Číslo 3
III. čtvrtletí 2014-2015
Ročník X ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE
I do takovéto krkolomné polohy se během svých jarních prázdnin dostala Katka Otáhalová ze sexty. O svém pobytu ve Spojených státech v rámci projektu HLCA píše na třetí straně Intelektu. -1-
Vtipy a rébusy Vtipy
Babička říká Pepíčkovi: „Pepíčku, když kašleš, dej si ruku před pusu!“ Pepíček na to: „Babi neboj, mně zuby nevypadnou.“ Víte, jak zabijete blondýnku? Řeknete jí, aby z paneláku skočila nakoupit. Hlášení v zoo: „Prosíme maminku Elišky, aby se dostavila k výběhu lvů pro zakrvácené sandály.“ Přijde chlapeček za tatínkem a zeptá se ho: „Tati, co je to kamzík? „Tatínek mu na to odpoví: „To je taková blbá ryba.“ „Ale tady píšou, že skáče po skalách.“ Tatínek řekne chlapečkovi: „No vidíš, jak je ta ryba blbá.“ V parku stojí dvě sochy už přes tisíc let. A jelikož už tam stojí tak dlouho, bůh se smiluje a povídá: „Sochy, jelikož tady stojíte tak dlouho, tak vám dám třicet minut života.“ Sochy nemeškaly, slezly ze stojanů a zalezly do křoví. Za patnáct minut sochy vylezly a bůh povídá: „Sochy, máte ještě patnáct minut.“ První socha řekne té druhé: „Teď si to vyměníme, ty podržíš toho holuba a já si to s ním vyřídím.“ Zpráva z ruského tisku: Na rusko-čínské hranici došlo včera k ozbrojenému incidentu. Dva čínské tanky napadly ruský traktor. Ten palbu opětoval a po zničení obou cílů odletěl zpět do vnitrozemí. Potká Slovák vílu a víla mu slibuje, že mu splní přání. Slovák řekne: „Chcel by som byť ministrom!“ Další den se probudí a je z něj bonsaj. Povídají si dvě blondýnky: „Hele, při vaření mi zbyla horká voda. Nevíš, co s ní?“ Druhá povídá: „Tak ji dej do mrazáku, teplá voda se vždycky hodí...“ Které zvíře je nejpřítulnější? Had, stiskne a do smrti nepustí.
Rébusy Řešení z minulého čísla: 15 minut. Po pěti minutách jednu topinku sundáte a druhou otočíte. Po deseti minutách je jedna hotová a dvě je třeba osmažit z druhé strany. Nové zadání: Stojíte u tří vypínačů. Víte, že patří ke třem žárovkám, které jsou v místnosti, kam vede dlouhá a klikatá chodba - tzn. že ze svého místa vůbec nemůžete vidět, zda některá svítí, nebo ne. Všechny tři vypínače jsou nyní v poloze vypnuto. S vypínači můžete manipulovat, jak chcete, pak jednou projít chodbou a podívat se do místnosti. Tam musíte říci, který vypínač je od které žárovky. VYBRÁNO Z INTERNETU JAKUB SEDLÁČEK, DENISA VEČEŘOVÁ (oktáva) -2-
Jarní prázdniny tak trochu jinak Je 21.února, někdy kolem 4. hodiny ranní. Jsem na pražském letišti Václava Havla, kam mě doprovodil táta. Myslím, že je z mé cesty víc nervózní než já, stále nervózně přešlapuje. Pochopitelně měl obrovskou radost, že se mě na týden zbaví, když jsem byla vybrána do projektu HLCA (Honeywell leadership challenge academy), který již pátým rokem vybírá studenty z celého světa do amerického centra NASA v Alabamě v Huntsvillu. Tátovy obavy se rozplynuly hned poté, co se ke mně přidali další studenti z naší republiky. Po odbavení nás sedm statečných odletělo směr Londýn, kde jsme po dvouhodinovém čekání přestoupili na let do Chicaga. Cesta přes oceán utekla rychle. Po příletu do Chicaga nás čekal konečně poslední přestup k našemu cíli, a to 1,5hodinový let do Huntsvillu. Na letišti nás vyzvedli koordinátoři akce a autobusem nás odvezli do Rocket centra k našemu ubytování. Pokoje připomínaly kasárny, ale to mi nevadilo, protože nás čekal dost nabitý program a jen jsme tam přespávali. Problémy mi dělal časový posun, zvykla jsem si na něj až na konci pobytu. První den nás rozdělili do skupin po 15. Má skupina se jmenovala „Courage“ a byla jsem v ní jediná Češka a samozřejmě jsme komunikovali pouze anglicky. Další den byl více technicky zaměřen, celé dopoledne jsme ve fyzikálních laboratořích sestavovali tepelný štít, dodnes stále nevím, jak se nám to vlastně podařilo. Odpoledne pokračovalo ve stejném duchu, navštívili jsme technické muzeum, zvlášť nás tam zaujal dětský koutek, kde jsme si celou dobu hráli s legem. Třetí den programu jsme sestavili vlastní malou raketu, podrobili jsme ji balančním testům a následně ji odpálili. Raketa přistála na nedaleko vzdáleném stromě a pilot rakety – lego panáček, přežil bez újmy. Čtvrtý den jsme strávili v chemických laboratořích, kde jsme extrahovali DNA jahod a banánů. Odpoledne jsme strávili v simulátorech stíhaček, zde se mi z 10 pokusů podařilo pouze dvakrát úspěšně přistát. V rámci večerní hry měla naše skupina za úkol zničit nepřítele, kterým zde byl druhý tým „Confidence“. Každá skupina dostala rozpočet, který sloužil k nákupu stíhaček a munice. Hru jsme nakonec vyhráli. Pátý den jsme simulovali let do kosmu, byla jsem na vesmírné stanici, dělala pokusy a hlásila na Zemi: „Houstone, máme problém!“ Při této simulaci jsme šťastně přistáli, jen kosmonauty jsme zapomněli ve vesmíru. Během jedné z večerních přednášek jsme měli možnost se seznámit a vyfotit se známým kosmonautem Robertem „Hoot“ Gibsonem. Večer posledního dne jsme se všichni dali do gala, měli společenský večer s představiteli Honeywellu, kteří nám předali diplomy absolvování akademie. Následující den byl dnem loučení a odletů do celého světa. Příští rok bych se tam ráda vrátila jako ambasador. Byl to pro mě nezapomenutelný týden, získala jsem zde spoustu přátel a zkušeností. KATEŘINA OTÁHALOVÁ (sexta) - 3-
Vyučující M-F a třídní kvinty Mgr. DANA PAUKOVÁ pro inTELEkt:
Třídu jsem si obhlídla předem
• Na našem gymnáziu vyučujete prvním rokem matematiku a fyziku, jak se vám tu líbí? Komu by se nelíbilo… Šest let jsem učila na gymnáziu v Olomouci, potom na vesnické základce, když jsme se přestěhovali. V Židlochovicích se cítím nejlépe. Lidsky mi atmosféra malé školy maximálně vyhovuje a to je přesně to, co potřebuju k práci nejvíc. Navíc mě má asi nahoře někdo hodně rád, mám totiž štěstí na lidi kolem sebe. Vnímám tady vlídné přijetí a velikou vstřícnost. Co si přát víc. • Bylo vaším snem se stát učitelkou? Na základní školu jsem chodila v době, kdy se nás soudružka učitelka ptala každého půl roku, čím chceme být, až vyrosteme, a pečlivě to zaznamenávala do jakýchsi lejster. Ani nechci přemýšlet nad tím, k čemu to mělo sloužit. Dodnes si ze mne dělá rodina legraci, že jsem prý chtěla být dojičkou krav. Asi od třetí třídy jsem to přehodnotila na učitelku. • Proč jste si vybrala právě matematicko-fyzikální zaměření? Hmmmmm. Zkrátka mi to tak nějak šlo. Na gymnáziu jsem chodila do třídy s matematicko-fyzikálním zaměřením a pak už se to se mnou „vezlo“. Zase jsem u těch lidí okolo mě. Matikář na gymplu byl prostě bůh. Dnes, když na něj vzpomínám, tak jako na jednoho z nejlepších učitelů, které jsem kdy potkala. Věci, které mají jasně danou logiku, se prostě učím nejlépe. • Jste novou třídní v kvintě, jak jste se s touto třídou sžila? Než jsem nastoupila do školy, byla jsem si kvintu, tehdy ještě kvartu, omrknout na zahradní slavnosti. Jsou akční, jsou přátelští, samostatní, umí se bavit, nečekají, že někdo udělá všechno za ně, když je potřeba přiložit ruku k dílu v různých mimoškolních aktivitách, nenechají se prosit. Hned mě vtáhli dovnitř. Samozřejmě než si na někoho nového zvyknete, vždycky to nějakou dobu trvá. Je to proces, který chce čas, pro mě i pro ně. Mám kvintu moc ráda, chodím tam jako domů. • Je to zároveň i vaše oblíbená třída? Tak to každopádně. • Většina studentů si jistě všimla vašich fotek v učebně zeměpisu, popřípadě toho, že jste byla součástí netradičního vystoupení na poslední vánoční besídce. Usoudily jsme, že potápění je vašim největším koníčkem. Jak jste se k této zajímavé činnosti dostala? Odmalička jsem vodní živel. Dříve jsem plavala závodně, pak pod tíhou tréninků dvakrát denně dostala přednost škola. Nějaký individuál tehdy opravdu nehrozil. K vodě jsem se vracela neustále. Dokud jsme neměli děti, jezdili jsme s manželem za vodní turistikou na otevřených lodích do Rakouska. Dnes už jsme v našich aktivitách opatrnější, neradi bychom udělali z dětí sirotky... - Potápění bylo splnění dávného snu. Manžel mi koupil ponor na zkoušku a já jsem se dostala do rukou Miloše Zezuly (další úžasný člověk v mém životě) a vstoupila do Trygonu. -4-
Můj muž je fyzik a fyzice potápění propadl stejně rychle jako já. Vedle technických záležitostí potápění a napůl neprobádané fascinující biofyziky je pro mě pobyt pod vodou téměř duchovní zážitek. Zatímco můj muž nadšeně hledá, zkoumá a s velkou radostí provokuje nejrůznější druhy mořských živočichů, já nejraději visím v beztížném stavu v modrém prázdnu, kde hladina je třicet metrů nade mnou a na dno dole nedohlédnu. Nikdo na mě nemluví, nikdo nic nechce a slyším jen vlastní dech a pravidelné hučení automatiky. - Ale nemyslete si, netrávím celé ponory jen meditací v modré hlubině. Podmořský svět miluju, nenechám si ujít příležitost nasoukat se do nějaké jeskyně nebo prozkoumat nákladové prostory zachovalého vraku. Mám licenci na potápění do 30 m (to je oficiální hranice rekreačního potápění, dále už se jedná o potápění technické se speciální výbavou), na potápění s nitroxem (vzduch obohacený kyslíkem do 40 %) a kurz Rescue Diver. S Milošem Zezulou jsem jednou náhlédla do hloubky 45 m. - Absolvovala jsem i kurz freedivingu. Čas od času ho v Brně učí David Čani z týmu Martina Štěpánka (jeden z nejlepších nádechových potápěčů na světě). Zkusila jsem si, že při dobrém vedení dokážu zůstat na nádech pod vodou déle než tři minuty. Fajn zkušenost, ale srdcem jsem skubák (nebo, chcete-li, bublinkář). • Jak často se potápění věnujete? Teď na to je čím dál méně času. V bazéně nevynechám příležitost, jak potrénovat plíce, na výjezdu jsme dva roky nebyli. Chystáme si to vynahradit nějakou krásnou a hlavně teplou destinací. • Máte nějaké oblíbené „potápěcí“ místo, kam se ráda vracíte? Nejvíce na dosah je Rudé moře - Tiranská úžina, Ras Mohammed, Akabský záliv a plánujeme jižnější oblasti - pobřežní vody Súdánu a Eritreje. Tam jezdí hlavně safari lodě a zvířata mají více klidu. Kladivouna ještě na fotce nemám. • Jakým dalším aktivitám se věnujete ve svém volném čase? Druhým mým velkým koněm je body and mind fitness, jako instruktor se věnuju power pilates a gymballům, jednou týdně si jdu skočit na fitnessovou trampolínku. Bez tělocvičny už bych asi neuměla vůbec fungovat. Vyčistím si hlavu, dobiju baterky. Čas nám hodně řídí děti. Kluci jsou ještě malí, chvilku neposedí na místě. S dětmi se věnujeme takové té rodinné klasice - lyže, kolo, plavání, hory… • Nemůžeme si odpustit otázku na osobní život, prozradíte nám, zda máte muže a děti? Z předchozích odpovědí to vlastně vyplynulo. Jsem vdaná (za svého spolužáka z gymplu). Jsme podobného ražení, oba technici a oba neustále v pohybu. Máme dva nadmíru neposedné kluky, se kterými se snažíme držet krok. A těšíme se, že až trochu vyrostou, budeme se vracet ke všemu, co jsme podnikali dříve vezmeme batoh, lana, cepín, mačky a úvazky a vyrazíme do Alp. Třeba dokonce budou chtít jet s námi. Ještě jednou stát na vrcholu Mont Blancu, tentokrát ve čtyřech, by se mi líbilo. Děkujeme za rozhovor. ROMANA RAPÁČOVÁ, KATEŘINA TRNĚNÁ (oktáva) -5-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Foiníkie
TEREZA SINGEROVÁ (kvinta) Z popela se staví to mladé a plné zdraví, a ten stařec praví, že cihla k cihle na město štíhlé z popela se staví. Z vody nové řeky vše kouká bezděky na zurčivé skřeky, a malý slavík hlásá, že přichází vlhká spása z vody nové řeky. Z přírody květy i mé lány jsou sety, v chléb jsou mlety. Přes mužova slova laskavá tak žena dostává z přírody květy. Z cestiček cesty, už staví se dům šestý, s mírumilovnými gesty, plno nových platidel a může konat stavitel z cestiček cesty. Z popela město, bez intrik, a přesto, ty má cesto necesto, pěj ódy a árie! A navštiv město Foiníkie, z popela město.
Vyhnání žáků do HaDivadla V pondělí po dlouho očekávaných pololetních prázdninách se žáci kvarty, sexty a septimy vydali pod dozorem čtyř zdejších učitelek na divadelní představení „Vyhnání Gerty Schnirch“ do HaDivadla. Odjezd od školy byl naplánován po čtvrt na deset a samotné představení začínalo v 10:00, přičemž délka představení byla něco okolo tří hodin. Před představením jsme dostali „Desatero upozornění pro -6-
diváky“, ve kterém byly všeobecné informace a varování o představení, například že v inscenaci se kouří cigarety, střílí se z pistolí, používá se stroboskop, mlhostroj, či že představení obsahuje erotické scény. Samotné představení bylo samozřejmě dle knižní předlohy Kateřiny Tučkové. Jedná se o skutečný příběh slečny Gerty Schnirch/ové odehrávající se od druhé světové války až po rok 2000, kdy žena zemřela. Po druhé světové válce byli němečtí obyvatelé nekoordinovaně vyháněni z českých oblastí a nezáleželo, zda byli nacisti, či v odboji proti. Všichni byli nemilosrdně vyháněni v strašlivých podmínkách a většina jich pochod smrti nepřežila. Do lidí se střílelo jako na živé terče, byli umláceni k smrti, ženy byly znásilňovány a ti, kterým se podařilo dostat dále, umírali na úplavici a tyfus. Některým se ovšem podařilo i zachránit, čímž to ale neskončilo. Byli utlačováni a většinou našli klid až po smrti. Sám za sebe mohu říci, že na mě představení udělalo dojem a možná, že i začnu více navštěvovat divadlo. A jak se to líbilo třeba mé přítelkyni? „Bylo to zajímavější, než jsem čekala. Zaujalo mne, že byl sál tak malý, ale nevadilo mi to - aspoň jsme všichni dobře viděli. Už se těším na příští návštěvu divadla.“ JAKUB VESELÝ (septima)
Recenze a osobní názor na divadelní hru Animal Farm Farma zvířat je sedmdesát let staré literární dílo spisovatele George Orwella, které je považováno za jedno z nejlepších antiutopické literatury. Proto se není čemu divit, když se třída kvarta ocitla 5. března na divadelní adaptaci, která byla hrána v rodném jazyce zmíněného spisovatele, v angličtině. Rád bych začal tím, že herci předvedli skvělý výkon, a totéž platí pro muzikanty, s tím se mnou budou pravděpodobně všichni souhlasit. Ovšem teď přijde ta kontroverznější část: provedení samotné hry. Komedie. Byla to komedie. Originální Farma zvířat samozřejmě měla pár komických a satirických prvků, byla ale stovky mil daleko od komedie. Protagonisté této knihy jsou zvířata, není proto zrovna jednoduché si představit lidi na jejich místě hned ze začátku, ovšem s každou další otočenou stranou si člověk uvědomuje, co že vlastně tato kniha svým čtenářům říká, že ukazuje praktiky komunistické strany a mnoha jejích představitelů. Čím více se kniha blíží ke konci, tím více se cítíte vtaženi do tohoto z velké části děsivého a vlastně i svým způsobem pravdivého příběhu s úžasnou atmosférou. Divadelní verze této knihy v podání souboru The Gypsywood Players bohužel žádné tyto pocity v divákovi nevyvolávala. Převeliká část této hry byla založena na humoru, na vtipných kostýmech a chování postav, které ale byly úplně jiné, než jaké byly v původním textu. Když jsem poprvé Farmu zvířat dočetl, cítil jsem se zvláštně, spojoval jsem si všechny narážky v knize na osoby v 20. století a na další různé události, také jsem dále zkoumal konec knihy a jeho přesný význam. Jednoduše řečeno, číst tuto knihu mělo smysl, skvěle zkonstruovaný příběh na pouze asi 90 stránkách, nezapomenutelné postavy a neskutečně neočekávaný konec. Divadelní hra ovšem, jak už jsem se několikrát zmínil, neměla s touto knihou kromě názvu nic společného, a hlavně to na knihu vrhá špatné světlo. Popravdě, napadlo by vás, že největší „catch“ této hry bude přehnaný ruský přízvuk? Ne, mě také ne. A málem bych zapomněl, jako zakončení tohoto příspěvku bych vám chtěl připomenout, že všechna zvířata jsou si rovna. JAN ŠUP (kvarta) -7-
Kometa opět medailová
Týmy hokejové Tipsport extraligy úspěšně odehrály všech 52 kol a sezóna 2014/15 tak dospěla k vyřazovacím bojům play-off. Brněnská Kometa skončila v základní části třetí, a co víc, podařilo se jí zvýšit svůj rekord v počtu získaných bodů po návratu do nejvyšší soutěže. Navzdory šňůře porážek na začátku sezóny se brněnským hráčům podařilo vybojovat 95 bodů a potvrdit příslušnost k tuzemské elitě. Nejproduktivnějším hráčem se stala předsezónní posila Petr Ton, který nastřílel 22 gólů a přidal 20 asistencí. Třetí místo v tabulce znamenalo, že se brněnský celek střetl se Zlínem, se kterým Kometa loni prohrála ve finále. Nyní se s ním ale utkala za úplně jiné situace a se silnějším týmem než kdy dříve. Play-off se hraje na 4 vítězné zápasy, díky lepšímu umístění v základní části série začala dvěma zápasy v Brně. Moravské bitvě a zároveň souboji dvou loňských finalistů se věnovala velká pozornost. Všechny zápasy v Brně byly samozřejmě vyprodané. První zápas se konal 11. března, hráči odehráli první třetinu v dresech Nadačního fondu Komety a to přineslo štěstí, po první třetině odcházeli do kabin za stavu 1:0, ve druhé třetině Zlín bohužel dvěma rychlými góly zápas otočil. Pouhých 11 sekund před koncem ale srovnal Němec a zápas ještě zdramatizoval. Bohužel to nebylo moc platné, protože Zlín hned chvíli po začátku prodloužení zápas rozhodl. Druhý zápas si už ale Kometa nenechala utéct a zvítězila 4:2. Vyrovnaná série se přesunula do Zlína a stejně vyrovnaná se vracela na pátý zápas do Brna, protože každý tým bral opět jednu výhru - Kometa 2:1 a Zlín 5:3. V pátém zápase se Kometě výsledkem 2:1 podařilo vybojovat mečbol. Šestý zápas ve Zlíně ale sérii neukončil, Zlín porazil Kometu 5:0, zápas navíc okořenily dvě bitky, alespoň v nich měli Brňané navrch. Čtvrtfinálová bitva tedy dospěla k sedmému zápasu. Nezaujatý divák, který se těšil na dramatický zápas, byl zřejmě zklamán, Kometa rozdrtila soupeře 5:0 a v Brně se dlouho slavilo. V semifinále na modrobílé čekal Litvínov. V celé sérii se Kometě povedlo vyhrát jen jeden zápas a sen o dvanáctém brněnském titulu se minimálně na rok odkládá. Díky umístění v základní části se Kometě podařilo získat alespoň bronzové medaile. JAN HROUDNÝ (kvinta)
Brala jsem bronz
Ve čtvrtek před závody poslední trénink, je zima. Prší a my jedeme na vodu. Kolemjdoucí se zastavují a upřeně na nás zírají. V sobotu ráno vyrážíme na cestu. A když píši ráno, myslím tím opravdu ráno! Před pátou budíček, rychle dobalit poslední věci, naložit lodě a příjemně se usadit do vyhřátého auta. Jedeme! ...po prvních deseti minutách jízdy slyším ze zadní části tranzitu tiché oddechování většiny osazenstva. Ráno je dálnice naprosto vymetená, takže cesta celkem utíká. No, já to vlastně nemůžu zas tak posoudit, jelikož jsem se zanedlouho přidala ke spící části auta. Po probuzení už projíždíme po úzké silnici, která je samá zatáčka. Konečně se dostáváme na prezentaci, je neuvěřitelná zima a my máme jít na vodu řeky Sázavy! A taky jdeme, neoprény na sebe, pádla do ruky, obléct vesty a nasadit helmy... už jen počkat, až se dostaneme na řadu. Lodě startují od desáté hodiny přesně jako hodinky na zvukový signál v rozestupech jedné minuty, ale stejně se já a moje posádka dostáváme na řadu asi o půl jedné. Jedeme! A i přes menší incident s kamenem a debatou -8-
o způsobu, jak bychom se z kamene mohly dostat (konečné řešení přichází v podobě dvou členů posádky ve vodě a ano, jedním z této dvojice jsem byla já), jsme ve své kategorii vyhrály. Po tomto výkonu se odebíráme do krytého bazénu, popravdě se spíš uchylujeme vyhřát do sauny. Příští den startujeme asi o hodinu dřív, účastní se totiž méně lodí, a i když se nám povede zajet lepší čas (tentokrát se kamenům zdárně vyhýbáme!), umístíme se na třetí příčce, ale tentokrát se jedná o třetí místo na mistrovství České republiky. Spokojené odjíždíme domů; na to, jací jsme v raftingu zelenáči, se nám na závodech opravdu dařilo. MICHAELA ŠEDOVÁ (kvinta)
Jakou jsem měla sezónu
Tuto badmintonovou sezónu jsem začala dost dobře. Na prvním přeboru Jihomoravského kraje U15 jsem byla druhá, hned po mé největší soupeřce, ale i spoluhráčce ve čtyřhře Natce Randulové. Na prosincovém přeboru republiky v Hradci Králové jsme společně získaly bronzovou medaili, asi díky tomu, že nám vyšel dobře los, ale hlavně kvůli tomu, že jsme se na tento turnaj připravovaly společně, což už nám poslední dobou časově nevychází. Nejtěžší pro nás bylo utkání o postup do semifinále, které bylo vážně napínavé až do konce; hrály jsme tři sety a šlo o každý bod. Nakonec jsme po těžké bitvě vyhrály. Další přebor JM kraje do 15 let jsem vyhrála docela bez problému. Na únorovém přeboru ČR, konaném v Orlové, jsem ve dvouhře měla už v druhém kole nasazenou jedničku, takže jsem prohrála. Ve čtyřhře jsme tentokrát skončily už v druhém kole. Pár medailí jsem si ale dovezla z přeborů JM kraje ve vyšších věkových kategoriích. Například zlatou, stříbrnou a bronzovou medaili z turnaje do 17 let nebo zlatou a stříbrnou medaili z krajského přeboru do 19 let. Velkým úspěchem pro mě byla účast na březnovém přeboru republiky U17, kde jsem hrála dvouhru a čtyřhru. Tento turnaj byl pro mě spíše zkušeností, ale aspoň jsem potkala své staré přátele. V dubnu mě ještě čeká Mistrovství České republiky do 15 let, na které se celý rok tvrdě připravuji, takže doufám, že si odtud odvezu aspoň jednu medaili. BARBORA OTÁHALOVÁ (tercie) -9-
Hrátky s ohněm
Dne 5. února 2015 se v učebně dějepisu třída kvinta zúčastnila přednášky dvou výjezdových hasičů ze záchranného hasičského sboru Brno-Líšeň. Pánové se představili jako Miroslav Mlečka a Ondřej Sochor. Nejprve nám vyložili náplň své práce: povídali o tom, jaké záležitosti řeší, jaký mají tým a které záchranné prostředky používají – vybavené vrtulníky a auta, vyprošťovací techniku atd. Prostřednictvím powerpointové prezentace nám předložili fotky ze zásahů. Dozvěděli jsme se, že v některých případech hasiči suplují také roli rychlé záchranné služby – na místě bývají nejdříve a poskytují potřebnou první pomoc. Cituji: „Děláme všechno, akorát nerodíme děti,“ vyjádřil se podpraporčík Mlečka. Zopakovali si s námi také tísňová telefonní čísla, poučili nás, co říkat v krizových situacích do telefonu – i když, v šoku prý stejně člověk zapomene i na to, čí je. Dále nám vykládali, jak jednat, pakliže u nás doma vypukne požár. Dočkali jsme se názorné ukázky aneb jak odborně ohmatat dveře a zjistit, jestli to za nimi nevře. Dokladem nám bylo rčení: „Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán.“ V popisu, jak probíhá zásah při nehodě na silnici, jsme byli zaujati hláškou „Neřvěte, půjdou k vám první“. Ti, co v takové situaci řvou, to mají zřejmě více „na háku“, zatímco lidé setrvávající potichu ve zdánlivě klidném stavu jsou na tom po utrpěném šoku hůře... Oba aktéři uměli vážnou část výkladu odlehčit vtipnými „durchy“ – sem tam došlo na „kočkování“, jeden skočil druhému do řeči a už byl „oheň na střeše“ (myšleno v dobrém slova smyslu). Ke konci už nás tlačil čas, což jsme si vynahradili na druhém setkání, a to 3. března 2015, tentokráte už jen s pprap. Mlečkou. Započal povídáním o alarmech, jeden dokonce donesl a předvedl jeho schopnosti. Pokračovali jsme přes hasicí přístroje, probrali jsme charakteristiky stupňů popálenin, jak s nimi zacházet atp. Ukázkou nám byla všemožná videa. Skončili jsme projekcí asi dvacetiminutového snímku, který obsahoval např. osvětu o resuscitaci lidí. Dne 9. března 2015 jsme společně s primány podnikli návštěvu hasičské stanice v Brně-Líšni. Po příjezdu na místo jsme byli rozděleni na skupinky a poučeni o tom, jak se máme v areálu bezpečně chovat. My, kvintáni, jsme zprvu zamířili i s hasiči k požárním vozům. Byla nám podána přednáška o vybavení vozidel, nářadí, ochranném oblečení, pracovním harmonogramu atd. Někteří spolužáci neodolali pokušení vlézt si do kabiny vozidla. Naše poslední kroky mířily do sklepa, kde jsme pozorovali, jak funguje termovize. Nakonec jsme nasedli do autobusu, svačinou posilnili žaludky a vyrazili směr Židlochovice. Cyklus s hasiči byl příjemným zpestřením všedních školních dní a splnil i svůj výchovný účel. MARKÉTA KOTLÁNOVÁ (kvinta) - 10 -
Názor na homosexualitu v naší škole Jak starší ročníky jistě vědí, okolo vánoc proběhly na naší škole dvě vlny dotazníkového šetření, které se zaměřovaly na téma homosexuality ve společnosti. Na dotazy odpovídali žáci kvinty až oktávy a spolu s nimi i vyučující. Celou anketu jsem rozdělila do dvou částí, přičemž v první se zaměřuji na postoj k homosexuálům a jejich právo na adopce dětí, ve druhé části pak kladu otázky zejména na výchovu dětí stejnopohlavním párem a její možné důsledky. Dotazníkové šetření jsem zpracovala v rámci své ročníkové práce, která se později stala prací SOČ (středoškolská odborná činnost) v oboru sociologie. Z pečlivě vyhodnoceného šetření nám vyplynula příjemná, ale i méně příjemná fakta. Začněme tedy od těch příjemnějších. V otázce, zda mají homosexuálové právo na adopci dětí, má převážná většina odpovídajících kladný názor. Ten se ještě prohlubuje v otázce novelizace zákona o registrovaném partnerství, kdy by měl registrovaný partner právo na adopci dítěte svého partnera, jenž je zároveň biologickým rodičem dítěte. Dalším příjemným překvapením je fakt, že značná převaha studentů si nemyslí, že by dítě vychovávané stejnopohlavním párem vykazovalo větší kázeňské problémy než dítě pocházející z tradiční rodiny. Jak již bylo řečeno, dotazníkové šetření přineslo i stinné odpovědi. Kupříkladu 20 chlapců a 15 dívek (z celkem 42 chlapců a 57 dívek) zastává názor, že se dítě vychovávané v homoparentální rodině může homosexualitě naučit. Tento názor zastává i jeden vyučující. V otázce postoje k homosexualitě má pak větší počet zejména chlapců spíše negativní názor. Naprostá většina dotazovaných pak sama předpokládá homofobii ve společnosti. Celkově z této ankety vyplynulo, že atmosféra na naší škole je k homosexualitě laděna spíše pozitivně, nicméně nemůžeme vyloučit i výskyt určité míry homofobie. Je také nutné přihlédnout k tomu, že respondenti nemuseli odpovídat dle svého pravdivého uvážení a dotazníkové šetření tím může být do jisté míry zkreslené. Najde-li se někdo, kdo bude mít zájem obeznámit se s výsledky dotazníkového šetření podrobněji, ráda mu je poskytnu. VERONIKA FREYOVÁ (septima)
Měli jsme co slavit 22. února uplynulo již 148 let od narození zakladatele celosvětového skautingu, vojenského důstojníka R. B. Powella. Skautky na celém světě slaví každý rok v tento den svátek, který nazývají den sesterství. Letos jsme ovšem u nás na středisku chtěli udělat změnu, a tak jsme si řekli: „Když se můžou scházet holky, proč ne i my kluci?” No, a tak jsme se sešli i my. Celá akce se odehrála právě ve výroční den ve dvou klubovnách ve Vranovicích a v Hustopečích. Program byl v obou klubovnách opravdu pestrý. Holky si dokonce odvezly i květináč, který si sami namalovaly speciálními barvami, a kluci si odvezli plná břicha. Program byl odlišný, ale šitý každému pohlaví na míru. Hlavním účelem akce ovšem nebylo zahrát si hry, ale sejít se pohromadě, popovídat si, vytvořit nová kamarádství a hlavně společně oslavit tento významný den. Akce se moc povedla a těšíme se na příští rok! JAN KŘÍŽ (tercie) - 11-
Máme pro vás další, tentokrát jarně laděnou anketu! Nedávno jsme se učitelského sboru zeptali na jejich zážitky z letošních Velikonoc. Byli jsme zvědaví, o jaké nové a nevšední zážitky se s námi naši pedagogové podělí. Doslovně naše otázky zněly: 1) Kde jste strávili Velikonoce? 2) Jaké velikonoční zvyky dodržujete? Mgr. Hana Stravová: 1) Letošní Velikonoce jsem strávila v lázních Piešťanech na Slovensku. 2) Před odjezdem jsem nastrojila dva velikonoční stromečky s kraslicemi - malý na stůl do obýváku a velký do chodby - a nachystala do keramické misky kraslice. Obvykle peču beránka, barvím vajíčka (nejraději v cibulových slupkách) a chystám čokoládové zajíce, kuřátka, vajíčka apod. U prcků z ulice se osvědčily čokolády. Hezké je, že na konci „okruhu“ se na kus řeči staví přátelé, posedí se a povykládá u něčeho dobrého. Mgr. Eva Lichková: 1) Já jsem strávila velikonoční prázdniny s rodinou a přáteli u Sečské přehrady. 2) Doma barvíme vajíčka, peču beránka a perníčky s velikonoční tematikou, v pondělí syn a manžel s kamarády mrskají holky. Mgr. Vendula Provazníková: 1) V Brně, doma s nemocnou dcerou 2) Malování vajec, pečení mazance, perníků, jidášů, pomlázka. Tradiční jídla, např. něco zeleného na zelený čtvrtek (letos nedopatřením o den později). Mgr. Danuše Švarzbergerová: 1) Doma a na chalupě. 2) Malování vajíček, vaření a pečení tradičních velikonočních jídel: mazanec, nějaké další sladkosti, pohoštění pro návštěvy, lehce se snažím jarně vyzdobit byt květinami a jasnými veselými barvami. Mgr. Helena Marková: 1) Velikonoce jsem strávila doma a v pondělí na turistickém výšlapu. 2) Snažím se o velikonoční výzdobu (zelené větvičky, kraslice, osení apod.), na Zelený čtvrtek míváme pokaždé špenát, na Velký pátek držíme půst (pouze nejíme maso). Barvívám vajíčka, připravuji pohoštění pro koledníky (pokud jsem doma). Všem, kdo nám odpověděli, děkujeme za ochotu a čas, který nám věnovali. MAGDALÉNA KÁNOVIČOVÁ, SOŇA GABORČÍKOVÁ, JAKUB SEDLÁČEK - 12 -
Existují hranice mezi tolerancí a válkou?
Stav, ve kterém se Evropa v současnosti nachází, bych směle nazvala válkou. Upusťme nyní od titulků jako islámský stát, světový konflikt, mocenské tendence, další studená válka. Mluvím tu o boji způsobeném přemírou tolerance a důrazem na multikulturalismus. Mluvím o válce etnické. Jistě, všechny výše zmíněné termíny, v současnosti médii tolik omílané, s ní přece souvisí. Byť se může zdát, že pouze vzdáleně. V jejich základě ale přece vždy stojí myšlenka nadřazenosti jednoho etnika či národa nad druhým. A čím více je svět globalizován, tím větší hrozba nastává. Je zřejmé, že míra globalizace světa stoupá. Nyní už však nedochází k pouhému propojování informací v oblasti ekonomické, nýbrž mísení vztahů ve všech oblastech života. Nezřídka se tak na jednom území střetávají kultury, které ve svém základě mohou zvenčí působit naprosto protipólně. Ze svého pohledu, tedy pohledu Středoevropanky, v této integraci nevidím žádný problém. Koexistence dvou odlišných kultur je samozřejmě velký zásah do životů původních obyvatel, avšak neděje se tak naráz a s dostatečnou mírou tolerance jde dle mého názoru o normální jev ve společnosti. Problémem však je přemíra této tolerance na straně „domácích“ a neochota přistěhovalců se s původní kulturou sžít, nebo alespoň akceptovat určité normy v ní. Problémy, které v současnosti řeší státy západní a severní Evropy, hovoří za vše. Takže ano. Podle mě koexistence dvou odlišných etnik s odlišnými kulturami je možná. Jde jen o úspěšné vyřešení otázky, jaká míra tolerance je únosná a nepřinese společnosti žádné větší sociální otřesy. Najít odpověď však není zdaleka tak lehké. MAGDALÉNA KÁNOVIČOVÁ (oktáva)
Hrozba války v Česku a v Evropě
Otázka toho, zda se bát války a teroru v Česku a v celé Evropě, není v současnosti vůbec od věci a zbytečná. V dnešní době slyšíme a čteme informace o tom, jak se válčí všude kolem nás – v rádiích, novinách, televizi a především na internetu se denně množí zprávy o tom, jak byl někdo unesen či zabit. Informace o demonstracích, o teroristických útocích a podobných událostech také nejsou výjimkou. Je ale strach z války nutný? Podle mého názoru je určitě oprávněný. Největší strach z útoků mají především ti, kteří situaci ve světě sledují každý den a vědí, že se den ode dne zhoršuje. Islamisté dobývají další území, USA a některé evropské státy s nimi válčí. Také další boje, které probíhají mezi Ukrajinou a jednou z největších světových velmocí – Ruskem – jsou velkou hrozbou. Islamistický stát vyhrožuje teroristickými útoky celé Evropě a lidé žijí ve strachu, kdy se něco takového opravdu stane. Ale mohou tyto výhrůžky zasáhnout i takový malý stát, jako je ten náš? Nejspíše ano. Důležitější otázkou tedy je, zda by se Česká republika, ale i další státy dokázaly nějakým způsobem ubránit. Na to je těžké odpovědět. Mnoho lidí si myslí, že ne a někteří nad tím, že by tato situace mohla nastat, raději ani nepřemýšlejí. A žádat po Islámském státu slitování? Jejich odhodlanost je veliká. Války, které již skončily, stále probíhající války a s největší pravděpodobností i ty, které se plánují, nás mohou jen utvrdit v tom, že takové řešení nebude s největší pravděpodobností úspěšné. Odpověď na tyto otázky je složitá, nikdo neví, co může očekávat a zbývá jen doufat v to, že se situace ve světě uklidní a my nebudeme muset přemýšlet nad tím, zda by se náš stát dokázal ubránit, či ne. Kdoví, co nás čeká zítra... ILONA ZOURKOVÁ (oktáva) (Tyto příspěvky byly zaslány do prvního kola jarní části projektu MF DNES “Studenti čtou a píší noviny”) - 13-
Slavnostní koncert Konzervatoře Brno V pondělí 16. února jsem se zúčastnil slavnostního koncertu Konzervatoře Brno, který se konal k 95. výročí jejího založení. Na koncertě vystoupila výhradně sborová a orchestrální tělesa v rámci konzervatoře vedená, což je poměrně zajímavé, neboť málokdy se stane, že by na koncertě klasické hudby vystoupilo hned pět hudebních těles, a to různého druhu. Na úvod programu zazněl koncert e-moll od Georga Philippa Telemanna pro zobcovou a příčnou flétnu, který byl technicky velmi zdařilý, a byl jsem překvapen, co vše se dá na obě ze zmíněných fléten zahrát. Následovala suita pro smyčce od Leoše Janáčka, provedená Moravským komorním orchestrem. Poněkud odlehčenou, ale zdaleka ne méně kvalitní část programu si poté vzal na starost Big-band brněnské konzervatoře, jehož umělecký vedoucí Mojmír Bártek se i přes svůj věk dokázal „odvázat“, a především žesťová sekce naší konzervatoře se vůči dalším vystupujícím rozhodně nenechala zahanbit. Čtvrtým účinkujícím byl Symfonický dechový orchestr (o něco menší dechové těleso než zmíněný big-band), který provedl např. Bizetovu Carmen. Uzavřen byl pak koncert plně obsazeným Symfonickým orchestrem, který „vypálil“ předehru ze skladby Karneval od Antonína Dvořáka. Mě osobně koncert velmi potěšil, a to jako muzikanta, studenta brněnské konzervatoře – poněvadž se tímto škola jistě skvěle prezentovala - i jako člověka, neboť na koncertě jsem se setkal s nejedním svým známým a u muzikantů je to vždy událost nesoucí se v příjemném duchu. MAREK OTÝPKA (septima)
Přijďte se pobavit
Kluby Fléda, Štefánikova 24, Brno 24. 4 20:00 Elektra: John Digweed Party (Techno, House) 25. 4. 21:00 Ach Ano Party (Hip Hop) 15. 5. 21:00 Electro Swing Fever Party Metro Music Bar, Poštovská 6, Brno 25. 4. 20:00 5. Havana Club Metro Cup 2015 (show) 30. 4. 20:00 Čarodějáles After Party: DJ Harosh Two Faces Music Club, Biskupská 1, Brno 24. 4. 20:00 Milk Chocolate Party Koncerty 23. 4. Ewa Farna – Sono centrum 1. 5. – 2. 5. Studentský majáles – areál Hněvkovského 7. 5. Brněnský majáles - BVV 12. 5. Yvonne Sanchez + Pedro Tagliany – Sono centrum 15. 5. Nazareth – Sono centrum inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází čtvrtletně. Grafická příprava a jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Zdarma na www.gymnzidlo.cz - 14 -
