MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií
Formování cen v rámci komoditní vertikály vína Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
Ing. Vojtěch Tamáš, Ph. D.
Kristýna Lubalová
Brno 2014
Abstrakt LUBALOVÁ, K., Formování cen v rámci komoditní vertikály vína. Mendelova univerzita v Brně, 2014. Bakalářská práce. Bakalářská práce se zabývá formováním cen v komoditní vertikále vinná réva – víno. Hlavním cílem této práce je zhodnotit vývoj a definovat nejzásadnější faktory determinující formování cen v komoditní vertikále vinná réva – víno. Výzkum je zaměřen na období od roku 2004 do současnosti. V první části je charakterizován trh, agrární trh a jeho specifika, agrobyznys, dále je popsána politika v rámci formování cen ve vinařských podnicích. V druhé části je nastíněn vývoj vinařství a vinohradnictví v ČR, je analyzován vývoj jednotlivých cenových hladin v produkci vína na území ČR (pouze místní trh), který je následně srovnán s vybraným vinařským podnikem. Klíčová slova: Agrobyznys, cena průmyslových výrobců, cena spotřebitelská, cena zemědělských výrobců, komoditní vertikála, nabídka, poptávka, trh, vinné hrozny, víno
Abstract LUBALOVA,
K.,
Price
formation
within
the
wine
commodity
chain.
Mendel University in Brno, 2014. Bachelor thesis. This bachelor thesis deals with the price formation in the commodity chain – grapevine – wine. The main aim of this thesis is to assess the development and define the most fundamental factors which determine the price formation in the commodity chain grapevine – wine. The research is focused on the period from 2004 up to now. In the first part, there is characteristics of a market, an agricultural market and its particularities, agribusiness, and afterwards the policy within the price formation in winery businesses is described. In the second part the development of wine-making and viniculture is outlined, then the development of particular price levels in wine production in the Czech republic area (only the local market) is analysed, and the development is then compared to a chosen agricultural business.
Key words: Agribusiness, agricultural producers price, commodity chain, consumer price, demand, industrial producers price, market, supply, wine, wine grapes
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem práci:
Formování cen v rámci komoditní vertikály vína vypracovala samostatně a veškeré použité prameny a informace uvádím v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědoma, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše.
V Brně dne:
…………………………………………………….. podpis
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Ing. Vojtěchu Tamášovi, Ph.D. za odborné vedení práce a za podporu a trpělivost při jejím vytváření, vinařství Baloun za ochotu poskytnout informace a také Ing. Vlastimilu Lubalovi za pomocnou ruku při konzultacích a podporu.
OBSAH Obsah ............................................................................................................................... 6 1.
Úvod......................................................................................................................... 8
2.
Cíl a metodika práce ................................................................................................ 9
3.
Literární rešerše ..................................................................................................... 11 3.1
Pojetí trhu v současném agrobyznysu.............................................................. 11
3.1.1
Obecná charakteristika trhu a tržní struktury ......................................... 11
3.1.2
Agrární trh a jeho specifika .................................................................... 13
3.1.3
Současné typy a interakce agrárních trhů ............................................... 14
3.2
Agrobyznys ...................................................................................................... 17
3.2.1 3.3
Komoditní vertikály a integrace v zemědělství ............................................... 20
3.3.1
Nabídkově a poptávkově orientovaný model zemědělství ..................... 20
3.3.2
Specializace a integrace v zemědělství .................................................. 21
3.4
4.
Faktory ovlivňující vývoj odvětví .......................................................... 18
Vinařství a vinohradnictví v ČR ...................................................................... 22
3.4.1
Přístupy k ošetřování vinic ..................................................................... 23
3.4.2
Komoditní vertikála vinná réva - víno ................................................... 24
3.4.3
Metody stanovení ceny ve vinařských podnicích .................................. 25
3.4.4
Charakteristika jednotlivých druhů a typů vín ....................................... 28
Vlastní práce .......................................................................................................... 31 4.1
Vývoj nabídky a poptávky po komoditách vertikály vinná réva – víno .......... 31
4.1.1
Nabídka a poptávka ve světě .................................................................. 31
4.1.2
Územní dělení vinic ČR ......................................................................... 33
4.1.3
Druhové a odrůdové dělení vinic v České republice.............................. 36
4.1.4
Vývoj viničních ploch a sklizní na území ČR ........................................ 37
4.1.5
Bilance výroby a spotřeby vína v ČR..................................................... 41
4.2
Vývoj cen v komoditní vertikále vinná réva – vinné hrozny v ČR ................. 42
4.2.1
Ceny zemědělských výrobců (CZV) ...................................................... 42
4.2.2
Ceny průmyslových výrobců (CPV) ...................................................... 45
4.2.3
Spotřebitelské ceny (SC) ........................................................................ 50
4.3
Komparace cenových hladin............................................................................ 51
4.4
Srovnání s vybraným podnikem ...................................................................... 54
5.
4.4.1
Vinařství Baloun, s. r. o.......................................................................... 54
4.4.2
Ceny zemědělských výrobců .................................................................. 55
4.4.3
Ceny průmyslových výrobců ................................................................. 56
Závěr ...................................................................................................................... 59
Seznam použité literatury .............................................................................................. 62 Seznam internetových zdrojů......................................................................................... 64 Seznam grafů ................................................................................................................. 68 Seznam obrázků ............................................................................................................. 69 Seznam tabulek .............................................................................................................. 70 Seznam příloh ................................................................................................................ 71 Přílohy ............................................................................................................................ 72 1.
Emailová korespondence - SZIF, doručeno 2. 4. 2014.................................... 72
2.
Vysvětlivky termínů ........................................................................................ 72
3.
Použité zkratky ................................................................................................ 74
4.
Seznam a základní charakteristiky tradičních odrůd ČR ................................. 75
1.
ÚVOD
Starobylost vinné révy vyplývá již bible, knihy Genesis, kdy Noe se svou rodinou po vysušení Země začal vysazovat vinice v oblasti blízké dnešní Gruzii. Odtud pravděpodobně pochází i označení víno, tedy „gvino“. Vědecky je toto tvrzení o starobylosti podloženo důkazem, že již v mladší době kamenné člověk sbíral plody plané révy a šťávu z těchto bobulí nechával zkvasit. Archeologické nálezy svědčí o tom, že se víno pěstovalo, vyrábělo a pilo na území Íránu, Afganistánu a zřejmě i východní Číně v době již před sedmi tisíci lety. V období kolem roku 3500 př. n. l. bylo vinařství v rozkvětu v Asýrii, Babylonii a Egyptě. Dle hieroglyfických památek faraonové pěstovali kolem osmi odrůd, víno v amforách dokonce doprovázelo zemřelé v posmrtném životě. Ve starém Řecku a Krétě již můžeme hovořit o vyspělém vinařství, odkud se tradice rozšířila do Středomoří, do Španělska a také do oblasti Černého moře. Féničané zakládali vinice v severní Africe, Galové v jižní Francii a díky dědictví Římanů se dostalo vinařství a vinohradnictví také na naše území. V našich zeměpisných podmínkách, zejména na jižní Moravě, je v dnešní době pěstování vinné révy a pití vína spjato se životním stylem a kulturou místních obyvatel. Vinohradnictví a vinařství je tu pro mnohé občany nejen způsobem obživy či přivýdělku, ale jedná se zejména o součást kulturního dědictví. Lidé se zajímají o původ a kvalitu vína, což se častokrát stává předmětem diskuzí na nejrůznějších úrovních. Je pořádána řada akcí spjatá s vínem, za mnohé je možno jmenovat obecní či oblastní košty a ochutnávky, svěcení vína, sommelierské soutěže, soutěže Miss Víno, putování za burčákem, otevřené sklepy, vinařské stezky a v neposlední řadě krojované hody. Téma této bakalářské práce bylo zvoleno právě díky významnosti fenoménů víno, vinařství a vinohradnictví na jižní Moravě a potažmo v celé České republice. Práce si dává za úkol zhodnotit a definovat hlavní faktory, které mají vliv na ceny v komoditní vertikále vinná réva – víno a to v období od roku 2004 do současnosti.
8
2.
CÍL A METODIKA PRÁCE
Cílem této práce je zhodnotit vývoj a definovat hlavní faktory determinující formování cen v komoditní vertikále vinná réva – víno. Výzkum je zaměřen na období od roku 2004 do současnosti. Pro naplnění hlavního cíle práce byly stanoveny následující dílčí cíle: 1. V rámci literárního přehledu vysvětlit fungování trhu, specifika agrárního trhu a možnosti interakce zemědělských podniků 2. Vymezit stanovení ceny ve vinařských podnicích a jejich cenovou politiku 3. Charakterizovat vinařství a vinohradnictví obecně 4. Popsat vývoj nabídky a poptávky po produktech komoditní vertikály vinná réva – víno 5. Vymezit základní cenové hladiny 6. V rámci řešení analyzovat a vyhodnotit vývoj cenových hladin zmíněné komoditní vertikály a výsledky analýzy porovnat s vybraným zemědělským podnikem Z metodického hlediska je práce řešena následujícím způsobem: 1. Byla zpracována rešerše literatury o agrárním trhu, jeho specificích a typech. Dalším tématem byly zvláštností spojené s trhem vína a tvorbou cen ve vinařských podnicích. 2. Byla charakterizována komoditní vertikála víno v ČR a její cenové hladiny, a rovněž byl zhodnocen vývoj těchto cen. 3. Výsledná analýza byla porovnána s vybraným vinařským podnikem. Byly popsány a vyhodnoceny rozdíly mezi podnikem a celým hospodářstvím ČR. 4. V Diskusi byly formulovány výsledky této analýzy.
9
Faktografickou základnou pro zpracování teoretické části se staly zejména práce Věry Bečvářové, Viléma Krause a jeho kolektivu a byly využity rovněž články z odborného časopisu Vinařský obzor. V neposlední řadě je třeba zmínit zákon č. 321/2004 o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství). Informace pro analytickou část pocházejí zejména z webových stránek Českého statistického úřadu, v případě nedostupnosti dat přímo ze stránek zmíněného úřadu z korespondence s ním, dále ze Situačních a výhledových zpráv Réva vinná a víno, kterou každoročně vydává Ministerstvo zemědělství ČR a rovněž Zprávy o trhu vína a vinných hroznů, které zpracovává a pro každý měsíc poskytuje Státní zemědělský intervenční fond. V analytické části práce byly kombinovány metody analýzy časových řad, jejich komparace a následná deskripce.
10
3.
LITERÁRNÍ REŠERŠE
3.1
Pojetí trhu v současném agrobyznysu
Kromě jiných dělení lze určovat trhy podle stupně agregace, a to na trhy dílčí, jako jsou trhy určitých komodit. Trh veškerého zboží je pak trhem agregátním (Macáková, 2003).
3.1.1
Obecná charakteristika trhu a tržní struktury
Jak uvádí Macáková (2003), je zřejmé, že v rámci výroby je nutná dělba práce a na určitém jejím stupni je třeba zprostředkovat směnu výsledných produktů, neboť jen zřídka je výrobek spotřebováván výrobcem. „Trh je skupina kupujících a prodávajících určitého zboží nebo služby. Skupina kupujících udává poptávku po statku a skupina prodávajících udává nabídku daného statku“ (Mankiw, 1998). Na trzích rozlišujeme tři základní subjekty trhu a to domácnosti, neboli spotřebitele, dále firmy a stát (Macáková, 2003). Nabídka (Supply, S) je závislostí mezi cenou (p) a množstvím (q) nabízeného produktu. Vztah mezi těmito dvěma proměnnými vyjadřuje nabídková křivka. Její tvar je rostoucí a příčinou tohoto trendu je zákon klesajících výnosů. Poptávka (Demand, D) je rovněž dána vztahem mezi dvěma proměnnými. Jedná se o poptávané množství (q) a cenu (p). Křivka poptávky je klesající, neboť s rostoucí cenou poptávané množství klesá. Podle Macákové (2003) se trh dostává do rovnováhy v momentě, kdy se nabídka rovná poptávce. Cena v rovnovážném trhu se nazývá rovnovážná cena. Tento vztah je však velmi vzácný. Cena při aktuální nabídce a poptávce je tržní cenou. Cenu rovněž můžeme chápat jako tržní informaci o vzácnosti statku na daném trhu, která by měla odpovídat meznímu užitku. Bod E, který je v následujícím obrázku č. 1 průsečíkem nabídky a poptávky, znázorňuje stav tržní rovnováhy (Equilibrium). Kolmice k osám z tohoto bodu určují výši optimální ceny a množství.
11
Obrázek 1 Tržní rovnováha Zdroj: miraslebl (2012)
Na trzích probíhají střetnutí různých tržních subjektů, což je nazýváno tržní konkurencí. Ke konkurenci dochází jak na straně nabídky, tak na straně poptávky. Na straně nabídky dochází ke dvěma typům konkurence. Pokud dochází ke konkurenčnímu boji prostřednictvím cen, či jinými metodami, jedná se o cenovou a necenovou konkurenci. Ke konkurenci dokonalé a nedokonalé dochází prostřednictvím podmínek na trhu. Při dokonalé konkurenci mají všichni účastníci na trhu rovné podmínky, jedná se tedy o jakýsi zjednodušující model, dalším zjednodušujícím modelem je monopol (Macáková, 2003). Modely trhu představuje tabulka č. 1. Jednotlivé typy tržních struktur se liší počtem firem na trhu, charakteristikou nabízeného produktu, dále tím, jaký vliv mají firmy na cenu a také to, jak je problematický vstup na trh.
12
Tabulka 1 Typy tržních struktur
Typ
Počet firem
Nedokonalá konkurence
Dokonalá konkurence
Oligopol
Monopolistická konkurence Monopol
Charakteristika produktu
Vliv firmy na cenu
Vstup do odvětví
Stejnorodý
Žádný
Volný
V různé míře diferencovaný
Částečný
Volný
Diferencovaný
Částečný
Volný
Specifický
Silný
Uzavřený
Velký počet malých firem Malý počet firem s výrazným tržním podílem Velký počet malých firem Jedna
Zdroj: Jurečka a kol. (2010, s. 170)
3.1.2
Agrární trh a jeho specifika
„Agrární trh v širším pojetí představuje směnu výrobků prostřednictvím koupě a prodeje, jejich dopravy, skladování, standardizací, financování a přebírání rizika odběru a prodeje zemědělských a potravinářských výrobků a poskytování marketingových informací.“ (Bečvářová, 2001, s. 23)
Dle Bečvářové (2005) se ve formování všech typů agrárních trhů a jejich vzájemných vazeb v rámci vertikál agrobyznysu v různé míře projevují specifika plynoucí ze samotné podstaty zvláštnosti procesů, které jsou založeny na využití nejen biologických zákonitostí, ale i na podmínkách a limitech zemědělské výroby, a také na specifické poptávce po potravinách. Tato poptávka je ovlivňována řadou hospodářskopolitických zásahů do trhu, rostoucími projevy tržní síly subjektů ve finalizujících fázích
zpracování
a
distribuce.
Tyto
jevy
jsou
dlouhodobě
ovlivňovány
i fyziologickými charakteristikami a limity ve spotřebě potravin s následujícími důsledky na vývoj trhů. a) Specifika formování poptávky Poptávka po zemědělských produktech na agrárním trhu je odvozena od poptávky po finálních produktech, která je odvislá od potřeby fyziologického minima, jež je nezbytné k udržení životních funkcí člověka. Z toho vyplývá, že při vysokém stupni
13
nasycenosti trhu potravinami nedochází k dalšímu výraznému zvyšování spotřeby, a tedy ani k růstu poptávky. Následkem těchto předpokladů jsou pouze malé změny v objemu spotřeby potravin a v takovém případě při růstu důchodu klesá v dlouhodobém měřítku podíl výdajů za potraviny.
b) Specifika formování nabídky Jak předkládá Bečvářová (2005), důležitou roli při formování nabídky hraje konzervativnost při volbě rozsahu a struktury výroby, která je navíc limitována zhoršenou možností reakce výrobců na signály trhu kvůli časovému nesouladu, tzn., že nabídka je opožděná. Dalšími vlivy jsou faktory působení klimatu, kvality půdy a také počasí. Omezující je rovněž otázka vlastnictví půdy. Důsledkem zmíněných faktorů je nízká cenová pružnost nabídky, které vedou k obtížné adaptaci na změny tržních cen různých komodit. V delším časovém období se zvyšuje náročnost na strategii a volbu strukturálních změn, které přesahují rozhodování jednotlivých firem.
3.1.3
Současné typy a interakce agrárních trhů
Svatoš (2009) uvádí, že před prodejem konečného výrobku spotřebiteli je původní surovina na různém stupni rozpracování prodávána jednotlivých tržních úrovních, které jsou definovány následovně.
Naturální vazba Jedná se o případ, kdy osoba výrobce a spotřebitele splývá v jednu. Jak předkládá Svatoš (2009), v dnešní době se nejedná o příliš časté vazby. Výrobce je zároveň spotřebitelem a mezi výrobou a spotřebou není zahrnuta směna. Podle Bečvářové (2005) dnes asi jedna třetina výroby a spotřeby vajec, zeleniny a ovoce pochází z vlastní produkce.
Obrázek 2 Schéma naturální vazby mezi výrobcem a spotřebitelem Zdroj: Svatoš (2009)
14
Trh surovino-potravinářský Na tomto trhu jsou zemědělští výrobci prodávajícími a subjektem prodeje se stává zemědělská surovina v jakékoliv fázi předcházející potravinářskému výrobku. Spotřebitelé, tedy kupující, z této suroviny vyrábí potravinářský výrobek. Jde podle Bečvářové (2005) o přímý a krátký distribuční kanál, který se uplatňuje na místních trzích, tedy při prodeji přímo ve výrobním podniku. Předmětem prodeje je opět ovoce, zelenina, vejce, brambory, ale také mléko či maso. Dle Svatoše (2009) se tento distribuční kanál stává stále významnějším, neboť je krátký a zachovává tak původní kvalitu výrobku.
Obrázek 3 Schéma surovino-potravinářského trhu Zdroj: Svatoš (2009)
Trh zemědělských výrobků Na tomto trhu jsou, jak uvádí Bečvářová (2005), prodávajícími zemědělští výrobci, kupují zpracovatelské organizace či nákupní podniky a z těchto subjektů se následně stávají prodávajícími. Tato varianta trhu zasahuje do převážné části komoditní struktury zemědělské výroby. Příkladem je cukrovka – tu zemědělské podniky prodávají přímo zpracovatelům, tedy cukrovarům.
Obrázek 4 Schéma trhu zemědělských výrobců Zdroj: Svatoš (2009)
15
Trh potravinářských výrobků Na trhu potravinářských výrobků jsou prodávajícími potravinářské podniky. Od nich nakupují přímo spotřebitelé, ale větší část je prodávána dalším obchodním podnikům, které tyto produkty dále prodávají spotřebitelům. Vztahy mezi potravinářskými a obchodními podniky, kdy jsou konečným článkem spotřebitelé,
se mohou uzavřít přímo, nebo také prostřednictvím
velkoobchodů, které dále poskytují produkty maloobchodníkům. Podle Bečvářové (2005, s. 20) „Rozhodující část finálních potravinářských výrobků je realizována prostřednictvím tohoto typu trhů s výrazným vlivem obchodních podniků na utváření jeho cenových podmínek.“
Obrázek 5 Schéma trhu potravinářských výrobců Zdroj: Svatoš (2009)
Vinařský trh Franz Gosch (2005) rozděluje trh na tři skupiny, kde trh vyrovnaný je ten, kde jsou nabídka a poptávka v rovnováze a poptávku je možno ovlivnit například aktivní tvorbou cen. Druhým typem je zákaznický trh (výhodný pro výrobce, ale ne pro spotřebitele), kdy už samotným uvedením produktu na trh je dosahováno vysokých cen. Opakem zákaznického trhu je trh výrobců, kde převyšující nabídka nad poptávkou způsobuje cenový propad. Vinařský trh je dle Gosche (2005) globálně ovlivňován přebytkem v nabídce, která se tak stává sice rozmanitou, ale nepřehlednou. Globalizace tedy nepřispívá k úspěšnosti vinařů na trhu, z něhož jsou vytěsňováni nejen díky rozsáhlé nabídce vín zahraničních, ale také tím, že až 80 % potravin je nakupováno u obchodních firem a jen 20 % u přímých prodejců.
16
Na současném tzv. vytěsňujícím trhu mají spotřebitelé stále silnější požadavky na: •
Kvalitu a přirozenost produktu
•
Rozmanitost, atraktivitu a zážitky spojené s konzumací
•
Pohodlí odpovídající životnímu stylu
•
Garanci kvality, kterou získávají zakoupením určité značky
3.2
Agrobyznys
Dle Wesley J. Obsta (2007) je agrobyznys odvětví v oblasti výroby, zpracování a distribuce zemědělských produktů a služeb, které zahrnuje i všechny související aktivity. Jak uvádí Tamáš a Bečvářová (2013), zahrnuje agrobyznys činnosti a procesy, které mají vztah k zemědělství. Historie agrobyznysu tak sahá až do období starého Sumeru, kdy obyvatelé začali intenzivně věnovat zemědělství (rostlinné i živočišné výrobě), čímž mohla vzniknout vyspělá civilizace. S rozvojem civilizace se zvyšoval počet obyvatel, a tedy i požadavky nejen na kvantitu, ale také kvalitu potravin. Dle Bečvářové (2005) uspokojení zvýšené poptávky vyžadovalo využití neomezeně nepřístupných zdrojů, což mělo za následek nejen technologické inovace v zemědělství, ale zároveň bylo nutné propojit zemědělskou výrobu s dalšími články řetězce. V dnešní době je agrobyznys soustavou širokých socioekonomických vztahů a jeho úroveň výrazně ovlivňuje životní úroveň celé společnosti. Nejedná se tedy jen o zemědělské podniky, ale jak je z výše uvedeného patrné, termín agrobyznys obsahuje veškerou obchodní činnost vázanou na zemědělství, a to během celého výrobního cyklu. Obrázek č. 6 ukazuje základní strukturu agrobyznysu (Tamáš a Bečvářová, 2013). Dle Tamáše a Bečvářové (2013) „Moderní technologie usnadňují rychlý rozvoj celého agrobyznysu. Nepředpokládá se, že by nárůst poptávky po potravinách (vlivem rostoucí populace) převýšil nabídku potravin. Tento předpoklad není již založen pouze
17
na rychlém rozvoji technologie, ale důležitou roli v současném agrobyznysu hrají další významné faktory jako: struktura, koordinace, regulace, transakční náklady, motivace, institucionální uspořádání, smluvní vztahy a vlastnická práva.“
Obrázek 6 Základní struktura agrobyznysu Zdroj: Tamáš, Beřvářová (2013)
3.2.1
Faktory ovlivňující vývoj odvětví
Podle Tamáše a Bečvářové (2013) není současné zemědělství samostatně a uzavřeně pracujícím systémem. Například vlivem globalizace, jež se v zemědělství projevuje například uvolněním trhu, a tedy rozvolněním bariér obchodu, se již nedá hovořit o uzavřeném procesu. Během celé výroby je značně ovlivňováno vývojem ostatních
18
odvětví a je integrováno do národního i světového hospodářství. Od konce 20. století, kdy se zemědělská činnost začala považovat za součást ekonomiky nejen národní, ale i světové, je tento systém výroby potravin označován termínem agrobyznys. Zemědělský trh je dle Rickettse (2008) ovlivňován globalizačními tlaky, jejichž příčinu vidí v evropském měřítku zejména ve vzniku Evropského společenství v rámci společné zemědělské politiky, dále kolaps východního bloku a bývalého Sovětského svazu a za poslední proces Ricketts označuje zvyšování životní úrovně v rozvojových zemích, s čímž je spojen nárůst importu zemědělských komodit. Z následujícího schématu (obr. č. 7) je patrné, že Tamáš a Bečvářová (2013) považují za hlavní faktory, které zemědělský podnik přímo ovlivňují, již zmiňovanou globalizaci, dále lidský potenciál a v neposlední řadě také technologie a jejich inovace.
Obrázek 7 Pozice zemědělského podniku Zdroj: Tamáš a Bečvářová (2013)
19
3.3
Komoditní vertikály a integrace v zemědělství
Způsob chování výrobců i spotřebitelů se v průběhu století měnil. Pro zmapování těchto změn byly vytvořeny modely, které tento vývoj vysvětlují, a zároveň je pro zemědělství zásadní spolupráce.
3.3.1
Nabídkově a poptávkově orientovaný model zemědělství
Podle Bečvářové (2005) byl ve 20. století, kdy byla výroba ovlivněna válečnými konflikty a uspořádáním zemědělské výroby, zemědělský trh nabídkově orientován. To znamená, že hlavním faktorem byla výroba, tudíž na zemědělské prvovýrobě stála celá komoditní vertikála, která přímo určovala růst nabídky a návazně také chování celého potravinového systému.
Obrázek 8 Nabídkově orientovaná komoditní vertikála Zdroj: Bečvářová (2005)
V současnosti je situace ve vyspělých zemích odlišná. Nyní jsou trhy přesycené zemědělskými surovinami a potravinami. Spotřebitelská náročnost roste, objevují se nové spotřebitelské preference, existují požadavky na potraviny, například země původu, ekologické dopady výroby apod. Současné zemědělství je podle Bečvářové (2005) poptávkově orientované. Rozhodujícím faktorem je tedy poptávka, která musí ovlivňovat produkci množstvím, kvalitou, ale také cenou.
Obrázek 9 Poptávkově orientované komoditní vertikála Zdroj: Bečvářová (2005)
20
V zemědělství je rovněž třeba brát ohled na formy spolupráce z hlediska stupně kontroly trhu. V otevřeném trhu nedochází ze strany kupujícího k závazku před dokončením výroby a smluvní strany (kupující a prodávající) tedy navazují minimální vztahy. Marketingový kontrakt vyžaduje již předem dané smluvní podmínky. Výrobce a odběratel sjednávají dodací podmínky, hlavní vlastnosti produktu a cenu. Odběratel většinou zajistí trh pro realizaci produkce (Bečvářová, 2005). Vyšší stupeň kontroly, kdy se kupující více zapojuje do rozhodování o parametrech produktu, vyžaduje produkční kontrakt a také zajišťuje odbytiště. Nejvyšším stupněm kontroly je vertikální integrace, která spočívá v koordinaci dvou nebo více následných výrobních fází a je realizována prostřednictvím vlastnictví a managementu (Bečvářová, 2005).
Obrázek 10 Stupně kontroly Zdroj: Tamáš a Bečvářová (2013)
3.3.2
Specializace a integrace v zemědělství
Jak uvádějí Tamáš a Bečvářová (2013), v zemědělství jsou důležité posloupnosti dějů, a to od prvovýroby až po samotný prodej konečným spotřebitelům, a s tím spojená kontrola jednotlivých procesů, které řídí a kontroluje samotný zemědělský podnik. Oproti minulosti (okolo roku 1800), kdy celý soubor činností zajišťoval samotný zemědělský podnik, v současné době dochází ke specializaci na zemědělskou výrobu jako takovou, a předcházející i následující fáze zajišťují jiné podniky a instituce, jak je zřejmé z následujícího obrázku č. 11.
21
Obrázek 11 Rozsah zemědělské výroby Zdroj: Tamáš a Bečvářová (2013)
Zvláštním
případem
zemědělského
podniku
však
je
podnik
s vinařskou
a vinohradnickou specializací. Takovýto podnik je schopen obsáhnout celou škálu výše zmíněných činností stejně tak, jak tomu bylo dle Tamáše a Bečvářové (2013) v roce 1800. Jak uvádí Steidl (2010), ze zpracování hroznů může vinohradníkovi a jeho podniku vznikat dodatečný příjem, což je ale závislé na producentových možnostech investovat kapitál, čas, znalosti a také na jeho obchodnických schopnostech. Ve vinohradnictví je tedy jednou z mála zemědělských činností, kdy je možné aplikovat vysokou vertikální integraci, tzn., že vstupní surovina, tedy vinné hrozny, může být zemědělcem přímo zpracována až do konečného produktu, který může být přímo prodán spotřebiteli.
3.4
Vinařství a vinohradnictví v ČR
Na našem území se v historii vystřídala řada odrůd, které se dovážely například z Uher, Rakouska, Německa, ale také z Francie, Itálie a Chorvatska. Dříve se ve vinicích pěstovaly směsi a hlavní vliv kvality výsledného produktu se přikládal druhům půd a lokalitám, odkud hrozny vzešly. Odrůdová výsadba probíhala nejvíce ve středních Čechách, kde se pěstovala odrůda Pinot Noir, kterou dovezl Karel IV. z Burgundska. Na Litoměřicku převládala výsadba Tramínu bílého, která byla oproti ostatním odrůdám kvalitnější a zároveň
22
dražší. Zlomovým okamžikem bylo zničení vinohradů révokazem na počátku 20. století. Spolu se štěpováním, které zapříčinilo odolnost vůči této kořenové mšici, se uplatňovala racionalizace hospodaření, a tak se vinice vysazovaly podle jednotlivých odrůd (Kraus, Kuttelvašer,Vurm, 1998).
3.4.1
Přístupy k ošetřování vinic
Dle Pavlouška (2011) moderní pěstování vinic se v současnosti snaží přibližovat ekologicky šetrným způsobům hospodaření, které si klade za cíl vnímat vinohrad jako celek s ohledem na vazby v celém tomto ekosystému. Rozděluje tak produkční systémy ve vinohradnictví na čtyři základní skupiny následujícím způsobem: •
Konvenční systém ošetřování
Jedná se o způsob, který byl užíván po celé 20. století, kdy byly potlačovány přirozené přírodní procesy za účelem maximalizace výnosu při maximálních chemických vstupech, přičemž se vůbec nebral v potaz vliv tohoto počínání na životní prostředí. Důsledkem takovéto produkce bylo snížení biodiverzity v ekosystému vinice. •
Integrovaná produkce (IP)
Prof. Vilém Kraus (2012) charakterizuje integrovanou produkci za způsob hospodaření, které má za cíl zajistit trvale udržitelný rozvoj. Ten by měl zajistit přirozené funkce tohoto agroekosystému. Pavloušek (2011) doplňuje, že tento způsob ošetřování vinic se datuje od 80. let 20. století a jedná se o nejrozšířenější směr ekologické produkce. IP se v ČR řídí směrnicemi. •
Biologická produkce
Tento typ hospodaření pochází dle Pavlouška (2011) ze Švýcarska, dnes je ale již rozšířen. Bioprodukce je legislativně ošetřena Nařízením Rady (EHS) č. 2092/91 o ekologické produkci zemědělských produktů a potravin a dále zákonem č. 242/2000 Sb. o ekologickém zemědělství. V současnosti se takto v ČR hospodaří na přibližně 5 % vinic, ale toto procento se každoročně zvyšuje. •
Biodynamické ošetřování
Dle spolku EPOS (2012) se jedná o alternativní způsob zemědělského hospodaření, jehož základní myšlenky pocházejí od Rudolfa Steinera. Řídí se zejména zkoumáním vlastních jevů a působením vesmírné energie na zemědělskou výrobu. Tento proud
23
klade důraz na uzavřenost a individualitu podniku, speciální péče o půdu pomocí preparátů z léčivých rostlin a živočišných orgánů, pěstování rostlin spojené s chovem hospodářských zvířat a rovněž je deklarováno, že se nejedná pouze o hospodaření, ale přímo o životní styl. Tyto pěstební přístupy lze aplikovat na veškeré zemědělské aktivity, nejen na vinohradnictví.
3.4.2
Komoditní vertikála vinná réva - víno
Dle Bečvářové a Lechanové (2006) je komoditní vertikála charakterizována výrobními, zpracovatelskými i odbytovými procesy a jejich interakcemi na jednotlivých trzích, na kterých takovéto vertikály fungují. Tento druh vertikál bývá odvozován od výchozí výroby zemědělského produktu (ať komodity, či agregace podobných komodit), která tak tvoří vstupní surovinu. Její toky jsou sledovány od výrobce až ke koncovému spotřebiteli. Jak uvádí Ing. Pavel Pavloušek ve svém článku v odborném časopisu Vinařský obzor (I/2004), jenž se přímo specializuje na vinaře a vinohradníky, musí každý výrobce vína najít trh, kterému se hodlá věnovat, a tím také určit, jak kvalitní, a tím pádem drahá, vína chce vyrábět a bude je schopen na daném trhu nabídnout a zejména prodat. Je tedy nutné propojit potřeby vinaře s vinohradnickou výrobou. Vrátíme-li se tedy do vinohradů, lze potřebné kategorie vín nastavit už tam, a to správným a přesným ošetřováním a řízením po celou dobu vegetace. Produkci lze tedy upravit již při řezu, kdy se pro kvalitní vína redukuje počet plodných oček, pro vína komerční je možné dovolit vyšší zatížení keřů. Dalšími důležitými prvky je kvalita tzv. zelených prací, ochrana proti houbovým chorobám, poskytnutí potřebné výživy a postřiků. Tento proces popisuje Pavlouškem převzaté schéma, které znázorňuje, jak jsou propojeny vztahy mezi konzumenty, vinaři a vinohradníky.
24
Obrázek 12 Vztahy mezi konzumenty vína, vinařským podnikem a pěstitelem hroznů Zdroj: Vinařský obzor (1/2004)
3.4.3
Metody stanovení ceny ve vinařských podnicích
Jak uvádí Ing. Pavel Krška ve Vinařském obzoru (I/2004), cílem stanovení ceny je maximalizace zisku. Tuto cenu určují 3 následující faktory, od nichž se odvíjí metody stanovení ceny: •
Náklady
•
Poptávka
•
Konkurence
Nákladově orientovaná metoda vychází ze stanovení nákladů. Náklady dělíme na fixní a variabilní, kdy pro vinařský podnik jsou typické fixní náklady například nákup plnicí
25
linky, variabilní jsou například náklady na nákup hroznů, lahví, korků apod. Díky této metodě může podnik sledovat rentabilitu a tím lze reagovat na vývoj prodeje, avšak neodráží reálnou situaci na trhu, jako je sezónnost, ceny konkurence apod. Další metoda je ta, která se orientuje na konkurenci, kdy podnik stanovuje cenu podle konkurenčních cen. Chce-li proniknout na trh, stanoví nižší cenu než konkurence, stejnou cenu, pokud si chce zachovat pozici. Výhodou této metody je její jednoduchost a zároveň tím lze zmapovat situaci na trhu. Naopak tato metoda nezohledňuje náklady na výrobu, takže může dojít k nedostatečnému zisku. Metoda orientace na poptávku vychází z cenové elasticity, jejímž cílem je maximalizace zisku. Spotřebitelé však reagují na změny cen rozdílně. První variantou je nepružná poptávka, kdy se objem prodeje téměř nemění v závislosti na ceně, například jako se děje u elektřiny a plynu. Další možností je normální poptávková křivka, kdy s klesající cenou roste objem prodeje. Při zvýšení ceny si konzument najde substitut u konkurence. Tato alternativa platí pro většinu výrobků včetně vína. Normální poptávka je běžná zejména u stolních a jakostních vín Poslední variantou je nenormální poptávková křivka, kterou v obrázku číslo 13 znázorňuje křivka s označením Premium. K tomuto jevu dochází u výjimečných, exkluzivních vín. Cena má v tomto případě jistou informační funkci o kvalitě.
Obrázek 13 Poptávková křivka po normálním a nenormálním produktu Zdroj: Vlastní návrh dle Vinařského obzoru (I/2004)
26
Pro metodu orientovanou na poptávku existují dvě základní cenové strategie. Strategie množství kalkuluje s minimálními náklady na výrobu, kdy se stále zvyšuje produktivita. Dochází ke snižování cen a zároveň ke zvyšování prodaného množství. Tato strategie je vhodná pro větší podniky. Druhou strategií je strategie jakosti. Tady je nutná jistá specializace, jedinečnost, nebo vynikající terroir. S vyšší kvalitou rovněž roste cena. Zákazník by chtěl výbornou kvalitu za nízkou cenu, ale ví, že to většinou není možné. Proto je nucen se uchýlit buď k nižší ceně, nebo vyšší kvalitě. Lze říci, že ti spotřebitelé s nižším příjmem si vybírají levnější sortiment a toto pravidlo platí i naopak (Vinařský obzor, I/2004).
Cenová politika ve vinařských podnicích Jak zdůrazňuje Ing. Pavel Krška (Vinařský obzor, I/2004), je v dnešní době nezbytné, aby byla cenová politika otevřená, jasná a transparentní. Zákazník má právo vědět, kolik platí, jakou má slevu a z jakého důvodu. Pokud spotřebitel při srovnání nazná, že je cenová politika daného podniku v nepořádku, uvrhá jej to do velmi špatného světla. Kromě ceny jako takové spotřebitel vnímá další důležité faktory jako slevy (rabaty) a dodatečný servis (doprava, poradenství). Soukromý odběratel vyžaduje daleko náročnější servis než gastronomie a vinotéky, s čímž souvisí ceny. Nadstandardní služby jako osobní přístup, doporučování vína k jídlům, školení pro prodejce apod. si musí výrobce zakalkulovat do ceny. Krška (Vinařský obzor, I/2004) doporučuje těm vinařům, kteří alespoň nějakou část produkce prodávají přímým odběratelům, aby v ceníku uváděli základní „spotřebitelské“ ceny, tedy ceny pro konečné spotřebitele při drobném nákupu. Tato cena by zároveň měla být zhruba odpovídající doporučené prodejní ceně například ve vinotékách. Prodejní cenu konečnému zákazníkovi (ve sklepě) pokládáme za 100%. Za platbu 100% ceny vína je pak vhodné zákazníka odměnit například ochutnávkou vína. Obchodníkům a gastronomii bývá nabízena nižší cena, aby cena konečného spotřebitele alespoň zhruba korespondovala se spotřební cenou. Pokud by tomu tak nebylo, spotřebitel by si našel cestu ke koupi přímo od vinaře, ale to pak vede
27
k ukončení spolupráce obchodníka s vinařem a uzavíráním kontraktů s jinými vinaři, kteří nabízejí lepší podmínky a vyšší rabaty. Jak předkládá Krška (Vinařský obzor, I/2004) čistou tržbou pro vinaře tak je prodané množství lahví násobené cenou. Od této sumy je třeba následně odečíst položky jako rabat (sleva obchodníkům), mimořádné rabaty (akce, výprodej), skonto (platba hotově, vlastní odvoz), bonusy (mimořádná sleva, na kterou vzniká nárok při splnění všech smluvních podmínek), náklady na dopravu, provize zprostředkovatelům, náklady spojené s případnými reklamacemi apod.
3.4.4
Charakteristika jednotlivých druhů a typů vín
Dle kolektivu autorů kolem Viléma Krause (1998) je víno nápoj vyrobený alkoholickým kvašením rmutů nebo moštů získaných z hroznů révy vinné. Pojem révové víno odlišuje nápoj od jiných vín ovocných, ale pojmem víno se všeobecně rozumí víno révové. Všechna ostatní vína musí obsahovat určující přívlastek odkazující na surovinu, z níž byl nápoj vyroben. Kvalitu vín ovlivňuje vyzrálost hroznů, jejich původ, odrůdy, oblasti pěstování a také způsob jejich výroby (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998). Základním právní normou pro vinaře a vinohradníky je zákon č. 321/2004 Sb. o vinařství a vinohradnictví a o změně některých souvisejících zákonů. Dle toho je prodávající sudového vína povinen veřejně deklarovat mimo jiné výrobce vína, šarži, obsah alkoholu a zbytkový cukr, přičemž sudové víno je definováno jako takové, které je baleno v jiném obalu, než v obalu určeném pro spotřebitele (např. KEG 50l). Zemským vínem se může víno nazývat, pokud bylo vyrobeno z hroznů sklizených na území našeho státu, „které jsou vhodné pro výrobu jakostního vína stanovené oblasti nebo u odrůd, které jsou uvedeny v seznamu odrůd…“ (Česká republika. Zákon č. 321/2004 o vinohradnictví a vinařství, § 17) a hrozny pro výrobu tohoto vína dosáhly alespoň 14 stupňů cukernatosti, dále pochází z vinařských oblastí Čechy nebo Morava a hrozny se zde zároveň zpracovaly a tuto oblast musí mít uvedenou na etiketě. V takovémto případě lze víno označovat za „zemské víno“ (Zákon o vinohradnictví a vinařství).
28
Jakostní víno musí být vyrobeno z hroznů, které byly sklizeny na vinici vhodné pro tento druh vína. Rovněž tento zákon ukládá povinnost, že i výroba vína (kromě stáčení) proběhla v oblasti sklizně a také nebyl překročen hektarový výnos. Hrozny také dosáhly alespoň 15 °NM. Jakostní víno lze označit jako „odrůdové“ nebo „známkové“. Odrůdové se vyrábí „z vinných hroznů, rmutu, hroznového moštu případně z vína vyrobeného z vinných hroznů sklizených na vinici vhodné pro jakostní víno stanovené oblasti nebo smísením jakostních, a to nejvýše ze 3 odrůd“ (Zákon o vinohradnictví a vinařství, § 18, 2004). Oproti tomu víno známkové se dle vinařského a vinohradnického zákona (2004) smí vyrábět ze směsi hroznů, rmutu, moštu, nebo také z vína z hroznů, které pocházejí z vinice vhodné pro jakostní víno, nebo také smísením jakostních vín. Jakostní víno s přívlastkem se vyrábí v různých druzích. Ze zákona se jedná o následující druhy: kabinetní víno, pozdní sběr, výběr z hroznů, výběr z bobulí, výběr z cibéb, ledové a slámové víno. Podmínkou pro sběr posledních čtyř jmenovaných je to, že musejí být sklízeny ručně. Jakostní víno s přívlastkem je takové, jehož výroba je spjata s hrozny pocházejícími z vinic vhodných pro jakostní víno stanovené oblasti a byly sklizeny ve stejné podoblasti a zároveň tato výroba proběhla v oblasti sklizně. Botrytická plíseň, původ, cukernatost, hmotnost, nebo odrůda byla ověřena Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí a víno bylo SZPI zatříděno jako jakostní víno s přívlastkem. Kabinetní víno musí dosahovat cukernatosti alespoň 19 stupňů, pozdní sběr musí mít alespoň 21 °NM, výběr z hroznů 24 °NM, výběr z bobulí 27 °NM. Výběr z cibéb je možné vyrábět pouze z vyselektovaných bobulí s cukernatostí 32 °NM, či napadených ušlechtilou šedou plísní. Za ledové se smí prohlašovat pouze takové víno, jež pochází z hroznů sklizených při teplotách -7 °C a nižších a během sklizně a zpracování zůstaly hrozny zmrazeny. Mošt přitom musí vykazovat cukernatost nejméně 27 °NM. Pro slámové víno existuje podmínka skladování na slámě, rákosu či zavěšení na větraném místě alespoň 3 měsíce před zpracováním. To neplatí, pokud již po dvou měsících je cukernatost 32 stupňů. Další podmínkou je výsledná cukernatost alespoň 27 °NM (Zákon o vinohradnictví a vinařství).
29
Šumivé víno se může označovat také jako „jakostní šumivé víno“ nebo také „sekt“, je však třeba, aby takové víno splňovalo podmínky EU, a rovněž požadavky na jakost. Všechny podmínky pro možnost uplatňovat název „šumivé víno“ či jeho synonyma stanovuje rovněž zákon o vinařství a vinohradnictví (Zákon o vinohradnictví a vinařství).
30
4.
VLASTNÍ PRÁCE
4.1
Vývoj nabídky a poptávky po komoditách vertikály vinná réva – víno
Nabídka a poptávka po komoditách zkoumané vertikály se mění. Ze strany nabídky je tato situace ovlivněna politickou situací, legislativními opatřeními, geografickou polohou, historií území a tradicemi, ze strany poptávky lze hovořit například o změně postojů konzumentů například ve výběru alkoholu, ale rovněž o efektu módnosti.
4.1.1
Nabídka a poptávka ve světě
Dle MZe ČR (2013) bylo v EU ukončeno klučení vinic za finanční náhradu, ale i přes to klesla rozloha vinic na tomto území o 175 000 ha , a to nejvíce ve Španělsku, Itálii a Francii. V mezidobí 2008-2011, během programu klučení, však celková plocha vinic v EU snížila svou rozlohu o celých 262 000 ha. Na této ztrátě se, kromě výše jmenovaných, podílelo také Bulharsko, Maďarsko, Portugalsko a Řecko. Oproti tomu jsou státy, jejichž plochu vinohradů lze považovat za stabilní (Německo, Rakousko, ČR). V současnoti zaujímají vinice v EU rozlohu 3,53 milionů ha. Ve zbytku světa lze plochu vinic označit v průměru za stabilní. Dle Wine Institute (2013) bylo v roce 2011 na světě 18 447 301 akrů vinic, což odpovídá 7 465 358 ha. Pavloušek (2011) uvádí, že světová plocha vinic je 7,66 mil ha, z toho se na 57,9 % hospodaří v Evropě, na 21,3 % v Asii a na 13 % v Americe. Mezi největší vinohradnické státy Evropy se řadí zejména Španělsko, Francie a Itálie. Prudký násrůst plochy vinic je zaznamenán zejména v Číně.
31
Graf 1Plocha vinic světa dle světadílů v roce 2011 (tis. ha)
Zdroj: MZe ČR (2013)
Dle Wine Institute (2013) se ročně na světě vyprodukuje kolem 27 mld. litrů vína, přičemž největšími producenty jsou Francie, Itálie, Španělsko, USA, Argentina a Austrálie.
Rovněž
byla
zkoumána
spotřeba,
která
odpovídá
přibližně
25 mld. litrům. Nejvíce vína se vypije v USA, Francii, Itálii, Německu, ve Velké Británii, Rusku, Španělsku a Argentině. Wine Institute (2013) zveřejnil rovněž studii o vývoji spotřeby vína v jednotlivých zemích světa. Z průzkumu vyplývá, že paradoxně největší roční spotřeba vína na obyvatele připadá na stát Vatikán (přibližně 60 litrů vína na osobu a rok), který předběhl dokonce i vinařské velmoci Francii, Itálii i Španělsko. Následující tabulka č. 2 vypovídá o průměrné roční spotřebě vína na obyvatele ve vybraných zemích světa v letech 2007 až 2010. Státy jsou řazeny dle průměru v těchto sledovaných rocích.
32
Tabulka 2 Vývoj průměrné roční spotřeby vína na osobu ve vybraných státech světa (l) Země 2007 2008 2009 2010 Průměr 1 Vatikán 53,93 66,67 70,22 54,78 61,4 2 Lucembursko 53,2 58,94 52,87 52,46 54,4 3 Francie 47,11 46,15 45,49 45,7 46,1 4 Itálie 40,75 45,02 42,32 42,15 42,6 5 Portugalsko 42,25 42,68 42,17 41,81 42,2 6 Řecko 29,98 31,69 28,21 27,52 29,4 7 Španělsko 33,04 30,03 27,81 26,16 29,3 8 Německo 24,46 24,46 24,6 24,54 24,5 9 Velká Británie 20,04 20,38 20,75 21,6 20,7 10 Česká republika 17,04 17,09 18,61 19,39 18,0 11 Norsko 14,64 14,64 15,27 14,74 14,8 12 Slovensko 11,24 10,45 11,88 11,88 11,4 13 Kanada 10,69 10,49 10 10,03 10,3 14 USA 8,96 8,99 8,99 9,42 9,1 15 Rusko 7,95 8,35 8,18 8,21 8,2 16 Bělorusko 5,54 5,54 5,54 5,54 5,5 17 Singapur 5,36 5,6 5,1 5,46 5,4 18 Spojené Arabské Emiráty 2,15 3,14 2,24 2,84 2,6 19 Polsko 1,8 2,02 2 2,05 2,0 20 Japonsko 1,85 1,87 1,87 1,88 1,9 21 Izrael 0,98 1,01 0,97 0,97 1,0 22 Čína 0,6 0,63 0,66 0,69 0,6 Zdroj: Wine Institute (2013)
4.1.2
Územní dělení vinic ČR
Podle zákona č. 321/2004 o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství)(2004) se dělí pěstování révy územně. V současnosti jsou v ČR dvě pěstitelské oblasti – česká a moravská. Tyto se dále dělí na podoblasti, vinařské obce a vinařské trati. Prováděcí právní předpis (Vyhláška č. 324/2004 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a viničních tratí, včetně jejich územního vymezení, platná od 28. 5. 2004), který vydává Ministerstvo zemědělství, stanovuje seznam vinařských podoblastí, vinařských obcí a také viničních tratí v jednotlivých obcích. Celkem je v České republice 384 vinařských obcí (Zákon o vinohradnictví a vinařství, 2004). Následující mapka – obrázek č. 14 – naznačuje polohu jednotlivých oblastí.
33
Obrázek14 Mapa vinařských oblastí a podoblastí ČR Zdroj: Podnikový Zpravodaj.cz (2012)
Česká vinařská oblast, zaujímající pouze 4 % celkové rozlohy vinic v České republice, se dále dělí do dvou podoblastí – litoměřickou a mělnickou. Tato oblast patří k nejsevernějším polohám evropského vinohradnictví. Iniciátorem rozvoje českého vinařství byl Karel IV., ale největšího rozvoje dosáhla oblast za vlády Rudolfa II. (Wine of Czech Republic, 2013). V současnosti se dle Wine of Czech Republic (2013) rozkládá nejvíce vinic v okolí Mělníka, Litoměřic a Mostu. Území v těchto oblastech není osázené souvisle, skládá se spíše z jednotlivých příhodných lokalit na chráněných jižních svazích v nižší nadmořské výšce, a to zejména kolem velkých českých řek. Proměnlivost počasí má za následek tendence vinařů vyrábět spíše vína vhodná k dlouholetému uchování a zrání vína v sudech. Zbývajících 96 % českých vinic se nachází ve vinařské oblasti Morava, která se dále dělí do 4 podoblastí – Znojemské, Velkopavlovické, Mikulovské a Slovácké. Moravská vína jsou charakteristická díky několika hlavním faktorům: •
Hrozny zrají pod střídavým vlivem přímořského a vnitrozemského klimatu
•
Vlhký a svěží vzduch od Atlantského oceánu zpomaluje zrání, což přispívá k větší tvorbě aromatických a kořenných látek
34
•
Horký kontinentální vzduch setrvávající nad územím umožňuje pěstování významných jakostních odrůd
•
Místní proměny podle nadmořské výšky, různorodosti půd, členitosti terénu, převážného směru větrů, a podle orientace svahů (Wine of Czech Republic, 2013).
Následující tabulka č. 3 obsahuje informace o jednotlivých vinařských podoblastech, konkrétně o počtech vinařských obcí, viničních tratí, dále o rozloze vinic a počtu v nich hospodařících registrovaných vinařů. Poslední sloupec obsahuje odrůdy, které se v jednotlivých oblastech pěstují v největším množství. O jednotlivých odrůdách je krátce pojednáno v přílohách této práce. Tabulka 3 Vinařské podoblasti ČR a jejich charakteristiky Počet Počet Rozloha Název podoblast vinařských viničních vinic obcí* tratí* v ha*
Počet vinařů*
Mělnická
42
82
1420
94
Litoměřická
30
70
1244
51
Znojemská
90
215
8841
1148
Mikulovská
30
182
10449
2473
Velkopavlovická
75
321
15074
6993
Slovácká
117
408
15572
8278
Pěstované odrůdy** MP, SV, RR, SZ, MT RR, RŠ, MT, RM, SV, ZW, Tr RV, RB, Ch, VZ, Tr, Pá RV, RB, Ch, RV, VZ, MT, Neu, SZ, RR, Tr, Pá, Au VZ, RŠ, TrČ, Pá, RV, MP, MT, Neu, Modré odrůdy RR, RB, RŠ, Fr, ZW, CM, SZ, MT
Česká republika 384 1278 52600 19037 * platné k 31. 12. 2012 **MP – Modrý Portugal, SV – Svatovavřinecké, RR – Ryzlink Rýnský, SZ – Sylvánské zelené, MT – Müller Thurgau, RB – Rulandské bílé, Ch – Chardonnay, VZ – Veltlínské zelené, Tr – Tramín, Pá – Pálava, MM – Muškát moravský, RŠ – Rulandské šedé, Fr – Frankovka, CM – Cabernet Moravia, Neu – Neuburské, RV – Ryzlink vlašský, Au – Aurelius, TrČ- Tramín červený Zdroj: Vlastní návrh dle MZe ČR (2013) a Wine of Czech Republic (2013)
35
4.1.3
Druhové a odrůdové dělení vinic v České republice
Graf č. 2 znázorňuje, v jakém poměru jsou na území České republiky zastoupené moštové, stolní a podnožové odrůdy. „Z celkových 17 321,50 ha osázené plochy vinic tvoří dvě třetiny odrůdy moštové bílé, jednu třetinu moštové modré a zanedbatelný podíl 1 % připadá na stolní a podnožové odrůdy“ (MZe ČR, 2013, s 26).
Graf 2 Struktura ploch vinic v ČR k 31. 12. 2012 dle druhů odrůd
Zdroj: MZe ČR (2013)
V současné době, přesněji k 31. 12. 2012, bylo v našich dvou vinařských regionech zastoupení hroznových odrůd takové, jak je znázorněno na grafu č. 3. Z bílých odrůd jsou nejvíce zastoupeny odrůdy Müller Thurgau (10 %), Veltlínské zelené (10 %) a dále Ryzlink rýnský a vlašský (obě odrůdy po 7 %). Z modrých moštových odrůd jsou nejčetnější odrůdy Svatovavřinecké (8 %) a o procento nižší zastoupení má odrůda Frankovka.
36
Graf 3 Odrůdová skladba vinic v ČR Ostatní 24%
Rulandské modré 4% Zweigeltrebe 5% Frankovka 7% Svatovavřinecké 8% Rulandské
šedé 4%
Müller Thurgau 10%
Veltlínské zelené 10% Ryzlink rýnský 7%
Ryzlink vlašský 7% Sauvignon 5% Chardonnay Rulandské bílé 5% 4%
Zdroj: znalecvin (2014)
Vývoj viničních ploch a sklizní na území ČR
4.1.4
Dle příspěvku Viléma Krause (2013) je na přelomu 19. a 20. století zaznamenán odklon od pěstování vinné révy a pití vína. Namísto toho šlechta a měšťané stavějí nové pivovary a lihovary a návyk na pití piva a pálenky utlačuje konzumaci vína. Tento útlum byl také podpořen zhoubnou nákazou zejména moravských vinic kořenovou mšicí Révokazem. Následkem toho byla odrůdová jakostní výsadba, kdy se upouští od označování vín jménem obce. Od 30. let minulého století nabývají na významu družstva, která zapříčinila přeměnu vína ze zemědělského produktu na produkt tržní a také rozvíjela propagační činnost ke zvýšení odbytu domácích vín. V roce 1930 se rozkládala plocha moravských vinic na 3 870 ha, ale v roce 1937 už bylo obnovou dosaženo necelých 7000 ha.
37
Graf 4 Historický vývoj produkčních ploch vinic
2008
2005
2002
1999
1996
1993
1990
1987
1984
1981
1978
1975
1972
1969
1966
1963
1960
1957
1954
1951
1948
1945
18 000 16 000 14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0
Produkční plocha vinic (ha)
Zdroj: Vlastní návrh dle Šetření o vinicích 2009 (2011)
Dle Krause (2013) měly strukturální změny československého zemědělství v druhé polovině 20. století za následek i nutné přeměny vinohradnictví na velkovýrobní formy, které by byly schopny zajistit rentabilní zemědělskou výrobu, a to i v rámci smíšených zemědělských podniků. Díky zakládání nových, mechanizaci přístupných, vinic se tento cíl podařilo splnit. Ještě v roce 1960 činila rozloha vinic pouhých 6 781 ha, ale rozvojem následujících desetiletí (zavedeno vysoké vedení révy a šíře meziřadí 3 m – možnost použití běžné mechanizace) se v roce 1980 hospodařilo na 12 019 ha vinic. Po roce 1990 však plocha vinic opět začala klesat, takže v r. 1997 existovalo celkem 11 183 ha. V této době se společnost opět začíná vracet ke konzumaci vína. Graf č. 5 ilustruje vývoj ploch plodných vinic a nových výsadeb. Jak je z něj patrné, vzestupný trend výsadeb mladých vinic, který lze pozorovat od roku 1996, trval až do roku 2004. Markantní pokles od roku 2005 nastal v závislosti na ukončení státních dotací z MZe ČR a z dotací Vinařského fondu na restrukturalizaci vinic (MZe ČR, 2010).
38
Graf 5 Vývoj ploch vinic a nových výsadeb 18000 16000 14000 12000 10000
Výsadba nových vinic (ha)
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
8000
Plocha plodných vinic (ha)
Zdroj: Vlastní návrh dle MZe ČR (2003 – 2013)
Produkční potenciál vinic ČR, který je spravován Registrem vinic, je dle MZe ČR (2013) roven součtu osázených ploch vinicemi, ploch vyklučených vinic, dále ploch s právem na opětovnou výsadbu za vyklučené plochy vinic, nebo jeho převod (k tomu je třeba souhlasu vlastníka pozemku, na němž se vinice nachází), a také rezervy pro výsadbu vinic. Vývoj produkčního potenciálu a plochy osázené vinicemi je znázorněn na grafu č. 6. V roce 2009 poklesl produkční potenciál o 8,09 ha na základě využití Prémie za vyklučení vinohradu z podpor EU. Vyklučením vinice obdržel vinohradník finanční náhradu, ale bez nároku na vydání Práva na opětovnou výsadbu, čímž se produkční potenciál ČR snížil.
Graf 6 Vývoj produkčního potenciálu vinic ČR a osázené plochy vinic v ČR od vstupu do EU 20000 19500 19000 18500 18000 17500
Produkční potenciál vinic (ha)
2012
2011
2010
2009
2008
2007
2006
2005
2004
17000
Plocha osázená vinicemi (ha)
Zdroj: Vlastní návrh dle MZe ČR (2004 – 2013)
39
V roce 1995 byl dle Krause (2013) vydán zákon č. 115/1995 Sb., o vinohradnictví a vinařství a následně pak vyhláška Ministerstva zemědělství ze dne 16. 8. 1995 č. 189/1995 Sb. s prováděcími ustanoveními uvedeného zákona. Po shromáždění prvních praktických poznatků, které vyplynuly ze stávajícího zákona, byla provedena novela známá pod číslem 216/2000 Sb., která zrušila předcházející zákon a uvedla v platnost další vyhlášky, kterým se vinařské právo přiblížilo a přizpůsobilo předpisům Evropských společenství. V roce 2004 vstoupila ČR do EU, což dalo vzniknout zákonu 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a také dvou vyhlášek (323/2004 Sb., 234/2004 Sb.). Tímto krokem se legislativa ČR plně ztotožnila s normami EU. Podle Krause (2013) až díky vinařskému zákonu z roku 1995 a také rozsáhlé privatizaci nejen vinohradnictví, ale také produkce vín, došlo k významnému rozvoji oboru a s tím spojené gradaci kvality našich vín. Oblibu vína u nás, ale také v celé Evropě, zvyšuje veřejnosti přístupná literatura o víně, televizní pořady, ale zejména vinařská turistika a speciální programy, které nabízejí návštěvníkům představení jednotlivých vinařských oblastí, spojené s řízenou degustací. Tento zvýšený zájem o víno si vynutil také zvýšení ploch vinic na současných cca 19 000 hektarů, čímž se nezměnila jen rozloha vinic, ale zároveň jejich odrůdová skladba (ve prospěch výroby jakostních vín v současnosti populárních odrůd). Graf č. 7 znázorňuje vývoj sklizní. Od roku 1969 lze hovořit již o moderní historii vinařství v českých zemích. Od té doby, v závislosti na počasí, jsou zaznamenávány poměrně vysoké sklizně. Kritickým rokem se stal rok 1985, kdy nastaly tak rozsáhlé mrazy, že vinice zcela vymrzly. Toto dokládá například zápis v kronice obce Rašov, která se nachází v okrese Brno-venkov: „Větší mrazy přišly 3. ledna a stále se stupňovaly až do -25 °C po celý leden. Taktéž v únoru vystoupily mrazy až k -25 °C, místy i -30 °C. V mnoha domech zamrzla voda a pomrzly brambory ve sklepích. Tak silné mrazy po dlouhý čas, ve dvou měsících, nikdo nepamatuje. Zima se protáhla až přes půl března a pak teprve nastává jaro. Ještě však od 24. dubna pět dnů mrzlo -5 °C a padal sníh.“ (Kronika obce Rašov, 2002).
40
Graf 7 Vývoj sklizní 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000 2008
2005
2002
1999
1996
1993
1990
1987
1984
1981
1978
1975
1972
1969
1966
1963
1960
1957
1954
1951
1948
1945
0 Vývoj sklizní (t)
Zdroj: Vlastní návrh dle Šetření o vinicích 2009 (2011)
4.1.5
Bilance výroby a spotřeby vína v ČR
Množství vyrobeného vína je přímo závislé na vyprodukované sklizni a poprvé byl tento údaj zveřejněn v SVZ číslo 04/2006 a od té doby jej MZe ČR zveřejňuje každoročně.
Už z poměru bílých a červených hroznů v českých vinicích vyplývá, že
se pravidelně vyrábí větší množství vína bílého než červeného. Vývoj výroby vína od vinařské sezóny 2004/2005 zaznamenává graf č. 8.
Vyprodukované víno celkem
Bílé víno
2012/2013
2011/2012
2010/2011
2009/2010
2008/2009
2007/2008
2006/2007
2005/2006
900000 800000 700000 600000 500000 400000 300000 200000 100000 0 2004/2005
hl
Graf 8 Vývoj výroby vína
Červené víno
Zdroj: Vlastní návrh dle MZe (2004 – 2013) MZe ČR každoročně zveřejňuje ve svých Situačních a výhledových zprávách pro vinnou révu a víno (SVZ) také průměrnou roční spotřebu vína na osobu. Trend v ČR má rostoucí charakter. Od roku 1989, kdy se tato spotřeba pohybovala kolem hodnoty
41
13,5 litrů, vzrostla spotřeba vína do roku 2009 na 18,7 litrů/osoba rok. V dalších SVZ (od roku 2011) MZe ČR pouze konstatuje fakt, že se současná konzumace vína na osobu a rok pohybuje mezi 20 až 22 litry. Vývoj spotřeby vína je zaznamenán v grafu č. 9.
Graf 9 Roční spotřeba vína celkem ČR 19 18 17 16 15 14 2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
13 Roční spotřeba vína (l/osoba)
Zdroj: Vlastní návrh dle MZe ČR (2004 – 2013)
4.2
Vývoj cen v komoditní vertikále vinná réva – vinné hrozny v ČR
V následujících podkapitolách bude popsán cenový vývoj na trhu vinných hroznů a vína v ČR. Pro tuto práci je stěžejní definovat tři druhy cen, a to ceny zemědělských výrobců, ceny průmyslových výrobců a spotřebitelské ceny. Veškeré číselné údaje, nezbytné pro zpracování grafů v následujících kapitolách, jsou zaznamenány na CD nosiči v Přílohách.
4.2.1
Ceny zemědělských výrobců (CZV)
Dle ČSÚ (2014) jsou ceny zemědělských výrobců definovány jako měsíčně zjišťované ceny prostřednictvím státního statistického výkazu. Tyto ceny jsou očištěny od daně z přidané hodnoty. Tímto způsobem se zjišťují realizační, smluvní ceny, a to bez vlastní spotřeby, které jsou určeny pro domácí i zahraniční trh bez dopravních nákladů spojených s přepravou k odběrateli.
42
V případě komoditní vertikály vinné hrozny – víno jsou za CZV označovány výkupní ceny hroznů. Jedná se o sezónní prodej, tudíž je možné ho zjistit jen pro část měsíců v roce, a to nejpravidelněji od září do listopadu. Existují však roky, kdy byly hrozny vykupovány již v červenci, nebo, což je druhý extrém, byly vykupovány až do ledna následujícího roku. Graf č. 10 znázorňuje vývoj výkupních cen vinných hroznů.
Graf 10 Ceny zemědělských výrobců 50 40 30 20 10 I/2003 VI/2003 XI/2003 IV/2004 IX/2004 II/2005 VII/2006 XII/2005 V/2006 X/2006 III/2007 VIII/2007 I/2008 VI/2008 XI/2008 IV/2009 IX/2009 II/2010 VII/2010 XII/2010 V/2011 X/2011 III/2012 VIII/2012 I/2013 VI/2013 XI/2013
0
Ceny zemědělských výrobců (kč/kg)
Zdroj: Vlastní návrh dle Indexů cen zemědělských výrobců – časové řady, ČSÚ (2014)
Jak je z grafu č. 10 patrné, ceny hroznů mají v jednotlivých sezónách spíše rostoucí trend. Ceny jsou přímo úměrné počasí a z něj plynoucí cukernatosti. Velmi zásadní cenový výkyv můžeme sledovat v sezóně 2007 – 2008, kdy probíhal prodej hroznů ještě v lednu 2008. Ze SVZ 2008 je patrné, že na sklizeň měly vliv zejména nepříznivé podmínky v zimě 2007, čímž se zpozdila nejen jarní vegetace, ale i samotná sklizeň hroznů. Jedná se o průměrné ceny za kilogram hroznů, proto se lze domnívat, že v tomto měsíci, za cenu téměř 51 Kč/kg, bylo prodáno pouze malé množství hroznů. Jejich cena byla tak vysoká, neboť, vzhledem k měsíci prodeje, se jednalo o hrozny vhodné pro výrobu ledového vína. Náročné požadavky kladené na ledové víno byly zmíněny v literární rešerši, vysoká cena tak odpovídala kvalitě i vzácnosti komodity. Průměrně se však cena vinných hroznů za kilogram pohybuje kolem 15 Kč, vždy s ohledem na cukernatost a kvalitu (napadení škůdci a nemocemi). V některých letech je patrný počáteční růst cen (vliv růstu cukernatosti) a jejich následný pokles (zhoršení kvality hroznů hnilobou a škůdci).
43
V roce 2004 se dle MZe (2006) výnos modrých a býlých hroznů statisticky významně nelišil, bílé odrůdy vykazovaly cukernatost o 0,4 °NM vyšší než u modrých a průměrná cena mezi bílými a modrými hrozny se lišila v průměru asi o 2,80 Kč/kg, kdy cennější byla červená komodita. Cukernatost v roce 2005 byla u modrých odrůd o 0,7 °NM nižší než u bílých, avšak průměrná cena byla i tak o 3,40 Kč/kg vyšší u modrých hroznů. V roce 2006 byl zřejmě v důsledku neobvykle mrazivé zimy výnos na hektar ve výši 3,7 t. Cukernatost se však pohybovala kolem 21,2 °NM (2,6 °NM více než v předcházejícím roce. Průměrná cena vzrostla na 13,50 Kč/kg, což vyplývá z vyšší cukernatosti, nižšího hektarového výnosu a také z extrémně nízké ceny přecházejícího roku. V roce 2007 stoupl výnos modrých hroznů na 7,1 t/ha a bílých na 6,3 t/ha. Podle MZe (2008) lze tento rozdíl vysvětlit nižším průměrným věkem vinohradů s modrými odrůdami a jejich nižší cukernatostí, která byla u bílých odrůd o 0,7 °NM vyšší než u modrých a cena se lišila o 1,20 Kč/kg ve prospěch modrých odrůd. V roce 2008 se dle MZe (2009) průměrný výnos pohyboval kolem 6,6 t/ha. Z takto vysoké produkce lze vyrobit na 840 tisíc hl vína. Cena modrých a bílých odrůd se lišila o 0,60 Kč/kg ve prospěch bílých – je to po delším časovém období poprvé, co byly ceny bílých hroznů vyšší než hroznů červených. Rok 2009 vykázal průměrný výnos 4,5 t/ha (o 32 % méně než v roce 2008). Průměr cen moštových hroznů se pohyboval stejně jako v předcházejícím roce okolo 12,00 Kč/kg. V následujícím roce se, jak uvádí MZe (2011), průměrný hektarový výnos pohyboval kolem 3,2 t/ha, ze sklizeného množství hroznů tak lze vyprodukovat asi 20 % spotřeby vína, tedy 360 000 hl. Nižší výnos byl zaznamenán za posledních 20 let jen v roce 2007. Průměrná cena moštových hroznů stoupla na 16,3 Kč/kg, což je oproti předcházejícímu roku o 4,30 Kč/kg). V roce 2011 bylo dle MZe (2013) dosaženo průměrného výnosu 8,3 t/ha s průměrnou cukernatostí 21,5 °NM za cenu asi 16,20 Kč/kg.
44
V roce 2012 činil průměrný výnos 4,7 t/ha s cukernatostí 21,0 °NM. Průměrná cena hroznů se pohybovala kolem 17,80 Kč/kg. Graf č. 11 znázorňuje výše popsaný vývoj.
Graf 11 Vývoj výnosu a cukernatosti hroznů
Zdroj: MZe ČR (2013)
4.2.2
Ceny průmyslových výrobců (CPV)
Další stupeň ve zkoumané komoditní vertikále představují průmysloví výrobci, tedy zpracovatelé vinných moštových hroznů. Pro CPV dle Situační a výhledové zprávy pro révu vinnou a víno (2010) platí, že se jedná o ceny, za které je víno odebíráno z výrobních podniků, a to bez dopravy a DPH. CPV vín jsou v současnosti sledovány měsíčně (dříve dvouměsíčně). Ceny vín s přívlastkem jsou vyhodnocovány teprve od vstupu ČR do EU, tedy od května 2004 (MZe ČR, 2013). Ceny průmyslových výrobců vín jsou sledovány v Bulletinech pro víno a vinné hrozny, které vydává SZIF (Státní zemědělský intervenční fond) prostřednictvím Tržního informačního systému ČR (TIS ČR). SZIF zaznamenává nejvyšší i nejnižší ceny pro jednotlivé druhy a odrůdy vín, ale zároveň předkládá vážený průměr těchto cen, z nějž je vytvořen následující graf č. 12.
45
Jakostní bílé lahvové celkem Jakostní bílé sudové celkem
III/2013 VIII/2013
V/2012 X/2012
VII/2011 XII/2011
IV/2010 IX/2010 II/2011
VI/2009 XI/2009
VIII/2008 I/2009
X/2007 III/2008
XII/2006 V/2007
IX/2005 II/2006 VII/2006
XI/2004 IV/2005
90,00 80,00 70,00 60,00 50,00 40,00 30,00 20,00 10,00 0,00 I/2004 VI/2004
Cena Kč/l
Graf 12 Průměrné ceny průmyslových výrobců
Jakostní červené lahvové celkem Jakostní červené sudové celkem
Zdroj: Vlastní návrh dle SZIF (2014)
Ceny v předchozím grafu č. 12 jsou ve dvou hladinách, neboť průměrné ceny sudového vína za litr jsou nižší, než ceny vína lahvového. CPV lahvového vína vykazují podobné fluktuace, přičemž po většinu sledovaného období jsou ceny jakostního červeného vína vyšší než vína bílého. Bílé víno se od roku 2004 až do července 2005 pohybovalo od 43,90 do 50,10 Kč/l, poté došlo k sezónnímu výkyvu, kdy cena klesla v únoru 2006 až na 38,10 Kč/l, v následujícím měsíci však vzrostla na 48,50 Kč/l. Od února 2007 do března 2010 byly hladiny cen bílého a červeného vína střídavé. Červené víno kopíruje od začátku sledovaného období průběh vývoje cen bílého vína, v průměru se však ceny pohybují o 5 Kč výše. Od dubna téhož roku až do začátku roku 2012 vykazují ceny bílého i červeného vína sezónní kolísání s výraznými cenovými výkyvy (od 46 Kč/l do 85 Kč/l). V následujícím období se obě cenové hladiny vyrovnávají a fluktuace se zmírňuje. U CPV sudového vína lze pozorovat do roku 2008 klesající trend, od července tohoto roku však opět rostou. Obě dvě linie sudového vína byly ve sledovaném období značně fluktuující, a to tak markantně, že v červenci 2006 se téměř rovnala cena za litr červeného sudového vína vínu lahvovému (rozdíl ve výši 90 haléřů). K prvním výrazným výkyvům došlo již v letech 2005 – 2006, které v menší míře trvaly až do
46
května 2007. Až do projevení světové ekonomické krize jsou patrné mírnější cenové rozdíly. Ekonomická krize a sezónní výkyvy se v liniích sudových vín projevily dříve, než ve vínech lahvových. V následujících letech se již ceny lahvových vín ustálily a pohybovaly se kolem 30 Kč/l. Výjimkou byl listopad roku 2012, kdy červené sudové víno průměrně stálo až 45 Kč/l. V každé kvalitativní hladině jsou na stránkách SZIF uvedeny nejen celkové ceny za bílé/červené lahvové či sudové víno, ale díky dostupnosti dat lze předložit i vývoj cen pro dvě bílé a dvě červené odrůdy, které jsou u nás nejčastější. Jedná se o Müller Thurgau, Veltlínské zelené, Svatovavřinecké a Frankovku. Kvůli přehlednosti byly pro vývoj cen dle odrůd vytvořeny další tři grafy – č. 13, 14 a 15. První graf je pro víno lahvové, další dva jsou pro víno sudové. Graf 13 Ceny průmyslových výrobců - lahvové - odrůdy 75,00
Cena Kč/l
65,00 55,00 45,00 35,00 VIII/2013
Veltlínské zelené - lahvové Frankovka - lahvové
III/2013
X/2012
V/2012
XII/2011
VII/2011
II/2011
IX/2010
XI/2009
IV/2010
VI/2009
I/2009
III/2008
VIII/2008
Müller Thurgau - lahvové Svatovavřinecké - lahvové
X/2007
V/2007
XII/2006
VII/2006
II/2006
IX/2005
IV/2005
XI/2004
VI/2004
I/2004
25,00
Zdroj: Vlastní návrh dle SZIF (2014)
CPV lahvového jakostního vína vykazují ve sledovaném období výrazné výkyvy, zároveň však všechny odrůdy zaznamenávají podobně rostoucí trendy. Jak je z grafu č. 13 patrné, měsíční ceny lahvových vín mají podobné sezónní kolísání. Během let jsou nejvyšší ceny vykazovány v květnu až červnu, nejnižší pak v srpnu a září. Jedná se zřejmě o důsledek snahy vyskladnit co nejvíce vína před novou vinařskou sezónou. Toto úsilí se projevuje razantněji v letech 2011 a 2012. První sledovanou odrůdou je Müller Thurgau. Ta během sledovaného období vykazuje rostoucí trend, ceny však značně fluktuují kolem trendové spojnice. Do roku 2009 se ceny pohybovaly mezi 34 a 45,50 Kč/l. Výrazný skok nastal v období mezi
47
červnem a říjnem roku 2009, kdy dosáhly CPV až k 71 Kč/l. To bylo zapříčiněno, jak vyplynulo z korespondence se SZIF (viz Přílohy), prodejem většího množství vína této odrůdy od jednoho producenta za výrazně vyšší cenu, což nastalo ve třech po sobě jdoucích měřených obdobích. Tím nastal cenový skok v datech. V následujících měsících (roky 2010 a 2011) se projevují sezónní výkyvy v cenách, zřejmě jako důsledek ekonomické krize. Od roku 2012 je pro odrůdu MT charakteristické výrazné zmírňování cenových výkyvů. Odrůda VZ vykazovala ve sledovaném období menší meziměsíční fluktuace, ceny se tak pohybovaly od 32,40 do 45,70 Kč/l, avšak do přelomu let 2006 a 2007 byl patrný spíše klesající trend. Od května 2007 jsou však ceny rostoucí. Stejně jako odrůda MT zaznamenaly ceny v letech 2010 a 2011 výrazné sezónní výkyvy. Během následujících let se však tyto rozdíly rovněž vyrovnaly a v současnosti se ceny pohybují kolem 55 Kč/l. Další sledovanou odrůdou je Frankovka. V prvních pěti sledovaných letech vykázala odrůda značné výkyvy, které se pohybovaly od 31,60 Kč/l (květen 2007) do 57,50 Kč/l (květen 2004). Rovněž u cen této odrůdy je patrný rostoucí trend, který byl v roce 2010 a 2011 poznamenán sezónními výkyvy, jež byly následkem ekonomické krize, a následným vyrovnáním cen. Poslední odrůdou, pro kterou SZIF zjišťuje vývoj cen, je Svatovavřinecké. Ceny lahvového vína SV se v prvních šesti sledovaných letech pohybovaly v rozmezí od 45,40 Kč/l do 57,50 Kč/l. K nejvýznamnějšímu cenovému propadu došlo v květnu 2007, kdy průměrná cena za litr vína této odrůdy byla 31,60 Kč. Rovněž tato odrůda zaznamenala v letech 2010 a 2011 výrazné sezónní výkyvy (od 45,00 Kč/l do 66,80 Kč/l). V následujících letech se již fluktuace vyhlazuje.
48
Müller Thurgau - sudové
Veltlínské zelené - sudové
III/2013
VIII/2013
X/2012
V/2012
XII/2011
VII/2011
II/2011
IX/2010
XI/2009
IV/2010
VI/2009
I/2009
III/2008
VIII/2008
X/2007
V/2007
XII/2006
VII/2006
II/2006
IX/2005
IV/2005
XI/2004
VI/2004
40,00 35,00 30,00 25,00 20,00 15,00 10,00 I/2004
Cena Kč/l
Graf 14 Ceny průmyslových výrobců - sudové - odrůdy
Frankovka - sudové
Zdroj: Vlastní návrh dle SZIF (2014)
Podobný trend je znatelný rovněž u vín sudových, kde však dochází k výrazným meziodrůdovým výkyvům. Ceny jsou od začátku sledovaného období až do června 2011 značně fluktuující, a to až v řádech desítek korun za litr (od 12,10 do 37,70 Kč/l). V následujících letech už dochází, ve srovnání s předchozím obdobím, k nepatrným cenovým výkyvům (v řádech jednotek korun za litr). Pro přehlednost byla z předcházejícího grafu č. 14 vyňata odrůda SV, neboť v květnu roku 2005 byla její průměrná hodnota nestandardně vysoká.
Graf 15 Ceny průmyslových výrobců - sudové - odrůda Svatovavřinecké
VIII/2013
III/2013
X/2012
V/2012
XII/2011
VII/2011
II/2011
IX/2010
IV/2010
XI/2009
I/2009
VI/2009
VIII/2008
III/2008
X/2007
V/2007
XII/2006
VII/2006
II/2006
IX/2005
IV/2005
XI/2004
VI/2004
I/2004
Cena Kč/l
120,00 100,00 80,00 60,00 40,00 20,00 0,00
Ceny průmyslových výrobců - červené sudové - Svatovavřinecké
Zdroj: Vlastní návrh dle SZIF (2014)
V květnu roku 2005 byla průměrná cena jednoho litru sudového vína odrůdy SV až 111,70 Kč. Jedná se o nezvykle vysokou hodnotu. Z e-mailové korespondence s oddělením komunikace SZIF (viz Přílohy) vyplývá, že byl vážený průměr ovlivněn
49
jedním producentem. Ten prodal větší objem sudového vína SV za nezvykle vysokou cenu, čímž jednorázově ovlivnil celkovou průměrnou cenu průmyslových výrobců sudového vína odrůdy Svatovavřinecké. Z grafu č. 15 je rovněž zřejmé, že zde opakovaně chybí hodnoty. Situace nastala z důvodu, že v daném období nebylo SZIF dodáno dostatečné množství informací o cenách za prodej odrůdy SV, proto nebylo možné zveřejnit dostatečně vypovídající data.
4.2.3
Spotřebitelské ceny (SC)
Posledním stupněm zkoumané vertikály jsou spotřebitelské ceny. V této cenové hladině se nejvíce projevuje poptávkou vyvolaná přidaná hodnota. Za tyto ceny lze produkt získat v maloobchodech a na dalších místech, kde výrobek zakupuje konečný spotřebitel. Česká národní banka definuje SC jako ceny zboží a služeb, které platí domácnosti. Tyto ceny jsou sledovány prostřednictvím spotřebních košů, které jsou založeny na souboru vybraných druhů zboží a služeb placených obyvatelstvem (Spotřebitelské ceny, 2000). Pro účely této práce poskytl data prostřednictvím e-mailové korespondence ČSÚ. V hladině SC jsou k dispozici pouze dvě linie, a to jakostní víno bílé lahvové a jakostní víno červené lahvové. Tato skutečnost vychází z toho, že ČSÚ zjišťuje pro spotřebitelský koš pouze zmíněné ceny.
Graf 16 Spotřebitelské ceny 75 Cena Kč/l
70 65 60 55 I/2003 VI/2003 XI/2003 IV/2004 IX/2004 II/2005 VII/2005 XII/2005 V/2006 X/2006 III/2007 VIII/2007 I/2008 VI/2008 XI/2008 IV/2009 IX/2009 II/2010 VII/2010 XII/2010 V/2011 X/2011 III/2012 VIII/2012 I/2013 VI/2013 XI/2013
50
Spotřebitelské ceny - jakostní víno bílé lahvové Spotřebitelské ceny - jakostní víno červené lahvové
Zdroj: Vlastní návrh dle emailové korespondence s ČSÚ (2014)
50
Jak je z grafu č. 16 patrné, jsou ceny červeného jakostního vína přibližně o 10 Kč/l vyšší, než ceny bílého jakostního vína. V posledních 3 letech se tyto rozdíly snižují, avšak stále jsou spotřebitelé ochotni utratit více za červené víno. Během sledovaného období byla naměřena pro jakostní červené víno nejvyšší cena ihned na začátku sledovaného období v lednu 2004 (74,40 Kč/l), druhá nejvyšší cena připadá na v duben 2011, kdy dosahovala 73,50 Kč/l. Naopak nejnižší cena byla zaznamenána v srpnu 2011, kdy dosahovala cena za litr červeného jakostního vína 65,30 Kč. Bílé jakostní víno dosahuje nejvyšších spotřebitelských cen na konci sledovaného období v říjnu 2013, kdy nabývá hodnoty 71,50 Kč/l. Nejméně za litr tohoto nápoje zaplatili spotřebitelé v březnu 2008, kdy stál 53,40 Kč. Při srovnání s cenami zemědělských a průmyslových výrobců lze konstatovat, že SC jsou daleko méně pružné a vykazují menší výkyvy než ostatní zkoumané cenové hladiny. V grafu č. 16 lze pozorovat první výrazný pokles obou hladin v srpnu 2005, který lze přisoudit otevření trhu po vstupu do EU. Spotřebitelům se tím naskytla větší možnost výběru, což stlačilo ceny místní produkce. Opětovný nárůst cen je zaznamenán po říjnu 2010, což je následkem ekonomické krize, která se v cenách vína projevila až následující sezónu. Od roku 2012 je patrné značné přiblížení cen bílého a červeného vína, které lze přisoudit zmírnění fluktuací CPV v tomto období.
4.3
Komparace cenových hladin
Následující graf č. 17 spojuje všechny stupně zkoumané komoditní vertikály. Zobrazena je hladina cen vstupní komodity – vinných moštových hroznů. Výše již byly vysvětleny důvody pro výkyvy těchto cen. Z důvodu sezónnosti je linie cen zemědělských výrobců rozpojitá, další stupně vertikály tedy jsou ovlivněny sezónními cenami po celý následující výrobní cyklus. Druhý stupeň zastupují pouze celkové ceny jakostního bílého a červeného lahvového vína. I když jsou k dispozici data pro sudové víno, ve srovnání se
51
spotřebitelskými cenami jsou více vypovídající ceny za víno lahvové, neboť SC jsou zaznamenávány pro lahvové víno, přepočítané na cenu za 1 litr. Jak již bylo zmíněno, ČSÚ zaznamenává ve spotřebním koši pouze jakostní víno lahvové bílé a červené.
Graf 17 Komparace cenových hladin komoditní vertikály 90
A
B
C
D
80 70 60 50 40 30 20 10 I/2004 V/2004 IX/2004 I/2005 V/2005 IX/2005 I/2006 V/2006 IX/2006 I/2007 V/2007 IX/2007 I/2008 V/2008 IX/2008 I/2009 V/2009 IX/2009 I/2010 V/2010 IX/2010 I/2011 V/2011 IX/2011 I/2012 V/2012 IX/2012 I/2013 V/2013 IX/2013
0
Spotřebitelské ceny - jakostní bílé lahvové celkem Kč/l Spotřebitelské ceny - jakostní červené lahvové celkem Kč/l Ceny průmyslových výrobců - jakostní bílé lahvové celkem Kč/l Ceny průmyslových výrobců jakostní červené lahvové celkem Kč/l Ceny zemědělských výrobců - průměrné ceny moštových hroznů Kč/kg
Zdroj: Vlastní návrh dle SZIF (2014) a emailové korespondence s ČSÚ (2014)
Pro účely rozboru vývoje cen komoditní vertikály vinné hrozny – víno byl předchozí graf č. 17 rozdělen svislými čarami na 4 sektory. Sektory byly stanoveny tak, aby do nich náležející ceny procházely podobnými a srovnatelnými fluktuacemi. Sektor pod písmenem A je bezprostředně následující po vstupu ČR do EU. Začíná v lednu 2004 a končí v říjnu následujícího roku. V tomto období hodnoty ceny ve všech hladinách oscilují kolem průměrných cen daných hladin. SC se pohybují kolem 70 Kč/l (resp. 62 Kč/l pro bílé lahvové). Větší výkyvy jsou patrné v CPV, ovšem obě sledované hladiny vykazují podobné fluktuace. CPV bílého vína se pohybovaly od 43,10 do 50,10 Kč/l, rozpětí cen červeného lahvového vína bylo o 5 Kč/l vyšší.
52
Nejvyšších cen je dosahováno v měsících dubnu a listopadu, naopak nejnižší byly zaznamenány v únoru a červenci. V sektoru B jsou patrné větší výkyvy ve všech hladinách komoditní vertikály. Co se týče hladiny zemědělských výrobců, důvody fluktuace byly vysvětleny v předcházející kapitole č. 4.2.1 zaměřené na komoditu vinné hrozny. Významnější rozdíly vykazuje hladina průmyslových výrobců. K prvnímu výraznému propadu došlo v únoru 2006, následoval však nárůst, jehož vrchol byl zaznamenán již v dubnu téhož roku. Následoval však další, ale již pozvolnější pokles. Nejnižší hodnoty CPV (38,50 Kč/l) dosáhlo bílé lahvové v srpnu 2006. Do března 2007 bylo pravidlem, že dosahovala vyšší průměrné ceny jakostní červená vína než bílá. V březnu 2007 se tento trend změnil po dobu dvou měsíců. Další dva měsíce vykazovaly obě hladiny přibližně stejné hodnoty. V následujících dvou letech obě hladiny kolísají, přičemž větší fluktuace vykazuje víno bílé. V sektoru C jsou patrné největší změny. Zde dochází k růstu CZV z 12,60 Kč/kg na 16,60 Kč/kg. K nejzásadnějším fluktuacím dochází opět v hladině průmyslových výrobců. V průběhu jednoho měsíce zde dochází k výkyvům, které jsou ve výši až 40 Kč/l, přičemž opakovaně dochází k tomu, že CPV převyšují ceny spotřebitelské. Tento trend lze vysvětlit propuknutím světové ekonomické krize v roce 2008, která se však v ČR projevila až v následujícím roce. Tyto cenové přesahy jsou zřejmé až v roce 2010, neboť se jedná o rok, kdy se začala prodávat produkce roku předcházejícího. Tyto výkyvy lze v praxi vysvětlit tak, že producenti na jaře nasadí vyšší ceny, které s blížící se sezónou sběru vinných hroznů snižují. Důvodem toho je nutnost uvolnění místa ve zpracovnách a výrobnách pro novou úrodu. SC jsou méně pružné, proto na tyto výkyvy nereagují. V posledním roce tohoto období však lze postřehnout nárůst spotřebitelských cen, zřejmě jako následek předchozích zkušeností. Sektor D je posledním sledovaným obdobím. Hladina zemědělských výrobců se ustaluje kolem 16 Kč/kg a není patrné výrazné cenové kolísání. Rovněž se přibližují cenové hladiny CPV a SC. Oproti sektoru A v sektoru D se snižují rozdíly mezi bílým a červeným vínem, v CPV dokonce téměř splývají.
53
4.4
Srovnání s vybraným podnikem
Data zkoumaného vinařského podniku pocházejí z jeho účetnictví, ceny jsou zde však vedeny pouze roční a pouze od roku 2007 (přechod firmy na jiný účetní program). Pro možnost srovnání byla data pro celou ČR přepočítána na roční průměr. Vinařství pana Balouna poskytlo pro tuto práci data pro CZV a CPV, neboť spotřebitelské ceny, tedy výši přidané hodnoty u prodejců konečným spotřebitelům, nelze zjistit.
4.4.1
Vinařství Baloun, s. r. o.
Vinařství Baloun, s.r.o. bylo založeno v roce 1991 ve Velkých Pavlovicích. V současnosti vyrábí více než milion litrů tichého vína ve dvou provozech. V Hustopečích u Brna je zpracovatelský provoz podniku a rovněž se zde nachází rekonstruované archivní sklepy, kde zraje přibližně 150 tisíc lahví vína. Základní vinařství se však stále nachází ve Velkých Pavlovicích. Od roku 1997 probíhá výroba vín řízenou fermentací (tepelným ovlivňováním procesů výroby vína během celého výrobního cyklu). Vinařství obhospodařuje 30 ha dlouhodobě pronajatých vinic v CHKO Pálava, kde bylo dále vysazeno dalších 30 ha odrůd Sauvignon, Chardonnay, Tramín červený a Rulandské šedé. V roce 2004 bylo podnikem pronajato dalších 30 ha mladých červených vinic. Firma se každoročně prezentuje na domácích i zahraničních prestižních soutěžích (Valtické vinné trhy, Grand Prix Vinex, Vinum Juvenale, Salon vín ČR, Vinoforum, Weinparade atd.). Na těchto soutěžích již vinařství získalo řadu ocenění, která mají největší vypovídající hodnotu pro spotřebitele. Pro přiblížení se zákazníkovi se vinařství Radomil Baloun rozhodlo v roce 2004 otevřít v pražských Nuslích svoji pobočku, která má firmu a její vína představovat a jejímž úkolem je věnovat se zákazníkovi. Dále také vinařství dodává své produkty do řady českých a moravských vinoték (Vinařství Baloun, 2010).
54
4.4.2
Ceny zemědělských výrobců
Vinařství pana Radomila Balouna poskytlo údaje o výkupních cenách pro čtyři odrůdy, dvě bílé (MT a VZ) a dvě červené (SV, Fr), které byly uspořádány do tabulky č. 4 společně s cenami zjištěnými pro celou ČR.
Tabulka 4 Vývoj cen zemědělských výrobců – porovnání podnik x ČR Hrozny Kč/kg 2007 2008 2009 2010 2011 13,40 13,40 13,40 14,20 15,00 Müller Thurgau 13,00 13,00 13,00 14,80 16,00 Veltlínské zelené 14,00 14,00 14,00 13,60 13,60 Svatovavřinecké 13,80 13,80 13,80 14,00 14,00 Frankovka 14,72 17,97 11,46 16,64 16,12 CZV - ČR Zdroj: Vlastní návrh dle účetnictví vinařství Radomil Baloun a ČSÚ (2014)
2012 16,00 17,40 14,00 15,00 16,44
2013 17,00 17,70 14,00 15,00 16,59
Graf č. 18 srovnává vývoj výkupních cen hroznů, který zaznamenal ČSÚ a výkupní ceny hroznů, jež pocházejí z účetnictví vybraného vinařství. Pro potřeby srovnání byly měsíční ceny za celou ČR přepočítány na roční průměr. Z grafu č. 18 je patrné, že mezi lety 2007 a 2010 nastaly v hodnotách pro celou ČR dva výrazné zvraty. Ten z roku 2008 je ovlivněn výrazně vyšší průměrnou cenou z ledna 2008. V následujícím roce je však pozorovatelný prudký cenový propad, a to až na 11,50 Kč/kg. V tomto roce byla úroda velice kvalitní, avšak průměrný výnos dosahoval pouze 4,5 t/ha, proto by byla méně překvapivá vyšší cena, díky vzácnosti vinných hroznů. Nízkou cenu však můžeme vysvětlit nástupem ekonomické krize, která se na prodeji vinných hroznů projevila již o sezónu dříve než u vína. Vinařský podnik obvykle upravuje ceny hroznů dle jednotlivých dodavatelů. S většími dodavateli mívá uzavřené smlouvy či dohody, v nichž se zavazují, že od nich bude vinařství každoročně odebírat domluvené množství suroviny. Od těchto dodavatelů potom odebírá vinné hrozny za vyšší ceny, než od menších producentů. Děje se tak proto, že vinař již má povědomí o surovině, z níž bude vyrábět výsledný produkt. Ví, na jaké rostla půdě, jak bylo o hrozny pečováno a co od dané odrůdy může očekávat. Nezanedbatelné jsou rovněž finanční částky, které by jinak musel vinařský
55
podnik každoročně investovat do chemických rozborů a za zatřídění. Menším dodavatelům tak jsou navrhovány nižší výkupní ceny. Ve vinařství pana Radomila Balouna se CZV v prvních třech sledovaných letech neměnily pro žádnou ze sledovaných odrůd a průměrně ceny se pohybovaly od 13 do 14 Kč/kg.
V následujícím
období
vzrostly
CPV
všech
odrůd
kromě
Svatovavřineckého, které mírně pokleslo. Hrozny bílých odrůd opisují rostoucí trend až do současnosti, kdežto ceny červených odrůd se v posledních letech ustálily. Tento jev lze přičítat několika faktorům: vinařství se nachází v oblasti tzv. Modrých hor, kde se pěstuje velké množství kvalitních červených hroznů, tudíž je zde vysoká konkurence a vinař proto může nasadit nižší výkupní cenu. Druhým faktorem je rovněž nárůst obliby bílých vín, čímž roste poptávka po tomto produktu. Vinař je proto ochoten získat surovinu na výrobu poptávaného zboží za vyšší cenu.
Graf 18 Porovnání cen zemědělských výrobců - podnik x ČR 18,00
Cena Kč/kg
17,00 16,00 15,00 14,00 13,00 12,00
Müller Thurgau Svatovavřinecké Ceny zemědělských výrobců celkem
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007
11,00
Veltlínské zelené Frankovka
Zdroj: Vlastní návrh dle účetnictví vinařství Baloun a ČSÚ (2014)
4.4.3
Ceny průmyslových výrobců
Vinařství Radomil Baloun poskytlo rovněž informace o CPV pro stejné odrůdy, jako byly zmíněny v předchozí kapitole. Následující tabulka č. 5 obsahuje jak ceny vinařství, tak přepočítané měsíční ceny na roční průměry pro celou ČR, včetně sedmiletého průměru.
56
Tabulka 5 Porovnání CPV - podnik x ČR – jakostní lahvové víno CPV Kč/l
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013
MT - Podnik
41,00
41,00
41,00
42,50
44,00
48,00
51,00
MT - ČR
37,21
39,61
53,72
45,28
49,01
48,28
51,24
VZ - Podnik
40,00
40,00
40,00
41,50
43,00
47,50
50,50
VZ - ČR
36,21
40,47
42,77
45,48
48,26
50,88
54,21
SV - Podnik
46,00
46,00
46,00
47,60
49,00
52,50
54,00
SV - ČR
46,70
49,75
50,72
53,73
56,84
54,08
56,95
Fr - Podnik
46,00
46,00
46,00
47,60
49,00
52,50
54,00
Fr - ČR
41,09
43,80
47,48
48,86
52,16
52,24
54,58
Zdroj: Vlastní návrh dle účetnictví vinařství Baloun a ČSÚ (2014)
Data z předcházející tabulky č. 5 byla kvůli přehlednosti rozdělena do dvou grafů – 19a) a 19b). Na obou těchto grafech je pozorovatelný rostoucí trend. Pro červená lahvová vína (graf č. 19a)) se ceny vinařského podniku po celé sledované období shodují. V prvních dvou letech produkovalo vinařství pana Balouna víno za vyšší CPV, než jaké byly zaznamenány celostátní CPV, v dalších letech se tento stav obrátil, případně se cena za litr vína odrůdy Fr téměř rovnala. Svatovavřinecké po celé sledované období vykazovalo vyšší ceny v celé ČR, než jaké byly naměřeny ve zkoumaném vinařském podniku. Největší rozdíl lze pozorovat v roce 2011, kdy dosáhl téměř 8 Kč/l. Nejmenšího rozdílu ceny dosahovaly v roce následujícím, kdy odchylka ceny za Frankovku pocházející z podniku a tutéž odrůdu za ČR činila pouhých 0,26 Kč/l ve prospěch podniku. Svatovavřinecké se rovněž v tomto roce svými hladinami přiblížilo nejvíce, a to na 2,95 Kč/l ve prospěch průměru celého státu. Jedná se o jediný případ v tomto grafu, kdy byl zaznamenán cenový pokles. Bílá lahvová vína jsou znázorněna na grafu č. 19b). V prvních třech letech se podnikové ceny udržovaly na stejné hladině (41 Kč/l pro MT, 40 Kč/l pro VZ), v dalších dvou letech vykázaly mírný nárůst, který dále pokračoval prudším cenovým růstem až do současnosti. Kromě prvního pozorovaného roku jsou však CPV vinařství Radomil Baloun nižší než hodnoty pro celou ČR. Celostátní průměr předkládá různorodější hodnoty, které vykazují v odrůdě MT značný cenový skok mezi lety 2008 a 2009, kdy byl zaznamenán nárůst z 39,61 Kč/l na
57
53,45 Kč/l, který byl zapříčiněn jedním producentem, jenž během tří měsíců prodal velký objem vína této odrůdy za nezvykle vysokou cenu (viz Přílohy). Následuje pokles v roce 2010 na obvyklejší hodnotu ve výši 45,28 Kč/l. Drobný pokles této odrůdy nastává v roce 2012, poté jsou však ceny opět rostoucí. U odrůdy VZ v celostátním průměru lze v celém jejím období pozorovat prudký, téměř lineární růst cen.
Graf 19 Porovnání cen průmyslových výrobců - podnik x ČR
2013
2012
2011
2010
2009
2008
2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 Svatovavřinecké - Podnik Svatovavřinocké - celkem Frankovka - podnik Frankovka - celkem
55,00 53,00 51,00 49,00 47,00 45,00 43,00 41,00 39,00 37,00 35,00 2007
58,00 56,00 54,00 52,00 50,00 48,00 46,00 44,00 42,00 40,00
b) Bílá lahvová vína
Cena Kč/l
Cena Kč/l
a) Červená lahvová vína
Müller Thurgau - podnik Müller Thurgau - celkem Veltlínské zelené - podnik Veltlínské zelené - celkem
Zdroj: Vlastní návrh dle účetnictví vinařství Baloun a SZIF (2014)
58
5.
ZÁVĚR
Agrární trh je specifickým druhem trhu, jenž spojuje směnu výrobků a služeb v rámci současného agrobyznysu prostřednictvím jejich koupě a prodeje, s dopravou a skladováním. Poptávka na agrárním trhu je odvislá od fyziologického minima potřeb člověka. Nabídka je ovlivněna celou škálou faktorů, např. vlivem klimatu, vlastnostmi půdy, vývojem počasí, ale zároveň je charakteristická zhoršenou pružností v reakci výrobců na požadavky odběratelů. V současnosti funguje zemědělství na základě poptávkově orientovaného modelu, dochází tak ke zvyšování atraktivnosti surovinopotravinářského trhu díky jeho možnostem zachování původní kvality výrobku. Komoditní vertikálou se rozumí výrobní, zpracovatelské a odbytové procesy a jejich vzájemné působení na trzích. Charakteristické pro všechny podniky je, že cílem stanovení ceny je maximalizace zisku. Cena bývá obvykle stanovena na základě nákladů, poptávky nebo konkurence, případně se tyto přístupy kombinují. Obvyklá cenová politika ve vinařských podnicích by měla být spotřebiteli otevřená a transparentní, neboť cena má značnou informační funkci. Současné zemědělské podniky jsou přímo ovlivňovány vnějšími faktory, jako je globalizace, nové technologie, ale také lidský potenciál. Zvláštností podniků s vinařskou a vinohradnickou specializací je schopnost obsáhnout celou škálu činností od šlechtitelství až po prodej finálního výrobku. Výroba a distribuce vinných hroznů a vína je na státní úrovni ošetřena legislativně, například zákonem č. 252/1997 Sb. o zemědělství, zákonem č. 321/2004, který je známý jako zákon o vinohradnictví a vinařství, a s ním související vyhláška č. 323/2004 Sb. a vyhláška č. 324/2004 Sb. Vinařský a vinohradnický zákon implementuje normy, které vyžaduje legislativa EU. Dle Zákona o vinohradnictví a vinařství je definováno rovněž územní dělení vinic v ČR a také požadavky na jednotlivé druhy vína. Z územního hlediska se v ČR vinohrady dělí na dva vinařské regiony, přičemž 4 % vinic se nacházejí v oblasti české a 96 % v moravské. Mezi nejhojněji pěstované odrůdy se řadí Müller Thurgau (MT), Veltlínské zelené (VZ), Svatovavřinecké (SV) a Frankovka (Fr). V současné době se v ČR využívá k hospodaření přibližně 19 000 ha vinic, přičemž sklizně jsou proměnlivé v závislosti
59
na počasí, v průměru se ale pohybují kolem 70 000 tun. Z této produkce se vyrobí od 400 000 do 840 000 hl vína, a přibližně o polovinu převládá víno bílé nad červeným, což odpovídá struktuře vinohradů dle druhů odrůd. V České republice se aktuální spotřeba vína v přepočtu na 1 obyvatele pohybuje kolem 20 l a neustále roste. Cenový vývoj v komoditní vertikále víno je pro jednotlivé cenové hladiny odlišný. Těmito hladinami jsou ceny zemědělských výrobců (CZV – vinné hrozny), ceny průmyslových výrobců (CPV – za ty je víno odebíráno z vinařských podniků, bez dopravy a DPH) a spotřebitelské ceny (SC – platí konečný spotřebitel). Jednotlivé cenové hladiny jsou porovnány a rozděleny do 4 časových úseků – sektorů. V prvním sektoru (leden 2004 – září 2005) jsou cenové hladiny poměrně vyrovnané, zde se vyskytují pouze sezónní výkyvy. V následujícím období (září 2005 – leden 2009) jsou zaznamenány nižší hodnoty ve všech cenových hladinách, než tomu bylo v předchozím, ale i v následujícím časovém úseku. Nejvýraznější fluktuace se projevily v období od ledna 2009 do ledna 2012, především v hladině průmyslových výrobců. Tyto výkyvy jsou odůvodňovány zejména jako následek světové ekonomické krize. Skutečnost, že CPV opakovaně v uvedeném období přesahují SC, je přisuzována sezónním výkyvům, kdy na jaře jsou zaznamenány ceny vyšší než SC a s přibližující se novou vinohradnickou sezónou klesají pod úroveň SC. Tento vývoj je vysvětlen snahou vinařů vyskladnit co nejvíce produkce před nadcházející sezónou prostřednictvím nízkých, a tedy výhodných cen. Následující období je charakteristické vyrovnáváním všech sledovaných cenových hladin. CPV se přiblížily cenám spotřebitelským, rovněž se zmenšily rozdíly v CPV za jednotlivé odrůdy. Vývoj, který je nastíněn pro celou ČR, je v bakalářské práci porovnán s ročními cenami CZV a CPV, jež poskytlo zkoumané vinařství. CZV pro celou ČR vykazují ve sledovaných letech významné kolísání, které se v posledních třech letech vyrovnává. Na rozdíl od toho, CZV které poskytlo vinařství Baloun, mají vývoj cen v prvních třech letech konstantní a rozdíl mezi jednotlivými odrůdami nepřekračuje 1 Kč. V dalších letech se ceny rozrůzňují, přičemž všechny CZV (kromě odrůdy SV) vykazují růst. CZV bílých odrůd dokonce převyšují průměr ČR.
60
CPV červeného vína se pro podnik v celém období shodují a lze konstatovat, že pro SV jsou CPV pro celou ČR v celém období vyšší. U odrůdy Fr je výše CPV v daném podniku a celostátním průměru ČR proměnlivá. CPV bílého vína jsou na začátku sledovaného období vyšší ve sledovaném podniku. Od roku 2008 se však situace změnila. Pro všechny CPV je možné konstatovat rostoucí cenové tendence. Z hlediska cenové situace v celé ČR lze konstatovat, že se v posledních letech zmírňují cenové fluktuace a zmenšují se rozdíly mezi CPV a SC. Je patrný tlak obchodních řetězců na snižování cen, a to i s přihlédnutím ke snížení vlastní ziskové marže, což se děje na úkor předchozích článků komoditní vertikály. Spotřebitelské ceny znatelně ovlivňují poptávku po víně, ale zároveň se jejich prostřednictvím přenáší informace
k předchozím
článkům
komoditního
řetězce
–
k
zemědělským
a průmyslovým výrobcům. V současnosti se na globálním trhu hospodaří přibližně na 7,66 mil. ha vinic (v EU cca 3,53 mil. ha). Ročně je vyrobeno cca 27 mld. litrů vína a spotřebuje se cca 25 mld. litrů vína. Největší roční spotřeba vína na obyvatele je přisuzována Vatikánu (cca 60 l/osoba/rok), po něm následují typické vinařské státy Evropy, jako je Francie, Itálie a Španělsko. Celkově se nejvíce vína spotřebuje v USA, Francii, Itálii a Německu. Z globálního hlediska (i v ČR) lze v současnosti sledovat zvyšující se poptávku po víně. V ČR od roku 1989 vzrostla spotřeba vína o více než 7 l/os. V roce 2011 se v ČR spotřebovalo přibližně 200 mil. l vína ročně, přičemž se zde vyrobí jen asi 90 mil l. Z toho důvodu je nezbytné tento produkt dovážet ze zahraničí. Zhruba 90 % dovozového vína pochází ze států EU, nejvíce z Itálie (až 40 %), Slovenska, Maďarska a Španělska. Ze zemí mimo EU dovážíme nejvíce z Chile. Z toho je zřejmé, že poptávka po víně v ČR není uspokojena českými producenty a existuje určitý potenciál na trhu, v rámci kterého by se mohli realizovat noví vinaři a vinohradníci. Limitujícím faktorem se stává rozsah zemědělských ploch, na nichž je možné hospodařit, meteorologické podmínky, ale také dostupnost efektivnějších technologií a především pak lidský potenciál vinaře či vinohradníka (manažerské dovednosti), jeho schopnost a odhodlání uspět na trhu se svým produktem.
61
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] BEČVÁŘOVÁ,
Věra.
Podstata
a
ekonomické
souvislosti
formování
agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 68 s. ISBN 80-715-7911-4. [2] BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělská politika. Vyd. 1. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2001, 116 s. ISBN 80-715-7514-3 [3] BEČVÁŘOVÁ, Věra a Iva LECHANOVÁ. Zemědělství a potravinářský průmysl v rámci komoditních vertikál: obecné a regionální aspekty. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2006, 48 s. ISBN 80-715-7921-1. [4] GOSCH, Franz. Vinařský marketing. V českém jazyce vyd. 1. Valtice: Národní salon vín, 2005, 125 s. ISBN 80-903-2015-5. [5] JUREČKA, Václav. Mikroekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 359 s. Expert (Grada). ISBN 978-80-247-3259-6. [6] KRAUS, Vilém, Zdeněk KUTTELVAŠER a Bohumil VURM. Encyklopedie českého a moravského vína. Editor Zuzana Foffová. Praha: Knižní klub, c1998, 223 s., [48] s. obr. příl. ISBN 80-717-6845-6. [7] KRAUS, Vilém. Pěstujeme révu vinnou. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2012, 111 s., [16] s. barev. obr. příl. Česká zahrada. ISBN 978-80-247-3465-1. [8] MACÁKOVÁ, Libuše. Mikroekonomie: základní kurs. 8. aktualiz. vyd. Slaný: Melandrium, 2003, 275 s. ISBN 80-861-7538-3. [9] MANKIW, N. Zásady ekonomie. 1. vyd. Praha: Grada, 1998, 763 s. ISBN 807169-891-1. [10] PAVLOUŠEK, Pavel. Pěstování révy vinné: moderní vinohradnictví. Praha: Grada, c2011, 333 s. ISBN 978-80-247-3314-2.
62
[11] TAMÁŠ, Vojtěch a Věra BEČVÁŘOVÁ. Trh jatečných prasat a vepřového masa v současném agrobyznysu. ASTRON studio CZ, a.s., 2013. ISBN 978-807375-689-5. Odborná kniha. Mendelova univerzita v Brně. [12] RICKETTS, Cliff a Kristina RICKETTS. Agribusiness: fundamentals and applications. 2nd ed. Clifton Park, N.Y.: Delmar Cengage Learning, c2009, 568 s. ISBN 978-1-4180-3231-9. [13] STEIDL, Robert. Sklepní hospodářství. V českém jazyce vyd. 2., aktualiz. Překlad Jiří Sedlo. Valtice: Národní vinařské centrum, 2010, 309 s. ISBN 97880-903201-9-2. [14] SVATOŠ, Miroslav. Ekonomika agrárního sektoru: (vybraná témata). Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, 2009, 170 s. ISBN 978-802-1318-465. [15] Vinařský obzor: Odborný časopis pro vinohradnictví, sklepní hospodářství a obchod vínem /. Velké Bílovice: Svaz vinařů České republiky, 2004, roč. 97, č. 1. ISSN 1212-7884. [16] WESLEY J. OBST, Wesley J.Rob Graham and Graham Christie. Financial management for agribusiness. Collingwood, VIC: Landlinks Press, 2007. ISBN 978-064-3092-952.
63
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ [1] Biologicko-dynamické zemědělství. In: EPOS: Spolek PRO BIO poradenství [online]. 2012 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z: http://www.eposcr.eu/wpcontent/uploads/2011/04/Biodynamick%C3%A9zem%C4%9Bd%C4%9Blstv%C3%AD.pdf [2] Bulletiny pro víno a vinné hrozny. Státní zemědělský intervenční fond [online]. 2014
[cit.
2014-03-31].
Dostupné
z: http://www.szif.cz/irj/portal/anonymous/tis/zpravy_o_trhu?year=2014&cdr=08 &ino [3] Česká republika. Zákon č. 321/2004 o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství). In: Sbírka zákonů České republiky. 2004. Dostupné z: http://vinex.cz/aktualnizakon.htm [4] Český statistický úřad [online]. 2014, 24. 2. 2014 [cit. 2014-03-11]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ceny_zemedelskych_vyrobcu
[5] FUKSOVÁ, Jaroslava. Za úspěchy českého vinařství stojí tvrdá práce - první díl. In: Podnikový Zpravodaj.cz [online]. 2012 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://www.podnikovyzpravodaj.cz/aktualita/za-uspechy-ceskeho-vinarstvistoji-tvrda-prace-prvni-dil
[6] Indexy cen zemědělských výrobců - časové řady: Tab č. 6, č. 7. In: Český statistický
úřad
[online].
2014
[cit.
2014-03-24].
Dostupné
z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/ipc_cr
[7] KRAUS, Vilém. Historický vývoj vinařství v datech. Vína z Moravy, vína z Čech [online].
2013
[cit.
2014-03-12].
Dostupné
z: http://www.wineofczechrepublic.cz/historie-a-fakta/vyvoj-vinarstvi/16historicky -vyvoj-vinarstvi-v-datech.html
64
[8] Kronika obce Rašov 1981-1990: Zápis za rok 1985 - počasí. In: Rašov [online]. 2002,
6.
1.
2011
[cit.
2014-04-27].
Dostupné
z: http://rasov.wz.cz/kronika/chronol/1985.htm
[9] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2003 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2824/SVZ2003_vino.pdf
[10] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2004 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2828/SVZ2004_vino.pdf
[11] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2006 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2832/SVZ_VINO_2006.pdf
[12] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2007 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2830/REVA_VINNA_A_VINO_4_2007.pdf
[13] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2008 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/2826/VINO_04_2008.pdf
[14] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2009 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/32550/VINO_04_2009.pdf
[15] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2010 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/49959/VINO_duben_2010.pdf
65
[16] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2011 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/128921/SVZ_2011.pdf
[17] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2012 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/183298/SVZ_2012_na_web.pdf
[18] MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Situační a výhledová zpráva: réva vinná a víno [online]. 2013 [cit. 2014-02-01]. ISBN 978-80-7084-895-1. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/file/286099/SVZ_Reva_vinna_vino_2013.pdf
[19] Nabídka, poptávka, cena. In: Miraslebl [online]. 2012 [cit. 2014-02-13]. Dostupné z: http://www.miras.cz/seminarky/mikroekonomie-n02-nabidka.php
[20] Odrůdová skladba ČR. In: Znalec vín [online]. 2014 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://www.znalecvin.cz/odrudova-skladba-cr/ [21] Oblasti a vinaři. In: Wine of Czech Republic [online]. 2013 [cit. 2014-02-01]. Dostupné z: http://www.wineofczechrepublic.cz/oblasti-a-vinari.html [22] Spotřebitelské ceny. In: Česká národní banka [online]. 2000 [cit. 2014-03-16]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/docs/ARADY/MET_LIST/cs_cn_ceny_cs.pdf [23] Statistics: World Statistics. Wine Institute [online]. 2013 [cit. 2014-03-13]. Dostupné z: https://www.wineinstitute.org/resources/statistics [24] Šetření o vinicích 2009. Český statistický úřad [online]. 31. 3. 2011 [cit. 201403-13]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/2135-11 [25] Vinařský
fond
ČR
[online].
2006
[cit.
2014-05-02].
Dostupné
z: http://www.vinarskyfond.cz/cz/hlavni-stranka
66
[26] Vinařství
Baloun
[online].
2010
[cit.
2014-04-19].
Dostupné
z: http://www.baloun.cz/Radomil-Baloun/Vinarstvi-Baloun.aspx [27] Vína z Moravy, vína z Čech [online]. 2013 [cit. 2014-05-02]. Dostupné z: http://www.wineofczechrepublic.cz/
67
SEZNAM GRAFŮ GRAF 1PLOCHA VINIC SVĚTA DLE SVĚTADÍLŮ V ROCE 2011 (TIS. HA) ............................. 32 GRAF 2 STRUKTURA PLOCH VINIC V ČR K 31. 12. 2012 DLE DRUHŮ ODRŮD ................... 36 GRAF 3 ODRŮDOVÁ SKLADBA VINIC V ČR...................................................................... 37 GRAF 4 HISTORICKÝ VÝVOJ PRODUKČNÍCH PLOCH VINIC ............................................... 38 GRAF 5 VÝVOJ PLOCH VINIC A NOVÝCH VÝSADEB .......................................................... 39 GRAF 6 VÝVOJ PRODUKČNÍHO POTENCIÁLU VINIC ČR A OSÁZENÉ PLOCHY VINIC V ČR OD VSTUPU DO EU ........................................................................................................ 39
GRAF 7 VÝVOJ SKLIZNÍ ................................................................................................... 41 GRAF 8 VÝVOJ VÝROBY VÍNA ......................................................................................... 41 GRAF 9 ROČNÍ SPOTŘEBA VÍNA CELKEM ČR ................................................................... 42 GRAF 10 CENY ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBCŮ ..................................................................... 43 GRAF 11 VÝVOJ VÝNOSU A CUKERNATOSTI HROZNŮ ...................................................... 45 GRAF 12 PRŮMĚRNÉ CENY PRŮMYSLOVÝCH VÝROBCŮ .................................................. 46 GRAF 13 CENY PRŮMYSLOVÝCH VÝROBCŮ - LAHVOVÉ - ODRŮDY .................................. 47 GRAF 14 CENY PRŮMYSLOVÝCH VÝROBCŮ - SUDOVÉ - ODRŮDY .................................... 49 GRAF 15 CENY PRŮMYSLOVÝCH VÝROBCŮ - SUDOVÉ - ODRŮDA SVATOVAVŘINECKÉ .... 49 GRAF 16 SPOTŘEBITELSKÉ CENY .................................................................................... 50 GRAF 17 KOMPARACE CENOVÝCH HLADIN KOMODITNÍ VERTIKÁLY ............................... 52 GRAF 18 POROVNÁNÍ CEN ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBCŮ - PODNIK X ČR ............................ 56 GRAF 19 POROVNÁNÍ CEN PRŮMYSLOVÝCH VÝROBCŮ - PODNIK X ČR ........................... 58
68
SEZNAM OBRÁZKŮ OBRÁZEK 1 TRŽNÍ ROVNOVÁHA ..................................................................................... 12 OBRÁZEK 2 SCHÉMA NATURÁLNÍ VAZBY MEZI VÝROBCEM A SPOTŘEBITELEM ............... 14 OBRÁZEK 3 SCHÉMA SUROVINO-POTRAVINÁŘSKÉHO TRHU ............................................ 15 OBRÁZEK 4 SCHÉMA TRHU ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBCŮ ................................................... 15 OBRÁZEK 5 SCHÉMA TRHU POTRAVINÁŘSKÝCH VÝROBCŮ ............................................. 16 OBRÁZEK 6 ZÁKLADNÍ STRUKTURA AGROBYZNYSU ....................................................... 18 OBRÁZEK 7 POZICE ZEMĚDĚLSKÉHO PODNIKU ................................................................ 19 OBRÁZEK 8 NABÍDKOVĚ ORIENTOVANÁ KOMODITNÍ VERTIKÁLA ................................... 20 OBRÁZEK 9 POPTÁVKOVĚ ORIENTOVANÉ KOMODITNÍ VERTIKÁLA ................................. 20 OBRÁZEK 10 STUPNĚ KONTROLY ................................................................................... 21 OBRÁZEK 11 ROZSAH ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY ................................................................. 22 OBRÁZEK 12 VZTAHY
MEZI KONZUMENTY VÍNA, VINAŘSKÝM PODNIKEM A PĚSTITELEM
HROZNŮ ................................................................................................................... 25
OBRÁZEK 13 POPTÁVKOVÁ KŘIVKA PO NORMÁLNÍM A NENORMÁLNÍM PRODUKTU ........ 26 OBRÁZEK14 MAPA VINAŘSKÝCH OBLASTÍ A PODOBLASTÍ ČR ........................................ 34
69
SEZNAM TABULEK TABULKA 1 TYPY TRŽNÍCH STRUKTUR ........................................................................... 13 TABULKA 2 VÝVOJ
PRŮMĚRNÉ ROČNÍ SPOTŘEBY VÍNA NA OSOBU VE VYBRANÝCH
STÁTECH SVĚTA (L).................................................................................................. 33
TABULKA 3 VINAŘSKÉ PODOBLASTI ČR A JEJICH CHARAKTERISTIKY ............................. 35 TABULKA 4 VÝVOJ CEN ZEMĚDĚLSKÝCH VÝROBCŮ – POROVNÁNÍ PODNIK X ČR ........... 55 TABULKA 5 POROVNÁNÍ CPV - PODNIK X ČR – JAKOSTNÍ LAHVOVÉ VÍNO ..................... 57
70
SEZNAM PŘÍLOH 1. Emailová korespondence – SZIF, doručeno 2. 4. 2014…………………...….72 2. Vysvětlivky termínů…………………………………………………...............72 3. Použité zkratky………………………………………………………………...73 4. Seznam a základní charakteristiky tradičních odrůd ČR………………..……74 5. Příloha na CD nosiči
71
PŘÍLOHY 1. Emailová korespondence - SZIF, doručeno 2. 4. 2014 Dobrý den,
po dohledání dat za období, které uvádíte – měsíc říjen 2005 – Vám sdělujeme, že v tomto měsíci prodala jedna společnost červené víno odrůdy Svatovavřinecké za výrazně vyšší cenu, než byla jinak obvyklá, a zároveň prodané množství bylo vyšší než u ostatních respondentů. Tím byl ovlivněn vážený průměr této kategorie vína a došlo jednorázově k cenovému skoku. Při vstupní kontrole dat jsme daného respondenta kontaktovali (z důvodu ochrany individuálních dat Vám nemůžeme sdělit jméno subjektu) a údaje o množství i ceně nám byly potvrzeny. Rovněž bylo prozkoumáno období červen – říjen 2009 pro lahvové víno odrůdy Müller Thurgau. I zde byla potvrzena stejná příčina, jako ve výše zmíněném případu, tzn., jeden producent prodal větší množství tohoto vína za vyšší cenu, což opět ovlivnilo průměrnou cenu.
2. Vysvětlivky termínů Terroir Pojmem „terroir“ je možné označit stanoviště pro pěstování vinné révy se všemi faktory, které na ni v přírodních podmínkách působí. Nejdůležitější jsou složky jako geologické podloží vinice, klimatické, kulturní a historické podmínky. Je otázkou, zda jsou prvkem terroir i agrotechnické zásahy člověka.
Terroir významně ovlivňuje
kvalitu a charakter hroznů a tím tedy i dodává vínu jedinečnost. Hrozny a vína s charakterem terroir jsou vždy produkovány v určitém, přesně vymezeném a dobře charakterizovaném místě. Čím přesnější a užší toto označení původu je, tím vyšší z pravidla bývá i kvalita vyrobeného vína (Vinařský fond, 2006).
72
Cukernatost Jedná se o základní kvalitativní parametr, který slouží ke kategorizaci vín. Cukernatostí se rozumí obsah zkvasitelných cukrů v hroznovém moštu. Jednotkou je stupeň normalizovaného moštoměru, který odpovídá obsahu zkvasitelných cukrů v hroznech a je vyjadřován v kilogramech na 1 hektolitr hroznového moštu. Jednotka cukernatosti má značku °NM (Vinařský fond, 2006).
Modré hory Jedná se o označení pěti vinařských obcí ve vinařské podoblasti velkopavlovické. Sem spadají obce Bořetice, Vrbice, Kobylí, Němčičky a Velké Pavlovice. Místní půdní podmínky s dobrým obsahem vápníku a hořčíku jsou ideální pro pěstování modrých (tzn. červených) odrůd révy vinné. Slovo hora znamená v místním nářečí vinohrad, odtud pak název Modré hory. V roce 2011 byla registrována VOC Modré Hory.
Trvale udržitelný rozvoj (TUR) TUR je definován v § 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Pavloušek (2011) ho vysvětluje jako hospodaření takovým postupem, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat základní potřeby pro život. Zároveň však nebude snížena rozmanitost krajiny a splněna podmínka uchování přirozené funkce ekosystémů.
73
3. Použité zkratky Zkratky bílých odrůd Au
Aurelius
RŠ
Rulandské šedé
Ch
Chardonnay
RR
Ryzlink Rýnský
MM
Muškát moravský
RV
Ryzlink vlašský
MT
Müller Thurgau
SZ
Sylvánské zelené
Neu
Neuburské
Tr
Tramín
Pá
Pálava
TrČ
Tramín červený
RB
Rulandské bílé
VZ
Veltlínské zelené
Zkratky červených odrůd CM
Cabernet Moravia
Fr
Frankovka
MP
Modrý Portugal
SV
Svatovavřinecké
Obecné zkratky Sb.
Sbírka zákonů
SVZ
Situační a výhledová zpráva
CZV
Ceny zemědělských výrobců
CPV
Ceny průmyslových výrobců
SC
Spotřebitelské ceny
IP
Integrovaná produkce
Zkratky institucí ČR
Česká republika
ČSÚ
Český statistický úřad
MZe ČR
Ministerstvo zemědělství ČR
SV ČR
Svaz vinařů ČR
SZIF
Státní zemědělský intervenční fond
SZPI
Státní zemědělská a potravinářská inspekce
VF
Vinařský fond
74
4. Seznam a základní charakteristiky tradičních odrůd ČR Ryzlink vlašský Jedná se o starou a tradiční odrůdu, pěstuje se na Moravě i v Čechách. Hrozen je dlouhý a válcovitý, obsahuje středně velké bobule žlutozelené barvy s černou tečkou na vrcholku. Cukernatost stoupá koncem října nebo až začátkem listopadu. Ve vůni a chuti vína jsou výrazné tóny zeleného jablka, zralých meruněk, broskví a lipového květu. Chuť vína je mohutná, plná a obsahuje výraznou kyselinku (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Veltlínské zelené Opět se jedná o starou a tradiční odrůdu. Její původ je pravděpodobně v Rakousku. Větší výsadby jsou zejména na Znojemsku, Mikulovsku a Velkopavlovicku. Hrozny jsou velké, křídlaté, s menšími zelenými až zelenožlutými bobulkami. Jakostní vína jsou zpracovávána pouze z keřů s menším zatížením úrodou. Maximálně jeden hrozen z letorostu zvyšuje extraktivnost a plnost vína. Tato vína jsou poměrně neutrální, chuť je ovlivněna typem půd, na nichž vyrůstají (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Müller Thurgau Tato odrůda se rychle rozšířila díky ranějšímu zrání, pravidelnosti úrody, nižšímu obsahu kyselin a aromatickým látkám ve víně. Müller Thurgau má schopnost rychlé regenerace po přemrznutí, zrání je udáváno na přelom září a října, ale nedosahuje příliš vysoké cukernatosti. (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Neuburské Tato náhodně vyšlechtěná odrůda poskytuje příjemné, harmonické a plné víno, které při zrání v lahvi nabývá malinové vůně. (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
75
Sylvánské zelené Na těchto keřích rostou husté hrozny se středními až většími zelenými bobulemi. Vína jsou neutrální, po zrání v lahvi plná a harmonická (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Rulandské bílé (Pinot blanc) Tato odrůda je u nás známá nejpozději z doby Karla IV., její hrozen je malý a pevný, bobule mají jemnou slupku, ale jsou náchylné k hnilobě (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Chardonnay Z této odrůdy vznikají vína kořenitější, velmi plná a vhodná ke zrání v lahvích. Často se využívá k výrobě kvalitních sektů. Vliv na jakost má zejména poloha, druh klonu a půda. Nejvhodnější jsou francouzské klony a půdy hlinité s obsahem vápníku (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Rulandské šedé (Pinot gris) Odrůda má malý a většinou pevný hrozen s modrošedými bobulemi. Hrozny je třeba rychle zpracovat, aby nebylo víno narůžovělé. Vína jsou plná, neutrální a zlatavé barvy. (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Ryzlink rýnský Ryzlink rýnský je nezastupitelnou odrůdou produkce vysoce jakostních vín. Je to nejodolnější odrůda vůči mrazu v našich polohách. Má malý hrozen se zelenými až žlutozelenými bobulemi. Nejlepší jakosti je dosahováno z pozdních sběrů. Víno je jemné, kořenité, harmonické a obsahuje příjemnou kyselinku (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Sauvignon Tato odrůda pochází z francouzského Bordeaux. Její pěstování vyžaduje výborné polohy a horší půdní podmínky (k redukci bujnosti růstu). V současné době se při zpracování Sauvignonu využívá technika barrique (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
76
Portugal modrý Portugal se u nás dříve pěstoval v široké míře, avšak nyní jej mírně vytláčí odrůda Dornfelder. Z Portugalu se vyrábí nejen víno červené, ale je jej možné zpracovávat také jako klaret a školit jej jako bílé víno. (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Svatovavřinecké Odrůda bývala velice rozšířená a oblíbená v celé Evropě. U nás je stále oblíbené, ale užívá se více k výrobě známkových vín. Mívá větší množství kyselin (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Frankovka Má velké křídlaté hrozny s pozdním zráním a velký list. Vína mohou zrát v lahvi a také je vhodná pro výrobu barriqueových vín (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Rulandské modré (Pinot noir) Rulandské modré je v našich oblastech tradiční odrůda. Je vhodné pro výrobu červených vín i klaretů (v Champagne pro výrobu pravého šampaňského). Výsledná kvalita je silně závislá na půdních podmínkách (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
Zweigeltrebe Jedná se o křížení Frankovky a Svatovavřineckého. Je odolné proti mrazu, má pravidelné a bohaté sklizně. (Kraus, Kuttelvašer, Vurm, 1998).
77
