Ročník 2012 Číslo 2

CZECH AND SLOVAK ASSOCIATION OF CANADA ČESKÉ A SLOVENSKÉ SDRUŽENÍ V KANADĚ, ODBOČKA VANCOUVER ČESKÉ A SLOVENSKÉ ZDRUŽENIE V KANADE, POBOČKA VANCOUVER

Ročník 2012 

Číslo 2 

www.CSSK.ca

Milí čitatelia, Dostali  ste  nové  číslo  Zpravodaja  oblečené  do  nového, farebného “kabáta”.

Podľa National Geographic sa medzi Top 10 Gardens umiestnili aj Butchart Gardens.

Už  minulé  čísla  prechádzali  zmenami  po  obsahovej  aj grafickej stránke. Časopis sa stretol s pozitívnymi ohlasmi od My, Vancouverčania,  máme na skok do prekrásneho Queen Vás a verím, že i v tomto jarnom vydaní si nájdete články, Elizabeth Park. ktoré Vás zaujmú a obrázky, ktoré pohladia dušu. Jar k nám zavítala po dlhom váhaní a ja som sa tohto roku nevedela dočkať, kedy sa vyberiem na prvú prechádzku po rozkvitnutých alejách a parkoch Vancouveru. Už zopár rokov na jar oslavujem s rodinou prílet do Kanady a tento rok má pre nás ešte výnimočne sladkú príchuť, keď nás  Kanada  prijala  do  svojho  spoločenstva  právoplatných občanov. S  úsmevom si spomínam na prvé dni po prílete, keď sme nemali lístky na autobus a na zastávke napodiv nebol žiaden automat na lístky ako v Bratislave. Oslovená Kanaďanka nám odporučila  nejakú  “predajňu”,  na  “seven  eleven”a  to  som dumala,  ako  si  tú  adresu  môže  z  hlavy  pamätať.  Netušila som, že je to známy reťazec a nie číslo domu. Na zastávke som sa divila, prečo je zrazu za nami rad ľudí (line up) a na čo  sú  v  autobuse  šnúry  na  oknách.  Myslela  som  si,  že nevládni starí ľudia sa môžu zachytiť, aby nespadli... Na dobré sa rýchlo zvyká a ja som si v okamihu obľúbila cestovanie vancouverskou mestskou dopravou, stále sa teším  na  stretnutia  so  šoférmi,  ktorí  mi  poďakujú  za označenie lístka, rýchlo som si zvykla na úhľadné, trávnaté, pokosené plochy, narcisy, tulipány, ktoré rastú v•záhradkách pred domom neohradené a•do rána ich nikto neukradne. Rýchlo som si zvykla na každodenné zaželanie Dobrého dňa, časté  Thank  you  a  Please,  rada  opätujem  úsmev  cudzím ľuďom na chodníku. Stále som sa nenasýtila jarnej prírody v meste, tu nie je zeleň v meste, ale mesto v zeleni, jedna veľká botanická záhrada. Želám  aj  Vám  mnoho  nezabudnuteľných  zážitkov  počas teplých jarných a• letných dní a• teším sa na Vaše fotky, kdekoľvek  strávite  pekné  chvíle.  Radi  ich  uverejníme v•budúcom vydaní Zpravodaja. Blanka Ondrášeková

Můj přítel Ilja, Přesně řečeno, je tomu už řada let, co z kamaráda se proměnil v příbuzného, a to sňatkem s neteří mojí ženy. Paměť je věc ošidná, stejně jako umožňující návrat, jakkoli krátký, k událostem příjemným a radostným stejně jako méně příjemným. A tak se vracím mnohými lety nazpět, nebylo to dlouho poté, co jsme  se  z  Winnipegu  přesunuli  do  Vancouveru.  Tehdy  hrál  v  podniku tehdejšího jména Ming Court na piano jedinečný pianista a hlavně jazzman, Ivan  Nagy.  A  myslím,  že  tam  jsem  se  seznámil  s  Iljou  a  několika  jeho kumpány.  Někteří byli zajímavými, od průměru se mírně lišícími postavami. Ijla mne pak několikrát pozval do tenisové haly v Burnaby. Hrál pěkně, ale jeho impulzivní povaha  vedla jej ke  značné nespokojenosti nad některými nepodařenými údery. Ale vždycky jsem jeho pozvání ke hře uvítal. Seznámil mě s některými svými přáteli a místo tenisu sehráli jsme mnoho utkání ping pongu v Community Centru Severního Vancouveru. Hrál tu hru výborně, být ale blahosklonnějším k některým svým chybám, hrál by skvěle. Ilja se v posledních letech nejvíce  věnoval kopané a byl výborným hráčem. Avšak asi málokdo ví, že si vedl stejně znamenitě i na šachovnici, ač, myslím, šachu se v podstatě nevěnoval. Že ale tu královskou hru ovládal, vím z vlastní zkušenosti. Když přijela na návštěvu neteř mojí ženy, zalíbila se mu a po několika setkání poslal k nám, kde neteř bydlela, ohromnou kytici růží. Považoval jsem se vždy za člověka k ženám vcelku galantního, ale takovou kytici žádná ode mne nedostala. Byla té kytice bezmála polovina vany, než jsme jí mohli předat. V malé naší jídelně nalézá se malá fotografie Ilji a Hany, která se necelý rok po jejich seznámení stala jeho ženou. Dvojice jako z•Hollywoodu. Svatba se konala v Čechách, byla na ní moje žena. Hana přesídlila do Kanady. Otevřeli si dosud prosperující tiskárnu Alfa Omega, kde vychází už mnoho let i tento Zpravodaj. Stali  jsme  se  příbuznými  a  docházelo  k  vzájemným  návštěvém.  Ilja  byl vždycky grand, nikdy nepřišel jen s úsměvem na rtech. Stejně jako jeho žena. Jejich podnik, ač nastaly horší časy, díky kvalitě a cenám, odolával a dodnes odolává náporu kolísajícího trhu a horšící se ekonomické situaci. Rozdělili si  své  role;  Ilja,  tiskař  odborník,  pracoval  na  strojích,  Hana  se  starala  o administrativu a kontakt se zákazníky. Někdy mě ale napadlo, když jsem do podniku přišel, mnohdy zahrát si ping pong s Hanou, a viděl Ilju skloněného nad tiskařským strojem, vdechujícího jistě ne právě zdraví prospěšná aromata nezbytných chemikálií a návdavkem kouř  s  cigaret,  napadlo  mne,  zda  taková  tiskárna  je  tím  nejzdravějším prostředím. Jak čas plynul, kontakty se poněkud uvolnily. Na sklonku loňského léta jsme se  ale  dozvěděli,  že  Ilja  podstoupil  komplikované  operace.  Jeho  stav  byl vážný, ale naděje stále zůstávala. Hlavně pro jeho statečný přístup ke své nemoci. Ta, bohužel, byla velmi vážná, neboť nepostihla jen jeden orgán.

Dcéra Monique s•urnou milovaného otca

Nebudu se zmiňovat o tom, co v posledních měsících svého života Ilja musel vytrpět.  Velice  jsem  oceňoval  statečnost,  s  níž  svůj  osud  nesl,  jeho optimismus, naději. Pří jedné z návštěv u nás se rozhodl koupit si novou ping pongovou pálku, aby pak jsme si mohli ještě trochu zahrát v tenisovém klubu, kde jsem členem a je tam i ping pongový stůl. Nelítostný osud nedopřál Iljovi, aby se za něj postavil. Navzdory lékařské vědě a pozoruhodné péči svých příbuzných, zemřel v den, kdy Kanaďané irského původu zeleně slavili svůj svátek St. Patricka. Že  ten  skon,  vzhledem  k  strašnému  utrpení  a  beznaději,  byl  vlastně vysvobozením, to je útěcha pro Ilju. Ač už si jí není vědom.  Nezbavuje ale nás, kteří jsme ho znali, bolesti a smutku ... Vladimír Cícha

Datum a místo: April 15, 2012 - 2785 Cooperative Way, Vancouver 1. Zahájení: Zpráva předsedkyně o činnosti odbočky v 2011 a poděkování všem dobrovolníkům. V roce 2011  odbočka Vancouver  zorganizovala celkem 11 akcí pro krajany: 26.1.2011 Potluck pro dobrovolníky 19.2.2011 Recepce pro chlapce Dun Zan Giovanni Chan a jeho rodinu. 26.2.2011  Maškarní bál pro děti. 9.4.2011  Velikonoční jarmark. 17.4.2011  Výroční schůze ČSSK. 28.5.2012  Účast  ČR a SR na Evropském Festivalu. 5.6.2011  Mezinárodní den dětí. 16.7.2011  Jednodenní zkušební tábor pro děti. 22.8.2011 Volejbal a piknik na pláži. 11.2011  Předvánoční bazar. 27.11.2011  Mikulášská nadílka pro děti. 2. Zpráva pokladní a redakční Zpravodaje: Blanka Ondrášeková seznámila přítomné s Finanční zprávou za rok  2011 . Rok 2011 skončil s přebytkem + $ 1,819.94 Finanční zpráva byla zaslána na ústředí  ČSSK. Nový bankovní účet byl otevřen v Toronto Dominion  Bank, předcházejí účet  v HBSC byl zrušen. CZ a SK Embassy i ústředí  ČSSK budou o změně informovány. Každý placený člen vancouverské odbočky dostává členskou kartu, která mu umožní dostat slevy na různých a akcích odbočky a také v restauraci Endless Summer a Danube restaurant. Je potřeba získat více platících členů.

Členství a předplacení Zpravodaje bude následovné:  $ 30 pro seniory a $ 45 pro dospělé. V současné době má odbočka  51 platících členů  18 dospělých •••- 33 starších 60 let Publikace Zpravodaje pracuje velmi dobře, byl vylepšen dodáním barevných fotografií a pestrostí článků. Výbor rozhodl, že v 2012 časopis bude vycházet 4x  ročně.  Je nutno najít levnější Print Shop. 3. Zpráva místopředsedkyně : Marta Jamborová podala zprávu o  cestě  do Waterloo, Ontario (May 2011), kde se zúčastnila 63. kongresu  ČSSK v Kanadě a zdůraznila,  že jelikož se 64. kongres  bude konat ve Vancouveru, je nutno tuto akci, začít plánovat co nejdříve. Po krátké diskuzi  byl May 2013 vybrán jako vhodný měsíc pro 64. kongres. Nutno zařídit ubytování, stravování a společenskou místnost pro delegáty kongresu. Důležité je  pozvat české a slovenské zastupitele v Kanadě na kongres. 4. Volba nového výboru: Zdenka Beranová  Křížová  Miloš Zach  Marta Jamborová  Blanka Ondrášeková Renata Francistyová  Roman Kluka  Dana Cline  Zora Streit  Zuzana Petríková  Blanka Olivová 

Předsedkyně Čestný předseda Místopředsedkyně Pokladní, Redaktor Člen redakční rady Člen redakční rady Člen výboru Člen výboru Člen výboru Člen výboru

5. Diskuze: V roce  2012 pokračovat se stejnými akcemi jako v předešlých letech a možnost  přípravy nových akcí. a) Eurofest 2012: Zodpovědnost  ČSSK  připravit representační stůl. Potřeba dobrovolníků, prodání lístků,  výstup Slavíka a Great Moravian Choir. b) Nové návrhy na akce: Výlet na Bowen Island a do okolí Vancouveru. Učit děti lidové tance. Pořádat potlucky pro dospělé několikrát do roka. Sehnat místnost, která by vyhovovala  všem vnitřním akcím Sdružení. c) Tábor pro děti: Pro malý zájem se tábor letos konat nebude. d) Členské karty: Nutno připomenout platícím členům, že  také restaurace Danube nabízí návštěvníkům 15% slevy. e) Je nutná spolupráce s Divadlem za Rohem, Slavíkem a Great Moravian Choir. d) Nový system zlepšení informovanosti o činnosti Sdružení pomocí Facebook a Twitter

Nový výbor a všechny "Zprávy" byly jednomyslně schváleny. 6. Zakončení: Předsedkyně Zdenka BeranováKřížová ukončila Výroční  Valnou hromadu a poděkovala všem přítomným za účast. Vypracovala: Zora Streit

NA  JAŘE V SADĚ

Před záhonem tulipánů, hyacintů namodralých zástup bledých dívek stál, dívaly se dlouhou chvíli jako v snění, v zadumání vlhkým zrakem na záhon. "Je to krása", zašeptala jedna z dívek, "velký Bože, jak je krásně na jaře. Vše tak dýše novou touhou, květe, pučí, velký Bože, já bych nejradši plakala".

Čo život – to príbeh. Čo príbeh – to cesta. Jedna  kratšia   druhá  dlhšia.  Jedna  rovnejšia,  druhá  plná  nebezpečných  zákrut  a zradných jám… Jedna zaliata slnkom, druhá s burácajúcimi búrkami nad hlavou. …Aká je tá tvoja?... Túto otázku kladieme zaujímavým osobnostiam Českej a Slovenskej komunity, ktorých cesty majú s tou našou životnou cestou spoločný jej začiatok v ďalekej domovine  a (zatiaľ) konečnú zastávku vo Vancouvri a blízkom okolí. Renka: Po  mojom  príchode  do  Kanady  som  začala  snívať  o  vytvorení  folklórneho  súboru. Takmer nebolo osoby, ktorej by som sa hneď po zoznámení nepýtala: „Nepoznáš niekoho, kto tancoval doma v súbore, alebo  hrá na husle, harmoniku?” Odpoveď bola obyčajne jednotná: NIE. No väčšina opýtaných zároveň pridala: „Nooo, to by si sa mala opýtať tej, počkaj, ako sa volá…Mariky! Čo má tú televíziu!”

„Kto je tá záhadná Marika, o ktorej každý vie???? ” Vtedy som netušila, že otázku, ktorá mi dlhý čas vírila hlavou, budem mať raz možnosť  priamo  z očí do očí  položiť samotnej Marike! Pri príležitosti príprav Združenia na Európsky Festival 2012 sa nám do uší dostala príjemná správa•: konkurz na pozíciu Event Planner pre•European festival vyhrala Slovenka, slečna Marika Kovalčíková. Vlna záujmu, ktorá sa následne okolo nej zdvihla, nás podnietila sa jej opýtať : „Aká bola tá tvoja cesta? ” Marika•:   „Moja životná cesta začala v dedinke Strážky – časť mesta Spišská Belá, bývalý okres Poprad, momentálne Kežmarok. Narodila som sa ako tretia zo šiestich detí. Ako najstaršia z dievčat som sa už od malička učila podieľať sa na chode domácnosti. Už vtedy sa vo  mne  ozval  podnikateľský  duch,  keď  som  mladším  sestrám  za  napísanie  domácich  prác, ktore prináležali mne, „platila” J, aby som nevymeškala a mohla sa zúčastniť kultúrnych podujatí a akcií, ktoré sem tam „bežali” v čase mojich domácich povinností. Renka: „Kedy si začala naberať smer ku kultúre?” Marika:  „Už ako desaťročná som bola vedúcou iskričiek. Už vtedy sa mi páčilo organizovať aktivity  pre  iných.  Ako  dvanásťročná  som  sa  aktívne  podieľala  na  organizovaní  aktivít  v obecnom klube mladých, ktorého som sa už ako štrnásťročná stala vedúcou. V tom čase som bola prijatá na gymnázium a naďalej som pokračovala v klubových aktivitách. Ako šestnásťročná som bola členkou okresnej kultúrnej komisie. V treťom ročníku som úspešne prešla výberom – talentovkami pre celý východoslovenský kraj do dvojročného cyklického školenia:  vedúci spoločenskej zábavy. Pamätám si, že riaditeľstvo gymnázia muselo zasadať, aby ma mohli uvoľniť v štvrtom  maturitnom ročníku na piatky do kurzu, ktorý pokračoval cez víkendy. Až na kurze som zistila, že som tam najmladšou členkou a moji „spolužiaci” boli všetko už profesionáli, vtedy už pracujúci v kultúre. Bol to intenzívny kurz, kde som spoznala množstvo ľudí z tejto oblasti. Mávali sme prednášky so zástupcami univerzity z Košíc a Prešova, z televízie, z rozhlasu, s profesionálmi z oblasti hudby, divadla, tanca,  moderovania,  učili  sme  sa  robiť  scenáre,  réžiu  a  všetko,  čo  patrilo  pod  oblasť organizovania spoločenskej zábavy. Takto som sa ocitla v situácii, kedy som zároveň robila nadstavbu, maturovala, a ešte k tomu si robila vodičák …všetko v rovnakom čase J. Bol to rok na ktorý nikdy nezabudnem. Moja námaha ale nevyšla nazmar. Po skončení štúdia som bola prijatá do Mestského kultúrneho strediska v Spišskej Belej, neskôr som pracovala v Slovenskej národnej galérii, kaštieli Strážky, kde som organizovala rôzne podujatia, ako napr. populárne•kaštielne hry, ktoré stále bežia.” Renka:  „Vyzerá to tak, že si sa na svojej ceste hneď, bez blúdenia, zorientovala tým správnym smerom a vykročila plnou parou vpred! Odkiaľ fúkal vietor, ktorý ťa zavial na kľukatejšie, neisté chodníčky? Marika: „Keďže  som  v  kaštieli  taktiež  sprevádzala  turistov  a  po  revolúcii  nám  pribúdali zahraniční  návštevníci,  začala  som  uvažovať  o  štúdiu  angličtiny.  V  tom  čase  som  si  kúpila peknú a pomerne drahú vetrovku. Mala som ju len raz na sebe, keď som sa rozhodla, že idem študovať angličtinu. Keďže kurzy boli v tom čase veľmi drahé, vetrovku som predala, aby som si mohla zaplatiť kurz. Dodnes sa smejem, že vlastne vďaka tej vetrovke som dnes tu!  No ale aj vďaka mojej vtedajšej šéfke, ktorá bola ochotná ma uvoľňovať na kurz angličtiny skôr z práce, aby som mohla navštevovať intenzívny každodenný kurz.” Renka:„Na tomto príklade môžeme jasne vidieť, kde ležia tie skutočné hodnoty. Vo vzdelaní! J”

Marika: „V súvislosti s týmto zlomom mám ešte jednu zvláštnu príhodu. Keď som mala asi sedem  rokov,  vôbec  neviem  prečo,  vzala  som  si  do  hlavy,  že  sa  chcem  učiť  po  anglicky. Zvláštne je, že v čase komunizmu som vlastne angličtinu nemala možnosť čo i len počuť v rádiu. Naliehala som na rodičov, aby mi kúpili slovník, až kým som ho nakoniec nedostala na vianoce  pod  stromček.  Až  potom  som  so  sklamaním  zistila,  že  zo  slovníka  sa  angličtinu nenaučím. Môj otec si ma často pre to doberal: „No čo, už vieš anglicky?”, zatiaľ čo môj slovník na poličke zapadal prachom. V čase, keď som sa rozhodla íst študovať angličtinu, anglicko slovenský slovník bol nedostatkovým, podpultovým tovarom. Moji spolužiaci ho nemohli nikde zohnať.  Ja  som  mala  ten  môj,  čakajúci  na  svoje  využitie  od  čias  môjho  detstva,  doma  na poličke…. a ešte doteraz ho mám poruke tu v Kanade.” Renka: „Kedy sa tvoja cesta nasmerovala za hranice?” Marika:  „Prvýkrát som sa rozhodla ísť sa zdokonaliť v angličtine a vidieť svet ako Au Pair, do Anglicka. Pamätám si, že keď mi prvýkrát volali, bála som sa odpovedať rozvinutými vetami, aby som neurobila chybu, a tak som si zvolila bezpečnú cestu a počas telefonického interview som odpovedala:  „Yes, yes, yes…”.  Babka  z vedľajšej miestnosti zakričala:  „Šak už jej dajte jesť!” J. Po  deviatich  mesiacoch  neplateného  voľna  som  sa  vrátila  pracovať  späť  do  SNG  kaštieľa Strážky, kde som sa po čase zoznámila a spriatelila s jednou návštevníčkou, Kanaďankou, a tá mi pomohla sa dostať do Kanady ako nanny, do milej rodiny, s ktorou mám doteraz veľmi blízky vťah.” Renka:  „Ako sa ti to tu, v Kanade, podarilo celé nakormidlovať naspäť ku kultúre?” Marika:  „Počas dvoch rokov, kedy som tu bola ako livein caregiver, som začala volunteering v oblasti, v ktorej som bola ako doma. Po čase som sa stala „Crew chief for performance service” pre Fringe festival 1996, kde som mala na starosti cez 60 dobrovoľníkov. V  tom čase som sa dozvedela taktiež o Rogers Multicultural Chanel, kde rôzne krajiny mali svoj program, a tak som začala zisťovať , ako zariadiť vysielanie aj pre nás. Rozhodla som sa vyštudovat Pre-productions and Production for Movie and TV Industry. Spomínam si na jednu úsmevnú príhodu, keď som išla na interview na pozíciu “Production Manager” ešte ako volunteer na krátky film a v angličtine som bola ešte nováčikom. Film industry má svoj slang, mnohým pojmom, napr. boom operator, continuity person, som vôbec nerozumela. Tvárila som sa ale hrdinsky a všetky pojmy som si rýchlo zapisovala. Doma som potom rýchlo študovala slovník, obvolávala známych, Kanaďanov, no veru nikto mi nevedel pomôcť, až kým som sa neobrátila na niekoho priamo z industry. Nakúpila som ďalšie knihy s odbornými výrazmi, ktoré som riadne naštudovala, aby som sa viac do takejto situácie nikdy nedostala… Popritom som stále pracovala na uskutočnení slovenského vysielania. Prvýkrát v histórii BC, na Vianoce 1997, sme uviedli polhodinový program o starých vianočných zvykoch na Slovensku. Za tým nasledovali ďalšie dva roky práce, pokiaľ sa mi podarilo dostať na obrazovku pravidelné týždenné vysielanie, ktoré si i dnes môžete pozrieť každý pondelok a reprízu v sobotu o 15:00 na SMCkanáli 116. Momentálne, žiaľ, financie na nové programy nie sú a veľakrát som nútená niektoré programy zopakovať, čo ma, žiaľ, neteší  no pevne dúfam, že sa to čoskoro opäť zmení a že program nebudeme musieť zrušiť… Toto prvé obdobie bolo veľmi zaujímavé, ale veľmi ťažké, niekedy som mala aj tri zamestnania, aby som mohla utiahnuť moje kultúrne aktivity. Popritom som organizovala rôzne podujatia a v noci strihala do TV. Keďže v písaní oficiálnych "business letter" v Kanade som ešte nebola taká zbehlá, veľkou pomocou  v tomto období bol pre mňa Miloš Zach, bývalý Prezident Českého a slovenského

združenia.  Kedykoľvek som mu zavolala, že potrebujem napísať  nejaký úradný list alebo nový návrh na TV, ochotne pribehol ku mne, alebo ja k nemu a už sme vypisovali a skladali tie správne vety :)…..dodnes som mu veľmi vďačná, že si pre mňa našiel vždy čas a ochotu pomôcť ….dnes sa na tom už len smejeme, ako sme zakaždým na poslednú minútu tvorili listy …. “ĎAKUJEM, MILOŠ” ! Sponzorov  nebolo  veľa,  takže  som  si  otvorila business  a  začala  organizovať  kultúrne podujatia na podporu TV programu. Môj prvý veľký  kontrakt  bol  v  roku  19992000  pre CityFest. Ďalej som organizovala konferencie, koncerty, dance parties. V roku 1998 som zorganizovala prvé vypredané vystúpenie Milana Markoviča a o pár rokov neskôr šnúru vystúpení Lasicu a Satinského v Los Angeles, Seattli a tri vypredané predstavenia vo Vancouveri. Zorganizovať vystúpenia Lasicu a Satinského bol môj dávny sen z detstva, keď sa mi  ich,  žiaľ,  nepodarilo  dostať  do  nášho obecného klubu mladých, no nakoniec sa mi podarilo ich dotiahnuť na druhú stranu planéty J.” Renka: „Počuli sme o tebe aj počas olympiády.” Marika:  „Prípravám na olympiádu som tiež venovala pár rokov mravčej práce. Prvýkrát v histórii zimnej olympiády Vancouverský olympijský výbor vyhlásil konkurz na kultúrnu olympiádu, ktorá bežala vo Vancouveri a v okolí dva roky pred a vyvrcholila počas Olympiády 2010.  Takže začalo to celé  vyhlásením konkurzu v roku 2007 a keďže takúto príležitosť som si nemohla nechať újsť, tak som sa skontaktovala so scénografom Ferom Liptákom a s režisérom Teatra Tatra, Ondrom Spišiakom, s ktorými som spolupracovala v minulosti a predložila im svoje plány. Po pár telefonátoch a emailoch prišiel návrh na náš „Automat ”,  ktorý sme neskôr nazvali „Zázračný divadelný automat”. Podali  sme  application  a  dlhý  čas  sa  nič  nedialo.  Po  mesiaci  sa  mi  snívalo,  že  Teatro  Tatro  vo Vancouveri vystupovalo. Neuveriteľné, presne v ten deň mi zavolali, že by chceli prediskutovať náš návrh. Keďže to bol výber na Kultúrnu olympiádu 2008, časovo by sme celý návrh nestihli uskutočniť. VANOC  mal  veľký  záujem  o  uskutočnenie  nášho  projektu,  chceli,  aby  sme  zopakovali  návrh  na nasledujúci rok. Môj tím odštartoval ďalší rok tvrdej práce, ja som naháňala sponzorov a organizovala všetky potrebné podklady pre schválenie nášho návrhu cez Vancouverský olympijský výbor a taktiež začiatok výroby na Slovensku, kde Fero Lipták navrhoval kostýmy a výrobu vozidla – „automatu”, Teatro Tatro začalo písať scenáre a skúšali, v tom prišlo officiálne vyjadrenie pre rok 2009, v ktorom stálo, že s nami nepočítajú. Sklamanie bolo obrovské, na oboch stranách zemegule. Nerozumela som, prečo to zrazu odmietli, keď po celý rok vyjadrovali veľký záujem o náš projekt. Po týždni brodenia sa močiarom sklamania prišiel email, v ktorom stálo: Marika prepáč, asi si dostala vyrozumenie o tom, že sme vás neakceptovali na rok 2009. Tento email išiel automaticky všetkým, ktorí neprešli. Zabudli sme tam ale pripísať jeden dôležitý detail, že sme vás neakceptovali na rok 2009 , pretože vás tu chceme mať na skutočnej olympiáde 2010!!!! Radosť bola neskutočná, po predchádzajúcom sklamaní priam neopísateľná! Keď som znovu volala na Slovensko, veru mi ani veriť nechceli, že naozaj ideme do toho!!!  Uskutočnenie tohto sna nás stálo tri roky obetavej práce. Divadlo vystupovalo na všetkých oficiálnych „Celebration sites” počas olympiády, kde sa stretlo s veľkým úspechom a bolo nominované v kategórii Best Entertainment Production Category at the 2010 BC Event Industry Awards.” Renka:  „Kedy si začala spolupracovať s European festival?”

Marika:   „Hneď od začiatku. Už pred pätnástimi rokmi som sa ocitla v skupinke asi ôsmych ľudí, ktorí  založili  a  začali  organizovať  Európsky  Festival.  Prvýkrát  sa  uskutočnil  vo  Francúzskom kultúrnom centre v roku 1998. Mal nečakane veľký ohlas, prišlo do 1 000 návštevníkov, takže ďalší rok  sme  sa  sťahovali  do  väčších  priestorov  na  Granville  Island  a  po  ďalšom  úspešnom  roku  do Scandinavian Centre, kde sme zotrvali 12 rokov. Ja som po desiatich rokoch musela tento úžasný tím s ťažkým srdcom opustiť. Keďže vždy sa snažím robiť najlepšie ako viem, s veľkou chuťou a obetavosťou,  táto  práca  ma  stále  viac  vťahovala.  Pomaly  mi  nezostávalo  času  na  moje  vlastné živobytie. Ďalej som už ako volunteer nebola schopná pracovať a musela som sa sústrediť na svoje vlastné prežitie. Po štyroch rokoch ma pozvali na konkurz na platenú pozíciu Event Planner, ktorú som  vyhrala.  Tento  rok  bude  veľmi  náročný,  pretože  sa  sťahujeme  do  novej  lokality,  Swangard Stadion v Burnaby. Pripravujeme veľa pozitívnych zmien. Budeme mať dve pódia. Po prvýkrát to bude  kombinácia  tradičných,  ale  aj  moderných  vystúpení.  Máme  potvrdené  CTV  ako  veľkého mediálneho sponzora, George Straight a ďalších. Verím, že aj keď to bude tento rok zabehávajúci rok v novej lokalite, všetko sa nám vydarí podľa našich predstáv a za pomoci desiatok dobrovoľníkov sa nám spoločne podarí vytvoriť nezabudnuteľné podujatie.”

Renka: „Aké je tvoje životné krédo, ktoré ťa ženie vpred?” Marika: „Ak  naozaj  veríš  v  to,  čo  robíš  a  robíš  to  s  láskou,  tak  to  dokážeš.  Ak  budeš  vytrvalo postupovať krok za krokom k svojmu cieľu a nedáš sa odradiť neúspechmi, všetko dokážeš. Nikdy to nebolo ľahké a ani nie je. No stále sa snažím nejako sa odraziť, keď už som so silami na konci a snažím sa pozerať dopredu, aké to bude krásne, keď to všetko dobre dopadne!” Renka:  „Kto ťa v živote najviac ovplyvnil?” Marika:  „Čo sa týka môjho zamestnania, tak ten nadstavbový kurz a práca v klube mladých.” Renka:  „Čo nemáš rada?” Marika:  „Nemám rada, keď ľudia hľadajú dôvody, prečo sa niečo nedá, a nie spôsob ako sa to dá!” Renka:  „Chcela by si niečo odkázať našim čitateľom? Marika:  „Chcela  by  som  srdečne  poďakovať  všetkým  tým,  čo  mi  na  mojej  ceste  pomáhali  a pomáhajú,  všetkým  dobrovoľníkom,  ktorí  sú  ochotní  pomôcť  na  podujatiach  alebo  v  prípravách, všetkým sponzorom a všetkým tým, ktorí sa prídu pozrieť a aj takýmto spôsobom podporiť všetky aktivity, ktoré sa snažím priniesť pre radosť a potešenie. Takže teším sa na stretnutie so všetkými na ďalších podujatiach!” Zhovárala sa: Renátka Francistyová Info: www.marikaproductions.com

UHÁDNETE? Na titulnej strane Zpravodaja je odfotená aj Slovenka. Uhádnete jej meno alebo ktorá je jej tvár? Desiatim vyžrebovaným výhercom Marika daruje vstupenku na Eurofest. Píšte Marike na e-mail: [email protected] alebo volajte Milošovi na číslo: 604 876 8534

Maple Ridge, B.C.

Phone / Fax: 604-462-9873

eMail: [email protected]

Najlepšie  tradičné  výrobky  zo  Slovenska  a  Čiech  máte  na  dosah  ruky  v našom sklade v Maple Ridge, na rôznych akciách poriadaných Českým a slovenským združením a tiež vo vybraných deli predajniach v Metro Vancouver. Výrobky od renomovaných výrobcov Figaro, Sedita, Opavia, Vitana, Dr.Oetker, Nestle, ADY, Hame, Semix. Z bohatej ponuky viac ako 160 druhov pre Vás vyberáme: tatranky,  horalky,  Mila,  kávenky,  Lina,  Princezky,  polomáčané  sušienky,3 druhy  horčíc,  zaváraná  zelenina  a  kompóty,  ocot,  minerálne  vody: Baldovská, Mattoni, Magnesia, Kofola, Vinea, cestoviny, 5 druhov, polievky,povidla,  halušky,  knedle,  čokolády  Študentská  pečať,  Margot, sójové rezy, fidorka, koreniny, Hašlerky, Bon Pari, Kolonada oplatky-3druhy, piškóty, múka, krupica, jišky, bujóny, Pardubický perník, pralinky, chrumky, Popradská káva, čaje, vanilkovy cukor.

Kdo pracuje v cestovním ruchu, dobře ví, že i ten nejinteligentnější člověk se změní v nesvéprávného idiota, jakmile usedne do zájezdového autobusu nebo charterového letadla. Britští vědci by se tímto jevem rozhodně měli zabývat. Na pláži bylo moc písku. Delegát nám neřekl, že komáři štípou. Dovolenou v Indii mi úplně zkazilo, že skoro v každé restauraci měli kari. Nesnáším kořeněné jídlo. Delegát nevěděl, v kolik hodin vypínají Niagarské vodopády, a ještě se pitomě uculoval. Proč nejsou v obchodech ceny uvedeny v eurech? Se snoubencem jsme si objednali pokoj s dvěma lůžky, ale dali nám manželskou postel. Vaším zaviněním jsem otěhotněla. Nestalo by se to, kdybyste nám dali pokoj, jaký jsme si objednali. V podroušeném stavu jsem naboural s golfovým vozíkem. Delegát po mně chtěl, abych zaplatil škodu.

Na  hotelové  pláži  byste  měli  zakázat  opalování  nahoře  bez.  Měla  jsem  zkaženou  dovolenou, protože manžel pořád čuměl po jiných ženských. Vypůjčili  jsme  si  skútr,  ale  druhý  den  v něm  došel  benzín.  V  půjčovně  nám odmítli vrátit peníze. Koupili jsme si výlet do akvaparku, ale delegát  nám  neřekl,  že  si  máme  vzít  s sebou plavky. Ve Španělsku je jídlo moc španělské a všude  spousta  cizinců.  Naše  svatební cesta byla zkažená, protože když jsem na safari viděl vzrušeného sloního býka, připadal  jsem  si  zbytek  dovolené neadekvátní.

Postel v hotelu byla příliš pohodlná, takže jsem celou dovolenou prospal a nic jsem si neužil. Než jsem se dostal k moři, musel jsem přejít široký pruh písku. Od prodejce na ulici jsme si za 5 eur koupili sluneční brýle RayBan, a potom jsme zjistili, že jsou padělané. Delegát nás nevaroval, že v moři jsou ryby. Naše děti to vyděsilo. Z Jamajky jsme do Anglie letěli celých devět hodin. Američani přitom byli doma za tři hodiny. Porovnala  jsem  velikost  našeho  dvoupokojového  apartmá  se  čtyřpokojovým,  kde  bydleli  naši přátelé, a to naše bylo o hodně menší. Písek byl jiný než na obrázku v katalogu. V katalogu byl jasně žlutý, kdežto ve skutečnosti byl spíš bílý. Tak pěkné prázdniny! Zuzana Kulhánková Zuzana Kulhánková, Certified Translator Czech To English, English to Czech, Slovak to English, ICBC approved nabízí ověřené překlady rodných listů, vysvědčení, výpisů z rejstříku trestů, řidičských průkazů a dalších dokladů. e-mail:[email protected] Phone: (604) 485-9110

Zelí pro zdraví a nejen do kuchyně Jarmila Mandžuková Jarmila Mandžuková se zajímá o zdravý životní styl, alternativní metody léčby, gastronomii. Od roku 1990 se věnuje psaní profesionálně, je autorkou více než osmdesáti knih. Více informací o autorce a vydaných knihách najdete na www.jmandzukova.cz

Syrové či kysané zelí je odborníky označováno za nejzdravější potravinu vůbec, a je také cenným léčebným prostředkem. Počátek pěstování zelí spadá do velmi dávných dob, již dříve bylo považováno za všelék a jeho pravidelné pojídání se doporučovalo i k léčení celé řady chorob. Používali ho  také  námořníci,  aby  předcházeli  kurdějím.  Zvláštní  postavení  má kysané zelí, které je pradávným objevem Slovanů. Osoby, které trpí žaludečními a dvanácterníkovými vředy, mohou najít v bílém zelí pomoc a úlevu. Je to zelenina, která podporuje trávení, má silné  protizánětlivé  účinky  a  působí  regeneračně  na  sliznici  trávicího ústrojí. Velmi prospěšná je konzumace zelí při ledvinových chorobách, napomáhá  lepšímu  vylučování  odpadních  látek  z  organismu.  Svým obsahem  inulinu  a  příznivým  složením  sacharidů  je  pravidelná konzumace syrového či kvašeného zelí vhodná pro diabetiky. Asi nejzajímavější účinky zelí jsou ve vztahu k prevenci rakoviny, neboť zelí obsahuje množství nezbytných bioaktivních látek. Pravidelná konzumace zelí podporuje spánek, zvyšuje odolnost proti stresu, působí na uklidnění nervů, aktivuje výkon mozku a zahání neklid a  nervozitu.  Tím,  že  zelí  „čistí  krev“,  působí  do  jisté  míry  omlazujícím vlivem na pleť a pokožku. Pravidelnou konzumací kysaného zelí výrazně posilujeme a aktivujeme náš imunitní sytém. Po dlouhodobém užívání antibiotik pomáhá stejně jako  zakysané  mléčné  výrobky  obnovit  narušenou  mikroflóru.  Bylo potvrzeno, že v oblastech, kde se konzumuje velké množství kysaného zelí, se lidé dožívají vysokého věku při plném zdraví a svěžesti, přičemž kyselina mléčná, která vzniká kysáním, má nejen baktericidní vlastnosti, ale také regeneruje organismus. Babičkovský recept účinný proti zácpě je sníst denně, nejlépe před hlavním jídlem, 12 lžíce kysaného  zelí. Projímavý účinek má i šťáva z kysaného zelí. Kysané zelí, jako jeden z mála rostlinných zdrojů, obsahuje vitamin B12, který je nezbytný při tvorbě krve. Tuto účinnou látku vytvářejí bakterie mléčného kvašení, které vznikají při kvašení zelí. Zelné  listy  jsou  uklidňující,  antiseptické  a  léčivé.  Zábal  uleví pohmožděninám,  ranám,  vředům,  puchýřům,  žihadlům,  pásovým oparům, bolestem hlavy a neuralgii a působí také protizánětlivě na oteklé klouby. Zelné listy nahřejeme v horké vodě a pak rozdrtíme válečkem. Přiložíme několik vrstev a přichytíme obvazem. Vyměňujeme vždy po několika hodinách.

Príďte si posediet v príjemnom prostredí reštaurácie Danube a ochutnať kvalitné tradičné jedlá slovenskej a českej kuchyne. Z  bohatej  ponuky  pre  Vás  vyberáme  obľúbený kotlíkový  guláš,  sviečkovú  s  domácou  knedľou, moravský  vrabec,  segedínsky  guláš,  knedlovepřo zelo, držkovú polievku, vyprážaný syr, langoš. Prednedávnom sme zaradili do nášho menu pravé bryndzové  halušky  pripravené  z  čistej  bryndze  od jediného baču v Kanade. Okrem bryndze si môžete odniesť domov aj korbáčiky či oštiepok. Medzi dezertami nechýba obľúbený kremeš, domáca maková, jablková štrúdľa, slivkové gule. K jedlám podávame čapované pivo Plzeň  ako i Kofolu.

Pravé bryndzové halušky nájdete len u nás.

Kotlíkový guláš chutil aj spolupracovníkom redakcie. Zuzana Kulhánková a Miloš Zach

Viac informácií sa dozviete na www.danuberestaurant.com NA VAŠU NÁVŠTEVU SA TEŠIA MAJITELIA SOŇA A MIRO FABIÁNOVI Radi poskytneme 15 % zľavu pre všetkých členov ČSSK po predložení členskej kartičky!

Veľká noc na východe Slovenska, odkiaľ pochá dzam,  sa  zvyčajne  nesie  v  znamení  jari,  klo básky,  šunky  a  iných  tradičných  pochúťok známych  ako  paska,  syrek  a  cvikľa.  Keďže  ale žijem v kanadskom subarktiku, Veľká noc je stále zahalená snehom, ale dni sú už dlhé a teplejšie. A ľadová cesta, ktorá vedie k Arktickému oceánu, sa začína roztápať. Čas ako stvorený na road trip za polárny kruh.

Cesta  nám  ubiehala  rýchlo,  keďže  krajina  je

krásna a ľudoprázdna. Po päťsto kilometroch sme doliali benzín, aby sme dorazili po ďalšiu benzínku, ktorá sa nachádza až takmer na polárnom kruhu.

Dempster highway je v zime krásna cesta, lemovaná divokými zasneženými horami, cez ktoré  tiahnu  stáda  sobov.  Môžete  zastaviť kdekoľvek sa vám páči a kempovať. Keďže  my sme  si  neboli  isté,  či  nám  starý  van  ráno naštartuje bez toho, aby sme ho mali napojený Tento trip je tisíc šesťsto kilometrov dlhý. Päťsto do  elektriky,  tak  sme  sa  rozhodli  prespať  pri kilometrov  po  asfaltke,  deväťsto  kilometrov  po benzínke. zamrznutej štrkovej ceste cez jednu z najkrajších a najopustenejších krajín, aké kedy uvidíte, a sto deväťdesiat kilometrov po zamrznutej delte rieky McKanzie river a po Arktickom oceáne. Cesta končí  v  malej  usadlosti  Tuktoyaktuk  obývanej Inuvialutmi,  čo  v  preklade  znamená  „skutoční ľudia".  Títo  potomkovia  aljašských  Inuitov  sa dodnes živia lovom veľrýb, tuleňov a sobov. Túto dobrodružnú cestu zvládne pravdepodob-ne každé auto okrem Smartu. My sme naložili kamarátkin  pätnásťročný  van  upravený  na Noc bola mrazivá, ale ráno sme si v pohode kempovanie. Na strechu sme priviazali náhradnú uvarili  kávičku,  naštartovali  a  vyrazili  smer plnú rezervu, ktorá je nutná, pretože defekty sú arktik. na tejto ceste bežné a servisy nie sú žiadne. Polárny kruh nas privítal poriadnou fujavicou a Taktiež sme vzali náhradný kanister s benzínom, tak sme prefrčali cez šesťdesiaty šiesty stupeň pretože benzínky sú v tomto ročnom období ešte a tridsiatu tretiu minútu zemepisnej šírky a razili zavreté.  Je  nutné  si  cestu  trošku  naplánovať. sme ďalej do hlbokého Arktiku. Prekročili sme Naložili sme kempingovú výbavu, dobré perové hranicu medzi teritóriom Yukon a North West Territories a ocitli sme sa v objatí boreálneho spacáky, psa a vyrazilo sa. lesa a arktickej roviny.

Poslednou oázou civilizácie je mestečko Inuvik. V tomto  malom  mestečku  na  brehu  rieky  McKanzie sa  toho  veľa  nedeje.  V  jednom  obchode  kúpite snowmobil, šaty, snežnice, pušku a potraviny a môžete vyraziť do neznáma. My sme dotankovali drahý benzín a ešte drahšie mlieko (galón mlieka desať dolárov) a vyrazili sme na  zamrznutú  rieku.  Prvé  pocity  na  ľade  boli zvláštne. Ale časom sme nadobudli sebavedomie a svišťali sme si to smer ľadový oceán. Párkrát sme zastavili  pozrieť  sa  na  vyfrézovaný  ľad  lemovaný hlbokými puklinami, ale ani to nás neodradilo. Obklopovala  nás  neuveriteľná  pustatina,  ktorá  sa otvorila do jedného veľkého modrého nekonečna, keď sme z rieky prešli na zamrznutý Arktický oceán. Naša radosť trvala len do chvíle, keď nás zastavila hliadka RCMP. Keďže bola Veľká noc, chlapci sa rozhodli vyraziť do ulíc (alebo do ľadových ciest). Keďže dedinka Tuktoyaktuk je "dry", čo znamená, že alkohol je tu zakázaný, tak ich zaujímalo, či ve zieme nejaký alkohol. Nemali sme žiaden, ale zistili sme, že nemáme novú poistku od auta, a tak chlapci len pokrútili hlavami a poprosili nás, aby sme im to odfaxovali, až sa vrátime domov. Jasne, pán policajt! Ešte sme sa ich opýtali, že kde by sme mohli v dedine kempovať. Mladý ucháň sa usmial a  odporúčal,  že  najbezpečnejšie  miesto  bude zrejme pri RCMP stanici. To nám vykúzlilo úsmev na tvári a veselo sme dorazili na koniec sveta. No, možno to nebol koniec sveta,  ale  určite  koniec  tejto  cesty.  Všade,  kam sme sa pozreli, sa rozprestieral zamrznutý Arktický oceán a kdesi v diaľave Severný pól. Noc sme strávili v pohode. V dedine sa nič nedialo. Čo by sa aj mohlo diať na konci sveta? Ráno nás privítal čerstvý prašan na ľadovej ceste a pred nami bolo tisíc šesťsto kilometrov cesty späť do civilizácie. Slnko nám hrialo, sprevádzala nás dobrá hudba a ten neuveriteľný pocit byť uprostred ničoho. Radosť  z  krásneho  dňa  nám  neskazil  ani  ten očakávaný  defekt,  na  ktorý  sme  boli  správne vybavené. Slniečko nás hrialo a pustili sme sa do práce, keď zrazu kde sa vzal  tu sa vzal truck, ktorý hneď  zastavil,  a  z  neho  vyskočil  chlapík  s  neu veriteľnou ochotou pomôcť.

Rozhodli sme sa vyskúšať penu na defekt, čo nebolo  také  jednoduché,  keďže  bola zamrznutá. Ale to nikoho neodradilo a všetci sme s rehotom špekulovali, ako to (ne)bude fungovať. Nakoniec sa dielo podarilo, rozlúčili sme sa a my sme opäť vyrazili na cestu domov.

Posledná noc bola opäť mrazivá, ale lemovaná krásnou polárnou žiarou. Neviem ako vo vás, ale vo mne polárna žiara tancujúca nad zasneže-nými vrcholkami hôr vyvoláva neuveriteľný pocit akejsi božskosti, či spojitosti s vesmírom. Je  krásna  a  magická  a  preto  sa  niet  čomu čudovať,  že  je  na  severe  uctievaná  nielen indiánmi,  ale  aj  tými,  čo  tu  dlhšiu  dobu  žijú. Stará indiánska tradícia vraví, že polárnu žiaru možno  za  určitých  okolností  aj  počuť.  Nuž, neviem či je to pravda, ale všetko je možné v krajine polnočného slnka. A tak mi neostáva nič iné len potichu načúvať.

ANGLIČTINA  PŘÍNOSEM  ČI  ZHOUBOU Ota Ulč Na této planetě se mluví plus minus 6.000 jazyky, z nichž několik tisíc za pár desítek let vyhyne. V jihovýchodní Asii se dá předpokládat, že z čínštiny (v mandarinské verzi) se stane lingua franca. V Africe západní posílí jazyk hausa, ve východní hodně získá swahili. A v pacifické oblasti na roztroušených ostrovech bude mohutnit Tok Pisin, dříve znám jako Pidgin English, již nyní je jednou z úředních řečí zajímavé republiky Papua New Guinea. (V Pidgin verzi, "piano" vyzní ve smyslu "paní to bije, ono kvičí".) Nejvíc ale na váze, nejen v PNG, získává angličtina, jíž se dorozumívá jedna a půl miliardy pozemšťanů  každý čtvrtý. Někteří prognostikové ale tvrdí, že v polovině tohoto nového století, angličtinu v počtu mluvčích přetrumfnou čínština a hindi. Mám potíže s představou, že by se tak mohlo stát v moderním světě techniky, vědy, komunikace. Snažte se psát čínským jazykem bez abecedy, pokuste se poslat telegram. Pro ekvivalent anglického "O.K." potřebují Číňané šest, případně i sedm znaků. Franština dominovala, zejména ve světě diplomacie a kultury, po víc než jedno století. O tento primát ji angličtina dokonale připravila. Už jen dvě procenta pozemšťanů mluví plynně  francouzsky. Pokusy bránit se takovému stavu věcí se podobají snaze postavit se proti záplavě s dětským kyblíčkem. V kanadském  frankofonním  Quebecu  policejní  jednotky,  pověřené  potíráním  kriminality  jazykové, konfiskují  papírové  pytlíky  firmy  Dunkin  Donuts,  poněvadž  její  kobližky  nejsou  označeny  slovem CHARCUTERIES. Tažení lingvistických puristú, pogrom proti kobližkám, bude třeba zdárně pokračovat, ale přece jenom s menším dopadem než je skutečnost, že dvě třetiny francouzských vědců publikují své poznatky anglicky.  V  Německu  tak  činí  83  procent  chemiků  a  98  procent  fyziků.  Čeští  vědci  se  rovněž přizpůsobují.  Ve  Skandinávii  a  Holandsku  angličtina  již  není  cizím,  ale  druhým  jazykem  země. Zahraniční pozorovatelé vesměs chválí pokrok již méně monolingvální České republiky, v kontrastu s jinými postkomunistickými státy. Milerád tak uvěřím při pomyšlení na maďarské sousedy, břemeno s jejich mateřštinou. Trávím už většinu života v anglicky mluvícím prostředí, tímto jazykem také píšu, v něm i sním a dělám si mentální poznámky. Snad o to víc jsem alergický na zasviňování češtiny zbytečnými, jakkoliv módními anglicismy, amerikanismy, jimiž se stáváme prediktabilní, perpetuální, asertivní, aprehensivní. Uvědomuji si ovšem praktičnost a třeba i nutnost přebírání terminologie v oblasti novot, kde  se  s  kompjútrem,  internetem,  emailem  a  tak  dlouze  dále,  bez  anglické  terminologie  aspoň prozatím  neobejdeme.  I  insulární  (anglicismus  !)  a  tradičně  sveřepě  monolingvální  Japonci  se přizpůsobují.  Do  ruky  berou  MAUSU  (myš)  probudit  k  akci  KONPYUTAA  (kompjutr)  a  v  případě potřeby budou listovat v MANYUARU (manuál). Nejen to: angličtina už začíná ovlivňovat i japonský syntax. Pokračování příště…

Zdroj: www. otaulc.com

Prosím, aby paní Ing. Alena Soukupová, roz. Metelková z Teplic, žijící ve Vancouveru, B.C., se ozvala Evě Kellner na 604.685.3635

Čtenáři  knih  Ireny  Douskové  si  určitě  pamatují  postavu  Helenky, baculaté žákyně druhé třídy obecné školy v knize Hrdý Budžes, která se potýkala se školními problémy, se spolužáky a nechápala život za husákovské normalizace. V knize Oněgin byl Rusák se z Helenky stala štíhlá středoškolačka, která  měla  před  maturitou,  stala  se  rebelantkou  a  členkou přátelského  studentského  kroužku  se  zájmem  o  poezii.  Ve  třetí knížce o Heleně a její věrné kamarádce Jůlii, Darda, Irena Dousková uvádí  Helenu  jako  dospělou  ženu,  vdanou  a  matku  dvou  dětí, herečku, která ale opět čelí vážným i drobným životním problémům a nejistotě v postkomunistické společnosti. Darda je pokračováním dvou  předcházejících  úspěšných  příběhů,  ale  je  to  volné pokračování, které lze číst i bez znalosti těch dvou předcházejících knih. V Dardovi si Irena Dousková zachovala svůj typický tragikomický styl psaní v první osobě, ironizující komentáře o lidech a o událostech kolem Heleny. K tomu přidala vážnou sebereflexi, například když se Helena vyrovnává s tím, že ji po více než dvaceti letech manželství opustil manžel Jindřich Darda (podle něj dostala kniha titul). Jindřich si zase přišel pro nějaký svý věci. Pořád ještě si, přes moje prosby, neodnesl všechno. Chodí si pro ně po částech a dává si s tím na čas. Nejde o to, že bych ho  bejvala  chtěla  vypakovat,  naopak,  já  přece  vůbec  nechtěla,  aby  odešel.  Na nic  se  mě  neptal, postavil mě před hotovou věc... Jde o tu hroznou bolest, kterou mi působí. Je strašný se na to dívat. A o moc lepší to není, ani když někam schválně odejdu, pak se vrátím a další skříń je prázdná, ale ještě v ní zůstává ta vůně. Některé divadelní hry, ve kterých Helena hraje jí poskytují potěšení, je úspěšná v televizních seriálech, jindy se potýká s•avantgardní hrou, která se jí nelíbí a odmítá v•ní hrát. Přišla jsem ze zkoušky celá otrávená. Byla to teprve první čtená, ale už ted´ vidím, jakej to bude vopruz... Napsala to Getruda Macek. To je taková rakouská levičácká hysterka... Bojuje s kapitalismem a s bílým mužem. Já bych jí přála žít pár let v těch našich někdejších socialistických sračkách. Krátce před Vánoci se k Heleně na ulici přitočila starší cikánka a po kratším rozhovoru jí řekla Panbuh vas miluje, uvidite. On na vas nezapomněl, uvidite, co krasneho se vam stane... A viděla jsem. Hned druhej den. Po běžným preventivním vyšetření prsou mi řekli, že mám rakovinu. Vyprávění o operaci, následující chemoterapii a ozařování poskytlo Douskové nejen nový námět, ale také nový stylistický nápad. Pokaždé, když Helena dostává infuzi či se podrobuje chemoterapii, čte si půvabné pohádky, které pro ni píše Jůlie, občas si sama vymýšlí zábavné básničky a průpovídky. A i když  Helena čelí nejistotě zhoubné nemoci, její černý humor ji neopouští, pomáhá jí překonat úzkost a obavy před budoucností a osudem jejích dětí, pokud by rakovině podlehla. Ovšem, s ostatními pacienty v čekárně se raději vyprávění vyhýbá. Jen jsme se tak letmo dotkly očima. Nechtěla jsem, ani ona ne. Radši by zůstala neviditelnou. Pouštět se tady do rozhovoru je riziko. Nepustit se do něj, když o to někdo stojí, by byla zpupnost. Nebo zbabělost. Jakkoli pochopitelná. Darda se nejen odehrává v současné době, Dousková si také všímá a komentuje soudobé události z  domácího  i  mezinárodního  světa  a  politiky.  Například  si  ráda  povídá  s  přítelem  své  dcery  o americkém presidentovi Obamovi, občas se v knize objeví narážky na soudobé události či osobnosti českého života, známé i nám mimo republiky. Pozornost si také zaslouží jazyk, jakým Irena Dousková píše. Podle ukázek z textu čtenář může vidět,  že  je  to  živý  hovorový  jazyk,  novátorský  a  vždy  zajímavý.  V  pasážích  o  setkání  Heleny

s  vietnamským  obchodníkem  a  jeho  manželkou  Dousková  zase  humorně  vystihla  „vietnamskou češtinu“ a to bez jakékoli povýšenosti či výsměchu. Jestli je Darda první setkání s Helenou a Jůlií nebo čtenář zná dvě předchozí knihy, je to v každém případě  prima  čtení.  Irena  Dousková  dokáže  čtenáře  upoutat  a  psát  i  o  vážných  problémech s nadlehčením a humorem, střídá formy – popisuje, vypráví, přidá humornou básničku a veselé i smutné pohádky. Věřím, že se Darda bude líbit i vám. Kniha je vázaná, má 193 stran a stojí $ 27.00. Můžete si ji objednat v internetovém knihkupectví www.czech-books.com nebo telefonem 1 877 287 1015. Množství limitované. Jarmila Horná, Victoria, B.C. V sobotu 25. února v odpoledních hodinách výbor ČSSK ve Vacouveru uspořádal  Dětský maškarní karneval. Připomněli jsme si tak bujaré veselí tradičních evropských masopustů. Sešli se tu víly, princezny, ninjové, batmani, piráti, spidermani, různá zvířátka.

Renát k

a učí d et

i zdob iť me dovní č

ky.

Děti se pod vedením lesního strašidla (Eva Cyrani) nadšeně úcastnily  spousty  soutěží,  aby  tak  sbíraly  indicie,  které  je navigovali  na  cestě  k  pokladu.  Při  pohledu  na  vysněnou bedničku jim oči jen zářily a o poklad se spravedlivě  rozdělily. S  pomocí  Renáty  Francistyové  se  naučily  slovenskému lidovému tanci,  vyzdobily perníčky, zahrály si zábavné hry a točily se a skákaly do rytmů  a tónů DJ Davida. Z rozzářených očí dětí se dalo vyčíst, že se dobře bavily. Dana Cline, člen ČSSK

Eurofest 2012 Sobota, 26.May,2012, Swangard Stadium, Burnaby 10.00 a.m. – 11.00 p.m. České a slovenské združenie sa zúčastní Eurofestu prostredníctvom svojich kultúrnych stánkov pre obe republiky.

Dětský den Nedele, 3.June, 2012, Locarno Beach Oslava se bude konat na Locarno Beach (at the foot of Discovery Street, North of 4th Avenue and NW Marine Drive, Van.) Začátek: 4:00PM Konec: 6:30 PM

Vystúpi aj súbor Slávik a Dana Cline z Great Všechny děti jsou vítány  česky, slovensky a anglicky mluvící Moravian Choir. Tesíme sa Vašu účasť!

Připravujeme novinku! Volejbal Nedele, 19.8.2012, Spanish Banks, Vancouver Výlet na Bowen Island Více info v příštím vydání.. Čas: 13.0018.00hod Jestli máte zájem pomoci s přípravou, máte nějaký nápad a nebo jestli nám chcete jenom dát vědět, že se zúčastníte, zavolejte a nebo napište na:

Od minuleho mesiaca sa mozete s nami spojit aj cez Facebook alebo Twitter

Zdenka: 604 307 0878 nebo [email protected] Těšíme se na Vaši hojnou účast!

http://www.facebook.com/csskvan http://www.twitter.com/csskvan

OZNAMY Oznámení rodičům Vážení rodiče, vzhledem k malému zájmu  o letní tábor pro děti v srpnu 2012, bylo rozhodnuto výborem ČSSK tuto akci v letošním roce neuskutečnit. Grant pro tuto akci Sdružení od MZV ČR nedostalo. Pan Jakoubek, student právnické fakulty v Praze, bude v létě asi dva měsíce  ve Vancouveru, má pracovní povolení a hledá jakoukoli práci. Pokud o nějaké víte, napište mne prosim na adresu <[email protected]> , abychom mu pomohli . M.Z.

Nenechajt e si ujsť v y

e urofest

E pi aj na e vystú n li C a Dan

stúpenie f

olklórneh

o

súboru

.

ej nedele s krásnymi ystúpil počas veľkonočn stminsteri. Great Moravian Choir v skom kostole v New We ven slo v a dn Hy a eph Jos melódiami od

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid, jen nevidět, jak žebrá poctivec, jak dme se pýchou pouhý parazit, jak pokřiví se každá dobrá věc, jak trapně září pozlátko všech poct, jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč, jak lidskou slušnost korumpuje moc, jak zchromlá vláda na nás bere bič, jak umění je pořád služkou mocných, jak blbost zpupně moudrým poroučí, prostá pravda je všem jenom pro smích, jak zlo se dobru chechtá do očí. Znaven tím vším, chci už být lásko, v hrobě, jen nemuset tím sbohem dát i Tobě.

Pokud vás oslovila aktuálnost básně a ptáte se, který mladý talentovaný autor dokázal tak presně vyjádřit naši prohnilou dobu, pak vězte, že to byl William Shakespeare a tento jeho sonet je starý čtyřista let. Co z toho plyne? Že neprožíváme žádnou krizi identity, kultury, vztahů a čehokoli dalšího. Pravda je, že lidé jsou ‐ alespoň soudě podle velkého mistra ‐ pořád stejní. Tak hlavu vzhůru – a nenechte se otrávit. Oldřiška Opatrná

Did you know? Kdy se v Národním divadle v Praze uskutečnila slavná premiéra Rusalky? Napište nám na známou poštovní adresu. Správnou odpověď se dozvíte v příštím čísle.

Rusalka v Chan Centre  –  radostné překvapení! Rusalku jsem si dala k narozeninám. Protože nežiji ve Vancouveru, nebyla to záležitost jednoduchá: musela jsem požádat moje děvčata aby se mi dva dny postarala o  czech‐books.com  a  syna,  aby  opatroval  mou  starou  kočku Myšku  a několikaměsíční zlobivé štěně Bonnie. Dále bylo třeba rezervovat ferry a hotel ve Vacouveru. Moje kamarádka Ann se nabídla že pojede na Rusalku se mnou. Na ferry jsme uvažovaly o tom, jaké to asi bude, když vstupenky  stály jenom 35 dolarů. Čekalo  nás  radostné  překvapení.  Vyprodaný  sál  …  výborný orchestr,  vizuálně  pěkný  set,  báječné  kostýmy,  plné  hlediště, obrovský chorus … Když  líbezná  Rusalka  (Rebecca  Paulding)  přestala  zpívat, protože se musela vzdát svého hlasu, bylo mi to až líto, protože mě její křišťálový hlas přímo vtáhl do jejích citů k princovi. Mojí osobní  hvězdou  (a  myslím,  že  jsem  nebyla  sama)  byl  vodník (Jihwan  Cho).  Uhranul  mě  nejen  svým  zjevem  a  mohutným hlubokým  hlasem,  ale  hlavně  svým  hereckým  výkonem, když například očima sledoval laškující vodní víly tančící kolem jezera. Největším překvapením bylo to, že se na opeře podílela více než stovka  zpěváků,  tanečníků  a  členů  orchestru.  Byla  to  rozsáhlá produkce. A byla to produkce opravdu báječná

Vodník: Úbohá Rusalko bledá! Běda, běda, běda! Poor Pale Rusalka! Alas, alas, alas!

Rusalka: Měsíčku na nebi hlubokém,  světlo tvé daleko vidí  po světě bloudíš širokém,  díváš se v příbytky lidí.  Měsíčku, postůj chvíli,  řekni mi, kde je můj milý?  Řekni mu, stříbrný měsíčku,  mé že jej objímá rámě,  aby si alespoň chviličku,  vzpomenul ve snění na mě.  Zasvěť mu do daleka  řekni mu, kdo tu naň čeká!  O mněli duše lidská sní,  ať se tou vzpomínkou vzbudí!  Měsíčku, nezhasni!

Oh moon in the deep sky, your light sees far, you roam over the wide world, and peer into human dwellings. Oh moon, stay a while, tell me, where is my love? Tell him, silvery moon, that my arms enfold him, so that for at least a moment he’ll remember me in his dream. Shine for him into the distance, tell him who awaits him here! If the human soul dreams of me may he awake with that thought!

Jediný problém jsem viděla v překladu. Anglické titulky nevystihly děj, romantiku a drama Rusalky. Některá slova měla úplně jiný význam. I když opera působila celkově živě, pro moji kamarádku, která nemluví česky a děj Rusalky neznala, to byl důležitý nedostatek. Produkce to byla dlouhá více než tři hodiny ale i tak jsme něměly dost líbezné Dvořákovy hudby a zpěvu. O přestávkách a po ukončení jsem v chodbách divadla potkávala spoustu známých tváří. Škoda že to skončilo tak pozdě … jako po každém podařeném představení jsme si chtěly sednout ke sklence vína a celý ten pěkný kulturní zážitek prodiskutovat. Rusalka na UBC byla opravdu pěkným dárkem k narozeninám. Celou cestu zpět do Victorie jsme nadšeně probíraly zdařilé představení. Bravo všem, kteří se na něm podíleli. Lenka Storzer, Victoria, BC, czech-books.com

ZPRAVODAJ je časopis vancouverské odbočky Českého a Slovenského sdružení v Kanadě. Vychází 4 – krát ročně. Redakce: Miloš Zach (korektura českých textů), Blanka Ondrášeková ( korektúra slov­ enských textov), Renáta Francistyová. Zodpovědný redaktor, grafická úprava, platby, inzerce: Blanka Ondrášeková, [email protected]. Technická úprava a grafická pomoc: Roman Kluka. Redakce si vyhražuje právo příspěvky odmítnout, zkrátit nebo upravit. Podepsané články se nemusejí vždy sho dovat s názory redakce nebo výboru Sdružení. Roční členské/předplatné: Člen ČSSK $ 45 ( zahrnuto v členském příspěvku ) Člen senior 65+ $ 30 ( zahrnuto v členském příspěvku Ostatní $ 25 ( pouze předplatné )

Veškeré šeky prosíme vypisovat na „ CZECH AND SLOVAK ASSOCIATION“ ............................................................................ Zde odstřihnete…………………………………………………………………..

Přihláška / Obnovení předplatného Jméno:............................................................................................................................................................................................. Adresa:.......................................................................................................................................................................................... .. Telefon/ e-mail:................................................................ Datum narození:...................................................................

Ano. Jsem (chci se stát ) členem vancouverské odbočky Sdružení Přikládám členský příspěvek $ 45.00 na rodinu nebo jednotlivce Jsem člen‐senior a přikládám členský příspěvek $ 30.00. Nejsem členem Sdružení, přikládám $ 25.00 za předplatné Zpra‐ vodaje. Dar tiskovému fondu (děkujeme): $ CZECH AND SLOVAK ASSOCIATION 797 – 916 West Broadway Vancouver, B.C., V5Z 1K7