ročník Jihomoravské EKO LISTY MIZEJÍCÍ VODA

2016

ročník 13

1 Jihomoravské EKO LISTY MIZEJÍCÍ VODA

Vydává

Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno IČ 708 883 37

VODA UVNITŘ NÁS Naše tělo je přibližně ze 70 % vodou. Krev je vodou zhruba z 83 %, kosti z 22 %, svaly a mozek asi ze 75 %. Voda je potřebná pro všechny funkce lidského organismu. Proto se čas, ve kterém můžeme vydržet bez přísunu vody, uvádí v rozmezí několika málo dní.

Redakce, technické zajištění a administrace

Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace. Lipová 20, 602 00 Brno, tel.: 543 420 824 e‑mail: [email protected], www.lipka.cz

Redakční rada

Ing. František Havíř (OŽP KrÚ JMK) Ing. Veronika Blažková (OŽP KrÚ JMK) Ing. Aleš Máchal (Lipka) Mgr. Hana Korvasová (Lipka) Mgr. Gabriela Hájková (Lipka)

Jazyková úprava Mgr. Lucie Krejčí

Grafický návrh

Ing. arch. Helena Hermanová, [email protected]

Sazba

Miroslav Švejda

Tisk

Datum vydání

Tiskárna Helbich, a. s., Valchařská 36, Brno Vytištěno na recyklovaném papíře.

15. března 2016

Datum uzávěrky příštího čísla: 15. srpna 2016

Časopis je neprodejný, je bezplatně distribuován obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje. Vychází dvakrát ročně. Příspěvky, dotazy a náměty zasílejte na adresu redakce. Registrace MK ČR E 15264

Obsah JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE • Do čistého povodí Svratky patří i Brněnská přehrada • Jak na ČOV v Jihomoravském kraji • Terapie přírodou a pro přírodu • Kotlíkové dotace pomohou zlepšit ovzduší v Jihomoravském kraji

1 4

Obsah • Tiráž

TÉMA: MÍZEJÍCÍ VODA • Vody v krajině ubývá. A přibývá epizod sucha • Krajina a povodeň • Studánky v Jihomoravském kraji • Ochrana vody se u nás zlepšila, stále jsou tu však velké rezervy a dluhy • Poklad končící v záchodě • O péči věnované vodě v krajině a o protierozní ochraně půdy se starostkou Ratíškovic Annou Hubáčkovou • Filmové zamyšlení o mizející vodě: dokument Cestou suchých potoků OKÉNKO PRO ŠKOLY • Téma vody? V hravých a naučných publikacích i pomůckách z Rezekvítku • Hraj si a dívej se, tvoř a zkoumej • Jezírko nesedí jen za pecí • Chytré telefony a regionální výuka

13

PŘEDSTAVUJE SE ŠKOLA • Základní škola Heuréka – škola pro radost z objevování

15

PŘEDSTAVUJE SE OBEC • Hrušky – na zeleni a životním prostředí záleží

16

PŘEDSTAVUJE SE NNO • Arnika se už téměř patnáct let zasazuje o zdravou přírodu

17

INSPIRACE Z JINÝCH KRAJŮ • Dešťovka nepatří do kanálu

18

KAM NA VÝLET • Země nikoho – země překvapení

19

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE • Přírodní rezervace Ploník – místo pro vodu

20

Články mimo rubriku Jihomoravský kraj informuje nemusí nutně vyjadřovat stanovisko Jihomoravského kraje.

Do čistého povodí Svratky patří i Brněnská přehrada

1/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Jihomoravský kraj informuje Realizace opatření na Brněnské údolní nádrži je součástí dlouhodobého nadregionálního projektu „Čisté povodí Svratky“. Stále horší eutrofizace brněnské nádrže a tlak veřejnosti na kvalitu vody přivedlo k jednomu stolu vědecké instituce, samosprávné orgány města Brna, Jihomoravského kraje a správce vodní nádrže, aby společně nalezli reálné řešení. rozbory vody v nádrži, čtyřikrát ročně rozbory sedimentů a dvakrát ročně rozbory ryb. V současné době probíhá II. etapa opatření, která v roce 2013 plynule navázala na popsanou první etapu. Ukončení je plánováno na rok 2017. Rozsah opatření je totožný s první etapou, ať již v dávkování srážedla, nebo v činnosti míchacích a aeračních věží. Ve stejném rozsahu je prováděn rovněž monitoring k ověření správné efektivity. Na zajištění této etapy se podílí technicky a finančně Povodí Moravy, s. p., a finančně město Brno spolu s JMK. Průměrný roční finanční podíl kraje činí 2,5 milionu Kč. Extrémní podmínky pro vodu bez sinic Pro úspěšnou udržitelnost byla uplynulá sezóna 2015 velmi specifická a extrémně náročná. Tropické teploty trvající téměř tři měsíce, doprovázené velmi nízkými průměrnými průtoky, vytvořily vhodné prostředí pro rozvoj sinic. Přesto se podařilo zajistit po celou sezónu velice kvalitní vodu ke koupání, a umožnit tak nerušenou rekreaci veřejnosti. Na těchto extrémních klimatických a hydrologických parametrech jsme si mohli ověřit úspěšnost opatření a schopnost správně reagovat při výjimečné kombinaci vysokých teplot a nízkých průtoků. I  když byl systém zajišťující biologickou stabilitu v  nádrži okolními podmínkami silně zatížen, můžeme i sezónu 2015 hodnotit jako skutečně úspěšnou. Průměrný přítok do nádrže se v sezóně 2015 pohyboval hraničně na velmi nízké hodnotě 3  m³/s a  teplota vody v  nádrži dosáhla až 27 °C. I tak počet buněk sinic nepřekročil 20 000 v 1 ml vody. To je dvacetkrát méně, než uvádějí hodnoty z roku 2009 při zahájení opatření, a jedná se z tohoto pohledu o velmi čistou vodu. Průhlednost v koupacích místech nepoklesla pod 1 m. V roce 2015 bylo ošetřeno téměř 41 milionů kubíků vody a použito 606,75 tun síranu železitého. Ale co bude s brněnskou nádrží po roce 2017? Ing. Mojmír Pehal Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení vodního a lesního hospodářství

Jihomoravský kraj informuje

První odborné diskuze nad konkrétními možnostmi zlepšení kvality vody v povodí Svratky můžeme datovat do roku 2003, kdy bylo hlavní snahou snížit přínos živin do nádrží Vír a  Brno. Projekt byl logicky nazván „Čisté povodí Svratky“ a měl zmapovat producenty, kteří se (zejména fosforem) významně podílejí na zatížení vodního toku Svratky, a také podpořit realizaci čištění odpadních vod v povodí. Dílčí částí projektu se stala i „Realizace opatření na Brněnské údolní nádrži“. Opatření byla zahájena v roce 2009 a jejich nositelem se stalo Povodí Moravy, s. p., za dotační podpory Státního fondu životního prostředí a finanční spoluúčasti JMK a města Brna. Byly zmapovány jednotlivé bodové a  plošné zdroje znečištění a  vytipovány ty, které sehrávají rozhodnou roli v eutrofizaci nádrže. Dalším krokem bylo snížení hladiny o 10 metrů na dobu jednoho roku, čímž se obnažily sedimenty, a regulace rybí obsádky, konkrétně výsadba dravců a regulace „bílé“ ryby. Zásadním opatřením, jež doposud svým rozsahem nemá u  nás obdoby, je vybudování dávkovacího zařízení na vtoku do nádrže, které zajišťuje dávkování srážedla v závislosti na velikosti průtoku u vstupu do nádrže, a montáž a umístění 15 míchacích a 5 aeračních věží v nádrži. Dochází tak k dávkování srážedla (v našem případě síranu železitého) a následně k omezení schopnosti sinic získávat živiny. Míchací věže mají za úkol narušit stratifikaci vodního sloupce v nádrži včetně dotování nižších horizontů nádrže kyslíkem. Aerační věže pak dotují nádrž dalším kyslíkem. Toto nejvýznamnější opatření, tedy kombinace dávkování srážedla, míchání vodního sloupce a dotování nádrže kyslíkem, narušuje prostředí sinic a dále brání jejich rozvoji. V následujících letech projekt pokračoval v sezónním období od května do září. Mimo tuto dobu byly věže sklopeny na břeh a prováděla se pravidelná údržba a  revize. Celkové náklady dnes již první etapy opatření činily zhruba 140 milionů Kč. S velkým napětím jsme očekávali výsledky, zda a  jak rychle se opatření projeví ve snížení počtu sinic ve vodě. Již první roky ukázaly, že způsob, jakým se začala řešit eutrofizace brněnské nádrže, je správný a efektivní. Právě účinnost opatření kontroloval pravidelný monitoring jakosti vody, v  sezóně byly jedenkrát za 14 dní prováděny chemické a  fyzikální

Pohled na vytaženou aerační věž. Foto archiv OŽP NA OBSAH

Profil pro dávkování síranu železitého. Foto archiv OŽP 1

Jihomoravský kraj informuje Jak na ČOV v Jihomoravském kraji Přinášíme vám souhrn základních informací souvisejících s poskytováním a čerpáním finančních prostředků z Dotačního programu v oblasti vodního hospodářství Jihomoravského kraje, jenž je mimo jiné poskytovatelem zdrojů pro výstavbu či rekonstrukci čistíren odpadních vod. Základním pojmem v oblasti vodovodů a kanalizací je „Plán rozvoje vodovodů a kanalizací území krajů“, který je strategickým dokumentem státní politiky. Účelem této koncepce je optimální rozvoj jak v oblasti zásobování pitnou vodou, tak i ve způsobu odkanalizování a následného čištění odpadních vod s výhledovým obdobím do roku 2015. Koncepce je určena orgánům státní správy a zástupcům územních samosprávných celků pro správu a řízení rozvoje infrastruktury veřejných vodovodů a  kanalizací. Předmětná infrastruktura je ve většině případů nerealizovatelná bez poskytnutí dotace. Možnosti získání dotace se odvíjejí od podmínek přijatelnosti projektů pro jednotlivé dotační programy, které podporují danou specifikační kategorii. V současné době je možné hledat podporu například prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí 2014 – 2020, dále pomocí dotačního programu Ministerstva zemědělství a v případě JMK také díky Dotačnímu programu v oblasti vodního hospodářství – Zvláštní účet pro vodní hospodářství JMK. Administrátorem posledního uvedeného programu je Odbor životního prostředí KrÚ JMK. Žádosti o dotaci jsou podávány v rámci Dotačního programu v oblasti vodního hospodářství, a  to v  podprogramech č. 1 – „Podpora v oblasti vodárenství“, č. 2 – „Podpora v oblasti odkanalizování a čištění odpadních vod“ a č. 3 – „Podpora staveb protipovodňové ochra-

ny“. Proces vyhodnocování žádostí je dlouhodobý a  značně závislý na objemu finančních prostředků, které jsou každoročně schvalovány v rámci Závěrečného účtu JMK. V případě podprogramu č. 1 je možné dosáhnout u nespolufinancovaných akcí na podporu ve výši max. 70 % uznatelných výdajů (přičemž výše těchto uznatelných výdajů nesmí přesáhnout 4 miliony Kč). U akcí, které jsou financovány i z jiných zdrojů, lze dosáhnout podpory ve výši 50 % vlastních zdrojů žadatele, nejvýše však může podpora činit 3  miliony Kč. U  podprogramu č. 2  je možné dosáhnout u  nespolufinancovaných akcí na podporu ve výši max. 70 % uznatelných výdajů (přičemž výše těchto uznatelných výdajů nesmí přesáhnout 10 milionů Kč). U akcí financovaných i z jiných zdrojů je maximální výše podpory 50 % vlastních zdrojů žadatele, nejvýše však 10 milionů Kč. V případě podprogramu č. 3 nebyla pro rok 2016 schválena alokace žádných finančních prostředků. JMK tímto pomáhá vytvářet novou podobu životní úrovně územním samosprávným celkům v době, kdy se trend osídlování velkých měst brzy změní v trend bydlení na venkově. Ing. Michaela Legerská referentka Odbor životního prostředí KrÚ JMK

Terapie přírodou a pro přírodu

Jihomoravský kraj informuje

Život na vesnici přináší neocenitelnou výhodu. Člověk je prakticky pořád ve spojení s přírodou. Zažil to snad každý – stačí krátká procházka lesem či chvíle strávená na zahradě a člověku se hned „lépe dýchá“. Příroda nám pomáhá obnovit rovnováhu a klid, obnovuje ztracené síly. Řečeno slovy klasika: „léčí“.

2

V dnešní době žije více než polovina lidí ve městech. S  tím logicky souvisí i  velká míra odtržení od přírody, respektive od její dostupnosti. Ve městech přírodu zastupují parky, zahrady, veřejná prostranství nebo zahrádkářské kolonie. Jejich využití představuje obrovský potenciál ve výchově a vzdělávání (učení zážitkem, pozorování přírodních procesů atp.), v posilování zdravého životního stylu (zahradničení a rozvoj samozásobitelství, přirozený pohyb) i ve zdravotnictví a sociálních službách (příroda jako forma terapie, relaxace, sebepoznání). Přírodní prostředí podněcuje smyslové vnímání, aktivizuje a rozvíjí senzomotorické schopnosti. A právě toho využívá zahradní terapie. Bohatou tradici má v zahraničí, kde je spojována s uceleným systémem zvaným „Green Care“. U nás je ovšem teprve v plenkách. Terapeutické zahrady pracují s prvky uzpůsobenými konkrétní cílové skupině (například vyvýšené záhony upravené pro vozíčkáře a méně pohyblivé občany, hmatové prvky pro nevidomé, plochy určené pro pohybovou aktivizaci – stezky pro bosou chůzi, nácvikové schody a chodníčky). Zejména svým uspořádáním, volbou květin, užitkových rostlin a záhonů v maximální míře podněcují smysly návštěvníků. V terapeutických zahradách se setkáváme s motýlími záhony, se záhony osázenými aromatickými bylinami či oblíbenými vodními prvky, pamatuje se na dostatečné množství míst k odpočinku, využívány jsou různé balanční prvky a podobně. Zahradní terapii však lze provozovat i v interiérových podmínkách: v  takových případech se využívají přírodní materiály

v­ ypěstované a sklizené na zahradách zejména k řemeslným a arteterapeutickým aktivitám či pravidelná péče o pokojové rostliny. Cesta pro města Lipka se tématu terapeutických zahrad věnuje již několik let. Po řadě úspěšných projektů odstartoval v listopadu 2015 na pracovišti Kamenná v Brně projekt „Terapie přírodou a pro přírodu“. Jeho cílem je vytvořit nabídku vzdělávání v oblasti zakládání terapeutických zahrad a zahradní terapie, vybudovat sérii ukázkových zahradně terapeutických prvků a přispět k tomu, aby se o tomto tématu začalo mluvit v krajských i celostátních kruzích. Podrobnosti o projektu najdete na webu www.ekoskolnik.cz. Dana Nováková projektová manažerka Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace; pracoviště Kamenná

Projekt Terapie přírodou a pro přírodu probíhá díky finanční podpoře Státního fondu životního prostředí a Ministerstva životního prostředí ČR. NA OBSAH

Kotlíkové dotace pomohou zlepšit ovzduší v Jihomoravském kraji

1/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Jihomoravský kraj informuje Jihomoravský kraj spustil dlouho očekávané kotlíkové dotace v rámci Operačního programu Životní prostředí. Peníze z evropských fondů mohou využít přímo občané kraje. Dotace jsou určeny na výměnu starých kotlů na tuhá paliva. 

Proč chce Jihomoravský kraj řešit problematiku lokálních topenišť? I přes vysokou míru plynofikace a  využití centrálního vytápění jsou na území Jihomoravského kraje lokální zdroje vytápění v domácnostech spalující pevná paliva stále druhým největším zdrojem emisí vypouštěných do ovzduší (po dopravě). Nejde však pouze o  celkové množství emisí ze spalování tuhých paliv v lokálních topeništích, ale zejména o způsob, jakým jsou emise z těchto zdrojů vypouštěny. Tyto zdroje jsou svázány výhradně s obytnou zástavbou, a emise jsou tak vypouštěny v malé výšce nad terénem a velmi často bez možnosti řádného rozptylu, tedy přímo v dýchací zóně obyvatel. Rovněž je smutné, že převážná část stávajících kotlů s ručním přikládáním je obsluhována nesprávně (nastavení regulačních klapek, způsob přikládání paliva, zanesení teplosměnných ploch), což má výrazně negativní vliv na kvalitu spalovacího procesu, a  tedy i  na množství emisí znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší. Také z emisní bilance vyplývá, že se podíl emisí z lokálních topenišť na celkových emisích všech zdrojů znečišťování ovzduší vyprodukovaných v JMK pohybuje v současnosti okolo 20 až 30 %, přičemž v celkové bilanci produkce polétavého prachu mají tyto emise v průběhu uplynulých let stále rostoucí podíl. V případě polycyklických aromatických uhlovodíků je to dokonce 61  % celkových emisí. Zejména v malých sídlech s absencí vlivu průmyslu jsou lokální topeniště dominantním zdrojem znečištění ovzduší a výjimkou nejsou ani oblasti, kde se podílejí na znečištění ovzduší 70 – 90 %! Lokální topeniště a kvalita ovzduší v topné sezóně Jihomoravský kraj ve spolupráci s brněnskou pobočkou Českého hydrometeorologického ústavu na podzim roku 2015 zajistil měření imisní situace ve vybraných malých obcích, aby zjistil stav ovzduší v období topné sezóny. Měření proběhlo v listopadu 2015 v lokalitách mimo přímý vliv průmyslových zdrojů a jeho cílem bylo zjistit průběh znečištění ovzduší. Vliv lokálních topenišť se tímto sledováním jednoznačně prokázal. Bylo zjištěno, že právě ve venkovských oblastech jsou hodnoty zejména polétavého prachu i karcinogenních látek překračovány mnohdy daleko výrazněji než v  exponovaných lokalitách centra Brna. Kompletní zpráva o  měření je zveřejněna na webu Jihomoravského kraje (www.kr-jihomoravsky.cz, sekce Životní prostředí, OŽP Odbor životního prostředí, zpráva ze dne 11. 1. 2016, dostupná rovněž zde: http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default. aspx?PubID=288488&TypeID=7, případně přímo u autora článku). Na základě odborných analýz bylo zjištěno, že roční produkce tuhých znečišťujících látek v případě standardizovaného rodinného domu vytápěného zastaralým prohřívacím kotlem na hnědé uhlí činí zhruba 177 kg za rok. Oproti tomu pro stejný dům, který bude vytápěn moderním automatickým kotlem na hnědé uhlí, budou emise prachu na úrovni pouhých 2,7 kg za rok. V případě karcinogenních polycyklických aromatických uhlovodíků je úspora ještě výraznější, a sice ve výši 99 %! NA OBSAH

Jaká je výše příspěvku a dostane se na všechny? 400 milionů korun je na jednu stranu hodně, protože tato částka zajistí výměnu až 2700 kotlů v celém kraji do konce roku 2020. Celkem je ale v JMK až 25 000 starých neekologických kotlů, které nebude možné od září 2022 používat. Kdo tedy zaváhá a dotace nevyužije, bude muset výměnu emisně nevyhovujícího kotle zaplatit ze svého. PŘEHLED POVINNOSTÍ SOUVISEJÍCÍCH S PRODEJEM A PROVOZEM KOTLŮ NA TUHÁ PALIVA 1. 1. 2014

Zákaz prodeje kotlů 1. a 2. emisní třídy (možnost legálně zakoupit a uvést do provozu pouze kotle 3., 4. a 5. emisní třídy)

1. 1. 2017

Povinnost na vyžádání předložit revizi kotle (včetně označení emisní třídy)

1. 1. 2018

Zákaz prodeje kotlů 3. emisní třídy (možnost legálně zakoupit a uvést do provozu pouze kotle 4. a 5. emisní třídy)

1. 1. 2020

Zákaz prodeje kotlů 4. emisní třídy (možnost legálně zakoupit a uvést do provozu pouze kotle 5. emisní třídy)

1. 9. 2022

Zákaz používání kotlů 1. a 2. emisní třídy (bez ohledu na to, kdy byly pořízeny)

Z údajů na štítku kotle lze zjistit, zda provozované spalovací zařízení splňuje podmínku 3. emisní třídy a jestli ho bude možné využívat i po 1. 9. 2022. V případě, že kotel není štítkem opatřen, se lze obrátit na výrobce, případně je možné tento údaj vyčíst z protokolu o kontrole (povinnost do 1. 1. 2017). Podmínku 3. emisní třídy splňují některá zplynovací spalovací zařízení a  všechny spalovací zařízení s automatickým podavačem paliva. Pokud tedy občan využívá kotel s ručním přikládáním, bude si muset s největší pravděpodobností do 30. 8.  2022 pořídit nové spalovací zařízení, které splní 3. emisní třídu. Kde se zájemci o dotace dozvědí podrobnosti a kdo se může o dotaci ucházet? Dotace pro domácnosti administruje Jihomoravský kraj. O kotlíkovou dotaci si může požádat každý majitel rodinného domu s kotlem na pevná paliva s ručním přikládáním. Zájemci by se měli v první řadě obrátit na krajský úřad, kde jim odborníci Odboru regionálního rozvoje poradí, jak na to. Podrobné a aktuální informace jsou uvedeny na speciální internetové stránce, kterou najdete na www.kr-jihomoravsky. cz v sekci Regionální rozvoj (http://www.kr-jihomoravsky.cz/Default. aspx?ID=266671&TypeID=2). Ing. Tomáš Helán Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení technické ochrany životního prostředí helan.tomas@kr‑jihomoravsky.cz

Jihomoravský kraj informuje

Celkově by v  novém programovacím období mohl Jihomoravský kraj vyčerpat na výměnu kotlů více než 400 milionů Kč, tedy finanční prostředky na výměnu více než 2700 kotlů. Za moderní nízkoemisní kotle na biomasu, uhlí nebo jejich kombinaci, za tepelné čerpadlo, plynový kotel či solární systém se budou měnit staré kotle s ručním přikládáním.

3

Téma: Mizející voda Vody v krajině ubývá. A přibývá epizod sucha Je to jen zdání, nebo skutečnost? Jaké jsou příčiny tohoto stavu? Existuje způsob, jak vodu v krajině zadržet? Článek hledá odpovědi na tyto otázky, nastiňuje základní opatření vedoucí k řešení problémů s vodou a nevyhýbá se ani popisu překážek bránících jejich realizaci. cca 250 projektů s cílem zmenšit půdní bloky, provést protierozní opatření, zefektivnit přístupnost pozemků a podobně. Je nutné zamyslet se i nad současným charakterem našeho zemědělství. Ekonomicky nevýhodnou živočišnou výrobu opustila většina zemědělců, čímž se snížila produkce organických hnojiv, a především zastoupení tzv. zlepšujících plodin, jako jsou jeteloviny. Nejsou‑li potřeba krmiva, mění se skladba pěstovaných plodin, která se omezuje na několik málo komerčně zajímavých rostlin, často pěstovaných na nepotravinářské účely. Omezení střídání plodin, a zvláště absence organické hmoty vede k degradaci půdy a snížení schopnosti zemědělské krajiny zadržet vodu. Možnosti zadržení vody Primárně je nutné docílit stavu, aby se srážková voda co nejvíce zadržela v místě, kam dopadla. A to mají v rukou zejména zemědělští hospodáři. Ti musejí především respektovat zachovaní produkční funkce krajiny. Potraviny či dřevo prostě potřebujeme a jsme na nich přímo závislí. Ale tyto produkty přírody jsou přímo závislé na vodě. Jak tedy na zadržení vody? Často slýcháme, že je potřeba více mokřadů, rybníků, nádrží. Je to správný přístup? Má odpověď zní ano, ale… Zkrátka jsou to sekundární opatření, tedy taková opatření, jež zadrží vodu, která již z polí odtekla. Taková voda si s  sebou erozně vzala ornici a  zanáší nádrže. Můžeme ji recyklovat, například formou závlah, ale je to opravdu to správné řešení? Dle mého názoru ne zcela. Srážková voda přece musí v maximálním množství zůstat v místě, kam dopadla. A to zajistí organická hmota. Její dramatický úbytek je hlavní příčinou, že naše zemědělská krajina a její velká pole neumějí zadržet vodu jako dříve. Likvidace živočišné výroby, tvrdá tržní orientace na několik málo plodin a  klimatické důvody (vyšší výskyt erozních dešťů) jsou skutečné příčiny, proč voda v půdě chybí. A jak je to tedy s výstavbou vodních nádrží? Na mnoha místech by stačilo zvýšit jejich kapacitu vyčištěním. Smysluplné jsou i nádrže na zachycení vody, pokud se jedná o nádrže na řekách, které jsou ohrožovány vysycháním (např. Bečva). „Nadlepšování“ průtoků je v době sucha jejich nezastupitelnou funkcí. Bohužel této nutnosti padne za oběť několik často nádherných údolí. Neznám jedinou z vytipovaných lokalit (jsou uvedeny v „Generelu pro akumulaci povrchových vod“), kde by se místní obyvatelé nezačali nové stavbě bránit. Ano, volíme ze dvou špatných řešení. Buď nás bude ničit sucho (a  to bohužel bude skutečně s  pravděpodobností hraničící s jistotou narůstat), nebo přijdeme o několik krásných údolí. Kromě těchto vodních děl středního typu (opravdu ne žádný Orlík!) je nutné vybudovat pro naše zemědělce soustavu nejlépe vzájemně

Téma: Mizející voda

Naše republika má jeden unikát. Je snad jediným větším státem Evropy, do kterého nepřitéká žádná řeka. Každá, která protéká naší zemí, u nás i pramení. A naše řeky vodou dotují naše sousedy. Krajina České republiky je tedy plně závislá na srážkách jako jediném zdroji vody. Je jen na nás, jak se srážkovou vodou dokážeme hospodařit a jak ji využijeme. Právě množství vody v krajině je v posledních desetiletích často diskutovaným tématem. Ať ti, pro které je krajina přímým zdrojem obživy, jako jsou rolníci či lesníci, nebo příznivci přírodní rekreace, jako lyžaři, houbaři, vodáci či rybáři  – všichni vnímají vývoj směrem k  ubývání vody a  současně zažívají i  vyšší počet hydrometeorologických extrémů. Mezi nimi dominuje výskyt sucha. Proč k tomu dochází? Příčiny jsou dvě. První je zřejmá z grafů průměrné roční teploty a průměrného úhrnu srážek. Historičtí klimatologové pod vedením prof. Rudolfa Brázdila z Masarykovy univerzity zpracovali trend změny průměrné roční teploty a ročního úhrnu srážek na území ČR v období let 1870 – 2014. Jedná se o  průměr z  několika stanic s  mimořádně dlouhou dobou pozorování a  je zřetelné, že průměrná teplota vzduchu postupně vzrůstá. Přitom množství srážek zůstává během tohoto období stejné. Nikdo nemusí mít velké meteorologické vzdělání, aby poznal, že vyšší teploty způsobují vyšší výpar a voda končí v atmosféře ve formě vodní páry, a následně tak chybí v půdě. Rovněž platí, že kvůli silnějšímu zahřátí aktivního povrchu (půdy, vegetace apod.) zvláště v jarních a letních měsících zesilují vzestupné vzdušné proudy, které brání výskytu tzv. zahradnických dešťů, a častěji se objevují intenzivní srážky, mnohdy s erozním, či dokonce povodňovým dopadem. Mimochodem, rok 2015 byl nejteplejším rokem od poloviny 18. století s průměrnou teplotou 9,4 °C a srážek bylo na území ČR oproti dlouhodobému průměru asi o třetinu méně. V tomto kontextu lze konstatovat, že nic nenaznačuje, že by se vzestupný teplotní trend měl změnit a začít klesat. Druhá příčina, která vede k nedostatku vody na našem území, je charakter krajiny a způsob zemědělského hospodaření silně orientovaného na rostlinnou výrobu. Ilustruje to obrázek srovnávající příhraniční krajinu Horního Rakouska a jižní Moravy (konkrétně Znojemska). Typické velké půdní bloky ostře kontrastují s  pestrou krajinou našich sousedů. Pokud se zaměříme na produkční funkci, asi by se nenašel zemědělec, který by volal po rozdrobení půdních bloků a přál si malá políčka. Na druhé straně, takto scelená krajina je velmi citlivá na intenzivní srážky a erozi. Zvláště na svazích se projevuje fakt, že tato krajina neumí zadržet vodu, a je tak logicky mnohem náchylnější na sucho. Tento stav velkých honů vyčerpal své počáteční výhody a je nadále neudržitelný. V některých případech není jiné cesty než využití pozemkových úprav. Ročně je Státním pozemkovým úřadem zahájeno

Průměrná roční teplota vzduchu a průměrné úhrny srážek v ČR za období 1850 – 2014. Zdroj Geografický ústav Masarykovy univerzity 4

NA OBSAH

p­ ropojených nádrží s  cílem využít jejich vodu pro závlahy. Ale opět je tu otázka, kdo na ně dá půdu. A  existují legislativní nástroje na tato nezbytná opatření? Ostatně legislativa, ve které je skryta spousta řešení, je tématem na samostatný článek. Dalším, často diskutovaným problémem je obnova rybníků. V  minulosti jich bylo v  naší krajině mnohem více, i  když nešlo jen o zadržení vody, ale třeba o vodu jako zdroj energie. I tento způsob renovace naší krajiny má v některých lokalitách své místo. Rozhodující slovo v krajině mají zemědělci A na závěr to nejvážnější téma o vodě v krajině: nejvýznamnější roli v krajině hrají naši zemědělci. Dovolím si jim připomenout, že právě oni obhospodařují většinu krajiny a  jsou jejími hospodáři. Jejich chování nesmí být vedeno krátkodobým ziskem, ale musí nést prvky udržitelnosti. V  krajině vidím dva různé přístupy. Je‑li hospodářem a uživatelem půdy přímo její vlastník, má zájem na dlouhodobém využívání pozemku a je většinou přístupný jakýmkoli dobrým a finančně podpořeným opatřením, vedoucím k udržitelnosti hospodaření, včetně technických či organizačních opatření. Nájemce ale k jejich realizaci většinou není motivován. Jinak se většinou chovají také finančně silné korporace vykupující půdu s cílem tvrdé orientace na produkci, mnohdy bez ohledu na krajinu a místní prostředí. Zisk nade vše. Nebo snad dodržují osevní postupy? Využívají šetrné technologie? Je pro ně typická orba po vrstevnicích? Aplikují meziplodiny? Komunikují dostatečně s místními obyvateli? Sám pocházím z malé jihomoravské vesnice a mám v ní pořád řadu přátel. Spousta námětů v tomto krátkém zamyšlení pochází právě od

nich. A bohužel musím také dodat, že o problémech s vodou diskutujeme stále častěji.

1/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Téma: Mizející voda prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D. Ústav agrosystémů a bioklimatologie Mendelova univerzita v Brně

Satelitní snímek příhraničí Česká republika – Rakousko, dokumentující rozdílnost krajiny obou států. Velké plochy na našem území jsou už dnes ve stavu neudržitelnosti. Zdroj BOKU Wien

Krajina a povodeň Pro Českou republiku představují povodně největší přímé nebezpečí v oblasti přírodních katastrof. Události posledních dvou desetiletí tento fakt jenom potvrzují. Ať už hledáme příčiny, nebo řešení, naše úvahy se vždy vracejí ke krajině. A zvolna si uvědomujeme, že povodně jsou jen pomyslnou špičkou ledovce, jenž ve svých útrobách skrývá všechny ústrky, kterých jsme se na naší krajině dopustili.

NA OBSAH

a ­způsobuje povodně v níže položených oblastech. V posledních letech vlivem změny klimatu dochází k větší rozkolísanosti srážek i teplot, což přináší častější extrémy. Nejen množství srážek, ale i  charakter horninového podloží má rozhodující vliv na retenční schopnost krajiny (tzn. schopnost zadržet vodu). To je bohužel asi na 60  % našeho území pro zadržení vody nepříznivé. Rozhodujícím způsobem je ale retenční schopnost krajiny ovlivněna především naším nakládáním s ní. Voda a les Les původně tvořil přirozený půdní kryt na většině území naší republiky. V současnosti se rozkládá přibližně na třetině území. Průzkumy prokázaly mimořádnou schopnost lesa zadržovat srážkovou vodu, zvláště při malých povodích. Retenční schopnost lesa se ovšem různí v závislosti na druhovém a věkovém složení porostů, způsobu hospodaření a  vlastnostech půdy. Snížení schopnosti zadržet vodu může být zapříčiněno holosečným hospodařením, vznikem erozních rýh při těžbě, poškozováním drobných vodních toků nebo „jen“ nevhodným rozmístěním lesa v povodí, kdy jsou odlesněny vrcholky kopců či chybí rozptýlená zeleň v krajině. Tak například při vědeckém porovnávání bukového a smrkového porostu bylo zjištěno, že zatímco bukový porost bez problémů přijme srážky o intenzitě 100 mm/hod., smrkový porost, ve kterém je půda

Téma: Mizející voda

Budeme‑li sledovat historii povodní na území České republiky, zjistíme, že v době poledové se výrazné záplavy začaly objevovat až v  raném středověku, v  návaznosti na odlesnění zejména horských oblastí. V 11. a 12. století nastalo při kolonizaci pohraničí a horních toků masivní kácení lesů, neboť bylo třeba velkého množství dřeva a půdy pro zemědělství. Před tisíci lety bylo naše území z 90 % pokryto přirozenými lesy. Dnes lesy zaujímají zhruba 30 % území a jejich druhová skladba je značně pozměněna. Původní niva byla členitá a rozmanitá. Až zhruba od 12. století, v souvislosti s výše popsanými ději, začala být pravidelně zaplavována a  zanášena hlínou. Rychle tak vznikaly ploché údolní nivy, jak je známe dnes. Odtok vody z povodí se stával nepravidelným, závislým na dešťových srážkách. První problémy se záplavami vytlačily velká sídla dále od řek na vyvýšená místa. Lidé se však postupně naučili hospodařit a žít s řekou v úzkém sepětí. Znali ji důvěrně i s jejími rozmary, respektovali ji a chovali ji v úctě a vážnosti. Vztah člověka k řece a vodě se změnil hlavně ve 20. století. Lidé začali řeku přetvářet, zkracovat, prohlubovat její tok a upravovat její břehy, aby získali úrodná pole, zabránili záplavám a ochránili plodiny před zatopením. Voda ze srážek by se měla vsáknout tam, kam napršela. Je‑li schopnost půdy vsakovat vodu menší než intenzita srážek nebo je‑li vsakovací schopnost již zcela vyčerpaná, voda stéká po povrchu

5

Téma: Mizející voda kryta jehličím, za stejnou dobu přijme pouze 5 mm a dalších 95 mm volně povrchově odtéká. Bohužel z  hospodářských důvodů, jako je vysoká výtěžnost, relativně rychlý růst, kvalita dřeva a schopnost růstu v  monokulturách, byla většina lesních porostů u  nás přeměněna na smrkové monokultury. Ty v  současnosti tvoří více než polovinu z celkové plochy lesů. V přirozených podmínkách, tedy při respektování vegetačních stupňů, by to bylo jen 11 %. Naopak oproti dnešním 6 % by 40 % českých lesů bylo tvořeno porosty buku. Voda a zemědělská krajina Meliorace a racionalizace. Tyto dva pojmy zahrnují to nejvýznamnější, co se s  půdním fondem naší republiky odehrálo v  období po druhé světové válce. Zároveň v  sobě skrývají počátek současných problémů souvisejících s  erozí vodní i  větrnou, eutrofizací vod, nízkou retenční schopností krajiny a dalších. Jako meliorace bývá běžně označováno rozsáhlé systematické odvodnění, které mělo za úkol maximalizovat výměru orné půdy a zvýšit a stabilizovat produkci. V rámci melioračních opatření byla rozorána značná část nivních luk. Souběžně s melioracemi docházelo v procesu tzv. racionalizace k mohutnému spojování pozemků, rozorávání mezí a  drobných luk a  odstraňování rozptýlené zeleně. Důsledkem bylo zásadní zjednodušení krajinné mozaiky a úbytek prostoru pro zasakování srážkových vod i zachycování splavenin. To ale nejsou jediné faktory ovlivňující retenční schopnost zemědělských půd. Problémem je například i  pěstování širokořádkových plodin, kdy značná část půdního povrchu zůstává bez vegetačního pokryvu. Přidá‑li se k tomu nešťastně zvolené obdělávání po svahu, vznik soustředěného odtoku, při kterém se voda koncentruje v erozních rýhách, je potom otázkou okamžiku. Dochází k  rozsáhlé erozi, při níž jsou odplavovány nejúrodnější částečky půdy, což má za důsledek jak degradaci půd, tak i škody na níže položených územích (např. zanášení vodních nádrží apod.).

A výsledek? Zvýšila se výměra využitelných ploch a vyloučily se škody způsobované častými malými rozlivy. Vyloučení škod způsobených malými rozlivy tří- až pětileté vody znamenalo, že voda už nezaplavovala pastviny, lesy či pole v okolí toku. O to větší škody ovšem páchala velká voda, jež se objevovala s  nižší četností (například jednou za 20 až 30 let). Povodeň, která se vylila z opevněných břehů, už měla co ničit. Vznikaly škody nejen na samotných hrázích, ale i na stavbách a komunikacích, někdy i na životech. Škody o to větší, že se do zastavěných částí dostala skutečně všechna voda. Hráze nedovolily, aby se část z ní neškodně rozlila v lukách a mokřadech nad městem. Vybetonováním a narovnáním toků se také zvýšila její rychlost. A výsledek, jak ho vidíme dnes? Záplavová území na obrovských plochách, zastavěná a intenzivně využívaná. Záplavová území, která si dnes už „nemůžeme dovolit“ navrátit řece, i když si budeme sebejistější, že jí patří a že ponechat jí je od samého počátku by bylo významným dlouhodobým přínosem nejen ekologickým, ale i ekonomickým. Ing. Miroslava Floriánová krajinná inženýrka Nadace Partnerství

Téma: Mizející voda

Voda a vodní stavby Tak jak člověk upravoval k obrazu svému lesy, louky a pole, nevynechal samozřejmě ani řeku. Již od středověku probíhaly vodohospodářské zásahy především v  souvislosti s  budováním mlýnů, pil a  hamrů. Doba největších technických zásahů nastala od konce 19. století, hlavně ve spojitosti s rozvojem techniky. Jednalo se zpravidla o zahloubení toku (aby se zvětšila jeho kapacita), jeho napřímení

(a tím pádem zkrácení jeho délky a zvýšení podélného sklonu), rozšíření koryta a odstranění nerovností dna a břehů (zvýšení hladkosti). V takto upravených tocích ovšem proudí voda rychleji, a bylo proto třeba je uměle opevňovat. Negativ byla celá řada: vyšší odnos splavenin, zrychlení odtoku velkých vod, zhoršení podmínek pro samočištění vody, ztížení až znemožnění migrace vodních živočichů, zmenšení biodiverzity a  narušení krajinného rázu. Velmi vážným následkem se stalo všeobecné ochuzení malého vodního oběhu. To se projevuje větší rozkolísaností srážkových poměrů (zvýrazněním extrémů) a vysušováním klimatu. Základním omylem je myšlenka, že řeku lze zcela ovládnout a  ubránit se jejím rozmarům, především povodním. Nikoli tedy smíření s  jejich existencí a  „vyklizení prostoru“, který byl povodněmi ohrožován, tzv. záplavové území, ale naopak snaha proti nim aktivně zasahovat budováním protipovodňových opatření. Toky se přitom neupravovaly pouze ve městech a vesnicích (kde byly určité úpravy na místě), ale i nad obcemi a dál proti proudu. Zvýšené hráze nechránily jen stavby, ale i pole a pastviny.

Krajinná mozaika? Kde je jí konec… Erozně ohrožená půda v k. ú. Vojkovice. Foto autorka 6

I takto mohou vypadat kroky k nápravě: nově zbudovaný mokřad a vysázené stromy, taktéž v k. ú. Vojkovice. Foto autorka NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY 1/2016

Téma: Mizející voda Studánky v Jihomoravském kraji Počet více či méně upravených pramenů na území Jihomoravského kraje můžeme počítat ve stovkách. Některé jsou známy i více jak sto let, ale mnoho jich vzniklo i v poslední době.

Současnost Ve studánkové poradně Veronica se již delší dobu zabývám porovnáváním kvality vody různých studánek i dalších zdrojů podzemních vod. V dobře vybudovaných a zajištěných pramenech je kvalita vody celkem stabilní, ale přesto i zde dochází k menším změnám, které jsou způsobeny změnou klimatu (oteplováním) a  intenzivnějším průběhem srážek. U  mělkých pramenů je patrný rychlejší odtok, a voda má proto stále více charakter povrchové vody. Vody s delší akumulací a stabilnějším odtokem mají častěji vyšší zastoupení látek, které se do nich dostaly půdní erozí (např. sírany) na úkor obsahu hydrouhličitanů. Prameny v blízkosti komunikací zase mají vyšší obsah chloridů z důvodu zimní údržby silnic a studánky v bezprostřední blízkosti lidských sídel i dusičnanů a fosforečnanů z hnojiv a někdy i z průsaku narušené kanalizační sítě. Celkově se dá říci, že ačkoli známe i máme více studánek, kvalita jejich vody se často zhoršuje. V okolí Brna došlo v posledních letech k opravám některých studánek. Nové podchycení pramene se však již nepodařilo provést úplně dokonale a  přes esteticky zdařilé provedení vyústění pramene jeho část mnohdy odtéká bokem a vydatnost i kvalita vody v samotné studánce se pomalu zhoršuje (např. Pocta vodě u Ořešína). Na druhé straně jsou ještě studánky, které ztratily velkou část velmi kvalitní vody jen vinou nevhodného lidského zásahu a k jejich úpravě by stačilo pouze nové vyčištění jímky a  lepší zabezpečení. Není ale nikdo, kdo by se této poměrně malé investice s  velkým užitkem ujal (např. Brno‑Ivanovice). Dalším příkladem může být vznik celé řady nových studánek, například nad údolím Oslavy, které jsou jen menší úpravou pramenišť bez jakéhokoli zajištění, se stříškou nad otevřeným vývěrem a  s  nezbytným hrníčkem. Není potřeba připomínat, že napití z  takového zdroje se nemusí vždy obejít bez následků. Investice do této čistě estetické záležitosti by mohla být využita jinde s daleko větším efektem. Smutný je osud studánky Vrbovec v  Brně‑Bystrci, kam si desítky let lidé chodili pro výbornou kojeneckou vodu, ale snaha o  nadržování vody ucpáváním přítoku vedla nakonec k úplnému odklonění pramene a studánka je již deset let bez vody. Vzácné studánky V minulosti si lidé kvalitních zdrojů vody velmi vážili a neváhali jejich ochraně věnovat čas i prostředky. Věděli, že u běžné vesnické studny dochází k občasnému znečištění vody a je dobré mít pro tento případ náhradní zdroj. I v současnosti vidím v poradně zájem o zdroje kvalitní přírodní vody, která by se dala běžně používat. Problém NA OBSAH

je v tom, že v hospodářských lesích, jež jsou v dosahu větších lidských sídel nejběžnější, je možnost chránit tento zdroj vody nějakým ­ochranným pásmem velmi malá. Zbývají tedy prameny mimořádně hluboké (vrty) nebo studánky ve vrcholových partiích lesa, kde alespoň několik desítek let zatím neprobíhala intenzivnější těžba dřeva. Zde je ještě půda bohatá na organické látky a  díky malé erozi si zachovala velmi dobrou schopnost vodu filtrovat a  přiměřeně obohacovat. Přes všechna úskalí je v Jihomoravském kraji stále poměrně dost navštěvovaných studánek, které mají ještě kvalitní vodu. V okrese Hodonín je to vrt Kohútek a nedaleký pramen Ilčíčka. V okrese Vyškov například studánka Koretinka u Olšan a v současnosti nově upravené Tři studýnky u Vítovic. V Adamově je vyhledávaná studánka Ptačí svatyně, kde bývá díky adamovskému úřadu vyvěšen rozbor vody. Také u Lipůvky nedaleko hájovny najdeme výborný pramen Pod spálenou skálou a  u  hájovny nedaleko Hvozdce je podobný pramen, který je sledovaný i Českým hydrometeorologickým ústavem. V Kuřimi je nově upravena Janečkova studánka, která ale nemá kvalitní vodu celoročně. Studánky s dobrou vodou se nacházejí i v nejvýchodnějších částech kraje ve Filipovském údolí u Velké Javořiny a v Chřibech je to třeba pramen na Zavadilce. V Ždánickém lese patří k nejznámějším Zdravá voda u Žarošic. Horší je situace na západě kraje v okresech Břeclav a Znojmo, kde jsou studánky převážně jen s vodou užitkovou. Některé studánky je možné zařadit mezi vody skoro minerální, například pramen Svatá voda u Nové Vsi nedaleko Oslavan. Některé jsou jednoznačně minerální, třeba Heliga v Čejči nebo pramen Štengar v Šitbořicích. Ty jsou pro běžné pití nevhodné. Nedaleko Mohelna můžeme nalézt několik pramenů s vodou bohatou na hořčík, které mají současně i příhodnou mineralizaci. Budoucnost Ze zkušenosti mohu říci, že většina návštěvníků studánkové poradny doufá v zachování tohoto vzácného dědictví našich předků. Je v naší moci je pokud možno v co nejlepším stavu přenechat dalším generacím. Nemůžeme vědět, zda tyto zdroje vody, které jsou často lépe chráněny než vody povrchové, nebudou jednou potřeba k  překlenutí nečekaných situací v zásobování pitnou vodou. V posledních 26 letech u nás cena pitné vody jen rekordně narůstala, zatímco cena nezdravé, obarvené a přeslazené kyseliny fosforečné z druhé strany Atlantiku poklesla na méně jak polovinu. Rudolf Pecháček studánková poradna Ekologický institut Veronica www.veronica.cz, www.veronica.cz/ekomapa

Téma: Mizející voda

Úprava vývěru podzemní vody je často realizována Lesy ČR, Českým svazem ochránců přírody (ČSOP), různými mládežnickými organizacemi zaměřenými na ochranu přírody, ale občas iniciativa vzejde i z radnic některých měst. Dlouhodobou prací v propagaci, budování a ochraně studánek se v Jihomoravském kraji může pochlubit Školní lesní podnik Křtiny nebo ČSOP v Pozořicích. Do mapování studánek se podařilo v poslední době zapojit i veřejnost v internetovém projektu estudanky.eu na serveru mapy.cz. V brněnském Ekologickém institutu Veronica se zase snažíme v internetové Ekomapě uvádět u studánek i doplňující informace o kvalitě vody.

7

Téma: Mizející voda Ochrana vody se u nás zlepšila, stále jsou tu však velké rezervy a dluhy Ačkoli lze říci, že stav vody a vodních toků je dnes ve srovnání s minulými desetiletími výrazně lepší, nesmíme zapomenout, že ke skutečně bezproblémovému stavu máme ještě velmi daleko. V některých lokalitách stále nalezneme vodu v alarmujícím stavu – a na mnoha místech se pořád zhoršuje. Ať už jde o neblahé dědictví uplynulých desetiletí, nebo o zcela nové problémy a výzvy, zůstává ochrana vody prioritou, která si zaslouží naši pozornost. V jakém stavu tedy dnes vodstvo v České republice je? V Jihomoravském kraji je nejznečištěnějším tokem říčka Trkmanka. Podle Ministerstva životního prostředí dlouhodobě spadá do V. třídy znečištění, což je skutečně velmi vážný stav. Podobně je na tom například i úsek Lužnice pod soutokem s Nežárkou v Jihočeském kraji, kde je na vině kromě intenzivního zemědělství i komunální znečištění a také hojná rybářská činnost. Značné znečištění povrchových vod stále přetrvává v průmyslově orientovaných krajích, jako jsou Ústecký, Moravskoslezský a Středočeský. Situace ale není dobrá ani v  Jihočeském a  Jihomoravském kraji, kde se projevuje hlavně vliv plošného znečištění z intenzivního zemědělství. Dalším zdrojem kontaminace je důlní činnost, která v posledních letech zhoršila například stav dolního toku Vlkavy a horního toku Litavky ve Středočeském kraji. V  Ústeckém kraji je zase silně zatížen dolní tok Bystřice. Jedná se o levý přítok Bíliny, která je vysoce znečištěna komunálními a průmyslovými odpadními vodami. Naopak relativně nejčistší a nejméně závadnou vodu najdete na většině toků v Libereckém a Karlovarském kraji.

Téma: Mizející voda

Až dvacetinásobek nebezpečných látek v sedimentech Labe a Bíliny Odborníci na toxické látky z organizace Arnika při odběrech říčních sedimentů v srpnu 2015 v Labi, Bílině a Klíšském potoce zjistili, že množství měřených toxických látek zde dosáhlo alarmujícího dvacetinásobku hodnot průměrných v jiných českých řekách. Tato čísla se týkala polychlorovaných bifenylů (PCB), které byly naměřeny v Labi i na jeho soutoku s Bílinou. Ve vzorcích z Klíšského potoka byly zjištěny především vysoké hodnoty „superjedů“ známých pod názvem dioxiny. Jejich možným zdrojem je místní chemický podnik Spolchemie, který se nachází zhruba 200 metrů nad zaústěním potoka do Bíliny. Polychlorované bifenyly a dioxiny patří mezi tzv. perzistentní organické látky, jež mohou narušit hormonální činnost nebo způsobit vývojové vady, rakovinu a další vážné zdravotní problémy. Podle Modré zprávy 2015 Ministerstva zemědělství se ve vodě stále objevuje vysoký obsah těžkých kovů, arzenu, ale i starých zátěží pesticidů, většinou právě v oblastech s vysokou koncentrací průmyslu a dlouhodobou antropogenní zátěží. Normu v minulém roce překročily nejčastěji těžké kovy, olovo a rtuť.

8

Toxické látky z domácností Problematické jsou i některé látky vypouštěné domácnostmi bez ohledu na to, zda jsou domy připojeny na čistírnu odpadních vod (ČOV). V  současné době jsou specifickým problémem léky. Aktivní látky projdou tělem a dostávají se ve fekáliích a moči do splaškových vod. Některé z nich nedokážou odbourat ani čistírny. Protože se jedná o bioaktivní látky, jsou i v menších koncentracích schopny ovlivnit život v tocích. Způsobem, jak takové zatížení snížit, je užívat při méně závažných zdravotních problémech byliny. Z dalších potenciálně nebezpečných látek byla na většině tuzemských toků, a  to hlavně pod většími městy, zjištěna přítomnost

t­ riclosanu. Tato látka je velmi toxická pro vodní organismy a hromadí se v tělesném tuku. Důvod, proč se triclosan v řekách objevuje, je docela prostý. Přidává se totiž do běžného drogistického zboží, jako jsou mýdla, krémy, výrobky proti akné či čisticí prostředky, ale i do textilu. Nehoda často není náhoda Specifickým zdrojem znečištění jsou havárie. Ačkoli nejsou až tak podstatným faktorem, bylo jich v roce 2014 evidováno celkem 178 a 20 % z nich souviselo s únikem ropy. Za porušení právních předpisů uložila Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) v  roce 2014 celkem 533 pokut a celková částka činila 30,749 milionu Kč. Jednou z  nejznámějších chemických havárií za poslední desetiletí byl únik kyanidu z Draslovky Kolín. Tehdy uhynulo více než 10 tun ryb a bylo zamořeno asi 80 kilometrů Labe. Pokud mluvíme o  porušování zákona, křiklavým příkladem „ekologické kriminality“ byla kauza havarované skládky v  Pozďátkách nedaleko Jihlavy, kde nekontrolovaně unikala kyselina sírová, těžké kovy a další toxické látky. Tato kauza se táhla od roku 1994 a kampaň vedoucí k vyčištění lokality trvala bezmála deset let. Arnika tehdy pomohla místním lidem založit občanské sdružení, oslovit příslušné politiky, zajistit odbornou pomoc expertů a podílela se i na odběrech vzorků půdy a  odpadních vod. Součástí kampaně bylo i  soustavné informování veřejnosti. I  přesto však vlastník skládky usiloval o  její rozšíření. Po našich námitkách Ministerstvo životního prostředí v roce 2007 zakázalo skladování dalších odpadů a  začalo jednat o  sanaci skládky. Vyčistit skládku u Pozďátek se povedlo hlavně díky místním lidem, kteří dokázali společně a aktivně vystoupit proti velmi rizikovému záměru investora.

Odběry sedimentů v Ústí nad Labem v rámci projektu Voda živá (2015). Foto Jan Šamánek NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY

Na ochranu vody máme zákony Přijali jsme celou řadu zákonů, které mají čistotu vody chránit. Zákon o  integrované prevenci požaduje po firmách, aby používaly moderní, tzv. nejlepší dostupné technologie, a  zákon o  prevenci závažných havárií má zase za cíl omezit riziko plynoucí z  užívání vybraných chemických látek či přípravků. Zákon o  odpadech přijal přísnější pravidla pro nakládání s  odpady. Integrovaný registr znečišťování (www.irz.cz) veřejnosti zpřístupnil informace o  emisích z jednotlivých podniků a lidé mají možnost účastnit se povolovacích procesů pro nové provozy. V roce 2000 přijala Evropská unie tzv. Rámcovou směrnici o vodách, která je základem pro činnost Společenství v  oblasti vodní politiky. Cílem bylo mimo jiné zabránit dalšímu zhoršování vodních zdrojů a ochránit je. Existuje rovněž nařízení vlády č. 61/2003 Sb., které obsahuje kvalitativní cíle pro stav povrchových vod a  emisní standardy pro odpadní vody. Ke zlepšení čistoty vody ale nestačí jen přijmout zákony – také to něco stojí. Vysoké investice na modernizaci ČOV a výstavbu a rekonstrukci kanalizací se ovšem vracejí v  podobě zlepšení kvality vody. Mezi další významná opatření patří odstraňování starých ekologických zátěží. Jedná se o sanace míst, kde byla kontaminována půda, povrchové či podzemní vody ještě před privatizací, a sice kvůli nešetrným, ale v tehdejším období legálním postupům. Sanace byly hrazeny právě z části peněz získaných v privatizaci. Znečištění je třeba hlavně předcházet Někdy je nutné přistoupit i k zákazu použití některých látek. Příkladem takového opatření byl zákaz fosfátů v pracích prášcích nebo zákazy použití jistých pesticidů. Některé zákazy platí jen ve vybraných zemích, u některých látek se státy shodly na celosvětovém zákazu. Příkladem takové dohody je Stockholmská úmluva, která omezuje a za-

1/2016

Téma: Mizející voda Polychlorované bifenyly (PCB) jsou syntetické organické sloučeniny vyráběné a  masivně používané mezi 30. a 70. lety minulého století. Do prostředí se dostávaly během výroby a používání, dnes je rizikové především nevhodné zacházení s nebezpečným odpadem a staré ekologické zátěže. Pro člověka je nebezpečné jejich vdechnutí, pozření i kožní kontakt. Od roku 2013 jsou PCB považovány za lidské karcinogeny. Více na http://arnika.org/polychlorovane-bifenyly-pcb. Dioxiny zahrnují dvě skupiny látek (PCDD a  PCDF). Celkem jich je 210 a sleduje se 17 nejvíce nebezpečných. V životním prostředí se jejich hladiny měří v pikogramech (biliontiny gramu) a kvůli různé toxicitě jednotlivých dioxinů se zjištěné hodnoty přepočítávají na toxický ekvivalent (TEQ). Stejně jako PCB reguluje i dioxiny ­Stockholmská úmluva, jejímž signatářem je i Česká republika. Více na http://arnika.org/dioxiny-pcdd-pcdf. kazuje použití tzv. perzistentních organických látek, jako jsou dioxiny, polychlorované bifenyly, DDT a další. Jak jsou tyto látky nebezpečné, lze dokumentovat právě na DDT. Přestože bylo jeho použití ukončeno už v sedmdesátých letech minulého století, stále ještě se občas objevuje ve vodě i v potravinách. Kamil Repeš vedoucí projektu Voda živá a dlouholetý spolupracovník programu Toxické látky a odpady Arnika, www.arnika.org

Poklad končící v záchodě Nádherný vzhled naší jedinečné modrobílé planety je dán právě a jen přítomností vody. To ona je dárkyní života na Zemi. Je obsažena ve všem živém a my, lidé, jsme na ní závislí, ať chceme, či nechceme. Zdravá a čistá voda však začíná být stále vzácnější.

NA OBSAH

činností, při nichž můžeme pitnou vodu nahradit vodou užitkovou, což názorně zobrazuje uvedená tabulka na následující straně. Šedá, bílá a černá voda Přeměna odpadní neboli šedé vody na vodu dále využitelnou pro praní, splachování záchodů, zalévání a úklid, nám může přinést užitek ekologický i  ekonomický. Jako šedou vodu označujeme komunální vodu bez fekálií a  moče  – například z  van, sprch, umyvadel a  výlevek. Nejméně znečištěnou vodou v domácnosti bývá zpravidla voda ze sprch a umyvadel. Voda z kuchyní je většinou zatížená vyšším obsahem tuků, saponátů a zbytků jídel, a proto je k recyklaci vhodnější voda z koupelen. Jestliže se rozhodneme ji využívat, pak se jistě také začneme zamýšlet nad tím, jaké úklidové, prací a  mycí prostředky budeme používat. Pokud si nevystačíme s octem, sodou a mýdlem, můžeme ve specializovaných prodejnách vybírat z mnoha výrobků šetrných k životnímu prostředí. A nabízí se další sympatické řešení  – čištění šedé vody za pomoci rostlin v kořenových čističkách. Jejich specifické fyzikální, ­chemické a  biologické procesy nám pomohou vodu vyčistit natolik, že bude vhodná například na zalévání nebo jako zdroj (spolu

Téma: Mizející voda

Každý desátý obyvatel naší planety nemá přístup k  nezávadné vodě a 3 miliony lidí ročně umírají na choroby způsobené kontaminovanou vodou a špatnou hygienou, přičemž 90 % z nich jsou děti do věku pěti let. Podle odhadu Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) klesly zásoby vody v Evropě o třetinu, v Asii o tři čtvrtiny a v Africe o dvě třetiny. Zmíněnou problematikou se zabývají vlády států ohrožených nedostatkem vody i světové organizace zajišťující mezinárodní spolupráci. Valným shromážděním OSN byl v roce 1993 vyhlášen Světový den vody, kterým se stal 22. březen. Také Česká republika patří mezi země s  relativním dostatkem vody. Jejím problémem však je skutečnost, že všechny významnější toky odvádějí vodu do sousedních států. Proto je ČR zcela závislá na atmosférických srážkách. Řada současných výzkumů přitom dokazuje, že vody bude ubývat i ve střední Evropě a že již v roce 2050 budeme pociťovat její výrazný nedostatek. Je proto nezbytné se na tuto skutečnost připravit, postupně měnit své zvyklosti a zabývat se technologiemi, které by kvalitní pitnou vodu dokázaly ušetřit. Statistiky říkají, že se současná průměrná spotřeba vody jednoho českého obyvatele pohybuje v rozmezí 90 – 120 l/den, přičemž na vlastní pití spotřebuje maximálně 3 l. Existuje však řada

9

Téma: Mizející voda s  dešťovou vodou) pro jezírko, které zahradu zkrášlí a  obohatí život v ní. Úspory spojené s recyklací vody zaujaly také velké provozy. Do testovacího projektu se zapojil i čtyřhvězdičkový hotel (s 90 lůžky a stovkou míst v restauraci), který si nechal instalovat zařízení na úpravu šedé vody. Výsledkem byla hygienicky nezávadná užitková voda s kvalitou blízkou pitné vodě, označená jako bílá voda. Uplatnila se při splachování toalet, zalévání i praní. Hotel ušetřil 33 % pitné vody. Vynechat nemůžeme ani pojem černá voda. Jedná se o odpadní vodu ze záchodů, která v případě splachovacích toalet odtéká do městské kanalizace. Její využití by bylo spojeno se značnými hygienickými riziky. Jestliže si však do domácnosti či na chatu pořídíte separační nebo kompostovací záchod, můžete s jeho obsahem počítat jako s potenciálním hnojivem. Navíc spotřeba vody ke splachování, ať už pitné, nebo šedé, klesne velmi výrazně. Místo obvyklých 3 – 11 litrů na jedno spláchnutí vám totiž postačí 0 – 0,2 l. Tu a tam se už objevují osvícení majitelé rodinných domů, kteří si zřizují nádrže na dešťovou vodu. Samostatnými rozvody ji pak přivádějí k nádržkám splachovacích toalet a k pračkám. Téměř jsme totiž zapomněli na to, že naše prababičky v měkké dešťové vodě s oblibou právaly, protože v ní špína pouštěla nejlépe. Dvojí rozvody vody (pitné a užitkové) v rodinném domě představují samozřejmě vyšší investiční náklady, ale v průběhu provozu domu se jistě vrátí díky výrazným úsporám pitné vody. Novinky z EU Že je problematika úspory pitné vody opravdu závažná, dokazuje i přístup Evropské unie. Brusel se zabývá plánem regulace velikosti splachovacích nádržek WC. Evropská komise vychází ze studie z roku

Činnosti využívající pitnou vodu Činnosti, u kterých lze využí(50 %) vat užitkovou vodu (50 %) OSOBNÍ HYGIENA (koupání)

32 % ÚKLID

4%

DROBNÁ HYGIENA (mytí rukou)

8 % ZALÉVÁNÍ ZAHRADY

4%

VAŘENÍ A PITÍ

2 % PRANÍ PRÁDLA

12 %

UMÝVÁNÍ NÁDOBÍ

8 % WC

30 %

Tabulka zobrazuje přibližnou denní spotřebu pitné vody v domácnosti (100 %) a její procentuální podíl při jednotlivých činnostech. Při pití, vaření, umývání nádobí a osobní hygieně si pitnou vodu samozřejmě neodepřeme, ale při úklidu, zalévání zahrady, praní či splachování WC můžeme používat vodu dešťovou nebo tzv. šedou. Tím by se ušetřilo až 50 % pitné vody. Zdroj: www.tzb-info.cz 2009, dle které našimi záchody „proteče“ zhruba čtvrtina celé vodní spotřeby domácnosti. Je proto připravován nový standard, který upraví množství vody ve splachovacích nádržích na záchodech a pisoárech. Oproti současným 6 – 11 litrům, kterými splachuje většina českých záchodů, by to znamenalo omezení o necelou polovinu. Návrh EU bude mít formu doporučení, nikoli povinné normy, a vychází ze závěru výzkumu, jak ušetřit na kontinentu pitnou vodu. Pokud by 1/5 prodejců WC nádržek získala pro svoje kolektory „ekolabel“, tj. nádržky by byly na 3,5 až maximálně 5 litrů vody, ušetřilo by se ve spotřebě pitné vody až 2500 litrů na každý evropský záchod ročně. Každý pisoár řídící se tímto doporučením by pak ušetřil okolo 210  ­litrů vody za jeden rok.

Téma: Mizející voda

Praktická řešení na Lipce – Rozmarýnku Při rekonstrukci jednoho z odloučených pracovišť brněnské Lipky jsme přijali za své výše uvedené skutečnosti a v nové budově jsme realizovali následující úsporný vodní systém (viz také obrázek). Odpadní šedá voda ze všech umyvadel v  budově je svedena do biofiltru (A) ve sklepě, kde se čistí. Vyčištěná voda se uchovává v akumulační nádrži (B) a čerpá se zpět na splachování záchodů. Do této nádrže ústí také přívod z venkovní podzemní ná­drže na dešťovou vodu (C), která je umístěna v za­hradě těsně před budovou. Dešťová voda bude do akumulační nádrže přečerpávána pouze při nedo­statku šedé vody (při velké spotřebě na splacho­vání). Systém umožňuje také automatické splachování záchodů pitnou vodou (D) v případě nedostatku šedé i dešťové vody. Pokud naopak přitéká hodně šedé vody, odvádí se její přebytek do zahradní koře­nové čistírny (E). Černá voda ze záchodů (F) odtéká přímo do kanalizace. Dešťová voda ze střech je sváděna do zahradního jezírka (G) nebo do podzemní nádrže před budo­vou (C). Do jezírka směřuje voda ze západní plochy střechy Rozmarýnku a ze střechy přístřešku, který lemuje budovu v délce od schodů do kotelny až po sklad. Voda z ostatních částí střechy stéká do pod­zemní nádrže.

Systém recyklace vody na Rozmarínku. Kresba Jana Zbirovská 10

Možnosti nahrazení pitné vody v domácnosti vodou užitkovou

Ing. Dana Kellnerová Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace; pracoviště Rozmarýnek NA OBSAH

O péči věnované vodě v krajině a o protierozní ochraně půdy se starostkou Ratíškovic Annou Hubáčkovou

1/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Téma: Mizející voda Mnohé z nás už řadu let trápí pohled na lány, které tak snadno podléhají vodní i větrné erozi. S těmito jevy souvisí neustálé ubývání úrodnosti půdy. Mnohde dosud přežívají socialistické způsoby velkoplošného obhospodařování pozemků ve snaze vymačkat z nich úrodu takřka za každou cenu, bez ohledu na ničivé důsledky pro stav půdy a na snižování schopnosti krajiny zadržovat vodu. Řada jihomoravských obcí hodlá tento neutěšený stav změnit a mnohé se už děje, například v Ratíškovicích. Starostku obce Ing. Bc. Annu Hubáčkovou jsme požádali o podrobnější informace.

I kolem vaší obce jsou k vidění obrovské lány bez liniové zeleně nebo polních cest. Chybí v nich útočiště pro drobné živočichy, remízky nebo třeba tůňky pro obojživelníky. A když zaprší, nejcennější část ornice se zřejmě spláchne kamsi dolů. Jaké řešení máte připravené pro tyto pozemky? Podle zmiňované studie je zde nezbytná změna způsobu obhospodařování, to znamená vyloučit plodiny s  nízkou protierozní účinností, například kukuřici a řepku. Toto jsme projednali se zemědělským podnikem, který na nejproblémovějších lokalitách upravil osevní postup, už na podzim zasel ozimou pšenici a orná půda bude mít na jaře dostatečný vegetační pokryv – to je nejjednodušší opatření. Na takovýchto lánech je navrženo také zatravnění dráhy soustředěného odtoku, kde se pomocí zatravněného pásu voda odvede do připravovaného poldru a už nedojde ke splachu ornice do naší kanalizace a následně k jejímu ucpání, jak se stalo v posledních třech letech při opakovaných přívalových deštích. V drahách soustředěného odtoku je totiž eroze největší a zmiňovaným zatravňováním zamezíme nevyčíslitelným ztrátám ornice. V současné době ve spolupráci se správcem toku provádíme čištění potoka a následně provedeme i vyčištění takřka úplně ucpané dešťové kanalizace. Z vašich záměrů mimo jiné plyne, že chcete vodu z přívalových dešťů usměrnit, zpomalit a odvést a současně co nejvíce vody v krajině uchovat co nejdelší dobu. Není to vlastně protimluv? Naopak! Jedná se o dva typy opatření, která musí být ve vzájemném souladu. I malý poldr dokáže zadržet vodu z přívalového deště NA OBSAH

a zabránit jejímu rozlití do lokalit, kde by škodila. Poldr je vlastně prostor s hrázkou, ve kterém dojde k zachycení vody při přívalovém dešti. Tuto vodu řízeně vypustíme po povodni, nebo dokonce ještě později tak, aby neškodila. Poldr také zadrží případné splachy půd, které můžeme následně využít, například pro obohacování kompostů. Po opadnutí povodňové vlny poldr dál slouží jako trvalý travní porost, případně jako – v naší krajině velmi vítaný – mokřad. Poldr umisťujeme zhruba tam, kde v  minulosti býval rybník. Věříme v  moudrost našich předků a jsme přesvědčeni, že se tímto opatřením zlepší také tzv. malý koloběh vody v krajině. Tedy že voda odpařená díky vodní hladině i okolní zeleni se do zdejší krajiny z velké části vrátí v podobě srážek vertikálních, ale zejména horizontálních. Těšíme se, že se díky obnovenému rybníku také mnohonásobně zvýší biodiverzita, tedy že přibude druhů rostlin a živočichů, podobně jako se nám to podařilo při nedávné obnově rybníčku Hliníček, kde jsme vybudovali i  malý ostrůvek – zcela nový biotop. Když jste se zmínila o kompostech, povězte prosím, jak kompostování řešíte a co všechno děláte pro obohacování půd o organickou složku. Kompostování rostlinných zbytků, odřezků, listí, štěpkovaných větví z prořezávek a podobně se nám velmi osvědčilo. Máme vybudovanou kompostárnu, loni jsme ji rozšiřovali, nyní zavádíme sběr bioodpadu z domácností a o náš kompost je mezi zahrádkáři, vinaři a malozemědělci velký zájem. Dokonce takový, že se ho nedostává. Kompostem se přihnojují pole, vyváží se i do vinic a do zahrad, jeho zaoráváním se zvyšuje kvalita půdy, její úživnost, ale také odolnost proti větrné i vodní erozi.

Téma: Mizející voda

Paní starostko, z čeho vycházejí vámi iniciované razantnější změny v nakládání s půdou a v péči o vodu v krajině kolem Ratíškovic? Základem našeho rozhodování se stala odborná studie erozních a odtokových poměrů, kterou jsme představili zastupitelům, členům komisí a výborů a také zemědělsky hospodařícím společnostem v našem katastru. Jejím výstupem je i soubor konkrétních návrhů technických i organizačních opatření v katastru naší obce včetně doporučených změn v obhospodařování jednotlivých pozemků. Chtěli bychom všechny navrhované změny promítnout do komplexních pozemkových úprav, ale zatím nemáme dostatečný počet potřebných souhlasů majitelů pozemků, a tak postupujeme podle dosavadních možností finančních a legislativních. Prostě se snažíme řešit vše, co je za současné situace možné a na co nám stačí síly. Raději vám však přiblížím prováděné úpravy na konkrétních příkladech. Jedním z nich může být třeba budování průlehů, tj. mělkých travnatých příkopů v  mírném sklonu podél vrstevnic. Do nich se vsakuje protékající dešťová voda, popřípadě jimi pozvolna protéká do míst, kde neuškodí. Opatření to nejsou drahá a fungují výborně.

Historická fotografie třešňovo‑jabloňové aleje, kterou se Ratíškovičtí rozhodli obnovit. Foto archiv Ratíškovice 11

Téma: Mizející voda Na řadě míst v republice se můžeme radovat z obnovy stromořadí kolem silnic a alejí u polních cest. Jak to s nimi vypadá u vás? Jsme si dobře vědomi, že k opatřením v boji se suchem a erozemi patří návrat zeleně do krajiny, zejména výsadba stromů a keřů na všechna vhodná místa. Nedávno jsme obnovili jabloňovou alej, která byla dosázena po pečlivém prostudování historických fotografií. Máme v  ní pět druhů krajových odrůd jabloní, jako Průsvitné letní nebo Bohemia. Alej však není úplná, poněvadž se nám zatím nepodařilo dohodnout se se všemi vlastníky půdy. Ale nevzdáváme se a snad brzy stromořadí doplníme. Kromě toho jsme zcela obnovili zeleň podél hlavní komunikace a také zde jsme hojně využili ovocné stromy, většinou hrušně. A co mě moc těší, i byliny, například levanduli. Z takových výsadeb se nepochybně musí radovat i místní včelaři… Těm jsme vyšli vstříc ještě šířeji, vysadili jsme tzv. medonosnou alej – máme v ní lípy, duby, javory a také medonosné keře, jako dřín obecný, ptačí zob, hloh, trnku a další. Výsadbu jsme však provedli dál od zástavby, ve volné krajině, aby občané neměli připomínky k množství pylu, zejména kvůli dětským alergiím. Ve vinorodém kraji je potřeba pamatovat na protierozní ochranu i na vinicích vzhledem ke 

svažitosti mnohých z nich. Jaká z vašich opatření byste doporučila? Vinohrad nebo i sad může být ochranným prvkem v krajině, pokud je vysazen po vrstevnicích a správně ošetřován. Je důležité zatravňovat meziřadí vhodnou travní směskou. Někteří vinaři na to přišli sami, některé jsme přesvědčili. Osvěta i mezi vinaři je důležitá, hodláme v ní pokračovat a už můžeme i prezentovat zkušenosti těch našich, kteří říkají, že pro naše vinohrady se jeví jako vhodnější zatravňovat každý druhý řádek, ne celý vinohrad. Máme tedy ještě o čem diskutovat. A jak se na vámi prosazovaná a prováděná opatření dívají starostové okolních obcí? Zmiňovaná studie erozních a odtokových poměrů byla zpracována v  rámci mikroregionu Hodonínsko a  je všem zájemcům k  dispozici. Mohu potvrdit i zájem starostů o sdílení zkušeností, například při jednáních ke strategiím rozvoje do roku 2023. Je dobré, že se mnohé vaše postupy stávají vhodnou inspirací pro řadu dalších jihomoravských obcí. Ať se vám, paní starostko, vaše dílo daří i nadále! Pro Jihomoravské ekolisty připravil Ing. Aleš Máchal Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace

Filmové zamyšlení o mizející vodě: dokument Cestou suchých potoků1 Horké léto 2015 ukázalo i posledním pochybovačům, že se klima opravdu mění a že kromě povodní si budeme muset zvykat i na sucho. Na jižní Moravě už ho pociťujeme dlouho, a proto jsme právě zde natočili dokument ukazující různé tváře tohoto fenoménu.

Téma: Mizející voda

Na rozdíl od povodňového přívalu, který brzy odezní, přichází sucho plíživě a zpočátku bez povšimnutí. Po čase si však uvědomíme, jak hodně voda chybí, což nás nutí zamýšlet se nad příčinami problému. Zimy jsou krátké a s minimem sněhu, jaro přichází náhle a svými teplotami se začíná podobat létu. Vody v potocích se brzy nedostává a letní dlouhotrvající horka pak už jen dokonají dílo, kdy rostoucí výpar vytáhne z koryt poslední zbytky vody. Informace a obrázky z našich vysychajících potoků najdete na stránkách projektu BIOSUCHO (www.sucho.eu).

Koryto potoka Járkovec u Strážnice, který protéká rezervací Čertoryje v Bílých Karpatech, zůstává v létě suché i několik měsíců. Foto autor 12

Pokusili jsme se v krátkém dokumentu zamyslet nad tím, co znamená vysychání našich toků pro organismy, které v nich dosud žily. Příběh začíná na jaře, kdy je vody dostatek a pod hladinou kypí život pestrostí svých forem. S klesající hladinou se však tenčí zásoby kyslíku, ubývá prostoru i potravy a pro většinu organismů začíná boj o holé přežití. Sledujeme příběhy vodního hmyzu, jako jsou jepice, chrostíci či střechatky. Pokud nevyletí z vody včas jako dospělci schopní založit nové generace, zkoušejí přečkat tohle kritické období pomocí různých chytrých strategií. Tento boj má i své poražené, jimiž jsou třeba vodní korýšci blešivci, vzácní raci, škeble nebo pulci žab, hynoucí po tisících na dně vysychajících tůní. Situaci jim neulehčuje ani člověk, který vypouštěním odpadů do řek způsobuje právě v době sucha nedostatek kyslíku, takže se vodní organismy dusí. Klíč k řešení sucha leží hlouběji, v samotném stavu naší krajiny. Hospodaříme s  ní, aniž bychom bránili dvěma největším extrémům spojeným se změnou klimatu: suchu a povodním. Film proto ukazuje, jak napravovat regulované toky pomocí revitalizací, zachycovat vodu ve městech, zpomalovat její odtok nebo se lépe starat o ornou půdu. RNDr. Petr Pařil, Ph.D. Ústav botaniky a zoologie Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity Film Cestou suchých potoků (režie Ivan Stříteský) je možné objednat na adrese [email protected], a to buď ke stažení, nebo na DVD. NA OBSAH

Téma vody? V hravých a naučných publikacích i pomůckách z Rezekvítku

1/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Okénko pro školy Pokud se se svými žáky budete chtít věnovat vodě, Rezekvítek vám nabídne spoustu publikací a pomůcek. Jejich kompletní nabídku najdete na www.rezekvitek.cz v našem E-obchůdku. Zde je malá ochutnávka. Krabice plná vody je sada originálních výukových pomůcek zaměřených na život ve vodě. Každá aktivita je obsažena v pěti vyhotoveních pro práci ve skupinách. Zpracovává témata koloběh vody, potravní řetězce a další. Součástí každého tématu je i metodika a doplňující informace pro učitele. Krabici je možné koupit nebo jen zapůjčit. Praktické leporelo Klíč k určování vodních bezobratlých se stalo nepostradatelným pomocníkem nejednoho výzkumníka při jeho bádání. Obsahuje obrázky mnoha druhů bezobratlých živočichů, jejich stadií a  rovněž informace spjaté s  ekologií. Další publikace  – Klíč k určování obojživelníků a plazů je zase jednoduchý kapesní klíč pro území ČR. Názornost podporují výstižné obrázky a podrobné popisy určovacích znaků. Karty vodních organismů o velikosti A4, na kterých jsou jednotlivé rostliny a živočichové představeni barevnou fotografií a textem, jsou pomůckou především pro děti předškolního věku (doporučujeme pro výuku v MŠ i v domácím prostředí). Součástí sady jsou kopírovací vzory s černobílými ilustracemi a metodika s řadou zajímavých námětů, jak tyto karty použít. Pracovní sešit se spoustou hádanek, her, omalovánek, vystřihovánek a informací je Vodní čarování 1. Některé aktivity jsou zpracovány formou kopírovatelných pracovních listů. Sborník námětů je určen pro ekologickou výchovu ve školách i pro mimoškolní výchovu. Vodní čarování – speciál je pak pracovní sešit, který rozšiřuje nabídku témat předešlé publikace. Obsahuje hádanky, hry, omalovánky a informace. Materiál je určen k rozdeji pouze učitelům ZŠ.

Vyvinuli jsme i výukový software pro interaktivní tabuli – Říční ekosystém. Na DVD je komplexním způsobem zpracována tematika říčního ekosystému v  podmínkách naší republiky. Výstižné obrázky, fotografie, animace i texty zasvětí žáky do biologie a ekologie vodních toků od pramenu až k ústí. Nabyté znalosti si žáci ověřují prostřednictvím her a hříček. Materiál rozdáváme pouze učitelům ZŠ. Zora Rýparová Tvůrčí centrum Rezekvítku [email protected], 543 216 483

Nakoukněte i dovnitř… Foto archiv Rezekvítek, z. s.

Hraj si a dívej se, tvoř a zkoumej Ediční centrum Lipky připravilo ve spolupráci se střediskem ekologické výchovy Chaloupky knížku plnou drobných nápadů na objevování přírody pro děti od tří do osmi let. Použít ji mohou učitelé v mateřských školách nebo na prvním stupni základních škol a hodí se výborně i pro rodiče. Knížka je rozčleněna do čtyř oddílů podle ročních období. A  co stránka, to kapitola věnovaná jednomu konkrétnímu tématu. Celkem knížka obsahuje padesát témat. Ke každému z nich tu najdete náměty na pozorování, pokusy, tvoření a  hry. Můžete se jím zabývat den nebo i týden – pozorovat, ohmatávat, očichávat, hrát si, zkoumat, dělat pokusy, výtvarně s ním pracovat, získávat o něm vědomosti. Na jaře takto můžete zažít několik dnů s pupeny, s deštěm či mláďaty, v létě se ponoříte do slámy nebo sena, přičichnete k bylinkám a prozkoumáte život pavouků, na podzim se obeznámíte s kompostem, s mraky nebo bramborami a v zimě zase porozumíte stopám zvířat, ledu a jinovatce nebo si prohlédnete ptáky na krmítku. Všechny aktivity jsou velmi praktické, neobsahují žádné pohádky ani tajemství. Jednoduše vycházejí vstříc dětské zvídavosti, která dychtí poznat svět a přijít na kloub tomu, jak věci fungují. NA OBSAH

Každá kapitola začíná několika řádky „pozorování“, které nás dospělé upozorňuje na to, kolika způsoby můžeme s  dětmi přírodu pozorovat, jak ji popisovat, čeho si všímat. U  každého tématu je navíc pro dospělé tahák, který napovídá odpovědi na všetečné dětské otázky. Snad každý z nás dospělých zažil pernou chvíli, kdy na otázku dítěte – proč a jak – jen těžko hledal odpověď. Na konci každé kapitoly, za nadpisem „poznatek“, se dozvíme něco zajímavého, třeba jaký je rozdíl mezi senem a slámou, jak se rozmnožují houby, jak vzniká krupobití nebo proč vlastně někteří ptáci odlétají na jih. Přejeme vám všem, kdo budete knížku používat, abyste díky ní a díky dětským očím a otázkám objevili i pro sebe další kousky přírody a její krásy. Koupit si ji můžete na kterémkoli pracovišti Lipky nebo v internetovém obchodě na www.lipka.cz/e-shop.

Okénko pro školy

Rok v přírodě s mrňaty je knížka pro všechny učitele a rodiče nejmenších dětí. Přináší dospělým jednoduché náměty, jak nasytit velikou dětskou touhu po objevování světa – od jara až do zimy. Autoři Marie Rajnošková a Martin Kříž jsou pedagogové s dlouholetou praxí a zařadili do knížky nápady sice jednoduché, ale ještě „neobehrané“.

Lenka Kopáčová redaktorka Edičního centra Lipky 13

Okénko pro školy Jezírko nesedí jen za pecí Jezírko je jedním z pracovišť Lipky – školského zařízení pro environmentální vzdělávání a ani po 12 letech činnosti jsme v něm nepřestali pracovat na zkvalitnění našeho zázemí a rozšíření nabídky vzdělávacích programů. Díky zapojení do projektu podpořeného grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska jsme mohli přistavět další učebnu a tvoříme nové výukové programy. Nová učebna rozšířila ubytovací část určenou pro pobytové výukové programy. Máme v ní zajímavý výukový prvek – zděnou pec se sporákem, na které si žáci zkoušejí vařit a péct, jako to dělávaly naše babičky. Pec je zároveň ekologicky šetrným způsobem vytápění místnosti. Učebna samozřejmě splňuje i požadavky moderní doby – pro výuku lze využít zabudovaný dataprojektor a promítací plátno. Součástí přístavby je také prostorná šatna. V rámci projektu jsme vytvořili tři nové výukové programy. Nyní probíhá jejich pilotní fáze a časem se stanou součástí stálé nabídky Jezírka. Dva programy jsou pobytové. První z nich se jmenuje Zakletý les a je určen žákům 1. a 2. třídy ZŠ. Děti v něm formou pohádkového příběhu, her i vlastního zkoumání objevují zákonitosti přírody a vracejí do vysušeného lesa vodu. Čeká je výlet spojený s dorozumíváním se se zvířaty, zkoumání drobných živočichů v lesní hrabance, tvořivé a pohybové aktivity a pečení chlebánků v peci. Druhý program je určen pro 4. až 6. ročníky ZŠ. Nese název Tajemství staré hájenky a je vhodný pro zimní období. Programem provádí hajný, se kterým mohou děti objevovat různá tajemství lesa. Během programu si vyzkoušejí, co obnáší život lesníka na samotě v hájence. Vyřežou si dřevěnou lžíci, připraví si dřevo na otop a v peci si upečou slané a sladké koláče. Nainstalují také fotopast, pomocí které budou sledovat život v lese.

Třetí výukový program Po stopách šelmy je jednodenní a jeho cílovou skupinou jsou 3. až 5. ročníky ZŠ. Žáci a žákyně se v něm seznámí s našimi velkými i malými šelmami, s jejich životem, radostmi i starostmi. Ing. Petr Laštůvka projektový manažer Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace; pracoviště Jezírko

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Supported by grant from Iceland, Liechtenstein and Norway.

Chytré telefony a regionální výuka

Okénko pro školy

Pryč je doba, kdy mobilní telefon znamenal jen to, že jsme telefonicky k zastižení kdykoli a kdekoli. Mobilní telefon přestal být jen na telefonování v momentě, kdy se na trh dostaly tzv. smartphony neboli chytré telefony. Díky aplikacím a nástrojům jsou z nich multifunkční zařízení, která nám zprostředkovávají přístup k informacím a kontakt s téměř celým světem.

14

Právě aplikace v chytrých telefonech se dají výborně využít i ve výuce. Chytré telefony nedisponují jen množstvím her, ale umožňují učiteli využít řadu nástrojů pro výuku (konkrétně viz níže). A  protože žáci s  mobilními telefony umějí a  chtějí pracovat i  v  době vyučování, nabízí se otázka, zda jim k  tomu neposkytnout vhodný prostor a nerozvíjet u nich smysluplné dovednosti při využívání jejich ­telefonů. V rámci výukového programu Reportéři v Kamence se na pracovišti Lipky Kamenná snažíme o maximální využití chytrých telefonů pro poznání a  prozkoumání blízkého okolí. Program nabízí učiteli metodiku, jak lze netradičně pojmout regionální výuku a využít při ní moderní technologie, které děti baví a zajímají. V rolích reportérů se žáci vydávají prozkoumat neznámé prostředí a  jejich průvodci jsou právě chytré telefony a GPS přístroje. Prostřednictvím QR kódů žáci zjišťují skryté informace o místě, které navštívili, dozvídají se o  jeho historii, zvycích obyvatel nebo zajímavých domech. Chytré telefony využívají právě k přečtení těchto informací a také k pořizování fotografií, kterými doplňují svoji reportáž. Ta je hlavním výstupem výukového programu. A jak žáci sami program hodnotí a co se o  místě dozvěděli, si můžete přečíst v  nejlepší žákovské reportáži za rok 2015.

Dobrodružství v Kamence Myslím, že většina z nás nevěděla, že Kamenná kolonie neboli Kamenka bývala dříve dělnickou kolonií. My jsme jí procházeli, avšak ne tak, jak si všichni představovali. Vyrážíme do mírného kopce, nad hlavami nám krouží vrtulník. Myslím, že jsme měli jít směrem, kterým letěl on. Netuším, zda jdeme správně, a zjišťuji, že ne. Lezeme po strmém kopci, pak zase dolů po kluzkých listech. Náš geograf nás vede lesem a ocitáme se na neznámé silnici. V dálce naštěstí vidíme zbytek naší třídy. Jdeme po cestě a  postupně procházíme mezi domy, bloudíme uličkami, dvorky nebo v  zahrádkách. Nebo jsme byli pořád na veřejném místě? Někteří obyvatelé tu žijí už více než 70 let. Převážně jsou to umělci, malíři, architekti. Přemýšlím, kdy tu budou mít Štefanské hody, které zde byly obnoveny v roce 2009. Jsou věnovány obyvateli Kamenné kolonie, Štefanovi, který zbytečně a tragicky zahynul. Ale abychom neskončili tak špatně, tak se nám tu moc líbilo a celý den jsme si fajnově užili. (Autory reportáže jsou žáci ZŠ Pohořelice.) Mgr. Kateřina Gorčíková, Ph.D. Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace; pracoviště Kamenná NA OBSAH

Základní škola Heuréka – škola pro radost z objevování

1/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Představuje se škola V poslední době se v Brně objevují soukromé školy, které nabízejí rodičům alternativu ke školám státním. Jednou z nich je i škola Heuréka.

Myšlení, které je vidět Rádi bychom, aby začátek dne v Heuréce byl pozvolný, bez zbytečného stresu. Děti si po přivítání nejdříve samy vyberou z několika center aktivit, kde pro ně budou připraveny inspirující úkoly, různorodé pomůcky, hry, knížky či materiály k prozkoumání. Následovat bude komunitní kruh. Většina času pak bude věnována badatelské výuce. Právě zde nastává důležitý okamžik, kdy dítě odhalí něco nového. Děti mají přirozenou touhu věcem porozumět, odhalit vnitřní souvislost tak, aby jim do sebe vše zapadlo a dávalo smysl. Chceme, aby se děti v Heuréce učily proto, že to ony samy chtějí. Ne proto, aby dostaly jedničku či pochvalu od učitele. „Tematická vyváženost bude zajištěna díky ‚specialitám dne‘, při nichž se hlouběji zaměříme na oblasti, které považujeme za důležité. V průběhu týdne se tak den po dni budou střídat dílna matematiky, dílna čtení a psaní a další,“ upřesňuje metodička školy Laďka Whitecroft. Po dni plném zážitků se děti společně sejdou v kruhu k závěrečné reflexi. Vzdělávání bude probíhat s  uplatněním různých aktivizačních forem výuky. Jednou z nich je i koncept viditelného myšlení (visible thinking). Když harvardský profesor Erik Mazur při svém výzkumu měřil mozkovou aktivitu studentů během dne, zjistil, že nejméně mozek ­„zapojujeme“ doma u  televize a  ve škole. Ve školách se jednoduše NA OBSAH

málo myslí. Jiný tým vědců z Harvardu přišel s ideou, že je velmi užitečné, když spolu studenti mohou své myšlenky sdílet. Protože ale myšlení není vidět, je dobré je zviditelnit. O  to půjde i  pedagogům v  Heuréce, kde bude sdílené a  viditelné myšlení důležitou součástí kultury školy. Výstupy různých forem myšlení budou k  dané velké otázce vyvěšeny ve třídě a na chodbách po celou dobu jejího zkoumání. Může se jednat o myšlenkovou mapu, výstup metody Vím – myslím si – chtěl bych vědět, zajímavé otázky žáků nebo o  nápady dětí týkající se řešení konkrétního projektu apod. Tyto výstupy budou sloužit také jako „důkazy o učení“. Ty budou dále zahrnovat rozsáhlá portfolia každého žáka a matematické, vědecké a čtenářské žurnály  – velké sešity sdílené celou třídou, do nichž žáci zapisují nově vyzkoumané poznatky z jednotlivých oborů. V Heuréce se žáci nebudou muset bát pětek. Hodnotit se bude slovně a cílem tohoto hodnocení bude poskytovat žákům i rodičům smysluplnou zpětnou vazbu o  posunech v  učení. Hodnocení, a  především sebehodnocení je dovednost, kterou se v  našem informacemi zahlceném světě potřebuje naučit každý z nás. Proto se budou učit hodnotit (se) i samotní žáci. V tomto pojetí výuky neznamená chyba neúspěch, ale důležitý a těžko nahraditelný zdroj dalšího poznání. Škola klade důraz také na individuální přístup a rozvoj talentu každého z žáků. Otevřená škola Heuréka bude škola otevřená světu, v níž výuka nebude probíhat jen za jejími zdmi. „Budeme vyrážet do přírody i na různé exkurze, zvát zajímavé odborníky, vědce, inovátory, podnikatele i umělce. Není pro nás důležitá například jen historie, fyzika či umění, ale také chápání, jak takový historik nebo fyzik pracuje a zkoumá nebo jak se například herec připravuje na představení. Cenné jsou pro nás otázky typu ‚A jak to všechno víme?‘. Všimli jste si, že děti takovéto otázky přestávají s nástupem do školy klást? Aby ne, když mají jednoduchou odpověď – řekla to paní učitelka nebo to je napsané v učebnici… V Heuréce se proto budeme snažit společně dostat jednotlivým oborům pod kůži a nejít jen po povrchních faktech. To samo o sobě je velké dobrodružství pro děti i pro nás učitele. Nebudeme totiž ‚nositeli pravdy‘, ale pomocníky na cestě za jejím objevováním,“ vysvětluje učitelka Petra Večeřová. Barbora Dvořáková projektová manažerka Centre for Modern Education www.zsheureka.cz

Představuje se škola

Škola vzniká v oblasti Technologického parku a v září otevře první dvě věkově smíšené třídy. Nejedná se o zcela novou iniciativu – za Heurékou stojí tým lidí z Centre for Modern Education (CfME), společnosti, která realizovala desítky projektů ve spolupráci se školami u nás i v zahraničí. Výuka bude probíhat bilingvně – v češtině a angličtině. Vznik školy popisuje její zakladatel Jan Kala: „Po několika letech práce v bankovnictví jsem se začal věnovat tomu, co si spojuji s  vlastními dětmi a  co pro mě má velkou hodnotu  – vzdělávání.“ Koncept školy mu zrál v  hlavě několik let. Poté, co on a  jeho kolegové z  CfME viděli v  zahraničí školy, které fungují podle jejich představ, rozhodli se, že si ke svým aktivitám přiberou další – vlastní školu. „Nechceme vymýšlet nic nového, máme v plánu vzít to nejlepší, co jinde funguje. Chceme školu, do které chodí žáci, rodiče i  učitelé s  nadšením,“ doplňuje její zakladatel. Klíčová bude v  Heuréce smysluplnost výuky, kdy žáci chápou význam toho, co se učí, a sami si kladou cíle a otázky. Plánování výuky bude vycházet z principu tzv. velkých myšlenek a  velkých otázek, které v  sobě budou integrovat výstupy a učivo specifikované v  RVP.  Jednou z  velkých otázek bude třeba „Jak vzniká konflikt?“. V rámci této otázky budou děti například zjišťovat, jaké byly příčiny vzniku válek. Namísto nesouvislých faktů a letopočtů se budou odhalovat principy a souvislosti. Každá velká otázka by také měla vstupovat do života žáků – v tomto případě budou řešit konflikty, s nimiž se v životě setkává každý z nás.

15

Představuje se obec Hrušky – na zeleni a životním prostředí záleží Obec Hrušky se rozkládá na rovině v nadmořské výšce 199 m n. m. Leží na soutoku potoků Rakovce a Litavy asi 20 km od Brna a 4 km od Slavkova u Brna. Vesnice je součástí svazku 27 měst a obcí Ždánického lesa – Politaví a aktivním členem MAS Slavkovské bojiště. Na rozloze 541 hektarů žije 780 obyvatel. Obec se umístila na 1. místě v celorepublikové soutěži Vesnice roku 2015 – Zelená stuha. Toto ocenění se uděluje za péči o zeleň a životní prostředí. První písemná zpráva o vesnici pochází z roku 1294, kdy osada patřila pánům z Deblína. Ovšem kosterní pozůstatky keltského bojovníka, které byly objeveny při rekonstrukci rodinného domu, svědčí o tom, že území dnešních Hrušek bylo osídleno ještě před naším letopočtem. Ve druhé polovině 14. století došlo k rozdělení obce na dva díly. Větší díl náležel řádu johanitů (později se řád nazýval „maltézský“), druhý díl slavkovský patřil pánům z Kounic. Vznikly tak dvě obce, každá s vlastní správou. Zrušením poddanství se obě části opět spojily v jeden politický i katastrální celek. Současnou významnou dominantou obce je kaple Panny Marie Sněžné, uvnitř s replikou vzácné sochy Hrušecké madony z roku 1340. V Hruškách se koná mnoho akcí, aktivit a činností podporujících společenský život, pospolitost a  vzájemné setkávání občanů. Nejvýznamnější kulturní událostí jsou Hrušecké hody, které se konají první víkend v srpnu. Populární je jarní výstava a ochutnávka vín s večerním posezením u cimbálu. Tradiční jsou sportovní a myslivecké plesy, ostatky, dětský karneval, jarmarky, besedy pro seniory, pálení čarodějnic, neckyáda na místním rybníku, divadelní představení, mikulášská nadílka či živý Betlém. Pravidelně se také pořádají volejbalové turnaje a rybářské a hasičské závody.

Jan Kauf starosta obce www.obec-hrusky.cz

Oddychové prostředí hned za humny. Foto archiv obce

Představuje se obec

Krajina kolem Okolní krajina obce je spíše rovinatého či mírně zvlněného rázu. Velmi úrodná půda v  okolí Hrušek umožňuje pěstování obilnin, pícnin a brambor. Na katastru hospodaří dva zemědělské subjekty, které se věnují rostlinné výrobě. Většina domácností obdělává zahrady a zahrádky, na nichž si pro vlastní potřebu pěstuje základní zeleninu a ovoce. Katastr obce není domovem žádného vzácného či chráněného druhu rostlin. Bezlesou krajinu porůstá spíše teplomilná vegetace se zástupci stepní květeny. Vyhovuje jí poměrně malé množství vodních srážek a  velký počet slunných dnů. Podobně lze hovořit i  o  fauně. Podnebí poskytuje příznivé podmínky zvířeně na remízcích, v polích, ve vodě i ve vzduchu. Potoky Litava i Rakovec jsou živými vodami, v nichž se objevují živočichové, kteří by špatnou kvalitu vody nebyli

schopni snášet. Kromě uvedených toků máme v katastru dva rybníky, které jsou prakticky součástí vesnice. Rybníky spolu s biokoridorem, tůněmi a tůňkami nabízejí obyvatelům i turistům prostředí k odpočinku a relaxaci. Obec prošla během několika let v oblasti péče o zeleň a životní prostředí řadou radikálních změn. Byly vysazeny nové aleje, obnoveny a  zvelebeny veřejné zelené plochy a  pro děti z  mateřské školy byla vybudována zahrada v  přírodním stylu. V  okolí Hrušek tak pomalu a  postupně krajině navracíme její původní ráz a  snažíme se vytvářet podmínky i pro život velkého množství druhů živočichů a rostlin. Všechny tyto snahy ukazují výsledky dlouhodobé strategie v oblasti rozvoje venkova obce Hrušky.

Zemědělská krajina v okolí obce. Foto archiv obce 16

Výraznou dominantou obce je kaple Panny Marie Sněžné, posvěcená v roce 2006. Foto archiv obce NA OBSAH

Arnika se už téměř patnáct let zasazuje o zdravou přírodu

1/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Představuje se NNO Od roku 2001, kdy organizace vznikla, se svět v mnoha ohledech změnil. V Arnice se ale už od samého začátku držíme stálých zásad, které vystihují naši činnost. Arnika chrání přírodu a zdravé prostředí pro budoucí generace doma i ve světě. Dlouhodobě prosazuje méně odpadů a nebezpečných látek, živé řeky, pestrou přírodu a právo občanů rozhodovat o životním prostředí. Arnika je česká nezisková organizace, která spojuje lidi usilující o  lepší životní prostředí. Veškeré naše aktivity probíhají na půdorysu tří nezávislých programů. Ty také určují témata, kterým se nejvíce věnujeme.

Program Ochrana přírody Program podporuje zachování druhové rozmanitosti živočichů i  rostlin, hledá a  prosazuje přírodě blízké spravování a  využívání vodních toků. V tomto směru myslí především na sladění požadavků ochrany přírody s protipovodňovou ochranou a hospodářským využitím vodních toků i jejich okolí. Zachování rovnováhy v přírodě je důležité i pro kvalitní život člověka. Zasazujeme se o zachování unikátního koryta Labe, které od Střekova až po ústí do moře volně proudí, a tím poskytuje skvělé životní podmínky pro mnoho druhů živočichů a rostlin. Bráníme se proto ekologicky i ekonomicky hazardním plánům na výstavbu jezů na tomto úseku řeky. Naším tématem je také systém evropsky významných lokalit NATURA 2000. Zcela konkrétní podobu má ochrana lokality s výskytem chráněných a  ohrožených druhů rostlin. Potřebnou péči zajišťujeme prostřednictvím pozemkového spolku Týmu Bořena. Program Ochrana přírody musel bohužel v minulých letech kvůli finančním potížím značně omezit svoji aktivitu. Věříme, že i s podporou drobných dárců se nám brzy opět podaří plnohodnotně naplnit celou šíři našich témat. Všechna, i ta, která se do tohoto výčtu nevešla, jsou totiž podle nás důležitá. Jan Vávra tiskový mluvčí Arniky www.arnika.org

Centrum pro podporu občanů Posláním centra je pomáhat lidem, kteří se chtějí podílet na rozhodování o životním prostředí v místě, kde žijí. Poskytujeme bezplatnou pomoc jednotlivcům, občanským sdružením i obcím. Zaměřujeme se zejména na problematiku zeleně a životního prostředí měst, ochranu vod a vodních toků, toxické látky a odpady. Prosazujeme právo občanů na informace a na účast v rozhodování. Činnost centra přesahuje klasické právní poradenství. Náš servis zahrnuje také odbornou pomoc,

Představuje se NNO

Program Toxické látky a odpady Program chrání lidi a  životní prostředí před jedovatými látkami, navrhuje hospodárné nakládání se surovinami a snižování množství odpadů. Nechceme, aby odpady končily na skládkách nebo ve spalovnách, obojí je špatným řešením. Myslíme si, že toxické látky ohrožující živé organismy by měly být nahrazeny bezpečnějšími alternativami. Prosazujeme také právo občanů na informace o nebezpečných látkách v životním prostředí. Pracujeme na kampaních a projektech jak v České republice, tak v Evropě a ve světě. Kampaň „Budoucnost bez jedů“ má za sebou řadu úspěchů. Arnika v  jejím rámci usilovala o  spuštění Integrovaného registru znečišťovatelů (IRZ), který poskytuje údaje o  tom, kolik nebezpečných látek ročně vypouští konkrétní průmyslový či zemědělský provoz do ovzduší, vody a půdy. Po spuštění IRZ bráníme pokusům o jeho okleštění, sestavujeme každoroční žebříčky největších znečišťovatelů a také jsme představili aplikaci Znečišťovatelé pod lupou (­znecistovatele.cz), která tato data přináší v  přehledné formě každému, kdo se zajímá o kvalitu životního prostředí ve svém okolí. Budoucnosti bez jedů se i díky stejnojmenné petici podařilo prosadit rychlou ratifikaci Stockholmské úmluvy. Ta zavazuje státy k eliminaci velmi nebezpečných perzistentních organických látek (POPs). Arnika pomáhá naplňovat Stockholmskou úmluvu v mezinárodním měřítku a byla vybrána jako koordinační centrum pro region střední a východní Evropy v rámci celosvětového projektu International POPs Elimination Project (IPEN). V  pražské kanceláři Arniky sídlí sekretariát Pracovní skupiny IPEN pro dioxiny, PCB a odpady. Společně s neformální koalicí dalších evropských nevládních organizací jsme usilovali o přijetí nového evropského nařízení o hodnocení a registraci chemických látek REACH. To vše naši organizaci pevně usazuje na mezinárodním poli i  v  konkrétních mezinárodních projektech (např. v  Thajsku, Kazachstánu nebo v  Bělorusku). Zásadní jsou pro nás ale především stále jednotlivé cíle a úspěchy na lokální úrovni – prosadili jsme například opatření, která omezí znečištění z provozu Spolany Neratovice. Udělili jsme Odpadového Oskara obcím s nejlepší odpadovou politikou a díky kampani Voda živá monitorujeme stav a kvalitu českých řek. Na konci roku 2015 jsme například varovali před alarmujícími koncentracemi toxických látek v říčních usazeninách v Labi a Bílině.

medializaci problémů, pomoc při zakládání a řízení občanských sdružení, vyjednávání či pořádání akcí pro veřejnost. Arnika se zasazuje o zachování a ochranu alejí jako cenného krajinného prvku, který neodmyslitelně patří k našim cestám a silnicím. Pořádáme proto ve spolupráci s  místními komunitami různé akce, například natírání alejí bezpečnostními reflexními pruhy (protože pro ochranu alejí je nezbytné zachovávat i  bezpečnost řidičů), sázení stromořadí a organizujeme i odborné konference se zástupci místních samospráv, správy komunikací a  českých i  zahraničních odborníků. Velmi populární se stala anketa Alej roku, ve které už pětkrát široká veřejnost vybírala nejkrásnější alej republiky. Velmi aktuálním tématem našeho přímého zájmu je také pražské územní plánování – prosazujeme co největší transparentnost a otevřenost procesu vzniku územního plánu. Se současnou i budoucí podobou Prahy souvisí i anketa Skleněné peklo – Pražský klenot, ve které lidé vybírají nejlepší i nejhorší pražskou stavební realizaci posledních 25 let. Centrum je aktivní i za hranicemi naší republiky, kde podporuje místní občanskou společnost (například v Bosně).

NA OBSAH

17

Inspirace z jiných krajů Dešťovka nepatří do kanálu Pitná voda se v mnoha oblastech světa stává strategickou surovinou, jejíž význam sílí s nárůstem populace a jejích nároků. Podle statistik nemá na celém světě celá miliarda osob přístup k nezávadné pitné vodě. U nás přitom takovou vodou splachujeme toalety. Domácnosti totiž mívají pouze jeden přívod vody, a to právě pitné. Právě na splachování padne průměrně největší množství vody denně – při každém opuštění toalety jí spotřebujeme až 10 litrů. Celková denní spotřeba vody na jednoho obyvatele je v České republice zhruba 120 litrů. Průměrný Čech použije denně asi 15 litrů ke sprchování, 2 – 3 litry vody vypije a dalších 20 – 30 litrů spotřebuje na vaření a mytí nádobí. Nicméně pokud všechny tyto položky sečteme, zjistíme, že dohromady nedávají ani 60 litrů, tedy polovinu spotřeby průměrného občana. Ten tedy další, větší část využívá především na splachování, praní a na úklid, tedy na činnosti, k nimž není nákladně připravovaná pitná voda vůbec potřeba. Získat na splachování, praní a úklid „dešťovku“ není problém. Jde jen o to, do jaké míry ji chceme využívat. Podle toho pak můžeme zvolit způsob, jak ji efektivně lapat. Použít se dají jak sudy, tak speciální jímky, které jsou na chytání srážkové vody přímo určené. Prodávají se nadzemní, ale i podzemní sběrné nádoby různých velikostí a z různých materiálů, které se liší také cenou. […]

Inspirace z jiných krajů

Srážky v pračce K čemu všemu se dešťová voda hodí a proč? Protože je měkčí než kohoutková voda a neobsahuje chemické příměsi jako chlor, lépe se v ní rozpouštějí prací prostředky. Do dešťovky jich proto stačí přidat jen malé množství. Také nevytváří vodní kámen jako tvrdší voda, která tím poškozuje pračky. Někteří výrobci praček už dokonce počítají s možností, že zákazníci budou prát i v dešťové vodě, a vyrábějí pračky se dvěma rozvody. Protože se počítá i s variantou, že by dešťová voda došla, má pračka přípojku i na pitnou vodu. Pak stačí pouze přehodit hadičku. Dešťovka prospěje i rostlinám, pro zalévání se totiž hodí mnohem lépe. Můžeme s ní ušetřit spoustu litrů vody k zalévání zahrady, ale i skleníků, záhonů a květin v bytě. […] Proč je tak důležité řešit dešťovou vodu? Její využívání uleví nejen naší peněžence, ale především přírodě. Srážkovou vodu stále považujeme spíše za něco, co nás obtěžuje a co je potřeba nahnat do kanalizace. Ve skutečnosti si ale vůbec neuvědomujeme, o co přicházíme. Voda, která stéká do kanalizace, putuje do čističek a pak do řek a moří. Nevsakuje se tak do půdy, ze které by se následně mohla odpařovat a měnit se zase po čase na srážky. Namísto aby voda neustále

Zeleň na střeše Jedním z možných řešení, jak na to, jsou vegetační (nebo také zelené) střechy. Ty nejsou tvořeny klasickými materiály, místo toho na nich roste tráva, mechy, kvetoucí rostliny, nebo dokonce malé keře a stromky. Rostliny jsou na střeše na rozdíl od jiných materiálů schopny pohltit dešťovou vodu, která se pak postupně znovu vypařuje do ovzduší, místo aby stekla po taškách nebo plechu do okapu a do kanálů. […] V parném létě nejspíš nejde nezaznamenat, že v přírodě je mnohem příjemněji než ve městě. Beton a podobné materiály zadržují teplo, které se kumuluje, takže i po setmění můžeme cítit, jak horko sálá ze silnic a chodníků. Vše ještě umocňuje barva asfaltu – černá absorbuje sluneční záření lépe než jiné barvy. Aglomerace tak vytvářejí takzvané teplotní ostrůvky, tedy místa s teplejším mikroklimatem. Naopak vegetace postupně uvolňuje nashromážděnou vodu, která ochlazuje své okolí, a  mírní tak teplotní výkyvy. Zelená střecha proto přispívá ke stabilitě mikroklimatu v okolí domu, na kterém rostou rostliny. Zelená střecha poslouží i jako zvuková izolace a má i delší životnost než střecha klasická, čímž může vykompenzovat počáteční vyšší náklady na vybudování – nosná konstrukce musí být silnější, aby zvládla tíhu zeminy i vegetace. Zelené střechy nemusí nutně zdobit jen rodinné domy. Dají se postavit i na vrcholku garáží, obchodních center, kanceláří a městských komplexů. Není ani nutné, aby byly rovné, mohou se zbudovat i  našikmo, ale ne se sklonem větším než 30°. V zásadě existují dva typy vegetačních střech. Extenzivní střechy se hodí pro ty, kteří nechtějí věnovat moc času údržbě. Najdeme na nich nejčastěji rostliny, které nepotřebují přílišnou péči, pouze zavlažování na začátku hned po výsevu, tedy trávy, ostřice, mechy a sukulenty – například rozchodník nebo netřesk. Tento porost se příliš nerozrůstá a vy mu nemusíte věnovat moc pozornosti. Právě mechy mají enormní schopnost vázat vodu. Jedná se totiž o takzvané poikilohydrické organismy, které snesou jak značné vyschnutí, tak vysoké srážky. […] Druhým typem jsou intenzivní střechy, u  kterých je kladen důraz na estetiku  – nalezneme na nich nejen souvislé trávníky a byliny, ale i keře a menší stromy a fungují jako místo k odpočinku. Musíme však u nich počítat s pravidelnou péčí. […] Chytání a využívání dešťové vody, ať už na střeše, nebo do nádrží, zpříjemňuje a zlepšuje domov i jeho okolí a stojí za to o něm alespoň zauvažovat. Článek vznikl v rámci projektu Počítáme s vodou. Více informací najdete na www.ekocentrumkoniklec.cz/destovavoda, v případě dotazů kontaktujte naše poradce na [email protected]

Jde o to, do jaké míry chceme dešťovku využívat. Foto archiv Rudolfa Menzela 18

obíhala v  krajině v  malém koloběhu srážek a  vypařování, přicházejí delší období sucha a pak přívalové srážky. Zvyšuje se tak riziko nejen povodní, ale paradoxně i sucha, dešťová voda zatěžuje čistírny vody, zejména po přívalových deštích. Navíc, voda, která se nenažene do stokové sítě, ale volně se odpařuje z hladiny nebo ze zeleně, ochlazuje své okolí a zmírňuje teplotní výkyvy. […]

Barbora Martínková Autorka je spolupracovnicí Ekoporadny Praha. Článek je převzat z časopisu Sedmá generace 4/2014. www.sedmagenerace.cz NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY 1/2016

Kam na výlet Země nikoho – země překvapení Miluji periferie. Snad proto, že mne vždy něčím nevýslovně překvapí. Na rozdíl od známých, jak se říká „profláknutých“ center dění se jedná o místa pohříchu zapomenutá, málo navštěvovaná, nezřídka i obávaná. Nevelká jednolodní barokní stavba se sanktusníkem a  venkovským hřbitovem jistě právem náleží mezi kulturní památky České republiky. V lese za kostelem najdeme navíc zbytky bývalého hradu Osiky. Pověsti praví, že právě tento hrad býval záhadným (a dodnes neobjeveným) hradem, na němž sídlil ve 13. století kastelán Kuna, zakladatel nedalekého Kunštátu. Dost možná se také jednalo o první sídlo pánů, kteří založili Lomnici u Tišnova. Nesmírně vás také překvapí již zmíněná víska Křeptov. Člověk má najednou neodbytný pocit, jako by se ocitl kdesi na česko‑slovenském pomezí či v  srdci Valašska: nenápadná, takřka vybydlená vesnička utopená v šachovnici kopců, luk a pastvin, opravdový „konec světa“ na náhorní planině vysoko nad údolím Svratky. V sousední osadě Křížovice pak jistě každého zaujmou dřevěné sochy a množství laviček i vitráže v oknech jednoho ze stavení: v bývalé stodole zde sídlí „Galerie z ruky“, kterou lze navštívit od dubna do září. Na své si přijdou i milovníci zneuznaného českého génia a vyřazeného vítěze prestižního klání Největší Čech. Právě u Sýkořské myslivny se tyčí poslední ze zastávek naučné stezky Járy Cimrmana, tzv. Pohlaví (= místo, odkud je mistrova hlava, umístěná na podstavci, vidět pouze po hlavu).

Přírodní bohatství Chráněná území tvoří velkou část okolí Sýkoře. Vyjdeme‑li po žluté značce z Křeptova, narazíme nejdříve na přírodní památku Míchovec, které dominuje pozoruhodná skalní hradba a rozsáhlá kamenná moře uprostřed květnatých bučin a suťových lesů. Podobný charakter je typický i pro rezervaci Pod Sýkořskou myslivnou. Temeno kopce je chráněno jako přírodní památka Sýkoř: vysílač na samotném vrcholu je bohužel nepřístupný, a neumožňuje tak pokochat se členitým okolím. Výhled nám vynahradí nedaleká přírodní památka Synalovské kopaniny  – zplanělé pastviny jižních svahů Sýkoře. Lze odtud pozorovat Synalov a údolí Besénku, ústící až do krásného městyse Lomnice.

Kulhající paralela Když tak hloubám nad tím, jaké místo mi Sýkoř se svým okolím připomíná, nemohu se zbavit dojmu, který jsem měl při své první návštěvě jihoslovenského městečka Plešivec. Hluboce zaříznuté údolí řeky Svratky ve mne vzbuzuje podobné vjemy jako údolí Slané a svahy vedoucí z Doubravníku nahoru mi zase přivolávají vidinu Silické a Plešivecké planiny. Jistě, ta paralela poněkud kulhá. Sýkoř neleží na bezvodé krasové planině a vyprahlé lesostepní stráně zde suplují smrčiny a bučiny. Šlo mi spíše o ten dramatický přechod mezi dopravně využívaným údolím a opuštěným, zapomenutým krajem vysoko nad ním. Vydejte se tam i vy. Ten kraj vás má rozhodně čím potěšit a inspirovat.

Místa duchovního spočinutí Jednou z lokalit, kde čas není tím hrozivým bičem, je třeba kostelík svatého Stanislava, vyrůstající z luk a strání nedaleko obce Osiky.

Mgr. Ondřej Herzán geograf, pedagog a písničkář VIDA! science centrum

Kam na výlet

Z celé řady cest po Evropě i jiných kontinentech jsem si odnesl poučení, že často právě zanedbané, zaprášené kouty měst či zdánlivě nezajímavé lány krajiny uprostřed ničeho mohou rozdávat zajímavé příběhy doslova plnými hrstmi. Nejinak to vnímám i u jižní Moravy. Zdánlivé „země nikoho“ bývají ve skutečnosti „zeměmi překvapení“. V několika dalších dílech se chci právě takovýmto územím věnovat. Začneme tam, kde „Vysočina nabírá dech“ a „krajina je zvrásněná kopci jako kus papíru, který se právě chystáme přiložit do kamen“. Snad mne dědicové úctyhodného díla pánů Halase a Olbrachta nebudou kamenovat za tyto vypůjčené příměry. Ale hovořím‑li o území, které tak trochu je a není patrioticky milovaným Tišnovskem, jež leží při samém okraji historicky tajuplné Zubří země a má k oné „typické“ Vysočině Žďárských vrchů svým celkovým vzezřením daleko, nemohu si pomoci. Sýkořská hornatina, velmi členité území pojmenované podle hlavního vrcholu Sýkoř, určitě není periferií v pravém slova smyslu. Pozoruhodná koncentrace přírodních památek či rezervací nenechává nikoho na pochybách, že se jedná o oblast zajímavou a (nejen) přírodovědci ceněnou. Rozhodně však nejde o „rušnou turistickou tepnu“. Spíše naopak: ve vískách, kterými je sýkořský masiv obtočen jako náramkem, jako by se doslova zastavil čas. A zdaleka nejen tam…

Barokní kostel svatého Stanislava. Foto archiv Mapio.net NA OBSAH

Pohled na Sýkoř. Foto Pavel Dokoupil 19

Chráněná území Jihomoravského kraje Přírodní rezervace Ploník – místo pro vodu Rozsáhlý komplex mokřadních a vlhkomilných společenstev ukrytý v lesích pramenné oblasti Chlébského potoka dostal název podle mechu, který zde místy vytváří husté zelené koberce.

Kdo je tu doma Zdejší flóru a faunu tvoří především druhy typicky vázané na mokřadní prostředí. Z celé řady vzácných druhů rostlin lze uvést například vachtu trojlistou, všivec lesní či prstnatec májový. Nejtypičtějším rostlinným zástupcem je ale bezesporu bledule jarní. Její rozsáhlé bělostné porosty zde s příchodem jara často střídají mizející sněhovou pokrývku. Není také vyloučeno, že se někde v mokřadních plochách stále ještě skrývá nenápadná masožravá rostlinka rosnatka okrouhlolistá. Po řadu let ji tu sice nikdo neviděl, ale třeba jen stále čeká na svého šťastného nálezce. Rosnatky jsou totiž víceleté rostliny, které se mohou dožívat i více než 50 let. Jestliže to budete právě vy, komu se podaří potvrdit její výskyt, budeme rádi, pokud nám o tom dáte vědět. Zasloužená odměna vás jistě nemine. Území přírodní rezervace je rovněž domovem řady vzácných mokřadních živočichů. Vyskytuje se zde hned několik našich obojživelníků. Z čolků jsou to čolek obecný a horský a z žab pak vedle ropuchy obecné také skokan hnědý a štíhlý. Největší šance na jejich spatření přichází na jaře v období rozmnožování. Pozornému návštěvníkovi rezervace Ploník navíc neujde sem tam se v podrostu mihnoucí ještěrka živorodá či užovka obojková se svými nápadnými žlutými půlměsíčky za hlavou. Území také hostí populaci vzácné zmije obecné, která zde má optimální podmínky pro svoji existenci. Pro její velkou plachost ale patří setkání s ní k zážitkům, jež rozhodně nelze označit jako běžné. Ze zajímavých druhů ptáků zde byl v době hnízdění pozorován ořešník kropenatý a čáp černý. K jejich zahnízdění však nejspíše dochází mimo území vlastní rezervace.

d­ odnes, po zbývajících zůstala jen torza hrází. Dlouhodobě byly rozsáhlé volné vlhké až mokřadní plochy vypásány dobytkem, případně koseny. Na leteckém snímku z roku 1953 (viz http://geoportal.gov. cz) je zřejmé, že celý pramenný úval si v té době stále ještě zachovával víceméně původní podobu otevřených ploch s roztroušenými dřevinami, přestože tehdy bylo jeho dřívější využívání již nepochybně na ústupu. Vypásání a  kosení poskytovalo v  minulosti optimální podmínky pro rozvoj mokřadních a vlhkomilných společenstev, včetně celé řady významných rostlinných druhů. Tehdejší způsob hospodaření navíc průběžně eliminoval neustálý tlak náletových dřevin a  šíření nežádoucích druhů bylin. Rybníky zase stabilizovaly vodní poměry v území a současně poskytovaly vhodné podmínky pro život vodních živočichů. Upuštění od tradičního extenzivního hospodářského využívání znamenalo počátek negativních změn. Většina bývalých druhově bohatých porostů byla v důsledku absence jakýchkoli zásahů postupně degradována. Tento negativní trend lze přitom dát do souvislosti se změnami vodního režimu, postupným rozvojem náletových porostů dřevin a nežádoucích rostlinných druhů, k nimž patří zejména rákos obecný, třtina křovištní a tužebník jilmový. Orgán ochrany přírody v rámci pravidelné péče o toto zvláště chráněné území v současnosti zajišťuje každoroční kosení těch nejcennějších ploch. Průběžně jsou také odstraňovány vybrané dřeviny ve snaze udržet prosvětlený a otevřený charakter mokřadních ploch. Přesto je zde řada míst, která na vhodný zásah ještě čekají, takže práce tu bude stále dost. Do budoucna se mimo jiné plánuje i vybudování několika menších tůněk. Hlavním cílem prováděných a plánovaných zásahů na území přírodní rezervace je zachování a udržování bohaté mozaiky mokřadních a vlhkomilných společenstev s rozvolněným porostem dřevin, jež poskytují domov vzácným a  z  okolní krajiny mizejícím druhům rostlin a živočichů. Nezbývá než si přát, aby se to ve spolupráci s vlastníky a uživateli pozemků dařilo i nadále.

Bylo, nebylo… A zase bude? V minulosti bylo v mělkém úvalu Chlébského potoka vybudováno několik průtočných rybníků. Zatímco jeden z  nich je zachován

Mgr. Jaroslav Knotek Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení ochrany přírody a krajiny

Chráněná území Jihomoravského kraje

Přírodní rezervace o rozloze téměř 26 hektarů se nachází v centrální části Sýkořské hornatiny, nedaleko od obce Černovice v okrese Blansko. Rozkládá se v mělkém pramenném úvalu Chlébského potoka, který je protkán různorodou mozaikou mokřadních a  vlhkomilných společenstev. V její střední části najdeme poslední z několika bývalých rybníků.

Pohled na stávající rybník v rezervaci Ploník. Foto Janka Čejková 20

Jaro střídá zimu – bělostně kvetoucí porost bledulí jarních. Foto Janka Čejková NA OBSAH

kresba: David Fišer

KONCEPT VIRTUÁLNÍ VODY Kromě přímé spotřeby spotřebováváme vodu také „virtuálně“ – nepřímo. Je totiž obsažena ve všem. Virtuální voda vyjadřuje množství vody použité na výrobu konkrétního produktu (zboží) v místě jeho vzniku. Na jeden pomeranč tak „vyteče“ asi 50 l virtuální vody, na malé pivo 75 l, na sklenici mléka o objemu 200 ml asi 200 l a na bavlněné tričko dokonce 2900 l. Na globálním trhu se proto virtuální voda stává důležitým exportním a importním artiklem. Státy s nedostatkem vody mohou produkty náročné na vodu dovážet, a šetřit tím domácí vodní zdroje. Mezinárodní obchod s  virtuální vodou se tak i  přes svoji zdánlivou neviditelnost může stát nástrojem optimalizace využití vodních zdrojů na Zemi. Ne vždy tomu tak ale je. Mnohé plodiny velmi náročné na zavlažování, jako jsou například bavlna či rýže, se pěstují převážně v jižněji položených zemích, paradoxně často v oblastech, kde je o vodu nouze. Nejvíce vody se celosvětově spotřebuje v zemědělství. Do obsahu virtuální vody v zemědělských produktech se kromě zavlažování započítává také voda potřebná k výrobě hnojiv a pesticidů a voda nezbytná pro další zpracování. Proto se litry virtuální vody často šplhají do nepředstavitelných čísel. Zdroj: Kol. autorů. Kdo je za vodou? Voda jako podmínka rozvoje. Brno: Společnost pro Fair Trade, 2008. (Vzdělávací program na téma Voda jako podmínka rozvoje nabízí brněnská organizace NaZemi. Na stránkách organizace je také k dispozici metodický a informační manuál k této dílně, určené žákům SŠ a 2. stupně ZŠ. Více na www.nazemi.cz v sekci Pro pedagogy nebo přes e-mailovou adresu [email protected].)

Den Země

sobota 23. dubna 2016 10–18 hodin

Kraví hora hry a tvořivé dílny pro děti kulturní program eko-trh program pro dospělé od 17 hodin koncert kapely KVĚTY

www.lipka.cz/denzeme POŘ ÁDÁ

PODPORUJÍ