Ročník XXVI., číslo 3
Vyšlo 14.9. 2014
Tentokrát pro vás máme úvodník v podobě pozdravu od jednoho z účastníků farního tábora v Pozďatíně.
Okénko
-2-
14. září 2014
ŠLAPANICKÉ SLAVNOSTI 2014 Hodová mše svatá ve Šlapanicích se konala v neděli v 9 hodin v 17. 8. 2014 v parku. Fotografie připravil Vojtěch Hlávka.
Okénko
-3-
14. září 2014
MATRIKY VYPRAVUJÍ Z vody a z Ducha svatého se znovu narodili: 28.6. 28.6. 20.7. 3.8. 10.8. 17.8. 24.8. 24.8.
Martin Chaloupka Jakub Wiesner Martina Babušeková Tom Muselík Štěpán Knor Kristýna Plotěná Lea Pospíšilová Sylva Pospíšilová
místo křtu Šlapanice Šlapanice Šlapanice Šlapanice Šlapanice Šlapanice Šlapanice Šlapanice
Slib lásky, úcty a věrnosti si vyměnili: 28.6. 14.6.
Kateřina Klevarová z Podolí a Pavel Medek z Morkovic Roman Hegr z Archlebova a Markéta Gregorovičová ze Šlapanic
Okénko
14. září 2014
-4Ve společenství víry, naděje a lásky se s námi rozloučili: 17.7. 24.7. 15.8. 20.6. 27.6. 6.8. 7.8. 20.8.
Oldřich Šmerda z Podolí Magdalena Tůmová z Habrovan (pohřeb v Podolí) Vlastimil Otych z Podolí František Matušek ze Šlapanic Radomíra Straková z Brna Oldřich Leissner z Brna Antonín Horák ze Šlapanic Jarmila Drápalová z Jiříkovic
*1943 *1943 *1931 *1943 *1931 *1919 *1933 *1933
Z KALENDÁŘE 5.9. 13.9. 20.9. 20.9. 28.9. 4.10. 28.10. 7.11. 24.11.
Žehnání dětí a modlitba na začátku školního roku Pouť do Žarošic Hody v Podolí Pouť Vranov Pouť k Boží muce Tuřanka Farní den v Podolí a oslava životního jubilea Připomínka podolských občanů padlých v 1. sv. válce Pouť do Říma – připomínka 25 let od svatořečení Anežky České Adorační den
ZÁCHRANA POHÁDKOVÉ ŘÍŠE Ke konci srpna se šedesát dětí z naší farnosti vydalo zachránit pohádkové království. Čtyři týmy: Rudí ledi, Betoni, Červený kříž a Opičí bábovky se po celou dobu snažily zničit zlého krále Mrakomora. Král Mrakomor totiž vyhnal z království všechny pohádkové bytosti a zničil všechny pohádky z pohádkové knihy. Děti se po celou dobu snažily získat ztracené pohádky. Za své služby králi získávali stříbrňáky, za které si na královské hostině a na královském trhu mohly nakoupit z bohaté nabídky. Nejvíce pohádek se podařilo získat Rudým ledům, ale ani ostatní týmy nezůstaly zahanbeny. Skvělé výkony dětí byly zajisté ovlivněny přísunem výtečného jídla, které ve své bažině připravoval Shrek. Největší poděkování patří naší královně Haně I. a také našemu králi Ludvíku a všem pohádkovým bytostem - Patovi, Matovi, Makové panence, Mražounovi, Bořku staviteli, Ferdu mravencovi, Bílé paní, Pipi Dlouhé punčoše, Červené karkulce, Pánu opic, Víle Amálce, Pepkovi námořníkovi a Shrekovi. V neposlední řadě chceme poděkovat Pánu Bohu za bezproblémový průběh, dobré počasí a možnost uskutečnit tento tábor. Ferda mravenec a Pipi Dlouhá punčocha
Okénko
-5-
14. září 2014
STŘÍPKY Z FARNÍHO TÁBORA Zeptali jsme se několika účastníků na průběh tábora a jejich dojmy. Střípky jejich dojmů jsme zaznamenali níže: Terezka Horáková: Největší sranda byla, když Franta dělal letící kačenu. Já jsem na talentovkách zpívala, jiné děti hrály na kelímky a někdo hrál pohádku Jak Pat a Mat pořídili televizi. Některé kamarádky složily písničku a jiné děti tancovaly. Hanka a Adam tancovali Labutí jezero. Slávek Medek byl Shrek a výborně vařil. Nejvíce mi chutnaly šišky s mákem. Na diskotéce jsem si za stříbrňáky pořídila ručníček, sponky a karetní hru. Byli jsme v týmu Červený kříž. Vedl nás Mat, Pipi a Pepek námořník. Nic bych na táboře neměnila a bude-li další, pojedu znovu. Až budu velká, ráda budu dělat vedoucí na táboře jiným dětem. Jan Staněk: Nejvíce se mi líbily hry. Například hra na Pašeráky, při které jsme měli jsme za úkol sbírat kartičky od ostatních týmů. Byl jsem v týmu Rudí ledi. Srandovní byli taky Pepa, který byl za Opičáka, a Vašík hrál Mražouna. Dělali jsme talentové hry.
Okénko
-6-
14. září 2014
Náš tým předváděl hru "Blbci na táboře" a předváděli jsme jak jeli stanovat bez stanu a na nástup jsme šli bez přípravy. Výborně nám vařili, nejvíce mi chutnala svíčková. Největším hitem tábora byly gumičkové náramky. Roman Malík: Nejlepší byla diskotéka, tancoval jsem s jednou holčičkou a mohli jsme si kupovat dobroty za peníze, které jsme si vydělali. Pepík hrál Šíleně smutnou princeznu a museli jsme ho rozesmívat, byla to hrozná sranda. Jeden kámoš měl klíště až ve vlasech. Myši vyskočily na kufr a sežraly mně kokina. Měli jsme výbornou snídani - jogurt (vzal jsem si jahodovej) a k tomu rohlík. Měli jsme taky bramboráky. Vařil nám Shrek. Jezdil bych pořád na takový výlety. Příští rok pojedu určitě znovu, za každou cenu. Ráda bych poděkovala všem, kteří obětovali svůj čas přípravou a realizací tábora a připravili našim dětem krásné zážitky, které si budou pamatovat po celý život. Věřím, že naše dítka se jednou postarají podobným způsobem také o vaše potomky. Inspiraci budou čerpat určitě ze svých nejvzácnějších vzpomínek z dětství. Ráda bych, abyste věděli, že vaše práce není brána jako samozřejmost a moc si jí vážíme. Kéž by se tábor podařilo organizovat i v dalších letech. Za rodiče Lenka Malíková
TÁBOR NÁMĚŠŤ 2014 Již 22. rokem proběhl letos tábor v Náměšti nad Oslavou, a to ve dnech od 9. do 24. července. Nesl se v duchu hledání pokladu zaniklého indiánského kmene, který vyhubili nenasytní dobyvatelé. Letos byla o něco nižší účast, ale nakonec to bylo asi řízení zhora, protože kvůli suchu vyschl potok a ve studni to bylo též s vodou horší, takže jsme museli všechno dovážet. Také navážení a cesta do města byla komplikovanější, hlavní tah městem je totálně rozkopán. Nicméně podle hodnocení účastníků to byl asi za poslední dobu nejvydařenější tábor. Poděkování patří na prvním místě našemu Pánu za příhodné počasí a za ochranu. Poděkování patří i farnosti Náměšť za pomoc se zabezpečením pitné vody a hasičům za užitkovou vodu. Asi nemá cenu vypisovat program. O čem tábor byl si můžete přečíst v následující táborové legendě. A nyní už nezbývá, než se těšit na příští rok. Fotky z tábora budou na www.akceatabory.cz a na nástěnce na chodbě fary ve Šlapanicích. Petr Machain
Okénko
-7-
14. září 2014
LEGENDA K TÁBORU V NÁMĚŠTI 2014 Kdysi dávno žil na tomto území kmen Chironů. Jeho lid žil ve svornosti a v míru se všemi okolními kmeny. A protože se nemuseli zabývat válkami, žilo se jim na svoji dobu velmi dobře a jejich majetek rostl čím dál tím více. Tito lidé neznali, co je nenávist, závist a zloba, co to je nedůvěra ke svému bratru a věřili, že je takto vede Velký Duch této země. Věřili, že pokud budou ctít zákony kmene a zákon velkého Ducha, povede se jim dobře.
V té době ale toto území objevili bílí mužové z Evropy a ucítili příležitost rychle a hodně zbohatnout. Tito lidé již nectili zákony světské ani Boží, protože jinak by nemohli vnikat takovou krutostí. Začali bez milosti loupit vše, na co přišli a nikdo si před nimi nebyl jistý svým životem. Kdo stál v cestě jejich chamtivým choutkám, byl bez milosti zabit. Bílému muži se zachtělo i bohatství Chironů. Nejprve se snažil získat si obyvatele kmene na svoji stranu, ale ti prohlédli jeho nečestné počínání a postavili se bílému muži na odpor.
Okénko
-8-
14. září 2014
Věděli, že i když je právo na jejich straně, bílý muž si povolá posilu a vezme si, co bude chtít. Proto náčelník Bystrý Orel svolal starší kmene a ti se rozhodli, že veškeré bohatství kmene bude ukryto na místě, kde je chamtivý bílý muž nikdy nenajde. Vytvořili pak velmi složitý plán k tomuto místu a jeho části rozptýlili mezi jednotlivé členy kmene, kteří stále drželi při sobě. Proto ti, kteří drželi pospolu, mohli kdykoliv dát plán znovu dohromady, ale bílý muž, který jen zaséval zlobu, nikdy sám nemohl získat celý plán a tak se zmocnit bohatství. Bílý muž se snažil nejprve přesvědčit indiány, aby mu svůj majetek prodali, zkoušel různé lsti, ale ničeho nedosáhl. Rozhodl se proto, že majetek i území získá násilím. Povolal velkou armádu a po nerovném boji zůstala z kmene pouze hrstka indiánů, kterým bylo vymezeno pouze malé území v rezervaci. Bílý muž si myslel, že bohatství mu spadlo do klína, ale ať se snažil jak chtěl, nikdy cestu k pokladu nenašel. Tak se vyplnilo proroctví Bystrého Orla, že nikdo nečestný a chamtivý nikdy z majetku kmene nezbohatne a že bohatství zůstane ukryto po dlouhý čas, až zase přijde poctivý a čestný muž, který obnoví zákon této země i Zákon Velkého Ducha a který bude žít ve svornosti a lásce s druhými. Petr Machain
Okénko
-9-
14. září 2014
OHLÉDNUTÍ ZA LÉTEM Mám rád ony první příznaky „unaveného léta“, kdy se za oknem objevují známky blížícího se podzimu, zatímco píšu tenhle příspěvek a vzpomínám na krásné dny červencové dovolené. Letos jsem ji prožil na třech místech. Zastavení první - Benešovsko a kraj Blanických rytířů. S šesti spolubratry kněžími jsme prožili týden na faře v Divišově. Zdejší fara je velmi starobylá, je to tvrz ze 12. století, původní sídlo rodu Divišovců, než si postavili hrad Český Šternberk a sami se přejmenovali na Šternberky. Byl jsem mile překvapen krásou tohoto kraje, který - jak jsem si musel přiznat - jsem prakticky neznal, i když leží kolem dálnice, po které jezdím velmi často. Úchvatné a malebné, pro mě dosud neznámé městečko Rataje nad Sázavou, na kterém se bohužel podepsala minulá doba. Poprvé jsem byl na Konopišti, poprvé na bájném Blaníku, poprvé na půvabně kouzelném poutním místě Hrádek u Vlašimi. Je to malá vesnička, silnice zde končí, kostel se tyčí na ostrohu nad Blanicí. Panna Maria drží Ježíška v náručí a rukou otáčí jeho hlavičku k poutníkovi. Dalším místem mého pobývání bylo Třeboňsko, kraj překrásné přírody a jihočeské gotiky. Přemýšlel jsem o dvou významných šlechtických rodech – Rožmberkové a Schwarzenberkové, kterým tento kraj po osm století patřil a kteří jej dokázali proměnit v zahradu. Ve svém majetku viděli i zodpovědnost – nejen vytvořili tento krásný přírodní park, ale dávali práci mnoha lidem. A každý z nás si může říci: Je i můj nevelký majetek ve službě dobra pro druhé? A třetí moje letní zastavení se odehrálo v podhůří Orlických hor. Je to kraj, který mám rád. Je to nejenom kraj Babičky, ale je významný pro schönstattské hnutí, kterým byla naše rodina formována. Jezdili jsme sem s rodiči už jako malé děti a mnohá místa, která jsem navštívil, ve mně vyvolala pěkné vzpomínky. Letošní voda v přehradě u České Skalice byla jadransky tyrkysová, i s nezvykle velkými vlnami s bílými hřebínky. Inu, jako na Jadranu. A podhorská louka u Dobrošova, s lavičkou a dalekým výhledem do kraje, po kterém se honily dvě bouřky, dýchala za letního odpoledne klidem a Boží blízkostí. A protože nejen chlebem živ je člověk, ale také něčím k němu, připojuji na závěr jeden z mých oblíbených receptů. Nazval jsem jej: Kapr silných mužů
půlka čerstvého chlazeného kapra (nebo víc, podle toho, kolik vás je) kelímek sladké smetany 1 cibule 1 krenex (nebo strouhaný čerstvý křen) 1 stroužek česneku 1 ostrý kečup
Okénko
- 10 -
14. září 2014
koření na ryby kousek másla sůl Vše se pokrájí nadrobno (kromě kapra), smíchá se dohromady, porce kapra se v té omáčce obalí a asi 20 minut se peče, je možné i v alobalu. Podává se s čerstvým chlebem a lehkým bílým vínem míchaným s bublinkovou vodou. A máte–li k tomu navíc v nohách nějakou tu desítku kilometrů na kole či pěšky, je výsledný chuťový dojem neopakovatelný. Přeji krásný podzim. P. Jan Nekuda, farář
ROZHOVOR – JIŘÍ JANALÍK O letních prázdninách byl v naší farnosti na praxi bohoslovec Jiří Janalík. Požádali jsme ho, aby se nám blíže představil a řekl nám něco o tom, jak se připravuje na kněžství. Jirko, můžeš prosím našim čtenářům říct, kde ses narodil, v jaké farnosti žiješ, zkrátka něco o sobě? Pocházím z Telče, patřím do farnosti Svatý Jakub, což je jediná telčská farnost. Je mi 36 let, mám dvě starší sestry a mladšího bratra. Po maturitě na telčském gymnáziu jsem byl přijat na Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze. Po dokončení studií jsem rok a půl pracoval jako „civilkář“ v Domově Svaté Rodiny v Praze s mentálně a tělesně postiženými. Po té jsem pracoval v Brně
Okénko
- 11 -
14. září 2014
a v Bratislavě jako programátor a softwarový architekt. V srpnu roku 2009 jsem práci ukončil a v září nastoupil do Teologického konviktu a další rok do Arcibiskupského kněžského semináře. Máš za sebou čtvrtý ročník studia. Jaká byla tvoje cesta k tomu, že ses rozhodl jít do semináře? Složitá a chvílemi i bolestivá, a to nejen pro mne… Už před maturitou jsem si chtěl podat přihlášku do semináře, ale bylo zřejmě nakonec dobře, že to, díky výraznému nesouhlasu rodičů, nevyšlo. Chtěli, abych měl případnou „únikovou cestu”, pokud by se ukázalo, že kněžství není moje povolání. Nakonec mi to přišlo rozumné, a tak jsem šel studovat do Prahy. Když jsem ale měl dostudováno, už se mi do semináře moc nechtělo. A to nejen proto, že jsem před dokončením studia začal chodit s jednou slečnou. Kdesi v hloubi nitra jsem silně vnímal, že by to snad ani nebylo dobré. Tehdy jsem ještě nevěděl, že ten vnitřní pocit bude jen dočasný, že je to jakési: teď ještě by to nebylo dobré… Tyto věci jsem si bohužel řešil jen sám se sebou a neznal jsem žádného zkušeného kněze, kterému bych důvěřoval a trochu to s ním pořešil. Až po několika letech “chození” mi přišlo, že se asi nějak nedovedu natlačit do formátu manželství a rodiny. Jinými slovy jsem si nedovedl představit, že budu většinu života věnovat své ženě, dětem a práci u počítače… Nevěděl jsem, odkud tato obava pochází, jestli z dobré nebo špatné strany. Objevila se možnost jet na pouť s mladými lidmi z Brna do Itálie, do San Giovanni Rotondo, kde žil a kde je pohřbený sv. Pio z Pietrelciny. Viděl jsem to jako šanci rozseknout při té pouti to, co mne tak tížilo. Potkal jsem se tam s knězem, který se osobně znal několik let s otcem Piem a sdělil jsem mu přes mého zpovědníka, co prožívám. Ten kněz, i díky svým bohatým zkušenostem, mi v hluboké pokoře odpověděl, že to, co popisuji, zní jako volání ke kněžství. Ale že je na mne, jak odpovím. On že mi nechce a ani nemůže nic přikazovat. Rozhodnout se musím sám. Byl jsem tehdy dost v šoku, mnoho věcí se ve mně bouřilo proti jakékoli změně, přesto kdesi v hloubi srdce se rázem objevilo přesvědčení, že pro mne neexistuje jiná cesta, než kněžství. A od té doby se toto přesvědčení nezměnilo, snad jen zesílilo. Jistě, přicházely a přicházejí pochybnosti o tom, jestli toto povolání nezradím, ale přesvědčení o jediné cestě zůstává. S odstupem doby si uvědomuji, že je to dar, který nemá každý bohoslovec, a jsem za to Bohu velmi vděčný. Tato moje náhlá změna kurzu pochopitelně citelně zasáhla některé konkrétní blízké osoby. Bylo mi to moc líto a pochopitelně mi ani dnes není jedno, že kvůli mému komplikovanému hledaní povolání museli trpět ti, co za nic nemohli. Zdá se však, Bohu díky, že z toho vyšli nakonec posíleni a lépe teď mohou zvládat další těžkosti, které život přináší. Alespoň doufám. Jak vypadá život a denní řád bohoslovce během školního roku? Program v kapli začíná v 6:15. Po ranních chválách a rozjímání máme mši svatou. Následuje snídaně a přesun do školy. Výuka začíná v 8:30. Polední modlitbu máme
Okénko
14. září 2014
- 12 -
12:55, následuje oběd. Do 15:00, pokud není výuka ve škole, máme osobní volno. Po té se do 18:00 hodin máme věnovat studiu. V 18:15 se scházíme v kapli na nešpory a po nich se přesouváme do jídelny na večeři. Ve 20:00 (někdy až ve 20:30) začíná večerní program, zakončený kompletářem. V 21:45 bychom měli už být na pokojích a v semináři by měl být klid, aby ti, kteří potřebují více spánku, mohli v klidu usnout. Co nejraději děláš ve volném čase? Všechno možné, co se naskytne. Kromě duchovní četby a modlitby rád čtu věci z historie. Velmi mne také zajímají objevy v oblasti kvantové mechaniky a jejich důsledky (mám na mysli, jak se to úžasně doplňuje s teologií). Když to jen trochu jde, vyrážím do přírody, nejlépe do hor. Uvítám sem tam nějaký koncert. Programuji, ale to většinou když někdo něco potřebuje, i když nezakrývám, že mne to často i baví. Snažím se pomoci lidem vybrat správný notebook nebo mobil nebo tablet, když mne požádají o radu… pak to taky opravuji, když mi to podmínky a mé schopnosti dovolí… Učím se italštinu, zpívám, fotím. To je tak asi všechno. Ono toho času není mnoho... A co bys radil těm, kdo přemýšlejí o své životní cestě nebo si nejsou jisti svým povoláním? Upřímnost, odvahu a rozhodnost. Rozvést to tady nemohu, to by bylo dlouhé. Kdo by chtěl vědět, co si za těmi třemi slovy představuji, tak ať se mi klidně ozve. Třeba přes pana faráře. Rád odpovím. Za rozhovor děkuje jáhen Ruda
CSA- CELOSTÁTNÍ SETKÁNÍ ANIMÁTORŮ Týden od 17. do 23. 8. 2014 jsem spolu s dalšími pěti sty účastníky trávila v krásném městě na Vysočině v Třešti. Jednalo se o setkání mladých ze všech diecézí s biskupy a kněžími, kterým není lhostejné, co se děje v jejich okolí. Každý den jsme se po snídani setkali v sále na společné modlitbě a slovu na den, pak následovala přednáška. Poté jsme se sešli v diskusních skupinkách, kde jsme nejen rozebírali přednášku. Po obědě jsme měli na výběr siestu, sporty, tématické přednášky, workshopy nebo výlety. Večer byla mše svatá, kterou sloužil některý z biskupů. Po celou dobu nás doprovázela svými písněmi kapela KaPři. Večerní program byl v sále, kde jsme sledovali scénky o svatých. Celý týden nás provázelo heslo „Nikdo není Ostrov“, byli jsme povzbuzováni k tomu, abychom šli mezi všechny lidi, aby se pak nikdo necítil ostrovem. Myslím, že setkání bylo skvěle připravené díky mnoha ochotným lidem. Pro nás účastníky to má určitě velký přínos, moc jsme si to užili a prožili a těším se na další takovou akci. Denisa Buchtová
Okénko
- 13 -
14. září 2014
NIKDO NENÍ OSTROV: ZAOSTŘENO NA VZTAHY V srpnu se v Třešti konalo 7. celostátní setkání animátorů, tentokrát na téma „Nikdo není ostrov“, kterého se zúčastnili také zástupci naší farnosti. Kdo to je animátor? Je to křesťan, který je aktivní a dělá něco pro druhé. Nebo jak trefně vystihl otec Jenda Balík, ředitel Sekce pro mládež a hlavní organizátor tohoto setkání, „animátor je ten, kdo není lhostejný k lidem ve svém okolí.“ Akce byla určena pro mladé lidi od 16 do 30 let, zejména pro ty, kteří se aktivně podílejí na chodu své farnosti. Letošní setkání bylo zaměřeno na vztahy - z pohledu filozofie, teologie, psychologie, rodiny a církve. Každému z těchto témat se věnovala jedna dopolední přednáška, po níž následovala diskuse ve skupinkách. Každý den jsme se také soustředili na jednoho z pěti světců: sv. Augustina, sv. Ritu, bl. Pinu Suriano, bl. Karla Habsburského a sv. Františka z Assisi, kteří se utkali v soutěži „Boj o svatost“.
Okénko
- 14 -
14. září 2014
Odpolední program si každý mohl zvolit podle své chuti a zájmu. V nabídce byly výtvarné a taneční workshopy, sport, výlety po okolí, nechybělo ani divadlo a koncert. V pondělí, ve středu a v pátek si každý účastník mohl také vybrat z dvaceti nejrůznějších přednášek, mezi jejichž lektory patřil například Národní ředitel Papežských misijních děl P. Jiří Šlégr, psychoterapeutka Hana Imlaufová, kardinál Dominik Duka a také mnozí další z našich biskupů. Zeptali jsme se účastníků z naší farnosti, co je na CSA v Třešti nejvíce zaujalo. „Nejvíc se mi líbil koncert Adorare a přednáška o manželství,“ zhodnotil Vítek K. „Víte, jak vzniklo slovo tchýně? I to nám prozradili přednášející - manželé Kolčavovi.“ Každý večer jsme také s našimi biskupy slavili mši svatou. V pátek celé setkání vyvrcholilo večerní adorací a po sobotní závěrečné mši nás rozeslali zpět do našich farností, abychom předávali dál, co jsme v Třešti načerpali. Chcete se také stát animátory? Od 26. září začíná animátorský kurz 2014 - 2016 pro brněnskou diecézi. Více informací najdete na http://brno.signaly.cz/ Magdalena Klímová
Okénko
- 15 -
14. září 2014
JUMP Na přelomu prázdnin jsem se zúčastnil takového týdne pro mládež, který nese název JUMP. O tuto akci je po celé ČR velký zájem a tak se budoucí účastníci losují. Já jsem byl ten šťastný. Se zvědavostí jsem v neděli 27. července, ještě se třemi spolužáky, přijížděl do Kostelního Vydří. No přijížděl…nakonec jsme šli až z Telče pěšky, protože nám ujel vlak. Hned večer při zahájení jsem začal cítit, že to bude něco velkého. Na začátku jsme byli rozděleni do tzv. klanů. To je desetičlenná skupina, kterou mají na starosti 2 - 3 kmotři. S tímto klanem jsme se dvakrát denně scházeli a mluvili nejen o tématech z předchozích přednášek. Těch bylo na JUMPu také dost a přibližovali nám důležité oblasti, například vztahy k lidem a Bohu, rodinu,… Každý den jsme měli také příležitost zúčastnit se mše, navštívit jednu z mnoha coolen, kterou vedli zajímaví lidé. Třeba zájemce o tenis měl na starost bývalý trenér Petry Kvitové… Asi nejsilněji na mě zapůsobily Chvály v kostele, které byly každý den ráno a večer…a to nejde popsat! Zajímavý byl i JUMP CROSS, kde proti sobě bojovalo všech 14 klanů. Šlo o splnění několika disciplín, které byly však někdy dost speciální. Ale vítěz se po několika hodinách ukázal. Ano, byl to zrovna náš klan, klan č. 9. Celý týden tu s námi trávilo 15 úžasných kněží, kteří měli vždy na každého čas a tedy byla i příležitost ke svátosti smíření. A je ještě mnoho dalších věcí, které zde může člověk zažít. JUMP je určen pro mladé ve věku 15 - 22 let a doporučuji ho všem, kteří chtějí pozvat Boha do svého života. Patrik Buchta
Okénko
- 16 -
14. září 2014
MLADIFEST 2014 Uprostřed léta, v době od 31. července až do 6. srpna se v Medjugorji (Bosna a Hercegovina) konalo již po pětadvacáté mezinárodní setkání mládeže. Tento rok jsem se na něj poprvé vydala i já. Vše začalo posledního července ve večerních hodinách společnou mší svatou a poté představováním všech zemí, kterých tu bylo asi 80. Další dny byl program dobrovolný a měl zhruba stejnou osnovu – ranní modlitba, katecheze, svědectví, 4 hodiny pauza na oběd a odpočinek, přednášky, svědectví, modlitba růžence, mše svatá a adorace. Celý program byl doprovázen písněmi, u kterých předcvičovaly řádové sestry a podle nich tancovali úplně všichni. Mezi zajímavá svědectví patřila např. ta od vizionářů Mirijany a Ivana. Na každé mši bylo 300 a někdy až 600 kněží. Celou dobu se také mohlo chodit ke zpovědi, kde měl každý kněz před sebou kartičky s jazyky, kterými mluví a podle toho se k nim lidé řadili. Všechny mše a přednášky byly v chorvatštině a byly ihned překládány do všech jazyků a my jsme si je pouštěli ve sluchátkách. Jeden večer jsme se také mohli podívat na divadlo, které ztvárnili místní dobrovolníci a které se skládalo z krátkých úryvků z Bible. Samozřejmě jsme se vydali i na zdejší kopce Podbrdo a Křiževac, na kterém pak byl celý program ukončen společnou mší svatou v 5 hodin ráno. Celý tento pobyt byl pro mne velkým obohacením zejména v tom smyslu, že jsem mohla prožívat toto společenství s takovým množstvím mladých lidí prakticky z celého světa, kteří vyjadřovali navenek svoji radost. Veronika Horáková
Okénko
- 17 -
14. září 2014
SYRAKUSY NEJVĚTŠÍ SLZA NA SVĚTĚ Když se řekne Sicílie, může se člověku vybavit mnohé. Zeměpisně je to největší ostrov ve Středomoří, jehož dominantou je dosud jediná činná evropská sopka Etna. Z dějepisu je známo, že historie Sicílie je starší více jak tři tisíce let. O vlastnictví ostrova bojovali Římané a Řekové s Kartágem. Vítězí Římané. Sicílie se dostala i na stánky Bible. Ve Sk 28,12 se můžeme dočíst, že zde tři dny pobýval svatý Pavel při své cestě z Jeruzaléma do Říma. Ke kázání Kristova slova si vybral sicilské město Syrakusy. Po pádu říše Římské přišli Arabové, kteří vytvořili ze Sicílie kvetoucí oblast, jenž byla Normany zpět dobyta pro křesťanství. Pod vládou francouzských Anjuovců Sicílie úpí až do doby sjednocení Itálie Garibaldim. Přichází na řadu sicilská mafie jakožto neblahý pojem, který původně znamenal převzetí práva do rukou samotných Sicilanů. V určité pokřivené podobě přežívá dodnes. Prý je všudypřítomná, avšak pro návštěvníky neviditelná. Žili zde velikáni jako matematik Archimédes, básník Pindaros, dramatik Aschylos. Vzniklo zde rčení o Damoklově meči, jenž vyjadřuje stav nebezpečím ohroženého štěstí. S českými dějinami je spojen i vzácný dokument tří navzájem provázaných listin Zlatá bula sicilská, který přispěl ke zvýšení prestiže českého království ve střední Evropě i k upevnění pozic jeho panovníků jak mezi evropskými vládci, tak na domácím poli. Sicílie to jsou také Syrakusy, město na seznamu UNESCO, s velikým množstvím zachovaných kulturních a uměleckých a křesťanských pokladů. Patronkou města je svatá Lucie, která se zde narodila a pro svoji víru zemřela mučednickou smrtí kolem roku 304. Toto město si zvolila i Panna Maria, aby zde čtyři dny plakala nad svými dětmi. Bylo to v srpnu v roce 1953. Zázrak se odehrával před očima tisíců svědků, před objektivy fotoaparátů a filmových kamer, před policisty, vědci, lékaři a před odbornou komisí. Hned následujícího roku byl položen základní kámen velkolepé svatyně ve tvaru dopadající slzy. Město se stalo mariánským poutním místem. V letošním roce jsem si právě toto neobvyklé poutní místo vybrala k návštěvě. Už z dálky při vjezdu do města byla vidět „největší stylizovaná slza na světě“, 104 metrů vysoký kostel Plačící Madony – Santuario Madonna delle Lacrime. Ale to bych moc předbíhala. Město je svým způsobem hodně zvláštní. Je rozložené z části na pobřeží a z části na ostrově Ortygia propojené s pevninou dvěma mosty. Jeho dějiny začínají v 8. století před Kristem, kdy je roku 734 založili kolonisté z řeckého Korintu. Žilo zde půl milionu lidí a patřilo k nejmocnějším v soupeření s Římem, který byl dle tradice založen jen o dvě desetiletí dříve. Na ostrov Ortygia vstupujeme po mostě Ponte Nuovo. Kostrbatými kamennými uličkami přicházíme na hlavní náměstí Piazza Duomo, lemované barokními paláci.
Okénko
- 18 -
14. září 2014
Vévodí mu katedrála zasvěcená patronce města svaté Lucii, které vtiskl barokní tvář Andrea Palma při přestavbě města po velkém zemětřesení na konci 17. století. Fasádu zdobí sochy svatých Petra a Pavla, svaté Lucie a Panny Marie. Katedrála vznikla přebudováním chrámu bohyně Athény, postaveného na počest vítězství nad Kartágem. Vnitřek katedrály překvapí, je zcela antický, dórské sloupy zakomponované do středověkého interiéru. V samostatné kapli stojí socha svaté Lucie. V krku má zapíchnutou dýku. V sarkofágu je umístěn kousek její ruky. Původně byla pohřbena v syrakuských katakombách, pak v Konstantinopoli a dnes je v Benátkách. Nejen pro obyvatelé Syrakus ale i pro celou Itálii se stala svatá Lucie velmi uctívanou světicí. Lucie znamená „plná světla“, je patronkou slepců nemocných dětí a vzývá se jako pomocnice při domácích pracích. Píseň Santa Lucia je stále hitem a nejen v Itálii a taktéž jméno Lucie ještě nepřestalo být celosvětově módní záležitostí. Vždy na první květnovou neděli a 13. prosince na svátek svaté Lucie se ozdobená socha svaté Lucie nosí městem v procesí. Vedle katedrály je starobylý kostel svaté Lucie. Nad hlavním oltářem visí obraz od barokního náboženského malíře Caravaggia „Pohřeb svaté Lucie“. Další významné náměstí v ostrovní části města je Archimedovo náměstí, pojmenované po významném filozofovi a fyzikovi, který se v Syrakusách narodil a také zemřel. Tady se člověk neubrání vzpomínce na školní léta, kdy jsme učili odříkávat Archimédův zákon: „Těleso ponořené do kapaliny je nadlehčováno silou…“ Dobu starého Řecka a Říma připomínají pozůstatky chrámu postaveného na počest boha Apollóna, což dokladuje, že lidé už od počátku věků potřebovali k životu víru, jak pro osobní život, tak pro veškerou svoji činnost. Opět přecházíme po mostě na pevninskou část, která byla i v antice součástí Syrakus. Uprostřed panelákových domů se nachází archeologický areál s řeckým divadlem zabudovaným do skály, dodnes funkčním, letos se v rámci letního festivalu hraje představení Aida. Divadlo pojme až 15 000 diváků. Je odtud krásný rozhled na město i na mořské pobřeží. Vedlejší vápencové doly s propadlým stropem po zemětřesení se přeměnily na rajskou zahradu, kde roste ta nejroztodivnější středomořská květena. Zůstala zachována uměle vytvořená jeskyně ve tvaru ucha, kterou malíř Garavaggio pojmenoval po někdejším krutovládci „Dionýsovo ucho“. Je tam skvělá akustika. Nedaleko stojí zbytky chrámu, kde kázal svatý Pavel. Kristovo slovo, které hlásal, zasáhlo srdce obyvatel tohoto města. Vznikla zde první křesťanská obec na Sicílii, což připomíná latinský nápis v medailonu před dómem svaté Lucie. Tady se opravdu může přijít na své každý milovník historie, ctitel krásné architektury, obdivovatel antiky, i obyčejný poutník. Z celého areálu je vidět, jak jsem už v úvodu zmínila, 104 metrů vysoký kostel ve tvaru dopadající slzy, postavený na památku zázračné události z roku 1953. Svatyně je nespornou dominantou města, tvoří jakýsi protiklad tomu starému, dávno přežitému. Každý kdo přijede do Syrakus, nemůže vynechat návštěvu svatyně plačící Madony.
Okénko
- 19 -
14. září 2014
Příběh začal zcela prostě. V roce 1953 novomanželé Angelo a Antonia Iannusovi dostali svatebním darem od jednoho příbuzného sádrový reliéf Neposkvrněného početí srdce Panny Marie, jehož finanční hodnota byla zcela nepatrná. Z daru měli velikou radost. Svůj společný život započali mladí novomanželé pod ochranou nebeské matky – reliéfem zavěšeným nad manželskou postelí. A zůstal by tam patrně dodnes, nebýt jedné těžké životní etapy, která manžele potkala. Antonia zanedlouho otěhotněla. Její těhotenství provázely velké komplikace, včetně ztráty zraku. Některé prameny dokonce uvádějí modlitbu, kterou se modlívala k Panně Marii: „Dej mi jen milost, abych uviděla narození svého dítěte. Pak se mnou učiň to, co je podle otcovy vůle.“ V noci z 28. na 29. srpna bylo Antonii velice špatně, zcela ztratila zrak. Po ránu během jednoho záchvatu procitla, vrátil se ji zrak. Vidí a nevěří svým očím. S úžasem hleděla na reliéf Panny Marie, zavěšený nad postelí. Z očí Matky Boží stékaly jedna za druhou veliké slzy. Při prošetřování celého případu Antonia vypověděla: „Zavolala jsem svou švagrovou Grazii a svou tetu Antonii, které byly u mě, aby o mě pečovaly, a ukázala jsem na slzy. Když přišly k tomu malému sádrovému obrázku, samy viděly, že z očí Panny Marie vytékají slzy. Některé kapky stékaly po tváři a dopadaly na postel.“ Ještě v průběhu rána se s přestávkami tento jev několikrát opakoval. Do malého domku se tlačily zástupy lidí. Každý chtěl tuto neuvěřitelnou věc na vlastní oči vidět. Také někdo přivolal policisty, i ti se stali svědky Mariina pláče. Při pozdějším zkoumání byla zaznamenána jejich svědectví, která potvrdili svou přísahou. Událost vzala rychlý spád. K domu přicházely davy lidí. Bylo nutné vystavit reliéf na zdi domu. Lidé osušovali slzy kapesníčky. Zpráva se rychle šířila městem. Existuje bohatá fotodokumentace, zachycující události a atmosféru události. Dne 30. srpna byl pořízen i filmový záznam. Svědkem události bylo celé sedmdesátitisícové město. Pláč Panny Marie viděli věřící i nevěřící, obyčejní lidé i členové městské rady, policisté, lékaři a vědci. Dne 1. září dorazila odborná komise. Jejím posláním bylo případ zdokumentovat a odebrat vzorky, byl zkoumán reliéf. Komise v závěru prohlásila: „lze považovat zkoušenou tekutinu za analogickou svým složením slznému lidskému výměšku.“ Následovalo velmi důkladné církevní zkoumání celého případu, tisíce lidí bylo pod přísahou vyslechnuto. Dne 12. prosince sicilští biskupové vydávají prohlášeni: „…došli jednomyslně k úsudku,
Okénko
- 20 -
14. září 2014
že skutečnost slzení nelze zpochybnit.“ V době, kdy se lidé shromažďovali u domu, aby zahlédli plačící reliéf, Neposkvrněného srdce Panny Marie, začalo docházet k řadě zázračných uzdravení. A ty pokračovaly i po 1. září 1953, kdy Panna Maria přestala plakat. Byla zřízena zvláštní lékařská komise, která se měla těmito případy zabývat. Podle údajů poutní baziliky Santuario Madonna delle Lacrime v Syrakusách jen do poloviny listopadu 1953 označila komise 300 případů uzdravení za mimořádné. Mimo fyzického uzdravení došlo i k mnoha duchovním uzdravením. Když sicilští biskupové 12. prosince 1953 jednomyslně prohlásili, že nelze pochybovat o skutečnosti slzení, neočekávaně se o zázraku plačící Madony v Syrakusách zmínil i tehdejší papež Pius XII. ve svém rozhlasovém poselství ze 17. října 1954. Zamýšlel se nad otázkou, jak je možné, že Maria pláče, když je bezpochyby věčně šťastná v nebi. Mimo jiné řekl: „Pochopí lidé tajemství těchto slz? Mariiny slzy byly na Golgotě slzami soucitu k jejímu Synu a smutku pro hříchy světa. Pláče také pro obnovené rány na Mystickém těle Ježíšově? Pláče pro mnoho synů a dcer, u kterých poklesky a vina zhasily život milosti a kteří těžce urážejí Boží majestát? Jsou to slzy čekání na opožděný návrat ostatních jejích synů a dcer kdysi věřících, jež jsou nyní vlečeni falešnými vidinami do řad Božích nepřátel?“ Hned následujícího roku byl položen základní kámen ke stavbě velkolepé svatyně, dokončené v roce 1990 podle návrhů francouzských architektů Michela Andraulta a Sierra Parata, která pojme až 14 000 osob a přijímá poutníky z mnoha zemí. „Se stejným zanícením jako svatý Pavel přicházím k vám dnes i já, abych vydal svědectví Pravdě jako dědic věčného poselství spásy“, řekl úvodem proslovu papež Jan Pavel II. v roce 1994 občanům Syrakus, při posvěcení svatyně. Je všední den, žádný svátek a přesto je parkoviště před bazilikou zcela zaplněné. O návštěvníky nemá „SLZA“, jak se ji v Syrakusách říká, nouzi. Sjíždí se sem poutníci ze všech končin ostrova. Naše kroky nejprve vedou do potemnělého přízemí. Uprostřed kruhového půdorysu je oltář a hvězdicově se k němu sbíhají lavice. Nedaleko oltáře je na stojánku umístěn zlatý relikviář, ve kterém jsou uchovávány slzy, které komise odebrala 1. září 1953 z povrchu plačícího reliéfu ke zkoumání. Nachází se tam také malé muzeum, kam lidé darovali různé zdravotní pomůcky po svém uzdravení. Hole, berle, korzety a je zde nespočet děkovných vyznání. Hlavní svatyně – „SLZA“ je jasná, opět je uprostřed umístěn oltář a hvězdicově rozmístěné lavice. Na bílém panelu za oltářem je na zlatém pozadí za sklem umístěný reliéf Neposkvrněného srdce Panny Marie, který darovali manželé Iannusovi. Vypadá zcela obyčejně, jako většina podobných děl ze sádry. Má rozměry 39 x 33 centimetrů. Když tento obraz italský umělec Amilcar Santiny vytvářel, vůbec netušil, že za pár let budou před ním stát zástupy věřících. Ve chvíli ztišení a v zamyšlení nad poselstvím Panny Marie v obrovském vysokém prostoru svatyně naslouchám modlitbám a vroucím zpěvům příchozích poutníků…
Okénko
- 21 -
14. září 2014
„Někdo se může zeptat: „Jaké je poselství Panny Marie V Syrakusách? Odpověď je jednoduchá: „Když se matka nad svými dětmi rozpláče, je to již samo o sobě velmi výmluvné!“ Událost v Syrakusách je nejen „divem“, který otřásl nevěrou mnoha lidí, kteří před tím víru ztratili, ale i znamením k zamyšlení pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že víru mají a podle ní žijí. A jsou se sebou možná až příliš spokojeni“. Napsal P. Pavel Zahradníček v článku k této události v časopise Milujte se! Miroslava Jetelinová
NEČEKANÉ SETKÁNÍ Jednoho horkého dopoledne (8. 7. t. r.) procházím Masarykovou ulicí v Brně, když tu nečekaný vnitřní impuls mě přiměje změnit směr. Zabočuji ke Staré radnici s krokodýlem, ač to v úmyslu nemám. Kromě fotících turistů zahlédnu koutkem oka muže v černém obleku, jak přichází k rozkopanému Zelnému rynku. Tušil jsem, kdo by to mohl být. Chvíle rozmýšlení, mám-li pokračovat za svým úkolem nebo „stopovat“ toho člověka. Rozhodlo to druhé. S fotoaparátem v pohotovosti jsem ho pomalu dohnal na Šilingrově náměstí. Tam se zastavil, pohlédl vpravo a už jsem neváhal a stiskl spoušť. No jasně: P. Pavel Dokládal (o tom snímku neví). Poté jsem se mu ohlásil. Šel na Petrov k panu biskupovi ohledně přípravy eucharistického kongresu 2015, který má být v Brně. Zavzpomínali jsme na papežskou návštěvu ve šlapanickém katastru, opravu kostela
Okénko
- 22 -
14. září 2014
v 90. letech, on vzpomněl na známé farníky (jmenovitě na Otakara Horáčka a Aničku Hlávkovu). Ještě fotka s biskupstvím v pozadí a rozloučili jsme se. Nakonec říká: „Až umřu, budete mít na mě památku.“
Text a foto: Petr Bílek
POZVÁNKA NA EVROPSKOU POUŤ DŮVĚRY DO PRAHY Evropská pouť důvěry pořádaná ve dnech 29.12. 2014 - 2.1. 2015 ekumenickou komunitou bratří z Taizé se po čtyřiadvaceti letech vrací do Prahy. Jedná se o pětidenní setkání mladých věřících, kteří se každoročně scházejí ke společným modlitbám, diskusím, workshopům a dalšímu kulturnímu programu. Poslední setkání komunity se konalo na přelomu let 2013 a 2014 ve Štrasburku. „Bylo hodně mladých lidí z České republiky, kteří se nás ptali, kdy se tam vrátíme. Naši bratři potom dostali pozvánku od Ekumenické rady církví a České biskupské konference, od kardinála Dominika Duky, abychom přijeli do Prahy. Tak jsme toho pozvání moc rádi využili,“ vysvětlil bratr Wojtek z komunity ve francouzském Taizé. Podle pořadatelů by do hlavního města tuzemska mělo dorazit kolem pětadvaceti tisíc lidí – ubytováni budou většinou v tělocvičnách a farních sálech, některých se ujmou pražské rodiny věřících. Nadcházející akci komentoval také předseda Ekumenické rady církví v České republice Daniel Fajfr: „Je to další aktivita církve, při níž se ukazuje, že mladí lidé jsou věřícími, kteří ctí hodnoty, touží sdílet své zkušenosti, chtějí spolu hovořit o duchovních i společenských tématech. Myslím, že to nebude přínosem jen pro mladé lidi, kteří přijedou, ale také pro hostitelské sbory, farnosti, církve, pro rodiny, které otevřou své dveře těmto mladým lidem, aby někde mohli po těch pět dní pobývat.“
Okénko
- 23 -
14. září 2014
Podle webu signaly.cz nabídne Evropské pouť důvěry poutníkům zejména pět následujících oblastí – (1) poznání hlavního města skrze osobní setkání s lidmi, (2) modlitbu se společnými zpěvy a tichem, (3) pohostinnost pražských rodin a farností, (4) setkání s desetitisíci mladých lidí z Evropy, (5) možnost zahájit „pouť důvěry“ ve svém vlastním životě. Osobně se na setkání velmi těším. Hana Sedláková
CO JE RATATOUILLE? POHÁDKA NEBO POKRM? V podstatě obojí. Pohádkový film o labužníkovi krysákovi z roku 2004 a současně tradiční francouzský zeleninový pokrm, připravovaný zejména v okolí města Nice. Tedy v Jižní Francii. V jiných částech Francie má jiné názvy a také jiná provedení. K základním ingrediencím patří rajčata, česnek, cibule, cukety, lilek, papriky a koření (bazalka, majoránka, tymián). Použít můžete celou řadu dalších koření a zeleniny. Způsob přípravy se v různých částech země liší. Někteří kuchaři vše prostě nakrájí, smíchají a pečou. Ten více známý a tradiční způsob je, že zelenina se nakrájí na kolečka naskládá se na pekáč, na kterém se zapéká. Výsledkem je barevný, vydatný pokrm, plný vůní a chuti. Lenka Malíková
ČTVRTSTOLETÍ ČASOPISU OKÉNKO O letošních vánocích to bude 25 let, kdy vyšlo prvního vydání našeho farního časopisu. Je tak nejstarším věstníkem v naší diecézi. Rádi bychom při této příležitosti společně s vámi zavzpomínali na jeho začátky a proměny od jeho původní podoby až do té současné. Proto prosíme ty z vás, kdo mají doma ve svém archivu starší čísla, aby nám je zapůjčili. Máme v plánu z nich udělat malou výstavu, věnovanou tomuto výročí. Chtěli bychom také připomenout některé důležité události, o kterých Okénko psalo, stejně jako oslovit ty, kdo se na vydávání farního časopisu za posledních 25 let podíleli, aby se s námi rozdělili o své vzpomínky. Pokud se rozhodnete nám pomoci, tak starší Okénka můžete přinést na faru nebo do sakristie, své zážitky a vzpomínky pak poslat na e-mailovou adresu
[email protected] nejpozději do 15. října 2014. Děkujeme všem redaktorům a spolupracovníkům za jejich práci a čtenářům našeho farního časopisu za přízeň a těšíme se na to, že si společně připomeneme, jak se náš časopis zrodil, vyvíjel a postupně přetvářel až do nynější podoby. Za redakční radu časopisu Okénko Rudolf Staněk
Okénko
14. září 2014
- 24 -
ROZVRH NÁBOŽENSTVÍ, ŠKOLNÍ ROK 2014 – 2015 (výuka začíná v týdnu od 22.9.2014)
ročník
škola
vyučující
místo
čas
1
ZŠ Šlapanice
Marie Burianová
škola
středa 11:45 (od 1.11.2014)
2
ZŠ Šlapanice
Hana Jarolímová
škola
středa 11:45
3
ZŠ Šlapanice
P. Jan Nekuda
škola
čtvrtek 12:40
4
ZŠ Šlapanice
Marie Králová
škola
pondělí 12:40
5
ZŠ Šlapanice
Šárka Štěpánková
škola
úterý 12:40
6
ZŠ Šlapanice
Karel Buchta
fara
úterý 7:00
7
ZŠ Šlapanice
Rudolf Staněk
fara
středa 7:00
8
ZŠ Šlapanice
Markéta Staňková
fara
středa 7:00
9
ZŠ Šlapanice
Petr Machain
přístavba kostela
úterý 7:00
1+2
ZŠ Jiříkovice
Ludmila Buchtová
škola
úterý 12:00
3
ZŠ Jiříkovice
P. Jan Nekuda
škola
4+5
ZŠ Jiříkovice
Ludmila Buchtová
škola
středa 12:55
2
ZŠ Kobylnice
Ivana Kvasničková
škola
středa 13:00
3
ZŠ Kobylnice
P. Jan Nekuda
škola
pátek 10.40
4+5
ZŠ Kobylnice
Michael Ulbrich
škola
Datum uzávěrky dalšího čísla časopisu Okénko: 28.11. 2014 Plánované datum vydání: 14. 12. 2014 OKÉNKO – časopis farních společenství ve Šlapanicích, Podolí a Praci Vydává Římskokatolická farnost Šlapanice u Brna, Masarykovo nám. 9, 664 51 Šlapanice telefon: 544 245 280, e-mail:
[email protected], http://www.farnostslapanice.cz NEPRODEJNÉ!
