ročník Jihomoravské EKO LISTY PTÁCI VE MĚSTĚ

2016

ročník 13

2 Jihomoravské EKO LISTY

PTÁCI VE MĚSTĚ

Vydává

Jihomoravský kraj, Žerotínovo nám. 3/5, 601 82 Brno IČ 708 883 37

Redakce, technické zajištění a administrace

Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace. Lipová 20, 602 00 Brno, tel.: 543 420 824 e‑mail: [email protected], www.lipka.cz

Redakční rada

„Přes různá protivenství trvalé stěhování dalších ptačích druhů do měst ukazuje, že městské prostředí má – minimálně pro ně‑ které z nich – své výhody.“ doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.

Ing. František Havíř (OŽP KrÚ JMK) Ing. Veronika Blažková (OŽP KrÚ JMK) Ing. Aleš Máchal (Lipka) Mgr. Hana Korvasová (Lipka) Mgr. Gabriela Hájková (Lipka)

Jazyková úprava Mgr. Lucie Krejčí

Grafický návrh

Ing. arch. Helena Hermanová, [email protected]

Sazba

Miroslav Švejda

Datum vydání

Tisk

30. září 2016

Datum uzávěrky příštího čísla: 10. února 2017

Časopis je neprodejný, je bezplatně distribuován obecním úřadům a školám Jihomoravského kraje. Vychází dvakrát ročně. Příspěvky, dotazy a náměty zasílejte na adresu redakce.

Tiskárna Helbich, a. s., Valchařská 36, Brno Vytištěno na recyklovaném papíře.

Registrace MK ČR E 15264

Obsah JIHOMORAVSKÝ KRAJ INFORMUJE • V Jihomoravském kraji proběhlo 5. setkání k problematice vzdělávání k udržitelnému rozvoji • Na krajském úřadě vzniklo nové místo zpětného odběru použitých baterií • Terapeutické zahrady – prostor podporující úspěšné léčení • Zahradní terapie ve škole

Obsah • Tiráž

TÉMA: PTÁCI VE MĚSTĚ • Čeho se mají bát ptáci ve městě? • Maskotova nejistá budoucnost • Apus apus • Rorýs obecný ve stavebním řízení • Co lze zjistit mapováním ptáků ve městech: případ Brno • Soužití ptáků a lidí skrývá i nebezpečí • O přikrmování ptáků v zimě OKÉNKO PRO ŠKOLY • Když je příroda učebnou aneb Jak učím ekologii • Letošní Ekofilm inspiruje školáky k šetření vodou • Klimatická soutěž CO2 liga připraví studenty na rok 2040 už letos

1

3

10

PŘEDSTAVUJE SE ŠKOLA • Mateřská škola Rudka

15

PŘEDSTAVUJE SE OBEC • Vesnice, ve které to žije. Obec Rudka

16

PŘEDSTAVUJE SE NNO • Aby záchrana měla smysl

17

INSPIRACE Z NAŠEHO KRAJE • Muž, který sází budky

18

KAM NA VÝLET • Výlet (nejen) za historií rodu

19

CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ JIHOMORAVSKÉHO KRAJE • Výsledky částečné obnovy Slaniska Dobré Pole a Slaniska Novosedly

20

Články mimo rubriku Jihomoravský kraj informuje nemusejí nutně vyjadřovat stanovisko Jihomoravského kraje.

V Jihomoravském kraji proběhlo 5. setkání k problematice vzdělávání k udržitelnému rozvoji Ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR pořádal Jihomoravský kraj páté setkání zástupců krajů věnované pro‑ blematice vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Konalo se na zámku ve Křtinách ve dnech 18. a 19. dubna 2016. Udržitelný rozvoj uvádí v sou‑ lad hospodářský a společenský pokrok s plnohodnotným zachováním životního prostředí. Spočívá i v rovnováze mezi sociální, ekonomickou a ekologickou, resp. environmentální sférou života. Ekologická a en‑ vironmentální výchova se prolínají řadou výukových předmětů i obo‑ rů a v běžném životě mají nezastupitelnou roli pro správné chování jednotlivců i organizací (ochrana přírody, úspory energie, šetření pří‑ rodními zdroji, předcházení vzniku odpadů, jejich třídění a recyklace, zodpovědné spotřebitelské chování apod.). Během prvního dne přednášeli zástupci ministerstev, kteří před‑ stavili jednotlivé koncepce environmentálního vzdělávání. Se svými aktivitami vystoupila i Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, příspěvková organizace Jihomoravského kraje. Zástupci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa účastníky komplexně seznámili s problematikou lesní pedagogiky a s aktivitami v této oblasti. Obsáhlý příspěvek na téma dětské obezity a možnosti vlivu environmentální výchovy přednesl MUDr. Dalibor Pastucha, Ph.D., MBA. Účastníci setkání následně navštívili Základní školu a Mateřskou školu Křtiny, jež posloužila jako příklad dobré praxe školy udržitelného rozvoje pro 1. stupeň. Druhý den byla na programu prohlídka Domu přírody

2/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Jihomoravský kraj informuje Moravského krasu s teoretickými i praktickými výukovými aktivitami a poté návštěva nedaleké Býčí skály a jejího přilehlého okolí s korytem Jedovnického potoka. Ing. Veronika Blažková Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení správní a ekonomické

Účastníci konference v Domě přírody Moravského krasu. Foto archiv OŽP

Na krajském úřadě vzniklo nové místo zpětného odběru použitých baterií Papír, sklo, PET lahve, tetrapaky, vysloužilé zářivky a drobná elektrozařízení. To vše už na Krajském úřadě Jihomoravského kraje třídíme. Od začátku roku 2016 se budova úřadu na Žerotínově náměstí 3 v centru Brna stala i místem zpětného odběru použitých baterií.

Co patří do sběrného válce? Do nádob třídíme použité články a baterie (například tužkové ba‑ terie z dálkového ovládání, knoflíkové baterie z hodinek, dobíjecí aku‑ mulátory z mobilních telefonů, notebooků, malé a velké monočlánky, ploché baterie i 9V hranaté baterie a dobíjecí baterie lehčí než 1 kg). Na třídění jsme si zvykli nejen my, ale také veřejnost, která k nám nachází cestu. Doufáme, že u baterií tomu nebude jinak. Využít sběrné NA OBSAH

místo na KrÚ JMK můžete i vy. Zároveň mějme na paměti, že nejlepší odpad je ten, který vůbec nevzniká nebo který můžeme omezit. Ing. Helena Kmentová Útvar řízení kvality KrÚ JMK

Jihomoravský kraj informuje

Společnost Ecobat, s. r. o., nám pro daný účel zapůjčila trans‑ parentní nádoby, ve kterých můžeme sledovat aktuální stav plnění. Společnost zajišťuje i jejich pravidelný odvoz, KrÚ JMK zase jejich bezplatné umístění. To jsou ideální podmínky pro to, aby se úřady, školy a další instituce do sběru zapojily a napomohly tomu, že se ohle‑ duplnost k životnímu prostředí stane přirozenou součástí životního stylu každého z nás. Podpora informovanosti občanů kraje o správném nakládání s odpady stejně jako podpora zajištění tříděného sběru a následného využití vyřazených baterií a akumulátorů je cílem Plánu odpadového hospodářství Jihomoravského kraje na roky 2016 – 2025. Garanti pl‑ nění Plánu z Odboru životního prostředí pak zorganizovali umístění sběrných nádob, které jsou volně přístupné.

Už dosloužila a nejde dobít? Nádoby na vytříděné baterie na KrÚ JMK. Foto autorka 1

Jihomoravský kraj informuje Terapeutické zahrady – prostor podporující úspěšné léčení Zahradní terapie je jednou z metod, které mohou pomoci nemocným lidem či seniorům se zdravotními obtížemi. Přestože v zahraničí již má mezi léčebnými metodami své místo, v České republice se s ní pacienti často nesetkají. Každý určitě někdy slyšel pořekadlo, že příroda léčí, a mnozí z nás to mohou také z vlastní zkušenosti potvrdit. Zahradní terapie využívá příznivý pobyt v zahradě k léčbě nebo rehabilitaci lidí s různými obtí‑ žemi. Pomoci ale může i při přepracování, k odbourání stresu či před‑ cházení syndromu vyhoření. Na tom se shodují zahradní terapeuti, organizátoři i lektoři kurzů. V lednu 2017 proto jihomoravské školské zařízení Lipka rozjíždí další seminář určený jednak pro zahradníky a správce budov, aby vě‑ děli, jak zahrady pro terapii upravit, ale také pro sociální pracovníky, kteří tyto metody následně budou moci zařadit do své praxe. Pracoviště Lipky Kamenná chystá pro zájemce kurz s názvem Pří‑ rodní zahrady – prostor pro zahradní terapii, jenž je určen zejména pro ergoterapeuty a rehabilitační i sociální pracovníky. Kurz přiblíží, jak si samotnou terapii představit. Nemusí se totiž jednat jen o tradič‑ ní relaxaci v zahradě. Speciálně upravené zahrady nabízejí spoustu možností, například klienti po úrazech nebo s problémy pohybového ústrojí využívají chodníčky s různými povrchy, aby opět získali jistotu při chůzi. Vhodné je také vykonávání jednoduchých zahradnických prací, při nichž má člověk možnost pozorovat zázraky přírody zblíz‑ ka. Trhání květin je zase skvělým tréninkem jemné motoriky a vůně rostlin může pomocí čichu aktivovat paměť a pomoci vybavit si vzpo‑ mínky. Aby bylo možné tyto aktivity do terapie zařazovat, je vhod‑ né umístit do zahrady speciální prvky, například vyvýšené z­áhony,

k nimž se klienti nemusejí sklánět. Pro klienty zahradní terapie je přizpůsobeno i zahradní náčiní, jako jsou hrábě, motyčky nebo rýč. Díky speciálním ergonomickým tvarům, které využívají fyzikálních zákonů, s nimi není práce tolik fyzicky náročná. Kurz tvoří čtyři ce‑ lodenní semináře doplněné o dvě inspirativní exkurze do přírodních ukázkových zahrad v Rakousku, na Moravě i v Čechách a závěrečné obhajoby samostatných prací. Lipka nabízí kurz již potřetí. V předchozích letech z něj vyšly více než tři desítky proškolených účastníků. Jedním z nich byla například i Hana Maxerová, instruktorka sociální rehabilitace působící v Hradišti u Znojma. „Učím se v zahradách víc relaxovat, využívat různá místa a zákoutí k posezení, a hlavně k tomu vedu uživatele naší sociální rehabilitace,“ dodává. Kurz je dotován Jihomoravským krajem, a proto jej Lipka letos opět může nabízet za velmi výhodnou cenu 2000 Kč. Případní zájemci se mohou hlásit od 1. října 2016 přes web Lipky, kde najdou podrob‑ nosti i elektronickou přihlášku (www.lipka.cz – Kalendář akcí). První seminář v rámci kurzu se koná 19. ledna 2017. Ing. Dana Křivánková organizátorka a lektorka kurzů zahradní terapie Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace

Zahradní terapie ve škole

Jihomoravský kraj informuje

Uplatnění principů a metod zahradní terapie ve školách může významně zefektivnit průběh komunikace a vzdělávání dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami i jejich začlenění do kolektivu.

2

Ve speciální základní škole ve Velké Bíteši, kde vytvořili přírodní zahradu s mnoha terapeutickými prvky stimulujícími všechny smy‑ sly (např. hmatová stezka, bylinková spirála, květinové i zeleninové záhony apod.), mají se zahradní terapií v rámci výuky velké zku‑ šenosti. Nově s pomocí Lipky vybudovali africký záhon v podobě tzv. klíčové dírky, který představuje specifický typ vyvýšeného zá‑ honu. V jeho středu je umístěna kompostovací část, která pomáhá udržovat v záhonu dostatečné množství živin a vláhy. Děti se tedy mohou nejen učit o přírodních procesech a o tom, jak v zahradě šetřit vodou, ale také mohou s pomocí zahradní terapie zlepšit svůj zdravotní stav. V zahradní terapii je vždy důležité nezaměřit se na to, co u účast‑ níků nefunguje, ale naopak podporovat to, v čem je jejich potenciál. Nejdůležitější je prožitek, prostřednictvím kterého dochází k učení. Zahradní terapie přináší na rozdíl od mnohých jiných terapií praktické aktivní činnosti. Stala se součástí pozitivní psychologie, kdy se klient stává odolnějším, kreativnějším a současně silnějším, protože podpo‑ rujeme jeho silné stránky. Díky účinkům zahradní terapie dochází ke stimulaci a tříbení smyslů, zlepšení pozornosti, soustředění i paměti. Zlepšuje se koordinace, hrubá i jemná motorika. Velkým přínosem je zlepšení emotivního rozpoložení a celkové pohody, ale také zmírnění nepříjemných projevů chování. Klienti si také více zvykají na tělesný kontakt a v neposlední řadě se učí i umění relaxace.

V lednu 2016 proběhl celodenní seminář zaměřený na seznámení odborné pedagogické veřejnosti s úvodem do zahradní terapie a s pří‑ klady dobré praxe od nás i ze zahraničí. Soustředil se i na tvorbu a využívání přírodní terapeutické zahrady pro děti se specifickými vzdělávacími potřebami a představena byla řada osvědčených akti‑ vit a vhodných činností. Velice úspěšný seminář se bude opakovat ve čtvrtek 9. 2. 2017 na pracovišti Lipky Kamenná. Ing. Dana Křivánková organizátorka a lektorka kurzů Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno, příspěvková organizace [email protected]; 737 274 242

Ministerstvo životního prostředí České republiky

Kurzy a semináře zaměřené na zahradní terapii jsou součástí projektu Terapie přírodou a pro přírodu, který probíhá díky finanční podpoře Státního fondu životního prostředí a Ministerstva životního pro­ středí ČR. NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2016

Téma: Ptáci ve městě Čeho se mají bát ptáci ve městě? Redakce mi zadala docela zajímavé téma – když se již ptáci ve městě usadili, co je v tomto prostředí ohrožuje? Usazení ve městě však není v této souvislosti možné brát úplně doslova – stále častěji se původní přírodní domov většiny ptačích druhů dostává do suburbánních chapadel rozšiřujících se sídlištních aglomerací. Samozřejmě i v městském prostředí existují limitující přírodní fak‑ tory, zejména ve výskytu a početnosti predátorů. Ve větších parcích likvidují hnízda ptáků, a především mláďata hlavně kuny. Také o ve‑ verkách je známo, že si občas vylepší složení potravy vejci z ptačích hnízd. Dalším nepřítelem zvláště mláďat na zemi jsou volně pobíhající kočky. Podle výzkumů jsou například v Severní Americe příčinou úmrtí milionů ptáků. O početnosti těchto nenápadných menších predátorů se lze přesvědčit v každém větším parku zejména při „obnově“, tedy podle stop v čerstvě napadaném sněhu. Z ptáků mohou být smrtelným nebezpečím dravci. Poštolka za příznivých okolností zaútočí na hejno drobných ptáků nebo vybere mladé holoubě z hnízda. V některých vět‑ ších městech se záměrně vysazují páry sokolů na vysokých věžích, aby pomohli s likvidací holubů. Přirozeně největším obecným nebezpečím pro možnost života ptáků ve městech je lidská činnost. Pochopitelně ne každá a také to většinou není nebezpečí bezprostřední. Spíše se jedná o změny prostředí, které likvidují potravní či hnízdní možnosti. Není to pouze asfaltování, přeměna intravilánů na parkoviště, likvidace zahrádek, zeleně atd. Zvláště markantní jsou opravy a údržba devastovaných staveb, v posledních letech se přidává zateplování budov a stále se rozšiřující skleněné stěny větších a větších rozměrů. Představují smr‑ telné nebezpečí pro tisíce ptáků ročně, zejména pokud je jimi vidět nebo se v nich odráží příroda. Tyto stavební úpravy snižují také hnízdní možnosti v různých dutinách ve zdech či pod střechami, takže mize‑ jí rorýsi, vlaštovky nebo vrabci. K tomu přistupuje samozřejmě pro‑ blematika hygieny. Zajímavým případem jsou jiřičky. Pod střechami opravovaných přízemních domů v periferních částech města se obje‑ vily třepetálky, ale i tam, kde se jiřičkám ponechala možnost hnízdit, byla v době epidemie ptačí chřipky hnízda zpravidla likvidována. Přes všechna tato protivenství však trvalé stěhování dalších ptačích druhů do měst ukazuje, že městské prostředí má – minimálně pro některé z nich – své výhody. doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. zoolog a ekolog se specializací na ekologickou ornitologii

Téma: Ptáci ve městě

Některé druhy ptáků, nazývající se (ale nevím, zda právem) kul‑ turofobní, změny prostředí související s urban sprawl (tedy se sídel‑ ní kaší, rozrůstáním obcí do okolní krajiny; pozn. redakce) nesnášejí a mizejí. Na druhé straně dost velký počet ptačích druhů se postupně z přírody do městských aglomerací nastěhoval a některé dokonce ve volné přírodě nenajdeme, případně je jejich početnost na jednotku plo‑ chy v sídlištích nepoměrně větší než ve volné přírodě. Pokud už ptáci ve městě bydlí, co je čeká za protivenství v tomto prostředí? Jedním z důvodů prosperity druhu ve městech je menší počet přímých predátorů. To se týká nejen nepřátel přirozených, ale zejména lidských. Jinak řečeno, velké části městských aglomera‑ cí nepatří ze zákona k honebním plochám, na kterých by se mohlo vykonávat právo myslivosti, tedy ptáky střílet. To je asi také jedním z důvodů, proč města v posledním století osídlily poštolky, navzdory legální ochraně přece jen pro některé majitele loveckých zbraní „křivé zobáky“, které v přírodě „musí dolů“. Možná tento faktor spolupůsobil při přesídlování do měst i u dalších druhů jmenovaných v příslušných pasážích mysliveckých zákonů a vyhlášek – u holuba hřivnáče, sojky, vrány či straky. U nich však hlavní důvody k osídlování měst byly pa‑ trně jiné. Většina městských obyvatel přece jen nevidí v ptákovi terč před hlavní pušky, ale pokud ptáky vůbec vnímá, tak vidí zpívající živé tvory, kterým staví krmítka a budky. Tento vztah je zřejmý i v celkem neúspěšných pokusech o snižování početnosti, případně likvidaci těch druhů, jež jsou podle úředních názorů zpravidla přemnožené a měst‑ skému obyvateli přímo škodí, především městských holubů. V této souvislosti je zajímavá historie hrdličky zahradní. Tento druh se k nám rozšířil z jihovýchodní Evropy po roce 1942, během dvaceti let obsadil celou Evropu a začátkem 80. let se stal jedním z nejpočetnějších městských ptáků. Výjimkou nebyla ani městská hromadná nocoviště tisí‑ ců hrdliček a druh byl zařazen i do seznamu lovné zvěře, hlavně z důvodů možnosti regulace početnosti. Od 90. let se však početnost hrdliček bez nějakých hromadných úředních zásahů radikálně snížila, což odpovídá základním biologickým poznatkům o výskytu invazních druhů: v nově osídleném prostředí nejdříve maximální početní vzestup a pak snížení na míru odpovídající únosnosti trvalé existence v prostředí.

Rozsáhlé skleněné plochy mohou být pro ptáky smrtelným nebezpečím. Foto G. Hájková NA OBSAH

Holub hřivnáč, který v posledních desetiletích přechází z lesa i do měst, se nemusí obávat, že by nenašel místo pro svoje hnízdo. Foto M. Navrátil 3

Téma: Ptáci ve městě Maskotova nejistá budoucnost Hudačka, čerkýnka nebo ražka. Tak zní lidová označení pro jednoho z našich nejběžnějších ptáků – červenku obecnou. Právě ta se pro letošní rok stala předmětem kampaně Pták roku, jedné z nejúspěšnějších osvětových kampaní v rámci ochrany přírody vůbec. Kampaň Pták roku se pravidelně objevuje snad ve všech význam‑ ných médiích a každoročně se do ní zapojují tisíce lidí z řad odborné i laické veřejnosti. Za čtvrtstoletí své existence si kampaň, inspirova‑ ná podobnými akcemi probíhajícími v zahraničí již od 70. let minulého století, vybudovala pevné místo na výsluní pozornosti. Za tímto mi‑ mořádným úspěchem stojí šťastná souhra okolností. První příčinou je značná popularita ptáků samotných sahající hluboko do minulosti. Vždyť i nejstarší mezinárodní ochranářská organizace na světě, brit‑ ská Královská společnost na ochranu ptáků (RSPB), se od počátku zaměřovala právě na ptactvo.

Utěšitel, maskot i rváč Červenka obecná, seznamte se. Má mnoho jmen, o kterých možná ani nevíme. Odborným názvem Erithacus rubecula, anglicky pak robin nebo robin bird. Pozor, pro Brity červenka není holka, ale kluk Robin s červenou hrudí, doslova Redbreast. V německém jazyce bychom do‑ šli k názvu Rotkehlchen, což je červený kalich. V anglicky mluvících zemích se dokonce hovoří o tom, že červená je krev, krev Ježíše Krista. Červenka před Kristem zpívala utěšující písně a přitom se krví potřís‑ nila na své hrudi. Je to malý pták. Pokud byste ho pozorovali, zjistíte, že nelétá do výšky. Je to hopsálek, který se drží při zemi. Mnozí mluví o tom, že se bojí, že je to snad melancholik. Kdo to říká, měl by vidět samečky, jak urputně každé jaro bojují nejen o samičku, ale i o své teritorium. Čer‑ venky totiž nemají příliš rády otevřené plochy. Mnohde se dočteme, že je to druh žijící v lesích, parcích a zahrádkách, kde je hodně stromů. Avšak červenka má raději keře než stromy. Nejvíce však miluje živé ploty, hlavně ty nestříhané. Dnes si pod pojmem „živý plot“ předsta‑ víme hustou spleť krušpánku. Jenže v krajině i selských zahradách kdysi existovaly ploty z křovin. Na ně kromě červenky byla vázána řada našich drobných ptáků. Právě husté propletence větví, ne moc vysoko nad zemí, poskytují července možnosti hnízdění. Obecně se soudí, že se červenka živí zrním, ozobává klásky a ob‑ čas si dá žížalu. Opak je pravdou, jídelníček červenek zahrnuje přede‑ vším bílkovinnou stravu skládající se z drobného hmyzu a larev. Jen na podzim, aby nabrala energii na cestu do teplých krajin, zobe drobné plody. V tuto dobu jsou pro ni ideální kuličky ptačího zobu nebo bezu. Nepohrdne ani dřínem. Co ji však láká na těchto plodech, které jsou charakteristické svou kyselostí, nevíme. Možná to, že dřínky obsahují hodně vitaminu C, který se na cesty může hodit.

Téma: Ptáci ve městě

Běžné ať zůstane běžným Druhým důležitým důvodem popularity Ptáka roku je chytrá kon‑ cepce kampaně, která se záměrně nesoustředí na ohrožené druhy. Naopak často vybírá lidem důvěrně známé ptáky, kteří jsou jasně roz‑ lišitelní, něčím zajímaví a dají se snadno pozorovat. Přesto i jim hrozí nějaké nebezpečí. „I červenka, která patří mezi patnáct nejběžnějších ptáků v České republice, nám poskytne dostatek prostoru pro pozná‑ vání přírodních tajemství i pro zamyšlení, co všechno bychom mohli ve svém okolí změnit k lepšímu,“ podotýká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické (ČSO). Upozorňuje tak na obecný pře‑ sah kampaně, která si klade za cíl přitáhnout pozornost laické veřej‑ nosti nejen k ptactvu, ale k přírodě kolem nás a její ochraně obecně. Akce bývá doprovázena vydáním barevné brožury, která zájemce seznamuje s vybraným druhem a přidává praktické rady, jak ptákům pomoci. Ornitologové se také snaží využít zájmu veřejnosti k získání více informací o daném druhu, například skrze speciální dotazníky tý‑ kající se výskytu a hnízdění. Formát kampaně Pták roku navazuje na dlouhodobou a v době svého vzniku průkopnickou strategii největší světové ornitologické organizace BirdLife International zvanou Udržet běžné ptáky běžný‑ mi. Tato myšlenka vychází z přesvědčení, že budeme‑li ochranářskou péči věnovat pouze ohroženým druhům, můžeme snadno propásnout nečekané změny u populací druhů dosud běžných. Na řešení důvodů těchto změn může být pak už pozdě. Proto se vyplatí pozornost rozložit

a věnovat se průběžně i druhům, kte‑ ré to zdánlivě nepotřebují. Příkladem budiž první český pták roku – dříve běžná vlaštovka obecná, jejíž drama‑ tický úbytek byl zachycen pozdě a který nyní patří mezi ohrožené druhy.

Červenka obecná, melancholik i bojovník. Foto Jiří Sedláček 4

Rousínov, škola. Město nechalo zabezpečit zastávku na podnět členů ČSO a místní organizace ČSOP. Foto Petr Navrátil NA OBSAH

V červnu loňského roku proběhlo ve Velké Británii, kolébce ornitolo‑ gie, hlasování o tom, který druh by se měl stát národním ptákem. Výsle‑ dek nepřekvapil – na celé čáře zvítězila právě červenka obecná. Tento drobný ptáček má v britském národním povědomí své pevné místo. Již tradičně například zdobí vánoční přání. Tam se zřejmě dostal i kvůli le‑ gendě vysvětlující ono typicky rudohnědé zbarvení na hrudi (viz výše). Také její anglický název pochází z lidové tradice. Britové rádi dávají ptákům křestní jména – například konipas si vysloužil lidové označe‑ ní Polly Dishwasher, tedy Pavlínka umývačka nádobí. Etnoornitolog Andy Gosler k tomu ovšem dodává, že pro červenku existuje v Británii dalších čtyřicet nářečních pojmenování. Nedávný výzkum organizace BirdLife ukázal, že lidstvo tak či onak využívá takřka polovinu všech druhů ptáků na planetě. Červenka sa‑ mozřejmě patří mezi ně. Jiří Baum ve své knize Ptactvo Velké Prahy z roku 1941 vzpomíná, jak si „ještě v dobách Fričových Pražané na podzim kupovali na trhu červenky, aby jim v bytě vychytaly mouchy, blechy a mladé šváby a později aby je těšily svým příjemným zpěvem“. Ten je považován za spíše melancholický až zádumčivý a zajímavé je, že se mu věnují i samičky. Na podzim se totiž páry červenek rozpa‑ dají a samice potřebují uhájit teritorium samy. Červenky si své revíry obhajují velmi zarputile a nezřídka se při jejich obraně pouštějí do šarvátek. Každá desátá červenka dle odhadů umírá právě na následky takových půtek. Vražedné zastávky Pouliční rvačky však zdaleka nejsou tím hlavním, co červenky ohrožuje. Mnohem významnější je třeba mizení jejich biotopů – křovin. Pro ně totiž v zemědělské ani městské krajině mnoho místa nezbývá.

Křoviny mizejí, protože je lidé považují za odpadkové koše nebo dou‑ pata bezdomovců. Čeští ornitologové se však rozhodli zaměřit se ještě na něco jiného – na autobusové zastávky. Dle odhadů zemře v Evropě ročně sto milionů ptáků po nárazu na skleněnou plochu (což je zhruba jeden pták na metr čtvereční insta‑ lovaného skla). Pro srovnání: kočky mají na svědomí desetkrát méně ptačích životů. Občas pozorujeme, jaké druhy ptáků jsou nejvíce pod skleněnými plochami vidět. „Vedou“ červenky, následují drozdi a kosi. Našli bychom i velké ptáky. Nedávno jsme takto zaznamenali mrtvou sovu pálenou. Navzdory rozšířenému mýtu jedna silueta dravce na celou skleněnou plochu rozhodně nestačí. Ptáci nerozlišují tvar nálep‑ ky, důležitá je pro ně hustota potisku. A jelikož červenky v honbě za hmyzem létají nízko, rozhodla se ČSO zaměřit na nejčastější přízemní skleněné stavby, jimiž jsou právě čekárny u zastávek. Ornitologové spustili webovou aplikaci zastavky.birdlife.cz a vybízejí lidi, aby s její pomocí mapovali a označovali riziková stání. Snaha padá na úrodnou půdu, uživatelé už zhodnotili přes 4000 prosklených čekáren a zhruba desítka z nich již byla během jednoho a půl měsíce od spuštění kampa‑ ně zabezpečena (instalace příčných prvků, ztmavení nebo mírný sklon skla). Lidé také mohou přímo upozorňovat příslušné úřady. Podobné výzvy z minulých let už přinesly zlepšení podmínek pro mnohé zástupce ptačí říše a i letos se zdá být kampaň úspěšná.

2/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Téma: Ptáci ve městě

Ing. Vilém Jurek a Mgr. Martin Vyhnal environmentalisté, zaměstnanci ekologického spolku Rezekvítek, amatérští ornitologové www.cso.cz www.zastavky.birdlife.cz

Apus apus Pak je to ještě kratší čas, kdy jsem na domovní schůzi třináctipod‑ lažního bytového domu byla svědkem nezájmu o řešení „rorýsí otázky“ během rekonstruování objektu. Sama jsem v tu chvíli nesebrala odva‑ hu nastínit stohlavému davu, naladěnému spíše na odchod a slova předsedy bytového družstva o pošetilosti ochranářů a OŽP, v čem jsou rorýsi výjimeční a proč je dobré a potřebné snažit se pro ně vytvářet možnosti hnízdění. Proto si to sumíruji teď, před plánovanou návště‑ vou schůzky domovního výboru… Co rorýsy předurčuje ke způsobu i potřebám v jejich životě, je fakt, který můžeme vyčíst z jejich vědeckého jména – Apus apus, z řeckého „bez nohou“. Rorýsi mají zakrnělé končetiny, a proto větši‑ nu svého času, kromě doby hnízdění, tráví ve vzduchu. Neposkakují, nemohou se odrazit od země, a tak musejí hnízdit ve výškách, aby měli umožněn jednoduchý „vlet“ do prostoru pod nimi. Tento malý pták s téměř třikrát větším rozpětím křídel (asi do 48 cm), než je délka jeho těla (asi 16 cm), ve vzduchu jí, pije, spí, a dokonce se i páří. Je k tomu dokonale vybaven jak svým tělem, které z něj dělá jednoho z nejlepších letců a realizátora leteckých manévrů (dokáže letět rychlostí až 200 km/h), tak vnitřním nastavením. Rorýsi upadají během letu z výšky (vzlétnou až 2000 m) do mikrospánku, při kterém dokáží vypnout jednu mozkovou hemisféru, přičemž druhá kontroluje jejich let i okolí. Po celý život zůstávají v párech a v době námluv se snaží co nejdokonaleji synchronizovat svůj společný let, a dokonce NA OBSAH

i hlasové pronikavé „srííí“. Zajímavostí je také to, že z afrických zi‑ movišť se vracejí (např. do České republiky) samostatně. Pár se vždy najde u svého hnízdiště. Ještě zajímavější může být to, že mláďata v době nepohody dokáží zarazit svůj růst – sníží metabolismus i tělesnou teplo‑ tu a jejich dech se zpomalí ze 40 na 10 nádechů za minutu. Dva roky (až do pohlavní dospě‑ losti) pak zůstávají ve vzduchu, aniž by se dotkli země. Není to dost výjimečné pro to, abychom jim na tu dobu, kdy to opravdu potřebují, zajistili nerušenou rodičovskou? Sídliště pak budou živější nejen díky no‑ vému nátěru na zateplených fa‑ sádách, ale i o rorýsí let a hlasy. Rorýs obecný. Kresba Gábinka Šustková

Téma: Ptáci ve městě

Toho malého ptáka jsem dlouhou dobu nevnímala. Možná jsem ho považovala za vlaštovku nebo jiřičku, která byla jen neobvykle rychlá v letu. Není to tak dávno, co jsem se o rorýsovi obecném dozvěděla mnoho až neuvěřitelných informací a stala se jednou z těch, kteří se upřímně zaradují, když jim prosviští nad hlavou.

Mgr. Gabriela Hájková environmentalistka, redaktorka Jihomoravských ekolistů 5

Téma: Ptáci ve městě Rorýs obecný ve stavebním řízení Populace rorýsa obecného prakticky opustila svá přirozená hnízdiště ve skalních puklinách a dutinách stromů a spontánně využívá možností, které jim poskytuje vícepodlažní městská zástavba. Vzhledem k vazbě rorýsů na vyšší budovy je v posledních letech jejich výskyt silně ohrožen rekonstrukcemi a zateplováním.

Téma: Ptáci ve městě

Rorýsi osídlili různé štěrbiny, skuliny a dutiny v městských do‑ mech, především v podstřeší. Postupně se těchto druhotných hnízd‑ ních možností naučila využívat většina naší domácí populace rorýsů, takže se z nich stal v letním období prakticky doplněk oživující panelo‑ vá sídliště i starší městské vícepodlažní zástavby. Přitom skutečnost, že v objektu sídlí rorýsi, jeho lidští obyvatelé často ani nezpozorují. Jedná se totiž o podnájemníky tiché a čistotné. Vzhledem k vazbě rorýsů zejména na vyšší budovy je v posledních letech jejich výskyt silně ohrožen rekonstrukcemi a zateplováním pa‑ nelových domů a budováním půdních vestaveb či střešních nástaveb. Tyto skutečnosti vedou ke značnému poklesu početnosti rorýsů v na‑ šich městech. Rorýs obecný (Apus apus) je zařazen mezi zvláště chráněné dru‑ hy v kategorii „ohrožený“ podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Každý, kdo zamýšlí pro‑ vést zásah, který by mohl mít škodlivý vliv na místní populaci rorýsa obecného, si musí předem opatřit povolení výjimky ze zákazů daných ustanovením § 50 uvedeného zákona. V praxi to znamená, že by měl zjistit, zda v tomto objektu není evidováno hnízdiště rorýsa obecného. Orientační databáze zjištěných hnízdišť je veřejně přístupná na webových stránkách České společ‑ nosti ornitologické www.rorysi.cz, záložka Tady bydlí rorýs. Za hnízdi‑ ště je považován objekt i v případě, že bylo hnízdění rorýsů pozorová‑ no v jedné sekci domu s více vchody. Je-li například v databázi zapsán jako hnízdiště dům č. 20, který se nachází v bloku domů 18-24, je celý tento objekt považován za registrované hnízdiště. Databáze hnízdišť je průběžně doplňována jednak na základě náhodných zjištění, a jed‑ nak cílenými průzkumy prováděnými každoročně v různých částech měst Jihomoravského kraje.

6

Rorýsi CZ Na webové stránce www.rorysi.cz se veřejnost může podrobně, a přitom přístupnou formou seznámit jak s biologií rorýsů, tak s jejich zákonnou ochranou a způsoby, jakými je možno řešit soužití lidí a ro‑ rýsů v jednom objektu i v případě, že je nutné provést opravy a úpravy vnějšího pláště budovy, a to včetně technických a technologických řešení. I když není rekonstruovaný objekt uveden v databázi registro‑ vaných hnízdišť, doporučujeme, aby investor prověřil aktuální stav. Ornitologické posouzení na požádání provádí Česká společnost orni‑ tologická, Jihomoravská pobočka se sídlem Lidická 25/27, 602 00 Brno. Další kontakty lze zjistit na uvedených webových stránkách. Pro objektivní posouzení, zda v objektu rorýsi sídlí, je samozřejmě nutné tento průzkum provést v době, kdy rorýsi nejsou v zimovištích a kdy je možné sledovat jejich zalétávání do hnízdních prostor. Rorýsi ze zimovišť v Africe přilétají na přelomu dubna a května a po vyve‑ dení mláďat se na cestu do zimovišť vydávají na přelomu července a srpna. Protože doba příletu i odletu je závislá na průběhu počasí, byla doba sledování rorýsů stanovena tak, aby postihla období mezi nejrannějšími pozorovanými přílety a nejpozdějšími odlety. Za dobu hnízdění rorýsů, kdy je nelze vyrušovat, se tak považuje období mezi 20. dubnem a 10. srpnem každého roku.

Vyhnout se problémům při rekonstrukci objektu je možné několi‑ ka způsoby. Především je to zvolení vhodného způsobu rekonstrukce, tedy užití takové technologie, která umožní zachování hnízdišť i po provedení rekonstrukce, a dále vhodný časový harmonogram prová‑ děných prací, protože pokud jsou práce prováděny v době, kdy rorýsi nehnízdí, nebudou jimi rušeni. Nejlepší je kombinace obou těchto postupů, tedy zachování hnízdních možností a provádění prací mimo hnízdní dobu. V takovém případě nebude takto organizovaná rekon‑ strukce považována za škodlivý zásah. Pokud je nutné při rekonstrukci stávající hnízdiště uzavřít nebo úplně odstranit, například při budování střešní nástavby nebo půdní vestavby nebo při změně typu střechy na nevětranou, pak je vhod‑ né zohlednit tuto skutečnost již ve stadiu zpracování projektové do‑ kumentace a již v projektu uvažovat o nahrazení ničených hnízdišť vhodnou kompenzací. Zpravidla jí bývá instalace náhradních hnízd‑ ních možností, tedy rorýsích budek do míst, kde jsou uzavírány vle‑ tové otvory stávajících hnízdišť. Hnízdní budky pro rorýse mohou být vyrobeny individuálně pro konkrétní objekt nebo lze využít nabídky prefabrikovaných vyzkoušených typů budek. Kontakty na výrobce či distributora hotových budek najdete na www.rorysi.cz. Pokud mají být při rekonstrukci hnízdní možnosti zničeny, je prováděný zásah považován vždy za škodlivý. Je proto nutné, aby investor požádal o povolení výjimky podle ustanovení § 56 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších před‑ pisů. Tento povolovací proces je standardním správním řízením a pro jeho průběh by investor měl vyčlenit dostatečný časový předstih před započetím prací. V případě povolení výjimky pak investor musí počítat s tím, že bude požadováno dodržení postupu popsaného výše, tedy provádění prací mimo hnízdní dobu rorýsů a kompenzace zničených hnízdních možností. V případě zjištění rekonstrukčních prací na objektu s hnízdícími rorýsy bez povolení výjimky nebo v případě nedodržení podmínek po‑ volujícího rozhodnutí se investor vystavuje riziku postihu podle § 87 odst. 2 písm. c) (fyzické osoby) nebo podle § 88 odst. 2 písm. d) a e) (právnické osoby), zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a kraji‑ ny, ve znění pozdějších předpisů. V prvním případě se jedná o pokutu až do výše 20 000 Kč, ve druhém případě až do výše 2 000 000 Kč. Ve srovnání s tím se investice do pořízení a instalace budek jeví jako nepodstatné zvýšení nákladů na zamýšlený zásah. Ing. Zdenka Šťouračová Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení ochrany přírody a krajiny www.rorysi.cz

NA OBSAH

Co lze zjistit mapováním ptáků ve městech: případ Brno

2/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Téma: Ptáci ve městě Přesun ptáků do měst a proces synantropizace patří k nejzajímavějším jevům v ptačí říši. I proto se výzkum ptáků ve městech stále více dostává do popředí zájmu ornitologů.

Ve městech žijí i sovy Zajímavými obyvateli našich měst jsou i sovy. Tito noční ptáci však stejně jako ve volné krajině dosti unikají pozornosti. Puštík lesní, naše nejběžnější sova, kromě příměstských lesů obývá i městské parky. Pro jeho život, podobně jako je tomu u celé řady dalších ptačích druhů, je však nezbytné, aby v nich byly starší stromy s dutinami, v nichž skrytě hnízdí. Zatímco v lesích se často ozývá, ve městech je, zřejmě i kvůli neustálému hluku, o poznání tišší, takže nás může překvapit, že jeho sousedství zjistíme častěji nálezem mláďat než podle hlasu dospělých. Naopak kalous ušatý, další naše běžná sova, je z hlediska hluku přesným opakem. Pískání jeho větších mláďat doprovází v mnoha par‑ cích noční pohodu, ať už je kolem rámus, nebo ne. Tento druh hnízdí spíše v polootevřené krajině a ve městech se s ním setkáme častěji v zimě. V tomto období totiž kalousi nacházejí shromaždiště, obvykle NA OBSAH

v hůře propustných jehličnatých stromech, kde společně přes den spí. Nejčastěji je takto nacházíme na městských hřbitovech a jejich pří‑ tomnost můžeme snadno zjistit podle hromádek vývržků pod hojně používanými stromy. V Brně lze v příměstských lesích objevit i naši největší sovu, výra velkého, který se častěji vyskytuje v lesích s přítomností skal, takže mnohdy využívá k hnízdění lesní lomy. Stejně tak byl u Brna zazname‑ nán i náš nejmenší druh, kulíšek nejmenší, který má v oblibě zacho‑ valejší smíšené lesy. Ani jeden z těchto druhů však neproniká blíže ke středu měst. Spíše historií je pak hnízdění nelesních druhů sov v Brně. Kromě sovy pálené, která častěji hnízdívala v zanedbaných půdních prosto‑ rách různých stavení, je to i případ sýčka obecného. Původně jedna z našich nejběžnějších sov byla v historii známá i ze samotného centra města. Dnes, podobně jako v celé republice, se jedná o silně ohrožený druh, který vymizel z většiny území. Ač je důvodů více, hlavním je především změna hospodaření člověka v krajině. Sýčkovi bylo dobře na místech, kde se chovala domácí zvířata, vyskytovaly se pastviny a velké množství hmyzu, kterým se převážně živí, a kde bylo dostatek starých hospodářských budov, v nichž nacházel svá hnízdiště. Dnes ale na podobné prostředí nenarazí sýček ani ve volné krajině jižní Mo‑ ravy, natož pak ve městech. Už jen milou vzpomínkou tak zůstává údaj dr. Zdeňka Kuxe, jednoho z nejvýznamnějších brněnských ornitologů, který v roce 1958 pozoroval sýčka na věži Moravského zemského mu‑ zea přímo v centru. Život ve městě člověka vytrhává z kontextu přírody. Chraňme si proto přírodu, která za námi proniká i k našim obydlím. S ptačím zpě‑ vem je ve městech mnohem veseleji a snad i kvůli němu by člověk neměl zapomenout, odkud pochází. Mgr. Jan Sychra, Ph.D. Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity

Téma: Ptáci ve městě

Podobně jako v jiných evropských městech probíhá i v Brně od roku 2011 mapování hnízdního rozšíření ptáků, které organizuje Ji‑ homoravská pobočka České společnosti ornitologické (ČSO). Zapojilo se do něj 40 dobrovolníků, kteří zjišťovali průkaznost hnízdění a po‑ četnost jednotlivých ptačích druhů v kvadrátové síti na území města Brna. Doposud jsme zjistili, že v Brně v současné době hnízdí asi 136 druhů ptáků, přičemž nejhojnějšími druhy jsou zde kos černý, sýkora koňadra a pěnkava obecná. To není až tak překvapivé. Pokud ale nepočítáme pěvce, pak jsou nejběžnějšími druhy Brna zdivočelí (tzv. ferální) holubi domácí, holub hřivnáč, strakapoud velký a poštol‑ ka obecná. Právě velká početnost holuba hřivnáče je velmi zajímavá, protože tento druh pronikl do města postupně až v posledních dvaceti letech. Některé druhy pronikají do Brna právě v současné době. Mezi ně patří například vrána šedivka nebo drozd kvíčala. I mezi ptáky ve městech lze však nalézt celou řadu vzácných a ohrožených druhů. V Brně jsme jich v rámci mapování zjistili 48, mezi nimi takové rarity, jako je bukáček malý, ostříž lesní, dudek chocholatý nebo bělořit šedý. Mezi charakteristické hnízdiče a jakési vlajkové druhy Brna stále patří početná populace strakapouda jižního, který se u nás vyskytuje pouze na jižní a střední Moravě a obývá bio‑ topy lesostepního charakteru, ve městech především zahrady a parky. A co vlastně podmiňuje vysokou bohatost ptačích druhů ve měs‑ tech? Ptákům městské prostředí přináší řadu výhod. Jednou z nich je vysoká různorodost biotopů na malém prostoru, která je nesrovnatel‑ ná s typickými jednolitými monokulturami smrků či obilovin v obvyklé české krajině. Dále jde například o bohaté zdroje různorodé potravy, často nižší míru predace (tj. nebezpečí hrozící od predátorů – dravě se živících živočichů) nebo příhodné klimatické podmínky, zejména v zimě, kdy je ve městech o několik stupňů tepleji než v okolní krajině. V rámci našeho mapování jsme zjistili, že nejvyšší počet druhů ptáků se vyskytuje v územích s přítomností mokřadních biotopů, což je známá věc i mimo města. Z pohledu zvláště chráněných druhů jsou pak kromě mokřadů významná i území tzv. nové divočiny, tedy místa po povrchové těžbě s navazujícími úhory – v Brně například lomy na Hádech či úhory a pískovny na Černovické terase. V těchto často velmi ohrožených biotopech se hojněji setkáme s vzácnými, obzvláště step‑ ními druhy, vázanými na otevřená stanoviště. Za všechny lze zmínit břehuli říční, hnízdící v koloniích ve stěnách pískoven.

Mladý kalous ušatý z brněnského Palackého vrchu. Foto Pavel Krčmář 7

Téma: Ptáci ve městě Soužití ptáků a lidí skrývá i nebezpečí Je třeba počítat s tím, že ptáci mohou být v některých případech zdrojem zdravotních potíží člověka, především přenosem některých infekčních onemocnění. V následujících řádcích připomeneme onemocnění, jež se vyskytují nejčastěji nebo mohou být závažným zdravotním rizikem.

Téma: Ptáci ve městě

Kontakt mezi člověkem a ptáky je velmi častý a dá se říci, že většina lidí přichází s těmito zvířaty do styku téměř pravidelně. Ptáci nás provázejí při procházkách přírodou a práci na zahradě, můžeme se s nimi setkat v hojném počtu ve městech a v neposlední řadě se mnozí z nás zabývají chovem různých druhů hospodářských či okras‑ ných ptáků. Zvláště městské aglomerace bývají často zatíženy velkým množstvím přemnožených zdivočelých druhů (holubi) nebo populace‑ mi divokých druhů, které našly v poslední době vhodné podmínky pro život ve městech (kavky, drobní pěvci, havrani). Pravdou bohužel zů‑ stává, že celá řada ptačích druhů naopak z původního prostředí mizí. Ptáci mohou samozřejmě, stejně jako člověk, trpět celou řadou ne‑ mocí, z nichž se některé přenášejí za určitých podmínek i na člověka. Jedná se o infekce, jejichž původci jsou schopni vyvolat onemocnění jak u ptáků, tak i u lidí (zoonózy). Obavy vzbuzují hlavně nálezy uhynulých ptáků, zvláště pokud se jedná o úhyny hromadného charakteru. Je ovšem nutné podotknout, že úhyny ptáků jsou v přírodě zcela normální a jen v některých přípa‑ dech se jedná o úhyn z infekčních příčin. Navíc celá řada těchto infekcí není na člověka přenosná.

8

U ptáků jsou značně rozšířené chřipkové viry. Zatímco u volně žijí‑ cích i exotických ptáků mají infekce zpravidla mírný průběh, u domácí drůbeže mohou probíhat jak bezpříznakově, tak i jako onemocnění s těžkým smrtelným průběhem. Rezervoárem viru ptačí chřipky (avi‑ ární influenza) v přírodě jsou zejména divoce žijící ptáci (hlavně vodní). Značnou roli zde hrají i ptáci migrující, kteří mohou virus přenášet na velké vzdálenosti. V našich podmínkách je přenos nákazy na člověka vzácný. Určitou prevencí je nedotýkat se uhynulých ptáků a v případě kontaktu se dobře omýt mýdlem, případně mýdlem s dezinfekčními účinky. Chovatelé hospodářských ptáků (drůbeže) mají svoje chovy zabezpečeny tak, aby nedocházelo ke kontaktu s volně žijícími ptáky, a tento systém je předmětem kontroly ze strany úředních veterinár‑ ních lékařů. Krajské veterinární správy provádějí každoročně monito‑ ring s odběry vzorků v těchto chovech, a navíc odesílají k vyšetření vzorky uhynulých ptáků při hromadných úhynech. V posledních letech se nákaza ptačí chřipkou na našem území neprokázala. Ornitóza (psitakóza) je onemocnění, které může probíhat u ptá‑ ků jak skrytě, tak i se zjistitelnými klinickými příznaky. Nejčastějšími přenašeči v našich podmínkách jsou zdivočelí holubi. Příznaky toho‑ to onemocnění jsou u ptáků různé – od obecných příznaků (zježené peří, nechutenství, vyhublost) až po postižení dýchacího a nervového aparátu. Ornitóza holubů probíhá většinou skrytě, pouze s obecnými příznaky. Z lidské populace jsou ohroženy hlavně skupiny, které se profesně dostávají do častého kontaktu s ptáky nebo se zaschlými ptačími výměšky (trus, prach z trusu a peří), jako například asanač‑ ní skupiny čistící místa hřadování holubů (půdy, věže). U člověka se onemocnění projevuje podobně jako chřipka s teplotami, malátností, horečkami až po postižení dýchacího aparátu. Vzhledem k tomu, že člověk se nakazí většinou po vdechnutí původce, je nutné při výše uvedených činnostech používat pracovní pomůcky (například roušky) a v případě podezření na onemocnění netypickým chřipkovým one‑ mocněním navštívit lékaře. Jako anamnézu je třeba uvést kontakt s ptáky nebo ptačími výměšky.

Salmonelózy jsou poměrně známá onemocnění lidí a zvířat, která jsou způsobována bakteriemi rodu Salmonella, vyskytujícími se častěji u vodní drůbeže. Za velmi významný je považován přenos prostřednic‑ tvím nedostatečně tepelně opracovaných kontaminovaných potravin živočišného původu. Klinické příznaky u ptáků jsou nespecifické, lze pozorovat nechutenství, apatii a průjmy. Starší drůbež a holubi mohou trpět záněty kloubů. U člověka se salmonelózy projevují zejména průjmy s kolikovými bolestmi, zvracením a horečkou s následnou dehydratací. Problema‑ tičtí jsou tzv. bacilonosiči, kteří sami neonemocní, ale nákazu mohou dále šířit. Z tohoto důvodu je třeba léčbu svěřit lékaři. Chovy hrabavé drůbeže (nosnice, brojleři, krůty) v České republi‑ ce jsou pod veterinární kontrolou v rámci národního ozdravovacího programu od salmonel, kdy je realizována celá řada odběrů vzorků po dobu životnosti hejn. Důležitá je u této nákazy prevence spočívající zejména v dodržování osobní hygieny a dostatečném tepelném opra‑ cování potravin živočišného původu. Ptačí tuberkulóza je nakažlivé onemocnění ptáků s převážně chronickým průběhem, postihující starší věkové kategorie. Je přenos‑ ná na savce (hlavně prasata) i člověka. V současné době se vyskytuje převážně v drobnochovech drůbeže nebo někdy u volně žijících ptáků. Přenos se děje nejčastěji alimentární cestou (tj. trávicím ústrojím). Mezi nejčastější příznaky onemocnění u ptáků patří skleslost, nechu‑ tenství, průjmy, hubnutí a v pokročilém stadiu kulhání. Léčba se zpra‑ vidla neprovádí, protože je velmi nákladná, dlouhodobá a s nejistým výsledkem. Navíc hrozí riziko rozvlékání nákazy na další vnímavá zví‑ řata, případně i na člověka. U člověka původce způsobuje onemocnění podobné klasické tuberkulóze, ale v našich podmínkách se vyskytuje zřídka. Ve velkochovech tráví drůbež relativně krátkou dobu, takže zde nemůže dojít k rozvoji onemocnění. Do drobnochovů je nutné nakupovat drůbež ze známých zdrojů, dodržovat pravidla zoohygieny a v případě pochybností požádat veterinárního lékaře o provedení dia‑ gnostické zkoušky. V tomto článku nelze samozřejmě popsat všechna onemocnění, která mohou ptáci na člověka přenést. Zmíněna jsou pouze ta, se kte‑ rými můžeme v našich podmínkách čas od času počítat. MVDr. Ivan Přikryl Krajská veterinární správa SVS pro Jihomoravský kraj

V našich podmínkách je přenos nákazy na člověka vzácný. Foto Tomáš Doležal NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2016

Téma: Ptáci ve městě O přikrmování ptáků v zimě Poslední barevné listí se pomalu snáší ze stromů, teplota se čím dál tím častěji dostává pod nulu a z ocelově šedých mraků vypadávají první sněhové vločky. I když by většina ptáků dokázala přežít i bez pomoci člověka, pravidelným přikrmováním na krmítkách jim můžeme v této nepříznivé době hodně pomoci.

Mnoho ptáků, jedno krmítko Krmítka mohou být různých tvarů a velikostí. Umísťujeme je na zahradě, v městském parku, za oknem nebo třeba i na balkoně panelo‑ vého domu. Vždy dbejme na to, aby sypané krmivo bylo pokud možno co nejvíce v suchu, nevyfoukával je vítr a ptáci se zde cítili v bezpečí před predátory, kterými mohou být například i naše milovaná kočka či pes. A čím je nejvhodnější ptáky v zimě krmit? Základem každé krmné směsi jsou olejnatá semena, která dodají ptákům potřebnou energii. Pro většinu ptačích strávníků jsou nejvhodnější slunečnicová semena, rozdrcené vlašské či lískové ořechy, přidáme i loupaný oves, ovesné vločky, mák, případně další druhy semen. Pokud nemáme krmítko, můžeme směs semen rozmíchat v rozpuštěném ztuženém pokrmovém tuku a za tepla nalít do květináče, rozpůleného kokosového ořechu či kelímku od jogurtu s umístěnou větvičkou, popřípadě do větších rozevřených šišek. Po ztuhnutí směsi je zavěsíme na vhodná místa u domu či na zahradě. Vhodným krmivem pro sýkory, ale také napří‑ klad pro strakapoudy je hovězí lůj pověšený u krmítka nebo na stromě volně na zahradě. Vrabcům nebo hrdličkám zahradním se zavděčíme i rozdrobeným ztvrdlým pečivem. Zimujícím kosům, drozdům kvíčalám či brkoslavům severním zase můžeme pod krmítko přidat pár jablek, sušené jeřabiny či další plody našich keřů. Velmi vhodným doplňkem při přikrmování ptáků je pítko s čistou vodou, kde se mohou ptáci napít. Jaké krmivo pro ptáky naopak vhodné není? Nikdy nekrmíme zbytky kořeněných vařených jídel, uzeninou, slaninou ani měkkým či plesnivým pečivem. Odměnou za každodenní přikrmování jsou krásná pozorování ptáků, převážně drobných pěvců, které si můžeme na krmítku pro‑ hlédnout úplně zblízka. Je samozřejmě rozdíl, zda máme krmítko umístěné na okně panelákového bytu uprostřed sídliště, kde občas přilétne nějaká sýkora, kos a hrdlička, nebo v zahradě u lesa či v roz‑ sáhlejším městském parku plném keřů a vzrostlých stromů, kde se to ptáky jen hemží. Ale i v zahradách za domem v obydlené městské NA OBSAH

čtvrti můžeme pozorovat řadu zajímavých druhů ptáků. Ke každoden‑ ním návštěvníkům patří sýkory, z nichž nejběžnější je sýkora koňadra a modřinka. Vzácněji na krmítku zastihneme i sýkoru uhelníčka nebo babku či sýkoru lužní. K pravidelným návštěvníkům krmítek patří také hrdlička zahradní, brhlík lesní, zvonek zelený, čížek lesní, pěnkava obecná, vrabec polní a domácí, pestrobarevní stehlíci obecní, dlasci tlustozobí nebo hýli obecní. Ze zimních hostů je to třeba pěnkava ji‑ kavec. Vzácněji se u krmítka objeví přezimující červenka obecná nebo roztomilí mlynaříci dlouhoocasí, do větších zahrad nebo parků pak občas zalétne sojka obecná a v posledních letech ve městech stále častěji hnízdící straka obecná. Ze šplhavců pravidelně zalétá stra‑ kapoud velký, vzácně se může objevit strakapoud prostřední či jižní nebo žluna zelená. Na jablka a nejrůznější nasušené bobule našich keřů a stromů se slétávají kosi černí z celého okolí, řídce se objeví také drozd kvíčala a drozd brávník. Ponecháme‑li na zahradě na stro‑ mech část úrody jablek, máme velkou šanci, že kromě drozdů kvíčal uvidíme i hejno brkoslavů severních, nádherných ptáků velikosti špačka, kteří k nám přilétají jako zimní hosté ze severních oblastí Ev‑ ropy. Při svých přeletech za potravou nevynechají tito věčně hladoví ptáci v krajině žádnou zahradu s jablky na stromech, přiživují se na jmelí i jeřabinách a zalétají také na keře šípků obsypané ­červenými plody. Pro všechny milovníky přírody je tak krmítko ideálním místem, kde mohou pomoci našim opeřencům přežít zimní období, ale současně se naučit poznávat zimující ptáky z tepla svého domova. Miroslav Dvorský Valašské ekocentrum ČSOP, Valašské Meziříčí

Téma: Ptáci ve městě

Většina našich tažných druhů ptáků je již na zimovištích a u nás zůstávají jen ti, kteří si v nepříznivém počasí dokážou najít dostatek potravy k přežití. Pravidelně se u nás také v tuto dobu objevují i tzv. zimní hosté, tedy ptáci ze severních oblastí Evropy, kteří u nás nehníz‑ dí, ale pouze protahují nebo zimují. Zejména v době, kdy krajina zapadne sněhem a je mrazivé počasí, se stahují ptáci do měst a vesnic, aby v blízkosti lidských obydlí snáze nalezli obživu. Při silných mrazech musejí vynakládat značné množství energie a vysoká sněhová pokrývka nebo ledem obalené stromy jim znesnadňují přístup k potravě. Na konci zimy je již v přírodě zejména pro semenožravé druhy nedostatek potravy, a jestliže mrazivé počasí a sníh přetrvávají i v březnu, zimující ptáci strádají. S přikrmováním je nejlépe začít ještě před začátkem tuhé zimy, aby ptáci v době sněhu a mrazů již byli na krmítko zvyklí a věděli, že zde najdou potravu. Pokud není sníh a mráz, zasypáváme jen nepravi‑ delně v malých dávkách. S postupující zimou přikrmujeme pravidelně a dávky zvyšujeme v závislosti na počasí a množství ptačích strávníků. Krmíme přes celou zimu až do jarních dnů, obvykle do konce března, kdy postupně zase množství krmiva snižujeme. V jarním období ptáky nepřikrmujeme, neboť naleznou v přírodě již dostatek potravy.

Najedený dlask tlustozobý. Nejraději má slunečnicová semena, která na rozdíl od sýkor vyzobává přímo v krmítku. Foto autor 9

Okénko pro školy

Okénko pro školy

10

NA OBSAH

Okénko pro školy

2/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Okénko pro školy

NA OBSAH

11

Okénko pro školy Když je příroda učebnou aneb Jak učím ekologii „Co slyším, to zapomenu. Co vidím, si pamatuji. Co si vyzkouším, tomu rozumím.“ Konfucius Na naší škole (MESIT střední škola, o. p. s.) studují žáci převážně technických tříletých a čtyřletých oborů, například mechanik číslicově řízených strojů, mechanik elektrotechnik, elektrikář, obráběč kovů, umělecký kovář a zámečník, pasíř… Ve školním vzdělávacím programu mají všichni žáci prvního ročníku uvedených oborů ekologii, která byla dříve vyučována jednu hodinu týdně. Je tomu už pár let, kdy se mě zástupkyně ředitele ptala, zda by bylo možné tento předmět vyučovat tzv. „v blocích“. Žáci by měli během pololetí občas pouze výuku ekolo‑ gie. Tuto možnost jsem uvítala, jelikož jsem již dříve přemýšlela o tom, jak svým žákům výuku tohoto předmětu oživit, zpříjemnit, ukázat jim vše v praxi nebo vyrazit někam do terénu. Při blokové výuce by to nebyl problém. A tak jsem začala učit jinak. Proč bych měla svým žákům vysvět‑ lovat, co je to přírodní a umělý ekosystém a jaké máme typy krajiny v učebně? Proč bych měla jen povídat o ochraně přírody, chráněných územích a dopadech činnosti člověka na přírodu a pouštět filmy? A co teprve téma odpady, přírodní zdroje energie, udržitelný rozvoj…? Mu‑ sejí žáci sedět v lavici? Určitě ne! A tak občas vyrážíme na půldenní výpravy.

Okénko pro školy

Učení v terénu a terénem Rochus je pokladem pro výuku přírodních věd. A leží nám „za humny“. Procházíme tuto lokalitu a žáci pracují ve skupinách. Během terénní exkurze s výukovým programem se zmíním o ochraně přírody, Rochus je přece evropsky významná lokalita a přírodní památka. Chrá‑ něných rostlin a živočichů tu najdeme spoustu. Zastavíme se u sadu starých ovocných odrůd. Zde jsme vysadili s paní Možíškovou hrušku a okolo plotu spoustu planých trnek. V sadu jsme také hrabali seno. Když jsem budoucím elektrikářům rozdala hrábě, měla jsem pocit, že třetina toto nářadí vidí poprvé v životě, druhá třetina žáků věděla, že hrábě se dají použít na hrabání, a ostatní již někdy možná i hrabali seno. A víte, že zde dokonce sídlili lovci mamutů? Že tu byly nalezeny

kly mamuta a úlomky mamutích žeber? Také kosti rosomáků a lišek polárních. Dokonce ani každý učitel neví, že rosomák není pták! Sto‑ jíme u muzea Parku Rochus, díváme se do starých vojenských map, jak se v dávných dobách Morava klikatila. Žáci porovnávají, jak ta krajina od Bílých Karpat až po Chřiby vypadala kdysi a jak vypadá dnes. Občas zaslechnu, že taková výuka je rozhodně lepší než sedět někde ve škole v lavici. Pokud chci žákům vysvětlit, co je to ekosystém, opět je lepší vyrazit do přírody. Další evropsky významná lokalita Kněžpolský les leží o kousek dále než Rochus. Cestu ale zvládneme pěšky. Projdeme se podél řeky Moravy a přitom pohovořím o záplavách. Zastavíme se u průmyslové zóny Jaktáře, kde se protrhla hráz. Na tomto mís‑ tě najdeme velký kámen se zlatou cedulkou. A pokračujeme dále. V Kněžpolském lese žáci ochutnají medvědí česnek, i když v květnu již nemá tu sílu jako v březnu. Slepé rameno řeky Moravy Kanada je přírodní rezervace. Dokonce i technicky orientované žáky v pubertál‑ ním věku to zaujalo. Vypadá tak romanticky – na hladině kvete stulík žlutý, u břehů stovky žlutých nádherných kosatců, všude skřehotají žáby. Na otázku „Čím se živí bobr, který zde kácí stromy?“ dostávám okamžitě očekávanou odpověď: „No přece rybami!“ Vzpomínám, jak pan Kostkan, odborník na bobry, vyprávěl na školení koordinátorů EVVO, že i někteří studenti přírodovědecké fakulty si myslí, že bobr se živí rybami. A když začnu povídání o hořavce duhové a škebli rybničné, je úplné ticho. Kráčíme přírodou, trhám různé byliny a po‑ vídáme a povídáme… Mým oborem je biologie a matematika, dvě nejkrásnější přírodní vědy. K přírodě mám blízko. Utrhnu kopřivu a zavzpomínám, jak si hoši vařili v Památníku Velké Moravy kopři‑ vovou polévku. Myslela jsem tehdy, že to nebudou chtít ochutnat, a málem na mě nezbylo! A tu se ozve křik! Kopřivu už nedržím jen já, ale také Peťa, Jir‑ ka, Olin a Erik. A šlehají jeden druhého. Všichni máme červené ruce a všichni víme, jak působí kyselina mravenčí, která je v trichomech

I cesta může být cíl. Foto autorka 12

NA OBSAH

kopřivy. Přece jsme to probírali nedávno v chemii. A nyní tedy proběh‑ la praktická ukázka. A co téma odpady? Navštívíme sběrné suroviny v Uherském Hradi‑ šti nebo REC Group ve Starém Městě. Sice jsem k tomuto tématu vel‑ mi důkladně proškolená, ale „co vidím, si pamatuji, co si vyzkouším, tomu rozumím“. Také se již stalo tradicí, že v rámci akce „Ukliďme Česko“ sbíráme odpadky v přírodě. Možná si hoši uvědomí, že odhodit něco v přírodě je jednoduché, ale pak to někdo musí uklidit. Akce je určena pro dobrovolníky. Několikrát jsme ve spolupráci se sběrnými surovinami uspořádali sběr elektroodpadu pro obyvatele Mařatic. To proto, aby si obyvatelé i žáci uvědomili, že televizory a lednice se ne‑ odkládají ke sběrným místům s modrými a žlutými kontejnery. Udržitelnost na vlastní kůži V rámci výuky ekologie navštěvujeme pravidelně Hostětín. Výuko‑ vý program Zdroje energie, při němž žáci pracují ve skupinách, není rozhodně frontální výukou. Žáci nepřijímají informace pasivně, ale mu‑ sejí je sami vyhledávat, třídit, musejí spolu diskutovat a výsledky své práce prezentovat před spolužáky. Prváčkům se do práce moc nechce a už vůbec se jim nechce mluvit před kolektivem spolužáků. Lektorka ale použije malou výhrůžku: „No tak, hoši, jestli to nestihnete do pře‑ stávky, o přestávku přijdete.“ A ejhle! Už se hlásí první odvážlivec… No a kde jinde bych budoucím obráběčům a mechanikům vysvětli‑ la lépe, co to je udržitelný rozvoj? Hostětín je ukázkou, že jde žít v sou‑ ladu s principy udržitelného rozvoje. Výtopna na biomasu, sad starých ovocných odrůd, šetrné veřejné osvětlení, výroba biomoštů, sušárna ovoce, solární panely, pasivní dům a kořenová čistírna odpadních vod. Když nás provází mladá lektorka, kluci ani nedutají. Ochutnáme také nějaké biopotraviny a nakoupíme sirupy a mošty. A jaký výrobek z Hostětína má u žáků největší úspěch? No přece Hostětínský sirup z květů a listů konopí! Další mojí oblíbenou lokalitou, učebnou v přírodě, jsou Kopani‑ ce, zvláště Žítková. Procházíme v červnu mezi voňavými barevnými

k­vetoucími loukami, klučíci pobíhají kolem mě, vyptávají se, někteří i fotí. Je mně líto, že jsem dřívější žáky o takovou výuku ochudila, že jsme vyjížděli do přírody méně. Povídám o žítkovských bohyních a Irmě Ga­brhelové, o léčivých rostlinách, kterých je tu plno, o sečení orchide‑ jových luk. U paní starostky nakoupíme vynikající ovčí sýry, žinčicu a brynzu. Kluci pokyvují hlavami, jak je tu krásně. Prý by tu chtěli pobýt déle. Ta možnost tu je. Strávili jsme tady s žáky třídenní školní akci na konci školního roku. Moc se jim zde líbilo a i ty tři dny byly prý krátké. Potěšující je, že občas zaslechnu i ty neposedné klučíky: „Kdyby byla škola taková každý den, chodil bych do ní moc rád.“ A mobily? S tím není velký problém, když jsme venku. Vím, že každý předmět se takovým způsobem vyučovat nemůže. V matematice na exkurze nevyjíždím. Jsem ale ráda, že výuka ekologie je na naší škole organizována tímto způsobem. A co je cílem takové výuky? Myslím, že právě tento předmět má žáky vychovávat. Budoucí obráběči nemusejí nutně znát definici po‑ travního řetězce, všechny biotické podmínky života ani nemusejí vy‑ jmenovat všechny organely v rostlinné buňce. Měli by ale vědět, jak třídit odpad, kde je sběrný dvůr, co je to azbest, kde se dají koupit re‑ gionální potraviny, že není třeba každé zboží v obchodě cpát do igelito‑ vého sáčku nebo že i voda z kohoutku chutná často lépe než z plastu. Moc děkuji především vstřícnému vedení školy, že se mi snaží vyjít vstříc při organizaci ekologických dnů. A kde beru inspiraci k výuce ekologie? Měla jsem možnost poznat partu skvělých lidí, kteří mně umožnili zúčastnit se specializačního studia pro koordinátory EVVO ve školách. Jsou to zaměstnanci škol‑ ského zařízení pro environmentální vzdělávání v Brně, moje oblíbená Lipka. Při studiu jsme neseděli jen v lavicích, ale projeli jsme spoustu zajímavých míst v naší republice. Navštívili jsme mnoho nadšených pedagogů ve školách a lektorů v ekocentrech. A to byla inspirace!

2/2016

Jihomoravské

EKOLISTY

Okénko pro školy

Mgr. Irena Pořízková učitelka, MESIT střední škola, o. p. s.

Letošní Ekofilm inspiruje školáky k šetření vodou České i zahraniční filmy s environmentální tematikou, koncerty, přednášky, workshopy, besedy s tvůrci i odborníky a v neposlední řadě i speciální pořady pro školy – to vše je součástí letošního 42. mezinárodního festivalu filmů Ekofilm, který se odehraje 13.–15. října v Brně.

NA OBSAH

Michal Veselý. Právě na těchto webových stránkách jsou také infor‑ mace k registraci. „Kapacita sálu i zahrady je omezená, takže školám doporučujeme registrovat se včas.“ Hlavní filmová část festivalu se odehraje v sále Břetislava Bakaly, který ve čtvrtek i v pátek nabídne dopolední promítání zejména pro druhý stupeň základních škol. Dramaturgie se zaměřila nejenom na dokumentární filmy, ale také na filmy animované a hrané. „Chceme, aby se školáci z filmů nejen něco dozvěděli, ale zároveň aby je filmy pobavily a aby měly děti z návštěvy Ekofilmu radost,“ popisuje dramaturg Petr Horák. Finální program naleznete na webu Ekofilm.cz. Okénko pro školy

Letošním tématem festivalu je aktuální problém trápící lidstvo na‑ příč kontinenty – voda a sucho. Jak můžeme vodou lépe šetřit? Jak využívat vodu dešťovou? Jak vodu co nejlépe zadržovat v krajině i ve městě? To jsou otázky, jimž se budou věnovat nejenom soutěžní a ne‑ soutěžní filmy festivalu, ale i doprovodné pořady. A mezi nimi i ty, které jsou určené pro školy. „Pomoci učitelům s environmentální osvětou je jedním z důležitých cílů festivalu,“ říká Michal Veselý z Nadace Partnerství, která je jedním z organizátorů festivalu. A právě v jejím sídle – ve vzdělávacím centru Otevřená zahrada – bude probíhat i vel‑ ká část programu pro školy. Na čtvrtek a pátek dopoledne pro školy připravuje Nadace Part‑ nerství společně s pedagogy z Lipky a Vodárenskou akciovou společ‑ ností vzdělávací program Kamarádi s vodou. Ten je určen pro žáky pátých až osmých tříd, kteří se díky němu na interaktivních stanovi‑ štích v zahradě naučí, jak důležitá je vlastně voda v koloběhu života. „V sále Otevřené zahrady bude také paralelně probíhat promítání filmu i za účasti tvůrce. Aktuálně jednáme o filmu Aldabra Steva Lichtaga. Finální program bude k dispozici na stránkách Ekofilm.cz,“ doplňuje

13

Okénko pro školy Klimatická soutěž CO2 liga připraví studenty na rok 2040 už letos Jak promění klimatická změna náš život v roce 2040? Jak se připravit na sucho a vedro a šetřit energií? Jak souvisí klima s dopravou a tím, co jíme? Tyto a podobné otázky budou zkoumat během příštího školního roku žáci mnoha základních a středních škol z celé republiky v rámci soutěže CO2 liga. Ekologický institut Veronica připravuje již 7. ročník této celostátní soutěže, v rámci které budou žáci po celý školní rok plnit řadu neleh‑ kých úkolů souvisejících s klimatickou změnou. Cílem soutěžních úkolů je uvědomit si globální souvislosti a hledat cesty, jak můžeme zvýšit svoji odolnost (resilienci) vůči klimatické změně – tedy snížit její dopady anebo se na ně připravit. V soutěži jde o to, aby si žáci uvědomili, že klima nemá hranice a změna klimatu se bude dotýkat i České republiky, přestože u nás netají ledovce, nemizejí ostrovy a nerozšiřuje se plocha pouští. Soutěžní týmy se budou zabývat pěti tématy: klimatická změna, voda, doprava, energie a jídlo. Soutěž je koncipovaná jako „učení prožitkem“ a žáci se v ní poutavou a neotřelou formou dozvědí a vy‑ zkoušejí si v praxi, jak se na očekávané změny připravit a jak mohou změnit své každodenní chování. Například tím, že sníží spotřebu vody, omezí dopravu autem, nebudou plýtvat jídlem, budou jej nakupovat od místních farmářů nebo nebudou tolik přetápět v místnostech – což je největší český nešvar. Soutěžící se dozvědí nejen řadu informací, ale budou plnit především nejrůznější úkoly, zábavné i odborné, které vycházejí z běžných každo‑ denních činností doma či ve škole. Budou se bavit a přitom získávat a zpracovávat data, zkoumat, hledat souvislosti, dělat akce či zajímavé průzkumy. Z realizace úkolů si týmy povedou záznamy, které mohou zpracovat například jako fotoseriál, videoklip, nástěnku či jako web CO2 ligy. Anebo mohou předávat získané informace svým spolužákům for‑ mou prezentace či besedy. Vyškolí se tedy i v mediální výchově a budou pracovat v online prostředí, které je současné mladé generaci blízké. Soutěž CO2 liga je letos součástí rozsáhlého projektu s názvem „Klima. Klima? Klima!“, který se zabývá dopady klimatické změny. Klimatická změna a její dopady jsou pro soutěžící děti dnes hrou. V bu‑ doucnu to budou ale právě tyto děti, které budou rozhodovat o svém každodenním chování i o dění ve svých obcích. To, co v rámci CO2 ligy poznají, jim pomůže, aby vedly své obce k odolnosti proti dopadům klimatické změny.

(tým ZŠ Vlachovice) „Hodně mě překvapilo, že jídlo na obědy v průměru nacestuje 2300 km, ale kdyby některé suroviny byly regionální nebo z Česka, průměr cesty by byl pouhých 53 km.“ (tým ZŠ Otrokovice) „Je to jedna ze soutěží, která má velmi dobře zpracovanou koncep‑ ci a z hlediska praktického života má opravdu smysl.“ (tým ZŠ Bratrství Čechů a Slováků, Bystřice pod Hostýnem) „V rámci celého týmu jsme při jízdě autem vyprodukovali 997 414,47 litrů CO2 za měsíc. Nenašla jsem nikde objem, který by byl přibližný objemu vyprodukovaného CO2, ale odhadem si myslím, že by se tento objem dal přirovnat k objemu paneláku.“ (tým Gymnázia Rožnov pod Radhoštěm) „Na tuto akci snad v životě nezapomenu. Moc mě bavila. Snížila jsem dobu sprchování. Přestala jsem se tak často koupat. Studenou vodu jsem neměla odvahu pustit si na sebe. To mě trochu i mrzí. Třeba najdu odvahu až časem. Celkově se mi spotřeba snížit dařila, asi tak o 20 %. Přestala jsem si čistit zuby pod puštěnou vodou. Mám z toho skvělý pocit. Dokázala jsem zase něco nového. A navíc to nedělám jen pro sebe, ale pro celou planetu Zemi.“ (tým ZŠ Vlachovice) Hana Machů Ekologický institut Veronica, Centrum Veronica Hostětín www.veronica.cz, www.CO2liga.cz

Okénko pro školy

Jak se může váš školní soutěžní tým přihlásit? Nový ročník byl vyhlášen v září 2016 a je otevřen pouze pro 50 škol – s přihlašováním proto neotálejte. Účastnit se mohou tří- až desetičlenné týmy nadšených studentů středních škol a žáci 2. stupně základních škol. Přihlašovat se můžete na adrese katerina.kohouto‑ [email protected].

14

„Svačinový den byl skvělý! Překvapili jsme, pochutnali jsme si a celkově to byla velmi příjemná akce. Určitě ji budeme opakovat, jen už přemýšlíme, jaké bude téma.“ (tým ZŠ Březová, kde pojali jeden únorový den s regionálními svačinkami skutečně stylově – jako přehled zabíjačkových pochutin, které doplnili vlastnoručně upečeným chlebem) „V týmu jsme si dali předsevzetí, že vydržíme celou hodinu ne‑ svítit. Hlavně tedy nezapínat počítač. Když jsme si s rodiči společně sedli a povídali, tak nám ani nepřipadalo, že už uběhla hodina. Strašně rychle to uteklo. A vydržet bez mobilu, televize… bylo skvělé. Úplně se nám to zalíbilo.“

„MHD či na kole, dříve v práci, ve škole… Použitím vlastních nohou, auta doma zůstat mohou!“ (Nápis z cedule, kterou drží dívka na obrázku.) Foto archiv Veronica

Ministerstvo životního prostředí České republiky

CO2 liga 2016/17 probíhá za finanční podpory SFŽP ČR (www.sfzp.cz) a MŽP (www.mzp.cz). NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2016

Představuje se škola Mateřská škola Rudka Škola, ve které je naším cílem vychovat zdravé, spokojené, citově bohaté dítě, jež dokáže bez obav komunikovat s dětmi i dospělými. Škola, kde se zaměřujeme na vytváření kladného vztahu dětí k přírodě a vedeme je k její ochraně. Se zřizovatelem naší mateřské školy pořádáme i pro veřejnost akce k různým tradicím, zvykům a svátkům, například Den Země, Den ptactva, Vítání jara, Pohádkový les, Den matek, karneval, koledování u osamělých lidí, rozsvícení vánočního stromu v obci… A vždy jsme se zapojili do soutěže Vesnice roku. Na žádné školní akci nechybí usměvavá paní starostka, dokonce si s námi vyzkoušela i noc ve školce, za což jí moc děkujeme. Věříme, že i nadále bude naše spolupráce na tak dobré úrovni jako nyní. Současnost v naší školce Mateřská škola je jednotřídní s celodenním provozem, kapacitou 25 dětí ve věku od 2,5 do 7 let a vlastní školní jídelnou. Nachází se v přízemí školy společně s obecní knihovnou. Velká třída a herna pro děti jsou vybaveny nábytkem umožňujícím dětem volný výběr hra‑ ček. Stolky jsou pro děti výškově uzpůsobeny, nachází se zde hrací a pracovní kouty podporující tvořivost dětí a instalována byla taková tělovýchovná zařízení, která podněcují spontánní pohyb. Vzdělávání dětí probíhá podle školního vzdělávacího programu „Objevujeme svět pro život“, jenž je zpracován v souladu s požadavky Rámcového vzdě‑ lávacího programu. Důraz klademe na podporu zdraví a ekologickou výchovu. Výchovu a vzdělávání dětí ve škole zajišťují dvě pedago‑ gické pracovnice za podpory čtyř provozních zaměstnanců. V sou‑ časné době prochází budova školy velkými změnami, dostává „nový kabát“, jehož součástí bude zateplení, fasáda i přístupové schodiště se zastřešením. Školka leží na konci vesnice Rudka v klidném prostředí přímo u lesa. Od 1. ledna 2003 je mateřská škola příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je obec Rudka. V březnu 2011 bylo vybudováno pro děti školní hřiště a částečně zrekonstruován i vnitřek školky. Přímo před budovou byly v říjnu 2015 zahájeny práce na vybudování přírod‑ ního hřiště, které budou děti od letošního roku využívat i jako učebnu. Ivana Skřivánková ředitelka Mateřské školy Rudka

Představuje se škola

Naše mateřská škola je členem celostátní sítě mateřských škol se zájmem o ekologickou/environmentální výchovu Mrkvička. Celoročně seznamujeme děti s ekologií, jednotlivé prvky zařazujeme do výchov‑ ných projektů seznamování dětí s přírodou (např. voda, mraveniště, zvířata, ptáci). Pokud počasí dovoluje, veškeré činnosti s dětmi smě‑ rujeme do přírody. Nejvíce využíváme bezprostřední blízkosti lesa ke hrám, vycházkám, pobytům venku i k učení a získávání jak poznatků, tak i dovedností. Do přírody podnikáme výlety kratší i půldenní, sbírá‑ me zajímavé přírodniny, které využíváme při výtvarných a pracovních činnostech či při výzdobě školy. Sbíráme i lesní plody a byliny, učíme děti poznávat faunu a flóru lesů, luk i dvorů. Děti vedeme k vhodnému chování v přírodě, vysvětlujeme jim, proč je třeba ji chránit a pečovat o ni. Čistíme les, studánku i potůček před budovou školy. U pramene potoka Bobravy jsme společně vytvořili z přírodního materiálu skřítka Bobraváčka. Společně sázíme stromy, vysazovali jsme i les. V jarním období sázíme do květináčů ve třídě s dětmi různé bylinky (řeřicha, ma‑ joránka, bazalka, pažitka, petržel), kterými si děti zpestřují své svačinky. Účastníme se projektu České ornitologické společnosti „Vítání pta‑ čího zpěvu“, jehož součástí je kromě povídání o ptácích a přírodě na okraji pole či lesa i ukázka kroužkování ptáků. Na akci „Rócký žabák“ se děti zase dozvěděly o životě žab a v potoce hledaly nakladená va‑ jíčka a pulce. Na závěr se konala na školním hřišti soutěž ve skoku z místa, ze které si každý účastník odnesl diplom. V naší mateřské škole třídíme odpad, i ve třídě máme označené nádoby. Máme také malý zookoutek, o který se děti starají: akvárium s rybičkami, terárium, jež patří obřím šnekům (africký suchozemský šnek Achatina neboli oblovka). Také navštěvujeme místní farmu u Blažků a chodíme k rybníku pozorovat změny během ročních období. Krmíme kačeny i ryby a nyní využijeme i jezírko u školy. V zimním období sypeme krmení ptáčkům do krmítek a staráme se o zvěř v lese. Děti pomáhají chystat krmení do krmelce nebo zdobit vánoční stromeček dobrotami. Společně s rodiči se dvakrát do roka podílíme na veřejné sbírce Fondu Sidus, čímž přispíváme na vybavení dětských nemocnic přístroji.

Námi vytvořený skřítek Bobraváček. Foto Anna Hvězdová NA OBSAH

Vysazujeme stromy pro naše děti. Foto autorka 15

Představuje se obec Vesnice, ve které to žije. Obec Rudka Během pěti let Rudka získala několik dílčích ocenění: Modrou stuhu za společenský život, Oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělských subjektů, Oranžovou stuhu České republiky, Cenu hejtmana za společenskou odpovědnost roku 2015, různá mimořádná ocenění a konečně i cenu nejvyšší – Zlatou stuhu za vesnici roku 2015 Jihomoravského kraje. Bez společné práce a nadšení občanů pro danou věc by to však nešlo. Naše největší bohatství Naše vesnice neoplývá množstvím historicky významných budov, nenajdete zde kostel ani základní školu. O to více si však vážíme toho, co v Rudce máme. Ať už je to nově opravená zvo‑ nička v samém srdci obce, obecní úřad se společenskou místností a prodejnou na návsi rybníka či místní hospůdka, vodní nádrž, hřiště nebo knihovna. Tím hlavním bohatstvím jsou však lidé, kteří zde žijí. Není snad týdne, aby se v Rudce něco nedělo. Akcí se zúčastňují obyvatelé všech věkových kategorií, a to nejenom místní, ale i přes‑ polní z širokého okolí. K tomuto dění v obci přispívají také mnohé místní spolky. Patří mezi ně Bobravanka, společenství starších místních občanů, kteří se scházejí s harmonikou téměř každý týden a zpívají písničky nejen známé, ale i své vlastní. Paní Jaruška jich složila na desítky. Po padesáti letech navázali na starou tradici divadla místní ochotníci. Jejich upravené pohádky, a dokonce i novodobá pohádka z jejich vlastní tvorby vždy potěší diváky od nejmenších až po ty nejstar‑ ší. Hasiči u nás mají členy i členky. Poháry si můžete prohlédnout v místní opravené hasičce. Oko mužů ale možná raději spočine na kalendáři, který vydává ženská část družstva. Aby ne, tolik krásných holek na čtverečním kilometru jen tak někde nenajdete! Myslivci se věnují práci s mládeží, nevyhýbají se brigádám, organizují plesy a další kulturní akce. Guláš pana Hvězdy je v okolí už vyhlášený. Také senioři se scházejí každý měsíc a jejich setkání jsou vždy pouč‑ ná a zábavná zároveň. Nesmíme opomenout ani mažoretky, skauty, včelaře a sportovce. Když se řekne, že někde to žije, o Rudce to platí dvojnásob. Rudkou málokdy projdete či projedete, aniž byste někomu neza‑ mávali nebo se s někým nezastavili a nepopovídali si. Příklad mají všichni občané v paní starostce. Když říká, že má ráda lidi, tak jí to věřte. My z Rudky a okolí to víme zcela jistě. Jsme rádi, že žijeme v Rudce. Mgr. Eva Čermáková obyvatelka obce Rudka

Představuje se obec

Obec Rudka leží v podhůří Českomoravské vrchoviny v nadmořské výšce 445 m n. m. Název obce, známý od roku 1330, souvisí snad s načervenalou barvou hojně se vyskytujícího jílu, snad s těžbou že‑ lezné rudy, jež zde historicky probíhala. Křesťanská historie je čitelná v obecním znaku stejně jako zmiňovaná hornická činnost. Zelená bar‑ va znaku je pak jasným odkazem k zemědělskému rázu naší vesnice. Rudka je malá obec s 360 obyvateli, bohatá na zeleň a z něko‑ lika stran chráněná lesem, který poskytuje přístřeší mnohé lesní zvěři a zároveň slouží jako oáza klidu, kam místní obyvatelé rádi zamíří za sběrem hub, lesních plodů či jen tak na procházku. Nad obcí pramení říčka Bobrava, kde jsme si v nedávné době vybudovali studánku, k níž vede i místní naučná stezka. Pěkné místo vhodné k odpočinku a rozjímání se naučili navštěvovat nejen místní, ale i přespolní turisté a cykloturisté. Péče o životní prostředí a láska k přírodě je pro většinu občanů samozřejmostí. Zapojili jsme se do projektu Zdravý Jihomoravský kraj, pořádáme brigády či různé besedy a třídíme odpady. Na podzim jsme v rámci projektu Aleje života vysadili podél cesty staré odrůdy hrušní, které nás už letos potěšily množstvím sněhobílých květů. Hlavně nás však hřeje pocit, že stromky porostou a zůstanou zde jako důstojný od‑ kaz budoucím generacím. A v tomto duchu jsou vychováváni i naši nej‑ menší. Proto není náhoda, že školní vzdělávací program naší mateřinky je zaměřen právě na ekologii. Mateřská škola stojí na samém okraji hustého lesa, který v každém ročním období poskytuje dětem nespočet možností k hrám a rozvíjení dovedností. Děti se seznamují s obyvateli lesa, vysazují malé stromky, sbírají lesní plody, a hlavně se učí, jak se správně k přírodě chovat. K tomu slouží i přírodní dětské hřiště a malé jezírko obklopené motýlí loukou, na jehož čistotu bedlivě dohlíží vodník. Naší snahou je udržet si vesnický ráz. Každý zde máme alespoň malou zahrádku nebo kousek políčka a nějaké zvíře. V tomto ohledu nezapomínáme ani na historii. Ukázkou žňových prací, sečení obilí do snopků, mlácení obilí na mlátičce, stloukání másla, spanilou jízdou traktorů, od těch historických až po ty nejnovější, kterých máme v obci celkem 53, přispíváme k uchovávání lidových tradic nejen v obci, ale i na Jihomoravských dožínkách v Brně.

Atmosféru ve vesnici vytvářejí především její obyvatelé. Foto Marie Jašová 16

Studánka u pramene Bobravy – pro lidi z Rudky i pro přespolní. Foto Marie Jašová NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2016

Představuje se NNO Aby záchrana měla smysl Záchranná stanice pro dravé ptáky v Rajhradě u Brna vznikla na podzim roku 1999. Občanské sdružení, nyní nově podle občanského zákoníku zapsaný spolek, provozuje stanici nepřetržitě do dnešních dnů.

Nevhodná záchrana V období hnízdění přijímáme velké množství mláďat vypadlých z hnízd a opuštěných. Bohužel také zbytečně odnesených lidmi, kte­ří z neznalosti mláďata „zachraňují“ a odnášejí z přírody. Přes veškerou snahu a neustálé osvětové akce mnozí z nás stále nevědí, že na mláďata savců (srnčata, kolouchy a zajíčky) v žádném případě nesmíme sahat. Jejich matka s nimi nesdílí celý den, pobývají každý samostatně. Ona k mláďatům pouze dochází na pár minut, obvykle jednou až dvakrát za den, aby je nakojila. Vzápětí zase odchází a mlá‑ dě zůstává o samotě. To je normální a přirozený přírodní proces. Srnčí mláďata, která nám lidé zbytečně přinesou, sice odchováme, vyrostou na kozím mléku z kojenecké lahve s dudlíkem, ale vždy ztratí plachost, zvyknou si na člověka a do volné přírody se už nikdy nebudou moci vrátit. Ještě hůře jsou na tom malí zajíčci, které se ve většině případů nepodaří zachránit vůbec, neboť nepřijmou mléčnou náhražku místo mateřského mléka a uhynou. Nálezce odneseného zajíčka vlastně kvů‑ li své neznalosti tomuto mláděti způsobí jistou smrt. U ptačích mláďat je záchrana v podstatě jednoduchá, přesto lidé také nevědí, jak se v takových případech zachovat. Mnohdy stačí vy‑ padlé ptáče vrátit zpět do hnízda. Odrostlá mláďata kosů, drozdů a tře‑ ba sov nalezená na zemi dokonce není potřeba kamkoli odnášet. Je u nich naprosto běžné, že hnízdo opouštějí už v době, kdy ještě nedove‑ dou létat, a pohybují se v jeho okolí, kde je rodiče krmí až do úplného osamostatnění. V těchto případech plně postačí, když mládě chytíte na zemi a umístíte na vhodné vyšší místo, třeba do keře, na větev stromu nebo do výklenku na budově. Je třeba ještě připomenout, že nalezené volně žijící zvíře nebo roztomilé mládě není dovoleno mít doma. Zákon zakazuje chovat v zajetí volně žijící živočichy, a přesto několik takových odložených a ochočených chovanců na stanici máme. Později, až vy‑ rostli, se o ně dál už lidé nechtěli starat a skončili u nás natrvalo. Během roku přijmeme na stanici zhruba pětistovku zvířat a rok od roku zaznamenáváme vzestupnou tendenci. Úspěšné léčby a šance na opětovný návrat do přírody se dočká asi 65 % ze všech přijatých zvířat. Zbylá zvířata buď na následky vážných úrazů uhynou, nebo jsou ve stavech neslučitelných s životem utracena veterinárním lékařem. NA OBSAH

Odchyt labutě se zlomeným křídlem. Foto archiv záchranné stanice

Výukový program o ochraně a záchraně zvířat pro děti z mateřské školy. Foto archiv záchranné stanice Vedle záchrany zvířat se dále věnujeme ekologické výchově. De‑ vátým rokem realizujeme pro školy výukové programy se zaměřením na záchranu a ochranu zvířat. Obliba našich programů mezi školkami a školami neustále stoupá a z kapacitních důvodů již nedokážeme po‑ ptávku plně uspokojit. Přesto může náš areál, nacházející se v zahradě benediktinského kláštera, kdokoli po předchozí telefonické domluvě na‑ vštívit. K vidění jsou u nás často zajímavé a vzácné druhy nebo takové, o kterých lidé často nemají ani ponětí, například včelojed nebo moták. Udržet finančně provoz záchranné stanice s ohledem na nárůst přijímaných zvířat je stále těžším úkolem. Napravovat zlomeniny kos‑ tí, vychovávat mláďata, zajistit veškeré krmení nebo mít prostředky k bezpečnému odchytu zvířat je obecně nákladná záležitost. Veřejnost nás může podpořit různými způsoby. Stejně jako zoo nabízíme adopci zvířat, na která lidé mohou přispívat. Jsme také součástí Národní sítě stanic a můžete nás podpořit zasláním dárcovské sms (ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI RAJHRAD na číslo 87777) nebo darem (podrobnosti naleznete na našich stránkách). Přijďte se podívat.

Představuje se NNO

Hlavní činností stanice je záchrana zraněných nebo jinak postiže‑ ných volně žijících zvířat. Tím jsou myšleny všechny druhy divokých zvířat v přírodě, od kosa přes dravce, čápy, veverky, netopýry až třeba po srny. Záchranné stanice se starají výhradně o tato zvířata. Odmítá‑ me zvířata domácí. Pokud byste nějaké zvíře chtěli přinést, je nutné rozlišovat, o jaké zvíře se jedná, a podle toho směřovat jeho záchranu buď do záchranné stanice, nebo do útulku. Velmi často vyjíždíme ke sraženým dravcům, labutím nebo stra‑ kapoudům. Zraněná zvířata na silnicích po střetu s automobily jsou nejčastějšími případy, které na stanici řešíme. Na druhém místě jsou otřesy vzniklé nárazem do prosklených ploch autobusových zastávek, protihlukových stěn a často také do oken domů. Další zranění už jsou oproti předchozím méně častá. Patří k nim popáleniny ptáků vzniklé při dosednutí na sloupy elektrického vedení, odchyty v budovách, po‑ střelení, nejrůznější úmyslné i neúmyslné pasti (spolknuté a zapíchnu‑ té rybářské háčky, zbytky rybářských vlasců ve vodě, nášlapná železa, studny, šachty, vybetonované jímky, do kterých zvířata spadnou a ne‑ dostanou se ven), otravy a podobně.

Jaroslav Sedláček vedoucí záchranné stanice www.draviptaci.cz 17

Inspirace z našeho kraje Muž, který sází budky

Inspirace z našeho kraje

Povídka Jeana Giona s názvem Muž, který sázel stromy by se dala označit za manifest nenápadného aktivismu. Klasickou nálepkou aktivisty je boj proti nedostatkům společenského uspořádání a jejich negativním dopadům. Gionův hrdina Elzéard Bouffier oproti tomu s nevídanou skromností a zarputilostí sází stromy v holé pustině. Ta se časem stane lesem a Bouffier tak doslova žije věčně v plodu své práce. Žijí takoví lidé mezi námi?

18

Krajina kolem Břeclavi rozhodně nepřipomíná pustinu, naopak. Přilehlé lužní lesy jsou jednou z nejúchvatnějších přírodních kulis u nás. František Krause do těchto lesů pravidelně vyjíždí, aby pestré přírodě ještě pomohl a rozmnožil její hojnost. Vše začalo dětským zkoumáním ptačích hnízd, na něž bohužel ně‑ které snůšky doplatily. Pro Krauseho to byla lekce z křehkosti života, na kterou vzpomíná dodnes. Poté, co se přestěhoval z Netolic do Břeclavi, příroda načas ustoupila běžným starostem mladého studenta a pozdě‑ ji bankovního úředníka. Když si ve třiceti letech pořídil vysněnou dílnu, vyrobil svou první ptačí budku a pověsil ji na zahradě. V roce 1985 no‑ vopečený ochranář vstoupil do Českého svazu ochránců přírody a pod záštitou organizace získal povolení ke vstupu do pohraničního pásma obory Soutok. Zdejší lužní lesy tak postupně začaly zaplňovat budky, až se jejich počet vyšplhal k úctyhodným osmnácti stům. Míříme na kole směrem k oboře a Krause ukazuje na okolní stromy. „Tady všude kolem mám budky. Vy je nevidíte. A to je dobře, že je nevidíte.“ Klíčí ve mně zvědavost. Brzy parkujeme kola, Krause podává zápisník své ženě a společně vyrážíme na pravidelnou jarní obchůzku. Budky jsou rozmístěny tak, aby zbytečně neprovokovaly nepovolané oči. Obývají je drobní dutinoví ptáci, zpravidla sýkora koňadra, mod‑ řinka, brhlík, červenka. Amatérský přírodovědec má radost ze všech, jeden druh má u něj ale přeci jen speciální místo: lejsek bělokrký, který sem pravidelně migruje ze střední Afriky. Každou zahnízděnou samičku Krause něžně zdraví „ahoj holčičko“. Fascinuje ho jistota, se kterou se vrací do jeho lesů, a zároveň oceňuje, jak snadno se s lejsky pracuje. To z nich dělá ideální druh pro vědecký výzkum.

ptactvu parazitologické průzkumy. Jak poznamenává, letošní jaro je asi příliš nepotěší – ptáci jsou zdraví a čistí. V lese jsme přibližně dvě hodiny a za tu dobu stihneme obejít jeden celý rajon. Sestává z osmdesáti budek, tedy pouhého zlomku celkového počtu. Jelikož je třeba zkontrolovat všechny jarní snůšky, tráví břeclavský milovník ptactva v lese každý den. Stejná procedura následuje po vylíhnutí mláďat, a až vyletí, koncem léta pak sezonu za‑ vršuje čištění budek. Ochranář si nestěžuje. Práci venku si pochvaluje a na hektické jarní období se dlouho těší. Budky je samozřejmě třeba udržovat. Ty, kterým už vypršela ži‑ votnost, vymění za jiné. Koneckonců, svou službu poctivě odváděly po mnoho let. Břeclavský budkař je na jejich kvalitu hrdý – důkazem budiž některé budky, jež slouží už 24. sezonu. Kromě malých budek pro dutinové ptáky se věnuje i výrobě velkých sovníků a bezpečných hnízdišť pro dravce. K tomu skvěle slouží staré kanystry. Koníček Františka Krauseho obnáší ohromné množství práce. Účastní se na‑ příklad konferencí a stáží, kde si se zahraničními ornitology vyměňuje poznatky o účinných způsobech ochrany. Příjemnou povinností je pak vedení kroniky, která zaznamenává činnost místních nadšenců – ne‑ nápadných aktivistů. Místní ptačí populace díky nim utěšeně roste, stejně jako naše vědomosti o ní. Každý z nás může být ten, který sází budky. František Krause nám jde inspirativním příkladem. Ornitologie jistě není pro každého, to se ale nedá říct o nenápadném aktivismu – můžeme třeba na zahradě postavit hmyzí hotel nebo alespoň zasadit květiny před domem. Pozitivně tak ovlivníme více životů, než si dove‑ deme představit. Včetně toho svého.

Ten, kdo zná a umí ptačí nářečí Obchůzka má svá pravidla. Každou budku čeká sčítání vajec, letmá prohlídka stavu hnízda a kondice ptáka. Samičku je třeba uchopit tak, aby měla hlavičku mezi palcem a ukazováčkem. Ornitolog ukazuje, kudy se do budky snaží dobývat strakapoudi, toužící zpestřit si jídel‑ níček. Těší ho nepřítomnost parazitů i bohaté snůšky. Za zajímavé po‑ važuje Krause například téma adopce. Někdy se totiž stane, že samice je v průběhu snášení vyhnána. Nová nájemnice, často zcela jiného druhu, se pak stará o obě snůšky. Dojde i na boření některých laických stereotypů – dutinoví ptáci si pranic nedělají z lidského pachu a vejce v průběhu snášení nezahříva‑ jí. Krause s ptáky pracuje více než čtvrt století a zná je už dokonale. Neomylně pojmenuje vzdáleného zpěváka a zdálky pozná budku obsa‑ zenou brhlíkem podle vstupu upraveného blátem. Někde narazíme na neočekávané obyvatele. Nespokojené bručení odhaluje, že budku si vybral kromě sýkory také čmelák. Jeho hartu‑ sení časem sýkoru vyžene a snůška přijde vniveč, Krausemu to ale nevadí. Čmeláčí hnízdo má v lese své místo a cenu, krom toho se jedná o chráněný druh. Každou podobnou neobvyklou událost pečlivě zazna‑ menává. Budky občas vyhledávají také včely, vosy a sršni. V některých se zabydlí myšice, které si neváhají zpestřit jídelníček čerstvou ptačí snůškou. Někdy lákají i tiché noční letce – netopýry. Na své si tu tak přijdou biologové různých zaměření. Krause přímo spolupracuje napří‑ klad s veterinární fakultou v Brně, jejíž studenti přijíždějí provádět na

Štěpán Jindra externí redaktor Sedmé generace Článek je převzat z časopisu Sedmá generace 3/2013 a je redakčně krácen. www.sedmagenerace.cz

Sýkora modřinka je častým obyvatelem budek. Foto autor NA OBSAH

Jihomoravské

EKOLISTY 2/2016

Kam na výlet Výlet (nejen) za historií rodu V minulém čísle jsem slíbil několik dílů, které se budou věnovat jihomoravským periferiím. Tedy místům, na která se příliš nejezdí, protože buď nejsou na první pohled nijak zvlášť poutavá, nebo mají tu smůlu, že leží mezi lokalitami více atraktivními, plnými dramatických zvratů a půvabných zákoutí. Přitom – pokud opravdu citlivě vnímáme – můžeme právě na oněch zapomenutých místech pocítit dotyk nevšednosti. Anebo třeba historie vlastního rodu. Než vám, milé čtenářky a milí čtenáři, prozradím, o jaké území se tentokrát jedná, dovolte mi malou, takřka rodinnou vzpomínku. Je tomu pár let, co jsem jako doktorand na přírodovědecké fakultě cvičil předmět „Krajiny jižní Moravy“. Dostal jsem za úkol zadat kaž‑ dému studentovi několik indicií, na základě kterých měl odhadnout, kam přesně se má vypravit a co má o daném území zjistit. Narazil jsem přitom na jednu zajímavost. Kdesi u Neslovic se nacházel ko‑ pec Herzán. Nedalo mi to a spíše z recese jsem se zeptal otce architekta, zda to náhodou historicky není „náš“ kopec. A dozvěděl jsem se věci nečeka‑ né! Právě v malé vesničce Neslovice u Ivančic žil v 18. století jistý mis‑ tr tesařský Martin Herzán. Později se přestěhoval do Třebíče, kde jeho potomci založili tesařský cech a v pozdějších stoletích i stavební firmu. Dokud žili v Neslovicích, je velmi pravděpodobné, že právě lesnatý kopec za vsí využívali pro těžbu dřeva na svoji práci. Takže dovedeno do mírné nadsázky, on to „můj“ kopec tak trochu doopravdy je…

Kapličky, kostely, dávné časy Kdo by čekal, že hornická krajina bude oplývat také řadou koste‑ líků, kaplí a křížů, k nimž se vážou události radostné, ale i ty posmut‑ nělé? V Lukovanech můžete obdivovat románský kostel sv. Václava, pocházející z 11. století. Příbram na Moravě zase vybízí k návštěvě díky kapli sv. Floriána a panny Marie, jejíž netradiční tvar přivolává podobu Noemovy archy. Můžeme se však podívat do ještě dávnějších časů. Přírodní památka Rybičková skála nedaleko zmíněných Neslovic představuje významnou paleontologickou lokalitu s nálezy prvohor‑ ních zkamenělin (především ryb). Na své si přijdou i milovníci lesos‑ tepní a stepní květeny, která sem proniká z panonských nížin – třeba na PP Patočkova hora. Pěšky či na kole Krajinou kostelíků, mírných kopců, upravených vesnic i širokých polí lze procházet pěšky po turistických cestách nebo využít některou z cyklostezek. Výlet na kole vám ostatně umožní pospojovat co nejví‑ ce zajímavých bodů, aniž byste museli delší úseky procházet kolem krajnice. Objevíte tak zvláštní půvab tohoto kousku země. K zastávce vybízí i název městečka na trati Brno–Jihlava: pokud se tady na chví‑ li zastavíte a necháte na sebe působit poklidnou atmosféru sídla na rozhraní kopců a rovin, možná pochopíte, proč mu naši předkové říkali Segen Gottes – Boží Požehnání. Mgr. Ondřej Herzán geograf, pedagog a písničkář VIDA! science centrum

Kam na výlet

Zapomenutý revír Region mezi Zastávkou, Rosicemi a Oslavany není ještě Vysoči‑ nou, ale nenabízí již ani parametry dramaticky zvlněného (a geolo‑ gicky přepestrého) Brněnska. A turisty a trampy vyhledávané údolí Oslavky leží už také trochu mimo. Co by mělo být v této nenápadné krajině lákadlem k sobotní návštěvě? Napovědět může název zdejšího svazku obcí, trochu tajuplné slovo Kahan. Mikroregion vznikl teprve roku 2000 a odkazuje na bohatou hornickou minulost kraje. Kutání, hloubení, tavba a další důlní činnosti se opravdu hluboce promítly do života místních. Až do počátku deva‑ desátých let minulého století se v těchto místech rozkládal Rosicko‑ ‑oslavanský revír: jeden z nejmenších v naší zemi, zato s nejkvalitněj‑ ším černým uhlím. Poklidnou tvář na první pohled ospalé krajiny tak překvapivě dokreslují areály zaniklých dolů, příkré, zvolna zarůstající haldy hlušiny i zachovalé těžní věže bývalých dolů. Ať už do takových Oslavan přijíždíte jako cyklista po silnici z Padochova, nebo jako vodák

splouvající Oslavku, upoutají vaši pozornost právě tyto „severočeské“ prvky, které byste čekali spíše někde v okolí Mostecké pánve či České‑ ho středohoří než na pomyslném prahu Brna. Kromě jiného zde může‑ te navštívit třeba zábavní park Permonium, který je přímo zabudovaný do území dolu Kukla.

Genia loci této krajiny vytvářejí nejen obytné bloky uprostřed zeleně… Foto Helena Milfajtová NA OBSAH

… ale i půvabné přírodní kouty plné života. Foto Helena Milfajtová 19

Chráněná území Jihomoravského kraje Výsledky částečné obnovy Slaniska Dobré Pole a Slaniska Novosedly Západně od Mikulova směrem k řece Dyji leží několik obcí v minulosti obklopených většími plochami pastvin. Bližší pohled na staré mapy dává v kontextu s historickými literárními prameny tušit, že šlo z velké části o slaniska.

Chráněná území Jihomoravského kraje

Výskyt slanomilné vegetace je větší či menší měrou doložen vě‑ deckým bádáním z Březí, Dobrého Pole, Novosedel i Nového Přerova. Není to tak dávno, co tamní slaniska obsahovala biodiverzitu, o které si v České republice můžeme nechat už jen zdát. V reakci na to jsme se pustili do studia této problematiky, do přípravy nevelkého projektu a na sklonku roku 2011 i do realizace revitalizačních zásahů na sla‑ niscích v Dobrém Poli a Novosedlech. Lokality byly pod těmito názvy vyhlášeny v roce 1993 jako zvláště chráněná území. V rámci vytváření soustavy Natura 2000 byla obě území v roce 2005 vymezena jako evropsky významné lokality.

20

Přes fotbalové hřiště zpět ke slanisku Slanisko Dobré Pole je zbytkem kdysi rozsáhlejší lokality a již zdaleka neobsahuje takovou různorodost stanovištních podmínek, aby mohlo vyhovovat všem, z minulosti udávaným druhům rostlin. Po zániku pastvy bylo přežívání slanomilných druhů vázáno na intenziv‑ nější sešlap v souvislosti s využíváním plochy jako fotbalového hřiště. V posledních letech se sportovní aktivity na hřišti téměř neprovozují a náročnější druhy se stáhly na malou plošku na sjezdu z příjezdové cesty k hřišti. Ve vegetaci zde dosud rostou kriticky ohrožené druhy rostlin: hvězdnička panonská (Aster tripolium), sivěnka přímořská (Glaux maritima), kuřinka obroubená a  solná (Spergularia maritima a salina) či pampeliška besarabská (Taraxacum besarabicum). Na jiných místech lze dále nalézt i kriticky ohrožený prorostlík nejtenčí (Bupleurum tenuissimum). Samo hřiště je unikátní neeutrofizovanou vegetací s dominantní kostřavou nepravou (Festuca pseudovina) a sta‑ tisícovou populací kriticky ohroženého jitrocele přímořského (Plantago maritima). Při revitalizaci byl nejprve vykácen nálet dřevin, poté byla odtěžena zemina a navezena stavební suť přibližně na původní terén. Finální urovnávky zahrnovaly modelování mělkých mís (cca +15 cm) pro rozrůznění nabídky mikrostanovišť. Zásahy měly významně příznivý efekt na sivěnku přímořskou, jejíž populace se zvedla alespoň 50násobně na desetitisíce pravidelně bo‑ hatě kvetoucích prýtů. Na velké části nové plochy se stala dominantou porostu a v současnosti se jedná jednoznačně o početně nejbohatší lokalitu tohoto druhu v rámci naší země. Početně se vyskytuje i ostřice Otrubova (Carex otrubae) a ostřice oddálená (Carex distans), komoni‑ ce zubatá (Melilotus dentatus), jetel jahodnatý (Trifolium fragiferum), starček bludný (Senecio errraticus), štírovník tenkolistý (Lotus tenuis) a další. Slanisko Novosedly U tohoto slaniska je pozoruhodné jeho umístění na okraji nivy Dyje. Vznik slanisek v kontaktu s nivními polohami se vysvětluje druhotným zasolováním po kultivaci krajiny člověkem. Teprve v odlesněné krajině při intenzivním vypásání a sešlapu dochází k zasolování. Několik stale‑ tí trvání takových podmínek vede k vydatnějšímu zasolení a nasycení rostlinných společenstev slanomilnými druhy. Do 80. let dvacátého století zde byla patrná slaná oka, kam byl soustředěn výskyt gracilních halofytů. Revitalizační opatření v lokalitě byla dvojího druhu. Byl obnoven biotop slaniska na části plochy zarostlé rákosem a odvezena navážka

suti a odpadu. Následující vegetační sezónu rákos vyrazil znovu, ale daleko méně a vynikajícím způsobem se aktivovala semenná banka. Na ploše se hojně ukázal štírovník tenkolistý (Lotus tenuis), jetel ja‑ hodnatý (Trifolim fragiferum), blešník úplavičný (Pulicaria dysenterica), mochna husí (Potentilla anserina), komonice zubatá (Melilotus dentata) a další druhy. Žádný z náročnějších halofytů se však prozatím znovu neobjevil. Obnovil se biotop vhodný pro bahenku šášinovitou (Heleochloa schoenoides), která byla na lokalitě již několik let nezvěstná. Bahenka šášinovitá se po zásahu objevila znovu a v roce 2015 populaci tvořily už stovky rostlin. Jediná kontinuálně přítomná autochtonní populace u nás tedy žije dál. V roce 2012 byla zahájena velkorysejší pastevní péče a vyřezána část keřových vrb. Ovce a kozy formují příznivý vývoj společenstva a úspěšně drží rákos „na uzdě“. Shrnutí revitalizačních snah V roce 2015 proběhl inventarizační botanický průzkum a entomo‑ logický průzkum vybraných skupin hmyzu, které prokázaly druhové bohatství a výskyt mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin a ži‑ vočichů na obou lokalitách a rovněž pozitivní efekt provedených revi‑ talizačních zásahů. V rámci projektu financovaného Jihomoravským krajem se na dvou slaniskách obnovilo celkem asi 0,65 ha prioritního evropského stanoviště – vnitrozemských slaných luk. Každé, i malé zvětšení plochy biotopu slanisek je významné z celorepublikového hlediska a výsledky projektu představují navýšení rozlohy téměř o tři procenta (z plochy stanoviště chráněného prostřednictvím soustavy Natura 2000 v ČR). RNDr. Milan Tomaštík Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení ochrany přírody a krajiny (Zvláštní poděkování při přípravě tohoto článku patří botanikovi Mgr. Filipu Lysákovi, který se významně podílel na přípravě projektu a obnově slaništních biotopů.)

Stržení travního drnu a rákosin a vytvoření terénních depresí na Slanisku Novosedly v roce 2011. Foto Filip Lysák NA OBSAH

Kresba David Fišer

Výroba ptačí budky Kvůli stále se zmenšujícímu přirozenému životnímu prostoru je dobré některým druhům ptáků zajistit náhradní místo pro hnízdění. Proto uvádíme pár rad a návodů, jak ptačí budku vyrobit. Při výrobě musíme myslet na to, že každý pták má jiná přání a požadavky. Je nutné vytvořit vhodný vletový otvor a také odpo‑ vídající prostor v budce. Přírodě blízké, ale dost pracné jsou budky ze špalku. Jsou vyrobeny přímo z kmene stromu. Ptáci je rádi vy‑ hledávají, ale jejich nevýhodou může být kratší životnost. Nejsnáze budku vyrobíme z dutého dřeva. Dutinu stačí očistit nebo upravit navrtáním. V případě nutnosti je možné špalek rozpůlit, upravit du‑ tinu a následně části zase spojit. Špalek opatříme šikmou střechou, dnem a dostatečným vletovým otvorem. Nejčastěji můžeme vidět klasickou budku z prken. Její výro‑ ba není nijak složitá, takže ji snadno zvládneme vyrobit doma. Je však nutné dodržet určité požadavky, především vhodné rozměry a provedení, nesmí do ní zatékat a je zapotřebí, aby byla dostatečně hluboká. Prkna na výrobu budky by měla být alespoň 2 cm silná, aby byla budka dostatečně odolná – v létě se nepřehřívala a v zimě nevychladla. Vnější strany budky by měly být hladce opracovány a případně ošetřeny nátěrem v přírodních barvách. Vnitřek však

musí zůstat bez nátěru, stěny nehoblované, přirozeně drsné, aby se mláďata mohla dostat snadněji ven. Ideální dobou pro umisťování budek je podzim, ale i koncem zimy či v předjaří má ještě smysl budky instalovat, zvláště pro ptá‑ ky, kteří se vracejí z teplých krajin. Hlavní období využívání budek ptáky je doba hnízdění (jaro), v zimě ani v létě ptáci budky příliš nevyužívají. Budka by měla ideálně viset 2 až 4 metry nad zemí, aby byla dostatečně chráněna před predátory (kočka, kuna). Vletový otvor by měl být odvrácen od převažujících povětrnostních vlivů, tedy nejlépe směřovat na východ. Budka by měla být umístěna v klidné lokalitě a rozhodně nesmí být vystavena přímému slunci. V případě instalace více budek je nutné dodržet alespoň desetimetrový odstup. sestavila Ing. Veronika Blažková Odbor životního prostředí KrÚ JMK oddělení správní a ekonomické

Doporučené rozměry hlavních typů ptačích budek

typ budky modřinka koňadra lejsek špaček kavka doupňák

hloubka dutiny

vletový otvor rozměry dna 27 – 28  mm 33 – 34 mm 30 × 45 (50) mm 45 – 50 mm 60 – 70 mm 80 – 120 mm

min. 12 × 12 cm min. 12 × 14 cm min. 14 × 14 cm min. 15 × 15 cm min. 20 × 20 cm min. 30 × 30 cm

20 – 25 cm min. 20 – 25 cm min. 18 – 20 cm min. 25 – 30 cm min. 35 cm min. 40 cm

Zdroj: Česká společnost ornitologická, http://www.cso.cz/index.php?ID=201

Foto Petr Pavelčík

Foto Josef Jančálek