně podmíněných rámcových faktorů, které ovlivňují přijetí TA (hodnocení techniky) v

54



jednotlivých zemích. Část 3. se skládá z případových studií TA – zde je zkoumána zejména povaha jednotlivých rolí TA, které jsou zde strukturovány a popisovány ve vzájemné interakci mezi sebou. Praktický je i připojený seznam institucí, které se v různých podobách a různou měrou zabývají procesy TA. K této části knihy je také připojen seznam autorů, který se v podstatě shoduje s účastníky projektu TAMI z jednotlivých evropských zemí. 5. Poznámky [1] V projektu TAMI se problematikou metod zabývali: Danielle Bütschi, Rainer Carius, Michael Decker, Soren Gram, Armin Grunwald, Petr Machleidt, Stef Steyaert, Rinie van Est. [2] Problematikou dopadů se v projektu TAMI se zabývali: Leonhard Hennen, Sergio Bellucci, Robby Berloznik, David Cope, Laura Cruz Castro, Theo Karapiperis, Lars Klüver, Miltos Ladikas, Luis Sanz Mendez, Jan Staman, Susanne Stephan, Tomasz Szapiro [3] Info: http://www.ea-aw.de/en/project-groups/overview-of-project-groups/tami.html

55



Public Funding for Research in HEIs in Selected European Countries Kateřina Maršíková Technická univerzita v Liberci Ekonomická fakulta [email protected] Abstract Financing of research and development at Higher education instituionsa is an important financial source for this instituions to develop their research activities. The paper introduces various methods of funding which treat thier performance in different ways. It compares systems of selected European countries and focuses on changes negotiated for the Czech Republic. The paper was created within the TE-ERA project. Key words: Higher Education Instituttions, funding for research, research grants, indicators.

Financování výzkumu na vysokoškolských institucích ve vybraných evropských zemích Abstrakt Financování vědy a výzkumu ve veřejném vysokém školství přináší pro tyto instituce důleţitý zdroj finančních prostředků pro jejich výzkumné activity. Příspěvek přibliţuje problamatiku financování výzkumu na veřejných vysokých školách ve vybraných zemích Evropy se zaměřením na Českou republiku. V závěru seznamuje se změnami, které v oblasti vědy a výzkumu navrhuje připravovaná reforma veřejného vysokého školství v tzv. Bílé knize. Příspěvek vznikl v rámci projektu TE-ERA. Klíčová slova: Vysokoškolské instituce, financování výzkumu, výzkumné granty, indikátory.

1 Introduction HEIs in Europe receive public money for research and development (R&D) through various methods of funding which treat performance in different ways. This involves funding for expenditures related to fundamental or applied research at HEIs, including all research institutes and experimental units operating under their direct control, or administered by or associated with them. Research grants for graduate students are not considered here as they do not constitute direct public funding to institutions. At the public level, there are two main ways of funding research in higher education: • Basic funding for research, which means the award of research grants that the institution may use as it wishes. These may be: awarded specifically for research; added to a block grant for other types of expenditure, namely teaching and/or operational activity. • The award of funding via a competitive bidding procedure for specific schemes or research programmes. In almost all countries, public funds for research are provided under a dual support system composed of basic funding for research, whose use is determined by the institution, and the award of public funding on a competitive basis for given research projects. 56



In Romania, however, the only research funding mechanism in higher education involves a competitive bidding procedure for specific research projects. The funding source for specific research projects is usually a national body specialising in research and development (such as the national scientific fund, a national academy or a research council), whereas basic funding for research is distributed by the same body that awards financial support for teaching and operational activity. In several countries, such as Bulgaria, Finland and the United Kingdom (Scotland), most public funding for research is intended for specific projects. Basic funding for research allows institutions to set their own priorities and to finance their infrastructures and ongoing activities. However, the existence of this funding allocation mechanism does not indicate how much money is involved nor does it imply that public funding for research is sufficient. In approximately half of the countries, HEIs receive basic funding specifically for research. Elsewhere, research fuding is included in a block grant for other types of expenditure. The Flemish Community of Belgium and Italy use both of these methods of resource allocation.

Figure 1: Criteria for the award of basic public R&D grants, public and government-dependent private higher education, 2006/07

Source: Eurydice Czech Republic: The information relates to institutions at ISCED level 5A. In order to define the amount of basic funding for research, countries refer to input (through criteria related to the cost of research activities carried out by the institution) or to the research-related institutional performance, or to both. Due regards for performance indicators may also be a way of stimulating institutions to compete to achieve higher quality research. When countries refer to research-related input, most of the time, the criteria focus on the number of doctoral students and/or the number of staff members who work in the field of research. They may also focus on the scale of research activities undertaken (Malta) or on past costs in this field (Bulgaria, Denmark and Iceland). The French Community of Belgium, Bulgaria, Germany and Malta use an approach based essentially on input in the award of basic funding for research. The situation is likely to 57



evolve in the near future in Bulgaria. In Bulgaria, the new strategy for higher education includes plans to elaborate a performance-based funding formula which will be applied to public funding, particularly for research allocated to HEIs. The other countries consider – in varying proportions – both the research costs borne by institutions and their performance in this field, to determine the amount of their basic research grants. In Sweden and in Liechtenstein, the award of basic public funding for research is basically based on political considerations. In Cyprus, the basic funding for research is based on the needs presented by institutions during the negotiation phase. In the Flemish Community of Belgium, Estonia, Ireland (universities), Hungary, Poland and Slovakia, the amount of the basic funding for research is based mainly on institutional performance in terms of the quality of research activities.

2 Indicators for Research Grants Among the countries that weight the amount of this grant according to institutional performance, the most commonly used indicators are: • number of academic publications, number of quoted references in academic journals, extent of teaching activities of academic staff; • number of master’s degrees/doctorates awarded over a previous period, number of doctoral theses defended; • amount of public funding obtained for given research projects on a competitive basis; • amount of research funding from private sources; • number and type of research projects undertaken; • use of research results (licences, copyright, services provided, etc.); • awards and distinctions received, quality certificates received; • number of scientific titles conferred by the institution; • participation in international scientific research projects; • development of research staff. The amount of basic funding for research is linked to an institution’s ability to obtain public funding for given research projects in the Czech Republic (ISCED level 5A), Denmark, Lithuania and Norway. The amount of private funding received for research is considered in Denmark, Estonia, Ireland (universities) and Lithuania. Estonia, Italy and Poland consider the volume of research (number and type of research projects undertaken) as a performance indicator. The commercial use of research results has a bearing on the amount of public funding awarded in Estonia and Poland. The last four indicators in the list concern only Lithuania and Poland. For basic funding for research, institutional performance can also be assessed by evaluating the quality of the strategic plans with respect to objectives established at national level. Hence, in the Czech Republic, the grant allocated to universities to implement their long-term plans for research (5 to 7 years) depends on the quality of the plan, which is evaluated by a committee of national and foreign experts.

58



In Portugal and the United Kingdom, the basic grant for research is calculated on the basis of periodic research evaluation exercises conducted in the HEIs. In Slovakia as well, basic funding for research is based on an evaluation of universities but which also concerns areas other than research. In Portugal, a panel of independent international experts evaluates all research centres every three years with reference to international standards, including publications in international journals, patent application activity, compliance with recommendations and the appropriate use of previously acquired funding. The outcome of this evaluation and the resultant classification of institutions are also taken into account when awarding funds for given projects on a competitive basis. In Slovakia, the ARRA (Academic Ranking and Rating Agency) conducts regular evaluations and classifications of HEIs, their faculties and study programmes, according to the quality of their activities (in the areas of education, research and technology). These results, as well as the scientific and technological capacities of institutions, their capacities in terms of research, and their scientific, technological or artistic achievements, are considered when awarding basic grants for research, development and artistic activities. In the United Kingdom, the Research Assessment Exercise (RAE) focuses on the quality of published products (publications, artistic products and performance) and on the quality of research with respect to national and international standards. RAE submissions from each subject area are ranked by a subject specialist peer review panel. The rankings are used to determine the amount of quality-weighted research funding which each HEI receives from the national funding council. The mechanisms that govern the allocation of public funding for research give rise to many questions. Grants allocated for specific projects on a competitive basis with qualitative and quantitative selection criteria very likely have a positive influence on quality. On the other hand, if the allocation of public funds for research is based on competition alone, it may become increasingly directed towards current political priorities, to the detriment of fundamental research. When research funding consists mainly of contracts for research programmes with a limited time scale centred on subjects defined by the political authorities, other activities such as fundamental research and education may suffer. According to several studies, the allocation of a basic research grant (not for specific projects) represents a means for institutions to carry out their fundamental research activities while allowing them to make long-term research plans. However, a basic grant must be based on performance-related parameters (and not mainly on past costs) in order to act as an incentive to improve quality. 3 Czech Republic In the Czech Republic at HEIs at ISCED level 5A there are grants for research connected directly to educational activities. The input criteria are the number of professors and associate professors (docent), and number of students in Master’s and Doctoral study programmes. Grants for the institution’s research plans, Quality of the university’s long- term research plan (5 to 7 years), which is evaluated by a committee of national and foreign experts are also important. Performance criteria in the Czech Republic can be understood as a number of graduates, research support received from various projects in open competition for public money, grant

59



for the institution’s research plans, quality of the university’s long-term research plan (5 to 7 years), which is evaluated by a committee of national and foreign experts. Recommendation in the reform of higher education in the Czech Republic are: Universities should take greater responsibility for their own long-term financial sustainability, particularly for research: this implies pro-active diversification of their research funding portfolios through collaboration with enterprises (including in the form of crossborder consortia), foundations and other private sources. Competition for external research funds stimulates more dynamic research agendas by promoting applicability and quality of the results obtained from academic research. If competitive research funding is focused in the right areas, competition among researchers and HEIs would increase reflection, originality, creativity, and innovation, thus raising the social value of research outcomes. Additionally, HEIs would further increase their factual possibilities of autonomy and self-governance by gaining competitive research funds. However, increasing the share competitive research funds would result in three main risks if competition is ill-targeted. First, it would limit the possibilities for long-time research planning for the HEIs. Second, it would cut current research on areas where funding is more difficult to obtain, irrespective of its social value. Third, it would generate a move regarding strategic management of HEIs to the funding agencies. 4 Conclusion The overview of research funding at HEIs show that in many countries this systéme are not effective enough. As suggests a reform of the Czech higher education there should be the differentiation between universities which provide mainly education and those which focus on research activities. Also wider involvment of private sector should be imporatant step in increasing of efficiency o any research held at public higher education instituions and its use in practise. Also it shlould ensure HEIs more additional sources for their activities. References: [1] BADESCU, M. Measuring Investment Efficiency in Education, CRELL Research Paper 1. Luxemburg, 2006. [online]. Dostupné z [citováno 15.3. 2010] ISSN 1018-5593. [2] BOTELHO, A., & PINTO, L. C. (2002). Hypothetical, real and predicted real willingness to pay in open-ended surveys: experimental results. Applied Economics Letters, 9, 993 – 996. [3] EURYDICE. Higher Education Governance in Europe Policies, structures, funding and academic staff. April 2008. Belgium. [online]. Dostupné z [citováno 15.3. 2010] ISBN 978-92-79-08524-6. [4] MCTES. Reviews of National Policies for Education - Tertiary Education in Portugal: Background Report [online]. 2006, [cit. 26-2-2010]. 188 pgs. Dostupné z WWW: http://www.oecd.org/edu/reviews/nationalpolicie [5] ROSA, M. J., TAVERES, D. A., AMARAL, A. Funding Systems and their Effects on Higher Education Systems: Country Study – Portugal [online]. CIPES, 2006. [cit. 27-2-2009]. 23 s. Dostupné z WWW:

60



APLIKACE DIVERSITY MANAGEMENTU V PROJEKTU FRVŠ Č. 207/2009 Karina Muţáková1, Jana Přívratská2 Technická univerzita v Liberci ( Ekonomická fakulta, Katedra pojišťovnictví) (2Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra matematiky a didaktiky matematiky) 1 [email protected], [email protected] 1

Abstrakt Diversity management je strategie, která podporuje vnímání, uznání a implementaci rozmanitosti v organizacích a institucích. Je velice důleţité, ţe diversity management přináší nový pohled na pracovní skupiny v organizacích. Mezi jeho významná pozitiva patří vytvářet efektivní pracovní týmy a to, ţe celkově zvyšuje výkon organice (týmu). Jeho praktickou aplikaci v projektu je moţné demonstrovat na projektu FRVŠ č. 207/2010 „Inovace a rozšíření předmětu finanční matematika“. Klíčová slova: Diversity management, projekt, finanční matematika, tým.

Abstract Diversity management is a strategy that supports the perception, recognition and implementation of diversity in organizations and institutions. It is very important that diversity management brings a new perspective on working groups in organizations. Its major strengths include the establishment of effective working teams and that increases the overall performance of organic (team). Its practical application in the project can be demonstrated by project FRVŠ No. 207/2010 "Innovation and expansion of financial mathematics course”. Key words: Diversity management, project, financial mathematics, team.

1 Diversity management Disciplína diversity management vznikla v USA. Pojem „managing diversity“ byl poprvé definován R. Rooseveltem Thomasem, Jr. v jeho knize „Beyond Race and Gender. Unleashing the Power of Your Total Work Force by Managing Diversity“ (1992) [8]. Od té doby bylo napsáno mnoho významných knih zabývajících se problematikou diversity managementu – viz [1], [4], [7]. Pojem diversity je překládán jako různorodost, ale ve své podstatě tento pojem v sobě zahrnuje širší význam: označuje koncept, jehoţ cílem je vytvořit ve společnosti a zejména podnikatelské sféře takové podmínky, které umoţní všem lidem, bez ohledu na jejich individuální odlišnost, plně rozvinout jejich osobní potenciál [2]. Právě od tohoto pojmu je odvozena strategie diversity managementu. Významné prvky diversity jsou uvedeny v Obr. 1. Mezi důleţitá pozitiva diverisity managementu patří následující:  antidiskriminační nástroj,  tvorba efektivního managementu a obchodních strategií,  vytváření pozitivního pracovního prostředí,  podpora osobního a profesionálního rozvoje,  umoţňuje všem lidem vyuţívat celý svůj potenciál,

61


 


umoţňuje vytvářet více efektivní pracovní týmy a celkově zvyšuje výkon organizace (instituce či firmy) [3].

Obr. 1 Prvky diversity

2 Projekt FRVŠ č. 207/2009 Z výše uvedených pozitiv diversity managementu – zejména poslední dvě lze aplikovat i na řešitelské týmy projektů. Návrh výše uvedeného projektu na „Inovaci a rozšíření předmětu finanční matematika“ byl podán v roce 2008. Hlavním cílem projektu byla změna rozsahu výuky z 2/1 na 2/2 a také modulární koncept celého předmětu – rozdělení na 7 základních modulů. Mezi další cíle patřilo i vytvoření podkladů pro teoretickou část včetně PowerPointových prezentací a sbírky příkladů. Hlavní řešitelkou byla Ing. Karina Muţáková (jeţ zabezpečuje více neţ dva roky cvičení tohoto předmětu), která vystudovala dříve Hospodářskou fakultu – obor Pojišťovnictví, jenţ je specializován zejména na finanční sluţby. Hlavní řešitelka v tvorbě materiálů mohla zabezpečit pouze „ekonomický obsah“. Z tohoto důvodu byla poţádána o spolupráci prof. RNDr. Jana Přívratská, CSc. Ph.D. z Katedry matematiky a didaktiky matematiky, která by zabezpečila matematickou část jiţ zmiňovaných materiálů. Mezifakultní spolupráce, dá se říci, byla velice úspěšná. V rámci projektu byly vytvořeny následující materiály: 62


  


modulárně koncipovaná teoretická část: 7 modulů, celkem 110 stran textu; PowerPointové prezentace: 7 modulů, celkem 233 slaidů; sbírka příkladů: 42 stran.

Spolupráce s prof. Přívratskou byla velice přínosná i v tom, ţe jako „neekonom“ objevila ve stávajících učebnicích (hlavně v základní literatuře, jeţ se pouţívá ve výuce finanční matematiky pro obor Pojišťovnictví) nejednoznačně formulovaná zadání příkladů – mnohdy i se zbytečnými informacemi, které studenty pouze matou. V teoretických částech skript (vysokoškolských učebnic) zabývajících se finanční matematikou zjistila mnoho nedostatků vzniklých nejen překlepy, chybnými definicemi matematických vztahů, ale i chybějící části textů, které nebyly do nových vydání učebnic správně zkopírovány. U řešených příkladů objevila zbytečně komplikované výpočty související s nedůslednou aplikací matematických vztahů a také skoky v řešených příkladech, coţ studentům můţe velice zkomplikovat přípravu na výuku. Do teoretické části byly dílky specializaci autorek zařazeny i praktické ukázky jednotlivých platebních nástrojů a jejich vyuţití. Nutno dodat, ţe právě tyto praktické ukázky chybí ve všech dostupných skriptech či celostátně publikovaných učebnicích, coţ je pro praktickou aplikaci znalostí studentů veliký problém. Např. studenti umějí vypočítat směnečnou částku, ale ani nevědí, jaké náleţitosti by měla směnka mít a uţ vůbec ne, ţe se její obsah řídí Zákonem směnečným a šekovým – natoţ, aby si ji uměli vyplnit – ukázka viz Obr. 2. Právě modulárním rozdělením látky a obsahem nejen teoretické části, ale i sbírkou příkladů byly nadšeni oponenti projektu, kteří uznali logickou návaznost a grafickou úpravu jednotlivých materiálů a praktických ukázek v nich. Finální grafická úprava materiálů byla výsledkem diskuze obou řešitelek. Postupné třídění názorů vedlo ke kompromisu, který se nakonec ukázal ve své jednoduchosti efektivní k prezentaci těchto materiálů – ukázka viz Obr. 3. Kaţdý z modulů je vyveden v jedné paletě barev, a tím je student stále podvědomě upozorňován, v jakém modulu se právě nachází.

Obr. 2 Ukázka jedné stránky z Modulu 2, [5]

Obr. 3 Ukázka jedné stránky z Modulu 4, [6]

63



3 Zhodnocení aplikace diversity managementu v projektu FRVŠ Jak jiţ bylo v úvodu řečeno, tak aplikace diversity managementu v projektech můţe mít významná pozitiva, která v důsledku vedou k efektivnímu pracovnímu týmu, jehoţ členové vyuţívají celý svůj potenciál a tím celkově zvyšují jeho výkonnost. V našem případě nutno zdůraznit, ţe Ing. Muţáková se díky fantastické spolupráci s prof. Přívratskou si lépe uvědomila matematické aspekty problematiky finanční matematiky. Naopak prof. Přívratská se blíţe seznámila s provázaností matematického základu s ekonomickou aplikací. Seznam pouţité literatury [1] ARREDONDO, P. M. SUCCESSFUL DIVERSITY MANAGEMENT INITIATIVES A BLUEPRINT FOR PLANNING AND IMPLEMENTATION. 1. edition. London: SAGE Publications, Inc., 1996. 228 p. ISBN 0-80039-7291-1. [2] Diversity Management online. Co je diversity management? cit. 25. března 2010. Dostupné na WWW: http://www.diversity-management.cz/diversity_management.php ?id=8. [3] Diversity Management online. Diversity management. cit. 25. března 2010. Power pointová prezentace. Dostupné na WWW: www.nesdis.noaa.gov/About/Diversity /documents/DiversityManagementrevisedsept2004nocasestudy.ppt. [4] KONRAD, A. M., PRASAD, P., PRINGLE , J. K. Handbook of Workplace Diversity. 1. edition. London: SAGE Publications Ltd., 2006. 551 p. ISBN 0-7619-4422-2. [5] MUŢÁKOVÁ, K., PŘÍVRATSKÁ, J. MODUL 2. Teoretická část. Aplikace jednotlivých typů úročení a diskontování. 2009. 19 s. Nepublikováno. (Podpořeno projektem FRVŠ č. 207/2009). [6] MUŢÁKOVÁ, K., PŘÍVRATSKÁ, J. MODUL 4. Teoretická část. Umořování a jeho praktické vyuţití. 2009. 22 s. Nepublikováno. (Podpořeno projektem FRVŠ č. 207/2009). [7] STOCKDALE, M. S., CROSBY, F. J. The Psychology and Management of Workplace Diversity. 1. edition. London: Willey-Blackwell, 2004. 377 p. ISBN 1-4051-0096-6. [8] THOMAS, R., R. Beyond Race and Gender. Unleashing the Power of Your Total Workforce by Managing Diversity. 1. Edition. New York: American Management Association, 1992, 189 p. ISBN 0-8144-7807-7.

64



ZKUŠENOSTI S FUNGOVÁNÍM TRANSFERU KNOW-HOW NA ZÁPADOČESKÉ UNIVERZITĚ V PLZNI Jan Podola, Jaroslav Šíp Západočeská univerzita v Plzni, Odbor legislativy a práva, Odbor ochrany duševního vlastnictví a strukturálních fondů [email protected], [email protected] Abstrakt Transfer technologií, jako výstup výzkumné, vývojové a tvůrčí činnosti vysokých škol, je nezbytným předpokladem pro fungování znalostní ekonomiky, která v současné době nabývá na významu. Proto je třeba klást důraz na skutečnost, aby národní legislativa i právní akty Evropských společenství respektovaly základní zásady vyjádřené řadou mezinárodních smluv z oblasti práva duševního vlastnictví. Tím dojde k vytvoření rozumných pravidel umoţňujících jednotlivým subjektům podle těchto pravidel se chovat a nastavit svoje vnitřní podmínky tak, aby i z jejich pohledu byly splněny podmínky pro zaměstnance, podílející se na uskutečňování výzkumu a vývoje. Problematika článku byla řešena v rámci projektu Vzdělávání akademických a vědeckých pracovníků v oblasti přípravy a řízení projektů financovaných z evropských zdrojů, CZ.1.07/2.3.00/09.0091, který je zaměřen na vzdělávání pracovníků vysokých škol, tak aby projekty byly řešeny mimo jiné s ohledem na další aplikaci jejich výstupů. Klíčová slova: duševní vlastnictví, vysoké školy, vzdělávání.

Abstract Technology transfer, as an outcome of research, development and other creative activities of universities, is necessary starting point for proper function of knowledge economy, with is growing importance. Therefore is important to stress the fact, that both national and European Community legislation have to follow basic rules expressed in a number of international treatises on intellectual property rights. Thus, reasonable rules would be created, which allow participating bodies to follow and set their internal rules in such way, that specific conditions for R&D personnel would be taken into account. The topic of this article was subject of project Education of academic and scientific staff in the field of proposing and managing EU financed projects, no: CZ.1.07/2.3.00/09.0091, focused on educating university personnel so that the projects are directed towards the desired applied usage of their outcomes. Key words: intellectual property rights, universities, education

Rozvoj moderní společnosti je v současné době silně ovlivněn směřováním ke znalostní ekonomice s důrazem na další související aspekty, jakými jsou například udrţitelné a šetrné vyuţívání zdrojů, sociální a lidské rozměry ekonomického počínání.[1] Celá řada jednotlivých procesů v této oblasti je upravena právními normami, které můţeme souhrnně nazvat téţ právem duševního vlastnictví.[2] V ideálním případě je třeba mít existenci těchto právních předpisů přinejmenším na zřeteli, aby nedocházelo k zásadním omylům, jeţ snadno mohou celý proces transferu znalostí znesnadnit. Nezastupitelnou roli v této oblasti by měly sehrát vysoké školy [3], zejména ve spolupráci s praxí.V této souvislosti dnes často objevuje pojem „třetí role“ univerzit, kterým nemá být označeno nic jiného neţ spolupráce s fyzickými a právnickými osobami stojícími mimo půdu

65



vysokých škol, rozvoj partnerství, vytváření excelence a jiné. Je bytostným zájmem kaţdé vysoké školy, aby na tyto přístupy reagovala a dokázala zachytit společenské změny, které se v této oblasti rychlostí světla kaţdý den odehrávají. Cílem tohoto příspěvku není podrobný popis všech moţných faktorů ovlivňujících moţnosti vyuţívání výsledků tvůrčí práce, ale lze ho chápat jako podnět k širší diskuzi všech zúčastněných stran (vysoké školy, výzkumné instituce i soukromý sektor) týkající se vytvoření takových podmínek fungování celého procesu, včetně podmínek legislativních, aby přenosu poznatků nebyly kladeny zbytečné překáţky, ale na druhé straně byly dodrţeny všechny závazky vyplývající pro Českou republiku jako člena Evropské unie. Obecně se by se tato bipolarita dala vyjádřit tak, ţe proti poţadavku garantujícímu tvůrcům právo svobodně rozhodnout o tom, jakým způsobem svoje duševní vlastnictví uţijí resp. zabrání uţívat ostatním bez souhlasu (licence), stojí poţadavek prolamující tuto zásadu v případě, ţe na dosaţení výsledku byly pouţity veřejné prostředky, kdy autor je povinen výsledek poskytnout všem za rovných podmínek na poţádání. Jinými slovy jde o to, zda má převáţit právo jednotlivce nebo veřejný zájem. Jedním z nástrojů umoţňujících vysokým školám formulovat své záměry v jejich tvůrčí činnosti jsou jejich strategické dokumenty [4], zpravidla veřejné, jejichţ prostřednictvím lze aplikační a průmyslové sféře sdělit cíl svého směřování. Západočeská univerzita například ve svých hodnotících zprávách uvádí, ţe pro rozvoj lidských zdrojů ve výzkumu a vývoji a v dalších činnostech byl v roce 2008 zaveden motivační systém pro podporu tvůrčí činnosti, z rozvojových projektů bylo podpořeno 36 mladých vědeckých pracovníků do tří let po absolvování doktorského studijního programu a 110 studentů doktorských a magisterských studijních programů. K zefektivnění projektového managementu významně přispělo i přijetí směrnice rektora č. 18R/2008 Správa projektů, která upravuje ţivotní cyklus všech projektů řešených na univerzitě a zároveň upravuje pravomoc a odpovědnost jednotlivých útvarů v oblasti správy projektů [5] Lze odkázat i na směrnici upravující ochranu duševního vlastnictví.[6] Do této koncepce posilování kompetencí v oblasti dosahování výsledků výzkumu a vývoje a jejich následný transfer zapadá i rámec stanovený univerzitou pro nadcházející období. Dlouhodobý záměr Západočeské univerzity v Plzni pro roky 2006 – 2010, aktualizovaný pro rok 2010 se problematikou nakládání s výsledky tvůrčí činnosti zabývá na dvou místech. Jde především o prioritu 3 – Rozvoj výkonnosti v oblasti výzkumu, vývoje a inovací, motivace a hodnocení těchto činností a prioritu 7. – Ochrana duševního vlastnictví a transfer poznatků. Obě tyto aktivity jsou nerozlučně spjaty. Nezbytným předpokladem pro úspěšný transfer znalostí je existence širokého portfolia kvalitních výsledků, se kterými lze vstoupit na trh. V případě poznatků se jedná především o výsledky výzkumu a vývoje. Celá řada těchto výsledků splňuje předpoklady pro poskytnutí právní ochrany, ať uţ podle autorského nebo práva průmyslového vlastnictví. Tuto ochranu je třeba výsledkům adekvátně zajistit. V tomto smyslu je tedy třeba nejprve zajistit, aby kvalitní výstupy vědecké činnosti vůbec vznikaly. Toto si klade za úkol výše uvedená priorita 3. Dlouhodobého záměru. Pro rok 2010 má být provedena analýza dosaţených výsledků ve výzkumu a vývoji, jejíţ výsledky se porovnají s výsledky ostatních výzkumných pracovišť v České republice. Podobné analýze má být podroben i motivační systém.[7] Cílem, který se povaţuje za splnění tohoto indikátoru, je částka přesahující 8 mil. Kč vyplacených v rámci motivačního systému na podporu jednotlivých aktivit. Cílovým stavem v oblasti ochrany duševního vlastnictví je zavedení funkčního systému předpokládaného vnitřními pravidly včetně specializovaného pracovníka, který se této problematice bude věnovat a prostřednictvím konzultací přispívat k vytváření katalogů jednotlivých součástí s nabídkou jejich součástí. Za splnění této priority 66



se povaţuje stav, kdy počet případů udělené ochrany v oblasti průmyslových práv bude v roce 2010 vyšší o alespoň 20 % oproti roku 2009.[8] Vnitřní předpoklady pro fungování systému přenosu poznatků tedy byly nastaveny. Pro úplnost lze, kromě výše uvedených, poukázat na existenci specializovaného útvaru, do jehoţ pravomoci patří mimo jiné téţ ochrana duševního vlastnictví. Je jím Odbor duševního vlastnictví a strukturálních fondů, který je logicky zařazen v působnosti prorektora pro vnější vztahy, kam spadají i kontakty s praxí. Pro samotné fungování transferu technologií je však také třeba zohlednit existenci vnějšího prostředí, resp. vzít v úvahu, jakým způsobem jsou nastavena pravidla hry existující mimo akademickou půdu Západočeské univerzity v Plzni. Především je nutno mít neustále na zřeteli, ţe většina výsledků, zejména pak výsledků aplikačních (průmyslových), je upravena souborem právních norem, dohromady označovaných jako právo průmyslového vlastnictví.[9] Krom toho je Česká republika vázána celou řadou mezinárodních smluv a právem Evropských společenství.[10] Z předchozího výkladu podle našeho názoru jednoznačně vyplynula vazba uţití výsledků na právní rámec, který v České republice představují normy upravující poskytování podpory výzkumu a vývoje. Jde především o zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu experimentálního vývoje a inovací, ve znění pozdějších předpisů.[11] Existenci tohoto vnějšího prostředí nelze opomíjet, neboť stanoví v některých případech poměrně přísná pravidla ať jiţ pro nakládání s výsledky jako takovými nebo pro případ zajištění jejich právní ochrany. Jaké tedy tyto podmínky vlastně jsou? Pokud jde o zajišťování ochrany duševního vlastnictví prostřednictvím průmyslového práva, vcelku lze konstatovat, ţe právní předpisy jsou obvyklé a podobné těm v ostatních zemích Evropy. Koneckonců toto právní odvětví je plně harmonizováno s právem Evropských společenství. Podstatou je existence národní registrační autority, jejímţ prostřednictvím a v příslušném řízení dojde k udělení právní ochrany a zapsání výsledku do příslušného rejstříku. Předpokladem pro zahájení řízení je podání přihlášky a zaplacení příslušného poplatku. Limitujícím faktorem je délka procesního řízení; s tím je však třeba počítat. Procesy v této oblasti fungují, prošly relativně dlouhým vývojem, jsou ustálené a navíc existuje celá řada specializovaných odborníků (společnosti oceňující nehmotný majetek, patentoví zástupci, advokáti) schopných poskytnout cenné rady, není tedy nutno – přes jistá (avšak předvídatelná rizika) – se jimi podrobněji zabývat. Poněkud odlišná je situace v oblasti podpory výsledků výzkumu a vývoje z veřejných prostředků (viz výše). Tato problematika je, jak jiţ bylo výše naznačeno, upravena zákonem o podpoře výzkumu a vývoje. Tento zákon je rozhodující pro vysoké školy i Západočeskou univerzitu v Plzni především proto, ţe upravuje podmínky, na nichţ je moţno získat z veřejných zdrojů podporu pro uskutečňování výzkumné a vývojové činnosti. Podpora získaná podle tohoto zákona činí významnou část příjmů vysokých škol. Podle hodnocení úspěšnosti ve výzkumu a vývoji je vysokým školám podle citovaného předpisu přiznávaná i dotace na specifický vysokoškolský výzkum a jiné typy podpory. Tak, jak jsou výsledky výzkumu a vývoje v tomto zákoně definovány [12], lze říci, ţe většina těchto definic více či méně můţe splňovat znaky výsledků tvůrčí činnosti tak, jak je chápe právo duševního vlastnictví. Jako nejzávaţnější chápeme otázku, zda je pojetí výsledků podle zákona o podpoře výzkumu a vývoje v souladu s pojetím ochrany práva duševního vlastnictví, na níţ je následně zaloţen transfer poznatků. Je totiţ nepochybné, ţe v případě transferu know-how nejde o nic jiného, neţ o uplatňování výsledků podle předpisů práva duševního vlastnictví. Ono ani jiným způsobem, neţ podle předpisů upravujících právo duševního vlastnictví 67



transferovat poznatky nelze, protoţe to bychom se pouštěli na tenkou půdu nejistoty vzniklých právních vztahů resp. vztahů právem neupravených. Klíčovým ustanovením, které nám můţe napomoci k zodpovězení výše poloţené otázky, je ust. § 16 zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Podstatou práva duševního vlastnictví je skutečnost, ţe autor (tvůrce) je ten, kdo rozhoduje o vyuţití výsledku, kterého dosáhl sám. Do tohoto vstupuje zákon o podpoře výzkumu a vývoje tak, ţe si nárokuje výsledky, které nelze chránit podle práva duševního vlastnictví. Pochopit tento poţadavek lze snad u výsledků veřejných zakázek, avšak poţadavek na převod vlastnického práva k výsledkům na poskytovatele je neuskutečnitelný, protoţe o vlastnických právech k výsledkům tvůrčí činnosti nelze vůbec hovořit, protoţe podstatou duševního vlastnictví jsou výsledky v nehmotné podobě, rozlišující osobnostní a majetková práva. Zajisti lze převod resp. poskytnutí majetkových práv, vlastnického však nikoliv. Poskytovatel však v tomto případě můţe stanovit i jinak. Ze zkušenosti Západočeské univerzity v Plzni však víme, ţe poskytovatelé jinak nestanoví a poţadavek na převod vlastnického práva uplatňují velmi důsledně. V ostatních případech patří práva k výsledkům příjemci, který upraví nakládání s nimi vnitřním předpisem. K tomuto poţadavku přijala Západočeská univerzita v Plzni zmiňovanou směrnici o ochraně duševního vlastnictví. I zde však platí jistá omezení. Pokud bylo dosaţení výsledku plně podporováno z veřejných prostředků, je nutno výsledek zpřístupnit všem zájemcům o jeho vyuţití za stejných podmínek. Toto se jeví jako limitující faktor ve vztahu k transferu know-how, protoţe ve prospěch „veřejného zájmu“ je omezena vůle poskytnout výsledek podle svého uváţení pouze některému uchazeči o jeho vyuţití. Významným posunem podporujícím transfer technologií, se stala novela zákona č. 130/2002 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. 7. 2009. Ta jiţ zohledňuje moţnost poskytnout přednostně výsledky výzkumu a vývoje těm subjektům, které si tento výzkum platily z neveřejných zdrojů, coţ je logické. [13] Stejným posunem kupředu je skutečnost, ţe smlouvy o vyuţití výsledků výzkumu a vývoje jiţ neuzavírá příjemce s poskytovatelem, ale přímo s jednotlivými uchazeči o jejich vyuţití, a to kdykoliv v průběhu projektu. Nutnou podmínkou je však předloţit tyto smlouvy poskytovateli nejpozději před ukončením řešení projektu.[14] Je nutno upozornit, ţe různí poskytovatelé i v současné době uplatňují právní reţim zákona č. 130/2002 Sb., ve znění účinném před uvedenou novelou, a to odkazem na skutečnost, ţe některé úkony byly uskutečněny před nabytím účinnosti novely. Toto má za důsledek mimo jiné i to, ţe je třeba aplikovat ust. § 16 zákona o podpoře výzkumu a vývoje ve znění před touto novelou, kdy podmínky byly ještě více limitující, neţ je tomu dnes. Věříme, ţe se k problematice uplatňování výsledků výzkumu a vývoje nebo obecněji řečeno transferu technologií budeme moci vrátit i v budoucnosti, a ţe tento článek odborná veřejnost přijme jako začátek a náměty do diskuse. Příspěvek byl zpracován v rámci řešení projektu Vzdělávání akademických a vědeckých pracovníků v oblasti přípravy a řízení projektů financovaných z evropských zdrojů, CZ.1.07/2.3.00/09.0091. Citace a seznam pouţité literatury [1] Sedláček, T. Ekonomie dobra a zla, 65. pole, Praha 2009. ISBN: 978-80-903944-3-8 [ ]

2 Horáček, R., Čada, K., Hajn, P. Práva k průmyslovému vlastnictví, C. H. Beck, Praha 2005, s. 16. ISBN: 80-7179-879-7 [3] Zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení §1 zákona. [4] Zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 21 odst. 1 písm. b) zákona. 68



[5] Výroční zpráva o činnosti Západočeské univerzity v Plzni za rok 2008, Plzeň 2009, s. 27 [6] Směrnice rektora č. 15R/2008 Ochrana duševního vlastnictví. [7] Aktualizace dlouhodobého záměru Západočeské univerzity v Plzni pro rok 2010, Plzeň 2009, s. 20 [8] Aktualizace dlouhodobého záměru Západočeské univerzity v Plzni pro rok 2010, Plzeň 2009, s. 24 [9] Zákon č. 527/1990 Sb., o patentech a zlepšovacích návrzích (patentový zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 478/1992 Sb., o uţitných vzorech, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů, ve znění pozdějších předpisů apod. [10] Paříţská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, Dohoda TRIPS, Smlouva o patentové spolupráci, Dohoda o udělování evropských patentů, Nařízení Rady Evropských společenství č. 40/1994 z 20 prosince 1993 o ochranné známce společenství [11] Nařízení vlády č. 397/2009 Sb., o informačním systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací a řadu dalších souvisejících právních předpisů. [12] Ust. § 2 odst. 2 písm. k) zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. [13] Ust. § 16 odst. 4 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací. [14] Ust. § 11 odst. 1 zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací.

69



„Klíč“ k identifikaci vzdělávacích potřeb pracovníků ve vědě a výzkumu – výstup projektu „Aplikovatelný systém dalšího vzdělávání ve VaV“ Dana Pokorná, Vladimíra Sedláčková, Hana Šůstková Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s. [email protected], [email protected], [email protected] Příspěvek je dedikován projektem z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, oblast podpory Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji, název „Aplikovatelný systém vzdělávání ve vědě a výzkumu“; registrační číslo CZ 1.07/2.3.00/09.0134, (dále jen projekt APSYS) Abstrakt Fáze identifikace vzdělávacích potřeb pracovníků v organizaci je jeden z klíčových kroků efektivního přístupu ke vzdělávání v organizacích. Projekt APSYS obsáhnul v první klíčové aktivitě zpracování metodiky pro identifikaci vzdělávacích potřeb. Cílovou skupinou jsou přitom pracovníci akademických i podnikatelských institucí, kteří si mají doplnit znalosti v oblasti vědy a výzkumu. Metodika identifikace vzdělávacích potřeb respektující potřeby pracovníků i potřeby zaměstnavatelské organizace, účelově zaměřená na rozvoj znalostí ve VaV, aplikovatelná do jakékoliv organizace je zpracovaným výstupem projektu. Klíčová slova: systematický přístup ke vzdělávání, identifikace vzdělávacích potřeb, pracovní výkon, kompetence, analýza pracovního místa.

Abstract Identification phase of the training needs of workers in organizations is one of the key steps of the effective approach to education in organizations. The project APSYS included in the first key activity the elaboration of methodology for the training needs identification. The target groups are workers of academic and entrepreneurial institutions, who are supposed to complete their knowledge gaps in the field of science and research. The identification methodology of training needs respecting the workers’ needs as well as the needs of the employer organization, targeted on the knowledge development in science and research, applicable to any organization is the elaborated output of the project. Key words: systematic access to training, training needs identification, job performance, competence, job analysis.

Projekt APSYS je zaměřený na další vzdělávání pracovníků v oblasti znalostí a dovedností VaV. Je určený pro pracovníky akademických institucí, ale i podnikatelských institucí, které se ve svém podnikání orientují i do oblasti VaV. Cílem je zvýšit produktivitu a kvalitu práce pracovníků na pomezí vědy a praxe, zvláště při transferu výsledků VaV do praxe a naopak, při kladení poţadavků praxe na VaV. Projekt APSYS je plánovaný na období 3let. Obsahuje vymezení a zpracování modulů vzdělávání obsahujících různé přístupy k VaV, identifikaci vzdělávacích potřeb pracovníků ve všech zpracovaných modulech, a pilotní ověření vytvořeného systému vzdělávání pracovníků. Do současné doby (za 10 měsíců trvání projektu) byly obsahově vymezeny všechny moduly vzdělávání a navrţen systém průběhu vzdělávání, proběhla identifikace vzdělávacích potřeb podle zpracovaného „klíče“. V současnosti probíhá příprava studijních materiálů pro jednotlivé moduly, která jiţ reflektuje zjištění a potřeby cílové skupiny identifikované „klíčem“. 70



Klíč k identifikaci vzdělávacích potřeb („klíč“) je zpracovaný na základě pravidel systematického přístupu ke vzdělávání pracovníků v organizacích, vychází z pracovních kompetencí pracovníků a směřuje k vytvoření univerzálního kompetenčního modelu zpracovaného pro klíčové pozice pracovníků právě pro oblast VaV. 1. Systematický přístup ke vzdělávání Kvalitní vzdělávání zaměřené na změny v pracovním výkonu pracovníků v organizacích je řízený proces důsledně vycházející z reálného pracovního výkonu pracovníků. Cílem vzdělávání je dosaţení poţadovaných změn v pracovních výkonech pracovníků cestou, která je pro pracovníka i organizaci co nejefektivnější. Přitom efektivita ve vzdělávání je dána specifiky pracovníka (preferovaný způsob učení, osobnost, časové moţnosti, apod.), moţnostmi organizace (vyuţití potenciálu pracovní doby, finanční limity, apod.) a poţadovaným efektem realizovaného vzdělávacího procesu (zaměřením na rozvoj potřebných kvalit pracovníků – znalosti, dovednosti, zkušenosti, postoje apod.). Identifikace vzdělávacích potřeb pracovníků je fáze, která je součástí cyklu systematického přístupu ke vzdělávání. Následující schéma ukazuje základní cyklus doplněný o důleţité otázky, které musí být v jednotlivých fázích zodpovězeny. Identifikace vzdělávacích potřeb Jak vytvořit optimální podmínky k učení se? Kdo je vhodný lektor?

Plán vzdělávacích aktivit

Vyhodnocení Kolik se účastníci naučili? Jak to dovedou aplikovat do své práce? Jaké podmínky pro pouţívání potřebují?

Pracovní výkon současný, poţadovaný

Jaká forma vzdělávání nejlépe vyřeší potřebu, která nejlépe odpovídá potřebám pracovníků a pracoviště?

Realizace vzdělávání Jak vytvořit optimální podmínky k učení se? Kdo je vhodný lektor?

Obr. 1 Systematický přístup ke vzdělávání

Obrázek 1 ukazuje klíčovou pozici pracovního výkonu v celém cyklu. Současně ukazuje návaznost jednotlivých kroků celého cyklu. Kvalita identifikace vzdělávacích potřeb ovlivňuje kvalitu následujících kroků, protoţe je vstupem do celého cyklu. Současně v kaţdé fázi je nezbytné koordinovat realizované kroky s poţadavky na pracovní výkon, coţ tvoří kontrolní systém celého popsaného modelu. 2. Popis nároků pracovní pozice formou kompetencí Centrem veškerých poţadavků kladených na pracovníka v organizaci a potřeb pro jeho další rozvoj je kvalita pracovního výkonu. Kvalita pracovního výkonu pracovníka je daná mimo pracovní podmínky technického charakteru zvláště jeho schopnostmi pro výkon svěřených úkolů. Pracovní výkon proto musíme umět pracovníkovi jasně popsat jak v jeho obsahu, který stanovuje konkrétní úkoly a odpovědnosti pracovníka v různých oblastech 71



činnosti (tedy říká, co má pracovník dělat), tak v poţadované kvalitě zpracování úkolů (tedy říká, jak má pracovník úkoly zpracovávat). Stanovujeme takto tzv. pracovní kompetence. Kompetence jsou nároky kladené na úspěšné vykonávání profese nebo funkce. Pro výkon určité profese mohou být poţadovány kompetence, jako ovládání PC, pruţnost myšlení, komunikační dovednosti, samostatnost v rozhodování, organizační schopnosti apod. Ve výčtu poţadovaných pracovních kompetencí můţeme rozlišovat nároky na znalosti (teoretické informace, získané převáţně studiem, poslechem nebo odbornou činností), dovednosti (v praktické činnosti nabyté schopnosti, které umoţňují vykonávat jisté činnosti obratněji, efektivněji), postoje (vyjadřují vztah člověka k někomu nebo k něčemu, tedy k pracovní činnosti, spolupracovníkům apod.), vlastnosti osobnosti (poměrně stálý způsob chování v konkrétních situacích, jako citovost, rozhodnost apod.), zkušenosti (odraz poznání konkrétního prostředí, podmínek práce, kultury, země, zvyklostí). Kompetence jsou poţadovány na různých pozicích v různé kvalitě, v různé intenzitě. Kvalitní analýza práce umí poměrně přesně stanovit kompetence v příslušné kvalitě pro konkrétní pracovní pozice. V praxi se pracovní kompetence pouţívají při popisu pracovních pozic. Tyto nároky by měly být v organizaci zjišťovány formou analýzy pracovního místa. Je to systematický postup, který slouţí k získání podrobných a objektivních informací o práci, úkolu nebo funkci. Její provedení dokáţe odhalit náročnosti pracovní pozice i obsaţnosti činností na pozici obsaţených. Analýza pracovní pozice je proto důleţitým předpokladem pro:  ujasnění mnoţství a rozsahu pracovních činností, které jsou na pracovní pozici vykonávány,  určení, jaký konkrétní obsah pracovní činnost bude mít,  zjištění náročnosti pracovní činnosti pro zaměstnance, který ji bude vykonávat,  určení kritérií pro výběr pracovníka na pozici,  hodnocení pracovního výkonu zaměstnance,  zjištění poţadavků na odbornou přípravu pracovníka vykonávajícího pracovní činnost,  stanovení poţadavků na vybavení pracovními pomůckami a prostředky pro pracovní činnost. Kompetence v poţadované kvalitě lze vyjádřit číselnou nebo slovně odstupňovanou škálou, do které se zaznamenává poţadovaný stupeň dané kompetence. Lze je také označovat konkrétními výroky, které označují poţadovaný způsob chování. Kompetence potřebné pro úspěšný výkon profese, jejich důleţitost pro profesionální úspěch. Kaţdá profese si vyţaduje jiný stupeň důleţitosti jednotlivých kompetencí. Důleţitost neboli úroveň kompetence lze vyjádřit:  stupni (např. 1 aţ 5),  slovy (průbojný – neprůbojný),  popisem (s klienty jedná vcelku přívětivě, výjimečně dává najevo netrpělivost). 3. Způsob identifikace vzdělávacích potřeb Profil nároků funkce stanovený poţadovanými kompetencemi modeluje ideálního pracovníka v určité funkci. Pokud do profilu kompetencí vneseme hodnocení kvalit člověka, který danou funkci zastává nebo se o ni uchází, můţe nastat pro jednotlivé kompetence několik moţností:

72



a) schopnost uchazeče odpovídá poţadavkům pozice, ideální stav, kdy není potřebný rozvoj, b) úroveň schopností uchazeče je vyšší neţ vyţaduje funkce, stav, kdy není kapacita pracovníka vyuţitá, c) úroveň schopností uchazeče nedosahují poţadavků pozice, jsou identifikovány rezervy pracovníka pro další rozvoj, tedy i vzdělávání. Toto je situace, kterou můţeme označit i jako identifikaci vzdělávacích potřeb. 4. Klíč k identifikaci vzdělávacích potřeb ve vědě a výzkumu Zpracovaný „klíč“ je výsledkem konference odborníků pracujících v oblasti ŘLZ a současně zainteresovaných v projektu (personalisté, manaţeři VaV v různých institucích). Touto metodou byla provedena analýza nároků práce ve VaV, rozdělení pracovníků a klíčových pozic, obsah i formy vzdělávání. V projektu APSYS je identifikace vzdělávacích potřeb účelově směřovaná k vybrané kompetenci, a to do oblasti současné úrovně znalostí ve vědě a výzkumu. Cílovou skupinou jsou přitom pracovníci v organizacích, kteří se mají podílet na transferu poznatků vědy a výzkumu do praxe. Vedení organizací určilo jako cílové pracovníky zaměstnance, kteří působí na následujících pozicích:  akademické instituce: začínající akademičtí pracovníci, administrativní pracovníci, vedoucí projektů,  podnikatelská organizace: manaţeři odborných pracovišť, mladí perspektivní pracovníci, projektoví manaţeři vybraní odborníci v různých oborech. Analýzou pracovních pozic pracovníků delegovaných managementem organizací do projektu jako účastníků vzdělávání ve VaV, jsme dospěli k identifikaci tří klíčových pracovních pozic, na kterých pracovníci zodpovědní za zpracovávání úkolů v oblasti VaV působí a v různých organizacích mohou působit:  administrativně-organizační pracovník (asistenti, sekretářky, pracovníci administrativní podpory),  odborný pracovník (akademičtí pracovníci, odborníci realizující výzkum),  řídící pracovník (manaţeři, vedoucí projektových týmů). Kompetence v oblasti VaV v podobě modulů znalostí, které současně mohou být i teoretickým vstupem do budoucího rozvoje dovedností různých oblastí vědy a výzkumu tvoří odborníky stanované oblasti přístupů k VaV. Jednotlivé oblasti byly vymezeny ve vazbě na cíl a zaměření projektu při zahájení projektu. Kaţdá oblast je dále členěna na jednotlivá témata; ve všech je jednoznačně zohledněno zaměření na problematiku vědy a výzkumu. Věcně i organizačně je kaţdá z oblastí zaštítěna odborným garantem – pracovníkem vědy a výzkumu odborně profilovaným na příslušnou věcnou oblast. Spolupráce s odbornými garanty je v projektu hodnocena mimořádně úspěšně a jejich erudovanost a přínosnost pro řešenou problematiku je patrná i v samotném „klíči“. Přehled stanovených oblastí znalostí ve VaV rozdělených do oborových celků:    

Management vědecko-výzkumné činnosti Ekonomika Exaktní metody řešení VaV Společenské vědy 73


   


Právo ve VaV Logistika Věda a výzkum v praxi Odborná jazyková příprava pracovníků VaV

Určení kvality kompetencí v podobě úrovně znalostí v jednotlivých oblastech VaV je rozdělena do 3 stupňů, které reprezentují realitu v praxi. Takto ohodnocenými úrovněmi kompetencí je v „klíči“ vytvořen prostor pro ohodnocení aktuální úrovně znalostí u pracovníků. Kaţdé stanovené úrovni znalostí odpovídá i v biodatech doloţitelné ztvrzení: 1) Aktivní znalost – pracovník je schopen v daném tématu samostatně pracovat, problematiku studoval, odborně se jí věnoval nebo věnuje. 2) Orientace v problematice – pracovník se v daném tématu orientuje, jiţ v dané tématice pracoval. 3) Informovaný(á) – pracovník se jiţ s danou problematikou setkal, má zprostředkované informace, nepracoval s ní. 4) Ţádná znalost – s danou tématikou nepřišel pracovník nikdy do kontaktu. Analýzou pracovních pozic byly vytvořené modelové sestavy kompetencí ve VaV pro klíčové pozice vycházející z doporučených úrovní jednotlivých oblastí znalostí pro pracovníky na klíčových pozicích. Vycházeli jsme ze stejných úrovní kompetencí, přičemţ interpretace je následující: 1) Aktivní znalost – pracovník podává samostatný výkon v daném tématu, dovede odborně řídit a vést i jiné. 2) Orientace v problematice – pracovník je v rámci týmové spolupráce schopen participovat v dané problematice, dovede vyhledávat další informace a pracovat s nimi. 3) Informovaný(á) – pracovník má dílčí znalost problematiky, dovede kvalifikovaně akceptovat v rámci širších souvislostí. 4) Ţádná znalost – pracovník s danou tématikou nepracuje. Poslední, co jsme do „klíče“ předdefinovali tak, abychom vystihli potřeby účastníků a moţnosti zaměstnavatelských organizací, jsou plánované formy realizace vzdělávání. Volba formy odpovídá porovnání poţadované úrovně kompetence na pracovní pozici a dosaţenému stupni kompetence, a to následujícím způsobem:  nepoţaduji výuku v daném modulu (kompetence není poţadována nebo odpovídá poţadavek reálné úrovni),  doplní v rámci probíhajícího studia (je rozdíl mezi poţadavkem a reálnou úrovní, identifikovaná potřeba je však obsahem jiţ probíhajícího vzdělávání),  ţádáme zařazení do APSYS (je významný rozdíl mezi poţadavkem a reálnou úrovní, identifikovaná potřeba bude realizovaná v rámci vzdělávacího programu v projektu),  uloţeno samostudium (je malý rozdíl mezi poţadavkem a reálnou úrovní, identifikovaná potřeba bude realizovaná formou studia studijních opor zpracovaných v projektu a prerekvizit),  jiné (pracovník sám navrhne pro něj nejdostupnější formu vytvoření poţadované úrovně kompetence).

74



5. Postup vyplnění klíče „Klíč“ je svým uţivatelům dostupný v elektronické podobě, vyuţito bylo nástroje MS Excel. Postup při vyplňování „klíče“ v konkrétních podmínkách projektu APSYS sestává z více fází: První fází je sebehodnocení pracovníka. V této etapě jsou pracovníci vyzváni, aby sami ohodnotili vlastní kompetence. Pracovník formou kříţku (či slova „“ano“) hodnotí své kompetence v daných oborových celcích (jak je vidět na obrázku 2).

Obr. 2: Sebehodnocení pracovníka

Toto sebehodnocení je vnímáno jako východisko pro další fázi a podnět pro samotné hodnocení, realizované řídícími pracovníky, obvykle bezprostředními nadřízenými příslušných pracovníků. Současně jej vnímáme jako formu deklarace zájmu o vstup do projektu a prostor k vyjádření vlastního stanoviska k prioritám jednotlivých modulů a témat v nich obsaţených, případně k naplánování individuálního vzdělávacího programu. V následující fázi jsou k vyplnění „klíčů“ vyzváni řídící pracovníci – hodnotitelé. Hodnotitelé při svém hodnocení vychází z deklarovaného sebehodnocení a především z vlastního posouzení reálného aktuálního pracovního výkonu a kvalifikace pracovníka. Jak jiţ bylo zmíněno, celý klíč je logicky vázán na aktuální a předpokládanou pracovní pozici hodnoceného pracovníka. Zde se vychází ze zmíněných modelových sestav kompetencí, kterými jsou určeny kvalifikační poţadavky na danou pozici. Po vyplnění hodnocení reálné úrovně kompetencí dochází přímo v systému k porovnání poţadovaných a reálných kompetenci a identifikaci případných rezerv. V případě rezervy v kvalifikaci vůči poţadované úrovni se v příslušném řádku „klíče“ objevuje sdělení „Potenciál ke zlepšení“. Na jeho základě je hodnotitel vyzván k výběru způsobu doplnění poţadované kvalifikace z jiţ uvedené nabídky variant. V následujícím obrázku 3 je na konkrétním příkladu vidět podoba „klíče“, jaké poţadavky a na jaké úrovni musí pracovník splňovat, kdyţ vykonává pozici administrativně organizačního pracovníka, ale do budoucna se plánuje, ţe tento pracovník bude vykonávat pozici odborného pracovníka (zatím na tomto obrázku není určena reálná úroveň pracovníka, proto je ve sloupci „Hodnocení reálné úrovně kvalifikace“ uvedeno „Ţádná znalost“. Toto 75



ohodnocení bylo v „klíčí“ automaticky předvyplněno). Na základě určení pracovní pozice pracovníka bylo nastaveno automatické předvyplnění identifikace vzdělávacích potřeb.

Obr. 3 Identifikace vzdělávacích potřeb pracovníka

Vyplněním údajů v „klíči“ vzniká individuální vzdělávací plán, který je základem pro realizaci samotného vzdělávání. 6. Závěr Při pilotním ověření vyuţití „klíče“ v realitě projektu APSYS jsme vyhodnotili zvolenou metodiku jako velmi efektivní, a to především s ohledem na vypovídací schopnost „klíče“ a časovou a metodickou náročnost jeho vyplnění. Návratnost klíčů byla stoprocentní a jsou dále vyuţívány při plánování projektových aktivit i v samotné personální práci zapojených subjektů.

7. Seznam pouţité literatury [1] BĚLOHLÁVEK, F. Osobní kariéra. Praha: Grada Publishing, 1994. 109 s. ISBN 807169-083-X. [2] HRONÍK, F. Rozvoj a vzdělávání pracovníků. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 233 s. ISBN 978-80-247-1457-8. [3] ŠULEŘ, O. Manaţerské techniky III. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2003. 152 s. ISBN 8085839-87-3.

76



PŘIZPŮSOBENÍ PEDAGOGICKÉ KOMUNIKACE CÍLOVÉ SKUPINĚ STUDENTŮ (PŘÍPADOVÁ STUDIE Z ČVUT V PRAZE) Monika Schmidtová Fakulta stavební ČVUT, katedra společenských věd [email protected] Abstrakt Příspěvek se zabývá problematikou výuky přenositelných dovedností na technické univerzitě. Vytypovává některé problémy, se kterými se setkává pedagog společenského zaměření v pedagogické komunikaci s technicky zaměřenými studenty. Přináší doporučení pro tuto výuku. Klíčová slova: pedagogická komunikace, technické vysoké školství, společenskovědní předměty, cílová skupina.

Abstract The paper deals with teaching soft skills at a university of technology. It points out problems which a humanities-oriented teacher might encounter in communications with technically-oriented students. It also gives recommendations for such communication. Key words: educational communication, technical universities, social sciences, target group

1 Úvod V tomto článku navazuji na svůj příspěvek přednesený na kolokviu „Rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu“ na Sychrově v květnu 2009 [3]. V tomto příspěvku jsem se zabývala vyučovacími formami, kterými se realizuje výuka komunikačních dovedností na univerzitě technického směru, a případnými problémy, které v této souvislosti vyplývají. Pro tyto účely jsem vytvořila typologii studentů technického zaměření dle jejich vztahu k výuce společenskovědních předmětů. Zajímala mne tehdy jejich různost. Dnes budu sledovat tuto výuku z hlediska komunikace mezi pedagogem humanitního zaměření a jeho studenty technického zaměření. Proto vytypuji, ve kterých rysech je studentská skupina homogenní a dále, ve kterých z těchto sledovaných rysů se odlišuje od humanitně zaměřeného pedagoga. Na základě vlastní zkušenosti i na základě jejího srovnání se zkušenostmi kolegů jsem dospěla k názoru, ţe právě tyto odlišnosti a jejich nerespektování způsobují poruchy v pedagogické komunikaci. O pojmu pedagogická komunikace uvaţuji v širším kontextu sociálního styku, kdy kromě vlastní komunikační sloţky zahrnuje téţ sloţku percepční a interaktivní. 2 Vymezení cílové skupiny a její společné znaky Studenti ČVUT (předpokládám, ţe i ostatních technických vysokých škol) netvoří, co se všech osobnostních rysů týče, sourodou skupinu. Přesto se v určitých rysech jiţ při vstupu na vysokou školu a fakultu shodují, jinak by nebyli schopni zvolený obor úspěšně absolvovat. A to ať se jedná o vlastnosti dané genetickou výbavou nebo získané v dosavadním socializačním procesu. (Ti z nich, pro které byla volba oboru studia úplným omylem, řady svých kolegů předčasně opouštějí.) Během studia na stejné vysoké škole, fakultě, oboru, jsou spolu dále společně ovlivňováni a formováni. Nejenţe se shoduje věcný obsah učiva, které si

77



osvojují, ale proţívají stejné situace a získávají zkušenosti společně. V průběhu výukového procesu tak dochází k tomu, ţe o určitých jevech uvaţují podobným způsobem a téţ podobně formulují myšlenky. Tuto skutečnost potvrzuje i to, ţe mezi i studenty jednotlivých fakult ČVUT lze vysledovat specifické rysy studentů jednotlivých fakult a oborů a existenci celých studentských subkultur. Nelze samozřejmě paušalizovat. S trochou nadsázky lze ale říci, ţe zkušený a sociálně vnímavý pedagog můţe být po určité době působení ve skupině studentů schopen určit, ze které fakulty (případně oboru) jsou tito studenti, kdyby mu jejich příslušnost byla zatajena. Při znalosti a zohlednění těchto specifik lze „nastavit“ pedagogickou komunikaci takovým způsobem, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. Naopak, lze výrazně posílit interaktivní (vztahovou) stránku sociálního styku. V následujících kapitolách se zaměřím na vztah mezi pedagogem a jeho studenty, a téţ se budu podrobněji věnovat vlastní komunikaci. Obě tyto sloţky spolu úzce souvisí a někdy se prolínají. 3 Vztahová sloţka pedagogické komunikace Posuzování pedagoga je silně provázáno s očekáváními, která si studenti do předmětu přinášejí. Ačkoli se u jednotlivých studentů různí [viz podrobněji 3], jedno mají společné. Společenskovědní předměty budou – aţ na výjimku hraničních oborů, např. ekonomicky zaměřené obory jednotlivých fakult – předměty přinášející nikoli profesní, nýbrţ tzv. klíčové kompetence. Jsou studentovi uţitečné tím, ţe mu přidávají něco navíc k jeho odbornosti. Student uvaţuje pragmaticky aţ troufám si pouţít slova utilitárně, chce být o vyuţitelnosti přednášených fakt a trénovaných dovedností přesvědčen. Nebezpečím pro kladné přijetí předmětu a s ním i jeho pedagoga je tzv. předmětový perfekcionismus [1]. Pro pedagoga je proto nutností vzít zřetel na celý studijní program a předpokládaný profil absolventa oboru. Musí přijmout fakt, ţe nevychovává společenskovědní odborníky-specialisty, nýbrţ, ţe jeho působení obohacuje odborníky jiné specializace. Penzum teorie, které je v očích pedagoga minimem, je větší neţ studentovy představy i reálné potřeby. Vyhraněně technicky orientovaný student se zajímá v první řadě o aplikaci, nikoli o společenskovědní teorii. Snaha předat mu vše, čím disponuje sám pedagog, je v dané situaci spíše kontraproduktivní. Další vysledovanou vlastností společnou většině těchto studentů je jistá netrpělivost co se týče uplatňování nabytých znalostí a hlavně dovedností. K osvojování informací a dovedností, jejichţ vyuţití je ve aţ vzdálenějším časovém horizontu, nebývá motivace. Najdou se ovšem i jedinci, které baví získávat nové kompetence pro věc samu. Podobně jako rozsah učiva je třeba přizpůsobit i ozřejmování souvislostí na úrovni návaznosti konkrétních přednášek a cvičení. Z vlastní zkušenosti si pamatuji, jak jsem v začátcích působení mezi techniky (v dobré víře, ţe z daných moţností volím tu nejlepší) uspořádala sled jednotlivých témat rétoriky způsobem od detailů k celku. Mnozí studenti však při tomto systému ztráceli motivaci. Celek byl pro ně v nedohlednu. Práce s nesourodou skupinou, kde se sejdou studenti s velmi rozdílnou úrovní motivace i vstupních znalostí a dovedností je pedagogicky velmi náročná. Motivovaní a odborně zdatní studenti jsou pro pedagoga opravdovým „poţehnáním“, pokud je schopen zapojit je jako vlastní spolupracovníky, aniţ by jim tím ovšem poskytoval neţádoucí pocit nadřazenosti nad jejich kolegy. Mimořádně schopní studenti jsou ochotni spolupracovat, jestliţe jim účast v předmětu přináší potěšení a nové podněty. Na druhou stranu není moţné věnovat se pouze této skupině, která nebývá v početní převaze. Organizaci výuky v takové skupině pak je v

78



určitém ohledu ještě sloţitější neţ v malotřídce, protoţe je třeba nejenom zaměstnávat několik skupinek na různé odborné úrovni, ale ještě docílit, aby kooperovaly. Výjimečně se objeví i horlivý student, který ve snaze vylepšit si klíčové kompetence, načerpal jiţ dříve z různých zdrojů velké mnoţství značně neuspořádané teorie, ve které se ale neorientuje. Chce své znalosti uplatňovat při výuce a celá skupina ho pak vnímá nejčastěji jako rušivý element. Je na pedagogovi, aby se značným taktem celou záleţitost usměrnil. Dalším problémem mezi humanitním pedagogem a jeho technickými studenty můţe být rozdílnost v typu myšlení [2] a ve stylu i v organizaci učení. Slovesně orientovaní jedinci obvykle přináleţejí k tzv. sluchovému typu a přemýšlejí v pojmech, zatímco technici inklinují spíše ke zrakovému vnímání světa. Vizuální pomůcky vyţadují nejenom proto, ţe dataprojekce se stala standardním formátem výukových projevů, ale i proto, ţe snímky s grafikou vnímají lépe neţ pouze psané nebo dokonce mluvené slovo. Sluchový typ nechápe, proč má i nepříliš obsaţný a jasně strukturovaný projev zobrazovat diagramaticky – například myšlenkovými mapami. Naopak – samo grafické vyjádření ho stojí značné úsilí. Nezanedbatelným psychologickým činitelem ve vztahu pedagog – student je věk. Zatímco na univerzitách humanitního zaměření bývají ceněny zkušenosti a zralost, studenti technických škol pociťují ke dříve narozeným vyučujícím spíše despekt. Nesporné je, ţe informace v technickém světě rychle zastarávají. Na současných studentských preferencích se bohuţel negativně podepsala nedostatečná inovace některých předmětů nebo i celých studijních oborů (často i nepruţnost některých konkrétních vyučujících, kteří sami prudký vývoj vědy a techniky nezachytili). Důsledkem toho mají mladší vyučující při budování vztahu se studenty zpočátku výhodu. Moţným způsobům vyrovnávání handicapu biologického věku se v různých souvislostech budu věnovat dále. Nadpoloviční část studentů technických univerzit tvoří muţi. Na tomto stavu se výraznou měrou podílejí zvláště některé fakulty (FEL), kde nepoměr mezi studenty a studentkami výrazně ovlivňuje sociální klima. Gender faktor tak tomto prostředí působí silněji u mladých vyučujících ţen, kdy dle se aktuální situace můţe pro ně stát jak výhodou, tak nevýhodou. Na závěr této kapitoly se bohuţel musím zmínit o přetrvávajícím negativním jevu, který se však naštěstí postupem doby umenšuje. Občas nepříznivě působí na studenty i někteří pedagogové odborných předmětů, kteří sami o potřebě zařazení společenskovědních předmětů do studijních plánů technické univerzity nejsou přesvědčeni, a kteří tento svůj postoj veřejně deklarují. V tomto případě je šíření osvěty mezi studenty obtíţnější. 4 Vlastní komunikační sloţka pedagogické komunikace Komunikace je významnou sloţkou sociálního styku, obzvláště pak v předmětech, které jsou „komunikací o komunikaci“. Podílí se nejen na vývoji vztahu mezi studentem a pedagogem, ale ovlivňuje téţ postoj studenta k předmětu jako takovému. Na základě vlastního pozorování, studia studentských prací i výsledků anket a dalších šetření mezi studenty jsem dospěla k názoru, ţe vztah k předmětu a vztah k pedagogovi spolu více souvisí právě u předmětů společenskovědních. Právě proto, ţe kromě fakt, která by se dala získat i zprostředkovaným způsobem, se předávají i dovednosti, které se dají získat pouze bezprostředně, právě těchto předmětů velmi záleţí na způsobu komunikace. Pedagogická komunikace se odehrává v institucionálním prostředí. Jako taková podléhá různým pravidlům, která jsou zčásti kodifikována, zčásti se jedná o nepsaná pravidla a konvence. Tento rámec je však stále ještě dost široký na to, aby uvnitř něj mohl pedagog zapůsobit jako individualita v dobrém i špatném smyslu. Některé komunikační situace oscilují na hranici mezi formálností a neformálností. 79



Z vyučovacích forem na vysokých školách to jsou ty, kde pedagog pracuje s malou skupinou posluchačů, tedy cvičení a semináře. Student od pedagoga očekává, ţe na jedné straně dostojí své sociální roli zástupce instituce, a ţe bude vystupovat kultivovaněji neţ on sám. Na druhé straně nelibě přijímá příliš škrobené vystupování. To navíc brání navázání uţšího kontaktu a lepšího vztahu, který lze nejlépe navázat právě v malé skupině v dialogu. Osobně se mi osvědčilo uţívání zběţného výslovnostního stylu při co největší moţné interaktivitě. Tyto „malé formy“ jsou pro pedagoga téţ moţností proniknout do myšlení studentů a poznat jejich názory a postoje. Nalezení rovnováhy mezi přílišnou familiárností a nespisovností na jedné straně a přílišnou oficialitou na straně druhé činí tento styl tak obtíţným. Rysy oficiality a formálnosti vykazují jiţ z podstaty svého charakteru přednášky. Samotná komunikační situace (velké prostory, velký počet posluchačů) si ţádá neutrální výslovnostní styl s pomalejším tempem přednesu a převaţující monologičností – i kdyţ samozřejmě občasné interaktivní vstupy a jiná zpestření jsou uţitečným prostředkem. Sledovat však individuálně reakce jednotlivých posluchačů není moţné. Zkušenosti získané na cvičeních však mohou výrazně napomoci k tomu, aby i přednáška byla adresná přesně pro danou cílovou skupinu. Z tohoto důvodu se domnívám, ţe přednášející by kromě vlastních přednášek měli vést i některé cvičení, jestliţe rozsah předmětu zahrnuje obě formy. Pro účinnou komunikaci se studenty je třeba napojit se na jejich jazyk. Nemyslím tím otrocké přejímání všech frází a slangových výrazů, ale proniknutí do způsobu, jímţ prostřednictvím jazyka přemýšlejí. Z tohoto důvodu povaţuji za nezbytné, aby pedagog společenskovědních předmětů získal vhled do oboru studia – a tím i do myšlení – svých posluchačů. Uvedu některé příklady z vlastní praxe: 







V předmětu Profesní prezentace, jenţ je z větší části zaměřen na písemný projev, potřebuji osvětlit problém převodu sloţitého přediva jevů, fakt a dějů do lineárního tvaru textu. Nejúčinnější a zároveň nejrychlejší je přirovnání sítě souvislostí k internetovému hypertextu s moţností „proklikávání“ mezi jednotlivými vlákny skrze odkazy. Ačkoli mi osobně dodnes připadá absurdní přirovnání „svět je jako internet“ namísto mnou vnímaného pocitu, ţe „internet je jako svět“, je ze všech zatím vyzkoušených způsobů nejefektivnější. V předmětech zaměřených na psychologii je zapotřebí objasnit vztahy mezi vlastnostmi vrozenými a získanými. Ačkoli opět osobně mi dodnes vadí přirovnávat člověka ke strojům a přístrojům (a neopomínám při výkladu předeslat, ţe se jedná o účelovou analogii), nejúčinnější je přirovnání genetické výbavy k hardwaru a produkty socializačního procesu k dokoupenému softwaru. Při uvádění příkladů ze situací běţného ţivota jsem se snaţila pojmenovávat uváděné osoby konkrétními jmény. Dle vlastního myšlení jsem soudila, ţe příklad tím bude názornější. Posléze mne však studenti ujistili, ţe dávají přednost (dle mého názoru neosobnímu) označování „osoba A, osoba B“, protoţe jsou tomuto způsobu zvyklí z odborných předmětů. V přednáškách předmětu Profesionální komunikace jsem při demonstraci některých jevů z oblasti nonverbální komunikace pouţila profesionální loutky. Odezva od studentů informačních technologií se velmi různila. Část jich přijala rekvizity s nadšením, u části vzbudily velmi záporné pocity. V povědomí těchto studentů figurují loutky pouze jako hračky pro předškolní děti.

Proniknutí do jazyka a myšlení je téţ skvělým pomocníkem pro dříve narozené pedagogy při překonávání generační bariéry a při navazování neformální stránky vztahu. Studenti nepoţadují od pedagoga, aby se choval a myslel jako oni, ale poţadují, aby se zajímal o to, 80



jak ţijí a jak myslí. Nejpřesvědčivějšími důkazy o uplatnitelnosti společenskovědních předmětů jsou autentické příklady z praxe a zvláště týmová práce na případových studiích. Jsou jim vodítkem, ze kterého zpětně dovozují teorii, uvaţují induktivním způsobem. Osobně já – stejně jako mnoho mých humanitně orientovaných kolegů – mám tendenci postupovat obráceně, ale studentům takový postup nevyhovuje. Opět příklad z praxe: 

Po sloţení zápočtu ze sociální psychologie zanechali někteří studenti v učebně vlastní poznámky, ze kterých se připravovali. Jejich zkoumáním jsem zjistila, ţe jednotlivé tematické okruhy (otázky) si v drtivé většině připomínali právě konkrétním případem nebo hrou, na kterých jsme je demonstrovali.

Samotné objasňování potřebnosti společenskovědních předmětů pro techniky provádím na obráceném příkladu – totiţ nutnosti základů technických věd pro vyhraněně humanitně orientované typy. Představa spolupráce s přístrojově negramotným jedincem přesvědčí mnohé původně zaryté odpůrce humanity, ţe vzájemné mezioborové obohacení je v dnešní společnosti nutností. Vnímavost pro texty mluvené i psané se u jednotlivých studentů liší. Obvykle jim nečiní problém text správně pochopit, horší uţ je schopnost srozumitelně jej reprodukovat. Jazykovou citlivost lze tréninkem značně vylepšit i u výrazně úzce technicky zaměřených studentů. Všichni například velmi citlivě vnímají nadbytečné módní uţívání některých slov zvláště v bulvárních médiích a snaţí se od bulváru distancovat. Studenti s citem pro jazyk se i na technicky zaměřených vysokých školách občas baví psaním zdařilých parodií textů s hojným vyuţíváním módních přejatých slov [4]. 5 Závěr V příspěvku dokumentuji na příkladu z praxe, ţe výuka studentů technických vysokých škol přenositelným dovednostem vyţaduje speciální pedagogickou komunikaci, protoţe se jedná o specifickou cílovou skupinu. Ukazuje se, ţe uţitím vhodných přístupů lze studenty motivovat k získávání přenositelných dovedností a docílit při výuce dobrých výsledků. Seznam pouţité literatury [1] DOBROVSKÁ, D.: Psychologie pro techniky. Praha, ČVUT 1993 [2] MCDERMOTT, I., O´CONOR,J.: NeuroLingvistické Programování v manaţerské praxi. Praha, Management Press 1999 [3] SCHMIDTOVÁ, M.: Výuka komunikačních dovedností studentů a doktorandů na ČVUT v Praze. In: Rozvoj lidských zdrojů ve vědě a výzkumu. Liberec, VÚTS Liberec 2009 [4] SCHMIDTOVÁ, M.: Vliv globalizace na uţívání výpůjček v češtině u studentů ČVUT. In: Veda a technika v procese globalizácie a humanizácia vzdelávania na technických univerzitách. Stavebná fakulta STU v Bratislave, Bratislava 2009

81



ROLE VÝZKUMNÝCH PRACOVNÍKŮ V OBLASTI SOCIÁLNÍHO PODNIKÁNÍ V ČESKÉ REPUBLICE THE ROLE OF RESEARCH WORKERS IN SOCI ENTREPRENEURSHIP IN THE CZECH REPUBLIC Jaroslava Syrovátková Technická univerzita v Liberci, Ekonomická fakulta, katedra podnikové ekonomiky [email protected]

Abstrakt Sociální podnikání se stává v České republice stále sledovanější oblastí. Řada odborníků se zabývá zkoumáním role sociálních podniků ve společnosti a to na nejrůznější úrovni. Příspěvek se zabývá problematikou vytváření výzkumných platforem pro tuto oblast. Jako byla do roku 2006 NESSEA a od roku 2009 TESSEA, jejichţ výstupem byly mimo jiné i vytvořené standardy sociálního podnikání a sociální firmy. Do výzkumu byli, a jsou zapojeni, akademičtí pracovníci a pracovníci, kteří jsou zakladateli sociálních podniků, nebo v těchto podnicích sami pracují. Význam sociálního podnikání si uvědomují i jednotlivá ministerstva, která se touto problematikou začala zabývat především v souvislosti s narůstající hospodářskou krizí, jako jednou z moţností východisek z této krize. Řada lidí se cítí velmi silně ohroţena sociálním vyloučením ze společnosti a to zejména ti, kteří jsou určitým způsobem handicapováni na trhu práce. Činnost výzkumných pracovníků v této oblasti můţe výrazně napomoci v řešení vytváření pracovních příleţitostí i pro tyto marginalizované skupiny obyvatelstva. Klíčová slova: Sociální podnikání, sociální podnik, standardy sociální firmy. Abstract Recently the social entrepreneurship becomes more observed in the Czech Republic. Many experts are engaged in researching the roles of social enterprises in the community from various points of view. This study is focused on the issue of establishment of the research platforms in this area, similar to NESSEA (before 2006) and TESSEA (since 2009) that among others - brought the social entrepreneurship and social enterprise standards. Academic experts and those who either established or worked for social enterprises were involved in the research. The importance of social entrepreneurship is well appreciated by various state departments that started to be concerned in social entrepreneurship especially in relation to the mounting economic crisis as it represents one of the ways out of the crisis. Many people feel considerably jeopardized by social exclusion from the community - especially those who are handicapped in the labor market. The active approach by research teams in this field may considerably facilitate creation of job opportunities for such marginalized groups of population. Key words: Social entrepreneurship, social enterprise, social enterprise standards.

82



Úvod V České republice sehrávají lidské zdroje, které působí v oblasti sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálních podniků významnou roli. Svým působením pomohli, ve spolupráci s vědeckými pracovníky, definovat nové pojmy z oblasti sociální ekonomiky a umoţnili její zavedení do praxe. Koncept sociální ekonomiky nabízí nové způsoby řešení problematiky přístupu znevýhodněných skupin obyvatel na trh práce. Snaţí se nalézt skupinám obyvatel, které jsou sociálně vyloučené ze společnosti nebo jsou sociálním vyloučením ohroţené, uplatnění na trhu práce a umoţnit jim plnohodnotné proţití ţivota zaloţené na prosperitě vycházející z výdělku za práci. [3] 1 Koncept sociálního podnikání Definování sociální ekonomiky, subjektů sociální ekonomiky a jejich společných základních hodnot můţeme vysledovat v původních členských zemích Evropské unie, jiţ zhruba od poloviny 80. let minulého století. V této době byla vydána Národní radou pro vztahy mezi vzájemnými společnostmi, druţstvy a asociacemi Charta sociální ekonomiky, ve které je sociální ekonomika popisována jako „skupina organizací, které nepatří k veřejnému sektoru, jsou demokratické a mají zvláštní reţim přerozdělování zisků pro účely svého dalšího rozvoje a zlepšování sluţeb pro své členy a pro společnost.“ [7] V právním řádu České republiky, obdobně jako v dalších státech Evropské unie, nemá vymezení pojmů sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik oporu a neexistuje dokonce ani ţádný široce akceptovatelný jednotný výklad těchto pojmů. Významným podnětem pro vytvoření jednotné definice v českém prostředí byl vstup České republiky do Evropské unie, kdy se otevřely nové cesty řešení celospolečenských problémů, týkajících se růstu nezaměstnanosti, sociálního vyčleňování osob, globalizace či ohroţení ţivotního prostředí. Z tohoto důvodu vznikla potřeba stanovit jednotnou definici, která by byla pouţitelná pro potřeby čerpání finančních prostředků z evropských fondů. Pro vymezení pojmu sociální ekonomika, sociální podnikání a sociální podnik se klíčovým nástrojem stal princip tématického přístupu, který spočívá ve vzájemné spolupráci lidí zajímajících se o problematiku rovných příleţitostí pro znevýhodněné skupiny obyvatel na trhu práce. [8] 1 NESSEA V rámci projektu Iniciativy Společenství EQUAL byla v roce 2006 ustavena Národní tematická síť C „Posilování sociální ekonomiky, zejména komunitních sluţeb“ (dále jen NTS C). Do této skupiny byly přizváni všichni ti, kteří se zabývají problematikou sociální ekonomie, aby mohli přispět k naplnění hlavního cíle skupiny, jimţ bylo zformulování široce akceptovatelných definic pojmů sociální ekonomika, sociální podnikání a také vytvoření základních principů a standardů sociálních podniků v podmínkách České republiky. V roce 2007 vznikla Národní expertní skupina pro sociálně-ekonomické aktivity (NESSEA), jejímţ úkolem bylo stanovit právě tyto principy. [6] Pracovní skupina NESEA vytvořila první definici sociální ekonomiky v České republice, která byla velmi široká a to především z toho důvodu, aby nesvazovala a neomezovala aktivity lidí a podniků, protoţe sociální ekonomika by měla vyrůstat zdola, ze svobodné aktivity lidí a ne být svázána institucionálním sektorem. Politická podpora by měla přijít aţ po určitém čase. Podle této definice je sociální ekonomika chápána „Jako souhrn autonomních soukromých aktivit, uskutečňovaných různými typy organizací, jejichţ cílem je sluţba členům nebo místní komunitě především prostřednictvím podnikání. Sociální ekonomika

83



je orientována na řešení otázek zaměstnanosti, sociální soudrţnosti a místního rozvoje. Vznikají a rozvíjí se na konceptu trojího principu – ekonomického, sociálního a environmentálního. Sociální ekonomika umoţňuje občanům aktivně se zapojit do rozvoje regionu. Vytváření zisku/přebytku sociálního podniku je ţádoucí, není však primárním cílem. Případný zisk je přednostně uţíván k rozvoji aktivit organizace a pro potřeby místní komunity. Vnitřní vztahy v sociálních podnicích směřují k maximálnímu zapojení členů/pracovníků do rozhodování a k samosprávě, vnější vztahy s okolím posilují sociální kapitál. Právní forma subjektů sociální ekonomiky není rozhodující, principálním je sledování obecně prospěšných cílů uvedených ve stanovách. Subjekty sociální ekonomiky jsou sociální podniky a organizace podporující jejich činnost v oblasti vzdělávání, poradenství a financování.“ [1] V sociální ekonomice dochází k sociálnímu podnikání, které je uskutečňováno sociálními podniky. Pracovní skupina vymezila tento následujícím způsobem: „sociální podnikání řeší prostřednictvím samostatné podnikatelské aktivity a účasti na trhu otázky zaměstnanosti, sociální soudrţnosti a místního rozvoje. Svou činností podporuje solidární chování, sociální začleňování a růst sociálního kapitálu zejména na místní úrovni s maximálním respektováním trvale udrţitelného rozvoje.“ [1] Pracovní skupina NESSEA také definovala pojem sociální podnik. „Sociálním podnikem se rozumí podnikající organizace jakékoli právní formy, která vzniká za účelem řešení vybraného sociálního problému. Její podnikatelskou aktivitu lze chápat jako prostředek (ve smyslu „vehicle“), který slouţí k dosaţení či naplnění sociálního a/nebo environmentálního cíle.“ Sociální podnik se neliší nejen od klasických trţních podniků, ale odlišuje se i od neziskových organizací. Do středu zájmu podnikatelských aktivit sociálního podniku se nedostává pouze vidina zisku jako u běţných trţních podniků. I kdyţ i ten je velmi důleţitý pro sociální podnik, protoţe je pouţíván k reinvestování do společnosti (komunity). Ani jeho hlavním cílem není angaţovanost v dobročinných aktivitách nebo přerozdělování finančních toků jako v nadacích. Potřeba rozpoznat sociální firmu v českém prostředí vyvinula tlak na stanovení standardů sociální firmy, které by umoţnily odlišení sociálních firem od dalších modelů zaměstnávání znevýhodněných osob. České standardy sociální firmy jsou inspirovány britskými principy, a zaměřují se v prvé řadě na definování klíčových charakteristických znaků sociální firmy a shrnutí základních hodnot, ke kterým se sociální firmy hlásí. Sociální firma je podobná běţné firmě tím, ţe vyvíjí podnikatelskou činnost za účelem dosaţení svého ekonomického cíle – zisku. Vedle tohoto cíle se však sociální firma snaţí naplnit i svůj sociální cíl, kterým je zaměstnávání lidí s handicapem. Právě těmto lidem, pro něţ je charakteristické, ţe mají potíţe při hledání vhodného uplatnění na trhu práce, chtějí sociální firmy nabídnout zaměstnání v kvalitním pracovním prostředí, ve kterém je upraveno pracoviště s ohledem na jejich handicap. Zato však poţadují po svých zaměstnancích maximální vyuţití jejich schopností a dovedností. Ve standardech sociální firmy z roku 2007, navrhuje pracovní skupina tuto definici sociální firmy: „Sociální firma je konkurenceschopný podnikatelský subjekt působící na běţném trhu, jehoţ účelem je vytvářet pracovní příleţitosti pro osoby znevýhodněné na trhu práce a k tomu jim poskytovat přiměřenou pracovní a psychosociální podporu.“ Sociální firma tedy sleduje dva hlavní cíle, a to podnikání a zaměstnávání osob znevýhodněných na běţném trhu práce.

84



2 TESSEA TESSEA neboli tematická síť pro rozvoj sociální ekonomiky v České republiky je názorovou platformou právnických a fyzických osob, kteří chtějí podporovat rozvoj sociálního podnikání v ČR. Jde o skupinu, která dlouhodobě spolupracuje na sbliţování názorů, shromaţďuje informace a praktické zkušenosti z uskutečněných projektů v zahraničí a ČR. Posláním TESSEA je vytvoření modelu infrastruktury pro rozvoj sociálního podnikání na našem území, zvýšit informovanost o problematice a poskytovat podporu sociálním firmám. Hlavním cílem TESSEA je sdruţovat a společně zastupovat zájmy svých členů a příznivců a podporovat a rozvíjet jednotlivé oblasti. Členem platformy se můţe stát jakákoli právnická či fyzická osoba působící na území ČR, která souhlasí se statutem a cíli platformy a splní podmínky členství. K 21. 12. 2009 měla TESSEA celkem 97 členů, z toho 55 fyzických osob a 42 právnických osob. [5] TESSEA zahájila 1. 6. 2009 projekt na podporu sociálního podnikání, který je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR a jehoţ realizace by měla být ukončena 30. 11. 2011. V rámci projektu bylo vytvořeno 5 pracovních skupin – pracovní skupina definice, pracovní skupina komunikace, pracovní skupina finance, pracovní skupina vzdělávání a pracovní skupina měření. Tyto skupiny při svých výzkumech spolupracují se dvěma mezinárodními partnery: School for Social Entrepreneurs z Velké Británie a Universita Mateja Bela ze Slovenské republiky. Veškeré výsledky své práce budou postupně předkládat k širší diskuzi v rámci TESSEA. Celkovým výstupem by měla být studie o infrastruktuře sociální ekonomiky v ČR s doporučeními. Velkým snem je pak také vznik jedné zastřešující organizace pro sociální ekonomiku a sociální podnikání. [5] Pracovní skupiny, které vznikly v rámci TESSEA plní řadu úkolů. Pracovní skupina definice se pokusí o vytvoření jednotných definic sociální ekonomiky, sociálního podnikání a sociálního podniku v českém prostředí. Bude zkoumat zahraniční pojmy, definice a standardy a snaţit se je aplikovat na ČR. Je nutná shoda v právních formách českého sociálního podniku a určení jeho charakteristických rysů. Skupina bude usilovat také o změnu legislativy ve prospěch sociální ekonomiky. Úkolem pracovní skupiny komunikace je změnit postoj veřejnosti k sociální ekonomice a sociálnímu podnikání. Je třeba zvýšit informovanost společnosti o této problematice a „připravit půdu“ pro budování infrastruktury pro jejich rozvoj. Skupina bude pracovat s výstupy ostatních pracovních skupin, které se bude snaţit propagovat při jednání s médii a veřejností. [mainstreamingová strategie] Cílem pracovní skupiny financování je zmapovat moţnosti financování sociálních podniků v ČR. Postupně bude zkoumat veškeré finanční nástroje, jako jsou podpůrné finanční nástroje a mechanismy veřejného sektoru, dotace, komerční bankovní produkty, nebankovní finanční produkty a ostatní finanční produkty. Pracovní skupina vzdělávání má za úkol navrhnout optimální podobu podpory sociálním podnikům v ČR ve 3 základních oblastech: vzdělávání, poradenství a asistence. Základem je analýza infrastruktury ve Velké Británii a její porovnání s našimi podmínkami. Pracovní skupina měření se potýká s nejtěţším úkolem. Jejím cílem je navrhnout metody měření dopadů sociálního podnikání, které jsou vyuţitelné pro ČR. Musí zpracovat přehled způsobů a metod vyuţívaných v zahraničí, prozkoumat jejich vyuţitelnost v našich podmínkách a pokusit se je aplikovat. Skupina tedy vybere jeden konkrétní český sociální podnik, na kterém realizuje pilotní měření dopadů sociálního podnikání a zpracuje souhrn praktických poznatků a doporučení týkající se tohoto měření. [5]

85



3 Měření sociální hodnoty Zatím není k dispozici jednotná metodika, která by umoţnila měřit a utřídit sociální hodnotu. Za pomoci mnoha výzkumných skupin celého světa bylo prozatím vyvinuto několik nástrojů pro měření sociální hodnoty organizace. V dnešní době jich existuje kolem dvou desítek a kaţdá organizace si můţe sama vybrat, kterou metodu pouţije pro své zhodnocení. Mezi tři nejvíce pouţívané patří poměrně nové metody, které jsou v poslední době často diskutovány. Jedná se o jakostní normu Star social firm, metodu LM3 a SROI. 3.1 Star Social Firm Star Social Firm představuje první jakostní normu, která je vyvinuta pro sektor sociálního podnikání společenstvím Social Firms UK a SFEDI (Iniciativa pro rozvoj malých firem). Tato norma umoţňuje zaměstnancům a zákazníkům rozpoznat vysoké kvality sociální firmy, jejích obchodů, produktů a sluţeb. Firmy, které tuto jakostní normu pouţívají, mají prosperující obchody a jejich zaměstnanci jsou spokojeni se svou prací. Metoda se snaţí především umoţnit firmám, aby zjistily, zda jsou skutečně sociálními firmami, poskytnout informace těm, kteří by si chtěli zaloţit sociální firmu, ukázat úroveň profesionálnosti interním i externím stakeholdrům, ujistit zákazníky, ţe sociální firma je schopna ţivotaschopného obchodu, je dobrým zaměstnavatelem a dodavatelem a má pozitivní dopad na společnost. Mezi přínosy této normy patří to, ţe vystupuje jako jakási nezávislá schvalovací známka pro zaměstnance i pro potenciální zákazníky, pomocí dobře rozpoznatelného systému řízení jakosti můţe dobře demonstrovat odpovědnost, pokrývá rozsáhlou škálu poţadavků, rozpoznává systémy řízení, které podporují účinné pracování, efektivnější plánování, monitorování a hodnocení systémů. O Star Social Firm můţe poţádat jakákoli sociální firma, která má zájem o pouţívání jakostní normy. Její pouţití vyţaduje podporu všech členů organizace včetně jejích zaměstnanců. Firma musí spolupracovat s dobrými daňovými poradci a počítat s tím, ţe dosaţení této jakostní normy není vůbec jednoduché. Stojí to čas a velké úsilí. Norma je navíc určena pouze pro speciální typ sociálních podniků a netýká se tedy celého terciálního sektoru. Musí se jednat o sociální firmu, která má minimálně dvouleté obchodní záznamy. Pokud se firma rozhodne zaţádat o jakostní formu, musí nejprve tento nápad prodiskutovat se svými zaměstnanci a získat tak jejich podporu. Dále je nutné ustanovit skupinu, která bude odpovědná za vedení aplikačního procesu. Tato skupina si pečlivě prostuduje veškeré materiály týkající se normy a bude postupně informovat všechny zaměstnance o probíhajícím procesu. [4] 3.2 Lokální multiplikátor 3 (LM3) Lokální multiplikátor 3 vyvinuli výzkumníci z nezávislého londýnského institutu NEF (New Economics Foundation) a okamţitě ho testovali na několika britských komunitách z různých ekonomických sektorů. Díky této metodě můţeme pozorovat, jak peníze v místní ekonomice kolují a jak se vyuţívají. Nejlepší samozřejmě je, pokud peníze zůstávají v místní ekonomice co nejdéle a nepřesouvají se mimo region. Zájem na tom má jak stát, podniky a organizace, tak i jednotlivci ţijící v dané lokalitě. Metoda LM3 byla vyvinuta jako jednoduchý a srozumitelný nástroj pro měření vlivu organizace a její iniciativy na místní ekonomiku. Představuje velice rychlý a poměrně snadný způsob, jak upozornit na místa, kde můţe organizace zlepšit svou činnost. Lokální multiplikátor ukazuje, nakolik se peníze, které organizace či jiná ekonomická jednotka vydá, pouţijí v regionu a na kolik slouţí jako zdroj příjmu pro jiné místní organizace (zejména dodavatele) a místní lidi (zejména zaměstnance). [2] 86



Lokální multiplikátor 3 mohou pouţívat jakákoli instituce (firma, nezisková organizace, sociální podnik) bez ohledu na odvětví či velikost. Jedná se hlavně o organizace, které se snaţí pochopit a prokázat jejich vliv na místní hospodářské oţivení a usilují o udrţitelný regionální rozvoj. Tato metoda potřebuje vedoucího, nejlépe interního pracovníka (ale můţe to být i externí pracovník či celá organizace). Vedoucímu stačí pouze základní matematické znalosti. Musí umět pracovat s pojmy, jako jsou např. obrat, reţie či platy a musí mít přístup k finančnímu účetnictví. Dále je důleţité, aby měla organizace dobré vztahy se svými dodavateli a zaměstnávala pracovníky, kteří budou zkoumáni jako součást procesu. Mnoţství času, který jednotlivé organizace stráví procesem měření, se velmi liší. [4] 3.3 Sociální návratnost investic (SROI) Tato metoda je vyvinuta z klasické analýzy nákladů a výnosů a pomáhá organizacím pochopit a řídit svou sociální, environmentální a ekonomickou hodnotu, kterou vytvářejí. Dokáţe vyčíslit míru společenské hodnoty, která byla vytvořena, ve srovnání s investicemi, které byly nutné k dosaţení tohoto cíle. Můţe být pouţita jako nástroj pro stragetigecké plánování a zlepšování, pro komunikaci dopadů a přitahování investorů nebo pro investiční rozhodování. Analýza pomáhá například pochopit a maximalizovat sociální hodnotu, znázornit důleţitost spolupráce s jinými organizacemi a lidmi a identifikovat společné východisko mezi tím, čeho chce dosáhnout organizace a tím, čeho chtějí dosáhnout její investoři. [4] V rámci SROI rozlišujeme 3 klíčové prvky: přístup zúčastněných stran (stakeholdrů), mapu dopadů (Impact map) a odhad hodnoty, která by vznikla i bez zásahu organizace. Proces zahrnuje zapojení všech zúčastněných stran. Kaţdý stakeholder identifikuje své vlastní cíle nebo to, čeho chce dosáhnout. To umoţní vytvořit společné cíle a provést SROI analýzu pro kaţdou ze zúčastněných stran. SROI analýza můţe mít několik různých forem. Můţe obsahovat sociální hodnotu vytvořenou celou organizací nebo se soustředit pouze na jeden specifický aspekt (směr) práce v organizaci. Můţe být uskutečněná převáţně pro vnitropodnikové pouţití, popřípadě můţe být vedena pro externí výzkum. Existují dva typy SROI, jednak tzv. předpověď, která předem určuje, jaká sociální hodnota bude vytvořena, pokud se aktivity setkají s jejich zamýšlenými výstupy. Je uţitečná hlavně ve fázi strategického plánování aktivit. Můţe pomoci zhodnotit, který uchazeč nebo nabízející je vhodný pro vytvoření největší hodnoty. Druhým typem SROI je tzv. zhodnocení, které se ohlíţí do minulosti (je vedeno retrospektivně), tzn., ţe je zaloţeno na skutečných aktuálních výsledcích, které uţ se uskutečnily. Můţe být pouţita ke sledování výkonů úspěšného uchazeče nebo dodavatele. SROI můţe pouţívat řada organizací napříč terciálním, veřejným a soukromým sektorem. Organizace terciálního sektoru a soukromé podniky, které vytvářejí sociální hodnotu, mohou pouţívat SROI jako nástroj managementu pro zlepšení výkonu, formování výdajů a zvýraznění přidané hodnoty. Pokud organizace prodává široké veřejnosti, do veřejného sektoru nebo do ostatních podniků, můţe pouţít pro analýzu hodnoty vyplývající z obchodních činností. SROI mohou pouţívat i organizace vyvíjející veřejnou politiku, pro kterou je zjišťování sociální hodnoty důleţité. Například se můţe pouţít pro srovnávání hodnoty, kterou přinese investování do společenství, které se soustředí na podporu trestů pro delikventky, na rozdíl od případu, kdy jsou tito lidé ihned posláni do vězení. I kdyţ je metoda navrţena tak, aby ji mohly pouţívat i malé organizace, vyţaduje základní úroveň znalostí s měřením výsledků, které se běţně vyskytují v dobře zavedených organizacích. Analýza SROI by měla být vedena členem organizace, který pracuje na pozici seniora. Tento vedoucí by měl mít přístup k informacím o činnosti celé organizace. Aby se mohlo s analýzou začít, je třeba alespoň základní povědomí o výsledcích v organizaci. Dovednosti s měřením 87



dlouhodobých výsledků proces značně zjednoduší. Určit přesnou časovou náročnost analýzy je velice obtíţné, protoţe je značně proměnlivá. Záleţí na mnoha faktorech včetně rozsahu analýzy, kvalitě sesbíraných informací, na výběru vhodného vedoucího a na jeho odborné způsobilosti při zpracování dat a také na tom, zda je zpráva určena k interním či externím účelům. [5] Závěr Sociální ekonomika spočívá v činnosti organizací jak veřejných, tak soukromých (neziskových i ziskových), které zajišťují sociální začlenění obyvatel, vytvářejí nová pracovní místa, rozvíjejí dovednosti, znalosti a pracovní návyky marginalizovaných skupin. Znevýhodněné skupiny obyvatelstva v období probíhající globální hospodářské krize patří k nejvíce ohroţeným skupinám obyvatelstva. Proto jakákoli snaha, která by buď zvýšila, anebo alespoň udrţela, stávající pracovní příleţitosti pro tyto znevýhodněné skupiny obyvatelstva je ve všech regionech České republiky více neţ nutná. Pracovníci, kteří působí v oblasti sociální ekonomiky, pomáhají svou činností tyto příleţitosti vytvářet. Definováním pojmů sociální ekonomika, sociální podnikání, sociální podnik a dalších umoţnili subjektům, které v této oblasti působí ţádat o prostředky z evropských strukturálních fondů a zvýšili povědomí naší společnosti o sociálním podnikání a funkci sociálních firem. Seznam použité literatury [1] FRANCOVÁ, P. Jak EQUAL přispěl k rozvoji sociální ekonomiky v ČR. [online]. [cit. 2010-0227]. Dostupný z WWW: . [2] NICHOLLS, J. et al. A guide to Social Return on Investment [online]. 1st edition. London: Society Media, 2009. 108 p. Dostupné z WWW: . ISBN 978-0-9562274-1-6. [3] RYŠAVÝ, I. Sociální podnikání i s podporou obcí. Moderní obec. 2009, roč. 15, č. 4, s. 6-7, ISSN 9-771211-050009-04], [Sociální ekonomika v Evropské unii a její aplikace na podmínky České republiky] [4] SANFILIPPO, L., et al. Proving and improving: a quality and impact toolkit for social enterprise [online]. 1st ed. London : National performance programm, 2006. Dostupné z WWW: . ISBN 1-899-407-99-5. [5] Sociální ekonomika [online]. 2009 [cit. 2010-03-01]. TESSEA. Dostupné z WWW: . [6] SROI Project [online]. 2009 [2010-03-27]. Greenlink SROI finl report. Dostupné z WWW: . [7] Srovnávací analýza modelů sociální ekonomiky v EU a moţnosti jejich aplikace v ČR v rámci programového období Evropského sociálního fondu 2007 – 2013, str. 8. [8] Trast pro ekonomiku a společnost. Penězům na stopě. 1. vyd. Brno: Voštěp, s. r. o., 2007. 93 s. ISBN: 978-80-254-1690-7.

88




Webová aplikace pro sdílení dat a podporu komunikace v projektu TE-ERA Ing. Petra Šeflová, Mgr. Tomáš Šula Technická univerzita v Liberci Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií

Abstrakt Na projektu TE-ERA, na kterém spolupracují partněři z různých organizací, vyvstal poţadavek na sdílení dat mezi partnery a koordinaci jejich činností. Návrh webové aplikace byl veden snahou o zpřehlednění a evidenci komunikace mezi jednotlivými partnery projektu, sdílení dat, zautomatizovat a tím i zjednodušit generování podkladů pro monitorovací zprávy. Protoţe se jedná o spolupráci partnerů z různých organizací, jeví se pouţití webové aplikace jako vhodné řešení. Klíčová slova: TE-ERA, webová aplikace, MySQL, PHP, komunikace.

Abstract In the project TE – ERA, which cooperate partners from various organisations, was deal with some requests about data sharing between partners and coordinate of their activities. The proposal for the web application was directed attempt to clear and register of communication between the project partners, sharing data, automate and thereby simplify the generation of data for monitoring reports. Since this is a collaboration between different organizations, it seems to use a web application as a suitable solution. Key words: TE-ERA; web application; MySQL; PHP; communication.

1 Úvod Cílem projektu Technologické a ekonomické kompetence pro Evropský výzkumný prostor (akronym TE-ERA) je podpořit zavedení interdisciplinárního přístupu ke vzdělávání propojujícím znalosti nových technologií a ekonomie v souvislosti s politikou EU. Projekt spojil partnery z tradičně technologicky orientovaných regionů Libereckého, Moravskoslezského a Zlínského kraje, kteří společně připravili vzdělávací program TE-ERA. 89



Ten prostřednictvím inovace ve výuce, uţší spoluprací s technologicky orientovanými firmami a jejich zapojením do procesu výuky má za cíl rozvíjet mezioborové kompetence akademických pracovníků a posílit konkurenceschopnost studentů regionálních univerzit na trhu práce. Idea TE-ERA vychází z konceptu Evropského výzkumného prostoru (European Research Area = ERA), který si klade za cíl seskupit a zintenzivnit výzkumné úsilí na úrovni EU a koordinovat je s národními a mezinárodními iniciativami. Kaţdý z regionů ČR, respektive jeho vzdělávací kapacity, disponují specifickými znalostmi a kompetencemi. Jejich seskupení, vzájemné sdílení a spolupráce mezi regiony můţe pomoci zlepšit a zefektivnit kvalitu vzdělávání. Tento princip partnerství, mezioborový a meziregionální přístup Evropského výzkumného prostrou je inspirací a hlavním motivem projektu TE-ERA. Projekt TE-ERA podpoří svými aktivitami, které zahrnují kurzy pro studenty a akademické pracovníky, odborné stáţe studentů, on-line vzdělávací produkty a doplňkové vzdělávací aktivity jako jsou výstavy a videomateriály, téměř 400 osob. TE-ERA je realizována díky finanční podpoře z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Z důvodu spolupráce partnerů z různých regionů a organizací vznikly tyto poţadavky  

na řízení a koordinaci jednotlivých činností na sdílení dat s moţností řízení přístupu.

2 Řešení 2.1 Analýza V rámci analýzy bylo provedeno nejprve dotazování pracovních týmů, jaké pouţívají nástroje na podporu komunikace mezi jednotlivými členy týmu a jakým způsobem sdílejí data. Současně proběhlo několik schůzek s koordinátorem projektu, na kterých bylo třeba 

stanovit a popsat oblast, pro kterou se bude aplikace vytvářet,



terminologii,



očekávané přínosy pro zadavatele.

Na základě získaných informací a jejich následného vyhodnocení bylo vedoucím pracovníkům navrţeno jako nejvhodnější řešení vytvořit webovou aplikaci, vyuţívající nejnovějších poznatků v oblasti informačních technologií a současně bylo vytvořeno první, základní schéma databáze, která se logicky členila do čtyř tématických celků – Uţivatelé, dokumenty, aktivity, monitoring. Tématická část Uţivatelé obsahuje informace o jednotlivých uţivatelích, majících přístup do aplikace. Obsahuje také základní informace o organizacích podílejících se na projektu. Tématická část Dokumenty obsahuje informace o šablonách a formulářích, pouţívaných v projektu, „corporate design“ – grafiku pouţívanou na různé propagační materiály (např. logo projektu, specifikace barev apod.), základní dokumenty („Handbook“, Smlouvy, Příručka pro příjemce,…), metodiky, atd. Tématická část Aktivity obsahuje informace o jednotlivých aktivitách projektu (kurzy, výstavy, stáţe, ostatní). Jedná se o nejdůleţitější část aplikace. Z dat zadaných v tomto tématickém celku se generují statistiky a podklady pro monitorovací zprávy. 90



Tématická část Monitoring obsahuje údaje o monitorovacích indikátorech, tj. o podpořených osobách a o osobách poskytujících podporu. 2.2 Návrh řešení Na základě analýzy problému bylo navrţeno upřesněné databázové schéma. Toto databázové schéma bylo předloţeno zadavatelům k oponentuře. Z oponentury vzešla řada dalších upřesnění, a to     

rozšíření aktivit projektu o tzv. „Diseminace“ – poskytování a šíření informací o projektu, moţnost zadávat jednotlivým uţivatelům i celým týmům úkoly týkající se práce na projektu, sledování plnění úkolů moţnost generování statistik přístupů, úkolů, aktivit moţnost komunikace mezi jednotlivými členy týmu v projektu

a vyjasnění pouţívaných pojmů a vztahů mezi jednotlivými termíny. Na základě těchto údajů vzniklo několik postupných verzí databázového schématu, které byly konzultovány se zadavatelem. Výsledné databázové schéma znázorňuje příloha č. 1. 2.3 Implementace Na základě poţadavků a následné analýzy moţností byla navrţena webová aplikace postavená na modelu takzvané třívrstvé architektury. Základem aplikace je databázová vrstva, kterou tvoří databázový systém, který zajišťuje správu databáze obsahující data. Nad databázovou vrstvou je postavena tzv. aplikační vrstva, která obsahuje většinu aplikační logiky a zajišťuje komunikaci mezi ostatními vrstvami. Třetí nejvyšší vrstva - klientská vrstva je software webového prohlíţeče, jenţ zajišťuje vlastní interaktivní komunikaci uţivatele s aplikací. Třívrstvá architektura je vhodná především pro svou snadnou rozšiřitelnost. Změnu aplikační logiky, či změny v databázovém schématu lze provést bez nutnosti zásahu do prezentační vrstvy, tedy bez zásahu do klientské části aplikace. 2.3.1 Databázová vrstva Pro implementaci této vrstvy byl vybrán databázový systém MySQL [1] vytvořený švédskou firmou MySQL AB, který je k dispozici pod bezplatnou licencí GPL. Tento systém byl vybrán pro svou snadnou implementovatelnost a výkon. MySQL bylo od počátku optimalizováno především na rychlost, a to i za cenu některých zjednodušení: např. má jen jednoduché způsoby zálohování. 2.3.2 Klientská vrstva Klientská vrstva pouze reprezentuje (zobrazuje) data uţivateli a naopak od něj sbírá vstupní informace. Klientskou vrstvu tvoří v našem případě webový prohlíţeč. Aplikace byla navrţena pro všechny typy v současné době nejvíce pouţívaných prohlíţečů (Microsoft IE 7 a vyšší, Firefox 3 a vyšší, Opera 8 a vyšší) a byla optimalizována na rozllišení 1024x768 px.

91



2.3.3 Aplikační vrstva Tato vrstva řídí strukturu a obsah dat zobrazených uţivateli a zpracovává vstup od uţivatele, na základě něhoţ formátuje dotazy pro zápis a čtení dat v databázi. Aplikační logika prostřední vrstvy integruje webové prostředí s databázovým systémem. Aplikační vrstva se skládá z webového servru, webového skriptového jazyka a stroje skriptového jazyka. Jako webový server byl zvolen Apache HTTP server. Apache HTTP Server [2] je softwarový webový server s otevřeným kódem pro GNU/Linux, BSD, Solaris, Mac OS X, Microsoft Windows a další platformy. Jako skriptovací jazyk jsme pouţili skriptovací programovací jazyk PHP [3], který je, určený především pro programování dynamických internetových stránek. 2.3.4 Zabezpečení komunikace Pro zabezpečení komunikace byl zvolen nekomerční otevřený protokol SSL - Secure Sockets Layer [4]. Tento protokol zajišťuje šifrování přenášených dat a autentizaci serveru pomocí digitálních certifikátů. Jedná se o jednu z nejvíce pouţívaných metod pro zabezpečení datových přenosů v rámci internetu mezi servrem s webovou aplikací a prohlíţečem (uţivatelem). Digitální certifikát byl zvolen od firmy THAWTE. THAWTE je jednou z nejznámějších a nejuznávanějších certifikačních autorit na světě a zároveň jedním z průkopníků digitálních certifikátů. 2.4 Popis aplikace Jak jiţ bylo uvedeno jedná se o webovou aplikaci umístěnou na Apache HTTP servru. Vlastní data jsou uchovávána v databázovém servru MySQL. Aplikační vrsta je naprogramována ve skriptovacím programovacím jazyce PHP. Komunikace mezi klientem a servrem je zajištěna pomocí SSL protokolu. Vstup do aplikace je povolen pouze pro oprávněné uţivatele obr. 1.

Obr. 1 Přihlašovací formulář do aplikace

Kaţdý uţivatel je zařazen do určité uţivatelské skupiny (admin, creator, witer, reader). Kaţdá tato skupina uţivatelů má jiná práva ohledně přístupů, editace a mazaní údajů. Skupina admin má nejvyšší práva, kdeţto skupina reader má práva nejniţší – má přístup pouze do některých částí aplikace a nemůţe vkládat ani editovat či mazat záznamy. Vlastní aplikace je rozdělena do několika základních modulů (dokumentace projektu, výstupy projektu, monitorovací údaje, číselníky a obecné údaje,...). Jednotlivé moduly jsou v 92



menu pro lepší orientaci uţivatele odlišeny barevně (viz. obr. 2) – barvy jsou voleny dle grafiky projektu. Kaţdá skupina uţivatelů má přidělena různá práva pro přístup do jednotlivých modulů a pro práci s daty v jednotlivých modulech.

Obr. 2 barevné odlišení jednotlivých modulů

Stěţejním modulem v aplikaci je modul pro zadávání aktivit. Zadávání aktivit probíhá ve dvou krocích, v prvním kroce uţivatel vyplní datum, o jaký typ aktivity se jedná (kurz, výstava,..), klíčovou aktivitu a úkol, v druhém kroce vyplní konkrétní údaje na základě vybraného typu aktivity. Na základě takto zadaných aktivit lze vygenerovat podklady pro monitorovací zprávu za určité období zvolené uţivatelem. Modul Úkoly slouţí pro zadávání pracovních úkolů buď jednotlivcům či případně jednotlivým pracovním týmům. Po vytvoření úkolu je doručen příslušným uţivatelům informační e-mail. Současně tento modul umoţňuje vedoucím týmu sledování plnění zadaných úkolů. Modul Statistiky, který umoţňuje Správci projektu sledovat jak jednotlivé organizace či přímo jednotliví uţivatelé plní zadané úkoly, jak často na web přistupují, jaké provádějí aktivity apod. V aplikaci je moţné zasílat zprávy jednotlivým uţivatelům nebo i celým pracovním týmům. Současně je moţné sledovat, kdy si který uţivatel kterou zprávu přečetl. Po přihlášení uţivatel vidí v záhlaví aplikace, kolik má nepřečtených zpráv a nesplněných úkolů (viz. Obr. 3).

Obr. 3 Zobrazení počtu úkolů a nepřečtených zpráv

Veškerá aktivita jednotlivých uţivatelů v aplikaci je evidována, takţe správce projektu má moţnost dohledat, kdy a kde se který uţivatel v aplikaci pohyboval či jaké akce prováděl apod. Současně je umoţněno sledovat kolik a jaké údaje jednotliví uţivatelé do aplikace vkládají či kdo je v danou chvíli k aplikaci připojen. 93



3 Závěr Aplikace byla provozována měsíc ve zkušebním provozu. Během této doby se odladily chyby a upravily se jednotlivé moduly, dle zjištěných poţadavků, pro lepší přehlednost a práci s aplikací. V současné době aplikace běţí v ostrém provozu. Aplikaci vyuţívá celý projektový tým projektu TE-ERA a neustále se upravuje a vyvíjí. Některá data z této aplikace jsou uvolněna i pro zobrazování na tzv. Externím webu ( https://www.te-era.cz). Přílohy Příloha 1 – Výsledné databázové schéma Seznam pouţité literatury [1] http://www.mysql.com/ [2] http://httpd.apache.org/ [3] http://www.php.net [4] http://cs.wikipedia.org/wiki/SSL [5] Raghu Ramakrishnan, Johannes Gehrke: Database Management Systems (Hardcover), McGraw-Hill Science/Engineering/Math; 3 edition (August 14, 2002)

94



Příloha č. 1 Výsledné databázové schéma

95



Výzkum na vysokých školách: Cesta k 3G univerzitám Václav Urbánek Katedra podnikové ekonomiky Ekonomická fakulta Technické univerzity v Liberci [email protected] Abstrakt Článek věnuje pozornost současnému vývoji vysokých škol a zejména jejich orientaci na výzkumnou práci. Po historickém přehledu podává nástin hlavních rysů současných univerzit zaloţených převáţně na osvícenském (Humboldtovském) chápání role a struktury vysoké školy s její orientací na svobodu výuky a výzkumu. Dále ukazuje, jak je toto zaloţení univerzity v současnosti těţko udrţitelné a jaká je moţná další cesta rozvoje – směrem k univerzitě třetí generace. V závěru jsou podány moţné rysy této univerzity 3G. Klíčová slova: vysoké školy, univerzita 3G, výzkum na vysokých školách.

Abstract The paper deals with current development of higher education institutions and mainly their orientation on research. After historical overview, it brings outline of main features of current universities based dominantly on Enlightenment (Humboldt) concept of the role and structure of the university, with its orientation on freedom of tuition and research. Consequently, the paper shows how this base of higher education is sustainable only with difficulties in present time and that possible way of next development is towards 3G universities. In conclusion, possible features of this 3G University are outlined. Key words: universities, 3G university, university research.

1 Úvod Ačkoliv akronym 3G je spojován spíš s odborným slangem mobilních operátorů, poměrně uţší svět vysokoškolských učitelů, vzdělávacích a výzkumných profesionálů jej vnímá jako označení jedné z cest, jimiţ se v budoucnosti mají ubírat univerzitní instituce. Univerzita třetí generace – tedy 3G univerzita – má být dalším krokem na dlouhé cestě rozvoje a propojení výuky, výzkumu a všeobecné kulturní práce na vysokých školách. Na obrázku 1 je naznačen vývoj univerzit s vyznačením hlavních fází a období jejich trvání i s obdobími transformace od jednoho modelu k dalšímu. 2 Prvá historická fáze vývoje univerzit První latinské školy byly zakládány po vzoru Platónské Akademie nebo Aristotelova Lycea. Křesťanství rozšířené v raném středověku v Evropě vyţadovalo výuku v latině a školy byly situovány uvnitř nebo poblíţ významných klášterů nebo katedrál. Nicméně prvé univerzity nevznikly jako rozšířené nebo transformované latinské školy – spíš začaly jako veřejné přednášky významných učitelských osobností, které přitáhly do svého okolí studenty z celé Evropy. Nejčastěji se cituje Pierre Abelard (1079-1142) jako předchůdce zaloţení paříţské univerzity (kolem 1150), i kdyţ starší univerzitou podle své charty je Boloňská (1088) a menší skupina historiků dává prioritu dokonce Univerzitě Magnaura v Konstantinopoli s rokem zaloţení 425. Spor o prvenství mezi Boloňou a Paříţí není jen v datech – jde o celé pojetí vysoké školy. Boloňa byla zaloţena jako "univerzita studentů", kde studenti najímali a platili profesory, měli poměrně značnou samostatnost a ochranu; studenti 96



vytvářeli seskupení nationes a profesoři měli své Collegium Doctorum. Naproti tomu Paříţ byla "univerzitou profesorů", kde akademičtí profesionálové byli dominující silou. Zdá se, ţe nové vysoké školy zakládané podle vzoru Paříţe byly silněji orientovány na vědu a výzkum a mohly vytvořit to, co v současnosti nese název "evropské výzkumné univerzity". Tak vznikly další významné školy prvé generace (1G) jako Oxford, Cambridge, Salamanca, Montpellier, Praha, Krakov atd.

VÝVOJ UNIVERZIT – od první ke třetí generaci

3G univerzita Druhá transformace Humboldtova neboli 2G univerzita První transformace Středověká neboli 1G univerzita

1100

1250

1400

1550

1700

1850

2000

2150

2300

Obr. 1 Vývoj univerzit od první ke třetí generaci

3 Období první transformace a vznik 2G univerzit V patnáctém století se mezi vědci a akademiky šířil pocit, ţe svět je na počátku nové éry. Knihtisk se stal všeobecně pouţívanou technologií, na konci 15. století byly učiněny významné geografické objevy, ekonomika se rozvíjela po minulém století zpomalení. Kolem roku 1500 bylo na mapě Evropy kolem 50 univerzit, do roku 1650 jejich počet vzrostl o dalších třicet. Velký vliv na vědecký ţivot mělo rozšíření humanismu, nástup renesance a reformace a posléze v 16. a 17. století nástup moderní vědy – Koperník, Galileo, Francis Bacon, Isaac Newton a mnoho dalších. Mnoho z těchto vědců nicméně ţilo a pracovalo mimo univerzity, které vnímaly modernizaci vědy spíš jako ohroţení ustáleného řádu a základů svých vyučovaných disciplín. Zřejmě tak vznikl a vţil se termín aplikované vědy – technické vědy, zemědělské a veterinární vědy, chemie, vojenství atd.; tedy ty, které byly rozvíjeny a pouţívány mimo akademické prostředí v přímé praxi. V průběhu a zejména koncem osmnáctého století zaútočilo na tradiční univerzity osvícenství jako na nepotřebné pro praktickou vědu a neschopné vychovávat občany pro rozvoj státu. Hodně z této kritiky bylo neoprávněné, neboť univerzity té doby jiţ měly mnoho nových specializovaných fakult. Přesto tradiční univerzity nerozvíjely a často brzdily rozvoj moderní vědy třeba tím, ţe bránily zaloţení nových univerzit (např. Oxford a Cambridge zablokovaly úspěšně zaloţení univerzit v Manchesteru, Yorku a Durhamu apod.). Exaktní vědy (i kdyţ termín je nepřesný) 97



byly jen pomalu vpouštěny na univerzitní fakulty a často se stávaly součástí jiných institucí, např. polytechnik. Kontroverzní situace musela posléze vést k nové organizaci vědeckého a pedagogického ţivota na univerzitách. 4 Humboldtova univerzita Nový typ univerzity se objevoval jen zvolna zejména v období osvícenství a bývá v historii vysokoškolského vzdělávání označován jako osvícenská univerzita. Častější je ovšem pojmenování "Humboldtova univerzita" podle pruského diplomata, lingvisty, filozofa, ministra školství v pruské ponapoleonské vládě a zakladatele Berlínské univerzity v roce 1810; ta dostala později jeho jméno. Vliv Wilhelma von Humboldta na uspořádání univerzit je platný do dneška a ve své době představoval vznik nového typu vzdělávání vybudovaného na moderních metodách. Výuka byla spojena s výzkumem a ten byl zaloţen na svobodě poznání, racionalitě, experimentování, vědecké argumentaci a transparentnosti. Věda je na univerzitách pěstována bez jakýchkoliv zábran, svobodně a podle rozhodnutí vědeckého pracovníka. Zábranou ve svobodě vědeckého zkoumání byla často míněna jeho praktická orientace, takţe se stávalo, ţe mnoho významných objevů 18. a 19. století bylo učiněno mimo univerzity, v průmyslových laboratořích nebo mezi nadšenci – parní stroj, telegraf, telefon, elektrické světlo a mnoho dalších. Univerzitní ţivot je ve spojení s osvícenským nacionalismem a univerzity se stávají často národní nebo státní institucí a často i chloubou. Výuka opouští středověkou univerzalitu latiny a je prezentována v národním jazyce, někdy i za cenu menší propojenosti se sousedními zeměmi nebo, jako v případě vícejazyčných populací, za cenu dělení univerzit. Současně s tím se stávají univerzity politickými institucemi ve smyslu vědeckého "soutěţení" mezi národními státy. Charakteristickým rysem Humboldtova typu univerzity je specializace projevující se v organizaci jednodisciplinárních fakult jako hlavních prvků školy. Vývoj probíhal směrem k dalšímu dělení na nové sub-specializace a rovněţ směrem k vznikání specializovaných univerzit, například zemědělských, technických, ekonomických a dalších (přičemţ samo sousloví "specializovaná univerzita" je contradictio in adjecto). V roce 1930 bylo v Evropě cca 200 univerzit a dalších 300 takto specializovaných vysokých škol. Fakulty jako hlavní organizační prvek univerzity jsou vedeny významnými profesory oboru svého zaměření, na bázi rotace a dočasnosti. Univerzita jako sdruţení fakult (často poměrně volné) je vedena rektorem, opět voleným z učitelského sboru; i tato funkce je vykonávána vedle pedagogických a vědeckých povinností. Univerzita 2G (Humboldtova) má převáţně lokální charakter, studenti jsou hlavně z vlastní země a často z okolního regionu. Výměna studentů mezi univerzitami byla ještě v druhé polovině dvacátého století nepříliš častá. I kdyţ se značně zlepšily jazykové znalosti, překáţkou častější výměny studentů mezi školami bylo zejména uznávání předmětů absolvovaných na jiné škole nebo v zahraničí. Rovněţ finanční stránka takové výměny byla a je problémem. Financování vysokého školství se stalo záleţitostí veřejných financí. V devatenáctém století ještě bylo převáţně závislé na dobré vůli monarchů nebo donorů, ve dvacátém století se stalo trvalou poloţkou státních rozpočtů. Bezplatné vysokoškolské vzdělání bylo v duchu osvícenských idejí vyhlášeno za vysokou prioritu jako nástroj společenského i osobního rozvoje a blaha. Naproti tomu v druhé polovině dvacátého století začali ekonomové chicagské školy studovat ekonomické vlastnosti vzdělání a rozvinuli pojem lidského kapitálu. Setkali se s odporem teoretiků vzdělání z univerzit, neboť samotný pojem lidského kapitálu byl

98



povaţován za poniţující a podle představ kritiků zacházel s lidmi jako se stroji. Přistupovat ke školnímu vzdělání jako k investici a nikoliv jako ke kulturní zkušenosti bylo povaţováno za bezcitné a krajně omezené. Příkladem toho můţe být i pojetí názvu díla G. Beckera "Human Capital. A theoretical and empirical analysis with special reference to education" z roku 1964. Autor se podle vlastního vyjádření dlouho rozhodoval, jak nazvat knihu a proti případnému nesouhlasu s pojmem lidský kapitál se pojistil jejím dlouhým podtitulem. V teorii chicagské školy dnes všeobecně přijímané má lidský kapitál stejné vlastnosti jako kapitál fyzický v tom smyslu, ţe můţe přinášet výnosy svému majiteli – to mělo a má důsledky pro chápání veřejné podpory vzdělání, zejména vysokoškolského, kde výnosy pro jedince mohou být značné. Se státními penězi přišla do vysokoškolského vzdělání státní kontrola. Příděl peněz pro vysoké školy je záleţitostí politického rozhodnutí, a pokud nemají univerzity k dispozici další zdroje (např. v USA je značná část zdrojů ve vysokém školství soukromá), musí usilovat rovněţ v politickém prostředí o dostatečné prostředky pro svou existenci. Tím je ovšem omezena deklarovaná akademická svoboda výuky a výzkumu. 5 Slabá místa univerzity druhé generace Humboldtova univerzita představuje pro vysokoškolské vzdělání výborný model spojený v počátcích s prosperitou průmyslové revoluce a osvícenským rozvojem vědeckého poznání, později s dalšími fázemi demokratické společnosti. Nicméně hlavní rysy tohoto modelu nesou v sobě překáţky dalšího vývoje: a) Prudký nárůst počtu studentů od šedesátých let dvacátého století – podle statistiky UNESCO bylo v roce 1950 v terciárním vzdělání zapsáno 10 milionů studentů, v roce 1970 to bylo 28,6 milionů a v roce 2007 to bylo 152,5 milionů studentů. Důsledky této "masifikace" (nehezké, nicméně uţívané slovo) bylo zejména to, ţe vysokoškolské vzdělání se stalo komoditou, s malým kontaktem mezi učiteli a studenty, s písemnými zkouškami, s velkým tlakem na čas učitelů. Průměrná doba studia se prodlouţila následkem přílivu méně dobrých studentů, dobří studenti těţko získávají kontakt s učitelem. Vědecká práce se dostala v řadě institucí na vedlejší kolej. Druhým následkem zvětšení počtu studentů bylo to, ţe větší nároky na veřejné zdroje vyvolaly větší kontrolu a regulaci ze strany státu – svoboda výuky a výzkumu, jeţ byla hlavním principem osvícenské (Humboldtovy) univerzity, skončila. Rovněţ akademický způsob řízení univerzity musel být nahrazen profesionálními metodami, coţ znamenalo vstup byrokratů do vysokoškolského prostředí. b) Globalizace se nevyhnula ani vysokým školám a je moţné, ţe její vliv byl silnější neţ v jiných sektorech společnosti. Výuka a zejména výzkum v národním jazyce (rozumí se psaní článků, vystoupení na konferencích apod.) se stal podřadným, lingua franca je angličtina. Národní uzavřenost univerzit můţe být velkou překáţkou jejich rozvoje a zařazení mezi kvalitní školy. c) Interdisciplinární výzkum je nyní poţadavkem doby, ovšem organizace vysokých škol s dělením na monodisciplinární fakulty s často značnou uzavřeností vůči druhým fakultám a školám tomuto trendu nevyhovuje. d) Náklady na špičkový výzkum rostou – je aţ překvapující, jak malé prostředky stačily na výzkum ještě v prvé polovině 20. století. Nynější rozsáhlé interdisciplinární týmy kladou značné nároky na zdroje a při silném tlaku na veřejné rozpočty ze strany masové výuky se kvalitní výzkum na univerzitě nedá prakticky uskutečnit. e) Výzkum na univerzitách má rovněţ velkého konkurenta ve specializovaných vědeckých pracovištích, ať uţ jsou to instituce základního nebo aplikovaného výzkumu. Zejména neochota univerzit pracovat na praktických problémech vedla od počátku 20. století ke vzniku 99



řady vědeckých institutů, ty často převzaly i základní výzkum a vysoké školy se dostaly do druhé řady. Výše zmíněné slabé stránky osvícenského typu univerzity, který je dosud typickým pro řadu vysokých škol zejména v Evropě, jsou doplněny ještě dalšími vlivy vycházejícími z regionálních nebo sektorových podmínek. Vcelku je ovšem patrné, ţe změna v chápání univerzity je nezbytná nebo přinejmenším hodně potřebná. 6 K univerzitě třetí generace – 3G univerzitě Nesnáze tradičního typu 2G univerzity uţ dnes překonávají špičková pracoviště na celém světě. Jejich směry vývoje a jejich zkušenosti tvoří ve svém celku zásadní změnu pohledu na vysokou školu, řečeno s T. S. Kuhnem změnu paradigmatu. Zdá se být oprávněné mluvit o nové generaci univerzit, o 3G univerzitě. Vlastnosti 3G univerzity lze stručně vymezit takto (podrobněji v [7], str. 30 an.): - Výuka je více orientována na produkci praktických znalostí (know-how, entrepreneurship) a výzkum je nejen základní, ale i aplikovaný; výsledky výzkumu jsou nejen veřejné, ale i přivlastněné (patentované apod.); - Univerzita 3G je součástí mezinárodního konkurenčního prostředí – soutěţí o nejlepší studenty, profesory, vědecké pracovníky; - Univerzity 3G tvoří síť pracovišť nejen vysokoškolských, ale i pracovišť v průmyslu, zemědělství, financích, specializovaném výzkumu atd.; - Výzkum je ve značné míře interdisciplinární nebo transdisciplinární – na vysokých školách typu 3G vznikají dříve neobvyklá pracoviště (instituty, střediska ...) s výzkumnými úkoly; - 3G univerzity jsou nadále rozsáhlé a často multikulturní instituce – aby si udrţely vedle masové výuky rovněţ špičkovou úroveň výzkumu, musí nezbytně být dvourychlostními (twotrack) pracovišti, kdy pro elitní studenty a učitele vytvářejí podmínky studia a výzkumu; význam má ovšem i tzv. inkrementální výzkum, provozovaný vedle špičkového; - 3G univerzity jsou kosmopolitní a pracují v mezinárodním prostředí, nynějším komunikačním jazykem je angličtina, publikovat v národním jazyce ztrácí váhu; - Financování 3G univerzit se stává diverzifikovaným a zmenšuje se závislost na státu; veřejné zdroje jsou doplněny dalšími fondy od studentů, z hospodářské sféry, od úspěšných absolventů, od donorů. 7 Cesta k 3G? Na obrázku 2 jsou znázorněny moţnosti přechodu od 1G univerzity k 3G univerzitě. Jako kaţdé schéma i tento pohled je zjednodušený a neobsahuje všechny detaily a podrobnosti, nicméně můţe dát přehled o tom, co je pro změnu na 3G důleţité.

100



Typ 5 Univerzity s vynikajícím výzkumem, výukou na vědecké bázi, mnoho komerčního výzkumu

Typ 4 Univerzity s výborným výzkumem, výukou na vědecké bázi

Typ 3 Univerzity s výborným výzkumem, výukou na vědecké bázi, komerčním výzkumem

Typ 2 Univerzity s výukou na vědecké bázi, dobrý výzkum

Typ 1 Univerzity s důrazem na výuku (často vysoká úroveň)

Obr 2 Vývojové typy univerzit ke 3G

Seznam pouţité literatury [1] BALDRIDGE, V. J. Organizational Characteristics of Colleges and Universities. In: JENNISKENS, I. (ed.) Management and Decision-Making in Higher Education Institutions. Utrecht: LEMMA Publishers, 2001, 390 str., ISBN 90 5189 462 7, pp. 151170 [2] BECKER, G. S. Human capital. A theoretical and empirical analysis with special reference to education. 3. edition. Chicago, Illinois: University of Chicago Press. ISBN 0226041204. [3] BELFIELD, C. R., LEVIN, H. M. (eds.) The Economics of Higher Education. Cheltenham: Edward Elgar, 2003. 719 str., ISBN 1 84376 062 2 [4] DOLTON, P., ASPLUND, R., BARTH, E. (eds.) Education and Inequality across Europe. Cheltenham: Edward Elgar, 2009, 350 str., ISBN 978 1 84720 588 9 [5] ELLSTRÖM, P.-E. Four Faces of Educational Organizations. In: JENNISKENS, I. (ed.) Management and Decision-Making in Higher Education Institutions. Utrecht: LEMMA Publishers, 2001, 390 str., ISBN 90 5189 462 7, pp. 131-139 [6] JENNISKENS, I. (ed.) Management and Decision-Making in Higher Education Institutions. Utrecht: LEMMA Publishers, 2001, 390 str., ISBN 90 5189 462 7 [7] WISSEMA, J. G. Towards the Third Generation University: Managing the University in Transition. Cheltenham: Edward Elgar, 2006, 252 str., ISBN 978 1 84844 216 0

101



Příručka inovací InnoSkills a podpora rychle rostoucích znalostních firem FASTER1 Jiří Vacek, Dana Egerová, Milan Edl KIP - Katedra managementu, inovací a projektů, Fakulta ekonomická KPV – Katedra průmyslového inţenýrství, Fakulta strojní Západočeská univerzita v Plzni [email protected], [email protected], [email protected] Abstrakt Příspěvek informuje o dvou projektech programu Leonardo da Vinci – transfer inovací, v nichţ je ZČU partnerem: InnoSkills a FASTER. Projekt InnoSkills je zaměřen na zvýšení kompetencí pracovníků MSP v oblasti managementu inovací, projekt FASTER pak na analýzu prostředí a podporu ambiciózních, rychle rostoucích firem (gazely). V příspěvku najdete informace o výstupech obou projektů a moţnostech jejich vyuţití při vzdělávání studentů i manaţerů MSP a dalších zájmových skupin. Klíčová slova: management inovací, malé a střední podniky, rychle rostoucí podniky, výcvikové materiály, program Leonardo da Vinci.

Abstract The paper provides information on two projects of the Leonardo da Vinci programme – innovation transfer, in which the UWB participates as the project partner. The project InnoSkills focuses on the growth of competencies of the SME staff in innovation management and the project FASTER supports ambitious, rapidly growing entrepreneurs and companies (gazelles). The paper describes the current status of project’s deliverables and informs about their use in trainings of students, SMEs managers ant other users. Key words: innovation management, small and medium-size enterprises, rapidly growing businesses, training materials, Leonardo da Vinci programme.

1 Úvod Západočeská univerzita v Plzni je partnerem dvou projektů programu Leonardo da Vinci – transfer inovací. Projekty se nyní nacházejí v závěrečné fázi a rádi bychom vás seznámili s jejich – i kdyţ zatím neúplnými – výsledky, které jsou vyuţitelné při vzdělávání různých cílových skupin – od univerzitních studentů po manaţery MSP. Projekt InnoSkills je zaměřen na zvyšování kompetencí pracovníků (hlavně středního managementu) MSP v oblasti managementu inovací, projekt FASTER pak na analýzu prostředí a podporu ambiciózních, rychle rostoucích firem (gazely).

1

Vypracování tohoto příspěvku podpořila Evropská komise prostřednictvím programu Leonardo da Vinci. Zde uvedené názory jsou názory autorů a nemusí reprezentovat názory Komise. Komise nenese zodpovědnost za důsledky vyuţití zde obsaţených informací. 102



2 Projekt InnoSkills Výstupem projektu InnoSkills2 [1, 2] je Příručka inovací, která byla v rámci projektu aktualizována, rozšířena a převedena do dalších jazyků, mj. do češtiny. Příručka je přístupná na portálu http://www.innosupport.net a je doplněna dalšími prvky pro kooperativní a neformální učení se: knihovnou zdrojů, do níţ mohou přispívat všichni uţivatelé platformy, a inovačními dílnami, které zpřístupňují nástroje pro podporu kreativity a spolupráce. Moţnosti práce s platformou můţeme nejlépe ilustrovat na ukázkách webových stránek. Po vstupu do platformy doporučujeme zvolit jazyk (čeština) a spustit instruktáţní video, které vás provede moţnostmi práce s platformou (Obr. 1).

Obr. 1 Vstup na portál, zahájení práce s platformou

Pokud se hodláte na stránky platformy vracet, doporučujeme, abyste se registrovali jako nový uţivatel. Po ověření správnosti vám budou přidělena přístupová práva, která vám umoţní přidávat komponenty do knihovny zdrojů a vyuţívat dalších moţností spolupráce, které platforma nabízí. Pak můţete vstoupit na úvodní stránku Příručky inovací a začít sebehodnotícím testem, ve kterém odpovíte na řadu otázek týkajících se vašich znalostí různých oblastí managementu inovací a na základě vašich odpovědí vám systém doporučí, které komponenty příručky byste si měli prostudovat. Při dalších vstupech se pak přihlásíte pod svým jménem a heslem.

2

InnoSkills- Innovation Skills for SMEs, projekt LLP-LDV/TOI/08/IT/481 programu Leonardo da Vinci – transfer inovací 103



Příručka obsahuje 39 modulů rozdělených do 12 kapitol (viz Příloha 1). Kaţdý modul bude moţné stáhnout ve formě pdf souboru (v češtině zatím není dokončeno).

Obr. 2 Úvodní stránka Příručky inovací

Pro lepší orientaci mají moduly jednotnou strukturu a orientace v textu je usnadněna ikonami, viz Obr. 3. Struktura modulu

Obr. 3 Typická struktura modulu, ikony pouţívané v textu

104



V modulech se pouţívají „uţivatelsky přátelské“ multimediální prvky (flash, krátká videa) a testy – viz Obr. 4.

Obr. 4 Multimediální prvky

Pokud jste registrovaným uţivatelem a máte nějaké zajímavé zdroje (vlastní dokument, odkaz na dokument umístěný na webu apod.), o které se chcete podělit s ostatními, můţete je umístit do knihovny zdrojů a případně je propojit s některým modulem příručky. Takto přidaný zdroj pak uţivatelé uvidí po vstupu do příslušného modulu. Se způsobem práce s knihovnou zdrojů vás seznámí krátký tutoriál (Obr. 5)

Obr. 5 Knihovna zdrojů

105



Inovační dílny zpřístupňují vybrané nástroje podporující spolupráci a sdílení znalostí, např. pro tvorbu nápadů s pouţitím kreativních technik popsaných v Příručce inovací. Kromě seznamu zajímavých nástrojů a odkazů na ně zde najdete i návody k jejich efektivnímu vyuţití a souhrn jejich moţné přínosy. V současnosti zde najdete nástroje pro následující aktivity:     

Brainstorming Myšlenkové mapy Kolaborativní textové procesory Bílé tabule (Whiteboardy) Hlasování online

Na závěr této části příspěvku nám nezbývá, neţ vám popřát příjemnou práci s platformou a poţádat vás o vyplnění dotazníku, ve kterém se s námi podělíte o své zkušenosti z práce s platformou. Vaše připomínky nám pomohou v jejím zlepšování. Dotazník můţete otevřít z úvodní stránky platformy a jeho vyplnění vám zabere asi 10 minut. Děkujeme předem. 3 Projekt FASTER Cílem projektu FASTER3 [5, 6] je sdílení a zdokonalení efektivních metod výcviku a další podpory ambiciózních potenciálních podnikatelů, kteří chtějí, aby se jejich firma rychle rozvíjela (pro takové firmy se v EU vţil název „gazely“). Takovou firmou se obvykle rozumí ta, která do 3 let po vzniku vytvoří alespoň 20 pracovních míst. Výstupem projektu FASTER jsou 4 analytické zprávy popisující podnikatelské prostředí a potřeby a poţadavky na vzdělávání podnikatelů v zemích partnerů, na jejichţ základě byly v kaţdé zemi sestaveny pilotní tréninkové programy. Obsah příručky se seznamem výukových jednotek vidíte na Obr. 6, Obr. 7, je příkladem jedné komponenty.

Obr. 6 Obsah příručky FASTER

3

FASTER-Training for Fast Growing Entrepreneurs, projekt 2008-1-PL1-LEO05-02076 programu EU Leonardo da Vinci - transfer inovací 106



Obr. 7 Příklad komponenty „Inovace, VaV“

Dalším výstupem je příručka pro trenéry podnikatelů, která má následující komponenty: -

Podnikatelská matice: pohled na proces podnikání. Podnikání v mezinárodním prostředí: závislost na kontextu země. Regiony, regionální firmy: jejich vývoj a rozvoj Cvičení a další aktivní prvky vzdělávání Podmínky vzdělávání Styly učení. Dotazník pro hodnocení stylů učení. Proces výcviku. Hodnocení programů výcviku podnikatelů: Zkušenost Švédska. Programy pro výuku podnikatelství na evropských univerzitách: Nejlepší praxe.

Tato příručka shrnuje zkušenosti nadace ISTUD a přispěje k sestavení kvalitních vzdělávacích programů. Zveme vás k účasti v komunitě FASTER – zaregistrujte se na úvodní stránce projektu k odběru newsletteru, ve kterém vás budeme informovat o novinkách. Pokud byste měli zájem o vyuţití výstupů projektu ve vaší práci, kontaktujte nás na výš uvedených adresách.

107



Reference [1] InnoSkills [online]. Treviso Tecnologia, 2009 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW: [2] InnoSkills [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2009 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW: [3] InnoSupport - Internet Supported Module System for the Innovative Problem Solving Methods [online]. LiNK MV, 2005 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW: <www.innosupport.net> [4] U-SME Innovation - Design of a model for joint university - enterprise innovation [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2004 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW: [5] FASTER [online]. The West Pomeranian Business School, 2009 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: . [6] FASTER [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2009 [cit 2009-10-15]. Dostupné na WWW: [7] ADAM – projects and products portal for Leonardo da Vinci, [online]. EU - DG Education and Culture [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: [8] IEP – ISTUD Entrepreneurship Programme, [online]. Instituto Studi Direzionali, Stresa, Itálie, 2007 [cit. 2009-10-15]. Dostupné na WWW: Příloha 1 Seznam modulů příručky InnoSkills 1 Charakteristiky a typy inovací 2 Jak identifikovat potřebu inovací 2.1 Základy inovačního auditu 2.2 SWOT analýza 2.3 Hodnocení technologických kompetencí 3 Jak analyzovat potřebu inovací 3.1 Metoda černé skříňky 3.2 Systémová a procesní analýza 4 Jak vyhledávat inovativní nápady a řešení 4.1 Základy tvorby nápadů 4.2 Brainstorming 4.3 6-3-5 Brainwriting 4.4 Metoda analogií 4.5 Seznam atributů 4.6 Interní inovační návrhy 108



4.7 TILMAG 4.8 Šest klobouků 4.9 TRIZ 5 Jak vyhodnocovat inovativní nápady a řešení 5.1 Rozhodovací proces 5.2 Bodování 5.3 Benchmarking 6 Jak implementovat inovativní výrobní strategie 6.1 Metody vývoje nových produktů 6.2 Strategie recyklace 6.3 Strategie testování produktů, rychlé prototypování 6.4 Řízení ţivotního cyklu produktu 6.5 Neustálé zlepšování 6.6. Výrobní strategie 7 Jak chránit inovativní nápady a řešení 7.1 Nástroje ochrany duševního vlastnictví 7.2 Mezinárodní úprava 7.3 Strategie ochrany duševního vlastnictví 8 Jak financovat inovace 8.1 Financování inovací v MSP 8.2 Podnikatelské plánování 9 Jak provádět marketing inovací 9.1 Optimalizace a kontrola akceptace inovativních výrobků / sluţeb 9.2 Internet jako nástroj prezentace a marketingového výzkumu 10 Jak podporovat inovace řízením lidských zdrojů 10.1 Poţadavky na kompetence lidských zdrojů pro inovace 10.2 Vytvoření podnikové kultury pro neustálé inovace 11 Jak vyuţívat inovační sítě 11.1 Základy inovačních sítí 11.2 Klastry 11.3 Komunity praxe 11.4 Analýza sociálních sítí 11.5 Strategické aliance 12 Interkulturní a cizojazyčné kompetence pro inovace

109



ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ V PODMÍNKÁCH UNIVERZITNÍHO VĚDECKOVÝZKUMNÉHO CENTRA Ing. Monika Vejchodová Univerzita Pardubice Oddělení pro rozvoj a mezinárodní vztahy [email protected] Abstrakt Vysoce kvalifikovaní a motivovaní vědeckovýzkumní pracovníci představují jeden z největších benefitů vědeckovýzkumného centra. Dosáhnout vysoce kvalifikovaných a motivovaných pracovníků lze pomocí nástrojů rozvoje lidských zdrojů. Článek seznamuje se základními nástroji politiky rozvoje lidských zdrojů, kterými jsou (i) nábor klíčových pracovníků, (ii) nábor mladých vědeckovýzkumných pracovníků, (iii) produkci lidských zdrojů (tj. účast na procesu výchovy studentů), (iv) plán rozvoje lidských zdrojů a (v) kariérní řád zaměřený na přilákání a udrţení kvalitních lidských zdrojů. Klíčová slova: lidské zdroje, vědeckovýzkumné centrum, vědeckovýzkumný pracovník, student, odborný rozvoj.

Abstract The most important benefits of a research centre are high qualified and motivated researchers. The instruments for development of human resources help us to reach the high qualified and motivated employees. The article describes the basic instruments, which are (i) recruitment of key employees, (ii) recruitment of young researchers, (iii) production of human resources (education of students), (iv) plan for development of human resources and (v) career rules focused to attract and maintain high-quality of human resources. Key words: human resources, research centre, researcher, student, professional development.

1 Úvod Vysoce kvalifikovaní a motivovaní vědeckovýzkumní pracovníci představují jeden z největších benefitů vědeckovýzkumného centra a současně jedno z největších omezení v rámci republiky, a to nejenom té naší. Z tohoto důvodu je pro kaţdé vědeckovýzkumné centrum, z hlediska jeho výkonnosti, zásadní prozíravá a promyšlená politika lidských zdrojů s dlouhodobou vizí. Politika rozvoje lidských zdrojů v podmínkách vědeckovýzkumného centra by měla zahrnovat (i) nábor klíčových pracovníků, (ii) nábor mladých vědeckovýzkumných pracovníků, (iii) produkci lidských zdrojů (tj. účast na procesu výchovy sudentů), (iv) plán rozvoje lidských zdrojů a (v) kariérní řád zaměřený na přilákání a udrţení kvalitních lidských zdrojů. Politika rozvoje lidských zdrojů by měla být vypracována ředitelem vědeckovýzkumného centra v úzké spolupráci s pracovníkem pro rozvoj lidských zdrojů (kompetentní pracovník, který by měl působit v rámci kaţdého většího vědeckovýzkumného centra) a oddělením lidských zdrojů (či personálním oddělením) dané univerzity, jejíţ je vědeckovýzkumné centrum součástí.

110



2 Klíčoví pracovníci Klíčovými pracovníky vědeckovýzkumného centra by měly být osoby stěţejní pro fungování centra, pro zajištění, zachování a rozvoj hlavních činností centra. Klíčové pracovníky (stejně jako i řadové pracovníky) dělíme na dvě základní skupiny. První skupinu tvoří vědeckovýzkumní pracovníci, jedná se obvykle o ředitele vědeckovýzkumného centra, vedoucí výzkumných programů a klíčoví vědeckovýzkumní pracovníci (tzv. senior researchers). Druhou skupinu tvoří organizačně-techničtí pracovníci, přičemţ mezi klíčové obvykle patří finanční manaţer (v podmínkách univerzit tzv. tajemník). Pozice všech těchto klíčových pracovníků by měly být obsazovány na základě výsledků transparentních výběrových řízení, přičemţ důraz by měl být kladen na jejich odbornost, dosavadní zkušenosti a osobnostní kvality pro danou pozici. Výběrová řízení by neměla být diskriminační, a to ani pro cizí státní příslušníky. 3 Mladí vědeckovýzkumní pracovníci Mladí vědeckovýzkumní pracovníci (tzv. junior researchers) bývají buď čerstvými absolventy doktorských studijních programů či vědeckovýzkumnými pracovníky na počátku své kariéry. Junior researchers se rekrutují především z řad absolventů doktorských studijních programů a mladých vědeckovýzkumných pracovníků univerzity, jejíţ je vědeckovýzkumné centrum součástí a spolupracujících univerzit, včetně zahraničních. 4 Studenti doktorských/magisterských studijních programů Pro zajištění produkce lidských zdrojů do budoucna je pro vědeckovýzkumné centrum vhodné akreditovat vlastní magisterský/doktorský studijní program, popř. akreditovat magisterský/doktorský studijní program ve spolupráci s fakultou univerzity (ať uţ univerzity vlastní či spolupracující). Současně je důleţité spolupracovat i s ostatními univerzitami a umoţnit působení a zapojení do aktivit vědeckovýzkumného centra i jejich studentům (české i jiné národnosti). Motivací studentů k působení ve vědeckovýzkumném centru mohou být i další aktivity a akce realizované centrem. Jednat se můţe např. o: - nabídku stáţí (ideálně dlouhodobého či střednědobého charakteru) pro studenty jak tuzemských, tak i zahraničních vysokých škol, - pořádání mezinárodních specializovaných konferencí, seminářů, workshopů, dnů vědy a techniky, - organizování pravidelných letních škol orientovaných na aktuální problematiku z oblasti zaměření vědeckovýzkumného centra, - vypisování pravidelných soutěţí a cen o nejlepší studentské projekty (tzv. interní grantové soutěţe) a další. 5 Plán rozvoje lidských zdrojů Plán rozvoje lidských zdrojů by měl být vţdy vypracováván na určité období dopředu (dle potřeb vědeckovýzkumného centra) a měl by být v souladu s činnostmi, výstupy a výsledky vědeckovýzkumného centra plánovanými na stejné období.

111



Obecně mohou být zaměstnanci vědeckovýzkumného centra (tj. lidské zdroje) rozvíjeny v následujících oblastech: Odborný rozvoj (tj. rozvoj v oblasti vědeckovýzkumné) Rozvoj v oblasti transferu technologií a ochrany duševního vlastnictví Rozvoj v oblasti managementu, řízení a komunikace Další oblasti rozvoje Pro kaţdou skupinu pracovníků (studenti doktorských studijních programů, junior researchers, senior researchers, vedoucí vědeckovýzkumných programů, organizačnětechničtí pracovníci) by měla být vytvořena odlišná strategie. Současně by měl být pro kaţdého jednotlivce připraven plán jeho osobního rozvoje a růstu. 5.1 Odborný rozvoj (tj. rozvoj v oblasti vědeckovýzkumné) Tato oblast rozvoje se bude týkat vědeckovýzkumného týmu, tj. bude zaměřena na (i) studenty doktorských studijních programů, (ii) junior researchers a (iii) senior researchers, mezi které řadíme i vedoucí vědeckovýzkumných programů. 5.1.1 Studenti doktorských studijních programů Rozvoj studentů doktorských studijních programů by měl být orientován především na: - pokročilé odborné vzdělávání, - základní dovednosti práce se specializovanými přístroji, vyhodnocování získaných výsledků, - absolvování odborné zahraniční stáţe (v délce ½ roku aţ 2 let), - absolvování odborné stáţe u partnera z průmyslu/aplikační sféry (v délce od 3 do 6 měsíců) - aktivní účast na odborných konferencích národních a mezinárodních (minimálně formou posterové prezentace), - členství v realizačních týmech národních a mezinárodních projektů, - členství v realizačních týmech smluvního výzkumu, - příprava a řešení vlastních, doktorských projektů (v rámci interní či externí grantové soutěţe), - spoluvytváření výstupů vědeckovýzkumné činnosti (publikací, technologií, zlepšovacích návrhů, popř. patentů). 5.1.2 Junior researchers Rozvoj junior researchers by měl být orientován především na: - pokročilé odborné vzdělávání v oblasti specializace - samostatné ovládání specializovaných přístrojů, pokročilé vyhodnocování získaných výsledků - absolvování odborné zahraniční stáţe – pokročilé (v délce 3 měsíce aţ 1 rok), - aktivní spolupráci s partnerem z průmyslu/aplikační sféry (samostatné řešení úkolů smluvního výzkumu),

112



- aktivní účast na odborných konferencích národních a mezinárodních (formou posterové prezentace a mluvené přednášky), - příprava a řešení výzkumných projektů na národní úrovni – financovaných externím subjektem (v roli koordinátora), - členství v realizačních týmech velkých národních a mezinárodních projektů, úkolů smluvního výzkumu, - autorství a spoluautorství při výstupech vědeckovýzkumné činnosti (publikace, technologie, zlepšovací návrhy, patenty, uţitné vzory aj.). 5.1.3 Senior researchers (včetně vedoucích vědeckovýzkumných programů) Rozvoj této skupiny by měl být veden spíše individuálně dle potřeb jednotlivců. V odborné oblasti bývá zaměřen především na novinky v oboru specializace, nové metody, technologie, strategie do budoucna. Obecně by měla tato skupina realizovat následující aktivity: - samostatně vést vědeckovýzkumné kolektivy (pracovní skupiny, větší vědeckovýzkumné týmy), - vychovávat studenty a mladé vědeckovýzkumné pracovníky, - aktivně spolupracovat s partnerskými institucemi (českými i zahraničními, akademickými i aplikačními), - iniciovat nové vědeckovýzkumné aktivity, projekty, - předvídat vývoj v oblasti své vědeckovýzkumné specializace a sousedních oborů, - připravovat a koordinovat projekty na národní i mezinárodní úrovni, včetně projektů velkých, - aktivně vystupovat na odborných konferencích, být členy „boardů“ odborných konferencí, - být členy odborných asociací (národních i mezinárodních), - krátkodobě, avšak často odborně působit v zahraničí (specializované přednášky, vědeckovýzkumná činnost, příprava společných projektů, navazování spolupráce apod.) - vytvářet výstupy vědeckovýzkumné činnosti (publikace, technologie, patenty, licence). 5.2 Rozvoj v oblasti transferu technologií a ochrany duševního vlastnictví V této oblasti by měli být vzděláváni a rozvíjeni všichni členové vědeckovýzkumného týmu. Studenti doktorských studijních programů získávají základní vědomosti a rozhled, jsou jim vštípeny základní systémy ochrany vědeckovýzkumných výsledků, jejich utajení či zveřejnění. Svojí účastí při řešení úkolů smluvního výzkumu a projektů spolupráce s aplikační sférou získávají praktické zkušenosti. U skupiny junior a senior researchers se předpokládá znalost základů, jsou tedy seznamováni s novinkami, změnami, novými přístupy a metodami. U této skupiny by měl být kladen důraz na komunikaci s uţivateli výsledků (aplikační sférou), schopnost vyjednávání, vzájemného naslouchání a přizpůsobení. Rozvoj v této oblasti se týká i organizačně-technického pracovníka, který v této oblasti tvoří metodickou podporu vědeckovýzkumnému týmu. 113



5.3 Rozvoj v oblasti managementu, řízení a komunikace Rozvoj v této oblasti by měl převáţně kopírovat potřeby jednotlivců. Rozvoj v oblasti řízení a efektivní komunikace bývá důleţitý především pro současné a budoucí řídící pracovníky, včetně vedoucích pracovních či projektových skupin, přičemţ k osobám s přirozeným vůdčím talentem bude přistupováno odlišně neţ k osobám ostatním. V této oblasti se doporučuje klást důraz především na „coaching“. Základy finančního managementu by měli absolvovat všichni zaměstnanci centra, přičemţ vedoucí zaměstnanci většinou absolvují pokročilý kurz. 5.4 Další oblasti rozvoje Zaměstnanci vědeckovýzkumného centra, tj. jak členové vědeckovýzkumného týmu, tak i organizačně-techničtí pracovníci, by měli být rozvíjeni i v dalších oblastech, kterými jsou znalosti a dovednosti: - jazykové (v dnešní době s důrazem na anglický jazyk), - práce s výpočetní technikou, - práce s interními systémy a databázemi, - bezpečnosti při práci a jiné. 6 Kariérní postup a řád Kariérní postu a řád je tak rozsáhlým a zajímavým tématem, ţe by byla škoda ošidit ho a zkracovat. Tato oblast tedy bude rozpracována v některém z budoucích samostatných článků. 7 Závěr Oblast rozvoje lidských zdrojů je důleţitá nejenom v podmínkách vědeckovýzkumného centra. Avšak pro vědeckovýzkumné centrum (univerzitního i neuniverzitního typu) je oblastí klíčovou, na kterou by měl být kladen obzvláštní důraz.

114



SCICOM – ROZVOJ KOMPETENCÍ PRO KOMUNIKACI VĚDY Irena Vlachynská Západočeská univerzita v Plzni, Odbor strategie a výzkumu [email protected] Abstrakt Příspěvek je věnován projektu SCICOM – Rozvoj kompetencí pro komunikaci vědy, jehoţ cílem je přispět k rozvoji lidských zdrojů pro výzkum a vývoj formou vytvoření pilotního provozu a realizace vzdělávacího programu zaměřeného na problematiku komunikace o vědě a výsledcích výzkumu a vývoje (science communication). Tento projekt zavádí do České republiky vzdělávací aktivity, které jsou úspěšně aplikovány v evropském a světovém kontextu a zásadním způsobem přispívají k přibliţování problematiky výzkumu a vývoje široké veřejnosti a zájemcům o badatelskou a vědeckou činnost. Klíčová slova: komunikace vědy, science communication, rozvoj lidských zdrojů, vzdělávací program.

Abstract The paper focuses on project SCICOM - The Competency Development for Science Communication (CZ.1.07/2.3.00/09.0151) which aims to contribute towards human resource development for R&D through establishment of pilot running and pilot realization of education programme targeting science communication and information disseminating on R&D results. The project introduces within Czech Republic those educational activities that are successfully applied in European and world’s context and fundamentally contributes to popularization of R&D both to the general public and individuals engaged in scientific and research activities. Key words: Science Communication, Human Resources Development, Education Program.

1 Úvod Projekt SCICOM – Rozvoj kompetencí pro komunikaci vědy (reg. č. CZ.1.07/2.3.00/09.0151) je řešen v rámci Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost, prioritní osy Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj, oblast podpory Lidské zdroje ve výzkumu a vývoji. S realizací projektu jsme začali v červenci 2009 a termín ukončení je stanoven na březen roku 2012. Projekt SCICOM vzájemně kombinuje dvě nosné komponenty, a to posílení kompetencí vědeckých pracovníků a studentů v oblasti komunikace o vědě a systematickou práci se zájemci o vědecko-výzkumnou činnost z řad středoškolských studentů. Příjemcem podpory je Západočeská univerzita v Plzni, partnery projektu s finančním příspěvkem jsou Regionální technické muzeum o.p.s., Vyšší odborná škola a Střední průmyslová škola elektrotechnická v Plzni, Gymnázium a Střední odborná škola v Rokycanech a partnerem bez finančního příspěvku je Česká marketingová společnost. V rámci projektu je řešeno sedm klíčových aktivit, zejména se jedná o analýzu a srovnávací studii science communication, tvorbu metodiky a vzdělávacího modulárního programu, workshopy s učiteli středních škol, systematickou práci se zájemci o badatelskou a vědeckou činnost ze středních škol a konference k problematice projektu. 115



2 Science communication – předmět, analýzy a srovnávací studie Obor science communication (SC) se věnuje komunikaci vědy jak k odborné, tak především k široké laické veřejnosti. Koncepce SC vychází z předpokladu, ţe věda vyuţívá řady termínů, jimţ nemusí kaţdý zcela správně rozumět. Je tedy zapotřebí určitého prostředníka, tzv. komunikátora vědy, jenţ dokáţe nejrůznější vědecké poznatky transformovat do populární podoby. Tato podoba musí být srozumitelná, zajímavá, popř. i zábavná pro co nejširší veřejnost, ale především si sdělení komunikátora vědy musí uchovat svůj faktický obsah. SC je jedním z nástrojů (dalšími způsoby jsou např. Dny vědy a techniky v Plzni, Dny otevřených dveří na ZČU v Plzni, Noc vědců) přiblíţení a popularizace různých vědních oborů široké veřejnosti, čímţ se motivují mj. středoškolští studenti k zájmu o studium na VŠ. V rámci studia na VŠ se student blíţe seznámí s různými badatelskými činnostmi ve studovaném oboru, které případně dále rozvíjí ve svém postgraduálním studiu. Po celé období řešení projektu je obsazena pracovní pozice Analytika komunikace vědy, který průběţně monitoruje vývoj v oboru komunikace vědy, zpracovává rešerše na internetu, v tisku a odborných časopisech. Na začátku řešení projektu bylo vyhlášeno výběrové řízení na zpracování srovnávací studie science communication. Výsledkem je studie mapující situaci ve 14 zahraničních státech a současný stav v České republice. Důraz byl kladen na moţnosti vzdělávacího systému v dané zemi s ohledem na SC, způsoby komunikace výsledků vědy a výzkumu, instituce specializované na SC a samozřejmě příklady dobré praxe. 3 Konference o science communication V průběhu řešení projektu je naplánováno uskutečnění celkem tří konferencí o SC. Prozatím byla realizována první konference s názvem SCICOM – 1. česká konference o science communication, která se uskutečnila 4. prosince 2009 v prostorách Regionálního technického muzea. Cílem této konference bylo seznámit účastníky se stavem SC nejen v České republice, ale i ve světě. V odpoledním bloku byly prezentovány příklady úspěšně realizovaných projektů ze zahraničí (Karen Baltitude – University of the West England, Science communication – Proč a jak? a Ian Griffin – NASA – Případová studie Hubbleův teleskop). V odpoledním programu se účastníci seznámili se zkušenostmi a začátky dobré praxe v České republice. Následné diskuse se věnovaly postavení vědy v české společnosti a obecnému potenciálu vědy, jakoţto komunikačnímu tématu.

Obr. 1 Karen Baltitude při svém vystoupení 116



Termín druhé konference je stanoven na 25. listopadu 2010, konference bude tematicky zaměřena na praktické zkušenosti komunikátora vědy v rámci České republiky. Bliţší informace budou postupně uveřejňovány na portálu projektu www.scicom.zcu.cz. 4 Práce se ţáky a učiteli středních škol 4.1 Péče o zájemce VaV Od počátku roku 2010 se začalo s přípravou pravidelné a systematické práce se ţáky středních škol z Plzeňského kraje s přednostním důrazem na ţáky pilotních partnerských škol – Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy elektrotechnické v Plzni a Gymnázia a Střední odborné školy v Rokycanech. Připravuje se a koordinuje spolupráce mezi Regionálním technickým muzeem a partnerskými školami, které se budou mj. účastnit i pilotního testování programů. Západočeská univerzita v Plzni se svými osmi fakultami, dvěma ústavy a několika výzkumnými centry nabízí velmi rozsáhlou nabídku konzultantů pro zájemce o vědeckou a výzkumnou činnost. V rámci univerzity funguje také místo centrální evidence zájemců o středoškolskou odbornou činnost i s jejich zvolenými tématy. 4.2 Workshopy s učiteli středních škol Prozatím probíhají workshopy s učiteli partnerských škol, s ohledem na specifikum zaměření jednotlivých skupin zájemců z řad studentů. Bude realizována několikerá intervence jak ze strany Západočeské univerzity v Plzni, tak prostřednictvím Regionálního technického muzea. Na jednotlivých workshopech budou postupně testovány postupy komunikace o vědě a výsledcích výzkumu a vývoje vůči odborné veřejnosti – učitelé středních škol a získávána zpětná vazba ze středoškolské praxe. V průběhu projektu budou uskutečněny workshopy se zájemci z řad učitelů středních škol především Plzeňského kraje, v případě zájmu je moţná účast středoškolských učitelů i z ostatních krajů České republiky.

Obr. 2 Workshop na partnerské škole VOŠ a SPŠE v Plzni

117



5 Závěr V současné době je intenzivně realizováno šest z celkových sedmi klíčových aktivit. V nejbliţší době nás čeká zpracování vzdělávacího modulu SC, sestavují se anotace kurzů science communication, probíhají aktivity se zájemci o vědeckou a výzkumnou činnost, s učiteli středních škol a dalšími zájemci. Věřím, ţe se nám za necelé tři roky řešení projektu podaří implementovat příklady dobré praxe ze zahraničí do českého prostředí, realizovat pilotní vzdělávací modul v oblasti SC, soustavně pracovat se zájemci o výzkumnou práci ze středních škol a získat je pro budoucí činnost v oblasti výzkumu a vývoje a provést zřetelný pokrok v oblasti komunikace vědy nejen regionálního charakteru, kterým přispějeme k rozvoji lidských zdrojů pro výzkum a vývoj. Bliţší informace o projektu jsou uveřejněny na internetovém portálu www.scicom.zcu.cz.

I N V E S T I C E

D O

R O Z V O J E

V Z D Ě L Á V Á N Í

Tento projekt je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.

Seznam pouţité literatury Pro přípravu příspěvku byly pouţity podkladové a pracovní materiály projektu SCICOM – Rozvoj kompetencí pro komunikaci vědy, reg. č. CZ.1.07/2.3.00/09.0151

118



Poznámky

119



120



Tato publikace neprošla jazykovou ani redakční úpravou. Za obsah a formu příspěvků odpovídají jejich autoři.

Název:

Sborník příspěvků z odborného sympozia ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ VE VĚDĚ A VÝZKUMU DEVELOPMENT OF HUMAN RESOURCES IN SCIENCE AND RESEARCH

Autor:

kolektiv autorů

Vydavatel:

VÚTS, U jezu 525/4, 461 19 Liberec

Určeno:

pro účastníky semináře

Vydání:

1. vydání

Rok vydání:

květen 2010

ISBN:

ISBN 978-80-87184-10-3

Vazba:

broţovaná

Náklad:

200 ks

Kontaktní osoba:

Kateřina Vaškovská, tel.: 485 302 305

E - mail:

[email protected]

121

ROZVOJ LIDSKÝCH ZDROJŮ VE VĚDĚ A VÝZKUMU

Recommend Documents