Rozdělení cen v dodavatelsko-odběratelském potravinářském řetězci Úvod Dodavatelsko-odběratelské vztahy v potravinářském řetězci jsou velice často skloňovaným tématem. Setkáváme se s ním v médiích i v politice. Dodavatelé do maloobchodu si stěžují, že velké nadnárodní obchodní řetězce si vynucují takové smluvní podmínky, že ohrožují samotnou existenci svých obchodních partnerů z řad výrobců potravin. Hovoří se o tzv. „nekalých“ praktikách, kterými jsou například nejrůznější slevy a bonusy, retroaktivní změny smluvních podmínek, vratky, náhlé ukončení smluvního vztahu a další. Na ochranu dodavatelů byl proto na základě iniciativy Potravinářské komory ČR přijat zákon č. 395/2009 Sb. o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití (dále zákon o VTS), který mnohé praktiky zakazuje. 1 Novela tohoto zákona, která má odběratele omezit ještě více, byla schválena Poslaneckou sněmovnou, Senátem a podepsána prezidentem; nabývá účinnosti třicátým dnem ode dne jejího vyhlášení ve Sbírce zákonů. V souvislosti s touto problematikou se pak objevuje požadavek „spravedlivého rozdělení cen“ mezi jednotlivé články dodavatelského řetězce. Dodavatelé upozorňují, že jejich cena a cena odběratele (nebo častěji jeho marže) nejsou „spravedlivé“, že jsou maloobchodníky vykořisťováni. „Spravedlnost“ ceny, kterou při prodeji svého zboží získají, tak stojí na konci většiny stížností na „nekalé“ praktiky. Vzhledem k tomu, že v médiích jsou informace o výši marží často zkreslené, zavádějící či dokonce nepravdivé, klade si tento článek za cíl shromáždit a prezentovat objektivní data získaná z důvěryhodných zdrojů (Ministerstvo spravedlnosti a Český statistický úřad) tak, aby bylo možno vysledovat rozdělení cen v dodavatelsko-odběratelském potravinářském řetězci a pojednat o „spravedlnosti“ těchto cen. K tomu budu používat jednak ty ukazatele, které bývají v této souvislosti nejčastěji na veřejnosti používány (tedy marže v jejím nejširším slova smyslu tak, jak bude vysvětleno níže), ale nabídnu také alternativu v podobě porovnání rentabilit. Článek se tedy nejprve věnuje problematice definice marže a jejího všeobecného chápání veřejností. V této souvislosti pak uvádí přidanou hodnotu a podíly jednotlivých článků dodavatelskoodběratelského řetězce na cenách potravin. Další kapitola přináší skutečnou průměrnou výši obchodních marží obchodních řetězců s významnou tržní silou za roky 2005–2013. Článek uzavírá porovnání rentabilit všech tří článků potravinářského řetězce, tedy zemědělců, potravinářů a obchodníků. Na úvod je ještě nutné si uvědomit, že tržní ekonomika směřuje k efektivnosti, nikoliv ke spravedlnosti. Maximální efektivnost tak nemusí zároveň znamenat spravedlnost. V tomto článku účelově přijmu předpoklad potřeby korekce trhu z efektivního na spravedlivý, abych ukázala, jakými kritérii tuto „spravedlnost“ lze či nelze měřit a nakolik je běžně užívané
1
Více o problematice dodavatelsko-odběratelských vztahů viz Mokrejšová (2013).
1
zdůvodňování „nespravedlnosti“ rozdělení cen mezi jednotlivé články dodavatelskoodběratelského řetězce objektivní. 1 Definice pojmů Dříve než přistoupíme k porovnávání dat, která nám rozdělení cen budou demonstrovat, je nutno osvětlit některé pojmy, které se v této souvislosti používají, a vztahy mezi nimi. V prvé řadě je třeba upozornit, že pojem „spravedlivé rozdělení cen“ bývá často ztotožňován s pojmem „spravedlivé rozdělení marží“. S tímto pojmem pracuje také Evropská komise ve svých dokumentech (2009a, 2009b, 2010a, 2010b, 2013 a další), které hovoří také o marži dodavatelů. V českém názvosloví je stěžejním pojmem obchodní marže, která je definována v § 20 prováděcí vyhlášky k zákonu o účetnictví, dle kterého „…obsahuje rozdíl z vyúčtovaných tržeb za prodej zboží a nákladů vynaložených na prodané zboží“ (§ 20, odst. 1 vyhlášky 500/2002 Sb.), přičemž položka náklady vynaložené na prodané zboží „…obsahuje pořizovací cenu, popřípadě reprodukční pořizovací cenu prodaného zboží2“ (tamtéž, odst. 2). O obchodní marži má tedy smysl mluvit hlavně u obchodníků, kde ve výsledovce položky „tržby za prodej zboží“ a „náklady vynaložené na prodané zboží“, z kterých se počítá obchodní marže, představují podstatnou část nákladů a výnosů obchodu. Na rozdíl od maloobchodu jsou pak u výrobců potravin nejdůležitější částí výsledovky „výkony“ a „výkonová spotřeba“, které se váží k přepracování vstupů na finální produkty a které bývají u obchodníků zanedbatelné. Tento rozdíl samozřejmě plyne z různé náplně činnosti těchto článků řetězce. Dodejme ještě, že pokud k obchodní marži přičteme výkony a odečteme výkonovou spotřebu, získáme účetní přidanou hodnotu. Co se týče zemědělců, agregované statistické údaje, které jsou dostupné, pak pracují se zcela odlišnými pojmy, jako jsou produkce zemědělského odvětví, mezispotřeba, hrubá a čistá přidaná hodnota a další. 1.1 Vztah marže a zisku Za důležité rovněž považuji poukázat na vztah mezi marží a ziskem. V minulosti se používaly pojmy hrubá marže (dnešní marže) a čistá marže (dnešní zisk). Rozdíl mezi nimi často není veřejnosti znám, a proto dochází k nepochopení statistických dat a k jejich špatné interpretaci, kdy pojem marže bývá zaměňován s pojmem zisk, takže často užívaný údaj o 30% marži obchodníků v mnoha lidech evokuje představu třicetiprocentní ziskovosti, kterou považují za nemorální (ať již na úkor spotřebitele, nebo předchozích článků řetězce). Takovéto mylné úvahy však mohou mít velice reálné důsledky v podobě zavádějících novinových článků, ovlivněného veřejného mínění a v konečném důsledku také v podobě zákonné regulace. Pro větší přehlednost ještě obchodní marži schematicky znázorním. V praxi tedy obchodní marži (dříve takzvanou hrubou marži) získáme tak, že od prodejní ceny maloobchodníka odečteme nákupní cenu daného zboží (počítá se s cenami bez DPH). Zisk maloobchodníka 2
Reprodukční pořizovací cena prodaného zboží je „…cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje“ (§ 25, odst. 5b zákona č. 563/1991 Sb.).
2
(dříve takzvanou čistou marži) pak získáme tak, že od celkové marže za všechny položky odečteme veškeré variabilní a fixní náklady maloobchodu. Pokud bychom chtěli vypočítat zisk na jednotku konkrétního druhu zboží, pak bychom od marže příslušné danému zboží odečetli variabilní náklady s tímto zbožím související (doprava, skladování, chlazení, mražení…) a vhodným způsobem rozpočítané fixní náklady příslušné jednotce daného druhu zboží3. Viz také následující schéma: Schéma 1 Konstrukce marže Nákupní cena Nákupní cena
Prodejní cena Obchodní marže Variabilní náklady Fixní náklady (kromě nákupní ceny)
Zisk
Zdroj: vlastní zpracování 2 Tři stupně cen u jednotlivých produktů a přidaná hodnota Zjišťování výše cen u jednotlivých produktů je velice složitá záležitost, protože ceny mezi jednotlivými články dodavatelského řetězce jsou součástí obchodního tajemství, takže subjekty je dobrovolně neposkytují. Nicméně alespoň v případech některých produktů je v rámci vyhlášky Českého statistického úřadu o Programu statistických zjišťování stanovena tzv. zpravodajská povinnost, takže vybraní reprezentanti z oblasti zemědělství a (potravinářského) průmyslu jsou povinni v měsíčních intervalech statistickému úřadu informace o cenách poskytovat v tzv. cenařských výkazech. Spotřebitelské ceny (tedy ceny obchodníků) se pak zjišťují formou přímých zjišťování (ČSÚ 2012a). Ceny vybraných výrobků za rok 2015 (leden až listopad) na úrovni cen výrobců zemědělských výrobků (Z), cen potravinářských výrobců (P) a spotřebitelských cen, které inkasují obchodníci (O) je možno porovnat v následující tabulce. Vzhledem k tomu, že ceny zemědělců a potravinářů jsou dle metodiky ČSÚ uváděny bez DPH a ceny spotřebitelské včetně DPH, byly spotřebitelské ceny o DPH očištěny.
3
Například rozpočítáme fixní náklady na 1 Kč tržeb a přiřadíme je danému druhu zboží dle jeho ceny.
3
Tabulka 1 Porovnání průměrných spotřebitelských cen (O), cen zemědělských výrobců (Z) a průmyslových výrobců (P) u vybraných druhů v Kč (1-11/2015) Měrná přidaná Název 2015 marže jednotka hodnota Z kg 85,86 Mladý býk tř.j. SEU v JUT P kg 148,19 72,59 % Hovězí maso zadní bez kosti O kg 176,63 19,20 % 16,1 % Hovězí maso zadní bez kosti Z kg 38,06 Prasata jatečná tř.j. SEU v JUT P kg 76,33 100,55 % Vepřová pečeně s kostí O kg 94,53 23,84 % 19,3 % Vepřová pečeně s kostí P kg 78,88 107,25 % Vepřová kýta bez kosti O kg 100,97 28,00 % 21,9 % Vepřová kýta bez kosti Z kg 23,69 Kuřata jatečná I. tř. j. P kg 45,22 90,90 % Kuře kuchané i. tř. O kg 60,54 33,88 % 25,3 % Kuřata kuchaná celá Z l 7,90 Mléko kravské Q. tř. j. P l 12,91 63,42 % Mléko polotučné O l 17,20 33,19 % 24,9 % Mléko polotučné pasterované P kg 97,08 Máslo O kg 135,93 40,02 % 28,6 % Máslo čerstvé P kg 79,31 Eidamská cihla O kg 105,02 32,41 % 24,5 % Eidamská cihla Z ks 1,88 Vejce slepičí konzumní tříděná O ks 2,72 45,00 % 30,9 % Vejce slepičí čerstvá Z kg 4,33 Pšenice potravinářská Pšeničná mouka hladká 00 P kg 7,94 83,29 % extra P kg 6,31 45,64 % Pšeničná mouka chlebová O kg 11,10 39,75 % 28,5 % Pšeničná mouka hladká Brambory pozdní konzumní Z kg 3,88 (bez sadby) O kg 11,56 198,12 % 66,4 % Konzumní brambory Z kg 9,37 Jablka konzumní O kg 26,11 178,63 % 64,1 % Jablka konzumní Zdroj: ČSÚ (2015a) a vlastní výpočty Tato tabulka ukazuje základní situaci na trhu a výši cen na jednotlivých úrovních dodavatelsko-odběratelského řetězce. Na základě těchto údajů pak byly vypočteny jednotlivé procentuální výše přidané hodnoty pro producenty potravin a obchodníky, (u obchodníků byl pro srovnání přidán i sloupec marže)4. Přidanou hodnotou zde rozumíme procentuální navýšení ceny mezi jednotlivými články řetězce, nejedná se tedy o účetní přidanou hodnotu. Je nutné upozornit, že jsem přijala zjednodušující předpoklad, že v dodavatelskoodběratelském řetězci figurují pouze tři články – zemědělec, výrobce potravin a obchodník. 4
U zemědělců nemá smysl procentuální výši přidané hodnoty počítat, protože nejsou známy vstupní náklady.
4
Tento předpoklad samozřejmě nemusí být splněn, protože mezičlánků může být více (např. další zpracovatel, velkoobchodník atd.). S ohledem na to, že tato zjednodušující podmínka nemusí být vždy splněna, je také nutno posuzovat výše uvedená data. (Přidaná hodnota a marže obchodníků je pro přehlednost vyznačena tučně, ostatní čísla se týkají producentů potravin.) Jak vidíme, u produktů, které prošly mezičlánkem zpracování producenty potravinářských výrobků, se pohybují přidané hodnoty obchodníků od 19,20 % u hovězího masa zadního bez kosti, po 40,02 % u čerstvého másla. U vajec, a hlavně u konzumních brambor a jablek, jsou výrazně vyšší, což však může být způsobeno tím, že v řetězci se mezi obchodníkem a zemědělcem nachází ještě jiné zprostředkující subjekty (které např. brambory či jablka zabalí atd.) a které nejsou v datech od statistického úřadu uvedeny. Může to ale také ukazovat na vyjednávací sílu řetězců vůči drobným zemědělcům, přestože i tito mají možnost seskupit se v silnější odbytové družstvo. U producentů potravinářských výrobků je procento přidané hodnoty výrazně vyšší, což je zčásti způsobeno náklady, které souvisí se zpracováním produktu, a také tím, že při výrobě mohou vznikat odpadní produkty. Přidaná hodnota se tak pohybuje od 45,64 % u pšeničné mouky chlebové po 107,25 % u vepřové kýty bez kosti. U másla a sýra je kalkulace velice nepřesná, protože na výrobu jednoho kg másla je třeba mnohem více než jeden litr mléka, což platí také pro sýr. V tabulce proto nejsou tyto hodnoty, které by dosáhly kolem tisíce procent, uvedeny. Výše uvedený příklad může demonstrovat, že posuzovat, zda jsou či nejsou ceny „spravedlivé“ a zda byla použita nátlaková taktika při vyjednávání, nelze jednoduše jen podle výše marží (tak jak bývají všeobecně chápány, v tomto případě je to tedy přidaná hodnota). U výrobců bývá tato hodnota vyšší, protože náklady na zpracování výrobku jsou rovněž často vyšší. Na druhou stranu rovněž obchodníci musejí vynaložit značné náklady na prodej daných produktů a výše přidané hodnoty nic nevypovídá o výši zisků, o kterých bude ještě pojednáno níže. 2.1 Podíly článků řetězce na konečné ceně jednotlivých produktů Pro větší přehlednost a možnost posoudit také podíl zemědělců na spotřebitelské ceně ještě můžeme na následujícím grafu demonstrovat podíly jednotlivých článků řetězce na konečné ceně, spotřebitelská cena každého z vybraných produktů tedy představuje 100 %. Máslo a eidam z důvodů uvedených výše vynechávám.
5
Graf 1 Podíl jednotlivých mezičlánků dodavatelského řetězce u vybraných potravinářských produktů na konečné ceně v procentech 100,00% 90,00% 80,00% 70,00% 60,00% 50,00% 40,00% 30,00% 20,00% 10,00% 0,00%
zemědělec
výrobce
obchodník
Zdroj: ČSÚ (2015a) a vlastní zpracování Z grafu vidíme, že podíl zemědělců na ceně se pohybuje kolem 40 % a výše s výjimkou jablek a brambor. Zde je o něco nižší a navíc zde nefiguruje mezičlánek. Důvodů vyššího podílu obchodu může být více; obchod může přebírat větší podíl aktivit nakládáním se zbožím (např. skladování a balení ve velkoobchodu), mohlo by to naznačovat vyšší vyjednávací sílu řetězců, důvodem mohou být nedostatečné podklady ve statistickém sledování. Závěr vyplývající z rozdělení podílu na ceně je obdobný jako komentář u přidané hodnoty jednotlivých komodit: závisí i na ostatních nákladech a náročnosti zpracování, jaký podíl z konečné spotřebitelské ceny získají jednotlivé články dodavatelsko-odběratelského řetězce. Usuzovat na „spravedlnost“ ceny pouze z rozložení přidané hodnoty či procentuálního podílu na konečné ceně není správné. 3 Obchodní marže obchodníků Jak již bylo řečeno výše, u zemědělců ani producentů potravin nemá smysl sledovat položku „obchodní marže“ z výkazu zisku a ztráty. Proto ji budeme analyzovat pouze u obchodníků, a to pouze u obchodníků s významnou tržní silou, tedy dle § 3 odst. 3 zákona o významné tržní síle a dosavadní výkladové praxe u takových obchodních řetězců, jejichž čistý obrat přesahuje 5 mld. Kč. Jedná se tedy o následujících 11 subjektů: AHOLD Czech Republic, a.s. (dále Ahold), Lidl Česká republika v.o.s. (dále Lidl), MAKRO Cash & Carry ČR s.r.o. (dále Makro), Kaufland Česká republika v.o.s. (dále Kaufland), Penny Market s.r.o. (dále Penny Market), BILLA, spol. s r. o. (dále Billa), Tesco Stores ČR a.s. (dále Tesco), Globus ČR, k. s.
6
(dále Globus), SPAR Česká obchodní společnost s.r.o. (dále Spar5), COOP Centrum družstvo (dále Coop)6 a Hruška, spol. s r.o. (dále Hruška). Obchodní marže těchto řetězců celkem a jejich relativní podíl na tržbách, respektive na celkových výnosech, ukazuje následující tabulka. Tabulka 2 Obchodní marže řetězců s VTS v letech 2005–20137 v tis. Kč
tržby
obch. marže
obch. marže / tržby
výnosy
obch. marže / výnosy
obch. marže / tržby mimo Coop
181 763 193 387 celkem 29 923 227 16,46 % 15,47 % 17,32 % 528 484 2005 210 691 225 749 celkem 36 852 914 17,49 % 16,32 % 18,25 % 062 343 2006 233 936 251 547 celkem 42 416 052 18,13 % 16,86 % 18,87 % 701 824 2007 248 105 267 823 celkem 46 645 205 18,80 % 17,42 % 19,51 % 867 553 2008 258 940 277 510 celkem 48 742 934 18,82 % 17,56 % 19,47 % 915 493 2009 261 487 279 654 celkem 52 185 087 19,96 % 18,66 % 20,59 % 455 146 2010 269 859 289 976 celkem 53 444 153 19,80 % 18,43 % 20,40 % 677 547 2011 271 568 292 230 celkem 52 375 655 19,29 % 17,92 % 19,85 % 886 969 2012 269 008 289 487 celkem 52 769 982 19,62 % 18,23 % 20,21 % 325 757 2013 Zdroj: Účetní závěrky sledovaných společností z Oficiálního serveru českého (2016) a vlastní zpracování
obch. marže / výnosy mimo Coop 16,24 % 17,00 % 17,52 % 18,04 % 18,15 % 19,24 % 18,97 % 18,44 % 18,77 % soudnictví
Jak vidíme, procentuální zastoupení marže na tržbách se mezi lety 2005 až 2013 pohybuje u všech řetězců celkem v rozmezí 16,46 % v roce 2005 po 19,96 % v roce 2010. Maximální hodnoty 25,82 % dosáhla společnost Ahold v roce 2006 a minimální hodnoty 0,00 % Coop v roce 2011 (marže byla dokonce záporná). Procentuální zastoupení marže na výnosech se 5
Tato společnost přešla od 1. 1. 2014 pod společnost Ahold, nicméně níže analyzuji statistiky pouze do konce roku 2013, protože další data nejsou na oficiálních serverech dostupná pro všechny zkoumané subjekty. 6 Významnou tržní sílu by pravděpodobně dle výkladu ÚOHS v případě správního řízení měla také celá skupina Coop, do které patří 54 spotřebních družstev, 2 nákupní aliance (Coop Centrum a Coop Morava) a další právnické osoby (COOP 2013). Získat informace o výnosech, zisku a dalších ukazatelích pro všech 54 spotřebních družstev by však bylo časově náročné a pravděpodobně i zavádějící, protože jednotlivá spotřební družstva mohou mnoho výrobků nakupovat i sama, bez použití významné tržní síly celé skupiny. Z tohoto důvodu bylo do subjektů s VTS zařazeno pouze Coop Centrum, které samo splňuje podmínku čistého obratu nad 5 mld. Kč. 7 Pokud se účetní rok některé firmy nepřekrývá s rokem kalendářním, byla k danému kalendářnímu roku v tabulce přiřazena data z účetní závěrky tímto rokem začínající. Makro v roce 2013 navíc měnilo datum účetní závěrky, takže se zde objevují data pouze za 9 měsíců. Na relativních veličinách to ale nic podstatného nemění.
7
pak pohybuje od 15,47 % v roce 2005 po 18,66 % v roce 2010 s maximální hodnotou 24,93 % (Ahold 2006) a minimální hodnotou 0,00 % (Coop 2011). Vzhledem k tomu, že minimální výše marže u Coop je způsobena tím, že se jedná o nákupní centrálu, uvádím v tabulce rovněž hodnoty mimo Coop. Minimální hodnotu procentuálního zastoupení marže na tržbách (9,32 %), respektive výnosech (8,85 %), by pak dosáhlo Makro v roce 2005. Podíl marží obchodních společností s VTS na tržbách se v tomto případě pohybuje od 17,32 % v roce 2005 po 20,59 % v roce 2010. Podíl marží na výnosech pak dosahuje minima (16,24 %) v roce 2005 a maxima (19,24 %) v roce 2010. Celkově tedy lze říci, že relativní marže řetězců se pohybují v posledních letech kolem 20 % a nejvyšší z nich nedosahují 30 %. Zda jsou či nejsou tyto marže „spravedlivé“ je obtížné rozhodnout. Tyto marže musejí krýt náklady související s prodejem zboží (např. osobní náklady, skladování, mražení, osvětlení atd.), proto je mnohem lépe vypovídající kategorií pro porovnání rentabilita, která bude zmíněna nyní. 4 Rentabilita článků potravinářského řetězce Jak již bylo řečeno výše, podle výše cen či rozdělení přidané hodnoty v řetězci nelze určovat, zda se v dodavatelsko-odběratelském vztahu jedná či nejedná o cenu „spravedlivou“. Mnohem více ukazuje míra zisku, ani tuto však není možno brát absolutně. Dle ekonomické teorie je ekonomický zisk v dlouhém období roven nule, což zjednodušeně řečeno znamená, že zisky ekonomických subjektů (i po odečtu nákladů na investice) se v podobných odvětvích vyrovnávají na stejnou úroveň (Hořejší a kol. 2006: 247). Ta je pak závislá na rizikovosti daného odvětví. Není tedy možno říci, že každý článek řetězce by měl inkasovat stejné procento zisku, protože činnosti jednotlivých článků řetězce jsou odlišně rizikové. Nicméně porovnání ziskovosti je mnohem smysluplnější než porovnání procentních hodnot podílu na cenách, které jsou podstatně ovlivněny různou výší nákladů článků řetězce na zpracování, respektive prodej, daného zboží. V rizikovosti zemědělců, zpracovatelů potravin a obchodníků není takový rozdíl jako v nákladech souvisejících s daným zbožím. Nyní se tedy můžeme podívat na rentabilitu jednotlivých článků dodavatelského řetězce. Aby byly údaje srovnatelné, budu porovnávat rentabilitu výnosů, tedy procentuální část, kterou zisk zaujímá na celkových výnosech, případně veličiny, které se tomuto blíží. 4.1 Rentabilita zemědělců Pro zjištění rentability zemědělců budu vycházet ze Souhrnného zemědělského účtu sestavovaného Českým statistickým úřadem, a to ze semidefinitivních výsledků účtu výroby za rok 2014 v běžných cenách a z časové řady za léta 1998–2014 (ČSÚ 2015b). Podle něj činil za rok 2014 tzv. podnikatelský důchod, což je veličina, která se „…blíží … koncepci běžného zisku před rozdělením a zdaněním“ (ČSÚ 2015b) přibližně 23,3 mld. Kč. Produkce zemědělského odvětví navýšená o dotace na výrobu a výnosové úroky, což je možno považovat za obdobu výnosů, pak činila 170,1 mld. Kč (ČSÚ 2015b). Rentabilita výnosů, kterou z těchto dvou údajů můžeme vypočítat, tedy činí 13,67 %. Toto procento je (hlavně
8
v porovnání s níže uvedenými dodavateli a obchodem) poměrně dost vysoké. Je však nutné si uvědomit následující skutečnosti: Zaprvé, podnikatelský důchod se uvádí včetně příjmů z dotací. Bez dotací ve výši 34,2 mld. Kč8 by tato částka činila mínus 10,96 mld. Kč a relativní zisk by se změnil na relativní ztrátu mínus 6,44 %. Tento fakt nicméně není zásadní, protože dotace představují reálný příjem zemědělských podniků a do určité míry při vyhodnocování vstupu do odvětví a jeho případné ziskovosti je s nimi možno počítat. Důležitější ovšem je, že podnikatelský důchod v sobě zahrnuje odměnu za neplacenou práci, jejíž podíl je zde mnohem vyšší než v odvětví zpracovatelského průmyslu a obchodu. Zatímco management a jednotliví zaměstnanci výrobců potravin a maloobchodu jsou (kromě případů drobných podniků) placení a jejich platy jsou coby nákladová položka při výpočtu zisku odečteny, v zemědělství je mnohonásobně více samostatně hospodařících vlastníků či spoluvlastníků samostatných hospodářství, kteří jsou za svou práci odměňování až podílem z výše uvedeného podnikatelského důchodu. Pokud bychom podnikatelský důchod rozdělili mezi tyto osoby (s odhlédnutím od toho, že do podnikatelského důchodu patří také „…výnos z půdy patřící jednotkám a výnos z užití kapitálu“ (ČSÚ 2015b), který jistě není zanedbatelný), pak na jednu osobu připadá podnikatelský důchod ve výši 837 tis. Kč ročně, tedy přibližně 69,7 tis. Kč měsíčně. Skutečnost neplacené pracovní síly v zemědělství je tedy nutné brát v úvahu níže při porovnávání rentabilit.9 Dále je nutno uvést, že takovýchto výsledků dosahuje odvětví zemědělství až v posledních letech, kdy klíčovým byl vstup do EU v květnu roku 2004, a tím možnost získání dotací. Jak rovněž vidíme z tabulky uvedené níže, další zlom nastává v roce 2011, ve kterém se měsíční důchod na neplacenou osobu vyšplhal přes 50 tis. Kč. Další dva roky se tento údaj rovněž pohyboval okolo této částky a v roce 2014 se dokonce přiblížil k hranici 70 tis. Kč. Tabulka 3 Výsledky zemědělství za roky 1998-2014 výnosy 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005
112 087,7 101 274,6 106 845,2 115 964,9 109 610,8 101 562,8 123 600,0 122 497,1
zisk -4 332,6 -8 080,7 -1 183,7 3 056,4 -2 643,1 -2 502,0 8 547,8 7 050,8
rentabilit a
zisk bez dotací
-3,87 % -7,98 % -1,11 % 2,64 % -2,41 % -2,46 % 6,92 % 5,76 %
-12 099,7 -17 095,4 -10 550,5 -10 529,0 -12 094,8 -13 571,6 -880,4 -13 414,7
8
rentabilita neplacen bez dotací é osoby -10,79% -16,88% -9,87% -9,08% -11,03% -13,36% -0,71% -10,95%
38,4 33,4 25,1 24,8 24,4 23,6 24,4 25,1
měsíční důchod na osobu -9 402 -20 161 -3 930 10 270 -9 027 -8 835 29 193 23 409
Z důvodu srovnatelnosti jsou uvedeny pouze ty dotace, které lze vyčíst přímo ze Souhrnného zemědělského účtu, jsou tedy vynechány dotace na výrobky (kromě tzv. ostatních dotací na výrobky, které jsou uvedeny v účtu tvorby důchodů a které zaujímají podstatnou část dotací); opomenuté dotace však tvoří z celkového objemu dotací pouze několik málo procent a na níže uvedenou interpretaci dat nemají podstatný vliv. 9 Tato interpretace dat byla konzultována na ČSÚ (2012b).
9
124 032,7 2006 141 488,5 2007 145 962,7 2008 126 883,8 2009 129 947,0 2010 146 846,6 2011 151 944,6 2012 156 197,9 2013 170 142,4 2014 Zdroj: ČSÚ (2015b)
6 834,8 10 009,0 10 142,7 2 840,1 7 645,1 17 389,1 16 328,7 16 155,7 23 259,5
5,51 % 7,07 % 6,95 % 2,24 % 5,88 % 11,84 % 10,75 % 10,34 % 13,67 %
-15 458,9 -11 814,2 -16 799,0 -28 058,9 -21 552,6 -13 183,4 -15 270,8 -12 736,2 -10 964,4
-12,46% -8,35% -11,51% -22,11% -16,59% -8,98% -10,05% -8,15% -6,44%
27,2 29,2 27,8 26,4 26,2 26,0 25,8 27,9 27,8
20 940 28 565 30 404 8 965 24 316 55 734 52 741 48 255 69 723
4.2 Rentabilita potravinářského průmyslu Nyní již můžeme přistoupit k ziskovosti potravinářského průmyslu. Dle výsledků Českého statistického úřadu (ČSÚ 2015c) je zisk v oblasti výroby potravinářských výrobků (NACE 10) a výroby nápojů (NACE 11) následující: Tabulka 4 Výnosy, zisk po zdanění a rentabilita ve výrobě potravinářských výrobků a 2005–2013 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 Zisk po zdanění 6 267 5 398 7 006 5 445 7 953 8 581 7 541 6 835 NACE 10 (v mil. Kč) Zisk po zdanění 6 582 6 387 7 978 5 353 6 139 4 231 4 627 3 720 NACE 11 (v mil. Kč) Výnosy 313 310 332 335 317 296 306 318 NACE 10 456 857 485 099 208 705 015 952 (v mil. Kč) Výnosy 65 817 66 582 77 269 79 709 75 073 68 904 67 487 68 072 NACE 11 (v mil. Kč) Zisk celkem 12 849 11 785 14 984 10 798 14 092 12 812 12 168 10 555 (v mil. Kč) Výnosy 379 377 409 414 392 365 373 387 celkem 273 439 754 808 281 609 502 024 (v mil. Kč) Rentabilita 2,00% 1,74% 2,11% 1,62% 2,51% 2,89% 2,46% 2,14% výnosů NACE 10 Rentabilita 10,00 10,32 9,59% 6,72% 8,18% 6,14% 6,86% 5,46% výnosů % % NACE 11 Rentabilita výnosů 3,39% 3,12% 3,66% 2,60% 3,59% 3,50% 3,26% 2,73% celkem Zdroj: ČSÚ (2015c) a vlastní zpracování 10
nápojů 2013 8 041
3 733
317 192 69 431 11 774 386 623 2,54%
5,38%
3,05%
Jak vidíme, dosáhl celkový zisk potravinářského průmyslu v roce 2013 částky 11,8 mld. Kč. Výnosy za sledované období byly 386,6 mld. Kč, rentabilita výnosů za rok 2013 tedy dosáhla 3,05 %. V rozmezí let 2005 až 2013 se rentabilita výnosů pohybovala od 2,60 % v roce 2008 až po 3,66 % dosažené v roce 2007. Dlouhodobě vyšší rentability dosahuje výroba nápojů (maximum za sledované období dosaženo v roce 2007 ve výši 10,32 %), zatímco rentabilita ve výrobě potravinářských výrobků se pohybuje v rozmezí 1,62 % v roce 2008 po maximální hodnotu 2,89 % v roce 2010. 4.3 Rentabilita obchodních řetězců Co se týče zisku obchodníků, budeme stejně jako výše u obchodní marže sledovat především ty obchodní řetězce, které mají významnou tržní sílu. Následující tabulka ukazuje jejich celkový hospodářský výsledek před i po zdanění a dále rentabilitu výnosů, kde při výpočtu budeme sledovat zisk před a po zdanění. Tabulka 5 Vybrané ukazatele ziskovosti obchodních řetězců s VTS 2005–2013.
v tis. Kč
výnosy
HV před zdaněním
193 387 celkem 2 418 640 484 2005 225 749 celkem 2 421 926 343 2006 251 547 celkem 5 236 671 824 2007 267 823 celkem 6 025 892 553 2008 277 510 celkem 2 513 958 493 2009 279 654 celkem 5 201 451 146 2010 289 976 celkem 6 043 364 547 2011 292 230 celkem 3 963 874 969 2012 289 487 celkem 284 295 757 2013 Zdroj: Účetní závěrky sledovaných (2016) a vlastní zpracování
HV po zdanění
relativní relativní relativní zisk zisk relativní zisk po před před zisk po zdanění zdanění zdanění zdanění mimo m mimo m Coop Coop
1 515 486
1,25 %
0,78 %
1,31 %
0,82 %
1 617 818
1,07 %
0,72 %
1,11 %
0,74 %
3 930 862
2,08 %
1,56 %
2,16 %
1,62 %
5 273 596
2,25 %
1,97 %
2,33 %
2,04 %
2 093 149
0,91 %
0,75 %
0,93 %
0,78 %
4 503 498
1,86 %
1,61 %
1,92 %
1,66 %
5 249 653
2,08 %
1,81 %
2,14 %
1,86 %
3 565 691
1,36 %
1,22 %
1,39 %
1,26 %
644 862
0,10 %
0,22 %
0,10 %
0,23 %
společností z Oficiálního serveru českého soudnictví
Jak vidíme, rentabilita výnosů (po zdanění zisku) se u obchodních řetězců s významnou tržní silou pohybuje v rozmezí 0,22 % v roce 2013 až po maximální rentabilitu 1,97 % v roce 2008. 11
Co se týče jednotlivých řetězců, nejvyšší rentabilitu za sledované období zaznamenal Lidl v roce 2012 (6,07 %), nejvyšší ztrátu pak Tesco v roce 2013 (– 9,44 %). Tato vysoká ztráta společnosti Tesco (téměř 4 mld.) také velice významně ovlivnila celkový výsledek roku 2013. Jak bylo vidět výše, tato ztráta se ale marže nedotkla, vyplývá totiž z neobvykle vysoké nákladové položky „změna rezerv“. Tato ztráta je tak vysoká, že záporná (odložená) daň Tesca způsobila, že hospodářský výsledek všech řetězců s VTS po zdanění je vyšší, než před zdaněním. Na celkové výrazné snížení rentability všech českých řetězců s VTS v roce 2013 však nelze usuzovat. Ostatní řetězce (s výjimkou Sparu) zůstávají ziskové a relativní zisk by byl bez společnosti Tesco 1,86 %. Pro úplnost jsem ještě stejně jako výše vynechala v dalším výpočtu hodnoty za obchodní centrálu Coop, a získala jsem o něco vyšší hodnoty. K zásadní změně však nedošlo. Pro přehledné srovnání s výrobci potravinářských výrobků byla vytvořena ještě následující tabulka: Tabulka 6 Porovnání rentability výnosů (po zdanění zisku) u obchodních řetězců a výrobců potravin 2005–2013 v procentech 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 0,78 0,72 1,56 1,97 0,75 1,61 1,81 1,22 0,22 obchodní řetězce s VTS výrobci potravinářských 3,39 3,12 3,66 2,60 3,59 3,50 3,26 2,73 3,05 výrobků a nápojů Zdroj: Oficiální server českého soudnictví (2016), ČSÚ (2015c) a vlastní zpracování
Jak vidíme, rentabilita je dlouhodobě vyšší u výrobců potravinářských výrobků a nápojů (a bylo by tomu tak kromě roku 2008 i v případě, že bychom uvažovali pouze potravinářské výrobky bez nápojů a řetězce s VTS bez Coop). Obchodní řetězce mohou tuto nižší ziskovost kompenzovat větším objemem tržeb, a dojít tak k poměrně vysokým ziskům v absolutním vyjádření. Jak ale vidíme výše, mohou utrpět i ztrátu. Stejně tak mezi výrobci potravin a nápojů jistě nalezneme mnohé s daleko vyšší ziskovostí a naopak ty, jejichž ziskovost se pohybuje kolem nuly, případně jsou ve ztrátě. (Se ziskovostí zemědělců, která je v posledních letech mnohonásobně vyšší, nemá příliš smysl tyto údaje porovnávat z důvodu existence neplacené pracovní síly v zemědělství, jak již bylo uvedeno výše.) Ani zde ovšem není možno říci, že ty subjekty, které jsou dlouhodobě ziskovější, nasazují „nespravedlivé“ ceny. Míra zisku může samozřejmě souviset s „nekalými“ praktikami – v kterékoliv části řetězce a nejen vůči obchodním partnerům, ale i vůči spotřebitelům, zaměstnancům atd., ale může také znamenat pouze lepší využití podnikatelské příležitosti, vyšší efektivitu práce či vhodnější reakci na změny v ekonomice10. Pro úplnost a možnost srovnání ještě dodejme dvě tabulky, které ukáží rentabilitu výnosů za celé odvětví maloobchodu. První ukazuje rentabilitu výnosů za období 2000–2005, kdy se 10
Jsou samozřejmě i další faktory, které ovlivňují ziskovost, například optimalizace daňové zátěže u nadnárodních podniků a mnohé další.
12
sledovala ještě za OKEČ 52, tedy za Maloobchod kromě motorových vozidel včetně oprav výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost. Druhá tabulka znázorňuje rentabilitu výnosů za období 2005–2013 za NACE 47, tedy za maloobchod kromě motorových vozidel.11 Tabulka 7 Rentabilita výnosů a tržeb OKEČ 52 2000–2005 2000 2001 2002 550 764 595 271 648 258 Výnosy v mil. Kč 529 095 569 185 621 870 Tržby v mil. Kč HV po zdanění 7 952 10 511 13 572 v mil. Kč 1,44% 1,77% 2,09% Rentabilita výnosů 1,50% 1,85% 2,18% Rentabilita tržeb Zdroj: ČSÚ (2012c)
2003 685 965 667 196
2004 704 861 683 815
2005 741 501 714 914
15 078 2,20% 2,26%
15 376 2,18% 2,25%
14 679 1,98% 2,05%
Tabulka 8 Rentabilita výnosů a tržeb NACE 47 2005–2013 Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 805 863 926 1 018 924 919 945 953 947 Výnosy 675 589 717 939 030 622 382 914 638 v mil. Kč 777 834 903 898 897 922 932 926 Tržby 982 663 922 196 232 062 126 962 166 671 v mil. Kč HV po 14 775 19 123 25 432 29 762 21 551 21 057 20 667 19 860 13 695 zdanění v mil. Kč Rentabil ita 1,83% 2,21% 2,74% 2,92% 2,33% 2,29% 2,19% 2,08% 1,45% výnosů Rentabil 3,03% 2,40% 2,35% 2,24% 2,13% 1,48% ita tržeb 1,90% 2,29% 2,82% Zdroj: ČSÚ (2015d) V tomto případě je rentabilita výnosů o něco vyšší než pouze u subjektů s významnou tržní silou. Lze to zdůvodnit jednak zahrnutím prodeje pohonných hmot, resp. oprav spotřebního zboží, v NACE 47, resp. OKEČ 52, ale také tím, že celé maloobchodní odvětví zahrnuje také mnoho menších subjektů, které potřebují vyšší rentabilitu výnosů než velkoformátoví maloobchodníci k tomu, aby dosáhly uspokojivé absolutní výše zisku. Stále je však rentabilita výnosů nižší, než u odvětví výroby potravinářských výrobků a nápojů. 5 Ziskovost jednotlivých komodit Na závěr bych ještě dodala, že nejlepší by byla možnost sledovat ziskovost jednotlivých produktů pro každý článek dodavatelského řetězce. Tak bychom mohli zjistit, zda je zemědělec či producent potravin skutečně znevýhodněn oproti následujícímu článku řetězce, 11
V roce 2008 se přešlo na novou klasifikaci NACE a data z tabulky 13 byla zpětně přepočtena, proto se údaje za rok 2005 v první a druhé tabulce liší. OKEČ 52 totiž mimo jiné zahrnoval i opravy spotřebního zboží, avšak nezahrnoval prodej pohonných hmot, které jsou v NACE 47 obsaženy.
13
který jej nutí prodávat mu zboží za cenu nižší, než jsou skutečné náklady na jeho výrobu 12, a také jak se zisk dělí mezi tyto články řetězce. Problém je však v rozpočtení fixních nákladů jednotlivým produktům, a to na všech třech úrovních dodavatelského řetězce. Zjišťovat taková data je prakticky nemožné, protože mnoho dodavatelů (z řad zemědělců i producentů potravin, zejména to platí pro menší subjekty) ani takové výpočty ke zjištění skutečných nákladů na jednotlivé produkty neprovádí, resp. neumí provádět. Zavedení jednotné metodiky přepočtu prakticky není možné, protože procesy probíhající na jednotlivých úrovních dodavatelského řetězce jsou výrazně odlišné a rozpočítávání fixních nákladů by do porovnání vneslo podstatné nepřesnosti. Navíc je otázkou, zda lze zvlášť posuzovat například ziskovost mléka a masa z dojných krav. Oba tyto produkty jsou odkupovány jiným odběratelem – mlékárnou či jatkami – takže by měly být posuzovány každý zvlášť, na druhé straně spolu neoddělitelně souvisí a úroveň jejich ziskovosti se může vzájemně kompenzovat. Proto ani v případě získání takovýchto dat by porovnání rentability jednotlivých produktů nemuselo být zcela vypovídající. Dalším problémem, který již byl zmíněn výše, je obchodní tajemství a s ním související neposkytování dat. O "morálnosti" jednotlivých cen pak již je možno rozhodovat pouze v jednotlivých správních či soudních řízeních, kde je nutno tyto informace poskytnout, výsledky z nich však nebývají zveřejňovány. Závěr Celkově lze říci, že posoudit „spravedlnost“ rozdělení cen v dodavatelsko-odběratelském řetězci je velice obtížné. Spravedlnost je pojem subjektivní a „spravedlivá“ cena může pro každého účastníka znamenat něco jiného. I pokud přijmeme předpoklad potřeby „spravedlnosti“ v rozdělení cen mezi dodavatele a odběratele, je nutné pečlivě zvažovat, jaké ukazatele pro porovnávání použít. Srovnávání absolutní výše cen, marží, podílů na cenách či přidaných hodnot se jeví jako problematické, protože v nárůstu ceny mezi jednotlivými články řetězce by se měly poměrně zrcadlit náklady, které s konkrétním artiklem daný článek řetězce musí vynaložit. Posoudit, které náklady ještě jsou efektivní a které nikoliv, je rovněž velice složité, a proto je vhodnější porovnávat ziskovost jednotlivých subjektů či odvětví. Co se týče dodavatelů a zemědělců, o příliš nízkých dosahovaných cenách způsobených malou vyjednávací silou můžeme hovořit v případech nesdružených drobných producentů z řad potravinářů, ale i zemědělců, kteří však často nejednají přímo s maloobchodníky, ale spíše s předešlými články řetězce. Otázkou tedy zůstává, zda problematika „nespravedlivého“ rozdělení cen by měla být diskutována jako „nekalá“ praktika maloobchodu, nebo spíše odběratelů obecně, mezi které můžeme řadit i ty zpracovatele potravin, kteří marže nejvíce kritizují.
12
Zde je znovu nutno předpokládat, že výroba probíhá efektivně. Jinak by tlak odběratele na dodavatele mohl být také tržním mechanismem, který výrobce či zemědělce přinutí k vyšší efektivitě práce.
14
Jak již bylo řečeno výše, odpověď by poskytlo rozklíčování jednotlivých cen konkrétních výrobků v průběhu potravinářského řetězce, což je však velice složitý úkol, ke kterému pravděpodobně nebude nalezena vůle na všech stupních řetězce. Navíc, i pokud by se podařilo výši cen identifikovat, je otázka, jak vysoká cena je pro který článek a danou komoditu či odvětví „spravedlivá“, protože spravedlivé rozdělení rozhodně neznamená rovné rozdělení, ale musí zrcadlit specifika daného článku, aby pokryla výše zmíněné variabilní a fixní náklady a umožnila dosáhnout zisk. Co se týče srovnání postavení článků řetězce na základě agregovaných dat, pak rentabilita je v poslední době nejvyšší u primárních producentů (od vstupu do EU překračuje s výjimkou roku 2009 pětiprocentní hranici), je to však způsobeno velkým podílem neplacené síly v odvětví,13 a proto není vhodné ji srovnávat s rentabilitou dalších článků. Zpracovatelé potravin dosahovali v posledních letech rentabilitu v rozmezí zhruba od 2,5 % do 3,5 %, zatímco maloobchodníci s významnou tržní silou od 0,2 % od 2 %. Z těchto údajů tedy nelze vyvodit, že by postavení dodavatelů maloobchodu jako celku bylo znevýhodněno, bezesporu však existují jednotlivé podniky z odvětví zemědělství či zpracování potravin, které operují na hranici rentability. Ing. Veronika Mokrejšová, Ph.D., Ing. Alexandr Asmalovskij ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------Literatura COOP (2013): Skupina Coop. [online]. Coop [cit. 2013-01-01] Dostupné z
. ČSÚ (2012a): Statistická zjišťování ČSÚ [online]. ČSÚ [cit. 2012-12-05] Dostupné z . ČSÚ (2012b): Emailová komunikace s Ing. Hanou Gregorovou z ČSÚ ze dnů 10. – 12. 12. 2012. ČSÚ (2012c): Hlavní tendence vývoje obchodu, ubytování a stravování od roku 2000. 5 Maloobchod kromě motorových vozidel; opravy výrobků pro osobní potřebu a převážně pro domácnost (OKEČ 52) [online]. ČSÚ [cit. 2012-12-13] Dostupné z . ČSÚ (2015a): Indexy cen zemědělských výrobců, průmyslových výrobců a indexy spotřebitelských cen potravinářského zboží listopad 2053 [online]. ČSÚ [cit. 2016-01-20] Dostupné z < https://www.czso.cz/csu/czso/indexy-cen-zemedelskych-vyrobcuprumyslovych-vyrobcu-a-indexy-spotrebitelskych-cen-potravinarskeho-zbozi-listopad-2015 >.
13
A také evropskými dotacemi.
15
ČSÚ (2015b): Souhrnný zemědělský účet - definitivní výsledky za rok 2013 a semidefinitivní výsledky - roku 2014 [online]. ČSÚ [cit. 2016-01-10] Dostupné z < https://www.czso.cz/csu/czso/souhrnny-zemedelsky-ucet-definitivni-vysledky-za-rok-2013-asemidefinitivni-vysledky-roku-2014>. ČSÚ (2015c): Ekonomické výsledky průmyslu ČR 2013. [online]. ČSÚ [cit. 2016-01-10] Dostupné z < https://www.czso.cz/csu/czso/ekonomicke-vysledky-prumyslu-cr-2013>. ČSÚ (2015d): Obchod, pohostinství, ubytování - časové řady - Vybrané finanční ukazatele roční - Klasifikace NACE Rev. 2 (CZ-NACE). [online]. ČSÚ [cit. 2016-01-10] Dostupné z < https://www.czso.cz/csu/czso/1-malavfucr_b>. EVROPSKÁ KOMISE (2009a): Competition in the food supply chain. Commission staff working document, COM(2009)591, Brussels: Commssion of the European Communitites. EVROPSKÁ KOMISE (2009b): Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě. Sdělení Komise. KOM(2009)591 v konečném znění. Brusel: Komise Evropských společenství. EVROPSKÁ KOMISE (2010a): Dohled nad obchodním a distribučním trhem „Na cestě k efektivnějšímu a spravedlivějšímu vnitřnímu obchodnímu a distribučnímu trhu do roku 2020“. Zpráva Komise, KOM(2010)355 v konečném znění. Brusel: Komise Evropských společenství. EVROPSKÁ KOMISE (2010b): O maloobchodních službách na vnitřním trhu. Průvodní dokument ke zprávě o sledování maloobchodního trhu: „Na cestě k efektivnějším a spravedlivějším maloobchodním službám na vnitřním trhu do roku 2020”, SEK(2010)807 v konečném znění. Brusel: Komise Evropských společenství. EVROPSKÁ KOMISE (2013): Zelená kniha o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravinového a nepotravinového zboží. KOM(2013) 37 v konečném znění. Brusel: Komise Evropských společenství. HOŘEJŠÍ, B., SOUKUPOVÁ, J., MACÁKOVÁ, L., SOUKUP, J. (2006): Mikroekonomie. 4. rozšířené vydání. Praha: Management press, 2006. ISBN: 80-7261-150-X. MOKREJŠOVÁ, V. (2013): Regulace dodavatelsko-odběratelských vztahů v potravinářském řetězci. Disertační práce. Praha, 2013. Vedoucí práce Dana Zadražilová. OFICIÁLNÍ SERVER ČESKÉHO SOUDNICTVÍ (2016). Výroční zprávy obchodních řetězců s významnou tržní silou za léta 2005–2013. [online]. Justice.cz [cit. 2016-01-20] Dostupné z . Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví ze dne 6. listopadu 2002. Zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví.
16
Zákon č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů a jejím zneužití. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Price Distribution in Supplier-Retailer Food Chain Abstract: This paper deals with pricing within the food chain. It focuses on the prices, which farmers, producers and retailers receive for growing, producing and selling food. It reflects on the term “just prices” and especially “just margins”, and tries to find a better measure to compare the positions of the food chain members. Statistic data from reliable sources are used, to show that the average margin of Czech retailers with significant market power was lower than 20 per cent between 2005 and 2011. The paper then focuses on the profitability of farmers, producers and retailers, realising that retailers have lower profitability than food producers. However, the problem still remains, that there are individual cases where the farmer or the producer (especially the small ones) do not get “just price”, but it is difficult to decide about that (lacking data due to business secret and the problem of definition of “justice”). Key words: just prices, food chain, significant market power, profitability JEL: L81
17
