ročník Jihomoravské EKO LISTY Téma: Lesní mateřské školy

2013

ročník 10

Jihomoravské

EKO LISTY

Téma: Lesní mateřské školy

Na chvíli se zastavit a uvědomit si sebe sama, svoje tělo, své pocity, to dnes chybí všem, nejen dospělým, ale i dětem. (kol. autorů: Ekoškolky a lesní mateřské školy.)

Vydává

Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno IČ 708 883 37

Redakce, technické zajištění a administrace

Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Lipová 20, 602 00 Brno, tel: 543 330 839 e-mail: [email protected]

Redakční rada

Ing. Bc. Anna Hubáčková (OŽP KrÚ) – předsedkyně redakční rady Ing. Jaroslav Parolek (JMK) Ing. Andrea Dvořáková (OŽP KrÚ) Mgr. Hana Korvasová (Lipka) Mgr. Gabriela Hájková (Lipka)

Jazyková úprava Mgr. Lucie Krejčí

Foto archiv Lesní rodinný klub na Tišnovsku.

Grafický návrh

Ing. arch. Helena Hermanová, [email protected]

Sazba

Miroslav Švejda

Datum vydání

Tisk

Datum uzávěrky příštího čísla: 14. 2. 2014

Fotografie na přední straně obálky

Tiskárna Helbich, a. s., Valchařská 36, Brno Vytištěno na recyklovaném papíře.

7. 10. 2013

Časopis je neprodejný, vychází dvakrát ročně a je bezplatně distribuován obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje. Příspěvky, dotazy a náměty zasílejte prosím na adresu redakce.

Archiv Lesního rodinného klubu na Tišnovsku, www.lesniklub.tisnovsko.eu

Registrace MK ČR E 15264

Obsah 1

JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE • Sad starých odrůd ve Křtinách - environmentální chlouba našeho regionu • Konference k soutěži studentských prací • Lípa z jižní Moravy statečně bojovala v anketě Evropský strom roku 2013 • Cena Josefa Vavrouška za ochranu Bílých Karpat

3

Obsah • Tiráž

TÉMA • Vyrostly nám lesní mateřské školy • Kořeny lesních mateřských škol začínají ve Švédsku • Jaké jsou motivace a očekávání rodičů, kteří se rozhodli dát své děti do lesní školky? • Jeden den ve školce, jeden den v lese • Z lesa do lavic aneb Návaznost základních škol na lesní mateřské školy • Dětská farma Eduarda Štorcha – místo, kde děti pracovaly rády OKÉNKO PRO ŠKOLY • KONEV a Konvička – letos pospolu • Nejen pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol • Olympiáda zdravého životního stylu • Nápady z Lipky do (vašich) škol • Novinky na Kamenné

11

PŘEDSTAVUJE SE ŠKOLA • Základní škola a mateřská škola Adamov mají blízko k přírodě

13

PŘEDSTAVUJE SE OBEC • Velké Pavlovice - nejen víno a meruňky

14

PŘEDSTAVUJE SE NNO • Proč je důležitý původ dřeva?

15

Aktuálně z NNO • Pojďte s námi do lesa! • Některé děti si s hračkami nehrají. Vyrábí je. INSPIRACE Z JINÝCH KRAJŮ • Kdo zatápí želvám? KAM NA VÝLET • Trochu jiný geocaching aneb Napínavé dobrodružství s názvem wherigo • Co se skrývá za označením Wildlife Estates? CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE • Přírodní rezervace Růžový vrch

16 17 18 20

Vážené čtenářky a vážení čtenáři, v uplynulých sedmi letech jsme v podzimním čísle Jihomoravských ekolistů pravidelně zveřejňovali výsledky soutěže o ekologicky nejpříznivější provoz úřadu/instituce v Jihomoravském kraji a v loňském roce poprvé výsledky nově koncipované soutěže Environmentální chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční, která ji nahradila. Do letošního ročníku se přihlásilo 26 úřadů veřejné správy a vyhodnocení zajistili opět odborníci z Ekologického institutu Veronica. Hlavními kritérii byly přínos pro životní prostředí, inovativnost a jedinečnost projektu, zapojení občanů do projektu a jejich podíl na něm. Výsledky slavnostně vyhlásila ředitelka krajského úřadu JUDr. Věra Vojáčková 17. září 2013 v sále Zastupitelstva Jihomoravského kraje.

Jihomoravské

2/2013

Sad starých odrůd ve Křtinách – environmentální chlouba našeho regionu

EKOLISTY

Jihomoravský kraj informuje 1. místo: Úřad městyse Křtiny, projekt Komunitní sad Křtiny 2. místo: MěÚ Kunštát, projekt Revitalizace Panské zahrady v Kunštátě 3. místo: OÚ Ratíškovice, projekt Zařízení biologického zpracování odpadu a optimalizace provozu sběrného dvora odpadů Ratíškovice Zvláštní ocenění: MěÚ Slavkov: Biokoridor v Kozích horách – za úspěšnou realizaci protierozních opatření s aktivním zapojením veřejnosti MěÚ Velké Pavlovice: Ekocentrum Trkmanka s environmentální vzdělávací zahradou – za vybudování environmentálního zařízení sloužícího dětem, studentům i široké veřejnosti MěÚ Blansko: Dětská hřiště v Blansku – za vybudování soustavy dětských hřišť, která významně přispěla k regeneraci veřejných prostranství města a zároveň slouží jako nástroj péče o zdraví obyvatel Pár slov k vítěznému projektu Cílem projektu Komunitní sad Křtiny bylo vytvořit odpočinkovou zónu uprostřed obce – místo pro setkávání a akce spolků i občanů a vytvořit prostor sloužící k environmentální výuce. Sad je osázen ovocnými stromy a keři místních a starých odrůd, čímž přispívá k zachování vzácného druhového genofondu mizejících odrůd a má příznivý vliv na včelařství, které je v obci rozšířené. Všem vítězům blahopřejeme a těšíme se na další ročník! Ing. Andrea Dvořáková Odbor životního prostředí KrÚ JMK, oddělení správní a ekonomické

Jihomoravský kraj informuje

První cenu za křtinský projekt převzal starosta František Novotný. Foto archiv JMK

1

Jihomoravský kraj informuje Lípa z jižní Moravy statečně bojovala v anketě Evropský strom roku Na začátku června v Bruselu proběhlo za účasti více než dvou set lidí slavnostní vyhlášení vítěze mezinárodní ankety Evropský strom roku 2013. S 14 205 hlasy se jím opět stal strom z Maďarska – Platan v Egeru. Lípa z Novodvorské aleje na Blanensku, která reprezentovala Českou republiku, se v soutěži nakonec umístila čtvrtá. Vítěze společně ocenili Janez Potočnik, evropský komisař pro životní prostředí, a europoslanec Pavel Poc, který akci v Evropském parlamentu hostil. Za Jihomoravský kraj se zúčastnil radní Jaroslav Parolek. Evropskou anketu o nejsympatičtější strom letos již potřetí uspořádala brněnská Nadace Partnerství. V Evropském stromu roku na rozdíl od jiných soutěží není důležitá krása, velikost nebo věk, ale příběh stromu, který popisuje vztah mezi stromem a obyvateli v jeho okolí. Cílem ankety je totiž povzbudit evropskou veřejnost, aby se zajímala o stromy a jejich ochranu. „Dnešní vítěz je bezesporu součástí evropského kulturního dědictví, ale na rozdíl od historických památek nemůže být nikdy přestavěn. Nesmíme nikdy zapomenout, jak důležité ekosystémy jsou stromy a jak je důležité je chránit,“ pronesl ve svém proslovu eurokomisař pro životní prostředí Janez Potočnik. Internetového hlasování o Evropský strom roku 2013 se zúčastnili vítězové národních kol ze šesti evropských států – Bulharska, České republiky, Irska, Maďarska, Polska a Slovenska. Svým hlasem je podpořilo přes 45 tisíc lidí z celého světa. Největší množství lidí hlasovalo pro 250 let starý platan, který roste v areálu termálních lázní v maďarské obci Eger. Na druhém místě skončil polský platan, na třetím se umístil Královský dub z Irska. Český nápad uspěl i v Evropě Při slavnostním vyhlášení se sešli navrhovatelé stromů, ale i významné politické osobnosti, zástupci neziskových organizací a představitelé evropských regionů. „Jsem hrdý na to, že se po 11 letech

úspěšné národní soutěže Strom roku náš model motivace obcí pečovat o životní prostředí povznesl na evropskou úroveň,“ uvedl v závěru ředitel Nadace Partnerství Miroslav Kundrata. Podrobnější informace o anketě naleznete na www.treeoftheyear.org. Mgr. Adéla Badáňová PR manažerka v Nadaci Partnerství

Úsměvy pro první tři oceněné stromy v anketě. Foto Ing. Mgr. Michal Veselý

Cena Josefa Vavrouška za ochranu Bílých Karpat

Jihomoravský kraj informuje

Letošní Cenu Josefa Vavrouška, jejímž smyslem je vyzdvihnout přínos konkrétních jednotlivců k ochraně přírody, obdrželi botanici a ekologové Ivana a Jan Jongepierovi z Veselí nad Moravou. Jejich celoživotní dílo lze obdivovat zejména při procházkách bělokarpatskými květnatými loukami.

2

Asi není ekologa, biologa, botanika, zoologa, či snad ani amatérského přírodovědce, který by navštěvoval území Bílých Karpat, a přitom neznal jména Jongepierová‑Jongepier. Jsou součástí místní komunity a součástí bělokarpatských luk. Paní Ivana pracuje na správě CHKO Bílé Karpaty a její manžel Jan, ač rodilý Holanďan, je učitelem na gymnáziu ve Strážnici. Oba se zasloužili nejen o ochranu unikátní bělokarpatské přírody, ale rovněž o propagaci tohoto regionu v České republice i v zahraničí. Bývalý ministr životního prostředí Laco Miko k udělení ceny poznamenal: „Ivana a Jan za sebou mají obrovský kus práce, jsou dle mého soudu naprosto výjimečnou dvojicí po všech stránkách – lidské, odborné, ochranářské i osvětové. Jejich dům a jejich srdce jsou neustále otevřené pro každého, kdo chce přírodu chránit, být jí užitečný nebo ji zkoumat. Strávit podvečer v jejich přítomnosti a diskutovat o ekologii, ochraně přírody a jejím managementu je osvěžující a inspirující zkušenost. Navštívit Bílé Karpaty v jejich doprovodu je a zůstane zážitkem a dnešní stav zdejších unikátních orchidejových luk je jejich skvělou vizitkou.“ Cena Josefa Vavrouška je spjata se jménem předního českého prosazovatele udržitelného rozvoje a prvního československého ministra

životního prostředí, který v březnu 1995 tragicky zahynul spolu se svou dcerou v Západních Tatrách. Cenu udělují Nadace Partnerství a Nadace Charty 77 od roku 1996. Letošní laureáti byli veřejnosti představeni 6. června na slavnostním večeru konaném u příležitosti Světového dne životního prostředí v rezidenci pražského primátora. Za 17 let trvání soutěže cenu obdrželo 27 osob, někteří z nich byli oceněni in memoriam. Generálním partnerem letošního ročníku Ceny Josefa Vavrouška je společnost Českomoravský cement, a. s. Více informací mohou zájemci získat na internetových stránkách www.cenajosefavavrouska. cz, kde bude možné od února 2014 přímo nominovat nové kandidáty na toto ocenění. Manželé Ivana a Jan Jongepierovi.

Mgr. Tomáš Růžička výkonný ředitel Nadace Partnerství

Jihomoravské

2/2013

Vyrostly nám lesní mateřské školy

EKOLISTY

Téma: Lesní mateřské školy Pevná obuv, nepromokavá bunda, klobouček a batůžek patří k samozřejmé výbavě mnohých dětí, které každé ráno vstávají „do přírody“. Rodiče je ráno odvedou do školky, prohodí pár vět s tetami (ne zřídka se strejdy) a děti si mezitím utíkají hrát s různě starými vrstevníky. Míra pravidelných rituálů a pevnost řádu se v různých školkách liší, ale každé ráno je opravdu jiné právě díky pobytu venku a občas „špatnému“ počasí. Někdy při ranním vítání svítá, někdy je mlha, jindy padají listy, které můžeme den po dni pozorovat, jak mění na podzim svoji barvu nebo jak na jaře vyrůstají z pupenů. Někteří ptáci zpívají zjara, jiní za babího léta. A v zimě dětem jen sem tam připomenou havrani, že nejsou v lese samy. Po úspěšných desetiletích na západě, a hlavně na severu od nás bylo jen otázkou času, kdy se školky v přírodním stylu naplno rozrostou i u nás – v zemi, kde mají lidé k přírodě tradičně blízko. Ano, je tomu tak! Právě u nás se můžeme pochlubit tak významným zapojením široké veřejnosti do turistických a sportovních spolků (Klub českých turistů, Sokol), které tu vznikaly už v 19. století, nebo individuálně oblíbeným trampingem a chatařením. Tak široce využívaný organizovaný čas v přírodě můžeme nalézt snad až ve Švédsku s tamní organizací pro život venku (Fríluftsfrämjandet). Dnešní čeští prarodiče žili přinejmenším po boku s přírodou. Není se tedy čemu divit, když dnešní mladí rodiče vnímají odcizování se od přírody s nevolí a snaží se jej zmírnit tím, že dopřejí dětem to, co si sami pamatují z dětských let – bezprostřední dobrodružství v přírodě.

Alternativa na více způsobů Lesní mateřské školy mají velmi široké formy outdoorovosti. Od putovních skupin s veškerým vybavením v batozích nebo v kárce přes teepee a sruby až po zázemí ve zděných budovách. Alternativou pro opatrnější rodiče je ekoškolka, která vychází z klasické mateřské školy (odpovídající zázemí, odbornost pedagogů, strava odpovídající hygieně), ale zároveň uplatňuje principy lesních školek (pravidelný pobyt venku za každého počasí, práce s přírodními materiály, obnovování hloubky tradičních slavností, pěstování na zahrádce či chov zvířat apod.). Výčet krásných aktivit, které frčí, nejsou ale tím hlavním. Přírodní versus přirozené V každém případě je nutné zdůraznit, že ani lesní mateřské školy nejsou zcela přirozeným způsobem vzdělávání. Je zde stejný scénář jako všude jinde: rodiče svěřují dítě jiným dospělým, aby se sami mohli nerušeně věnovat vydělávání peněz. Když se podíváme o jedno či dvě století zpátky (a celé tisíce let předtím), většina dětí vyrůstala v úzkém kontaktu s přírodou a poblíž svým rodičům. Rodiče obdělávali pole, starali se o dobytek, sklízeli výsledky své celoroční práce a/nebo se věnovali jinému řemeslu. Děti pobíhaly kolem a přirozeně dospělé napodobovaly. Děti jsou i dnes zcela stejné – napodobují své rodiče. Proměnil se pouze způsob trávení života u jejich rodičů. Každé ráno se rodiče rozjedou do práce, většinou každý v jiném autě a sám, kde zpravidla u počítače a telefonů vytvářejí nehmatatelné – tzn. pro


Odkud se vzaly? Lesní mateřské školy jsou jedním ze způsobů, jak dětem zpřístupnit prostředí, které je rozvíjí jinak než uměle vytvořené. Kde se vzala jejich současná podoba? Vychází právě ze skandinávské zkušenosti (viz následující článek Jitky Martínkové). Jejich koncept byl důsledně popsán a přenesen německými autorkami a právě u našich sousedů se model lesních mateřských škol široce uplatnil jako běžná součást předškolního vzdělávání (se samozřejmou podporou státu). Díky pečlivému sledování a evidování zkušeností, které vyvracely prvotní obavy, se koncept z Německa šířil do dalších zemí (Velká Británie, USA, Česká republika). Přesto mají lesní mateřské školy u nás svá specifika. Donedávna nezpochybňovaný předpoklad, že školka je normovaná budova s normovaným vybavením a normovanými tetami, neumožnil začlenění přírodě blízkých metod výchovy (například vyřezávání ze dřeva nebo máchání se v kaluži) do (před)školního vzdělávání u nás. Rodiče však tuto potřebu vnímali, a proto vznikaly lesní mateřské školy jako alternativy vedle dosavadního předškolního vzdělávání. U některých lesních mateřských škol v České republice

proto může chybět pedagogická aprobace jejich průvodců. Ale tam, kde nechybí otevřená mysl, čistá láska a úcta k dětem, vznikaly ojedinělé projekty, metody a zkušenosti. Někdo začal nanovo a od začátku, čímž vznikl jakýsi restart v organizované předškolní výchově. V naprosté většině případů v průzkumu z roku 2009, který se věnoval hlavním motivům založení lesní školky u nás, byla nedůvěra v tehdejší klasické mateřské školy.

Čichni, jak voní les. Foto autor

Rodiče často využívají možnosti být ve školce s dětmi. Foto Mgr. Blanka Dobešová 3

Téma: Lesní mateřské školy dítě nevysvětlitelné hodnoty. Není proto divu, že si děti nejraději hrají nápodobou dospělých – také u svého počítače vytvářejí nehmatatelné hodnoty v podobě skóre v počítačových hrách. Stejně jako rodiče tráví většinu času samy. Nezřídka pak ve školce zažívají šok z přítomnosti jiných dětí a z nutnosti domlouvat se s nimi a spolupracovat. Všechny sociální schopnosti (chcete‑li kompetence) si děti potřebují osvojit, než půjdou do školy. Ve škole se učí vědomostem a sociální schopnosti už jen prohlubují. Protože se to těžko naučí ze svých iPodů, jsou dnes školky potřeba více než kdy předtím. Chceme‑li však respektovat (zákonné) právo a (morální) povinnost rodičů – být hlavními aktéry výchovy svých vlastních dětí, může být cestou rodičům otevřená školka a škola. Ne náhodou jsou lesní mateřské školky doslova utvářeny komunitou rodičů, kteří odpovědnost vůči vlastním dětem proměňují

Tradice děti baví. Foto autor

Když se udržím na stromě, zvládnu cokoli. Foto autor v aktivní roli ve školce a pomoc při výchově jim činí radost, jak loni ukázala případová studie. Tam, kde jsou iniciátory školky nespokojení rodiče (viz výše), je logicky více místa pro další aktivní rodiče. Aktivní rodičovství s sebou nese i nutnost sebevzdělávání. Nemusí se vždy jednat o večerní kurzy pedagogického minima. Velkému zájmu se těší kurzy i konference, které mají v cílech cosi jako probuzení vlastního já‑rodičovství, otevření se k čistému vnímání reality (já, dítě, svět) a odhození tradičních předpokladů, obav či traumat z dětství a svazujících metod. Podíváme‑li se na výchovu před padesáti lety (tehdy nejen u nás kolektivní, jednotnou, centrálně řízenou) a dnes, nebudu daleko od pravdy, když napíši, že se proměnila o 180 stupňů. A to směrem k neskrývané jedinečnosti a k vlastní odpovědnosti za štěstí své i druhých. Nejen ve výchově se objevují nové možnosti, které běžně máme k dispozici bez rizika společenského vyloučení – způsob a místo porodu, výběr školy, výběr lékaře, financování, vlastní realizace, svobodná výchova, způsob trávení dovolené, forma svatebního obřadu, způsob rozloučení se s nebožtíkem… Že bychom začínali žít „svobodně“? Tak toho zplna užívejme. Hurá do toho, milí rodiče! Bc. Václav Uzel, DiS. průvodce v ekoškolce Dobroděj www.lmsdobrodej.cz

Kořeny lesních mateřských škol začínají ve Švédsku


O konceptu lesních mateřských škol se traduje, že pochází ze skandinávských zemí. Ve Švédsku tyto školky najdeme pod označením I Ur och Skur (volně přeloženo jako „za deště i sluníčka“). Během jara 2012 jsem měla možnost jednu z nich navštívit přímo ve Stockholmu. Jejich hlavní myšlenkou je, podobně jako u nás, pobyt venku po celý rok za každého počasí a blízko přírodě, aby ji děti i učitelé více poznali, učili se z ní a chránili ji. První I Ur och Skur školka byla založena v roce 1985, ale historie outdoorového vzdělávání, které její založení inspirovalo, je delší.

4

Vše začalo díky neziskové dobrovolnické organizaci Friluftsfrämjandet (FF, Outdoor Life Association), která vznikla v roce 1892 s cílem pozitivně ovlivnit zdraví lidí a kvalitu jejich života organizováním outdoorových aktivit pro dospělé. Později byly přidány akce pro mládež a v polovině padesátých let dvacátého století přišel Gösta Frohm, otec idey věnovat pozornost v rámci FF i malým dětem. Svou ideu realizoval v roce 1957, když světu představil koncept Skogsmulle pro děti ve věku 5 až 6 let. Frohm se již v té době obával důsledků urbanizace, která s sebou nesla riziko odcizování dětí přírodě. Jeho filozofie byla prostá: „Pokud se nám podaří dovést děti k lásce k přírodě, budou se o ni starat, protože budou chtít pečovat o něco, co milují.“ Není to progresivní idea, ne nepodobná myšlenkám současné politiky udržitelného rozvoje?

Skogsmulle je skřítek, který se narodil a žije v lese. Skog znamená ve švédštině les, Mulle je jméno oné postavičky. Prostřednictvím krátkých příběhů, pohádek, her, písniček a studování rostlin a živočichů pomáhá Mulle dětem rozvíjet jejich vztah k přírodě. Skogsmulle aktivity byly dětem nabízeny nejprve jednou týdně, zpravidla o víkendu. Některý z dospělých si oblékl zelený kostým s ocasem, zelenou paruku a čepici z březové kůry s červeným pírkem, namaloval si pihy na obličeji a jako Skogsmulle čekal v lese na skupinku dětí, která za ním přicházela s dalšími dospělými. Vždy je vítal svým pozdravem „hej, kollikok“! A tak je tomu dodnes. Děti vědí, že skřítek není skutečný, přesto však věří, že pravý Skogsmulle někde v rozlehlých švédských lesích skutečně žije. V roce 1971 napsal Frohm o tomto hrdinovi knihu s krátkými příběhy. Později mu přidal přátele – Laxe, Fjällfinu a Novu. Laxe žije ve vodě

O krok dál Skogsmulle koncept byl úspěšný. Nabízel vzdělávání a výchovu, stejně jako zábavu a dobrodružství. Mnoho dospělých absolvovalo kurz pro vedoucí, mezi nimi i Siw Linde, která začala v roce 1980 pracovat ve stockholmské komunitní MŠ jako učitelka. Pod vlivem Skogsmulle pedagogiky příliš nesouhlasila s praxí běžné školky, v níž děti zůstávají většinu času v budově. Neztotožňovala se ani s názorem, že důležité učení či vzdělávání lze provádět pouze ve třídě. Postupně se v její hlavě rodila myšlenka dát všechny aktivity, které FF organizuje pro děti (Skogsmulle, lyžování, bruslení, výpravy do přírody), pod jednu střechu a využívat je pro vzdělávání dětí ve školce. S kolegyní sepsaly cíle nové mateřské školky a chtěly, aby na jejím vzniku aktivně participovali také rodiče. Během jedné z akcí pro rodiny svou myšlenku úspěšně prezentovaly a následovala podpora úředníků ze stockholmské čtvrti Lidingö a vzniku nové školky již nic nebránilo. Společně našli k pronájmu dům s velkou divokou zahradou blízko přírody. S rodiči během léta 1985 dům opravili a v září školka otevřela své brány prvním dětem. V roce 1990 dostala název I Ur och Skur, což mělo evokovat jednu z hlavních myšlenek těchto školek – být v přírodě za jakéhokoli počasí. Řada Skogsmulle vedoucích se o tento koncept začala zajímat a chtěli dělat totéž. Dva roky po vzniku školky v Lindigö byla založena další a v roce 1989 jich existovalo již pět. Všechny byly ekonomicky soběstačné a nezávislé a nastal ten pravý čas zřídit organizaci, která by mohla jednak pomoci učitelům pracovat společně a sdílet své nápady, a jednak vytvořit koncept standardů kvality. Roku 1995 vzala FF tuto organizaci pod svá křídla a školky I Ur och Skur se dále šířily. Vznikaly také první základní školy (pouze první stupeň). V roce 2010 bylo ve Švédsku 207 mateřských a 16 základních škol I Ur och Skur. Název a logo byly patentovány. Aby školka dostala souhlas s užíváním tohoto názvu a pedagogiky, musela splňovat specifická kritéria pro kvalifikaci zaměstnanců a projít schvalovacím řízením. Pedagogové i dnes musejí absolvovat základní kurz na Stockholmské univerzitě a doplňovat další vzdělávání nabízené ve FF – například komplexní tréninkový program vedoucích, kterým musí projít nejméně 75 % personálu jedné školní samosprávy. Co je charakteristické? Školky I Ur och Skur mají řadu podobných prvků jako lesní školky u nás. Každá má nějaké zázemí, zpravidla budovu označenou logem, podle kterého je snadno rozpoznatelná. Budova poskytuje nejen přístřeší při nepříznivém počasí, ale také možnost rozhodnout se, zda je danou aktivitu lépe dělat uvnitř, nebo venku podle aktuální situace a naladění dětí. Až 80 % času v průběhu celého roku děti tráví venku, a to mnohdy i při odpoledním odpočinku. Školky využívají nejen dvorek či zahradu, ale také okolní lesy, louky, skály, potoky a jezera. Na loukách lze v létě pozorovat život v trávě, v zimě lyžovat, na jezerech se zase děti učí bruslit. Učení skrze hru a zábavu tvoří základ pedagogiky I Ur och Skur, a to i při činnostech vedených dospělým, vše v nesoutěživém duchu. Příkladem aktivit může být hledání tvarů písmen v přírodě, rozvoj matematických představ při tvoření dvojic a skupin za využití různých přírodnin, běžné jsou také jednodenní dobrodružné výpravy nebo společná setkávání v kruhu. Děti si nosí svůj malý batůžek s karimatkou, svačinkou, pitím, obědem a nějakou hračkou nebo pokladem nale-

Jihomoravské

2/2013

zeným během dne. V přírodě nejsou toalety, a tak švédská rada zní: napočítat sedm keřů a tam jít. To, co zbude, je pak pečlivě zahrabáno lopatkou, kterou dospělí nosí v batohu. Ve školkách se používají převážně přírodní materiály – venku i uvnitř. Z hraček převažují pilky a další nářadí nebo také měkké hračky s přírodní tematikou. Najdeme zde i hračky plastové, ale jen v omezené míře. Vybavení si často pedagogové vyrobí sami, mnohdy ve spolupráci s dětmi, případně i s rodiči. Koncept I Ur och Skur si tradičně vysoce cení interakce nadšeného a motivovaného dospělého (pedagoga) a dětí, proto více než na vybavení školky bývají peníze investovány do rozvoje a vzdělávání zaměstnanců. Skogsmulle říkal… Skogsmulle tvoří nedílnou součást pedagogiky I Ur och Skur. Původně šlo o program pro děti ve věku od 5 do 6 let a postupně byla vytvořena metodika i pro mladší – Skogsknytte (beruška) pro 3–4leté děti. A protože švédské předškolní vzdělávání počítá s dětmi již od jednoho roku, byl vytvořen specifický program i pro roční až dvouleté děti Skogsknopp (poupě). Existují samozřejmě také metodiky pro starší děti. Samotnou postavičku „potkávají“ děti příležitostně. A proč postavu Skogsmulleho využívat? Je dětem blízký, je zábavný a podněcuje jejich představivost i kreativitu. Navíc pochází z lesa, o přírodě mnoho ví, rozumí jí, a tak mu pedagogové ponechávají prostor pro sdělování důležitých věcí týkajících se její ochrany. Děti jej berou jako přirozenou autoritu. Často pak zmiňují, že „Skogsmulle říkal, aby…“ Stává se tak spolu se svými kamarády Fjälfinou, Laxe a Novou jakýmsi symbolem (ochrany) přírody pro děti i dospělé. Malé děti ho milují, 8–9leté začínají pochybovat, desetileté děti pak často docházejí k závěru, že Skogsmulle je dětinský. Později pak jako rodiče spolu s vlastními dětmi znovu objevují jeho kouzlo. A tak se kruh uzavírá a Skogsmulle přežívá dál a provází další generace. Tento koncept je spolu se silným vztahem k přírodě ve Švédsku hluboce zakořeněn. V článku byly využity materiály Siw Linde (Start Av I Ur och Skur; The Skogsmulle concept), dostupné na stránkách www.friluftsframjandet.se. Mgr. Jitka Martínková pedagožka v Dětském lesním klubu Stromík asistentka pedagoga, Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání


a učí děti o řekách a pramenech. Fjällfina bydlí v horách a nejmladší Nova, která přichází z jiné, neznečištěné planety, seznamuje děti se znečištěním naší Země.

EKOLISTY


Logo švédských lesních mateřských škol. Skřítek Skogsmulle v kreslené podobě. 5

Téma: Lesní mateřské školy Jaké jsou motivace a očekávání rodičů, kteří se rozhodli dát své děti do lesní školky? Jací vlastně jsou rodiče, kteří své děti do lesní školky dávají? V minulém roce dělala Asociace lesních mateřských škol celorepublikový výzkum, do kterého byly zapojeny lesní mateřské školy a kontrolní běžné mateřské školy ze stejné lokality. Výzkum se týkal širšího okruhu otázek nevyjímaje zdraví, finance, ale i stav dovedností dětí. Do výsledků byla zahrnuta data z 89 vyplněných dotazníků. Část výsledků dotazníku na položenou otázku odpovídá. Přečtěte si níže konkrétní odpovědi…


Rodiče, kteří zvolili pro své děti lesní školku, se ve svých hodnotách shodují s hodnotovou orientací rodičů z kontrolní skupiny. Pouze hodnota bezpečí je pro rodiče z klasických MŠ důležitější. Rodiče dětí z LMŠ žijí obvykle v úplné domácnosti, mají více dětí, než je republikový průměr (1,9), řada z nich absolvovala vysokoškolská studia a měsíční příjem jejich rodiny je zhruba o sedm tisíc nižší (43 571 Kč) než u skupiny kontrolní. Pro rodiny z lesních školek je kontakt jejich potomků s přírodou velmi důležitý: jejich dítě letos strávilo v přírodě mimo školku 63 dní v období od ledna do září (u kontrolní skupiny pouze 36 dní). Takto hovoří výzkum, který vyhodnocuje zaškrtané odpovědi. Hledala jsem odpovědi, které by mi prozradily více, a tak jsem požádala rodiče dětí z naší lesní třídy, aby mi napsali svůj názor na Lesníček – místní pražskou lesní mateřskou školku. Požádala jsem je, aby zmínili, jaká vidí pozitiva i negativa. Dostala jsem odpovědi, ze kterých si obrázek o jejich očekávání uděláte nejlépe.

6

1. dopis „Marně se snažím vymyslet nějaká negativa. Horší dopravní dostupnost od nás z centra. Je to negativum? Asi těžko lze očekávat, že by lesní mateřská škola fungovala třeba v parčíku před hlavním nádražím… Nebýt té vzdálenosti, neudělala bych si nejspíš řidičský průkaz a nesblížili bychom se tak příjemně s dalšími rodiči, se kterými nám už přes rok funguje ‚střídavá péče‘ – i noční – o naše čtyři cácorky. Snad větší finanční náročnost, ale i ta má logiku. Za špičkové služby se zpravidla platí víc i v jiných oblastech, než je školství. Jak jenom stručně vylíčit všechna pozitiva. Pro mě osobně představuje LMŠ velikou oporu v předávání určitého životního stylu našim dětem. Snažíme se od malička inspirovat naše dcery k lásce a k úctě k přírodě a k životu, vést je k aktivnímu způsobu trávení času a aspoň trochu je odradit od čistě konzumního přístupu k životu. Velmi často jsme slyšeli, že pokud naše děti nebudou znát počítačové hry, mít přehled, co běží v Animáčku, a nebudou mít kočku s obrovskou hlavou i na spodním prádle, že ‚nezapadnou‘ mezi ostatní děti, že budou děti podivínů, outsideři. Lesníček dětem ukazuje, že ony a jejich rodiny nejsou osamělými běžci, ale že patří k určitému životnímu proudu. Je to místo, kde se nespěchá a na místo obvyklého ‚nesahej na to, nesbírej to, nesedej si, jdeme!‘ je možné se zastavit a společně prozkoumat zvláštní kamínek, list…, kde se nerazí heslo ‚dětem nepatří klacky do rukou‘. Místo, kde se smí šlapat do louží, lézt po stromech, používat kladivo nebo nůž. To pro mě zůstává asi tím nejdůležitějším. A protože jsem zdravotník, nemůžu si odpustit ještě zmínku o zdravotním hledisku lesní školky. Denní několikahodinový pobyt na čerstvém vzduchu za každého počasí patří k nejúčinnějším prostředkům na zvýšení obranyschopnosti a zlepšení zdravotního stavu dětí. Často máme dojem, že v chladném zimním počasí nejvíc dítěti prospějeme, pokud ho umístíme do sucha a tepla, ale opak je pravdou. Dlouhodobý pobyt v přetopeném prostředí dítě zchoulostiví a uzavřená místnost s třiceti smrkajícími kamarády je líhní pro virové infekce. Naše dcera

přišla do LMŠ jako čerstvě tříletý cvalda s nadváhou a s nekonečně se opakujícími spastickými bronchitidami. Za dva roky běhání po LMŠ a jiných lesích s námi o víkendech měla dcera antibiotika jen jednou a spastickou bronchitidu ani jedenkrát.“ 2. dopis „Jsem šťastná, že dcera mohla strávit část svého dětství v LMŠ, která v mnohém předčila má očekávání. Dcera je daleko zdravější než před dvěma lety, její nemocnost v průběhu školního roku byla minimální (cca 2 týdny rýmy během 10 měsíců, kdežto před nástupem do Lesníčku to byly 3 až 4 měsíce chřipek, nachlazení a horeček během školního roku). Je také psychicky odolnější, stala se z ní holka do nepohody, která si umí často poradit sama v nejrůznějších situacích. Díky osvícenému pedagogickému přístupu má více nakročeno respektovat dospělé i sebe. Přístup pedagogů k dětem vychovával také mne a často mi jejich příklad pomohl ve výchově. Myslím, že tu mají děti jedinečnou příležitost – stát se součástí přírody, naučit se v ní žít, poznat, že ji musíme chránit a starat se o ni. Děti, které tohle v raném věku prožijí, budou mít určitě celý život mnohem více úcty k přírodě, všemu živému i k sobě navzájem. Je zázrak, když holčička z centra Prahy považuje za normální, že tráví čas na farmě s kozami, králíky, že okopává políčko, dobývá brambory, vaří a peče venku na ohni atd. Je báječné, že dospělí kolem ní mají smysl pro humor a pro dětská dobrodružství a dovolí jí zkoumat její schopnosti a možnosti tak, aby byla v bezpečí, ale přesto svobodná. Za to, že jsme byli součástí tohoto jedinečného projektu, jsem opravdu vděčná.“ 3. dopis Chtěla bych vám moc poděkovat, protože to, co jsme díky LMŠ zažili, čemu se naučili a koho poznali, je opravdu nenahraditelné. Už jenom například poznat, kolik krásných dní ten rok má, a to i v zimě (to se z domova nikdy nezdálo). Nebo pochopit, že aktivity dětí nemusejí být jenom výkonově orientované – místo speciálních hraček vždycky stačí pozorovat tesaříka. Navíc myslím, že si ani neuvědomujete, jak měníte životy nejenom těm dětem, ale i rodičům, kteří děti vyzvedávají – vždycky tím lesem musím projít a už jenom tenhle proces za každého počasí obohacuje.“ 4. dopis „Do lesní školky chodí moje dcera s nadšením. Jedním z důvodů krom milých paní učitelek a dětí uvedla také, že se chodí ven, i když prší. Samotnou mě to překvapilo. Je milé poslouchat od městského dítěte, že přes den dělali brázdy z bláta, lezli po lanech, pozorovali bažanty, vyráběli v peci placku či si na ohni ohřívali čaj. Dcerka si začala více všímat, co ji obklopuje, naučila se, jak se v lese chovat. Za celý rok nebyla v podstatě nemocná, a to byl její první školkový rok, kdy děti zpravidla často stonají. Když měla narozeniny, každý z dětí jí nakreslil krásný obrázek doplněný nějakou přírodninou, má je vystavené dodnes. Ze začátku jsem měla pocit, že bych více jak na dva

Očekávání rodičů, kompetence pedagogů Očekávání rodičů je tedy takové, že pobyt v lesních školkách pomůže jejich dětem, aby byly více zdravé a vyrůstaly v klidném láskyplném prostředí, které jim poskytne svobodu v objevování a získávání dovedností komunikativních, pohybových i sociálních. Očekávají, že pedagogové v lesních školkách budou milí, pohodoví a kompetentní lidé, kteří budou děti s láskou a respektem provázet prvními kontakty mimo rodičovskou náruč. Na začátku zmiňovaný výzkum se ptal ředitelek běžných mateřských školek a lesních školek na to, jací zde pracují pedagogové. A výsledek? Učitelky a učitelé v lesních školkách jsou v průměru mladší, mají častěji vysokoškolské vzdělání, ale zároveň kratší pedagogickou praxi než jejich kolegové z kontrolních školek. Díky menšímu počtu dětí ve skupině mají na jednotlivé děti více času. V lesních školkách se více než v klasických cení umění improvizovat při práci s dětmi, schopnost pobytu v přírodě za různých podmínek a chuť dále se vzdělávat. Méně naopak potřebují dovednost zvládat konflikty mezi dětmi, které jsou podle všeho v lesních školkách méně časté. V klasických školkách je s dětmi zhruba o polovinu až dvě třetiny méně učitelů, což může omezovat kontakt dětí s přírodou. Podle ředitelek klasických MŠ

je totiž velký počet dětí na jednoho pedagoga nejvýraznější překážkou pro pobyt dětí venku.

Jihomoravské

2/2013

dny dítě do lesní školky nedala, že potřebuje být vevnitř a hrát si s panenkami, teď si to již nemyslím. Lesní školka je nejen plnohodnotná varianta ke klasické školce, je prostě lepší.

EKOLISTY

Téma: Lesní mateřské školy Mgr. Magdaléna Kapuciánová místopředsedkyně Asociace lesních mateřských škol ředitelka Mateřské školy Semínko s lesní třídou Lesníček

Často máme dojem, že v chladném zimním počasí nejvíc dítěti prospějeme, pokud ho umístíme do sucha a tepla, ale opak je pravdou. Foto Marta Šušorová

Jeden den ve školce, jeden den v lese Jak vypadá typický den v „lesní školce“? Připadalo mi těžké představit si takový den. A dnes vím, že si jej představit nelze vůbec. Je to podobné jako zkoušet určit, jaké počasí je typické pro jeden den na jižní Moravě. Některé dny jsou plné tiché harmonie. Světy dětí, dospělých a celá příroda se setkávají, vládne klid a panuje mírná radost. Pro jiné dny bychom snad podobných slov užili také, ovšem se sarkastickým podtónem. Další dny by nebyly ani klidné, ani napjaté a některé by byly napjaté, ale přesto příjemné. To je výhoda přírodního prostředí. Příroda je v pohybu, mění se. Jednou prudce a náhle, jindy zcela nepozorovaně. Skřítek usíná a vrací se do košíčku. Děti řekly, co měly na srdci. Některé děti řekly alespoň nepatrný zlomek z toho, co měly na srdci a říkat by chtěly. Je na čase nasadit si batůžky, vytvořit dvojice a vydat se zarostlou brankou do lesa. Působit, či nepůsobit? To je, oč tu běží. Teorie je křišťálově jasná. Fascinace řádem, důsledností a formální čistotou na jedné straně, půvab svobody a organického růstu a nepředvídatelné originality na straně druhé. V obrazech. Obraz první: Lesní pěšinou pochoduje jednotka dětí v sevřeném útvaru. Dětí mlčí a vnímají okolí. Jsou oděny do čistých hladkých uniforem. Náhle se dva dospělí (jeden vpředu, druhý v týlu) zastaví a první z nich zapíská na píšťalku: „Čas na rozhovory!“ Děti ve dvojicích stojící vpravo udělají „vlevo hleď“ a zašeptají svým kamarádům: „S čím sis včera hrál?“ Obraz druhý: Děti lesní pěšinou vůbec nejdou. Zoologická zahrada, jako výběh plný šimpanzů. Dvě děti se doslova válí v louži, několik jich leze po stromě. Vřeští všichni. Hlasitě. Ze svačin, které někdo rozházel do trávy, vybírají malí hladovci chutné kousky a zablácenými prstíky si je vkládají do šklebících se úst. Konec obrazů. Hledáme střední cestu mezi tvrdou důsledností (ta poroučí) a měkoučkou láskyplností (ta buďto souhlasí, anebo souhlasně mlčí). Hledáme, říkám sobě a dětem oznamuji, že mohou rozpojit dvojičky. Odtud vedou tři hlavní cesty a ty se dále ještě dělí na různé vedlejší. Svačíme ještě dál pod oblíbenými habry. V lese totiž rostou


Někdo chodí do lesa za odpočinkem a jiný zase za prací. A kdo je ten „jiný“? Může to být hajný, zaměstnanec těžařské firmy, ale také pedagog. Já jsem jeden z nich. Pod přezdívkou „lesní školka“ se před třemi lety začala scházet skupina rodičů a pedagogů, které zlákala představa výchovy a vzdělávání dětí předškolního věku v přírodě. Následující popis patří dni, který byl zvláštní svou různorodostí. Začátky, rituály, pevná struktura v proměnlivosti přírody a lidských vztahů. Zvoní zvoneček, školka začíná. Skoro jako ve škole, že ano? Nad námi je červnové nebe, slunce prosvítá mezi mraky. Sedíme v kruhu na dřevěných kmenech, přesněji řečeno jde o šestiúhelník. Připomíná šestiboké komůrky včelích buněk, ale není v zásadě důležitý. Důležité je, že si všichni vidíme do očí. „Bum‑ta-ra‑ta, bum, bum, bum, kdo je ten?“ Každý den si opakujeme svá jména a nakonec probudíme skřítka. Skřítek je loutka. Vadí to? Jistěže ne, začíná školka. Mezi mým uvažováním a uvažováním dětí u nás ve školce jsem vypozoroval mnoho zásadních rozdílů. Někdy tyto rozdíly pouze tuším. Tak třeba když padne slovo na některou z děvčat a ptáme se „… kdo je TEN?“, rodí se mně v hlavě feministická úvaha. Zkrátka, je to korektní? V takových chvílích zachovávám klid. Je potřeba počkat, dokud se roj dospělých myšlenek nerozptýlí. Pokládám si otázku, jak to tady dnes ráno vypadá očima Matýska, Julinky, Honzíka, očima kohokoli, na koho mi padne pohled. To trvá chvíli, protože já jako pedagog musím mluvit. Vím, že dobrý pedagog mluví málo. Na toto stadium učitelské a vychovatelské zdatnosti se opravdu těším.

7

Téma: Lesní mateřské školy prolézačky a pod nimi je příjemný stín a prostor pro ubrus – stoleček. Získávám pocit, že děti jsou dnes ve výtečné kondici. Skupina je složena z tříletých až šestiletých. Hanka si po svačině sedá s dětmi k filcovým látkám a vytahuje jehly a klubíčka barevných bavlnek. Mezi listím stromů kličkuje sluneční světlo a přistává na lesní půdě na malé zářící ostrůvky. Hanka je zkušená pedagožka. Vyrábí pytlíčky na poklady. Později se dovídám, že šily i některé z našich nejmladších. Chvíli se jen tak procházím a pozoruji. Sedící, šijící, brebentící a pestrobarevní tvorové pod shovívavými korunami lesních obrů. Kdyby jim z botiček vyrostly kořínky a zavrtaly se do hlíny, jak dlouho by trvalo, než by to zpozorovaly? Zodpověděl jsem desítky dotazů, velmi pravděpodobně jsem zavázal jedny tkaničky, někdo jistě potřeboval na záchod. Na to už si ale nevzpomínám. Řekl bych, že v korunách pípali a cvrlikali ptáci a pod nohama se nám proháněly hordy stonožek, mravenců, berušek, pavoučích cestovatelů a dalších půdních živočichů, kterých je tolik, že se po čase stanou součástí společně sdílené skutečnosti. Část dětí se stává neklidnější a mě přemáhá chuť něco podniknout. Beru lano a bezděky si očima vybírám jednotlivce, kteří potřebují zdolat pořádný kopec.

Dnešní vnitřní rozpor Dnešní vnitřní rozpor spočívá v bezpečnostním pravidle. Dívám se na skupinu okolo šití. Rušit je nepřipadá v úvahu. Druhá skupinka ale začíná překypovat pohybovou energií a mně by se taky líbilo se trochu proběhnout. Když se něco stane v lese, postará se jeden pedagog o celou skupinu a druhý řeší problém. Bezpečnost je důležitá. Ten odvěký vnitřní rozpor pedagoga. Kdy ještě ručičku držet? Kdy už ruku pustit? Domnívám se, že číst pedagogickou literaturu je prospěšné, ale odvěký vnitřní rozpor pedagoga neodstraní kniha, dokonce ani žádný kurz. Se skupinou šesti dětí klušeme lesem Pedagogové se rozdělili. Chytili jsme stopu, překonáváme potůček. Jedna mokrá botička. Míříme do rokle podívat se na draka, který se proměnil ve skálu. Vlastně neproměnil. Ve skutečnosti pouze spí. Nejmladší člen výpravy, Anička, nesmlouvavým hlasem oznamuje ostatním, že půjdeme výš. Tento kopec je strmý a takto vysoko jsme ještě nebyli. Za chvíli dosahujeme cíle. Cesta vedoucí kopcem po vrstevnici. V tom, že se tato cesta stala cílem, nejsem zcela nevinně. Anička pokukuje po svahu nad cílem. Je načase se vrátit. Honzíkovi došla voda a mně taky. Ale to lano přece nevláčíme zbytečně, a proto naše cesta nemůže vést jinudy než nejpříkřejším svahem na dolní lesní cestu. A víte, že tento svah už je pro horolezce? Jiřík uvazuje lano okolo stromu. Pro jistotu lano i přidržuje. Neboj se. Ne po zadku, ale čelem ke kopci a přidržovat se lana. Takhle! A dole dozrály lesní jahody. Bc. Michal Havlíček průvodce a pedagog v Dětském lesním klubu Stromík


Vnitřní rozpor Školka v lese se řídí podle určitých pravidel, které vycházejí ze zkušeností. Zavedený horní počet dětí ve skupině je patnáct a k nim dva pedagogové. Každý kluk, každá holka je milovaným dítětem své rodiny. Loni přišla na svět malá holčička mému staršímu bratrovi. Křehký život, neustálá péče, zodpovědnost každodenních rozhodnutí a mezní nedostatek spánku. Nenutí vás to zhluboka se nadechnout? Pro mě jsou ty děti další z mnoha skupin, kterým jsem byl, jak šel čas, pedagogem. Ze všech skupin je tato zatím nejstálejší. Od září do června, několik dní v týdnu. Od půl deváté do čtyř. Je to zvláštní, že? Žijete s dětmi, které patří do svých rodin. Vidíte jejich bezradnost, statečné snášení potíží, vytrvalost a vývoj. Sledujete jejich komediální výstupy, pozorujete jejich dobré skutky a vedete s nimi debaty na

závažná témata. Třeba proč musí maminka chodit do práce? Nebo jak vypadá opravdová válka? A velmi často se s nimi smějete. Kdybych to bral statisticky, musel bych učinit závěr, že moji dospělí přátelé nejsou v seznamu zábavných společníků ani v první desítce. Jenže školka není rodina. Tady jsou na výletě a s rodinou jsou doma.

Neboj se. Ne po zadku, ale čelem ke kopci a přidržovat se lana. Takhle. Foto autor 8

Hanka si po svačině sedá s dětmi k filcovým látkám a vytahuje jehly a a barevných bavlnek. oto autor

Jihomoravské

2/2013

Z lesa do lavic aneb Návaznost základních škol na lesní mateřské školy

EKOLISTY

Téma: Lesní mateřské školy Dva odlišné světy – svět lesní mateřské školy (LMŠ) a svět klasické základní školy. Dvě odlišné představy, kvůli kterým má téměř 70 % rodičů dětí z LMŠ obavu z přechodu svého dítěte na základní školu.

Ideální výběr školy z pohledu respondentů 250

149 62

59

Program Začít spolu

Domácí vzdělávání

Malotřídní typ

Montessori

178

Dalton

254

Standardní ZŠ

276

Waldorfská škola

300 250 200 150 100 50 0

Jakým typům škol dávají rodiče a pedagogové z LMŠ přednost? Výzkum (2012) oslovil 78 respondentů – rodičů a pedagogů z LMŠ z celé ČR. Respondenti přiřazovali hodnoty k jednotlivým typům škol podle jejich preference na škále 1 (nejméně) až 6 (nejvíce). „Když je zvyklá celé dny venku a najednou ji zavřou do třídy?!“ Klasické základní školy navazují přirozeně na klasické MŠ. Také děti z LMŠ mají nastoupit do klasických ZŠ, které na ně ovšem nejsou připravené. Z tohoto přestupu právě vyplývají obavy rodičů i pedagogů dětí z LMŠ. Nejčastěji je trápí změna výchovně‑vzdělávacího procesu, nedostatečný kontakt s přírodou a nedostatek pohybu: „Bude to pro ni šok z přechodu od celodenního pobytu venku k nehybnému sezení v lavici v uzavřené budově.“ Obavy pramení také z osobnosti nového pedagoga a odlišného přístupu k dětem: „Podle mě je riziko jen jediné, a to jsou ne úplně kvalitní učitelé na škole. Myslím, že když děti dostanou dobrého učitele, přechod hravě zvládnou, i když pro ně přesun mezi zdi může být náročný,“ uvedla v rámci mého výzkumu jedna z respondentek – maminka předškolního chlapce. Já osobně k tomu mohu doplnit,

že mi přijde zkrátka škoda, že to, co bylo u dítěte v LMŠ rozvíjeno, zřejmě na ZŠ upadne v zapomnění pod tíhou kvantity informací. Vysněná škola pro „lesní děti“ Ideální škola podle rodičů dětí z LMŠ úzce souvisí s jejich obavami. To, čeho se nejvíce obávají, že bude na klasické ZŠ chybět, si také nejvíce přejí ve své vysněné škole. Nejvyšší nároky mají na kvalitu výchovně‑vzdělávacího procesu. Výuka by měla dbát na celkový rozvoj dítěte, neopomíjet pohyb při výuce, z výukových metod volí projektové vyučování, tematicky integrovanou výuku a rovněž učení se praktickým věcem. Druhým v pořadí je důraz na prostředí školy. Nejčastěji se rodiče shodovali v požadavku na zahradu s interaktivními prvky pro výuku, ale i pro odpočinek dětí a učitelů. Ideálně by si pak v blízkém okolí přáli les či louku. Individuální přístup k dítěti a přátelské prostředí se umístilo na třetím místě. Další požadavky kladou na kvalitní komunikaci s rodiči, slovní hodnocení, nižší počet žáků ve třídě (max. 15), vyspělou osobnost učitele a zdravé stravování. Jenže taková škola zřejmě neexistuje a je ideálem nejen rodičů dětí z LMŠ. Existuje několik variant. Někteří angažovaní rodiče si pro své prvňáčky vydobyli úpravu školního vzdělávacího programu. Tak tomu bylo například v ZŠ na Tišnovsku, kde na základě požadavku „lesních dětí“ začlenili program Začít spolu. Další variantou je založení lesní školy jako pokračování lesní mateřské školy. V době psaní mé diplomové práce se zrodila na našem území zřejmě první třída tohoto typu, a to v LMŠ ZeMě u Prahy. Zájem ale neustále roste, lze tedy předpokládat, že některé LMŠ půjdou touto cestou. Další možností je vzdělávat své děti doma, posílat je do alternativních ZŠ nebo zvolit klasickou ZŠ se vstřícným a otevřeným učitelem. Podrobnější volbu preferencí je možné vidět na grafu, jenž vychází z výsledků jedné otázky mého výzkumu. Jejím cílem bylo zjistit, jakým typům škol dávají rodiče a pedagogové z LMŠ přednost. Příroda je nejlepší učitelkou, a to i při přípravě prvňáčků na školu Zřejmě nejznámější výzkum u nás zaměřený na školní připravenost dětí z LMŠ provedl Petr Häfner v rámci své disertační práce Přírodní a lesní mateřské školky v Německu – alternativa ke klasickým školkám v předškolním vzdělávání (2002). Výsledky byly pro lesní mateřské školy velmi příznivé a ve všech šesti oblastech, které Häfner zkoumal (oblasti motivace – vytrvalost – koncentrace, sociální chování, spolupráce, hudební, kognitivní a tělesná) byly úspěšnější děti z LMŠ. Na plné čáře vyhrály i v oblasti spolupráce ve skupině, nejhůře na tom byly naopak s rozvojem jemné motoriky. Häfner svůj výzkum shrnuje takto: „Z výzkumu vyplývá, že ve všech zkoumaných oblastech mají děti větší možnost rozvoje v lesní mateřské školce než ve standardní mateřské školce. Na základě výzkumu mohu tedy doporučit pobyt v LMŠ.“ K jeho doporučení se přidávám. Článek vychází z autorčiny diplomové práce Návaznost 1. stupně ZŠ na lesní mateřské školy, PdF MU, Brno 2012.


Každý den venku, přírodní prostředí s jednoduchým zázemím a pedagogický přístup typu „průvodce“ jsou nejtypičtějšími odlišnostmi mezi LMŠ a klasickou školkou. Pro LMŠ jsou typické bosé nohy v trávě, lesní malina u studánky, hlemýžď na oroseném listu, oheň a sbírání bylin na svatojánskou slavnost, první barevné listy pokrývající zemi, svatý Martin na koni, sněhulák a zkřehlé prsty, vůně perníčků, sněženka prodírající se skrze sníh a znovu bosé nohy v trávě… Koloběh přírody, slavností i života, který dítě přirozeně každý den prožívá, je v něm plně ponořeno a je šťastné. Svět se svojí přírodou je jeden velký zázrak, který vyzývá k nekončícímu dobrodružství. Díky tomu všemu si dítě uchová údiv, který se v pozdějším věku může proměnit v úctu. Dítě se v LMŠ intenzivněji učí o tom, co se zrovna kolem něho děje, učí se z proměn přírody a vnímaví pedagogové veškeré dění provázejí příběhy. Tělo se v přirozeném pohybu a v harmonickém prostředí zdravě vyvíjí. Může se proběhnout, vyskákat i vykřičet. Něco z toho byste v klasických školkách hledali opravdu těžko, v něčem se naopak přístupy obou forem předškolního vzdělávání podobají.

Mgr. Veronika Syrová pedagožka LMŠ Dobroděj a učitelka na Základní waldorfské a mateřské škole Brno 9

Téma: Lesní mateřské školy Dětská farma Eduarda Štorcha – místo, kde děti pracovaly rády Přiblížit výchovu a vzdělávání reálnému životu, vytvořit školu, která by vycházela z dětské přirozenosti, rozvíjela aktivitu, tvořivost a zvídavost. Zdůraznit žákovskou samosprávu, pokusit se o zrušení osnov a snažit se budovat symetrický vztah učitel – žák – rodič. Možná patříte k těm, kteří na prvním stupni procvičovali své čtení při knížce Lovci mamutů od Eduarda Štorcha (1878 – 1956). Jeho jméno vám pak bezděčně tanulo na mysli v době, kdy jste ve vlastivědě a později v dějepisu probírali pravěk – tu nekonečnou dobu, kvůli které nezbývá ve výuce čas na kapitoly z novodobé historie a které se Štorch tolik věnoval. Málokdo však tuší, že Štorch byl celý život aktivní především na poli pedagogickém. Většina zásad, které jsou vyjmenovány pod nadpisem, platí i pro Štorchovy přístupy a pro jeho Dětskou farmu, v rámci níž významně propagoval učení venku v přírodě. Štorch úlohu pedagoga chápal velmi široce, ne pouze jako roli kantora stojícího před třídou. Snažil se o školním prostředí přemýšlet komplexně a v praxi vychovávat děti i mimo školu. Zároveň moc stál o to, aby se žáci mohli vzdělávat i prakticky a byli připraveni na budoucí povolání. Štorch se soustavně zamýšlel nad teoretickou stránkou vyučování, četl zahraniční literaturu a výsledky výzkumů, konal všemožné pokusy a s jejich výsledky seznamoval ostatní učitele i veřejnost. Zajímaly ho příčiny nezájmu a neprospěchu dětí, pokoušel se na ně při své praxi přicházet a také je odstraňovat. Tomuto všemu věnoval veškerý svůj čas a při četbě jeho životopisu vás nemůže nenapadnout, kde k tomu bral stále novou sílu a odhodlání, když mu ze stran úřadů byly neustále házeny klacky pod nohy, a často si stýskal i na nedostatek konkrétních změn v praxi.


Pokus dělat věci jinak Štorchova Dětská farma, kterou roku 1926 spolu se svými žáky vybudoval a po několik let provozoval v Praze na Libeňském ostrově, stavěla na filozofii eubiotiky, na jejímž základě se snažila vytvořit nový typ školní výuky. O co šlo? Ve velké zkratce o „rodinný život v úzkém spojení s přírodou“, ke kterému došli jeho šiřitelé v první třetině 20. století po kritice životního stylu městské společnosti. Vytýkali jí nedostatek smysluplné fyzické práce, nedostatek pohybu,

Pan učitel Štorch. Obrázek z knihy Dětská farma, eubiotická reforma školy. Brno: Ústřední spolek jednot učitelských na Moravě, 1929 10

škodlivé vlivy v různých povoláních, nedostatek slunce a vzduchu, špatnou výživu. V souvislosti s městským prostředím kritizovali kouř a výpary průmyslových zón, prach a hluk ulic, odtrženost od možnosti vypěstovat si alespoň část základních potravin, a tedy naprostou závislost na obchodech a neopodstatněnou potřebu kupovat stále více věcí, které člověk nepotřebuje. Radikálně tvrdili, že původním, přirozeným a zároveň jediným absolutně nutným životním prostředím, má‑li mít lidský život zdravý základ, je příroda. Z této inspirace vyšel i Štorch a po krušném snažení se mu povedlo zrealizovat projekt, který nazval Dětská farma. Ve stejnojmenném spisu Dětská farma, eubiotická reforma školy se dočítáme mimo jiné i o jeho kritice školy po stránce architektonické. Školním budovám vytýká vzhled kláštera nebo kasáren: „… jsou vysoké, dlouhé a obrovské, obyčejně velmi ponuré.“ Podle něj jako by byly určeny více pro dospělé než pro děti. „Dítě je přece šťastnější v hlídačské boudě než ve škole za milióny!“ A co k tomu pan učitel? „První den prolezli vše, ohmatali vše, zkoušeli vše. Objevili, že tu jsou znamenité úkryty a hned si zařizovali doupata a hráli si na indiány. Vydrželi si takto hrát několik hodin a nemohli se toho nasytit. Rozumí se, že křičeli. I to bylo dobře. Některé skupiny hochů se odloučily a našly si jinou zábavu. Brodili se ve vodě a honili rybičky, jiní se pokoušeli vylézt na stromy, jiní se dali do míčové hry. Někteří se už vybouřili a přestali se honit. S těmi jsem začal pracovat. Zalévali, stříhali keře, rovnali dříví. Práce je dosti bavila. Přibral jsem novou četu hochů a uložil jsem jim rozhrabat krtčí hromádky na louce a sbírat střípky a sklo po farmě. Přišli konečně i unavení ‚indiáni‘ a pomohli mi stavět cestu. Třetího dne mi stačilo říct: ‚Hoši, nejdříve si odbudeme školu a pak budete mít volno!‘ A žáci pěkně nasedli do lavic a poslouchali mluvnici, jako bychom se učili ve školní třídě.“ Štorch se původně snažil, aby se učilo venku celý týden. Nakonec ale vyučoval na Dětské farmě jen od čtvrtka do soboty. Zajímavostí může být, že při tvorbě rozvrhu pro farmu zkoumal a porovnával rozvrhy obdobných zařízení v zahraničí a výsledek upravil pro místní poměry. V roce 1934 byl však úřady donucen ukončit činnost Dětské farmy. Důvodem byly státní záměry, které počítaly s pozemky na Libeňském ostrově, ale bez Dětské farmy a jiných zařízení pro děti a mládež. Nebyly nic platné argumenty o prospěšnosti Dětské farmy, které se opíraly o výsledky pozorování, ani protesty ze strany veřejnosti. Efektivita venkovní výuky se zkoumá i dnes. Kateřina Jančaříková, dnes vedoucí Centra environmentálního vzdělávání na Pedagogické fakultě UK, ve své disertační práci píše: „Zkušenosti s venkovní výukou opakovaně potvrzují, že se žáci nesoustředí o nic hůře, ba spíše lépe než ve třídě.“ Ale předpokládá to otevřenost ze strany učitele a sebekázeň jich samých. V článku byly využity informace ze studentských prací Veroniky Syrové (2012, archiv Masarykovy univerzity) a Jiřího Štolla (2008, archiv Masarykovy univerzity). Mgr. Gabriela Hájková environmentalistka, redaktorka Jihomoravských ekolistů

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2013

Okénko pro školy KONEV a Konvička – letos pospolu Konference k environmentální výchově KONEV a Konvičku učitelé z Jihomoravského kraje dobře znají. Brněnské školské zařízení Lipka je totiž pořádá tradičně již více než deset let. Některé učitele však pravděpodobně překvapí, že obě konference letos proběhnou společně v listopadu. Konference KONEV, která se bude konat 6. listopadu 2013, představí pedagogům základních a středních škol téma „Vliv životního prostředí na zdraví člověka“. O zdravém životním stylu slyšíme v současnosti velmi často, málokdy ale v přímém spojení s životním prostředím. Během dne vystoupí například Lubomír Kukla z I. lékařské fakulty UK, který představí některé sociálně patologické jevy, jež jsou součástí života současné dospívající generace. Jana Dvořáčková a Dana Křivánková z Lipky zase seznámí účastníky konference s principy a cíli zahradní terapie a poradí pedagogům, jak ji využívat ve svých školách nejen při práci se znevýhodněnými žáky. (O zahradní terapii Jihomoravské ekolisty přinesly obsáhlejší článek v minulém čísle). Řeč bude také o zdravém stravování nebo o škodlivých chemických látkách, jejichž použití se můžeme doma i ve školách vyvarovat. O den později si na své přijdou pedagogové mateřských škol, pro něž je na 7. listopad 2013 připravena konference Konvička, která letos nabídne téma „Prožívání přírody“. Příroda nám nabízí bezpočet barev,

tvarů, vůní či zvuků, jimž my dospělí většinou nevěnujeme dostatek pozornosti. Děti si ale všímají mnohých detailů a zkoumání přírody je pro ně opravdovým zážitkem, díky němuž k ní získávají kladný vztah a učí se, jak jí neškodit, ale spíše prospívat. Účastníci konference budou mít možnost diskutovat společně s lektory Josefem Strakou, Zdenkou Šperkovou či Soňou Štoudkovou například o intuitivní pedagogice, vnímání estetické hodnoty přírody nebo o zvucích přírody v muzikoterapii. Nad oběma konferencemi převzal záštitu náměstek hejtmana Jihomoravského kraje, Ing. Stanislav Juránek, a obě akce jsou finančně podpořeny Jihomoravským krajem. Více informací o konferencích naleznete na www.lipka.cz/konev nebo www.lipka.cz/konvicka. Mgr. Kateřina Vítková PR manažerka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Nejen pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol Co je ekoškolka a v čem se liší od lesní mateřské školky? Jaké jsou legislativní podmínky jejich založení a jak je to třeba s hygienou a stravováním? Kdo je to pedagog-průvodce a co všechno se dá s dětmi dělat venku? sedkyní Asociace lesních mateřských škol. Samy autorky jako hlavní cíl společně vytvořeného manuálu vidí možnost nabídnout pomocnou ruku v podobě shrnutí základních předpokladů pro založení a provozování školky s ekovýchovným zaměřením. Knížka vyšla v druhém, aktualizovaném vydání a je volně ke stažení na stránkách Operačního programu Životní prostředí, kde stačí zadat si název publikace do tamějšího vyhledávání. Čtenáři elektronické verze Jihomoravských ekolistů ji mohou jednoduše stáhnout na následujícím odkazu: http://www.opzp. cz/soubor-ke-stazeni/46/14089-ekoskolky_a_lesni_materske_skolky.pdf.

Olympiáda zdravého životního stylu V červnu proběhla v rámci spolupráce Lipky a Umweltbildung Austria Olympiáda zdravého životního stylu. Při týdenním ozdravném pobytu české a rakouské děti společně poznávaly, že záleží na tom, co a kdy jíme, nebo že dokážou víc, než by si možná samy myslely: vydržet týden ve stanu, ale také spolupracovat s dětmi, které mluví jiným jazykem. Pobyt byl zajímavý nejen svou náplní, při které děti poznávaly přírodu a lidské tělo, ale i příležitostí uplatnit jazykové dovednosti v praxi. Chystáme další! Aktivita je podpořena z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Více na www.lipka.cz/ozdravny-pobyt.

Okénko pro školy

Ministerstvo životního prostředí vydalo minulý rok příručku Ekoškolky a lesní mateřské školy, shrnující základní praktické i teoretické informace z tohoto prostředí. S podtitulem Praktický manuál pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol seznamuje čtenáře se současným pojetím i směřováním lesních mateřských škol. Vzpomíná výzkumy o vlivu pobytu dětí v přírodě na rozvoj jejich motoriky a kreativity, předkládá praktické informace pro nadšené zakladatele i nejisté rodiče, a především představuje příklady dobré praxe. Část knížky tvoří i kapitoly věnující se významu školních zahrad pro kontakt dětí s přírodou. Publikaci sepsal kolektiv autorek pod vedením Terezy Vošahlíkové (dnes Valkounové), která je současně před-

11

Okénko pro školy Nápady z Lipky do (vašich) škol Hledáte inspiraci pro ozvláštnění vaší výuky? Chcete své žáky překvapit něčím novým? Chcete se s nimi věnovat tématům vzdělávání k udržitelnému rozvoji a propojit je s výukou českého jazyka, občanského a společenskovědního základu, geografie nebo jiných vzdělávacích oblastí? Pak jistě uvítáte nové publikace Lipky, které se právě těmto tématům věnují. Ke konci letošního roku Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání vydá osm nových publikací, které můžete využít přímo ve vaší výuce. Čtyři z těchto publikací nabídnou manuály nových výukových programů, jež můžete se svými žáky zažít na pracovišti Lipky Kamenná nebo je podle manuálu představit svým žákům sami. Jednotlivé programy se dotýkají témat z oblastí, kterými jsou globální problémy (výukový program Mobil – co nelze vyčíst z displeje), občanská angažovanost (výukový program Nenechte se zastavě(i)t!), ekosystémové služby (výukový program Máme na Zemi?) a environmentální aspekty potravin (výukový program 100 lidí, 100 chutí). Určeny jsou především středoškolákům, ale zvládnou je i šikovní žáci z vyšších ročníků základních škol. Se zmíněnými čtyřmi tematickými celky korespondují i další čtyři publikace, které se Lipka chystá vydat. Jedná se o čtyři sbírky kratších výukových aktivit, jež jsou určeny přímo pro výuku na školách. Respektují běžnou délku vyučovací hodiny, tedy 45 minut, propojují výuku různých vzdělávacích oblastí (například občanský a společenskovědní základ, český jazyk a literaturu, výchovu ke zdraví, geografii, biologii, chemii atd.) se vzděláváním k udržitelnému rozvoji. Některé aktivity doplňují a rozšiřují již zmíněné výukové programy nebo je lze využít zcela samostatně právě ve chvíli, kdy se to vám samotným ve výuce hodí.

Jednotlivé výukové aktivity nastolují mnoho různých otázek: lze hodnotu ekosystémových služeb vyjádřit penězi? Jaké důsledky má znečištění vod hormony a jim podobnými chemickými látkami? Jaké triky na nás používají supermarkety? Čím se liší, a v čem se naopak shodují pracovní podmínky v České republice a v jiných koutech světa? Jaké nejrůznější dopady s sebou přináší cestování? Díky projektu Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední školy jsou publikace k dispozici zdarma. Máte-li o některou z nich zájem, kontaktujte koordinátorku projektu prostřednictvím e-mailové adresy [email protected]. Mgr. Hana Klenovská koordinátorka projektu Vzdělávání k udržitelnému rozvoji pro střední školy Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Novinky na Kamenné

Okénko pro školy

Na pracovišti Lipky Kamenná v poslední době vzniká řada nových výukových programů pro žáky ZŠ i SŠ. V nich se pedagogové zaměřili i na propojení terénní výuky a zajímavých míst Brna. Vznikl například výukový program „Špilberk známý i neznámý“ a v červnu poprvé odučený program „Novinářem v Kamence“. Pilotní třídou byla 8. A ze ZŠ Újezd u Brna. V rámci programu žáci napsali reportáž o svém putování Kamennou kolonií a v soutěži o nejlepší literární kousek se na prvních místech umístily těsně za sebou dvě reportáže.

12

Novinky z Kamenky (autorky: Kaspříková, Černá, Sekaninová, Floriánová, Muselíková) Jako reportéři časopisu EkoLISTY jsme se vypravili do ulic Kamenky. Bohužel hned po dosažení prvního bodu na naší výpravě nás opustil orientační smysl. Tak trochu jsme bloudily v okolí a nakonec jsme nabraly zpětný kurz a s radostí jsme objevily vysněný Duck Bar – další bod GPS cesty. Když jsme zjistily, že nás i poslední skupina předběhla, málem jsme se propadly hanbou. Přesto jsme zdárně našly několik dalších bodů a shledaly, že je tu moc, ale opravdu moc koček. Na ulicích panovala pohoda, tak jsme si i my udržely úsměv na tváři a zdárně dorazily do cíle. Na chvíli si vydechnout, zadat souřadnice do GPS a už jsme mašírovaly dál s další skupinou přilepenou za zády. Před námi se tyčil kopec, který se na nás šklebil a vyzývavě se ukazoval v celé své výšce. Že za mě nevylezete? Výzva byla přijata a my jsme tedy lezly. I přes obavy některých nejmenovaných kolegů jsme se (se sípěním) vyškrábaly nahoru. Pokochaly jsme se vyhlídkou na výstaviště, Špilberk, Petrov a lom a než nás stihly naše lektorky zarazit, už jsme byly zase dole na cestě, a tím trochu narušily plány. Musely jsme se vrátit na začátek a znovu šlapat kopec. Lektorky nás zavedly do míst, kde jsme už jednou byly. A tak mezitím, co jsme padaly vedrem, prošly jsme znovu Novou Kamenkou a sešly dolů, kde na nás čekala očekávaná svačina a přestávka.

Ukryté Brno (autoři: Strakatý, Pospíšil, Stříbrnský, Hubaczová) Dne 13. června 2013 jsme navštívili Kamennou kolonii, což je část města Brna. Během naší cesty jsme viděli mnoho zajímavých míst. Prošli jsme kolem Duck Baru, což je místní hospoda, která slouží ke scházení místních spoluobčanů. U jednoho domu jsme mohli vidět, jak místní obyvatelé zakomponovali pneumatiku jako okrasu do jednoho květináče. Na našem putování jsme potkali i místní občanku, která nám poskytla rozhovor. Redaktor: Jak se vám zde žije? Občanka: Je to tady ideální, všem bych to doporučila! R: Jak dlouho zde žijete a co říkáte na ostatní občany? O: Žiji zde od narození, za tu dobu jsme vystřídala tři domy a občané jsou tady společenští, všichni se známe. R: Navštěvujete Duck Bar? O: Ano, zrovna včera jsem tam byla. R: Děkujeme za rozhovor. V minulosti zde nebyla kanalizace, ale nyní se již začíná stavět. Navštívili jsme i místní vyhlídku, ze které lze vidět na část Brna. Kamenka je velmi klidné místo, přestože je ve středu Brna. Stará i Nová Kamenka se nachází na území bývalého lomu.

Základní škola a mateřská škola Adamov mají blízko k přírodě

2/2013

Jihomoravské

EKOLISTY

Představuje se škola Adamov se rozkládá v členitém údolí řeky Svitavy, která město rozděluje na dvě samostatné části. Lesnaté svahy, řeka i Křtinský potok tvoří velmi krásnou a pro město hodnotnou krajinnou kulisu. Díky okolním lesům a nedalekému Moravskému krasu lze velmi aktivně zapojovat žáky do terénních prací přímo v okolí školy. Naši základní školu navštěvuje zhruba 250 žáků, pro které se každý rok snažíme připravovat spoustu aktivit mimo jiné i v rámci environmentální výchovy. Žáci se zapojují do různých soutěží a projektů a účastní se výukových programů. Každoročně každá třída absolvuje jeden výukový program z nabídky Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání. Spolupracujeme také s jednotlivými pracovišti Lipky: nejmenší děti, včetně předškolních, nejčastěji absolvují programy na Jezírku, ti starší jezdí na Rozmarýnek nebo na Lipovou. Kromě toho se žáci prvního stupně účastnili také výjezdu do Vídeňského parku LobAU a sedmáci byli zase zapojeni do projektu Krajina a lidé, v němž se dozvěděli spoustu zajímavostí o rekultivaci krajiny, tvorbě projektů a vedení konference. Za zmínku také stojí aktivity ve volnočasovém centru Švýcárna v Moravském krasu, kde jsme s žáky v loňském školním roce absolvovali jednodenní i dvoudenní výukové programy.

i na mezinárodní úrovni. Naše děti absolvovaly vzdělávací programy ve středisku Kavka v údolí řeky Soči, kde si prohlédly park, navštívily jeskyně, podnikly večerní výlet na kopec Cook nebo se například vzdělávaly v muzeu pod širým nebem. V letošním školním roce se opět vypraví žáci a žákyně osmých a devátých tříd na vzdělávací školu v přírodě do Slovinska. Na oplátku jezdí slovinské děti zase k nám do České republiky. Zde mají společně s našimi žáky připravený program, při kterém se zdokonalují v anglickém jazyce a obdivují krásy Moravského krasu a Pálavy při terénním vyučování. Loni se této školy v přírodě účastnilo 45 žáků ze Slovinska a 23 žáků z naší školy.

Spolupráce s Lublaní… Od roku 2007, kdy naši pedagogové absolvovali první studijní pobyt na partnerské škole ve Slovinsku, nepřetržitě spolupracujeme

Mgr. Lenka Dohová učitelka na 1. stupni a školní koordinátorka EVVO www.zs-adamov.cz

Představuje se škola

Projekty, které nás obohatily Již několik let jsme zapojeni do Recyklohraní. Sbíráme baterie a vysloužilá elektrozařízení. V loňském roce žáci nasbírali celkem 50 kg baterií a 260 kg elektrozařízení. Samozřejmostí je v naší škole třídění odpadu a vyhlašujeme rovněž soutěž ve sběru papíru, kterou mají děti ve velké oblibě. V tomto duchu se u nás také koná každoroční Den Země. Žáci společně s pedagogy v tento den vyrazí do ulic města a procházejí i okolní lesní cesty, aby sbírali odpadky. Děti od první do deváté třídy čistí les a sami jsou mnohdy nemile překvapeni, co všechno se může objevit v přírodě, přestože je město plné kontejnerů na odpad. Dalším projektem, do kterého jsme se zapojili, je Ekoškola a také projekt VUREES (Vzdělávání pro udržitelný rozvoj v environmentálních a ekonomických souvislostech), v rámci kterého žáci testovali materiály a naše škola pořádala jedno kolo soutěže pro okolní zapojené organizace. Naši žáci byli velice úspěšní a škola byla díky nim oceněna jako „Škola udržitelného rozvoje 1. stupně pro ZŠ“.

… a další aktivity Ve škole probíhá každý týden přírodovědný kroužek, který mohou navštěvovat děti ze všech ročníků. Zajímáme se o živou i neživou přírodu, o třídění odpadů, staráme se o školní plže oblovky žravé, chodíme do přírody a pozorujeme chráněné území v okolí školy. V loňském roce jsme se zapojili do projektu Fotoškola, na vycházky se vyzbrojili fotoaparáty a naučili jsme se fotografie také zpracovat. Starší žáci ochotně pomáhají těm mladším při práci na počítačích a mladší je mnohdy překvapují svými vědomostmi. K dispozici máme učebnu přírodopisu s interaktivní tabulí a moderními mikroskopy a učebnu výpočetní techniky. V letošním školním roce chystáme účast v novém projektu s názvem Objevy čekají na tebe, ve kterém budeme pokračovat i ve fotografování a v další osvětě týkající se třídění odpadů. A co nás ještě čeká? Inspirováni slovy Jana Nerudy bychom do budoucna chtěli pro školu vybudovat školní zahradu s učebnou: „Mnozí ‚důmyslní‘ lidé mají velkou radost z toho, že prý se člověk vždy víc a více od přírody emancipuje. Vzdalování se od přírody by bylo fyzické chřadnutí, úplné odloučení byla by smrt!“ Zatím se nám bohužel nepodařilo sehnat dostatečné prostředky k realizaci projektu, ale věříme, že v budoucnu se školní zahrady dočkáme.

Při každoročním úklidu na Den Země se žáci nestačí divit, jaký nepořádek lze v lese najít. Foto Mgr. Soňa Karásková

V rámci výukového programu na Švýcárně se žáci seznámili s Františčinou hutí a s tavbou železa. Foto autorka 13

Představuje se obec Velké Pavlovice – nejen víno a meruňky Víno a meruňky k Velkým Pavlovicím po staletí neodmyslitelně patří. Již první písemná zmínka starší více než 750 let hovoří o vinařství v Pavlovicích a této tradici je malé a krásné městečko na jihu Moravy stále věrné. Ale nejen víno a meruňky jsou symbolem zdejšího kraje. Bohatý kulturní život, uchování folklorních tradic a přeměna v moderní městečko láká k návštěvě a prohlídce. Velké Pavlovice jsou jedním z nejmladších měst v okrese Břeclav. Nacházejí se v jižní, velmi teplé, úrodné a vinorodé části jižní Moravy, v nivě říčky Trkmanky, na západním okraji nízké pahorkatiny Ždánického lesa. Příhodné přírodní podmínky umožnily trvalé osídlení této oblasti a její intenzívní zemědělské využívání před mnoha staletími, což vedlo již v dávných dobách k výrazné přeměně původní panenské přírody v kulturní krajinu. Vzhledem k členitému kopcovitému terénu západní, severní i východní části katastru se zde ovšem zachovala řada zemědělsky neobdělávaných míst (meze, svahy kopců, opuštěné úhory), které poskytují svými vhodnými životními podmínkami útočiště celé řadě význačných, často i vzácných teplomilných a suchomilných druhů rostlin a bezobratlých živočichů, ale také obratlovců – plazů, ptáků i některých savců. Poblíž říčky Trkmanky můžeme spatřit i některé významné druhy obojživelníků. Jednou z priorit vedení města je důraz na zachování krásy přírody kolem nás. Důkazem toho jsou aktivity realizované v posledních letech, které věnují velkou pozornost péči o zeleň a životní prostředí. I v letošním roce opět přibyly nové stromy a keře a bylo vysazeno několik alejí podél polních cest. Výsledek bude více vidět až za pár let, ale již nyní se Pavlovice stávají městečkem uprostřed zeleně.

Představuje se obec

Rodina adoptuje svůj strom Na výsadbách se podíleli i občané v již třetím ročníku projektu Rodina adoptuje svůj strom. Významně se zapojili také studenti našeho gymnázia, kteří sázeli stromy v biocentru Zahájka. Navázali tak na tradici sázení „památných“ stromů primánů a kvintánů vždy na začátku jejich studia. V letošním ročníku soutěže ekologických projektů obecních úřadů a institucí v Jihomoravském kraji, která nesla název Environmentální chlouba našeho regionu aneb Čím jsme jedineční?, zvítězil právě tento náš projekt. Jeho podstata vyplývá z jeho názvu: občané se sami chtěli aktivně i finančně podílet na výsadbě stromů, a tak každá rodina, která měla zájem, získala svůj strom, o který se bude i v budoucnu starat.

14

Biocentrum Zahájka a další projekty Na severním okraji Velkých Pavlovic vznikl patnáctihektarový areál pro vodní rostliny a živočichy nazvaný biocentrum Zahájka. Součástí areálu je velké jezero, několik menších jezírek i mokřad, které budou sloužit jak pro hospodaření s vodou v krajině, tak pro oblast vzdělávací, zejména pro pozorování vodních živočichů a zkoumání. Byly zde vybudovány tzv. suché zídky, které budou již za krátký čas sloužit jako přirozený úkryt pro ještěrky, střevlíky, nejrůznější druhy blanokřídlého hmyzu, čmeláky a třeba i slepýše. Rozmnožování plazů, především ještěrek, slepýšů a užovek, umožní tzv. plazníky. Další aktivitou bylo založení vrbových prutníků, které dobře rostou na zamokřených místech a v budoucnu budou mimo jiné poskytovat proutky chlapcům na pletení velikonoční pomlázky. Vysazeny byly také řízky domácích druhů košíkářských vrb, celkem přes tisíc řízků na trvale zamokřených místech. Za zmínku stojí také projekt Deset zastavení v kraji vína meruněk, který spojí některé stávající i nové cyklostezky či stezky pro pěší. Při putování po trase se návštěvníci dozvědí spoustu informací o meruň-

kách, vinařství, flóře i fauně, sakrálních stavbách a zajímavostech v okolí a také o folklóru nebo o šlechtění vinné révy. Vše, co se buduje kolem nás, by mělo také sloužit ke vzdělávání a rozvoji environmentálního povědomí u široké veřejnosti. Město Velké Pavlovice je zřizovatelem nového Ekocentra Trkmanka, o kterém jste se mohli dočíst v Jihomoravských ekolistech 2/2012. Tvoří zázemí pro realizaci ekologického vzdělávání, výchovy, osvěty a environmentálního poradenství pro děti, žáky a studenty, rodiny s dětmi, pracovníky veřejné správy, zemědělce (včetně vinařů a ovocnářů) i pro širokou veřejnost. Projekt na podporu vytvoření zázemí pro environmentální vzdělávání, stejně jako velká část nákladů pro vybudování biocentra, byl Městu Velké Pavlovice schválen v rámci Operačního programu Životní prostředí. Věříme, že se veškeré fauně i ﬂóře v naší lokalitě bude dařit a bude sloužit nám všem nejen k potěše oka a ducha, ale také ke vzdělávání. A hlavně že tuto snahu ocení v budoucnu další generace. Ing. Zdeněk Karber místostarosta Velkých Pavlovic Bc. Zita Dvořáková, MSc vedoucí Ekocentra Trkmanka

Do sázení stromů se zapojili studenti i celé rodiny. Foto Ing. Zdeněk Karber

Pohled na Velké Pavlovice s dominantou kostela. Foto archiv obce

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2013

Představuje se NNO Proč je důležitý původ dřeva? Lesy představují jednu z nejcennějších věcí, které na Zemi máme, a to hned z několika důvodů. Především odbourávají škodlivé látky v ovzduší a poskytují nám surovinu, která má široké využití. Právě proto bychom se o lesy měli odpovědně starat. Forest Stewardship Council (FSC) je mezinárodní nezisková organizace, která byla založena roku 1993 zástupci dřevozpracujícího průmyslu, environmentálních organizací, obchodníků se dřevem, lesníků, sdružení domorodých obyvatel a odborů z celého světa. Základní ideou FSC je podporovat environmentálně vhodné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné lesní hospodaření, a tím pomoci chránit ohrožené a devastované světové lesy. Logo FSC značí, že výrobek pochází z lesů, které jsou obhospodařovány šetrným způsobem.

Chcete‑li se dozvědět více o principech šetrného lesního hospodaření FSC, získat informace, jak vybírat a nakupovat FSC výrobky nebo navštívit FSC certifikovaný les s odborným komentářem, zúčastněte se některého z našich workshopů. Účast na vzdělávacích akcích pro veřejnost je bezplatná. Workshopy jsou spolufinancovány z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Přihlásit se můžete na stránce [email protected] nebo telefonicky na čísle +420 545 211 383.

FSC v České republice Občanské sdružení FSC ČR vzniklo v roce 2002 a od té doby sídlí v Brně. Kromě vytváření českého národního standardu FSC, poradenství při certifikaci lesů či dřevozpracujících podniků podle principů FSC se sdružení věnuje i řadě vzdělávacích a informačních aktivit nejen v Jihomoravském kraji, ale po celé České republice. Stánek FSC ČR již tradičně každým rokem zavítá například na Den Země pod Špilberkem, na Den stromů v Opavě, na Slavnosti dřeva v Ostravě nebo na Festival dřeva v Ústí nad Labem. Na stránkách www.czechfsc.cz můžete navštívit online mapu FSC obchodů, která vám poradí, kde koupit hledaný výrobek z FSC dřeva. Najdete zde také základní informace o činnosti FSC v České republice, podané srozumitelnou formou především pro koncové spotřebitele FSC certifikovaných výrobků. Společně s koncem letních prázdnin byla ukončena také několikaměsíční fotografická soutěž Není les jako les. Podrobnosti a výsledky fotosoutěže najdete na webu www.poznejdrevo.cz. Zde si také můžete vyzkoušet šetrné lesní hospodaření v interaktivní hře Lesária. Všechny aktivity jsou určeny zejména široké veřejnosti a jejich cílem je vést k odpovědné spotřebě výrobků ze dřeva.

Mgr. Kateřina Žaludková, FSC ČR, o. s. www.czechfsc.cz

Terénní exkurze do FSC lesa se neobejde bez praktických ukázek. Foto autorka

Představuje se NNO

Vzdělávejte se s námi ve městě i v lese Vzdělávání FSC ČR je zaměřeno na lesní pedagogiku a odpovědnou spotřebu výrobků ze dřeva. Realizujeme výukové programy pro první i druhý stupeň základních škol a od září nově nabízíme také programy pro střední školy. Ve spolupráci se Školním lesním podnikem, Nestátními lesy Svitavsko a Krkonošským národním parkem vyrážíme s dětmi do lesa, kde se setkávají s místním lesníkem, který v lese šetrně hospodaří. Od září 2013 se střední školy mohou nově zapojit do výukového programu Šetrné dřevo, který se koná přímo v jednotlivých školách, nebo se přihlásit na terénní výukový program Není les jako les v šetrně obhospodařovaných lesích. Terénní programy jsou spojeny s exkurzí přímo v certifikovaných lesích. Základním a středním školám rovněž nabízíme výukové materiály, které lze použít ve výuce. Poslouží především učitelům občanské nauky či přírodopisu a usnadňují celkové pochopení důležitosti odpovědného hospodaření v lesích. Veškeré workshopy a exkurze do certifikovaných lesů nabízíme také veřejnosti, která má jedinečnou příležitost navštívit FSC certifikovaný les společně s odborným výkladem. Aktuální termíny workshopů najdete na webu www.czechfsc.cz a www.poznejdrevo.cz v sekci Vzdělávání. Nejbližší akcí bude Den stromů v Opavě (16.–20. 10. 2013, sady Svobody). Zaměření workshopu bude upřesněno na webových stránkách.

Není les jako les. Foto archiv FSC ČR. 15

Aktuálně z NNO Pojďte s námi do lesa! Česká lesnická společnost (ČLS) je dobrovolnická nepolitická organizace, která sdružuje fyzické i právnické osoby, které jsou majiteli lesa nebo jejichž profesní činnost s lesem souvisí. V JMK působí tři její pobočky. Jednou z důležitých aktivit lesníků je lesní pedagogika. Jedná se o vzdělávání o lese založené na prožitku, který účastníkům zprostředkovávají lesníci přímo v lese. Je to zároveň nejjednodušší cesta, jak přiblížit veřejnosti toto prostředí se všemi jeho funkcemi. Lesní pedagogika je určena jak dětským kolektivům, tak i široké veřejnosti. Provádí ji lesní pedagogové – lesníci s pedagogickými znalostmi a zkušenostmi. Lesní pedagogika nemá konkurovat škole a vzdělávacím institucím. Rozšiřuje a doplňuje získané vědomosti zábavnou formou, při které účastníci zapojují do poznávání všechny smysly. Během první poloviny roku 2013 navštívilo akce lesní pedagogiky v JMK několik tisíc návštěvníků včetně mnoha školních kolektivů. Lesníci se společně zúčastnili Dne Země na Špilberku, uspořádali akce pro veřejnost v Arboretu Křtiny, v Březině nebo ve Velkých Opatovicích. Pro školní kolektivy připravili několik desítek lesních vycházek v Blansku, v Brně, v Kuřimi, ve Křtinách i na jiných místech. Aktivity poboček České lesnické společnosti pokračují i v novém školním roce. Kromě osvědčené nabídky lesních vycházek pro školy se uskuteční několik významných akcí pro veřejnost: – Ve druhé polovině října proběhne na brněnském výstavišti dřevařský veletrh Wood‑tech s nabídkou aktivit pro školní kolektivy. Druhý týden v prosinci se uskuteční akce Evropského týdne lesů. – V dubnu 2014 jste zváni na veletrh Silva Regina – největší lesnický veletrh ve střední Evropě, opět s bohatou nabídkou programů pro děti a mládež.

Navštivte naše akce pro veřejnost nebo přihlaste svoji třídu na program lesní pedagogiky. Prostřednictvím všech našich aktivit se snažíme u dětí i dospělých prohlubovat zájem o les. Lesní pedagogika objasňuje význam lesnického hospodaření, podporuje význam práce lesníků a prohlubuje zájem o dřevo jako obnovitelnou surovinu. Pro více informací o ČLS navštivte internetové stránky www.cesles.cz. Informace o lesní pedagogice naleznete na adrese www.mezistromy.cz v sekci vzdělávání. Ing. Gabriela Pavloňová Česká lesnická společnost, pobočka ÚHÚL Brno

Děti se seznamují s prací lesníků v oboře Holedná. Foto autorka

Některé děti si s hračkami nehrají. Vyrábí je.

Aktuálně z NNO

Souvislosti a propojení různých míst dnešního světa je možné poznávat přes konkrétní produkty. Hračky se staly jedním z nich. Díky nim si můžeme uvědomit, jak jsme spojeni s tzv. rozvojovými zeměmi. Anebo i s vlastním regionem?

16

„Skvělé zprávy občas přijdou i z Číny, kde se vyrábí 80 % hraček pro světový trh,“ dočteme se na stránkách organizace Greenpeace, která se dlouhou dobu snaží prosadit odstranění prokazatelně škodlivých látek na lidský organismus z různých produktů. V Evropě bylo v hračkářském průmyslu zakázáno použití nebezpečných ftalátů zhruba před deseti lety, v Číně k tomu došlo během letošního léta. Nejnebezpečnější ftaláty, které se do plastů přidávají proto, aby byly měkké a ohebné, by měly být v EU plošně zakázány, resp. nahrazeny do roku 2015. Argumentem, který nás může postrčit, abychom se nad touto problematikou zamýšleli, je ovlivnění našeho zdraví a zdraví našich dětí a též znečištění životního prostředí toxickými látkami. Můžeme však ještě změnit optiku a podívat se více za roh. Jak? Když si uvědomíme, že problém s toxickými látkami, mezi které se řadí nejen ftaláty, nezačíná u koncového spotřebitele (nedejbože u vlastního dítěte), ale v procesu výroby při intenzivní manipulaci s nimi. Tu každodenně zažívají lidé, kteří hračky vyrábějí, nezřídka i děti. Práce místo školy je realitou zhruba pro 215 milionů dětí ve věku od 4 do 15 let. Organizace NaZemi, která se dlouhodobě snaží působit na sociální odpovědnost firem (Corporate Social Responsibility – CSR), uvádí, že více jak polovina těchto dětí vykonává práci, která jim do dalšího života přinese následky v podobě poškozeného zdraví nebo psychiky. Mluvíme tedy o balíku „pracovní podmínky“ a dětská práce je jen jednou z jeho podmnožin. Dalšími jsou nezdravé prostředí, nedostatečné pracovní pomůcky, přesčasy nebo nízké mzdy. A hračkářský průmysl je zase jen

jedním z odvětví, kde se projevují. Výroba oděvů, elektroniky, produkce kávy nebo čokolády jsou dalšími z nich. Jak z toho ven? Tato problematika pálí nejednoho člověka a v této oblasti se už leccos děje. Existuje například databáze nebezpečných výrobků, kterou najdeme na www.arnika.org/nebezpecne-vyrobky. Člověka překvapí, kolik z nich tvoří právě dětské hračky. Dle zpráv z Ministerstva zdravotnictví databázi vede a aktualizuje organizace Arnika. Co se globálně‑sociálních souvislostí týče, můžeme se více dozvědět z informací kampaně Víte, s čím si hrajete? společnosti NaZemi (www.vitescimsihrajete. cz), a pokud jsme ve škole, můžeme kontaktovat tamější Centrum GRV a objednat si vzdělávací program Očima hraček, který přibližuje problematiku formou metod kritického myšlení. Nedávno byl také spuštěn web pro spotřebitele umenivybirat.cz, kde nalezneme celý oddíl hraček. Dřevěný koník z českého dřeva je trefa do černého! Vedle systémů různých certifikací spoléhejme i na vlastní rozum. Hračky s názvy jako „SWEET Pretty Girl Happy Angel“, totiž vypadají nezdravě už na první pohled… Všechny výše zmíněné iniciativy však nesou stejnou zprávu – konečný spotřebitel je ten, kdo věci může ovlivňovat. Mgr. Gabriela Hájková environmentalistka, redaktorka Jihomoravských ekolistů

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2013

Inspirace z jiných krajů Kdo zatápí želvám? „Ještě před deseti lety tu kladly vejce všechny 4 druhy mořských želv, které se v Indonésii vyskytují. Dnes už jen jeden druh,“ diví se majitelka malého obchůdku na pobřeží Sumatry a vinu svádí na rybáře a vzdálená ohrožení daleko v moři. I rybáři k problému přispívají, ale za úbytek může i ona a lidé, kteří stejně jako tato žena už roky vyhrabávají želvami nakladená vejce z bílých písčitých pláží. V sezóně jich prý prodá až 6000 týdně. Ptáte se kam a komu? Toto obrovské množství putuje převážně do restaurací v Číně a Singapuru – do restaurací pro turisty.

Mláďata karety obrovské míří do oceánu. Nejsilnější instinkt, že je třeba plavat dál od pobřeží, kde jim tolik nehrozí predace, mají mláďata jen první dva dny po vylíhnutí. Foto autorka k ještě většímu ohrožení mořských želv nechcete v těchto destinacích přispět, odmítejte nabídky na koupi želvích produktů a ptejte se na ochranu těchto vzácných plazů. Pomoci můžete i celkovou ohleduplností k životnímu prostředí. Neodhazujte odpadky, želvy považují například plastové sáčky za medúzy, kterými se přirozeně živí. Ucpání trávicího traktu je pak příčinou jejich úmrtí. 4 ze 7 pochoutek?! Na světě existuje sedm druhů mořských želv. Všechny druhy jsou ohrožené vyhynutím, čtyři dokonce kriticky. V Indonésii se rozmnožují čtyři druhy a další dva proplouvají tamějšími vodami. Celkem se tu tedy vyskytuje 6 ze 7 druhů. Je to dar, jehož si místní neváží. Vhodným způsobem se mořské želvy chrání jen málokde. Příkladem může být národní park Alas Purwo na východě Jávy nebo ostrovy Bilang‑bilangan a Mataha na východním Borneu. Želví vejce se tu chrání před lidmi i predátory a malé želvy se hned po vylíhnutí pouštějí do moře. Bohužel na mnoha místech je situace jiná. Na východním

Borneu na ostrově Sangalaki probíhala od roku 2002 vzorná ochrana mořských želv, avšak před několika měsíci zde v chráněném území čínský investor začal stavět hotel pro turisty. Na ostrově, který se dá obejít za půl hodiny a na kterém není sladká voda, jsou jedinou zajímavostí pro turisty krásné pláže a moře, v němž můžete potkat nejen želvy, ale i manty či perutýny a vidět neuvěřitelně krásné korálové útesy. Stavba ovšem probíhala naprosto neohleduplně k životnímu prostředí – objekt vznikl na pláži, kde klade svá vejce nejvíce želv, bungalovy jsou prosklené a bez žaluzií, což způsobuje, že světlo pronikající z domů ruší dospělé samice a dezorientuje mláďata. Místní ochranáři proti způsobu stavby protestovali, ale odpovědí bylo pouze zrušení ochranářského programu na ostrově. Deset z patnácti nakladených snůšek, ve kterých bývá až 100 vajec, je dnes každou noc na Sangalaki ukradeno a prodáno. Je to ilegální a 10 let snah jde vniveč. Turismus propojuje svět Komplikovaná situace ale není jen na Borneu. Zcela běžnou praxí státních indonéských center na ochranu mořských želv je, že takzvaní ochranáři vejce kupují od rybářů, kteří jsou tím ovšem pobízeni k jejich vykrádání z pláží. Malé želvy se sice v bezpečí vylíhnou, ale místo do moře je čeká cesta do bazénů. Důvod? Opět turismus a možnost zhlédnout fascinující tvory na vlastní oči. Jenže v bazénech je často čeká sladká voda a nedostatek potravy, želvy se navzájem napadají a okusují si ploutve a s následnými infekcemi umírají. Jako zahraniční turisté, pro které je tato podívaná určena především, můžete na nešetrné zacházení s těmito živočichy poukázat. Jelikož žijeme v propojeném světě, musíme si uvědomit, že svým chováním nejen daleko od domova na dovolené, ale i zde v každodenním životě výrazně ovlivňujeme přírodu všude na světě. Každý z nás si může vybrat, zda bude přispívat k její ochraně, nebo k ohrožení. Mgr. Hana Svobodová dlouhodobě se věnuje ochraně mořských želv v Indonésii www.morskezelvy.cz

Inspirace z jiných krajů

Mnoho lidí dnes jezdí na dovolenou do tropických zemí, do Indonésie zhruba 5000 Čechů ročně. Možná někoho takového znáte, možná jezdíte i vy. Všechny tyto země jsou si podobné – najdete tu vstřícné usměvavé lidi, krásné památky, úžasný deštný les s mnoha zvířaty, a především nádherné moře. Jenže většina těchto zemí je plná paradoxů. Deštný les se kácí kvůli plantážím palem olejných, ze kterých se získává palmový olej, obsažený téměř v každém výrobku z našich supermarketů. Také postupně mizí jedno z lákadel pro turisty – velké mořské želvy. Jejich populace strmě klesají právě i vinou turismu samotného, na východním Borneu od druhé světové války dokonce o 91 %. Exotická specialita v podobě želvích vajec, kterou v tropech běžně jedí i Češi, se tak díky poptávce prodává navzdory mezinárodním i indonéským zákonům na ochranu ohrožených druhů. Lidé si často myslí, že želví vejce jsou zdravá, ale opak je pravdou. Moře, ve kterém želvy žijí, je v dnešní době znečištěné. Želvy do sebe vstřebávají škodliviny a samice se jich zbavují přesunem do vajec. Na některých místech se prodávají i náramky z želvoviny. Proto, pokud

Prodej želvích vajec na trhu v Padangu (Sumatra, Indonésie). Nepodporujte tento obchod, nekupujte a nejezte želví vejce. Foto autorka 17

Kam na výlet Trochu jiný geocaching aneb Napínavé dobrodružství s názvem wherigo Prožijte napínavý příběh, podívejte se do jiného století, staňte se členem Rychlých šípů, prozkoumejte funkci české justice nebo se třeba jen tak podívejte na nejzajímavější místa ve městě. To vše vám může nabídnout pokladová hra wherigo.

Kam na výlet

V minulém čísle Jihomoravských ekolistů jste se mohli seznámit s hrou geocaching. Wherigo je ve své podstatě trochu jiná a netradiční keška. Název wherigo vznikl z anglického „Where I Go?“, tedy „Kam jdu?“, a vystihuje princip celé hry. Na začátku totiž hráči vůbec nevědí, kam všude je hra zavede. K hraní a objevení finální krabičky (pokladu) je potřeba mít GPS přístroj nebo tzv. chytrý telefon, v obou případech s nainstalovanou speciální aplikací. Samotná hra může mít několik podob, vždy záleží na vtipu a důmyslnosti jejího autora. Některé wherigo hry jsou znalostní, jiné se zaměřují na zdatnost a výkonnost a mohou důkladně prověřit vaši fyzickou kondici. Ve většině případů vás navíc zavedou na zajímavá nebo významná místa. Což je příjemné, pokud hrajete zrovna ve městě, které dobře neznáte. Navíc ušetříte za průvodce a mapu města – hra totiž supluje obojí. Mnohem zábavnější jsou takové wherigo hry, které v sobě ukrývají příběh. Díky němu se hráč může vžít do nějakého literárního hrdiny nebo se přenést o několik století zpátky. Některé příběhy jsou inspirované filmem, jiné pohádkou, večerníčkem nebo historickým obdobím a významnou událostí. V Praze se například můžete vydat na výlet s panem Broučkem a projít Prahou společně s husitskými vojsky. V Brně hráče provede kominíček Sazínek brněnskou čtvrtí Komín. V Blansku se můžete pokusit o útěk z rudého města a o nelegální překročení hranice, jak tomu bylo v éře socialismu. Zajímavostí u těchto her je i možnost volby, v jaké roli chcete hru hrát. Podle role se pak začne odvíjet příběh, který může hráče poslat na různá místa. Díky tomu lze hru projít i několikrát a pokaždé se podívat jinam a dozvědět se něco nového. Existují i hry založené na systému špatných a správných odpovědí. Zatímco správná odpověď dovede hráče k pokladu, špatná ho může poslat znovu na začátek. První wherigo v České republice bylo založeno v roce 2008 a odehrává se v Brně pod Špilberkem. Tato hra patří spíše k těm jednodušším, proto je vhodná zejména pro začátečníky a současně splní funkci průvodce po Špilberku. Před dvěma roky bylo wherigo na ústupu. Hlavním důvodem byla nutnost mít přístroj GPS, který tuto aplikaci podporuje. Avšak díky rozmachu chytrých telefonů a vytvoření apli-

Nikdy nevíte, kam vás wherigo zavede a jaká místa budete muset pro získání indicií prozkoumat. Foto Mgr. Lukáš Gorčík 18

kace WhereYouGo se nyní zdá, že by tyto hry mohly zažít svůj nový boom. Svědčí o tom i fakt, že v současné době je pro hráče v České republice k dispozici 206 her a přibývají další. Jak si zahrát wherigo? Na první pohled to vypadá jako mnohem těžší hra než geocaching. Stačí si však zahrát jednu hru a najednou vám začnou krabičky umístěné v lese přímo na zadaných souřadnicích připadat nudné a nezáživné. To, že k pokladu dojdete přes napínavý příběh, dává hře nový rozměr. Již zmíněné dobrodružství Rychlých šípů je jen jedním příkladem z mnoha typů wherigo her, které jsou u nás v dnešní době dostupné. Pokud vás tedy myšlenka na hru wherigo nadchla a jste vlastníkem chytrého telefonu s operačním systémem Android, můžete si hru zahrát téměř okamžitě. Stačí si jen stáhnout a nainstalovat již zmíněnou aplikaci WhereYouGo, která je zdarma ke stažení. Wherigo lze hrát i s GPS, ale je nutné mít takový typ, který hru podporuje. Dalším nezbytným krokem je registrace na oficiálních webových stránkách wherigo.com, věnovaných této hře. Pokud už vlastníte účet na geocachingu, není nic jednoduššího než se přihlásit pod stejnou přezdívkou. Pro hraní vybrané hry je třeba stáhnout si cartridge, tedy spustitelný soubor, který obsahuje celý příběh. Poté již stačí jen dojít na úvodní souřadnice a nechat se vést hrou. Na konci příběhu na každého čeká také nezbytná odměna v podobě krabičky s deníčkem na podpisy (logbook), do kterého se úspěšný hráč zapíše – stejně jako u geocachingu. Právě díky této spojitosti je většina wherigo her publikována na stránkách geocaching.com. Existují však i takové hry, které s geocachingem propojené nejsou. Ty lze stáhnout pouze na webových stránkách wherigo.com. Jak využít wherigo při výuce Wherigo hry může v podstatě vytvářet každý, kdo má dobrý nápad, trochu fantazie, potřebný software a alespoň základní znalosti programování. Někteří fanoušci geocachingu z řad učitelů využívají tuto aplikaci také pro zadávání atraktivních školních úkolů a vytvářejí žákům dobrodružné cesty, na kterých počítají rovnice, prozkoumávají terén nebo poznávají různé živočichy a rostliny. Cílem takových her není potom poklad v pravém slova smyslu, ale objevení nějakého čísla, místa nebo důležité indicie, kterou žáci dále využijí ve výuce. Hra wherigo může výuku obohatit a učinit ji pro žáky mnohem zajímavější. I když vytvoření funkční cartridge není otázkou několika minut, vynaložený čas se učiteli vrátí v podobě nadšených žáků, kteří si z takové úlohy odnesou bezpochyby víc, než kdyby ji řešili v lavicích. Přidanou hodnotou může být také rozvíjení orientace v terénu, schopnost navigovat se z místa na místo a osvojení základní práce s GPS přístrojem, případně zapojení a využití chytrých telefonů, které jsou dnes mezi žáky běžně rozšířené. Mgr. Kateřina Mrázková pedagogická pracovnice Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání

Co se skrývá za označením Wildlife Estates?

2/2013

Jihomoravské

EKOLISTY

Kam na výlet Označení Wildlife Estates (WE), do češtiny volně přeložené jako „pozemky pro přírodu a myslivost“, je nástrojem udržitelného zemědělského a lesního hospodaření fungujícího v souladu se všeobecně uznávanými zásadami pro ekologicky vhodné, sociálně přínosné a ekonomicky životaschopné obhospodařování půdy. Toť definice. A jak to funguje v praxi?

Problémy hospodaření na přírodně cenných lokalitách a jejich řešení Přírodní stanoviště jsou v současnosti pod tlakem různých faktorů. Patří mezi ně roztříštěnost, znehodnocování a ničení v důsledku změn využívání půdy, konverze a intenzifikace systémů výroby, opouštění tradičních, často vůči biologické rozmanitosti šetrných postupů, rozvoj infrastruktury, urbanizace a nedostatek finančních prostředků na podporu venkovských komunit. Dalšími zásadními tlaky jsou nadměrné využívání, znečištění a šíření invazních druhů. Změna klimatu se může potenciálně přidat ke stávajícímu napětí a tlaku na ekosystémy, na kterých je lidská společnost zcela závislá. Pro zvýšení schopnosti ekosystémů přizpůsobit se změně klimatu je nezbytné zastavit ztrátu biologické rozmanitosti. WE se daří vytvářet, a dokonce zlepšovat jednotlivá přírodní stanoviště ve prospěch této biodiverzity. I vědecké studie dokládají, že na pozemcích, které jsou zapojeny do iniciativy WE, můžeme najít širší škálu volně žijících druhů. Cílem iniciativy je totiž vytvořit přirozené podmínky, za nichž se mohou rozvíjet různé druhy lovné zvěře. To ve svém důsledku zlepšuje životní podmínky i pro řadu dalších druhů a v mnoha případech umož-

Na pozemcích, které jsou zapojeny do iniciativy WE, můžeme najít širší škálu volně žijících druhů. Foto Jose Maria Finat

Přírodní stanoviště jsou v současnosti pod tlakem různých faktorů, mimo jiné i ničení v důsledku změn využívání půdy. Foto archiv ELO ňuje posílení ekologických nik i pro některé ohrožené druhy. Odlov nadefinovaného přebytku některých druhů divoké zvěře a řízený rybolov pak uvolňují životní prostor pro další druhy. Toto pojetí „ochrany přírody prostřednictvím rozumného využívání“ také uznává možnosti uplatňování legitimních opatření, jejichž cílem je buď zlepšit přežití a produktivitu některých druhů, nebo řídit jejich populaci tak, aby se snížil negativní dopad na jiné druhy či ekosystémové služby. Evropský přesah konceptu WE Projekt WE byl vytvořen v souladu s hlavními environmentálními cíli právních předpisů EU. Strategie ochrany biologické rozmanitosti Evropské komise je podpůrným nástrojem pro rozvoj této filozofie. WE také částečně reaguje na ambice sítě Natura 2000 a snaží se převést požadavky Směrnic o ochraně přírodních stanovišť a ochraně volně žijících ptáků do praktických pokynů. Evropská krajina se vyznačuje aktivním vztahem člověka a přírody a soustava Natura 2000 se převážně skládá z obydlené krajiny. Zemědělství, rybářství, lesnictví i lov tak mají své místo v péči o krajinu a v ochraně přírody a měly by v tom co nejlepším způsobem i pokračovat. ELO jako hlavní koordinátor projektu Evropská organizace vlastníků půdy (ELO), vytvořená v roce 1972, reprezentuje síť více než 54 členů z celé Evropy, množství venkovských, převážně rodinných zemědělských podniků, ale i dalších subjektů. Podporou biodiverzity a produkce bioenergie, důrazem na bezpečnost potravin, zodpovědné používání obalových materiálů a bojem proti změně klimatu se snaží prosazovat udržitelný rozvoj a udržitelné hospodaření. ELO také organizuje setkávání klíčových subjektů z venkovského sektoru a tvůrců politik na místní, regionální, národní i evropské úrovni a prosazuje vyvážený rozvoj venkovských oblastí, kde je možné vytvářet ekonomickou aktivitu a zlepšovat kvalitu života zároveň s péčí o životní prostředí a kulturní dědictví. Josef Jarý, ELO, www.europeanlandowners.org kontakt na iniciativu WE v ČR: Francesco Kinsky dal Borgo, [email protected] www.wildlife-estates.eu

Kam na výlet

Iniciativa Wildlife Estates se zrodila v roce 2005 a svou filozofií navázala na koncepty trvale udržitelného využívání půdy a péče o volně žijící zvěř. Hlavní organizátoři, Evropská organizace vlastníků půdy (ELO) a Friends of the Countryside (FCS), rozhodli o vytvoření charty a označení WE. Označení WE zavedlo objektivní a transparentní systém, který má ukázat, že tento typ hospodaření je v souladu s principy zachování biologické rozmanitosti a poskytuje řadu výhod pro společnost prostřednictvím tzv. ekosystémových služeb. Vlastníci pozemků, lovci a rybáři představují velmi významný faktor v úsilí o ochranu biologické rozmanitosti. Svým každodenním působením jsou úzce spojeni s divokou přírodou a volně žijícími živočichy. Díky tomu mají rozsáhlé znalosti o ekosystémech a jejich jednotlivých prvcích – rostlinných a živočišných druzích. Jejich přístup založený na udržitelném hospodaření by měl být uznán jako dobrý příklad synergií mezi ochranou biologické rozmanitosti a udržitelným využíváním půdy. Cílem iniciativy je být ukázkovým příkladem zodpovědného a trvale udržitelného hospodaření v biologicky cenných územích a zároveň prokázat jeho prospěšnost pro přírodu i společnost.

19

Chráněná území Jihomoravského kraje Přírodní rezervace Růžový vrch Obnažené slunné skály, suťové a rozvolněné lesy, strmé svahy nad Dyjí, vzácný hvozdík moravský nebo jasoň dymnivkový, hnízdiště mnohých druhů ptactva, pravěké hradiště či chatky na mnohdy těžko přístupných místech. Takto se stručně představuje přírodní rezervace Růžový vrch. Vydáte‑li se na vyhlídkovou plavbu po Vranovské přehradě, zcela jistě vás zaujmou vysoká a prudká skaliska v blízkosti obce Chvalatice. Při obeplouvání výrazné ostrožny možná zahlédnete Babku – nápadný jehlovitý skalní útvar, jenž dal celému výběžku jméno. Když se k Babce nebo k dřevěnému kříži v její blízkosti vydáte po souši, například od Bítova, lesními pěšinami se dostanete na místa s romantickými výhledy na říční údolí, které bylo po zatopení přeměněno na zdroj pitné vody a elektřiny a na rekreační oblast. PR Růžový vrch se rozkládá na příkrých, skalnatých srázech jižní, jihovýchodní a jihozápadní expozice nad vodami Vranovské přehrady, v nadmořské výšce v rozmezí 350 – 426 m n. m. Přírodní památkou byl vyhlášen v roce 1996. Je také součástí evropsky významné lokality Údolí Dyje.

Co a jak chránit Dlouhodobým cílem péče je ponechání přirozených lesních společenstev a primárního bezlesí samovolnému vývoji. Výjimkou z tohoto režimu je péče o druhově bohatá travino‑bylinná společenstva okolo skalních výchozů, které by bez odpovídající péče byly pohlceny dřevinnou vegetací. Péče by měla spočívat zejména v potlačování rozrůstání jasanu ztepilého a nepůvodního nežádoucího trnovníku akátu. Kvůli ptákům i bezobratlým je nutné ponechávat a neodstraňovat staré (stojící i padlé) stromy. Negativní vliv rekreace by bylo možné omezit větší informovaností – přidat informační tabuli, zřídit značenou stezku, případně vyhlídkové místo, protože osvěty je třeba a výhled opravdu stojí za to. Ing. Marek Krchňavý Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení ochrany přírody a krajiny

Chráněná území Jihomoravského kraje

Stromy, keře, byliny i vzácní tvorové Předmětem ochrany jsou přirozená rostlinná společenstva s vysokou biologickou a estetickou hodnotou. Na poměrně malé ploše jsou soustředěny různé, často odlišné biotopy (od plně zapojených suťových lesů přes rozvolněný řídkoles po bezlesí stepního typu až holé skály). Vlivem extrémních stanovištních podmínek se na prudkých svazích údolí v kombinaci s rozmanitým geologickým podkladem vegetace vyvinula ve škálu společenstev s pestrým druhovým složením. Lesnímu porostu dominují zakrslé doubravy přecházející do dubohabřin a svěžích bukových doubrav, na skalních výchozech se vyskytuje původní borovice lesní. V podrostu rozvolněných lesů roste kromě běžných druhů i brambořík nachový, lilie zlatohlavá, v keřovém patře mj. dřín jarní, jedna z mála ohrožených dřevin u nás, vázaný na bazické podloží. Dřín je vytrvalá rostlina, která dokáže růst na extrémně suchých stanovištích a snese velké mrazy. Jeho jedlé červené plody jsou zásobárnou vitamínu C. Ke vzácným dřevinám patří i třešeň křovitá nebo klokoč zpeřený. Těžištěm výskytu významných druhů je travino‑bylinná vegetace na skalních výchozech a v lesních lemech. Na skalách nalezneme výraznou tařici skalní nebo vzácný hvozdík moravský. Právě hvozdík moravský, fialově a ve velkých trsech kvetoucí trvalka schopná růst i na zcela kolmých stěnách, se vyskytuje pouze na několika slunných stráních v údolích řek Znojemska a Třebíčska. Je tedy endemitem jihozápadní Moravy a kriticky ohroženým druhem. Za zmínku stojí také druhy svět-

lých lesních lemů, jako chrpa chlumní širolistá, oměj jedhoj, večernice smutná, oman srstnatý a ve východní části území i kavyl Ivanův. Lokalita je nesmírně významná z hlediska výskytu saproxylického hmyzu, vázaného na mrtvé dřevo. Svým významem je srovnatelná s nejcennějšími lokalitami v NP Podyjí. Zachovaly se zde populace i těch nejnáročnějších druhů, jakými jsou tesařík obrovský, páchník hnědý (díky švédským přírodovědcům nejprozkoumanější brouk Evropy), kovařík fialový či tesařík broskvoňový. Rozvolněné porosty s bohatou hájovou vegetací zase hostí jednu z nejbohatších populací motýla jasoně dymnivkového na jihozápadní Moravě. Na osluněných kamenech se vyhřívají ještěrka zelená a užovky podplamatá, obojková nebo stromová. Růžový vrch je útočištěm více než desítky ochranářsky významných druhů ptáků, jmenujme například holuba doupňáka, výra velkého, rorýse obecného, krutihlava obecného nebo krkavce velkého. I lidská říše byla a je v rezervaci zastoupena. V dávné minulosti se na menším omezeném prostoru u šíje ostrožny nacházelo pravěké hradiště. Povrchovým sběrem a drobnou sondáží zde byly nalezeny doklady kultury jevišovické z pozdní doby kamenné a z doby slovanské (9.–11. století). V současnosti toto území obydlují rekreanti, jejichž chaty stojí téměř při hranici, některé dokonce uvnitř PR. Územím proto vede řada pěšin, dochází zde k lokální erozi půdy a ke sběru dřeva.

Hvozdík moravský – endemit v přírodní rezervaci Růžový vrch. Foto Ing. Radomír Němec 20

Obnažené strmé skály přírodní rezervace Růžový vrch. Foto autor

Pokud se Tě nedotkne to, co stromy a keře vytvářejí, jsi ztracený. Stůj klidně. Les ví, kde jsi. Musíš ho nechat najít Tě.

(David Wagoner *1926, americký básník)

ročník Jihomoravské EKO LISTY Téma: Lesní mateřské školy

Recommend Documents